Phate Relon - S jídlem roste chuť

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, tábor Republikové armády

Godrik si pořádně zavdal, Umka o něco méně a předal pak láhev zpět generálovi Karemu, který dorazil zbytek.
"Není smrti, je jen Síla..." vydechnul generál, zastrčil prázdnou láhev do vnitřní kapsy pláště a pomalu začal sestupovat z ochozu opět dolů.
"Mrtvým už nepomůžeme, ti už jsou daleko. Musíme se starat o živé. Pojďme, ukážu vám taktické hologramy."
Vydali jste se tedy napříč základnou k bunkru, který byl o něco menší, avšak hlubší než ty ostatní. Patrně to bylo velitelství. O tom svědčilo i několik antén a parabol na střeše, zamaskovaných zeleným maskovacím nátěrem, aby zeshora nebudily přílišnou pozornost.
Teď, když ale Mandaloriané o základně věděli, byla účinnost tohoto nátěru diskutabilní.
Když jste vstoupili dovnitř do bunkru, octli jste se v místnosti, jíž vévodil velký obdélníkovitý taktický holoprojektor uprostřed. U onoho holografického stolu seděl na vysoké židli Ryn a komíhal nohama, studujíc okolní terén.
"Tohle je Nyx, náš bitevní taktik," představil jej Kare.
Nyx seskočil ze židle, zašvihal ocasem a ledabyle zasalutoval.
"Generále? Mistři Jediové?"
Rynský taktik měl na hlavě sluchátko kombinované s průhledovým displejem přes jedno oko. A když poodstoupil, spatřili jste za ním onoho Yarkoru z lodi, kterého jsi ošetřoval.
"A seržanta Rhyse Limaeho asi znáte," kývnul Nyx směrem k němu.
"Obávám se, že ani ne," řekl Yarkora sedící na repulzorovém sedátku, spokojeně přežvykujíce sušenky. "Rhys Limae, seržant Republikové rozvědky. Obávám se, že v tomhle stavu toho moc neprozkoumám, leda že by mě někdo z vás vzal na záda..."
Seržant si strčil do svých velbloudích úst zbytek sušenky a doletěl na křesílku až k taktickému stolu.
"Ale to nevadí, nejdůležitější data už máme."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, tábor Republikové armády

Zapíjet žal alkoholem nebylo něco co bych schvaloval. Ale připít si k uctění padlých bylo něco jiného. Mistři se o zbytek nápoje spravedlivě podělili.
Není smrt, je jen Síla...já teda vidim smrti až moc. Všichni splyneme se Sílou, ale smrt to je... lehce jsem zapochyboval o znění kodexu ve svých myšlenkách.
Generál začal pomalu sestupovat po strmých schodech následován mistry. Od obranné zdi jsme prošli celým táborem do menšího bunkru opatřeného vysokofrekvenčními vysílači. Buď to byl hlavní bunkr, nebo pouze nějaké komunikační středisko. Místnost vně bunkru byla tmavá, podél stěn posetá konzolemi. Uprostřed byl obdelníkový projektor na kterém byla holografická projekce terénu okolo základny. Kousek od ní bylo opravdu moře, jak jsem si myslel při výstupu z lodi.
Na židli u projektoru seděl malý Ryn, kterého nám Kore představil jako bitevního taktika Nyxe. Na zasalutování jsem odpověděl mírnou úklonou při níž jsem si všiml že mám neskutečně zablácené boty.
Když Nyx seskočil ze židle, spatřil jsem za ním Yarkoru, kterému jsem ošetřoval zlomenou nohu. Seděl na malém repulzorovém sedátku a oddával se malé svačině. Představil se jako Rhys Limae.
Tak jsem nakonec neodvedl zase tak špatnou práci. napadlo mě když Rhys zavtipkoval.
"Těší mě, omlouvám se, že jsem se nepředstavil na palubě Thunderhogu, mé jméno je Phate." řekl jsem a následovala další úklona.
Rozestoupili jsme se okolo projektoru aby nás mohl Limae seznámit se situací.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, tábor Republikové armády

"Nemáte se za co omlouvat, myslím, že jsme oba měli jinačí myšlenky než na nějaké představování."
Nyx vytáhnul z kapsy svých volných plátěných kalhot zeleného maskáčového vzoru malé laserové ukazovátko a pak přejel rukou po ovládacích prvcích holografického stolu.
Oddálil pohled, aby se ukázala větší část bandomeerského superkontinentu, na němž jste právě spočívali, a šel tak vidět oceán a skalnaté pobřeží, od kterého byla základna vzdálená pouhých několik kilometrů.
"Tady jsme my," posvítil Nyx ukazovátkem do terénu. Pak hologram posunul doprava dál do moře a opět ho přiblížil.
"A tady je mandalorianská základna."
Byla na opačné straně široké zátoky v pevnině, a satelitní snímky ukazovaly, že je obehnaná několika velmi silnými opevněními a generátorem štítu.
"Hm, vypadá dost nedobytně," svraštil seržant Limae obočí. "Naše základny mají takovou polohu, že na sebe navzájem nedostřelíme artilerií. Navíc je tady ten štít, takže nepřipadá v úvahu ani útok ze vzduchu."
"Připadal by v úvahu," podotknul Nyx, "ale to by nám ten štít musely sestřelit turbolaserama velké lodě. A to nepůjde provést, dokud budou mít dost svých starostí s mandalorianskou flotilou."
"A po zemi to dobýt nemůžeme, protože je vás příliš málo a vedli byste muže na jatka," okomentoval seržant.
Generál Kare uznale jen pokýval dredatou hlavou:
"Souhlasím."
"Počkejte," řekl dosud mlčenlivý Godrik a vrchní pár rukou si zamyšleně založil na hrudi. "Před deseti rokama jsem na Bandomeeru byl, spousta oblastí je tady přetvořená k nepoznání těžbou ionitu. A zdá se mi, že to místo, které Mandíci přebudovali na svoji základnu, bylo původně středisko pro zpracování vytěžené rudy. A kde je středisko, tam jsou i štoly."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, tábor Republikové armády

Ovládací prvky holografického stolu začly hrát všemi barvami a Nyx, pomocí svého ukazovátka, pomalu otáčel velkou částí Bantomeerského superkontinentu. Kontinent jako takový byl poměrně rozlehlý a nacházely se na něm jak hory, tak hluboká údolí. Pro strategii během bitev ideální prostřední. Hluboké lesy byly na Bandomeeru snad všude.
Co však bylo podstatnější než průzkum terénu, byla nepřátelská základna na opačné straně veliké zátoky. Mandalorianská základna vypadala mnohem lépe chráněná než ta naše. Několik typů velmi silných opevnění chránil ke všemu energetický štít, takže útok ze vzduchu by bylo pouze plýtvání municí.
Všichni včetně mě si prohlíželi detailní sken základny. A všichni kromě Godrika hledali možné řešení jak se do základny dostat, případně jí rovnou obsadit.
Godrik nás seznámil s jeho nápadem, což pozvedlo vlnu entusiasmu mezi přítomnými.
"Místní úřady, jestli stále fungují, by měly mít i starší plány dané oblasti. Kdyby se nám podařilo je získat, mohli bychom naplánovat menší záškodnickou akci. Tedy za předpokladu, že Mandíci o štolách nevědí." řekl jsem zejména směrem ke Karemu, který tady tomu velil.
I kdyby věděli, těžko by pokryli veškeré možné tunely. napadlo mě v zápětí a trochu jsem poslední poznámky zalitoval.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, tábor Republikové armády

"Nevím," zamručel dosud mlčenlivý Umka. "Ať už si o Mandících myslíme cokoliv, nejsou to hlupáci. O těch štolách určitě vědí, když si postavili základnu uprostřed důlní oblasti. Určitě je napadlo, že by se někdo mohl chtít dostat za opevnění těžebním tunelem a dali si dost práce, aby je odstřelili a zasypali."
"Plány komplexu by to rozhodně chtělo," pokýval seržant Limae hlavou. "Ale podle orbitálních snímků, i když nejsou v dostatečně vysokém rozlišení, bych řekl, že základnu stavěli narychlo stejně jako my a na to, aby zaslepili úplně všechny chodby, i kdyby je našli nebo sami měli plány dolů, neměli čas."
Pak dostal Godrik nápad, až se mu skoro rozsvítily oči.
"Slyšel jsem, že moře se na Bandomeeru pomalu, ale jistě přelévá a krajina se mění," řekl a přišel k hologramu, aby si ho přiblížil. Generál přikývnul, aby potvrdil, že je to pravda.
"No jasně. Podívejte se na tohle."
Ukázal na obvodovou zeď areálu, jejíž architektura vypadala... Zvláštně.
"Mandaloriané většinu původních budov prostě srovnali se zemí, ale obvodovou zeď nechali," okomentoval seržant Limae.
"Hm..." zamručel zamyšleně Umka. "Řekl bych, že může být klidně i tisíce let stará."
To vnuklo nápad zase generálovi.
"Lommit na Bandomeeru těžili už Rakaťané. Nejsem sice geolog, ale za desítky tisíc let by se terén změnil tak výrazně, že veškerá jejich zařízení dávno pohltil oceán."
"Generále, máte pravdu. To by vysvětlovalo tu zeď," okomentoval Umka. "Rakaťané měli ve zvyku používat k těžbě otroky, o tom ví Selkathové více než dost. A ta zeď vypadá, jako by měla udržet někoho vevnitř spíše než venku."
Pak se Umka obrátil na bitevního taktika Nyxe a dal Rynovi instrukce:
"Dejte z toho hologramu všechno pryč, značky, budovy, lesy, moře, silnice, prostě všechno. Nechte jenom zemskou kůru a geologické značky."
Když to Nyx udělal a postupně povypínal zobrazení orbitálního skenu, přestože sám neměl nejmenší ponětí, co má Umka v plánu, rozsvítil se před vámi Bandomeer jen jako nepravidelný kus kamene zbavený biosféry i vodstev. Superkontinent se tyčil vzhůru jako nějaká přízračná plošina a tam, kde mají být oceány, byla jen díra.
"No jasně. Když vezmu tuhle litosférickou desku a posunu ji sem, jak to asi bylo před několika tisíci roky, bude na tomhle místě nejlogičtější bod, kam bych svážel vytěžený lommit dolů z hory. A tady bude taky náš tunel, který hledáme."
Generál dlouze vydechnul a opět se dlouze nadechnul. Cítil jsi z něho zároveň překvapení z onoho Umkova objevu, ale také frustraci.
"Mistře Umko, vaše logika na mě udělala velký dojem. Ale nemáme potřebné vybavení k tomu, abychom vedli útok pod vodou, a ještě k tomu v takové hloubce. Můžeme zaútočit jen ze země, a to nejde kvůli tomu zatrolenému štítu."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, tábor Republikové armády

Sprcha nápadů a plánů, která následovala byla velmi rychlá. Zasypání tunelu bylo logické, ale na druhou stranu by to byla možnost únikové cesty. Né teda že by Mandíci běžně utíkali z boje, ale jeden nikdy neví.
O Bandomeeru jsem neměl nijak skvělé informace, nebylo znalosti. Pouze něco málo na co jsem narazil v archívech Chrámu. Ale posun mořské masy jednoznačný. Už vzhledem k rotacím planety okolo její hvězdy a jádra galaxie. Na to poukazovala i obvodová zeď tábora Mandalorianů, která rozhodně neoplývala jejich architekturou a strategickým rozmístěním obraných pozic.
Z toho co prohlásil Umka následně bylo jasné, že původně byli na místě tábora ubikace pro otroky těžící Lommit.
S dalším mistrovým požadavkem mi bylo celkem jasné o co mu jde. Pokud byly ubikace blízko lomu, jakože tomu všechno nasvědčovalo, tak staré důlní šachty budou nyní pod hladinou moře.
Geniální... napadlo mě a usmál jsem se když se nám na hologramu zjevilo místo, kde se hromadil Lommit a kde zákonitě musel být spojovací tunel štol.
Silou se roznesla vlna emocí. Nadšení z možného plánu střídaly obavy z jeho neuskutečnitelnosti. S tím však Umka určitě počítal, když nás provedl lekcí z geologie.
Usmál jsem se směrem k mistrovi.
"Pokud dovolíte, na průnik do tábora a vyřazení štítu nebude potřeba velká jednotka. Navíc my s mistrem žádné vybavení nepotřebujeme." řekl jsem směrem ke generálovi.
Hlavou se mi proháněla představa záškodnické akce, která by s mým mistrem nebyla rozhodně první. I když nikdy jsme nestáli proti tak silnému nepříteli.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, tábor Republikové armády

Generál Kare na tebe po dobu několika úderů srdce jen zíral s vytřeštěnýma očima a spadlou čelistí, než si přebral, co jsi to vlastně navrhnul.
"Mistře Phate, vaše odvaha je úctyhodná, ale jste... Dva. A jich je tam jako much."
"Někdy méně znamená více," pronesl Umka a ušklíbnul se na vás svými lososovitými ústy. "Phate má pravdu. Budeme sice dva, ale jsme Jediové. A když budeme opatrní, nikdo nebude vědět, kolik uhodilo, dokud nebude příliš pozdě."
Rynský bitevní taktik nervózně zašvihal ocasem.
"Mistře Umko, se vší úctou, zbláznili jste se nebo to jenom děláte? I kdyby se vám podařilo zničit generátor štítu, jak se potom dostanete zase ven?"
Umka si protáhnul ruce a zasmál se.
"Proč bychom měli chtít utíkat? Zůstaneme a budeme bojovat, a vaše jednotky budou zajisté přichystané na palebných pozicích, aby nás tam nenechaly na pospas, generále."
Coynite si zamyšleně promnul bradu, než ale stihnul zformulovat slova, která měl na mysli, uslyšeli jste tlumené dunění a typické kvílení obranných laserových věží. Vzápětí vběhnula do velitelského bunkru udýchaná vojačka, lidská žena v zablácené uniformě, a vykřikla:
"Mandaloriani útočí! Vyskakují z lodí přímo nad námi!"
"Schutta!" křiknul Sagen Kare, načež strhnul z opasku světelný meč a okamžitě zažehnul jeho zelenou čepel. Když jste vyběhnuli z bunkru, uviděli jste hordy Mandalorianů, jak se řítí z oblohy dolů a jetpacky na zádech zpomalují svůj pád. Lodě, které je vyhodily, již mizely za horizontem.
"Dobře, udělejte to! Na pochybnosti nemáme čas!"
Ačkoliv jejich palba byla nepřesná, ještě ve vzduchu stříleli z blasterových pušek a republikoví obránci zakleknuti opětovali palbu. Vzduchem létaly sem a tam blyštivé paprsky ničivé energie.
Godrik uchopil svůj oboustranný meč a aktivoval jej, dvě červené čepele s agresivním prskavým klap-bzzz typickým pro syntetické krystaly proříznuly vzduch. Rozběhnul se a za běhu odrážel střely zpět na útočníky. Sotva se nohy prvních Neokřižáků dotknuly země, Godrik jednou čepelí prvního rozseknul na dvě půlky a druhou zároveň vrazil dalšímu do břicha.
Umka také sáhnul pro svůj meč a jeho modrá záře prosvítila okolí, ale zatím jen stál a odrážel výstřely letící vaším směrem, tlačíce se zády k tobě s tím, že se budete navzájem krýt.
"Pilote!" křiknul z plných plic generál, aby přehlušil bitevní vřavu okolo, a modrý Twi'lek, který předtím letěl s Thunderhogem a nyní kolem sebe střílel z malé pistole, jaké piloti nosívají, přiběhnul k vám.
"Pilote, vezmete si váš frachťák a odvezete mistry Jedie do terénu! Ale asi se k lodi budete muset prostřílet a prosekat!"
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, tábor Republikové armády

Při vytřeštěném generálovu pohledu mi problesklo hlavou, že si nejspíš musí myslet že mi přeskočilo. Ale vteřinu na to mě tahle obava přešla. Umka by tenhle plán nevymyslel, kdyby ho nenapadlo přesně to samé a nepočítal při tom se mnou.
"Padawan..." řekl jsem a usmál se. "...ale jak řekl mistr Umka, čím míň nás bude, tím menší šance že nás objeví. Větší tým by zbytečně přitáhl pozornost." dokončil jsem myšlenku a podíval se na Umku, který se na generála zeširoka usmíval.
Když Umka domluvil a generál se snažil něco namítnout, v Síle jsem ucítil něco znepokojivého.
Mandíci...
Což mi vzápětí potvrdily dunivé rány blasterů na obraných věžích. Vteřinku na to vběhla do bunkru lidská žena v uniformě pokryté blátem. Generál neváhal a zažehl svůj meč. Zelená čepel proťala těžký vzduch a generál už byl na půli cesty ven. Tam na náš nepřátelé doslova pršeli. Na svých jetpacích se snášeli z přilétajících lodí a stříleli na vše co se hýbalo, i když né dvakrát přesně. Republikové síly opětovali palbu a kryli se za vším možným.
Tak a je to tady. pomyslel jsem si a sundal z opasku svůj meč.
Klasické klap-bzzz, předcházející úzkému azurovému slouci čisté energie, byl zvuk obávaný mnoha tvory v galaxii. Né však Mandaloriany. Generálův rozkaz nás zastavil od toho abychom se vydali vstříct nepříteli tak jak to udělal Godrik, který svým oboustranným mečem právě přeťal jednoho z útočníků vejpůl. Stále mi nešlo na rozum proč má ve svém meči rudé krystaly, ale teď nebyl čas nad tím přemýšlet. Umka také pevně svíral meč se sytě modrou čepelí. Pilot, který nás dostal od Zatracence až sem, se nechystal umřít na zemi. Při přidělení na nový úkol se pouze usmál a kývnul směrem ke generálovi.
Mandaloriané útočili ze všech stran, takže se dalo předpokládat, že budou i u přistávací plochy. Spolu s Umkou jsme postupovali k frachťáku a odráželi střely letící naším směrem. PIlot uhánějící za námi měl poměrně dobrou mušku, ale jeho malý blaster častokrát nestačil na těžké Mandalorianské brnění.
Když už jsme byli téměř u Thunderhogu, zkřížila nám cestu skupinka nepřátel. Twi'lek okamžitě pochopil, že tady nám nepomůže a vydal se za bunkr po pravé straně aby skupinku oběhl. Mandaloriané pálili z těžkých blasterů, což pro nás nebyl problém. Umka, který byl mistrem třetí formy, zaujal obranný postoj a odrážel blasterové výboje zpátky k jejich majitelům.
Soustřeď se, nech Sílu aby tě vedla...
Řekl jsem si a rozběhl se směrem k menší skupince napravo a s odrazem od stěny bunkru jsem prvnímu přeťal hlaveň blasterové pušky. Dalším rychlým švihem jsem mu oddělil hlavu od těla. Další rychlé výpady následovaly a Mandaloriané padali mrtví k zemi.
Když jsem se vypořádal se svou skupinkou, Umka již stál u několika mrtvých vojáků. Snažil jsem se nemyslet na životy, které jsem právě ukončil. Mandalorianské přilby a fakt, že světelný meč nezanechává krvavé stopy, mi v tom celkem pomáhali.
Opravdu elegantní zbraň.
Pilotovi se povedlo naší skupinku oběhnout a už si hověl v kokpitu frachťáku. Když jsme doběhli k rampě, ještě jsem se rozhlédl jestli není někde potřeba naší pomoci, ale vypadalo to, že Republikové síly v čele s Generálem a Godrikem to měly celkem pod kontrolou. Vyběhl jsem po rampě když se začla zavírat.
"Můžeme vyrazit!" křikl jsem směrem k pilotovi, kterému Umka v kokpitu instrukce. Twi'lek měl podobný pohled jako Kore, když jsme ho obeznámili s naším plánem.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, na palubě Thunderhogu

Jakmile jste všichni tři vběhli na palubu, pilot nakopnul repulzory a Thunderhog se kolmo vznesl vzhůru. Někdo z útočících Mandalorianů do lodi ještě střílel, avšak blasterové karabiny neměly proti již zapnutým lodním štítům nejmenší šanci prorazit.
"Jo, vážně?" opáčil Umka a vyšvihnul se do laserové věže, aby střelce v mžiku změnil na smutnou vzpomínku, právě v okamžiku, kdy zabral hlavní motor a frachťák vystřelil kupředu.
"Pilote, pořádně na to šlápněte!" křiknul Umka do interkomu.
"Rozkaz," odvětil. "Poletím rychleji než průjem!
A přesně jak pilot řekl, se Thunderhog vytratil z bitevní vřavy a zamířil nad až nezvykle klidné oceány, načež se z kokpitu během několika minut ozvalo:
"Mistři Jediové, jsme na místě!"
Umka seskočil z věže, kde pro jistotu zůstal po celou dobu letu, aby mohl střílet na případnou nezvanou společnost, a pohmatem si překontroloval, zda má u sebe vše potřebné, zatímco se rampa dokořán otevřela.
"Tak skákejte už!" křiknul pilot a z jeho kabiny jsi uslyšel tlumené naříkání senzorů, které zachytily blížící se nepřátelský kontakt. Otevřeným průlezem dovnitř skučel studený mořský vítr a několik set metrů pod vámi burácel rozbouřený oceán, vzhledem ke skutečnosti, že slunce již zapadlo, ponořený do noci.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, na palubě Thunderhogu

Umka, který opětoval palbu z jedné z lodních věží neměl moc práce, ale pro případ nechtěné společnosti tam vytrval po celou dobu našeho krátkého letu. Ten trval jenom několik minut, neboť místo seskoku bylo blízko. Během těch nekolika minut jsem si v hlavě přehrával předchozí chvíle. Má první bitva v těchto válkách, pár prvních zářezů na meči.
Na to, že jsme původně letěli jako podpurný tým na pomoc světům postižených válkou, jsme se dostali na frontu až nečekaně rychle. Moc mi to nevadilo, pomoc to byla také i když trochu jiná.
Vteřinu po tom co jsem ucítil spomalení lodi na nás křikl pilot.
Vážně rychlí jako průjem... pomyslel jsem si pobaveně a připravoval se na to co se bude teď dít. Umka doběhl ke mě a před nám se otevřela rampa naší lodi.
Ovál nás mořský vítr, byl studený a voněl po soli. Naposledy jsem zkontroloval jestli mám vše potřebné, zejména svůj meč.
Z kokpitu byl znovu slyšet pilotův hlas v doprovodu lodních senzorů oznamujících nepřátelské lodi.
Na nic jsem neváhal a dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost rampy. Pode mnou se zrcadlil temný oceán do kterého jsem nyní padal volným pádem.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, pod mořem

Ještě když jsi letěl, spatřil jsi na obzoru siluletu několika Bazilišků, mandalorianských válečných droidů, kříženců mezi stíhačkou a kráčejícím podpůrným mechem. Doskočil jsi a vnořil se pod hladinu s elegancí vodnímu tvoru vlastní. Moře bylo rozbouřené a tedy plné vodních proudů, a sotva se kolem celého tvého těla rozprostřela voda, jeden takový tě vcucnul. Člověku nebo příslušníkovi jiné suchozemské rasy by hrozilo velké riziko utopení, ani tobě, ani mistrovi to však nevadilo, prostě jste počkali, až než vás vodní proud pustí.
Pod mořem bylo temno a přestože byla voda čistá a ve větší hloubce už nebyly víry, skoro nic jste neviděli. Umka odepnul z opasku světelný meč a zažehnul jej, aby si jím svítil na cestu, zatímco jste plavali. Sytě modrý paprsek prudce prozářil okolí a vyprašil hejno malých barevných rybek, které plavaly okolo. A stejně jako meč tvého mistra, i ten tvůj byl vybaven pulzním cyklicko-zážehovým obvodem, který umožňoval čepeli fungovat pod vodou stejně dobře jako mimo ni, aniž by došlo ke zkratu a vypálení vnitřní elektroniky, a když se pominou podvodní souboje světelnými meči, kterými jste častokrát zpestřovali dění v Chrámovém bazéně, konečně jsi mohl pořádně těžit z toho úsilí navíc, které tě konstrukce podvodního meče stála.
"Tady se nemusíme bát, že by nás meče prozradily," řekl mistr a jeho hlas zněl pod vodou zvláštně, ale srozumitelně. Nedělalo vám problémy si rozumět, neboť vaše rasy by vůbec nemohly zformovat civilizaci, kdyby ve vodním prostředí, kde se vyvinuly, nemohly mluvit.
"Světlo naopak odradí některé z... Větších ryb, kdyby na nás dostaly chuť. Nebo aspoň doufám."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, pod mořem:

Let po výskoku z lodi nebyl dluohý, ale během něj sem v dáli zahlédl několik mandalorianských bitevních droidů. Myslím že jim řkají Bazilišci. Byli jimi pověstní, když se jako smrtící déšť snášeli k zemi.
Temnou mořskou hladinu jsem prorazil ladnou šipkou abych omezil jakýkoliv tvrdší náraz. Moment po ponoření mě strhl jeden z proudů. Nechal jsem ho mě kousek odnést než se trochu zklidnil abych mohl plavat dále. Umka, který letěl kousek za mnou byl unesen proudem také, takže nehrozilo že se v temné vodě jeden druhému ztratíme.
I přes fakt, že se zde staletí těžilo, byla voda čistá a nezkažená. Ale i přes fakt, že oba jsme s mistrem byli schopní přivyknout temným hlubinám a vidět v nich, ve větší hloubce jsme těžko rozeznávali obrysy. Stejně tak studená voda pro nás nebyla větší překážkou díky nižší tělesné teplotě, kterou jsme disponovali.
Když jsme se ponořili do hloubky kde jsme plavali naslepo, Umka zažehl svůj světelný meč a sytě modrá čepel ozářila malý prostor okolo nás. Trochu s obavou jsem se rozhlédl okolo.
Rybko rybičko... pomyslel jsem si při vzpomínce na některé z obřích ryb žijících na Glee Anselm. Nevěděl jsem jak je na tom moře na Bandomeeru, ale doufal jsem, že né stejně.
Většina Jediů by svou zbraň pod vodou nezažehla, neboť většina jich nepočítala s delším pobytem pod hladinou a nějaká větší průtrž mračen klasickému meči neuškodila. Než jsem si postavil svůj meč, pečlivě jsem nastudoval jak ho sestavit aby fungoval pod vodou se stejnou efektivitou aniž by se poškodil. S mistrem jsme několikrát cvičili v Chrámovém bazéně, kde na nás mladší studenti zaujatě koukali. Tady nám snad žádný souboj nehrozí. Sejmuj jsem svůj meč z opasku a vodu proťal azurový paprsek.
"Skvělá podvodní lampička." prohodil jsem k mistrovi a můj hlas, stejně tak jeho, zněl pod vodou tlumeně, ale dalo se mu bezproblémů rozumět.
Větších ryb... Ty nějaká svítící tyčka neodradí. pomyslel jsem si pobaveně a znovu se rozhédl. Kolem nás nebyly žádné ryby, ani ty malé. Plavali jsme směrem k pobřeží a k tunelu, který nás měl zavést do srdce Mandalorianské základny.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, pod mořem

Plavali jste hlouběji a hlouběji, dokud jste nedoplavali až k samému dnu, které bylo několik kilometrů pod hladinou. A že to nebylo jen tak ledajaké dno, o tom svědčily pozůstatky něčeho, co vypadalo jako zbytky rozbořeného rakaťanského chrámu. Pod hladinou byla ta nejčernější možná tma, a tak vám záře vašich světelných mečů poskytovala dobré osvětlení. Možná také proto, že vaše oči již přivyknuly temnotě a čočky se také přizpůsobily vodnímu prostředí, abyste v něm viděli lépe.
"No svatá krávo..."
Mistr byl u vytržení, když jste připluli blíže, abyste se podívali. Ruinami pomalu proplouvala mnohasetčlenná hejna malých rybek, které okamžitě uplavaly, jakmile jste se přiblížili.
"Tohle místo je nádherné..." pronesl mistr, zkoumaje nápisy na stěně polozbořeného zikkuratu, který vévodil městu a tyčil se nad pozůstatky všech ostatních budov.
"Divím se, že ho nikdo nezkoumal. Archeologové by tady měli o zábavu rozhodně postaráno. Ale nešli jsme si sem zaplavat, štola by měla být na okraji sídliště, takže ji pojďme najít."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, pod mořem:

Plavali jsme poměrně dlouho, moře bylo i tady u pobřeží poměrně dost hluboké. Vysoký tlak nám trochu ztížil plavání, ale nebylo by to nic na co bychom nebyli zvyklí. Jediným zdrojem světla v téhle hloubce byly čepele našich mečů, které tak osvětlovaly poměrně velký rádius okolo nás.
Na dně byly pozůstatky Rakaťanské civilizace. Přesněji byly pod námi zbytky něčeho co vypadalo jako chrám. Umka byl tím pohledem očarován. Architektura různých civilizací byla jeho vášní a vidět něco takového pro něj muselo být úžasné. Osobně jsem nikdy k minulosti moc netíhl a architektura mi vcelku nic neřikala. V Umkových očích byl vidět rizí zájem, ale bohužel naše mise nebyla zkoumat pozůstatky dávné civilizace, nebo styl stavby jejich chrámu.
"Až bude po válce a bude tu bezpečno, možná sem někdo přiletí aby to prozkoumal." pronesl jsem hlasem změněným vdechováním vody.
Chvíli ještě trvalo než se mistr vzpamatoval a obrátil svou pozornost zpátky k našemu úkolu. Dno bylo poseté zbytky staveb a najít vchod do pozdemního tunelu nebude snadné. Obzvláště v těchto podmínkách. Základem bylo doplavat na okraj osídlení co nejlblíž pobřeží a Mandalorianskému kempu. Plavali jsme pomalu a obezřetně směrem od centra, kterým chrám bezpochyby býval. Okolí vypadalo klidně a já jen doufal že nepotkáme nějakou hladovou rybku.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, pod mořem

Propluli jste kolem ruin, z velké části porostlými sasankami, zbytky některých staveb již úplně podlehly mořskému životu a staly se z nich jakési korálové útesy. Přeplavali jste až na druhou stranu, kde místy byla patrná podobná zeď, jakou byl obehnán mandalorianský tábor, ačkoliv působení slané vody, vodního života i samotný zub času se za těch mnoho tisíc let postaraly o to, že i z ní zbyly jen fragmenty.
"Támhle," ukázal mistr prstem na stěnu podmořského útesu. "To je to skalisko z hologramu."
Skalisko ovšem bylo tak dlouhé, že vám trvalo tak čtvrt hodiny, než se ti podařilo díru odhalit. To, co bylo původně důlním tunelem, nyní připomínalo spíše jeskyni, nebo sluj nějaké vodní příšery.
"Za mnou," zavelel Umka. "Ale opatrně. Ta šachta ve mně budí respekt."
A tak jste vepluli dovnitř, stále si svítíce na cestu světelnými meči, jedním sytě modrým a druhým spíše do azurova. A když jste plavali dalších přibližně pět minut, uslyšeli jste pod vodou jakési hluboké kuňkání. Zvednul jsi zrak, aby ses podíval po jeho zdroji, a spatřil jsi, že celá šachta - v těchto místech oválného průřezu, široká odhadem osm metrů a vysoká čtyři - byla pokrytá rejnokovitými stvořeními asi třikrát tak velkými než ty, a s dlouhými ocasy vybavenými nebezpečně vyhlížejícím trnem. Byli na stropě, na stěnách, na podlaze, zkrátka všude, a přisátí břichy k hornině poklidně odpočívali. Nebo alespoň prozatím.
"Myslím, že bude moudré je nevyrušit," řekl k tobě tiše mistr Umka.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“