Phate Relon - S jídlem roste chuť

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, mandalorianská pevnost:

Zatraceně, číča musel mít fakt sílu. pomyslel jsem si, když jsem zvedal opravdu velmi těžký blasterový opakovač z promočené trávy, na kterou dopadal hustý déšť. Snažil jsem se co to šlo, ale zvedání té těžké hračky nedělalo mod dobře mému sežehnutému svalu. Zapřel jsem se, abych většinu váhy přenesl na druhou nohu a bolest mne neomezovala při ne příliš přesné střelbě směrem k talíři.
Světluška pořád řval, když mu do řeči skočila roztáčející se šestice hlavní, která po dosáhnutí rychlosti začala chrlit jeden blasterový výboj za druhým. Opravdu to nebyla příliš přesná zbraň, ale proto jí nejspíš lidé nepoužívali. Vysoká kadence a sněsitelný rozptyl dokázal zavařit nejednomu nepříteli.
Šestice hlavní vychrlila rudý oheň střel mířících na vrchol věže. Střelec jsem byl opravdu mizerný. Zasáhl jsem zeď, světlo, které mířilo kousek ode mně a nakonec také talíř, který provrtala trojice střel.
Špatnou zprávou bylo, že zběsilá palba byla nápor na zásobník, který byl po chvilce na nule. Rychle jsem se podíval na togorianovo tělo a zjistil, že s sebou má další munici. Zároveň jsem v Síle pocítil světluščiny úmysly a zaregistroval, že se chystá sejmout mě sniperkou.
Emitor štítu stále vysílal, takže jsem musel jednat rychle. Natáhl jsem se pro další zásobník a doufal, že budu rychlejší než mandík na ochozu, kterého s trochou štěstí tentokrát dostanu i s emitorem štítu.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, mandalorianská pevnost

Začal ti závod s časem, když ses vrhnul k tělu mrtvého nepřátelského vojáka, abys mu odejmul zásobník ve tvaru velkého kvádru a napasoval jej na místo toho prázdného, který jsi zahodil. Sniper na ochozu nabil odstřelovačku a mířil. Všechno probíhalo jakoby zpomaleně a ty sám jsi začínal mít pocit, že ať se snažíš jednat seberychleji, stejně to není dost.
V uličkách v dáli jsi zahlédl klusat další obrněné postavy s blasterovými puškami v rukou, četa, možná víc, všichni ve stříbrných zbrojích veteránských jednotek kromě jednoho, toho úplně vepředu, co byl zakutý ve zlatém brnění polního maršála.
Hodil jsi rybičku k zemi zlomek sekundy předtím, než sniper vystřelil. Do nohy ti vjela ostrá bolest, ale zato se ti podařilo popadnout zásobník do ruky a zacvaknout ho na jeho místo vlevo od vyústění hlavně rotačního blasteru.
Následně jsi sebral všechny síly a opět se vyškrábal nahoru. Tentokrát jsi ale musel zůstat zakleknutý na pravé koleno, protože tvá postřelená noha odmítala spolupracovat. Srdce ti bila jako splašená, zabral jsi a zvedal hlaveň, roztáčeje ji tisknutím spouště. Mandalorian, nyní přikrčený za tím, co zbylo z pátracího reflektoru, se připravoval ke druhé ráně, ale to už se těžká zbraň ve tvých rukou opět přihlásila o slovo.
Střílet z kleku bylo nakonec i pohodlnější, protože sis zbraň mohl částečně opřít o zem, čímž se ti lépe mířilo rovnou ze dvou důvodů - nemusel jsi držet její váhu a zbraň daleko méně kopala, jak bahnitá zem tlumila zpětné rázy.
Světlo, za kterým se krčil sniper, zbraň nyní doslova roztrhala na kusy, a když jsi zvedl hlaveň ještě o pár stupňů výše, pocítil jsi velikou úlevu, jak se další a další výstřel zakusoval do parabolického emitoru štítu a ten se s každou další sekundou více a více podobal zkroucenému plátku děravého sýra.
Odněkud zevnitř věže se ozvala série praskavých zvuků, načež z děravého talíře zasršela sprška jisker a k obloze začal stoupat černý čmoud, ve kterém byl patrný štiplavý smrad hořící elektroniky.
Ochranný štít mandalorianské základny byl pryč.
Navzdory dešti, který houstnul, z vrcholku věže během chvíle blafaly plameny a sloup kouře byl tlustý jako u signálního ohně. Žádný řev už se neozval, bylo tedy zřejmě i po sniperovi.
Mandaloriané se přibližovali, a ne jen z té jedné uličky, sbíhali se z mnoha a za chvíli tě obklíčí.
V záři ohně, jenž stravoval střechu, se leskla rukojeť tvého světelného meče pohozená v trávě...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, mandalorianská pevnost:

Několik dalších vteřin mi připadalo jako věčnost. Musel jsem jednat co nejrychleji abych z opasku mrtvého nepřítele vyjmul nový zásobník a znovu nabil těžký blaster. Světluška nabíjel svou pušku, ale narozdíl ode mně nebyl raněný a sniperka byla jednoznačně lehčí než příruční kanón, který jsem svíral v rukou.
Periferně jsem viděl jak se ke mě řítí hromada nepřátel z okolních uliček. Bylo mi jasné, že závod se sniperem prohraju, ale nehodlal jsem se nechal zastřelit než zlikviduju štít.
Skočil jsem po zásobníku dřív než světluška vystřelil. Poraněná noha o době dávala celkem nepříjemně znát, ale naštěstí se mi povedlo zásobník zaklesnout do zápatky a zbraň zahlásila nabití. Nemělo cenu vstávat, nejspíš by mi to ani dost dobře nešlo, takže jsem zaklekl, což mi poskytlo lepší stabilitu zbraně. Stiskl jsem spoušť a hlaveň se se zabzučením roztočila. Následovala salva, která se pomalu zakousávala do zdí věže, strážního světla a konečně do velkého talíře, který nyní vypadal jako cedník.
Praskavý zvuk dával znát, že uvnitř věže došlo k výbojům, možná výbuchům.
Vypadalo to, že jsem splnil svůj úkol. Těžký opakovač opět hlásil prázdný zásobník, ale už nemělo cenu ho měnit. Odhdil jsem ho stranou. Trochu se mi ulevilo a mohl jsem se soustředit na bolest v noze.
Když jsem se rozhlédl, přibíhajících mandalorianů přibývalo ze všech stran. Ve svém stavu jsem nejspíš neměl am utéct. Tmavé prostranství okolo věže ozařovaly plameny stoupaící z jejího vrcholu. Zaregistroval jsem rukojeť svého meče, který ležel nedalo mrtvol mých nepřátel. Natáhl jsem se pro něj v Síle a rychle si ho přitáhl k sobě. Jakmile mi dopadl do mokré ruky, zažehl jsem tyrkysovou čepel a chystal se čelit přibíhajícím vojákům, kteří nejspíš nebyli ani trochu nadšení, že nejsou nadále chráněni štítem.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, mandalorianská pevnost

"Umka všem jednotkám, štít je pryč, opakuji, štít je pryč!" ozval se z komlinku uchyceného na opasku mistrův hlas. Byla v něm patrná úleva, ale také únava, stejně jako nevyslovený povzdech, že den ještě zdaleka neskončil, a ano, strach o tebe, že ses neohlásil, doprovázený myšlenkami na nejhorší.
Houfy neokřižáků se nemilosrdně přibližovaly. Přicházeli ze všech směrů, byli v podstatě všude a bylo jich tolik... Skoro jako kdyby si polovina armády uvědomila, kolik uhodilo, a zaměřila se na jednu jedinou věc - tebe.
Avšak příliš pozdě. Většina vojáků měla tváře skryté za neživým výrazem kovových přilbic, avšak ti, co bojovali s holou tváří, vypadali zdrceně a zároveň vzdorovitě, jako by se odmítali smířit s porážkou, přestože je jim nad slunce jasné, že už v podstatě prohráli. Oči jim planuly spalujícím hněvem, který šel cítit, silně, jako puch, který se šíří nevětranou místností. Když už zemřou, chtějí toho, kdo má jejich porážku a smrt na svědomí, vzít s sebou.
Natáhnul ses Sílou po svém světelném meči právě v okamžiku, kdy ses ocitnul v jejich dostřelu.
Začala na tebe doslova pršet palba, déšť střel mířící tvým směrem byl tak silný, že tě donutil se uchýlit k Soresu. Ačkoliv narozdíl od Umky tvou silnou stránkou příliš nebylo, poskytovalo ti lepší ochranu než Ataru založené na co možná nejvíc běhání, skákání a létání vzduchem. I tak jsi ale byl nucen couvat a poohlížet se po něčem, za čím by se dalo krýt.
Stahovali se okolo tebe jako smyčka a ty ses tak projednou opět ocitnul jako v oku bouře. Odrážel jsi střely
Noha tě začínala bolet o poznání více než předtím, respektive teprve teď jsi tu bolest začínal vnímat, a nohavice kalhot už byla celá modrá, jak byla nasáklá krví. K tvým uším dolehl vzdálený zvuk obranných věží a potom výbuch a sonický třesk bombardéru zrychlujícího na rychlost zvuku.
Pod tvým světelným mečem zhynulo několik neokřižáků, kteří se proti tobě rozběhli s hrdelním rykem, vibromeče napřažené nad hlavami.
Hned za nimi následovala mandalorianská žena, vystartovala proti tobě zezadu s dlouhým kopím, drženým uprostřed, přičemž obě poloviny byly nabité elektřinou. Ačkoliv měla na sobě neokřižáckou zbroj, upravenou tak, aby padla ženskému tělu, bojovala prostovlasá a ve tváři měla nepříčetný výraz. Noha velmi důrazně zaprotestovala, ale stihnul ses otočit a včas zaparírovat, když se po tobě ohnala, načež jste si - zatímco jsi stále odrážel výstřely z pušek - vyměnili čtyři bleskurychlé výpady a pátým jsi ji technikou sai tok přesekl v pase. V otočce ti při tom zavlál plášť, těsnými zásahy už tak děravý a potrhaný, že by ani nemělo cenu ho zašívat.
Nepřátelé už se slévali do jedné stříbrno-modro-žluto-červeno-chlupaté beztvaré masy se stovkami rukou a stovkami blasterů i zbraní nablízko v nich. Ruce ti umdlévaly a tvé pohyby ti najednou připadaly příliš neohrabané, tunelové vidění boje se zužovalo a tmavlo.
Uvědomil sis, že jsi nasbíral dalších pár škrábnutí, naštěstí jen povrchových, nic hlubokého jako rána, co jsi schytal do nohy, ani jsi nezavrávoral.
A pak se nad tebou ozvalo kvílení motorů. Několik stíhaček se střemhlav řítilo dolů, aby poslalo do davu laserový pozdrav. Salva tlustých rudých laserových paprsků spálila celou řadu Mandalorianů na škvarek, jen to zasmrdělo, vzduchem létala těla a tvůj nautolanský smysl pro vnímání emocí byl zahlcený pocity šoku a bolesti.
Stíhačky to stočily a zamířily zpátky nahoru, a v tom okamžiku jsi spatřil loď letící za nimi v závěsu, loď, kterou dost možná stíhačky doprovázely.
Loď třídy Dynamic nastříkanou na modrozeleno.
Thunderhog kolmo klesnul asi deset metrů nad zem a zatímco z jeho dvou laserových děl pršela zkáza, sklopila se rampa a na ní stál Godrik.
Odrazil se a ve skoku aktivoval modrý světelný bič i červené čepele oboustranného světelného meče. Přistál asi dvacet metrů od tebe, načež se roztočil do šílené piruety a s bičem ve spodním páru rukou a zároveň horními třímaje oboustranný meč byl jako démonická čtyřřuká mažoretka zabíjející sedm nepřátel jednou ranou.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, mandalorianská pevnost:

Slyšel jsem Umkův praskavý hlas vycházející z reproduktoru mého komlinku. Povzbuzoval jednotky generála Koreho aby se zapojili do boje. Na jednu stranu to pro mne byla úleva, na druhou stranu se okolo mě začaly houfovat nepřátelské jednotky, které byly ochotné bojovat do poslední kapky krve. Nemusel jsem být Jedi abych to poznal. Z jejich emocí to bylo jasně patrné. Zklamání z prohry, která byla otázkou několika málo minut než se republikové síly zapojí a zlikvidují posádku pevnosti, a neutuchající touha zabít vše živé, co nenosí mandalorianskou zbroj. V můj neprospěch jsem se do této kategorie řadil i já.
Jakmile jsem sevřel v rukou studenou rukojeť svého meče, zbyla mi maximálně vteřina abych ho zažehl a odrazil první vlnu střel.
Několik desítek vteřin se neslo v duchu boje jaký jsem ještě nezažil. Útočníků neubývalo, střely lítaly stále dál a má poraněná noha o sobě dávala čím dál tím víc znát. Nehledě na další spálená místa od blasterových výbojů.
To bude pěkných pár dní v koltu jestli tohle přežiju.
Ti co se proti mě rozbíhali s vibromeči mě stáli nejvíce sil, které mi začly jistojistě ubývat. Poslední kapkou byla holohlavá žena s nepříčetným výrazem. Poté jsem viděl pouze barvy zbrojí a střel, které se míchaly do jedné velké duhy.
Nálet republikových stíhaček trochu pročistil nepřátelské řady a donutil mě trochu se otřepat a více se soustředit. V tom jsem zahlédl naš modrozelený frachťák jak sestupuje a drští na nepřátele jednu salvu za druhou. Na otevřené rampě stál Godrik připravený vrhnout se do boje.
To co předváděl se sboustranným mečem a bičem bylo něco nevídaného. Kdyby mě Godrik prve tak nezřídil, možná bych ho měl i trochu rád. Každopádně cíl sestavit si světelný bič a naučit se s ním se pomalu dostával na první místa mých priorit. Hned za přežití téhle akce, které se s příletem vojáků stával čím dál tím víc pravděpodobnější.
Nebyl jsem si jistý jestli by nějak prospělo, kdybych se vrhl mezi nepřátele aby se neřeklo že se držím zpátky, ale ubývající síly daly jasně najevo, že bude lepší, když se budu pouze bránit než tohle skončí.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, mandalorianská pevnost

Umka se probojovával hordami nepřátel směrem k tobě, až jste stanuli zády naproti sobě. Pozice to byla do značné míry výhodnější, neboť ti stačilo se soustředit na dění před sebou a nemusel sis hlídat záda.A Godrik zrovnatak, nevypadal sice, že by se bez tvé pomoci neobešel, ale výhoda to byla. Vnímal jsi jej, jak je rozzlobený, měl v sobě hněv jako divoká šelma, před kterou se všichni měli na pozoru, ale nyní ji na chvíli pustili ze řetězu, aby mohla rozsévat zkázu v řadách nepřátel. Světelný bič kmital ze strany na stranu a zanechával za sebou kusy sežehnutého masa, zkroucených spálených zbrojí a výkřiků.
Posléze Godrik bič deaktivoval, avšak nechal si ho v ruce. Pak ruku natáhnul směrem ke štítové věži poškozené vnitřními výbuchy, zatímco zbývající tři jeho paže dále hrály koncert pro oboustranný světelný meč. Hněv byl odtlačen do pozadí chladným soustředěním. Slyšel jsi, jak se kovové nosníky věže kroutí a praskají, načež se celá konstrukce zhroutila na početnou mandalorianskou jednotku přispěchavší ze strany na pomoc svým bratřím.
"Právě včas!" křiknul Godrik, načež se do štěkání mandalorianských zbraní přidala jinak znějící střelba, a to zvuk blasterových karabin Republikových vojáků.
"Protože tvá minuta právě vypršela," zavrčel trochu možná i posměšně, avšak byl v tom patrný pochvalný tón. Řady Mandalorianů řídly a ti poblíž, kteří stále zbývali, měli nyní dost starostí s příchozím zbytkem Republikového vojska. Zato mrtvol na zemi neustále přibývalo, těch mandalorianských výrazně rychleji než těch z opačného tábora.
V čele vojska stál generál Kare s jasně zeleným světelným mečem v ruce, kterým vířil a kryl tak muže z čety, jež ho doprovázela, před palbou.
Po nebi se znovu prohnala peruť Aureků, mířila pryč z bojiště, jako by už neměla ani na co útočit. Godrik se za ní ohlédl a deaktivoval světelný meč.
Mandaloriané, kteří v sobě neměli tolik fanatismu, aby se vrhali vstříc jisté smrti radši než by čelili nevyhnutelné porážce, zvolili raději život a vzdávali se. Mohl jsi vidět, jak rezignovaně skládají zbraně a vycházejí zpoza zákrytů z trosek s rukama nad hlavou, zatímco medici pomáhali raněným. Spatřil jsi opodál i ženu, která objímala svého zakrváceného muže a utěšovala jej, než se k němu zdravotník dostane...
Bitva byla dobojována.
V hloučku jsi zahlédnul i Umku, ten se vynořil v uličce s družinou vyděšených togorianských koťat tetelících se kolem něho a pátrajících po známých tvářích či rodičích mezi živými i mrtvými. Samotný Umka vypadal poměrně pošramoceně, měl velikou podlitinu pod okem, šrám na čele a sumcovitý výrůstek po levé straně úst měl natržený, o roztrhané tunice nemluvě.
Pomalu k tobě přišel a beze slova tě chytil za ruku.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, mandalorianská pevnost:

Godrik se prosekal hordou nepřátel až k mé pozici a stanul ke mně zády. I když jsem ho opravdu neměl rád, uvítal jsem, že se mi zmenšil perimetr, který jsem byl nucen stále pokrývat, neboť nepřátel neubývalo. Stále jsem vnímal nával hněvu a nenávisti. Překvapilo mě, že jsem tyto emoce cítil i z Godrika. Netušil jsem, jak to dělal, že si stále udržel čistou mysl. Vždycky jsem si myslel, že tyto emoce jsou našemu Řády zakázány. Ale byl tu mistr, který je zjevně využíval.
Tok myšlenek přerušila horda Mandalorianů, která se řítila na pomoc těm, kteří stáli proti nám. Godrik odsunul zlobu a hněv do pozadí a soustředil se na polorozstřílenou věž s emitorem štítu. Trocha soustředění a nová skupinka nepřátel našla svůj konec pod sutinami.
Do toho se vložila symfonie blasterové střelby Republikových jednotek, které se právě zapojily do boje. Dostavila se úleva doprovázená jízlivou poznámkou od čtyřručky.
Nemělo cenu to řešit. Valný dojem jsem na něj při našem prvním setkání nejspíš neudělal. Popravdě mi bylo jedno jestli ho někdy vylepším.

Vývoj bitvy se rychle obrátil v náš prospěch, když se do boje zapojil i generál Kore se zbytkem svých jednotek. Mandaloriané padali jeden za druhým. Jak jejich řady řídly, našli se i tací, kteří si vážili vlastního života více než nějaké ideologie. Ti pokorně složili zbraně a stali se válečnými zajatci této bitvy, která právě skončila. Vítězně pro nás.
Mohl jsem si konečně trochu odpočinout a rozhlédnout se po tom, co zbylo z tábora. Stěny budov vypadaly jako lidské dítě, které prodělalo neštovice. Pach spáleného masa se nesl nocí spolu se vzlyky a nářekem raněných, kteří se snažili dovolat pomoci.
Rozhlédl jsem se pořádně po svém mistrovi, který se po chvilce vynořil z uličky s doprovodem malých togorianů, kteří vypadali celkem roztomile. To však bude trvat jen pár let, než z nich vyrostou obří predátoři. Vypadali vystrašeně a drželi se Umky jako klíšťata.
Umka na tom nebyl nejlépe, ale šel po svých. Byl jsem pravdu rád, že ho vidím. Když ke mně přišel a podal mi ruku, pevně jsem ho za ní chytl.
"Jsem rád, že jste stále mezi živými mistře! A musim říct, že vědět do čeho jdeme...zůstal bych doma." řekl jsem aniž bych poslední myšlenku myslel vážně. Raději bych tady umřel, než dřepět v Chrámu a nedělat vůbec nic.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, mandalorianská pevnost

Mistr ti věnoval dlouhý pohled svých rybích očí.
"Moc mluvíš," řekl jen a unaveně se usmál. "Ale vidím to taky tak."
Jednotky generála Kareho střežily Mandaloriany, kteří se nyní stali válečnými zajatci, a jeho medici poskytovali první pomoc zraněným z jejich řad, zatímco jiní muži chodili okolo a počítali, případně identifikovali mrtvé. Ne zrovna příjemná činnost, ale někdo to dělat musel, a padlých na straně Republiky naštěstí pro vás tolik nebylo. Jakmile byl štít dole, všechno se to semlelo rychle.
Brigáda Reeků Mandaloriany obklíčila jako stádo nerfů jdoucí na porážku a zrovnatak je postřílela. Poté, co se všichni shromáždili na tomto prostranství kvůli tobě.
Jeden zdravotník zamířil i k vám. Byl to právě ten Sullustan, kterého jste potkali hned po přistání a který se postaral o yarkorského muže, kterému jsi Sílou spravoval otevřenou zlomeninu a který se později představil jako seržant rozvědky Limae.
"Mistře Jedii?" oslovil tě. Pak se sehnul, aby prozkoumal tvou nohu.
"Divím se, že stále ještě stojíte s takovou dírou v noze, to zranění se musí vyčistit, a to okamžitě," vychrlil ze sebe s typicky sullustanskou rychlostí a stejně rychle se chápal svého zdravotnického náčiní.
"Lehněte si na zem, prosím," pokynul ti, načež ti sundal kalhoty, polil ránu fialovou dezinfekcí, kterou měl v lahvi od vína, pak místo potřel hojivým koltem ztuženým do formy gelu a ovázal bělostným čistým obvazem.
"Co stát, měl jsi ho vidět, jak s takovou dírou v noze bojoval, Vitone," ozval se zpoza tebe silný hluboký hlas. Ten, komu patřil, udělal několik kroků dopředu a podle dlouhých dredů svázaných několika gumičkami do dlouhého copu, aby mu nevadily v boji, stejně jako podle vzrůstu, to nemohl být nikdo jiný než generál Kare sám.
Umka stál opodál a nic neříkal, zatímco koťata se skláněla nad mrtvým togorianským válečníkem, něco křičela ve své mňoukavě znějící mateřštině a tekly jim slzy.
Bylo mu jich líto, sice to byla jen kapka z toho, co dneska zažil, ale dost možná to mohla být kapka poslední a cítil jsi i v Síle skrze pouto, které jste mezi sebou měli, jak se na ně nemůže ani podívat, protože bojoval v armádě, která jim zabila otce. Cítil jsi, jak toho na starého mistra začíná být moc.
"Zůstat doma by bylo sobecké, příliš sobecké..." řekl, když konečně promluvil, a pohlédnul na právě vyvěšený prapor Republiky třepetající se na budově mandalorianského velitelství.
Vítr kvílel troskami a z nebe se nadále spouštěly tlusté provazy deště, jako by samotná bandomeerská obloha oplakávala mrtvé. Zem už od něho byla úplně rozbahněná a tuniku a cáry pláště jsi měl naskrz promočenou, ale aspoň smýval stopy krve zanechané po bojích.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, mandalorianská pevnost:

Ještě abych nemluvil, hlasivky jsou jediná část těla, která mě nebolí. pomyslel jsem si, ale nic jsem neříkal. Pouze jsem mistrovi přikývl a podepřel mistra, který vypadal neskutečně znaveně. Zčásti jsem to udělal abych trochu ulevil noze, která stále bolela a rána pálila. Ale mnozí na tom byli hůř. Mrtvých okolo mně bylo nezpočet. Těšilo mě pouze, že s našich řad jich bylo minimum. Těm co padli bude prokázána úcta a já o nich budu meditovat až se dostaneme někam, kde je klid. A hlavně až si odpočinu.
"Nejsem mistr." řekl jsem automaticky jak jsem byl zvyklý při výpravách s mistrem Umkou. Pro neznalé byl mistrem každý.
Zároveň mi došlo, jak to bylo zbytečné vzhledem ke všemu okolo.
"Dá se to vydržet." řekl jsem mu a pomalu se sesunul na zem aby mohl ránu ošetřit. Kolto bylo příjemně chladivé a utlumující složky začly působit takřka okamžitě.
"Díky." řekl jsem směrem ke zdravotníkovi, který dokončil ošetřování rány. Nohu špinavou od krve mi nyní krášlil čistoskvoucí obvaz. Opravdu jsem se těšil až se opláchnu a obleču něco čistého a suchého.
V tom se za námi objevil generál Kore. Vlasy svázané gumičkou a vítězný úsměv.
"Děkuji mistře." zareagoval jsem, ale byl jsem tak unavený, že jsem se na víc nezmohl.
Ještě jednou jsem se pořádně rozhlédl po okolí a spatřil mistra Umku jak stojí opodál obklopený koťaty, která byla vyděšená.
Natáhl jsem se po Umkovi v Síle. Chápal jsem, že se za ta mláďata cítí zodpovědný, zejména proto, že budou vyrůstat bez rodičů díky nám. Bylo mi jich líto, ale nedalo se nic dělat.
Postavil jsem se dokulhal k němu. Položil jsem mu ruku na rameno, ale nic jsem neřekl. Slova v tuhle chvíli byla zbytečná.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bandomeer, mandalorianská pevnost:

Chvíli jste tam jen tak stáli, zatímco vojáci Republiky vedli hloučky poražených Mandalorianů do budov. Jejich vlastní kasárny se jim stanou vězením, než bude rozhodnuto o jejich dalším osudu.
Pomalu jste s mistrem, který ti pomohl vstát a podpíral tě, vykročili deštěm, který změnil celé tohle místo v jednu velkou rozbahněnou louži, a prohlíželi si polorozbořenou základnu, budovy děravé od zásahů raketometem či úplně rozmetané po okolí poté, co je zasáhla bomba.
Hranatá budova hangárů u hlavní brány hlídaná dvěma nyní již neaktivními dvojitými obrannými věžičkami čnějícími ze střechy vypadala netknutě. Za jejími velikými křídlovými vraty otevřenými dokořán mužstvo zajišťovalo vojenskou techniku, z níž většina v rychlé bitvě ani nestačila být použita.
Po nakouknutí byly uvnitř jen výsadkové čluny, peruť bombardérů a jeden jediný Bazilišek, který se však zdál být v celkem havarijním stavu. Vypadalo to, že Mandaloriané v urputných bitvách s vojsky generála Kareho utrpěli mohutné ztráty na technice a vy jste na jejich základnu udeřili dřív, než stihl transport přivézt další.
Generál Kare se k vám blížil, slyšeli jste, jak za vámi čvachtají bahnem jeho vysoké obrněné boty.
"Revanšistické posily pod vedením generála Meetry Surik zahnaly mandalorianské lodě do hyperprostoru. Generál vás oba očekává na své lodi."
Za několik okamžiků se na obzoru objevily výsadkové čluny. Mrak výsadkových člunů, aby mohly jednotky Brigády Reeků a s nimi i vás dopravit nahoru na orbitu planety.
"Děkuji vám, a děkuji Síle, že vás přivedla sem. To díky vašemu odvážnému plánu je dnes vítězství naše," pronesl generál, načež se jeden z člunů snesl přímo k vám, dosedl na zem a otevřel průlez.
Umka ti pomohl nastoupit, načež jste se usadili na lavici, připoutali bezpečnostními popruhy a váš raketoplán pomalu stoupal k temné obloze...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Bandomeer, mandalorianská pevnost:

Vše se nyní uklidňovalo, déšť sice nepřestával, ale zvuky boje utichly a byly slyšet pouze výkřiky rozdávající rozkazy, blátivé zvuky pochodujících zajatců a sem tam motory prolétajících aureků. Tábor byl téměř zničen. Netknuty zůstaly pouze některé budovy na okraji kruhové výstavby. S mistrem, který mě nyní podpíral abych dal trochu odpočinout zraněné noze, jsme procházeli okolo zničených budov až jsme došli k jedné větší, která sloužila jako hangár.
Tahle bitva trvala mnohem dýl. pomyslel jsem si, když jsem letmo nahlédl dovnitř abych se podíval s čím vlastně Mandaloriané operují. Nebylo zde moc stíhačů, většinu tvořily dopravní lodě a měli zde pouze jednoho Baziliška. Ten i, před značné stádium rozkladu, vypadal úctyhodně. Ale i přes to bylo vidět, že jsme zaútočili ve vhodný čas. Ať už to bylo jednání generála Kareho, nebo Síly.
My o vlku...
To už se k nám generál blížil svérázným krokem a chvílemi to vypadalo, jako by mu déšť ustupoval z cesty. Seznámil nás s novinkami na orbitě planety.
"Takže vítězství na všech frontách." řekl jsem vyčerpaně a usmál jsem se.
Nad námi zahučely repulzorové motory oznamující, že se k zemi snáší výsadkové čluny, které nás odvezou z téhle deštěm a krví zmáčené planety.
Umka mlčel, vypadal vyčerpaný a stále zdrcený pohledem na malá koťata.
"Děláme jen to, co musíme. Jsem rád, že nezahynulo víc vojáků, než bylo nezbytně nutné." řekl jsem pouze a uklonil se mistrovi Karemu.
Nezbývalo než nasednout a trochu si odpočinout při cestě na orbitu planety.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Vesmír, na palubě Courageous

Courageous byla velitelská loď třídy Inexpungable, jedna z pouhopouhých šesti svého druhu. Navzdory skutečnosti, že zvenku připomínala velký, designově příjemně zpracovaný fén na vlasy, byla vlajková loď admirála Karatha nepopiratelně impozantní plavidlo, dlouhé přes tři kilometry, vybaveno pěti lehkými turbolaserovými bateriemi a pěti dvojitými těžkými, loď nesla sto čtyřicet čtyři stíhačů typu Aurek a pro její chod byla třeba posádka čtyř tisíc duší.
Po čase stráveném na ošetřovně, kde vás s Umkou oba uvedli do provozuschopnějšího stavu, jste kráčeli chodbami jako blikajícími, nechutně sterilně působícími útrobami vesmírného kolosu a hledali výtahy, neboť generál Meetra Surik - jíž nedal toto plavidlo na povel nikdo jiný než Revanšista sám - vás očekávala v důstojnické jídelně. Vojáci a personál lodi, které jste míjeli, vám salutovali, navzdory pohledům tvého mistra, který to očividně neměl moc rád.
Ve vzduchu šlo cítit zadostiučinění, pocit vítězství skoro naplňoval každého muže či ženu sloužícího na tomto plavidle, přestože by někdo mohl říct, že Courageous jen přiletěl s flotilou a shrábnul všechnu slávu v podstatě bez většího boje, jakmile se přečíslené mandalorianské lodě obrátily na ústup a zmizely v hyperprostoru.
Nohu jsi měl jaksepatří vyčistěnou a opatřenou ortézou, která ji zpevňovala a způsobovala, že už tě nebolí každé našlápnutí, stejně jako ti byla ošetřena drobnější zranění, jež jsi utržil, například šrám na čele, který byl i na pár stehů a tvou tvář nyní zdobila jizva. Ne že by sullustanský medik dole na Bandomeeru neodvedl svou práci tak, jak měl, avšak ošetřovna na bitevní lodi je ošetřovna na bitevní lodi a kufřík polního felčara se s jejím vybavením nedá srovnávat. Zrovnatak se ti naskytla příležitost dát si pořádnou koupel a obdržel jsi náhradu za svůj plášť a tuniku, jež byly bojem, co jsi měl za sebou, rozedrané skoro až na cáry.
Vypadalo to jako jediská tunika, ale jediská tunika to nebyla. Postrádala pro příslušníky Řádu výchozí, tolik typický pískově hnědý odstín ve prospěch oranžovošedého schématu vojáků Republiky, zato však byla zhotovena z o poznání silnější tkaniny s obsahem karbonových vláken a lehkým plátováním zvenku, což oděvu dodávalo vzezření něčeho na půli cesty mezi rouchem a zbrojí, dost možná poněkud analogicky s tebou, napůl Jediem, napůl vojákem, ale doopravdy vlastně ani jedním.
"Takže svojí večeře jsme se zdá se dožili," pronesl Umka poté, co jste zahnuli za roh, a přivolal tlačítkem jeden z turbovýtahů.
"Svojí dlouho očekávané večeře. Hrome, jaký já mám hlad..." pokračoval, když jste nastoupili, zavřely se za vámi dveře a kabina začala zrychlovat nahoru.
"Asi si na tohle všechno nikdy úplně nezvyknu. Přemýšlím, do jaké míry se může naučit nové kousky starý pes, jako jsem já..."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Vesmír, na palubě Courageous:

Loď jakou byla Courageous jsem ještě v životě neviděl. Nebyla moc líbivá na pohled, ale i přes to vypadala impozantně v čele flotily, která obklopovala Bandomeer. Na palubě to žilo a všude byl cítit pocit zadostiúčinění a vítězství. Chápal jsem, že mají radost z dobyté planety, ale upřímně, porazit zbytek Mandalorianského loďstva asi nebyl zase takový problém. Většina posádky nemusela nikdy bojovat tváří v tvář s nepřítelem, nebo se dívat do očí, ze kterých pomalu vyprchává život.
Tyto chmurné myšlenky jsem zahnal hned po důkladnějším ošetření zranění, kterého se nám s mistrem dostalo hned po přistání. Noha mne, díky ortéze a lékům, téměř nebolela. Také jsem si odnesl pár prvních šrámů z boje, z nichž některé mi zůstanou do konce života. Ale i tak jsem na ně byl hrdý. Dokazovaly, že jsem se postavil za správnou věc. V tu chvíli jsem si vzpomněl na jednu z debat se svými přáteli s Chrámu o významu jizev pro některé rasy a civilizace.
Co by na to asi řekli oni. proběhlo mi hlavou, když jsem se oblékal do čistého oblečení, které nám poskytli. Mé staré roucho vypadalo jako dlouho požívaný hadr nějakého barmana v zapadlé putice na konci galaxie. Nová tunika si zachovala klasické jediské vzezření, ale byl to spíše mix brnění a roucha. Tkanina byla pevnější a lehce oplátovaná, ale i přes to neubírala na pohyblivosti. Moc se mi nezamlouvalo barevné schéma, ale v rámci situace nebylo moc na výběr. Po ošetření, koupeli a ošacení jsme se s mistrem vydali do důstojnické jídelny, kde nás již očekával generál.
Vojáci proudící kolem nás vždy zdrvořile salutovali, což se mistrovi moc nelíbilo a dával to svým obličejem značně najevo.
"Příde mi to jako věčnost, od posledního jídla. Mám pocit, že bych snědl půlku Chrámových zásob." prohodil jsem, když jsme čekali na turbovýtah.
"Starý? Vy a starý? Nechtějte mě rozesmát mistře." dloubl jsem do Umky. Snažil jsem se žertovat, ale bylo vidět, že je toho na Umku hodně. A přesto to byl on, kdo nechtěl nečinně přihlížet hrůzám, které se v galxii ději za tichého souhlasu Rady.
"Nevíte jestli se k nám připojí Godrik, mistře?" snažil jsem se nahodit jiné téma.
"Né že by mi chyběl, ale chtěl jsem z něj vytáhnout nějaké informace o tom jeho světelném biči. Ta zbraň mě fascinuje." pokračoval jsem, zatímco jsme výtahem stoupali stále výš.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Vesmír, na palubě Courageous:


"Nepřipojí, nepřipojí..." vydechnul mistr a zavrtěl sklopenou hlavou, zatímco kabina tiše šplhala nahoru. "Ten zůstal dole a dohlíží na průběh kapitulace zbytků mandalorianů."
Umka hypnotizoval panel s tlačítky vsazený ve stěně skoro až do chvíle, kdy výtah dorazil na velitelskou palubu a vnější dveře se s cinknutím otevřely.
"Něco veselého by teď bylo fajn... Tenhle nájezd na mě byl hrozně moc rychlý."
Vyšli jste pomalým krokem z kabiny chodbou, jež byla oproti zbytku lodi nápadně prázdná a vylidněná. Jen malý droidík jezdil po podlaze sem a tam a tůtaje popojížděl po už tak čistotou se lesknoucí kovové podlaze.
"Z toho, co vím, se světelný bič principem fungování liší od našich světelných mečů jen tím, že místo jednoho velkého krystalu má v sobě velké množství malých, velmi úzkostlivě seřízených, podobně jako když přidáním sekundárního krystalu vznikne dvoufázový světelný meč, jen tady je to poněkud dohnáno do extrému. U světelného biče jsou narušeny síly držící čepel v souvislém energetickém prutu a plazma v čepeli se může rozlévat do jakéhokoliv směru, kam jí přitažlivost kyne. Je to nevypočitatelná, nepředvídatelná zbraň, která dokáže rozsévat zkázu mezi nepřáteli toho, kdo s ní umí patřičně zacházet, avšak je nebezpečná i nositeli samému a jeho případným spolubojovníkům. Z určitého pohledu se k někomu, jako je Godrik, perfektně hodí."
Minuli jste několik odboček, jež vedly k důstojnickým ubikacím, a jídelna byla již téměř před vámi. U širokých dveří hlídali dva vojáci s blasterovými puškami opřenými o rameno.
"V boji se světelným bičem není možné aplikovat žádnou ze Sedmi forem a bránit se s ním proti palbě je takřka nemožné," dodal ještě Umka, načež vám vojáci na stráži vzdali k poctě zbraň a pustili vás dovnitř do jídelny.
Tam seděli v podlouhlé místnosti s jednou stěnou z transparioceli, skrz kterou šlo vidět ven do vesmíru, generál Meetra Surik a admirál Saul Karath společně s dalšími lodními důstojníky. Jakmile jste vstoupili, všichni vstali od stolů.
"Mistře Umko, Padawane Relone. Jsem ráda, že se s vámi setkávám. Posaďte se, prosím."
Generál Surik byla poměrně vysoká zlatovlasá lidská žena oděná v podobné vyztužené tunice, jakou jste měli nyní na sobě vy. Odhadoval jsi ji na věk něco přes dvacet, možná dvacet pět a kdybys byl člověk, jistě bys ji shledal pohlednou.
Až jste oba s mistrem usedli na židle, všichni ostatní vás následovali.
"Potěšení na naší straně, generále. Hodně jsem o vás slyšel," s úsměvem odpověděl Umka.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Phate Relon - S jídlem roste chuť

Příspěvek od Phate »

Vesmír, na palubě Courageous:

Byť to bylo docela překvapivé, bylo mi líto, že se k nám mistr Godrik neřipojí. I přes jeho povahu bojoval za správnou věc a mít někoho takového po boku se vždycky hodilo. Obzvlášť pokud nás čekají ještě podobné akce jako byla ta první. Mezi odpověďmi jsem si všiml, že mistr Umka je trochu mimo. Nebyl jsem si jistý, jestli šlo pořád o ta togorianská mláďata, nebo o fakt, že nás válka semlela rychleji, než jsme oba čekali. Vždyť původní plán byl, že pojedeme pomáhat raněným a obětem tohoto konfliktu. A místo toho jsme se ocitli v první linii a rovnou dostali vlastní akci o dvou...lidech.
Ale vypadalo to, že se mi naštěstí podařilo rozvířit nepěkné myšlenky dotazem ohledně biče. Z mistrova výkladu o jeho fungování jsem si uvědomil, že jsem na takovou hračku ještě docela cucák. S nějvětší pravděpodobností by mi to při výrobě explodovalo do obličeje a už bych se nemohl považovat za takového fešáka. To byla nejpravděpodobnější varianta. Tou druhou byla ta, že i kdyby se mi povedlo bič sestrojit, při prvním pokusu bych si přinejlepším usekl některou z končetin.
"Tušil jsem, že to nebude nejsnazší mistře. Ale pokud tohle přežijeme, a budu-li na to mít schopnosti, jednoho dne si takový bič vyrobím." řekl jsem odhodlaně, když jsme procházeli několika chodbami okolo důstojnických ubikací.
Teda aspoň se o to pokusim. pomyslel jsem si. Technická stránka výroby světelných mečů mne vždy fascinovala. Už jen proto, že čím kvalitnější zbraň, tím větší šance na přežití.
Poznámka o nemožnosti se bránit střelbě byla celkem logická. Každopádně by to chtělo o to více tréninku abych se naučil bojovat s bičem a mečem zároveň. To s mými dosavadními zkušenostmi nepřipadá ani trochu v úvahu.
Kdyby nebyl Godrik takovej blbec, moh sem ho požádat o pár rad. Snad se naše cesty ještě střetnou. pomyslel jsem si, když jsme vcházeli do jídelny okolo dvou strážných.

V jídelně to bylo úplně shromáždění. Generála Surik jsem poznal ihned podle podobného rouchobrnění, které měla na sobě. Vypadala mladě. Na lidskou ženu opravdu velmi mladě. Zprvu mne napadlo, jak se někdo tak mladý může stát generálem, ale na druhou stranu bylo jasné, že Jediů v tomho konfliktu není tolik, aby si vedení mohlo vybírat ze zkušených starších mistrů.
Z dalších přísedících jsem poznal pouze admirála Karatha, vrchního velitele Courageous.
Moc se mi nelíbilo, jak na nás všichni zírali. Snažil jsem se zaměřit na jejich emoce, ale v místnosti se jich mísilo mnoho a bylo velmi těžké říct, která převahuje.
V rámci dekóra jsem nechal mluvit mistra a pouze se přítomným ukolnil a posléze posadil vedle Umky.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“