Navzdory tomu všemu se však objevují nepokoje, paradoxně možná právě proto, že nemá Republika vnějšího nepřítele, se kterým by mohla bojovat, její stabilita nachyluje, neboť její systém se stal prohnilou byrokratickou chimérou po dlouhá staletí rozkrádanou zevnitř. Tato skutečnost dohnala vůdce některých civilizací zvažovat odtrhnutí svých soustav od Republiky, někteří se dokonce netají svým názorem, že by měla být zničena pro dobro jí samotné.
Nic z toho však netrápilo šestnáctiletého lidského Padawana KEHLIANA AGMETERA, pokojně dřímajícího ve svých komnatách v Chrámu Jediů...
Coruscant, Chrám Jediů
Probudil ses za tichého, nijak nepříjemného pípání chronometru na stěně. V okamžiku, kdy se na něm spustil budík, už jsi jen tak podřimoval na rozhraní mezi spánkem a běžným vnímáním, a vzhledem k tomu, že nebylo ani trochu násilné, ti probuzení vůbec nevadilo.
Skrze průhlednou stěnu do tvé komnaty proudila záře stříbrného kotouče coruscantského slunce, které v té části úlovým městem pokryté planety, kde stál Chrám Jediů, právě vycházelo, a podle chronometru na stěně ti zbývala hodina do chvíle, kdy ses měl sejít ve věži Nejvyšší rady se svým mistrem, nosaurianským Jediem jménem Turja Mikar.
Mistr Mikar měl něco přes sedmdesát roků, což je na poměry jeho rasy pozdním středním věkem. Stále byl však čilý a navzdory své výšce okolo metru a půl disponoval docela velikou fyzickou silou, a také kvůli ní si vyvolil za svou formu se světelným mečem Shien, který teď učil tebe. Mistr Mikar používal jeden světelný meč klasické konstrukce se zelenou čepelí.
Zatímco ses zvedal z postele, ozvalo se zaklepání na dveře tvé komnaty, načež hlas na druhé straně řekl:
"Kehliane, jsi už vzhůru?"
Ten hlas jsi dobře poznával. Patřil tvému příteli, lidskému Padawanovi jménem Isador Gazli. Občas jste spolu chodili na snídani do Chrámových jídelen, teď ale jeho hlas zněl naléhavěji a s největší pravděpodobností měl na srdci důležitější věc nežli jídlo.
"Kehliane, to jsem já, Isador. Otevři, musím s tebou mluvit."