Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4; Chrám:

Vykročit vstříc někomu o kom víš, že je tvá temná verze, to dost možná nejdivočejší, nejhorší z tebe samého, je něco přirovnatelného k šílenství a přece se to teď a tady jevilo jako to nejlepší co jsi mohl udělat. Jako způsob jak neskočit na.. no na tohle, ať to bylo cokoli. Přirozeně, to co přišlo, ale přijít muselo. Tohle prostě nemohlo být tak snadné, jen trocha té odvahy a pochopení a puf. A jsi zpět v chrámu, zpět v realitě. Tohle byla velká zkouška, možná hned několik velkých zkoušek.

Pohnul se. Se zuřivostí tobě dosud neznámou a přece tvou vlastní se vrhl s mečem před sebou přímo proti tobě. Zazněl bojový výkřik a mihla se čepel ve výpadu, v pokusu probodnout tvou hruď v místě srdce. Ale všechno to bylo… pomalé, jakoby se svět kolem pohyboval o několik stupňů pomaleji než ty, jako bys měl všechen čas co potřebuješ. Jako by ti něco v hlavě našeptávalo…
Odzbroj ho! Poraz ho! Staň se Rytířem, dokonalým Rytířem.
Nechtělo to abys ho zabil, nechtělo to nic co by ti mohlo otevřít ty pověstné dveře k temné straně. Chtělo to od tebe něco zcela Jedijského a přece jakoby na tom něco nesedělo, něco uvnitř jako by hlodalo, nabádalo k obezřetnosti, k neuposlechnutí. Koneckonců byl to ten samý hlas, který ti už dvakrát napovídal. A tomuhle útoku se stačilo jen vyhnout, jen udělat jediný krok stranou a nechat tuhle příležitost odplout do ztracena.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4; Chrám:

Skoro hrozilo, že jsem si uprostřed kroku svůj čin rozmyslel, ale nestalo se tak, a samotný pohyb už byl nevratný. Jakmile jsem vykročil, musel jsem i dokročit. Mozek jakoby se mi opět dělil do několika center, jedno volalo "Jdi dál!" a druhé "Stůj!" nebo dokonce "Uteč!" Nazvat se to dalo jediným pocitem, nerozhodností.
Jako bych doufal, že se to kolem rozplyne, tak jako předtím, když jsem se podíval na hlavolam. Nestalo se tak. Temnota byla pořád všude kolem a ten druhý, zlý Jeray pořád přede mnou. A reagoval na můj smělý krok.

Vyrazil dopředu a chtěl mě probodnout svým červeným mečem. Ale...
...pohyboval se pomalu. Pohyboval se stejně jako já, i jeho hlas byl stejný, když vykřikl, pravděpodobně i stejně kroutil mečem v zápěstí, byla to prostě moje kopie, co se vzhledu a těla týkalo. Ale byl stejný i uvnitř?
Určitě ne!
Ne, nemohl být, neexistoval, byl jenom v mé hlavě, byla to jen další hra toho předmětu na podstavci, který mě už dvakrát přepadl. Ale i když tohle kolem bylo v mé mysli, nebo to byla jen iluze, co kdyby mě propíchl? Umřel bych opravdu?
To byl první bod mého rozhodnutí. Zkusit jsem to nechtěl.
Přesto to mělo háček. Ano, bylo tu to ponoukání, abych ho odzbrojil. To nebyl tak špatný nápad, nemusel bych ho rovnou zničit, jen mu vyrazit zbraň z rukou. Pohyboval se tak pomalu, že by mi to nedalo pražádnou práci...
Ale pohyboval se pomalu, to byl ten problém. Pořád by to nebylo tak nějak fér, kdybych ho odzbrojil, prostě moc lehké, nespravedlivé. A něco průbojného a důrazného tam v té nerozhodné hlavě zarputile odmítalo dělat cokoli, k čemu mě nabádalo tamto.
Všechny tyhle myšlenky mi hlavou proběhly během vteřiny. Pohyboval se pomalu, mohl jsem uhnout, ale hlavně jsem už musel něco udělat. Tak co?
Odzbrojit?
Propíchnout?
Uhnout?
Instinkt rozhodl, když už byla červená čepel opravdu blízko. Vykročil jsem stranou, pryč z dráhy, kterou meč mířil, a připravil si ten svůj k boji. Pro všechny případy, reflexivě.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4; Chrám:

Krok stranou, drobné uhnutí z cesty nepříteli který by šel jediným jiným pohybem odzbrojit, zneškodnit, zastavit. Čin který by si v očích mnohých vyžádal ono povytažené obočí, pochybení. Ale bylo tomu tak?

Ne, protože tam někde, v realitě, jsi ucítil mezi prsty něco chladného, něco pevného, něco co nebylo tvým mečem ani hlavolamem, ani dalším přeludem toho místa. Něco co bylo krásnou květinou, artefaktem, který zářil i přes to že jsi ho neviděl a který jsi teď držel v pažích. Ne těchto, pohroužených stále do jiné reality, ne těch pravých, těch v chrámu na Yavinu 4.
“Výborně Jerayi.“
Prostředí před tebou se opět změnilo v tu bílou prázdnotu, jen tahle tě už neoslepovala září. Působila spíše jako nekonečný bílý pokoj. Bez dveří, oken, stropu a s návštěvníkem. Stál pár metrů od tebe, průměrně vysoký muž středních let, průměrné postavy i tváře, s dlouhými několika copany protkanými narezlými vlasy a v rouchu které vyzařovalo starobylost. To jemu patřila ona slova, jemu a jeho uklidňujícímu hlasu.
“Blahopřeji.“
Dodá, a ukloní se na pozdrav i důkaz uznání.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4; Chrám:

Uhnul jsem. A ten jediný krok stranou způsobil spád zmatení v mé hlavě.
Ten krok mě přenesl, nevím jak, jakoby zpět do reality. Aspoň částečně. Ucítil jsem to v ruce, držel jsem to, měl jsem to. Bylo to pevné a bylo to chladné, a já věděl, že předtím to bylo na kamenném podstavci uprostřed toho podzemního chrámu.
Takže... Je konec?
Prolétlo mi hlavou, ale ještě jsem z ramen neshodil tíhu okamžiku. Co když to byl další trik, nějaká zkouška nebo něco podobného? Co když si to prostředí se mnou jenom dál hrálo? Očima jsem byl stále ve tmě, ale ruka říkala něco jiného. Ruka byla venku a opravdu to měla.
Tma ustoupila. Prostředí se ale nezměnilo zpátky na ten chrám, prostoru dole pod tábořištěm Vongů na Yavinu, ale na bílou. Nebylo to takové to chirurgicky čisté bílé světlo jako předtím, bylo to jen bílé, ne tak zuřivě. A opět jsem tam nebyl sám, v tom bezbarvém nekonečnu stál nějaký muž. Nebyl starý, nebyl ani moc vysoký. Jeho tvář mi vůbec nebyla povědomá a podle jeho šatů se také nedalo nic usoudit. Promluvil na mě, hlasem kupodivu uklidňujícím. Pochválil mě.
Byl jsem celkem v šoku a chvíli jsem na něj jen zíral. Opravdu si se mnou pořád nehrálo to podivné místo? Nebyla to jen další zkouška? Mohl jsem mu věřit? Jenže mi i poblahopřál a uklonil se. To bylo opravdu šokující, a důvěra nedůvěra, musel jsem něco říct.
"Ehm. Děkuju."
Řekl jsem nejistě. Nějaké vychování jsem snad měl, takže jsem ze sebe vytřískal takovou neohrabanou větu. Nebylo se divu, moc řeči se mnou vzhledem k předchozím událostem být nemohlo.
"Kdo jste?"
Zrovna taková pitomá otázka bylo to první, co mi přilétlo na jazyk. Ale zajímalo mě to, to ano, takže jsem měl šanci se alespoň něco dozvědět. Něco o čemkoli, protože otázek jsem měl z uplynulého dne hlavu jako nákladní loď.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4; Chrám:

“Jsem ozvěnou, hlasem z dávných dob.“
Odpoví ti neznámí, ale vzápětí se potměšile usměje.
“Omlouvám se, vždy jsem chtěl vědět jaké to je něco podobného říct. Ale neboj se, nechci tě zahrnovat dalšími dvojsmysly. Na co budu moci, ti odpovím jak nejsrozumitelněji budu moci.“
Opraví se neznámí.
“Ale k tvé otázce. Jsem Strážce, to co zůstalo otisknuto v předmětu, který jsi zde našel. Několik vzpomínek a zlomek osobnosti někoho, kdo si dával hodně záležet, aby Květ Repranu už nikdy nezazpíval.“

“Jistě, tohle ti asi moc srozumitelné nepřijde že?“
Uvědomí si v okamžení Strážce a pozvedne ruku v jednoduchém gestu, aby se před ní objevil artefakt ze sálu. Nebo alespoň jeho obraz, protože ten pravý stále cítíš ve svých skutečných pažích.
“Toto je Květ Repranu, původně majestátný šperk stvořený velkým umělcem. Později ale z nutnosti přeměněný ve zbraň. V něco jehož zpěv, stav procitnutí, dokáže spálit celou planetu. Tehdy to bylo nutné, byla válka, strašlivá válka. Ale po ní… po ní bylo třeba zajistit, že květ už nikdy neprocitne. My, my ho ale nedokázali zničit. Jeho srdce má v sobě energii a vzpomínku milionů duší, obyvatel celé jedné planety. Když jej zničíme, nezbyde z nich nic. A tak jsme jej ukryli a já se stal jeho Strážcem. A čekal jsem na takové jako jsi ty.“
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4; Chrám:

Dělal si ze mě legraci? Aspoň napoprvé mi to tak přišlo, když odpověděl asi tak určitě jako Eilani. Jenže tomu se pak zasmál a mluvil dál, takže já jsem na něj pořád jen zkoprněle zíral. Nebylo divu, on představoval opravdu velkou změnu oproti tomu, co tu bylo místo něj předtím. Snažil jsem se vstřebávat jeho slova a nic nepřeslechnout, jenže to bylo těžké a měl jsem pocit, jakože mám hlavu děravou a pořád mi z ní něco uniká.
Nejistě jsem přikývl. Dobře, na co se zeptám, pokusí se mi odpovědět, to byl pozitivní poznatek. Pomalu jsem ze sebe oklepal pocit, že tohle je jenom další zkouška nebo iluze, protože ten chlápek vypadal dost skutečně a .. jakýmsi způsobem i mile.
Pořád jsem na něj jenom zíral. Dobře, byl to Strážce, a asi se narodil o hodně dřív než někdy v posledních padesáti letech, ale cože to vlastně strážil?

Správně pochopil, že skoro nic nechápu.
Pozvedl ruku a v ní se objevila ta věc, tedy obraz té věci, kterou jsem stále držel v ruce. Uvědomil jsem si, že pevně - ne drtivě, ale tak, aby mi nemohla v žádném případě vyklouznout nebo upadnout. Kdo ví, co by se stalo.
Takže ta věc, kvůli které jsem tu byl, se jmenovala Květ Repranu. O tom jsem nikdy neslyšel. Podíval jsem se na obraz předmětu v jeho ruce, tentokrát ale s jinými pocity než napoprvé, když jsem vešel do chrámu. Ano, jako šperk to tedy rozhodně vypadalo, ale pořád to kolem sebe mělo takovou tu hrozivou atmosféru. Oprávněně, dozvěděl jsem se totiž, jaká zbraň to vlastně byla. Eilani to tedy věděla, v té své vizi nebo co to bylo, když nám jí promítala v noci nahoře v džungli? Asi to věděla, ale odkud? Neslyšel jsem o ničem, co by dokázalo zničit celou planetu, kromě Hvězdy smrti ještě za Impéria. Dobře, to nebylo tak dávno, ale já jsem to nezažil. Ale podle Strážce to Květ Repranu dokázal, a měl v sobě něco jako pozůstatek té planety, nebo tak jsem to alespoň pochopil.
"Takové jako já? A to je kdo?"
Vyhrkl jsem hned v odpověď. Protože jsme se pomalu dostávali k tomu, proč tu vlastně jsem. Abych to hlídal, odnesl, zničil...?
"A co s tím mám udělat?"
Obrátil jsem se s touhle otázkou na Strážce. Protože už jsem byl s hlavou opravdu v koncích, už jsem chtěl, aby to skončilo a já mohl být někde v klidu a v bezpečí. A ten muž přede mnou byl jediná osoba, ať už reálná nebo ne, široko daleko a něco na něm ve mě vzbuzovalo pocit takés jakés důvěry.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4; Chrám:

Strážce si stále zachovával svůj klid, ale teď, při tvých otázkách a v prázdnotě tohoto místa jsi viděl i ty nejjemnější změny jeho rysů. A změna tu opravdu byla, jako by mu s tvými otázkami přibylo vrásek, z jeho očí jako by se vytratil kousek toho přátelského jasu co v nich doteď byl.
“Takoví jako ty…“
Zopakuje si pro sebe a skloní hlavu, jako by se ti bál pohlédnout do očí.
“Na to se dá odpovědět dvěma cestami. Jednou diplomatičtější, ale jak už to tak bývá záhadnější. A druhou prostší, srozumitelnější, ale obhroublejší. Proto ti raději nejdřív odpovím na to další. Neboť na to je odpověď až příliš jednoduchá.“

“Máš s tím udělat cokoliv co budeš chtít.“
Odpoví ti klidně a nechá ti prostor, chvíli než pokračuje.
“Nevím proč jsi do hrobky přišel, myslím, že tě poslala ta dívka. Ta která dokázala slyšet jejich nářek. Cítím že je tu s tebou. Tak či tak, ty jsi teď tím kdo má právo o květu rozhodnout, je ve tvých rukou. A dokud zůstane zavřený, nikomu neublíží. Nikdo nepocítí to cos zažil ty, dokud zůstane zavřený. Pokud ale chceš jeho sílu, nebo jej probudit, pak vše kolem tebe zemře, to si pamatuj.“
Vyřkne Strážce své varování s kamennou tváří.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4; Chrám:

Připadalo mi, že Strážce přichází o svou doposud částečně pozitivní náladu. Jako by se mu do očí vkradly chmury, když jsem se ptal. Přesto mě před chvíli k otázkám vyzval, a já jsem prostě ptát musel. Vypadalo to, že hned ta první mu je proti srsti. Jakoby odpovědět nechtěl, jakoby se tomu vyhýbal, a přeskočil k další otázce. Přitom se mi nepodíval ani do očí, ale z toho jsem si v dané situaci stejně vlastně nic nedělal.
Sice mi neodpověděl, ale na rozdíl od některých lidí alespoň vysvětlil, proč ne. Z toho jsem byl zase trochu zmatený, jakoby mi nic neřekl jen proto, že mě nechtěl urazit. No, na můj druhý dotaz už odpověděl bez protestů.

Pohlédl jsem na obraz Květu v jeho ruce. Takže.. jsem s tím mohl dělat cokoli. Eilani mě sem poslala pro to, ale co teď s tím? Z toho, co miraluka předtím říkala, a že to bylo pořádně zmatené, jsem pochopil, že to nesmí získat Vongové.
Ti by se asi těžko zamýšleli nad tím, co s tím mají dělat,
prolétlo mi hlavou. Že by cynismus? Ne, to ne.
Překvapeně jsem vzhlédl zpátky ke Strážcově obličeji, když mluvil o Eilani. Teda, určitě mluvil o ní, o jaké jiné dívce by mluvil, že? To, co řekl potom, mě ale vyděsilo. Jestli ta věc v mé ruce měla moc zničit planetu, a nemohl jsem ji použít, zničit ani probudit, jak řekl, co mi tedy zbývalo s tím udělat? Schovat to někam?
"Takže.. to mám někam schovat? A jak víte o Eilani?"
vyhrkl jsem hned. To mě docela zajímalo, jak dokázala ta holka slyšet a cítit tu věc až do praxea? Ale i při tomhle vytržení jsem na první otázku prostě nezapomněl.
"A.. k tomu... kdo jsou teda ti takoví jako já?"

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4; Chrám:

Strážcův pohled je teď skoro až bezradný, ale ne takovým tím špatným smutným způsobem, spíše tím vyhýbačným neurotickým.
“Jak už jsem řekl, to záleží jen na tobě. Já ani nevím proč jsi přišel. Ale o té dívce, Eilani vím, protože její vědomí již několikrát dosáhlo květu. Je to pozoruhodně vnímavá dívka, pokud mohu soudit, dokonce i na svůj druh. Dokonce i v této chvíli nemá daleko k dosažení tohoto místa svým vědomím, ale drží se zpět. Předpokládám, že kvůli tobě.“
Odpoví ti na tvé první otázky a pak se zhluboka nadechne k té poslední.
“A k takovým jako jsi ty…“
Na moment zaváhá a pak se s hlubokým výdechem uvolní.
“Já, tedy osoba kterou jsem býval, nebyla mudrcem ani mistrem. Vlastně jsem byl pro tento post vhodným právě proto, že jsem i já byl tím takovým. Takže se omlouvám za to jak tohle asi vyzní, ale slíbil jsem ti upřímné odpovědi…“

“Pravdou je, že jsi došel až jsem protože jsi průměrný pitomec, tak jako já.“
Nebýt Strážce jen stínem, obrazem v mysli byl by se teď topil v ruměnci až po prsty na nohách, takhle si vystačil jen s lehčím nádechem rudé ve tvářích.
“Jsi někým, kdo nad věcmi příliš nepřemýšlí, kdo se rozhoduje podle instinktů víc, než rozumu. Kdo pokud někomu nebo něčemu věří, tu víru neztrácí. Kdo jí bere jako středobod vesmíru, ať je mu nabízeno, nebo podstrkováno cokoliv. Kdo se rozhoduje z první myšlenky.“
Strážce lehce pokrčil rameny.
“Promiň, rád bych ti řekl, že tě předurčuje nějaká tajemná vnitřní moc, nebo krev, nebo něco podobně vznešeného, ale pravdou je, že občas Galaxii nezachraňují ti všemocní a předurčení, ale prostě jen ti moc hloupí než aby včas utekli. A takovými jsme my takový.“
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4; Chrám:

Dobře, na tom, že věděl o Eilani tedy v důsledku nebylo nic nadpřirozeně magického. Vlastně to zapříčinila miraluka, že Strážce věděl o její přítomnosti. Překvapilo mě ale, že se kvůli mě drží zpátky. Teda, jen asi, ale i tak.. Proč sem tedy nakonec nešla sama? Muž přede mnou vypadal, že se mu vůbec odpovídat nechce a příčilo se mu to, jako bych ho donutil. Ale když nebyla nějaká moje otázka zodpovězena proto, že se přešla jiným tématem k hovoru, poté ve mě vždycky hlodalo, o co šlo. Byl jsem nervózní, že mi něco uteklo.
Nakonec ale odpověď ze Strážce přece jen vylezla.
Trochu jsem otevřel pusu a zůstal zírat, jestli se mu nebude chtít nějak to objasnit. Nějaké moje vnitřní ego se jistě urazilo, přeci jen jsem prošel až ke květu těmi hrůzami a nazval mě pitomcem, ale neklapalo mi tu to, že tím pitomcem označil i sebe. A tohle sebepřiznání, nebo jak se to dalo nazvat, mu jistě nebylo příjemné. Strážce svůj výrok upřesnil. Takže to, co jsem bral jako svou přednost, ze mě v jeho očích dělalo pitomce. Chtěl jsem se ohradit, ale přece.. Znělo to, že mluví z vlastní zkušenosti. Něco takového naznačil, řekl vlastně to, že kdyby nebyl pitomec, tak tu není. A totéž tvrdil o mě.
Že kdybych nebyl pitomec, tak tu nejsem.
Potom, co ještě dodal, jsem se začervenal. Ne, nemyslel jsem si, že jsem nějak výjimečný abych mohl tento úkol splnit, já jsem si myslel pravý opak. Ale když mi tohle řekla Eilani, že tohle můžu udělat jenom já, tak .. tak jsem tomu věřil.
"Aha."
Řekl jsem jen a podíval se záměrně mimo něj. Přemítal jsem, jestli se mám, jestli se vůbec chci ještě na něco zeptat. Pravděpodobně jsem ale dosáhl cíle, toho, proč jsem sem šel, proč mě sem poslali. Cítil jsem Květ repranu v ruce.
"A já teď.. prostě můžu odejít?"
Vrátil jsem se pohledem zpět ke Strážci. Na jeho předchozí výrok jsem reagoval schlíplým tónem a snahou o vnitřní ignoraci. Sice jsem nebyl dospělý, ani padawan, Jedi, cokoli, nic jsem předtím v životě nedokázal, ale i tak mi vadilo nařčení z toho, že jsem pitomec.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4; Chrám:

“Ovšem.“
Odpověděl pragmaticky a snad také trochu schlíple strážce. Náhle jako bys přesně věděl co dělat, jako by to co vás obklopovalo nebylo ničím jiným než stavem vědomí podobným tomu který si pociťoval při běžné meditaci, takovým tím uklizeným koutkem tvého vědomí kam se schovat před myšlenkami a ze kterého bylo tak prosté se zase probudit. Stačilo se soustředit a dveře se otevřou.

“Existuje…“
Řekl po chvilce strážce opatrně a zarazil se. Váhal.
“Možná nejsme…“
Začal znovu a znovu se zarazil. Jako by tok jeho myšlenek a slov byl přerušován nějakým dilematem, vnitřní hádkou jeho samého.
“Možná jsme se nenarodili jako hrdinové. Jako ti mocní a nadaní. Možná jsme jen ti co dělají co je třeba. Ale to neznamená, že jsme slabí!“
Řekl najednou s ohromnou razancí a náhle jakoby tě pohltila bouře. Strážce jen zvedl paže, ani ne vysoko, jen jim dal prostor a kolem se zvedla bouře Síly o které jsi prostě věděl, že obklopuje i tvé reálné tělo. Že tam někde v kopce pod údolím se kolem tvého těla vznáší v zuřivém víru desítky těl, kostí a mračen prachu.
“To si pamatuj! Nejsme slabí!“
Zahřměl hlas Strážce a ty jsi se octl zpět v kopce. Zpět před kamenným podstavcem s lesknoucí se květinou zavírající se do tvaru poupěte pod tlakem tvých prstů se zářícím jádrem mizícím v jejím středu, pod náplavou okvětních lístků. Zpět v místnosti s nyní chaoticky rozházenými a poházenými ostatky těl.
Nejsme slabí, pamatuj.
Doléhal k tobě ozvěnou myšlenek hlas Strážce.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4; Chrám:

To jedno slovo mi stačilo. Bylo to jako spouštěcí signál, jako by moje mysl jen čekala na svolení, aby se dala do práce na tom, jak odtud konečně pryč. Najednou to bylo snadné, prostě se probrat, stačilo prostě odejít, jako stisknout kliku a pryč. Koneckonců, nemohl jsem přece uvíznout ve své hlavě, ať už v jejím sebeztracenějším zapadlém koutku ve tmě.
Strážce ale ještě neskončil.
Jakmile načal větu, zase jsem k němu stočil pohled. Avšak už ji nedokončil. Ani na druhý pokus. Tohle se mi taky někdy stávalo, když jsem chtěl něco říct, ale nemohl jsem najít správná slova k vyjádření své myšlenky. Nebo dokonce jsem nevěděl, co vlastně chci říct, a prostě jsem mluvil, ale to se tomuto muži asi zrovna nestalo.
Strážce ta slova, prostřednictvím kterých se chtěl vyjádřit, našel. A promluvil s takovou razancí, s jakou během celého našeho rozhovoru neřekl ani slůvko. Jeho slova ani nedošla do té části mého mozku, která by naplno zpracovala jejich obsah a význam, když zvedl ruce a snad na podporu jeho slov se kolem rozpoutala bouře. Cítil jsem to, cítil jsem Sílu.
A pak už jsem zase stál v jeskyni, u kamenného podstavce. Kolem ležela rozházená a ještě víc zdecimovaná těla těch nebožáků, kteří se pokusili získat Květ repranu přede mnou, ať už dávno nebo před pár dny. V hlavě mi rezonovala Strážcova slova, která řekl jako poslední.
To si pamatuj.. nejsme slabí...
Snažil jsem se dát si to dohromady. Takže o mě sice řekl, že se jen slepě nechám vést ostatními, nebo něco takového (což ze mě vlastně činilo toho pitomce), ale řekl, že nejsem slabý. Tedy, řekl to i o sobě, ale...
Zatřepal jsem hlavou, abych jí alespoň na okamžik vyprázdnil. Protože toho měla za poslední.. den? Hodiny? Ani jsem nevěděl, jak jsem tu byl dlouho, každopádně toho měla dost. Pevně, ale ne drtivě, spíš opatrně, jsem sevřel Květ v ruce. Naposledy jsem pohledem přejel Chrám, protože moje podvědomí bylo na vážkách, zda je bezpečné se vydat zpátky.
Ale Strážce řekl, že mohu odejít. Tak jsem vyrazil, tentokrát s vědomím, že snad vím, co mě čeká na konci tunelu.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4; Chrám:

Spolu s rudým srdcem Květu Repranu mizejícím za zlatým okvětím, mizela i tíseň ve vzduchu až nezbylo než starého chrámu. Holých kamenných zdí a tunelu nepůsobících o nic depresivněji než kterákoli jiná podzemní chodba. Takže i další kroky vedoucí tě vzhůru chodbou opět ozářenou modrou září světelné “baterky“ byli podstatně snazší než ty které tě vedli dolů. Zvláště když jsi po nějaké době uslyšel šelest známých hlasů.

První jsi uviděl směs matných světel mísících modrou, zelenou a žlutou do jakési mozaiky v temnotě. S pár dalšími kroky se jejich zdroje ale protáhli do sloupců jasného světla v rukou skupinky dětí. Většinou seděli podél stěn tunelu a různě si pohrávali s meči, vypadali tak… nevině.
Pak jsi ale ucítil pohled, ne očí ale mysli.
Eilani.
Stála opřená o zeď a i když se její tvář dívala směrem k protější zdi, ty jsi věděl, kam směřuje její vnitřní zrak. Musela o tobě vědět už dlouho, musela cítit, jak se Květ zavřel, jak úzkost polevila, přesto ale ostatní držela v tunelu. Dokonce ani teď když jsi se k nim blížil tě neprozradila, až ti najednou došlo proč.
Kolik toho máš říct? Květ Reprasu byl dán tobě, možná z důvodů pochybných, ale tak pochybných, že jsi byl jediným kdo jim odpovídal. Co jim o něm tedy říct?
S odpověďmi na tyhle otázky mohli pomoci jen dva lidé. Strážce, který by ale asi odpověděl že tohle je zcela ve tvých rukou a Eilani, která teď stála a trpělivě čekala.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Uživatelský avatar
Levyn Abraham
Učedník
Učedník
Příspěvky: 80
Registrován: 23.4.2014 20:01:05
Bydliště: Krabice od sušenek

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Levyn Abraham »

Yavin 4; Chrám:

Obvykle to tak bývá - že z kopce se jde daleko lépe než do kopce. Výjimka potvrzuje pravidlo - teď to tak nebylo. Zpátky se mi šlo lehce, jako by ze mě všechny nervy a starosti na chvíli odplavaly. Jen na chvíli, bohužel. Tunel ozářený přízračným modrým světlem z mého meče nevypadal zdaleka tak děsivě a temně jako předtím, z koutů, kam záře nedosáhla už na mě nic necivělo. Přesto tohle nebyl konec, byl to konec jenom toho neuvěřitelného dole. Ale tam nahoře pořád byla džungle plná Vongů a neznámý způsob, jak se dostat pryč.
Skoro jsem se usmál, ač se to zdálo vzhledem k předchozím událostem neskutečné, jakmile jsem zaslechl hlasy ostatních. A pomalu jsem je viděl - na stěnách chodby se začaly zjevovat žluté, zelené i modré odrazy. Přidal jsem do kroku, a už jsem je i viděl - s meči v rukou, opřené o zdi tunelu. Vypadalo to skoro až idylicky. A pak jsem se zarazil.
Ucítil jsem, jak se na mě Eilani dívá. Stála ale opřená o stěnu a nedala vůbec najevo, že by mě zaregistrovala. Ale musela, cítil jsem jí - a navíc i tady určitě to napětí a dusivá úzkost povolily.
No...
Došlo mi to. Musel jsem jim nějak předložit to, co se stalo dole. Ale chtěla Eilani, aby věděli o tom, co je vlastně Květ repranu? No, každopádně už si mě i ostatní museli všimnout, takže jsem se zbytečně nestresoval, no, i tak jsem byl sice nervózní, ale vyšel jsem kupředu. Při tom jsem si zastrčil Květ do kapsy.
"Tak.. jsem tady."
Vypravil jsem ze sebe ne zrovna inteligentní větu. Důrazně jsem se podíval na Eilani, ať už to vnímala nebo ne. Protože, koneckonců, poslala mě tam ona, takže ať ostatním objasní, co se tam dělo. Určitě to věděla.
"Eilani, ne že bych přímo věděl, co dělat, ale.. jsem tady. Co teď?"
Tohle měl být můj pokus o to, abych na ní shodil objasňování. Protože jsem se zase cítil bezradně.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Jeray Raw - Kdo si hraje (ne)zlobí Vongy (Levyn Abraham)

Příspěvek od Atalon »

Yavin 4; Chrám:

Na tvé zvolání zareagují všichni jako by jim pod zadky vybuchla nálož a v mžiku jsi v obklíčení přátelských tváří a, no trochu příliš dotěrných čepelí. Přirozeně všech až na Eilani, ta zůstává teď jakoby odtažitě klidná. Stále opřená o zeď tunelu a nevěnující ti víc než vnitřní pozornost, ale takřka hmatatelnou. Jediná tě okamžitě nezahrnuje hromadou otázek a žádostí o vysvětlení. Jediná si počká až jí sám oslovíš.

Na to ale zareaguje okamžitě. S ledovým klidem se odlepí od zdi a dojde až k tobě mlčícími younglingy vytvořenou uličkou aby… její ruce se kolem tebe ovinou tak rychle a pevně až tě málem srazí k zemi a její hubený kostnatý hrudník se ti zaryje do tvého tak, až cítíš každý její divoký nádech.
“Díky Síle.“
Zašeptá tiše a kolem se vznese opar radostné lítosti vhánějící slzy do očí. Eilani pláče radostí že jsi zpět a rojí při tom vaše slzy. Tentokráte se ale od nikoho protestu nedočká. Nikdo, ani Ro’aren nenamítá a jen vám věnuje přátelský pohled. Z Eilani spadla obří tíha, kterou doteď nesla sama, vrátil jsi se živí a zdraví.
“Děkuju.“
Zašeptá znovu skoro neslyšně a ještě chvíli tě objímá.

“Odletíme.“
Řekne znovu se svou obvyklou tajemností a navrácenou samozřejmostí Eilani odpověď na tvou otázku. Odpověď na níž se reakce sesypou ještě rychleji než skupina předtím na tebe.
“Jak odletíme? Já myslel že lodě jsou…“
Kam Ro’aren mířil nebylo těžké si domyslet, mezi vámi nebyl nikdo kdo by na to už alespoň jednou nepomyslel. Přesto, teď se samozřejmostí Eilaniných slov, jakoby se někde na obzoru objevila jiskřička naděje. Jiskřička která zastaví vaše kroky tunelem k povrchu.
“Možnost…“
Eilani se odmlčí jako by její mysl prohledávala povrch Yavinu 4, jako by se toulala po rovinách možností a pravděpodobností.
“…ano, možnost tu je. Můžeme utéct s nimi.“
Odpoví nakonec přesvědčivě, ale stejně tajemně jako vždy.

“Tak co se tam dole stalo?“
Ohlásí se Tala vtíravě, když rezignuje na pokusy dostat z Eilani cokoli o vaší možnosti záchrany. Ta je jako vždy přesvědčená že je to přece nad slunce jasné a neschopná pochopit, že by někdo nemusel být podobný silový netopýr jako ona. Takže Tala obrátí svou pozornost k někomu u koho očekává trochu víc sdílnosti. Eilani zbystří, cítíš, jak se do tebe opře její vědomí tak ostře až několikrát lehce zakopne. Cítíš její napětí a obavy, jak by tě nejraději odtáhla někam stranou a v soukromí jste si vyříkali co se stalo a co říct či neříct, ale na něco takového tu prostě nebyl čas ani místo.
Na některé věci v životě se musí s klidem, rozumem, rozvahou a svinsky velkou Silou!


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“