Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, vyšší patra inkviziční pevnosti - chodba:
Opravdu jsem poctivě počítala přitisknutá na stěnu. Jen batůžek s droidem mi trochu zavazel. Už jsem byla u číslovky 203, ale pomalu mne to přestávalo bavit.
V příběhu Timlornen se dopočítali jenom desíti! To není fér.
Sílu jsem nepoužila, za to jsem zpoza rohu skutečně vykoukla a spatřila jsem… prázdnou chodbu!
Hej! Tak tohle fakt není fér!
Tohle se mi skutečně ani trochu nezdálo spravedlivé. Čekám tu, snažím se strážného, nebo co to bylo zač, obejít, vymýšlím plány (no fajn, tak je přebírám od Timlornen, ale jako bych je vymýšlela já) a je to úplně zbytečné. To opravdu není čestné a ani správné.
Nicméně sotva jsem objevila schodiště, ihned jsem zapomněla na tu rádoby nespravedlnost ohledně muže, který si jen tak zmizel. Mohla to být i žena, ale v duchu jsem byla přesvědčená o tom, že to byl muž.
No, snad nešel po těch schodech. Třeba šel úplně jinam.
Podobné starosti jsem ale hodila za hlavu a vyrazila jsem po schodech dolů.
Jenže… už vím, co udělám. Budu postupovat opatrně. V patře budu vždycky poslouchat, jestli neslyším nějaký hluk a potom dané patro rychle seběhnu.
Jak jsem si usmyslela, tak jsem i učinila. Vlezla jsem na schody a zavřela jsem za sebou dveře. Poté jsem chvíli poslouchala, zda zdola neuslyším nějaký hluk. Pokud bych nic neslyšela, seběhla jsem jedno patro dolů. V tom dalším jsem se zastavila a opět jsem naslouchala. V případě, že jsem neviděla nějaké popisky, které by mi napověděly, co se skrývá za jednotlivými dveřmi v patrech, schodiště bych opustila až v tom nejnižším možném patře.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - schodiště:

Schodiště a jeho okolí ti nepřestalo dělat problémy. I po nalezení správné cesty se věci odehrávaly jinak, než jsi to plánovala.
Pustila ses na schody a ověřila si, že zespoda nepřicházejí žádné další zvuky. K uším se ti donesl jen zvuk vlastního dechu.
Vydala ses po schodech dolů o patro níž. Patra nesla podobná čísla jako u pokojů, toto konkrétně 2435.
Zastavila ses a pozorně se zaposlouchala. Dle sluchu bylo schodiště docela bezpečné.
Přesto nebylo všechno v takovém pořádku, jak by sis mohla přát. Zmocnil se tě dost zvláštní pocit. Ten druh pocitu, jak když jsi na místě, na němž tě může někdo snadno pozorovat. K takovému pozorování by nebylo potřeba mnoho. Stačil by docela malý průzor, či kamera. Na schodišti ovšem nebylo nic takového, co bys mohla odhalit a do tvé blízkosti se nikdo nepřiblížil
Stejně náhle, jako se objevil, ten zvláštní pocit zase zmizel. Pokud jsi čekala a poslouchala, dál se nestalo vůbec nic.
Kdyby se tě někdo zeptal, těžko bys dokázala co se vlastně dělo, nebo co přesně jsi cítila.
Vlastně jsi ani pořádně nevěděla, jestli se něco skutečně děje, či jestli si takový pocit nenamlouváš.
Za takových okolností nemělo smysl cestu dolů vzdávat, protož by ses mohla zastavit, případně schovat zcela zbytečně.
V patře o dvě čísla nižším, jsi mohla zastavit a dát se do pohybu s dobrým svědomím, že jsi opatrnosti učinila za dost a držíš situaci pevně pod kontrolou. Žádný z tvých smyslů nezaznamenal jediný podnět.
Jenže v patře číslo 2431 se potřetí za sebou opakovalo skoro to samé, jako už dvakrát před tím.
Uslyšela jsi další neparný tichounký zvuk, ani si nevěděla přesně odkud. Nedalo se říct, že by musel přijít z nižších pater.
Něco takového by bylo slyšet, posunula vlastní nohu po jednom schodu, nebo kdyby z některého z pater kolem tebe ozval tlumený zvuk dveří. Co ten zvuk přesně způsobilo, to nebylo možné specifikovat. Na to byl moc tichý a krátký.
Jeden by skoro řekl, že to vypadá, jako by v šachtě schodiště řádil průvan, nebo nějaká jiná strašidelná anomálie.
V projevech ani v pokračování se tento případ neodklonil od těch předchozích. Nenásledovaly žádné další události.
Dál už jsi tímto způsobem dolů pokračovala plynuleji sestup nenarušovaly už ani delší pauzy. Vše probíhalo dost rychle.
Toto schodiště mělo celkem víc jak deset pater. Sestup byl jednodušší, výstup měl být o něco obtížnější.
Došla jsi už do podlaží 2419, nejnižšího podlaží tohoto schodiště, když jsi před sebou zaslechla znovu jasně znějící kroky.
Byly slabší, ale aspoň nebylo pochyb, tentokrát se ti nic nezdálo, ty kroky jsi doopravdy slyšela. Kdyby to byly ty samé kroky, znamenalo to, to že jsi je po cestě rychlým dobíháním schodišť postupně doháněla. Ale mohly to také být kroky někoho úplně jiného. Před tebou byly jediné pootevřené dveře, za nimiž jsi je slyšela. Nejdřív kroky a pak i nějaké hlasy. Mužské hlasy. Prohodivší jen pár slov. Bohužel jsi přesně nerozuměla tomu, o čem je řeč a hlasy brzy utichly.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - schodiště:
Cesta po schodech dolů probíhala bez problémů. Tedy relativně. Měla jsem pár nepříjemných pocitů, ale nic se mi nestalo a nikdo mne nezadržel.
Možná náhoda? Nebo tóóó… napjaté nervy? Kdyby mne odhalili, tak spustí poplach, nebo mne zadrží!
Uklidňovala jsem se.
A jestli na mne přišli, tak už je to jedno. Ledaže… ledaže bych se ztratila někde na patře.
Uvažovala jsem dál, zatímco jsem slízala dolů, kde jsem tušila vězení. Tedy až do chvíle, kdy jsem uslyšela ten první zvuk. Tlumeně jsem vyjekla. Opravdu jsem se lekla, že mne chytili. Kestrel mi sice osvobozování vězňů nezakázal, ale určitě bych si vysloužila nějaký trest. Od Timlornen určitě. Ta nevypadala, že by s ní byla kdoví jaká legrace a zcela jistě není nakloněna podobným dobrodružstvím.
Naštěstí se nic víc nestalo. Na schodech jsem zůstala stát hezky dlouho, bych si to ověřila. Směle jsem tedy mohla pokračovat dál, dokud jsem nedošla do nejnižšího patra tohoto schodiště. Protože jsem šla po špičkách a potichu, mohla jsem zaslechnout tlumené hlasy. Sundala jsem si baťůžek a uchopila jsem jej do ruky. Velmi opatrně jsem se přikradla ke dveřím, o které jsem se opřela. Snažila jsem se naslouchat, jestli neuslyším nějaký podezřelý zvuk. Pokud jsem neslyšela nějaké šustění či potlačované dýchání. Pokud bych neslyšela nic, počítala bych do dvou set. Poté bych to riskla a opatrně vykoukla. Sice jsem mohla použít Sílu, ale říkala jsem si, že bych se měla šetřit. Až budu v blízkosti vězení (neměla jsem pochyby o tom, že vězení najdu a dostanu se k němu), tak Sílu budu potřebovat k odlákání a následnému osvobozování vezňů. Zdálo se mi, že v tomto případě mohu Sílu nahradit sluchem a poté i zrakem.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - schodiště:

Hlasy jsi neslyšela příliš zřetelně. Určitě nebyly slyšet hned z prostoru přede dveřmi, ale z většího odstupu z chodeb patra.
Ten kdo mluvil byl natolik vzdálený, abys neslyšela jeho dech. Těsně před tebou nikdo nepřešlapoval, ani nedýchal.
Dokud jsi stála na konci schodiště, neměla jsi šanci přesně porozumět jedinému slovu. Stojíce blíž, přitisknutá kde dveřím jsi tak zaznamenala úplný konec rozhovoru. Byla to jediná krátká věta, jež jeden z těch mužských hlasů vyřkl.
"To je v pořádku," zaznělo. Po krátké odmlce se ozval zvuk dvou, nebo tří kroků, následovaný jediným klapnutím.
Nemusely to být dveře, stejně dobře mohl někdo něco odložit. Při troše fantasie by si klidně mohl kontrolovat zbraň.
"My tu taky máme o zábavu postaráno," pronesl jiný hlas s lehce ironickým přídechem. Potom už nepromluvil nikdo.
O tebe se žádný hlas, nestaral, zřetelných známek přítomnosti ubylo. A přeci jsi nezaslechla zvuk kroků, nic co by ti povědělo, že ti které jsi slyšela už odešli. Tam někde před sebou jsi podle hlasů musela počítat se dvěma muži.
Právě v tu chvíli se zase ozval ten zvláštní pocit. Znovu jako by tě někdo sledoval, znovu jsi nevěděla, co se děje.

Odvážila ses vykouknout za dveře vedoucí ze schodištní šachty. Za nimi bylo přesně to samé, co bys viděla v patře, v němž jsi na schodiště vstoupila. Byla tam prázdná chodba s docela obyčejnými prázdnými stěnami, bez čehokoliv dalšího.
Pokud by ses rozhodla vydat chodbou dál, zjistila bys, že celkové uspořádání tohoto patra už je poněkud odlišné.
Po krátkém rovném úseku se chodba dělila na dvě, delší přímo mířící chodby. Chodba vedoucí neochvějně rovně byla prázdná.
V chodbě táhnoucí se nalevo od tebe se po dalším krátkém úseku rýsovala silueta dveří, naproti otevřenému průchodu vedoucího do dalších částí patra. To muselo být místo, odkud se prve ozýval zvuk kroků i ty dva mužské hlasy.
To bylo místo, kde ještě stále někdo mohl být a odkud by tě za jistých okolností možná mohl i pozorovat.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - schodiště:

Ten divný pocit mi způsoboval husí kůži i za ušima.
Co to je? To mne někdo hlídá? Proč mne rovnou nelapí? Nebo nejde o mne? Co když jsem už blízko a tohle je jenom nějaká odezva na vězně?
Nedokázala jsem si pořádně svůj divný pocit vysvětlit. Nikdo mne nikdy o Síle nepoučil a já sama vlastně ani nevěděla, jak se mám na své pocity dívat a jak bych na ně měla reagovat. Nehledě na tu strašnou smůlu, že jsem se ocitla na rozcestí.
Pro páníčka, kudy bych měla jít? Rovně, kde nikdo nebude, nebo doleva, odkud pochází ten můj pocit? Když půjdu rovně, třeba nic neobjevím, když půjdu doleva, tak mne možná chytí. Co je horší? Netrefit do vězení, nebo se nechat chytit? Když mne chytí, budu se moct vymluvit třeba na Kestrela. Mohla bych říct, že mne učí a že mám prokázat své schopnosti a proniknout do vězení. Nebo bych se mohla rozbrečet, že mne Kastról potrestá. Třeba by mne strážní nechali jít a prošlo by mi to. Jo, asi radši budu riskovat chycení než to, že vězení minu.
S baťůžkem v ruce jsem se pokusila přitisknout na tu stěnu, na kterou by bylo hůř vidět a hezky potichoučku a pomaloučku jsem se plížila levou chodbou, vstříc možnému úspěchu, nebo totální porážce. A i přes své předchozí rozumování s šetřením sil, pokusila jsem se na velmi krátkou dobu sáhnout k Síle. To abych zjistila, zda tam ti chlapi skutečně jsou.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - schodiště:

Rozhodla ses situaci čelit a záměrně sis vybrala tu možnost, která sebou nesla o něco větší riziko. Chodbu vedoucí doleva.
Při pohybu v této chodbě sis musela počínat velice opatrně. Stačil by neopatrný pohyb nějaký zvuk a všimli by si i oni tebe.
Byla sis toho vědoma a opravdu se snažila neprozradit se. Plížila ses kolem zdi a dál kolem ní a úspěšně jsi postupovala.
Jen batoh ti při tom plížení kolem zdi trochu zavazel a nepůsobil moc prakticky. Pohybovala ses s ním těsně kolem zdi a musela sis dávat pozor, aby se o tu zeď neotíral, nebo abys ho nevláčela po zemi. I to by totiž bylo slyšet.
Připlížila ses na konec toho prvního krátkého úseku, kde se na konci nacházely dveře a otevřený průchod. Za dveřmi chodba pokračovala stále dál, na první pohled rovná, kam až mohlo oko dohlédnout. Kdo ví, kde měla konec.
Použití Síly se ti tentokrát hodilo daleko víc než pouhý zrak. Přitiskla ses k okraji průchodu. Vyskytl se ovšem problém.
Průchod byl spíš užší a měl silnější stěnu. Byl vlastně prodloužením chodby, proto nedisponoval vhodným pozorovacím úhlem. Bylo téměř nemožné nahnout se tak, abys viděla dovnitř a sama nemohla být viděna. Dveře byly zavřené, tudíž neprůhledné.
Natáhla ses po Síle, za účelem pohlídat si situaci. S její pomocí jsi viděla všechno, co jsi chtěla.
Místnost za tebou byly skoro prázdná, neskrývala ani vězení, ani další lákavé věci. Byla to další z užitkových místností.
V popředí stály nějaké židle a opět se do ní daly odkládat různé věci. Průchod byl rovněž skoro prázdný. Jenže tam stálo něco jiného, či spíš někdo jiný. Byli to oni. Ne tři, ale rovnou čtyři muži odění v bílých vojenských zbrojích včetně helmy.
Stáli tam, aniž se více hohli, ač v trochu ležérním ne zrovna předpisově vojenském postoji. Museli tu hlídat.
Síla ti odhalila vše, včetně toho, co bylo součástí zdi za nimi. Zpozorovala jsi další dveře a s nimi velký ovládací panel.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - schodiště:
Sotva jsem zjistila, jak se věci mají, pomalu jsem začala litovat, že jsem nezůstala jako hodná, tátova holčička ležet v posteli. Bez většího přemýšlení mi totiž bylo jasné, že vězení mám zcela určitě přímo před nosem. Jsem v dolním patře, je tam ovládací panel a hlídají ho ne dva, ale rovnou čtyři vojáci.
O tomhle Timlornen nic nepovídala. Možná, možná, možná…
Vytáhla jsem své mýdlo. Opatrně jsem se vrátila ke dveřím od schodiště a hledala jsem místo, kam bych to mýdlo mohla umístit tak, abych jej následně pomocí Síly mohla shodit a ono sletělo pokud možno ze schodů. Pak jsem se znovu připlížila k té místnosti. Nachystala jsem si droidíka tak, abych také jeho mohla pomocí Síly jednoduše aktivovat a on zamířil do místnosti. Lanko jsem si schovala k sobě a baťůžek jsem se pokusila hodit někam do chodby, aby na něj nepadl zrak strážných. Případné zvuky z dopadu hřebenu a dalších věci by mi spíše jen hrály do karet. Poté jsem začala posmrkovat a utíkala jsem rovnou za strážnými. Doufala jsem, že bych je malou komedií mohla rozptýlit a možná aspoň jednoho z nich donutit, aby opustil své místo. Jinak jsem totiž absolutně nevěděla, jak bych je mohla obejít.
Tam, tam někdo je!
Rukama jsem se chytla za obličej a pokoušela jsem se předstírat hysterický řev dítěte, které se ocitlo v hodně špatné situaci. Ne že by se mi to někdy stalo, ale v holofilmech to byla celkem běžná věc.
Mají blasterové pušky!
Ukázala jsem směrem k výtahu a pokusila jsem se začít vzlykat, byť že se mi to dařilo spíše jen napůl.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - chodba:

Jakkoliv se čtyř vojáků hlídajících dveře a panel, možná trochu zalekla, pokračovala jsi ve svém plánu na jejich odlákání.
Z horní části batohu jsi vyndala úklidového droida. Potom jsi mezi ostatními svými věcmi nahmatala mýdlo a provaz asi si je.
S mýdlem v ruce ses otočila do chodby a už teď jsi mohla najít trhliny svého plánu. Chtěla jsi pozornost vojáků odvést směrem ke schodišti. Proto by bylo nejlepší umístit batoh až v místech za průchodem. To by ses ovšem kolem průchodu musela plížit a vystavit se nebezpečí, že tě vojáci zahlédnou. Jinak jsi měla dvě další možnosti. Buď jsi batoh mohla pohodit dále chodbě. Tím bys způsobila hluk, ale nezabránila bys tomu, aby strážní batoh neviděli. Stěny chodba byly hladké a vojáci by museli být slepí, aby si batohu nevšimli. Pokud bys chtěla dosáhnout spíše opaku, mohla bys využít pravidlo, že pod svícnem bývá tma.
V takovém případě se batoh dal umístit těsně k okraji průchodu, a pokud bys ho ještě kus zamaskovala droidem, značně bys zvýšila pravděpodobnost, že voják projde kolem něj. Obojího zároveň se ke tvé smůle dosáhnout nedalo.
Následně jsi vzala mýdlo, abys ho odnesla až ke dveřím na schodiště. Stejně jako sem ses musela chodbou plížit i zpět.
Za dveřmi ses na vlastní oči přesvědčila, že bude nejjednodušší osobně vyjít několik schodů a tam mýdlo položit buď přímo na některý z vyšších schodů, nebo na malý výstupek konstrukce, ve stěně šachty, nacházející se příhodně nad shody.
Vlastní přítomností sis pojistila i to, že od schodiště nikdo nepřijde, pokud by někdo šel dolů, snad bys ho byla zaslechla..
A pak jsi právě ve věci mýdla narazila na další zádrhel. Už potřetí ses pohybovala tou jednou chodbou a stejnou měrou, jak ses od mýdla vzdalovala, jsi ho ztrácela z účinného dosahu. S pomocí Síly sis mohla ležící mýdlo velice dobře představit.
Skutečně ho se svými schopnostmi vidět už bylo na danou vzdálenost dost obtížné a použít Sílu na něj zcela vyloučené.

O finální fázi tvého plánu se dá říct snad jen to, že dopadla zhruba stejně jako to, co se dělo těsně před tím. Tedy neslavně.
Upoutat pozornost strážných bylo ještě snadnější, než sis myslela. Stačilo udělat trochu hluku a jeden ze strážných se objevil jenom v průchodu. Bohužel, byl opravdu jenom jeden a na tvoje počínání nereagoval s tak velkým respektem jako ostatní.
Ne opravdu nevypadal nadšený už proto, že se určitě nestávalo každý den, že by tu kdokoliv běhal a šířil poplašné zprávy.
"Jestli víš, kdo odkud a proč sem míří, tak nám to pověz. Neposlali nám sem náhodou zase nějakou eskortu?" otočil k tobě ten voják svůj pohled skovaný za přilbou. Tvou zprávu přijal klidně s naprostou taktickou rozvahou. Asi ti moc nevěřil.
Dokonce i na vykání a formální autoritu, jakoby zapomněl. Tři další vojáci se ani nepohnuli. Nehodlali se nechat tak snadno vylákat ze svých pozic už proto, že ty byly dost výhodné. Přeci jen však budili lehce zmatený dojem a s nějakou vážnější reakcí váhali. Na jednu stranu se nedala zakrýt fakta a to ne jen tvůj věk, nýbrž i to, že tě v životě neviděli atd. Na stranu druhou jsi byla oblečená podobně, jako jejich nadřízení a na kombinéze jsi měla naznačené cosi, co se velice podobalo imperiálnímu emblému, jenž jim musel rozhodně něco říkat. Jenže bys je tím nejspíš stejně nedokázala úplně přesvědčit.
Rozhovor se neprotáhl, jelikož jsi ve svém tvrzení měla, aniž jsi to tušila, pravdu. Někdo tam byl.
Síla ti naznačila známky blízké přítomnosti další osoby. Akorát ta osoba nepřicházela ze schodiště, ale přesně z druhé strany. Nebyla jsi jediná, kdo o se o cizí přítomnost dozvěděl. Voják měl svoji techniku a tak se natočil víc do chodby a vyčkával.
"Co si u všech jedíských nesmyslů myslíš, že děláš?!!" ozvalo se hned v dalším okamžiku. Ten hlas jsi vnímala hodnou dobu. Bezpečně jsi ho poznala, ještě než jsi dotyčné mohla pohlédnout do tváře. Chodbou se rychle přibližovala Tillmoren.
Jestli před tím Kestrel mluvil přísně, jestli se jeho hlas podobal čepeli nože. Její hlas byl v tuto chvíli nejmíň vibromečem.
Tillmoren se skoro ani nezastavila. Ocitla se před tebou a popadla tě za rameno. Její ruka měla na ženu hodně pevný stisk.
Z místa, kde jsi stála, se tě pokoušela táhnout směrem ke schodišti. Nedala ti příležitost cokoliv udělat. Posbírat si svoje věci, bránit se, či snad jen nějak účinněji reagovat. Vojáci se mezi tím stihli vrátit na svoje místa. Celý výjev jen nezúčastněně pozorovali. Před Tillmoren se chovali spíš mlčenlivě a včetně pozdravu se celou dobu řídili zejména vojenskými přepisy.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - chodba:
Batoh jsem nakonec musela zamaskovat droidem. Kromě toho, že jsem si připadala jako pravý špión, tak teď se k tomu přidaly i pocity naprosté nevypočítatelnosti a mazanosti. Tahle výprava byla doslova úžasná, nepochybovala jsem o svém úspěchu a už jsem se těšila na to, až ty opravdické vězně osvobodím. Dokonce mi ani nevadily první komplikace a první trhliny mého plánu. Každý správný agent přece musí něčemu podobnému čelit.
Umístění mýdla proběhlo bez problému. Položila jsem ho na jeden ze schodů. Dokonce jsem ho tam i trošku rozmazala a pokusila se vytvořit dost kluzkou plochu. Případný strážný by mohl uklouznout a sletět dolů. Než se posbírá a zjistí, která bije, tak já vysvobodím minimálně půlku vězňů. Nehledě na to, že tento hluk by mohl přilákat třeba i jeho další kolegy. Jenže… jak jsem se vzdalovala od mýdla, tak účinný dosah pomocí Síly se razantně zmenšoval. Za chvíli jsem musela konstatovat, že tuto část plánu musím vyškrtnout. Jenom jsem pokrčila rameny.
Jsem nejlepší špión všech dob. Tohle zvládnu i bez mýdla.

To, že mi vojáci příliš nevěřili, mne trošku usadilo a vlastně mne to i shodilo z těch výšin, ve kterých jsem se doteď pohybovala. Trošku jsem pootevřela pusu, což naštěstí neviděli, protože jsem měla ruce na tváři.
Jooo!
Pokusila jsem se zavýt.
Oni přemohli strážné a…,
snažila jsem se vymyslet, jak a proč ty strážné přemohli. Trošku jsem se i zaradovala, protože jsem to vězení s největší pravděpodobností objevila.
… a všechny je pobili! Sebrali jim zbraně!
...a …
Pokoušela jsem se vymýšlet jenom trošku smysluplný příběh, jenže v tu chvíli jsem v Síle ucítila přítomnost někoho dalšího.
Super! Tohle je ale úžasná náhoda!
Nejdříve ze všeho jsem se radovala. Myslela jsem si, že tohle rozptýlení mi pomůže a já díky tomu strážným proklouznu přímo pod nosem. Svůj omyl jsem ale zjistila dříve, než by mi bylo milé.
To ne!
Vyjekla jsem, ihned jsem přestala předstírat brekot a pokusila jsem se dokonce schovat za nejbližším strážným. Ale byla jsem příliš pomalá a Till mne lapila.
Jáuuu!
Vykvikla jsem. Ihned jsem se pokusila Till napřed dupnout na nohu a poté ji kopnout do holeně.
Hned mne pusť! Já tu vysvobozuju opravdické vězně!
Druhou rukou jsem se pokusila Till praštit do břicha. Také jsem sebou škubala, pokoušela jsem se Till dokonce i pokousat. Jo, její hlas byl sice podobný vibromeči, ale já jsem ji nepovažovala za nějako autoritu.
Nesmíš mne držet a já tě nemusím poslouchat! Dohoda zněla, že budu poslouchat Kestrela a ne tebe! Kestrel mi nezakázal osvobozovat vězně! A dokonce povídal, že mi máš shánět věci, takže jsi spíš podřízená ty mě!
Vyrážela jsem ze sebe mezi dalšími pokusy o znovunabytí svobody. Dokonce jsem se do Till pokusila šťouchnout pomocí Síly tak silně, jak mi to jenom šlo. Byla jsem rudá a ano, jednalo se o klasický hysterický záchvat rozčíleného dítěte. Ani jsem nevnímala, že před těmi vojáky mohu dělat obrovskou ostudu. Dál jsem kolem sebe kopala ve snaze Till zasáhnout tak, aby mne pustila, mlátila a kousala. Rozhodně jsem se neplánovala uklidnit a případná další bolest by mne spíše jen vyprovokovala k ještě urputnějším snahám o rvačku s Till.
Já chci tatínka! Nebo Kestrela! Běž ode mne, jsi zlá! Nechci, abys mne učila!
Kdyby mne Till pustila, tak bych dupala a sevřenými pěstmi bych se bila do stehen (ne moc, aby to nebolelo). Brečela bych a vyváděla jako klasické dítě, kterému sebrali jeho lízátko. Což se mi stalo, že ano. Mým lízátkem bylo to osvobozování vězňů.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - chodba:

Till byla o dost větší a silnější. Výhoda s tím spojená byla značná a proto měla po celou dobu vašeho zápolení navrch ona.
Když ses jí pokusila vykroutit, Tillmoren prostě udělala krok stranou a postrčila tě před sebe. Její ruka sklouznula z tvého ramena, k horní části tvé paže, aby nad tebou držela větší kontrolu. Znovu se pevně sevřela. Ne moc bolestivě, ovšem ruka byla i tak svírána pevně jako ve svěráku. Tím se Tillmoren vyhnula i části dalších útoků. Dozadu se ti kopalo dost špatně, a když jsi to přece zkusila, kopala jsi úplně naslepo. Snažila ses najít Tillmoreninu nohu, jenže Till udělala další krok stranou a tvoji nuhu zachytila rukou. Poté ses ji rozhodla praštit, jenže jsi dosáhla jen toho, že ti Tillmoren chytila i druhou paži.
Stála si před Tillmoren v pevném sevření. Možnosti kopat byly naprosto minimální a zbývala ti poslední instance Síla.
Tilllmoren ovšem našla recept i na to. Nevěděla jsi jak, ale Tillmoren tvůj úmysl použít Sílu nějakým způsobem vycítila.
Sama Sílu nepoužila. Zatlačila na tvé ruce tak, že je postavila proti tvým lopatkám. Tím ti způsobila dost nepříjemný pocit na to, aby ti maximálně ztížila potřebné soustředění na použití Síly. Ani dlaně bys nemohla natočit do výhodnější pozice.
To všechno zvládla Tillmoren sama o sobě. Kdyby chtěla, měla ba místě k dispozici čtyři vojáky a kdo ví co ještě.
Téměř všechno už se zdálo být marné. Ačkoliv jsi přeci jen něčeho dosáhla. Tady na místě si s tvými snahami Tillmoren poradila celkem snadno. Přimět tě dojít třeba i celou cestu až do tvého pokoje by bylo o něčem na jiné úrovni obtížnosti.
Snad i proto Till trochu pozměnila plány a nesnažila se tě dovléct chodbou ke schodišti a pak po něm nahoru.
Přímo před zraky vojáků tě dostrkala pouze přes chodbu ke dveřím do užitkové místnosti naproti průchodu s panelem.
Tillmoren dveře otevřela a doslova tě nimi procpala dovnitř místnosti. Pustila jednu ruku, aby mohla zasunout dveře.
Hned za dveřmi se nacházelo příhodně umístěných několik židlí. Till tě za druhou ruku už nechytila.
Místo toho tě překvapivě popadla za vlasy, s jejichž pomocí tě ztralčila na sedací části oněch židli.
Ani s tímto si Síležel nemohla vůbec nic nadělat. Minimálně v tomto ohledu Tillmoren autoritu nepostrádala.
Vytáhla zpod oblečení jakousi věc, kterou jsi moc dobře neviděla. Snad byla plochá, podobná zápisníku a jak se téměř na vlastní kůži přesvědčila, luxusně hebká a měkká určitě nebyla. Tillmoren tě s ní několikrát pořádně plácla. Neodložila ji.
"Tak co, ještě chce vyvádět a vymýšlet nesmysly?" dožadovala se stále nekompromisně tvojí odpovědi.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - chodba:
Můj zápas se od samého počátku vyvíjel dost špatně. Místo nějakého úspěšnějšího útoku jsem byla popadnuta napřed za jednu paži, pak za druhou a dokonce ani mé kopání nemělo valného smyslu. Zuby jsem pořádně použít nemohla, a když jsem byla otočená zády, nešlo ani škrábat. Aspoň jsem se pokusila zarývat Till nehty do rukou.
Okamžitě mne pust, nebo uvidíš!
Zmohla jsem se akorát na nějaké slovní vyhrožování, protože fyzicky jsem Till nemohla ohrozit ani omylem. To ovšem neznamenalo, že jsem se pořád nesnažila osvobodit. Určitě by to byl o dost zajímavější zápas, kdybychom byly aspoň stejně silné, jenže takto… bylo o vítězi v podstatě rozhodnuto.
Sílu jsem nakonec nemohla použít vůbec. Tillina aktivita mi dost překážela a já nebyla schopná vyvinout potřebné soustředění. Ale teď jsem nad tím vůbec nepřemýšlela a považovala jsem to spíše za náhodu.
Já to na tebe řeknu! Tatínek ti ukáže!
Rozhodně jsem se nechtěla nechat odtáhnout, ať už to bylo kamkoliv, takže jsem se vzpírala a snažila se o to, aby to měla Till co nejtěžší. Což asi nebylo příliš chytré, ale to jsem se dozvěděla až za malou chvilku.
Když jsem zjistila, že jsem se ocitla v jakémsi kumbále, začala jsem tušit něco nepěkného.
Pusť mne! Já nechci!
Posmrkovala jsem a dál jsem brečela. Můj řev se o dost zvětšil v momentě, kdy mne chytila za vlasy. Ne že by to nějak extrémně bolelo, protože jsem si stoupla na špičky a Till mne určitě nechtěla skalpovat, ale cítila jsem to. Jenže jsem už nemohla udělat vůbec nic s tím, když mne natlačila na jednu z židlí. Dokonce jsem nemohla ani kopnout.
Když Till vytahovala ten… předmět… zkoušela jsem se aspoň otočit, abych věděla, co chystá. Jenže než jsem stačila najít nějakou vhodnou polohu, první rána dopadla na můj zadek. Pokud jsem před tím řvala, tak teď můj řev dosáhl pomyslného maxima. Nezúčastněný pozorovatel by si možná i mohl myslet, že mne Till minimálně vraždí. Ani jsem nepočítala, kolik ran dopadlo na můj zadek. Připadalo mi to jako strašně nekonečný a extrémně bolestivý výprask. Takto jsem od tatínka nikdy bita nebyla.
Když Till konečně ustala, nebyla jsem schopná hned mluvit. Hezkou chvíli jsem jenom brečela. Z nosu mi tekla nudle.
Já… já chci… já chci jenom osvobozovat opravdické vězně! Mají... mají pruhované tuniky... a... a... jsou zavření v super cele!
Ani jsem pořádně neodpověděla na otázku a štkala jsem dál. Ale rozhodně jsem se už s Till nechtěla nijak prát a ani jsem se nehnula. Ale aspoň se Till dozvěděla, že má touha osvobozovat vězně byla velmi podobná tomu, když jsem vykládala, jak bych chtěla být Jedi.
Já... si hraju na... na... na... na... špióna! Vždyť jsem v pevnosti...,
znovu jsem se rozbrečela tak, že jsem nebyla schopná slova. Dokonce jsem musela i lapat po dechu. Ne že bych se vyloženě dusila, ale při tom brekotu jsem nemohla dostatečně dýchat normálním způsobem.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - chodba:

Plesk...! Opětovnými řečmi o osvobozování vězňů sis v dané situaci zrovna nepomohla. Tillmoren na ně musela být vysazená.
Aspoň její reakce byla taková, že jí asi musely lézt krkem. Spustila a zase zvedla notesu podobno věc, rychle, náhle…
Jestli jí tvé popotahování a pláč nedojali před tím, nestalo se tak ani teď. Úplně ti nepomohl ani tvůj stav související s
nedostatečným dechem. Tvá možnost vydechnout a vzpamatovat se, byla omezena na velice krátkou dobu.
"Jednou pro vždy... si zapamatuj...! Žádné osvobozování vězňů...tady v pevnosti nebude...! Už o tom... nechci nic slyšet...! Měla jsi spát...!" varovala tě břitce. Co několik slov, to pořádné plácnutí tou věcí, dohromady jich bylo osm.
Teprv po osmém plácnutí Till s tvým vyplácením skončila úplně. Spustila ruku podél boku a ustoupila o několik kroků vzad.
Vlastně až za úroveň dveří. Naprosto nepřihlížela ke tvým důvodům, tedy že jsi toužila po dobrodružství a hrála si na špiona. Zajímalo jí jen to, že jsi měla ležet v posteli. Nepřestala se tvářit rozzlobeně a nepřístupně. Pokud se ještě ve tvém pokoji chovala přívětivěji a nebudila tak strašidelný dojem, teď ses musela smířit s tím, že se věci změnily.
Poprvé od chvíle, kdy ses s Tillmoren začala potýkat, jsi byla volná. Till už ti nijak nebránila v pohybu.
"Vstaň a hleď se uklidnit, abychom mohli jít!" zavelela a dozajista předpokládala, že to uděláš, aniž bys jí vysvětlovala, že by měla poslouchat spíš ona tebe. Odchod se naštěstí nekonal příliš rychle. Tillmoren ti nechala dostatek času.
Mohla jsi nejen vstát, ale klidně se i vydýchat, protáhnout, protřít si obličej, zkrátka udělat všechno proto, aby ses aspoň trochu vyrovnala s důsledky tohoto výchovného opatření. Ve chvíli, kdy Till usoudila, že ti ala dost času, ukázala na dveře.
Na chodbě následovala další instrukce. Ukázala ti, aby ses vydala zpátky směrem ke schodům a po o schodech nahoru.
Daným tempem už ses mohla vidět zpátky v posteli. Obnášelo to jedinou výhodu. Když tě zpátky vedla Tillmoren, nemusela jsi dlouze hledat kde je vlastně tvůj pokoj. Mimo to sis při vstupu mohla zjistit jeho číslo.
Kdybys nechtěla poslechnout, Tillmoren by ti pohrozila zvednutí ruky s oním předmětem. Zápisníku podobný předmět vsunula do kapsy až když jste společně začaly stoupat po schodech.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - chodba:
Další bití se neslo ve znamení mého velkého pláče, který možná ani neodpovídal bolesti, kterou jsem aktuálně prožívala. Leč Till byla dostatečně blízko na to, abych ji i přes svůj pláč velmi dobře slyšela. Protože jsem nechtěla být bita ještě více, než aktuálně jsem, tak jsem se ani nadále nijak nebránila a dokonce jsem se ani nepokoušela o nějaké úhybné manévry.
Sotva exekuce nadobro skončila a já se mohla narovnat, ze všeho nejdříve jsem se snažila dostat z dosahu Tillmoren. Takže jsem se pokusila odklidit na druhou stranu místnosti a ještě jsem se snažila o to, aby mezi námi byla nějaká další překážka. Předmět, kterým jsem byla vyplacená, jsem zahlédla jen zběžně. Ale i to mi stačilo k tomu, abych se s ním nechtěla už nikdy víc střetnout.
Poté jsem si začala trochu ohmatávat zadek. Ne že by mne nějak bolel, jen mne trochu pálil a na dotek nijak nereagoval. Sice jsem pořád brečela, ale o trochu míň a kontrolovala jsem si pozici Tillmoren, jestli si to náhodou nechce ještě rozmyslet a přeci jenom mi naložit znovu.
Potom jsem si trochu otřela oči a nos, ale i když jsem se vážně chtěla uklidnit a přestat brečet, abych opravdu nebyla bita znovu, ono to prostě nešlo. Brečela jsem, i když jsem zadek ke konci naší chvilky v kumbále prakticky ani necítila. Kdyby Tillmoren čekala, až přestanu brečet, zcela jistě bychom zde ztvrdly půlku noci a i potom bych popotahovala. Ale s řevem při bití se to opravdu nedalo moc srovnávat.
V momentě, kdy Till ukázala na dveře, tak jsem popotáhla nosem a zakroutila hlavou. Ne, skutečně jsem se nechtěla dostat na dosah jejího zápisníku, či co to bylo. Jenže jsem si na vlastní klůži vyzkoušela, jak je Till silná a rychlá, takže jsem se nakonec velmi opatrně a pomalu, začala spíše plížit ke dveřím. Tillmoren jsem obcházela co možná největším obloukem. Když jsem se ocitla v její blízkosti, tak jsem dokonce popoběhla a počkala jsem na ní na chodbě ve vzdálenosti, kterou jsem považovala za dostatečnou k tomu, abych třeba stihla uhnout nějaké nenadálé ráně, kdyby k tomu tedy mělo dojít.
Když jsem měla jít ke schodům před Till, tak se mi moc nechtělo. Kroutila jsem hlavou. Zdálo se mi to až příliš nebezpečné. Takto jsem na Till vůbec neviděla a nemohla jsem tedy reagovat, kdyby mne znovu chtěla praštit. Jenže stačilo, aby ten prokletý zápisník jenom vytáhla, já trochu vyvalila oči, dokonce jsem se i více uklidnila a šlapala jsem až ke schodům hezky před Till. Zpočátku jsem se na ni pořád ohlížela a hrozilo, že vrazím do stěny, protože jsem se dívala víc na Tillmoren než na cestu, ale když pořád další rána nepřicházela, tak jsem si ji kontrolovala čím dál tím míň.
I po schodech jsem kráčela bez jakýchkoliv snah o únik v některém z pater. Sice mne podobná myšlenka napadla, jenomže jsem zrovna teď něco podobného nechtěla riskovat. Zápisníková hrozba byla až příliš blízko. Zpočátku jsem i po schodech šla celkem rychle, jenže jak mi ubýval dech, přestala jsem dokonce i brečet a jen jsem občas popotahovala nosem. Pálily mne i nohy a už ve třetím patře jsem se potřebovala vydýchat a trochu si odpočinout, tedy pokud mne Till nechala a nehnala mne do té postele co nejrychleji.
Při vstupu do svého pokoje jsem se opět nepodívala na číslo, dokonce jsem si ani nesnažila zapamatovat cestu. Momentálně jsem měla plnou hlavu proběhnuvšího výprasku a na nějaké podobné lotroviny bude čas nejdříve pozítří.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - chodba:

Celá společná cesta nahoru, se začátkem v užitkové místnosti a koncem ve tvém pokoji měla, ne zcela obvyklý průběh.
Celou ji vyplňovalo popobíhání a měření vzdálenosti, jež jsi ty vnímala naprosto opačně, než, jak to viděla Tillmoren.
Ty jsi chtěla vzdálenost mez vámi co nejvíce prodlužovat, ona ti neodpírala jistý odstup, ale držela se v rozumné vzdálenosti.
Projevilo se to už v kumbále. Couvla jsi o nějaký ten krok a postavila mezi sebe a Tillmoren aspoň těch několik židlí.
Kumbál byl však malý, a kdyby Tillmoren chtěla, ten úzký pruh vzdálenosti by byl draze zaplacený tím, že bys byla v pasti.
Tillmoren ovšem musela usoudit, že to stačilo. Sama už neudělala nic, co by ti zadalo podnět k vážnějším obavám.
Až na jedinou výjimku zůstal předmět v její ruce spuštěný u boku a dokonce i na tvé snahy vzdálit se od ní se dívala z účastí.
Nejvíce prostoru během cesty jsi získala na chodbě. Při opouštění místnosti sis získala opravdu slušný odstup. Pak se ti moc nechtělo vyrazit, ale když jsi to konečně udělala, získala jsi takový náskok, že Tillmoren musela přidat do kroku.
Dohnala tě až těsně pod schodištěm. Dál už se těsně za tebou držela daleko snadněji. Cesta po schodech nahoru byla obtížnější, než opačným směrem, k tomu jsi musela přičíst jak to, že jsi aktivně používala Sílu, tak to, že jsi dostala zabrat.
Cesta do tvého patra pro tebe byla daleko obtížnější i únavnější, než pro Till. Ta ti musela dopřát přestávku hned několikrát. Udělala to, i když přestávky byly krátké a musela ses smířit s tím, že odpočíváš na jedné plošině vedle ní.
Vychládání Tillmoren se zdálo postupovat úměrně s tím, jak ses ty uklidňovala. Když jsi poslouchala, nekřičela, ani nehrozila.
Nakonec jste dorazili až k číslu 2436 a do tvého patra. Tam přebrala Tillmoren vedení a kráčela naopak ona bezpečně před tebou. Cesta v jejím podání byla stejně jednoduchá, jako před tím. To, jest ne úplně, přesto o poznání víc, než když jsi ji hledala sama. Aniž sis na to musela dávat pozor, pamatovala sis jí o kousek líp než minule. Už jsi po ní prošla podruhé.

Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:

Ve tvém pokoji na tebe čekalo překvapení. Pokud jsi šla do spojovací předsíňky zkontrolovat koťata, odhalila jsi, že napodobila tvého příkladu a se spaním jim to moc dlouho nevydřelo. Bubáka se plazila po podlaze, jedna z misek s vodou byla převržená a na podlaze byla utvořená velká louže. Pak už se všechno muselo odehrávat ráz, naráz. Přišlo to, co přijít muselo.
"Teď se převlékni a běž si lehnout" pobídla tě Tillmoren klidně. I podle jejího hlasu bylo to, co se stalo jen minulostí.
Vlastně bylo potřeba provést ještě jednou všechno, co jsi udělala, když ses snažila Tillmoren oklamat. Tillmorn tě při tom sledovala ještě pozorněji, než před tím, pokud to vůbec bylo možné. Jako by měla podezření, že znovu něco provedeš, že se ti nebude chtít zalézt do postele a spát. Dohlížela i na to, aby sis kdo ví co, nevymýšlela. Považovala tě za připravenou ke spánku a podle toho se k tobě chovala. Dokud jsi nebyla připravena ke spánku, Tillmoren nebyla vyhlížela nervózně. Zastrčit hlavu pod přikrývku by ti tentokrát vůbec nepomohlo. Tillmoren tě opustila teprve ve chvíli, kdy se zklidnil i tvůj dech.
Byl později, ty jsi za sebou měla neúspěšné dobrodružství a spánek jsi potřebovala víc, než před tím. Musela jsi zklidnit myšlenky, aby se ti podařilo usnout. Jinak jsi ovšem mohla usnout snadno. Měla jsi t tomu nejlepší příležitost.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - chodba:
Připadala jsem si, jako kdybych musela jít na vlastní pohřeb. Po tom výprasku mi skutečně moc veselo nebylo. Dokonce jsem už ani nepochybovala o tom, jaké je mé postavení, a že zřejmě to budu já, kdo bude muset poslouchat. Tedy aspoň do zítřka, kdy uvidím Kestrela, kterému to samozřejmě na Timlornen povím.
Možná jsem se nemusela na Timlornen sápat. Kdybych se ji nesnažila zbít…
Uvažovala jsem i o možných důvodech, které mohly způsobit tu nekonečnost a velkou tvrdost výprasku. Zadek jsem sice necítila už vůbec, ale přes to jsem výprask podobné tvrdosti nikdy nedostala. Znovu jsem si ho osahala, ale i když jsem se snažila na své pozadí tlačit, prstíky jsem necítila vůbec nic.

Ty schody mi daly dost zabrat. Na Timlornen jsem se dívala jen v okamžiku, kdy jsem si kontrolovala její pozici. A i při tom jsem na ni stačila vysílat pohledy neprávem nakopnutého štěněte. Podle svého názoru jsem si to skutečně, ale skutečně nezasloužila a to i přes to, že jsem naši rvačku vlastně vyvolala já.


Prakith, inkviziční pevnost - Můj pokoj:
Zkontrolovat koťátka jsem nešla. Měla tam pití, žrádlo i pelíšek. A instrukce od Timlornen zněla dost jasně. Netrpěla jsem nějakým extrémním studem, takže jsem se bez váhání převlékla i před ní. Jen jsem neodolala a škody na svém zadku jsem si zkontrolovala i pohledem. Čekala jsem, že ho budu mít celičký modrý a budu to pak moct použít proti Till, ale k mému zklamání na něm žádné extrémní stopy nebyly.
Jenže já nemám Nyšku,
znovu jsem se rozbrečela, protože jsem bývala zvyklá usínat v objetí plyšáka, když jsem byla potrestaná od tatínka. A jak mám teď asi usnout?
Nejen na Till, ale i po pokoji jsem se dívala trochu bezradně.
Já potřebuji Nyšku,
plakala jsem, zatímco jsem lezla do postele a lehla jsem si. Neodvážila jsem se nějak více protestovat a hádat se s Till. Sice jsem byla unavená a zbitá, ale byla jsem bez plyšáka a Till byla původkyní všeho. Takže místo nějakého spaní jsem se převalovala, pofňukovala a rozhodně jsem neusnula za chvilku. Do hlubin spánku jsem se propadla zhruba za dvě hodiny a to se slzami na tváři. Připadala jsem si strašně nemilovaná a osamělá.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“