Coruscant
Gerawen Hecor - bývalá padawanka mistra Oros Twi stála na jedné z přistávacích ramp Coruscantu. Nedávno dokončila cestu učedníka a nyní - jakožto rytířka Jedi dle pokynů rady čekala na návrat svého mistra z planety Endor, kde byl poslán, aby objasnil zprávy o ukryté zločinecké organizaci paktující se s piráty přepadávajícími turistické lodě.
Měl však již zpoždění, což u něj nebylo obvyklé, u žádného z mistrů to nebylo obvyklé, pokud se neudálo něco, s čím by nepředpokládal. Venku se již stmívalo, nad hlavou Gerawen jako vždy létaly stovky speederů a v dáli pozorovala neúměrné množství poblikávajících nápisů napsaných v několika obchodních jazycích jako je minianština, ale také převážně v basicu. Byl to tradiční den na Coruscantu, ale i přesto Gerawen něco tížilo, něco ji nutilo dívat se na svět jiným pohledem než jindy... Měla pocit, ničivý pocit, který se snažila zahnat pomocí uklidňujích metod Jediů, že její mistr se již nevrátí. Měla pocit, jako by se vytratilo pouto, které jej drželo ve spojení se Sílou, se světlem... S ní samotnou. Upravila si svou tuniku a nepatrně přitom zavadila o svůj meč. Na mysli ji vytanuly vzpomínky... Další příval emocí, kterých si neměla dovolit. Pohlédla na oblohu, kde spatřila právě jednu přistávající loď. Nebyl to však její mistr. Přistávala na jiné rampě. Musela se rozhodnout, jak se zachová. Pakliže předstoupí před radu, byla zde možnost, že jí bude zamítnuto, aby se vydala po stopách svého mistra sama. Byla zde i jiná možnost, avšak...
Únos mistra, Výcvik pro uživatelku Gerawen Hecor
Moderátor: Moderátoři
Re: Únos mistra, Výcvik pro uživatelku Gerawen Hecor
Coruscant - přistávací rampa
Byl by to krásný večer, slunce právě zapadalo a vytvářelo nádhernou paletu barev. Ano, byl by to krásný večer, kdyby se můj mistr vrátil ve smluvenou hodinu. Ale to se nestalo.
Již je to půlhodina, co se měl mistr vrátit. Vždyť za celou dobu, co mám tu čest ho znát, se nezpozdil ani o minutu, co víc, zpravidla byl na místě setkání dřív! Něco se mu muselo stát, cítím to. Není to jen "běžné" narušení Síly, to, co cítím, je oblišné, jak to popsat, cítím prázdnotu, mrtvé místo tam, kde ještě nedávno byla krásná kvetoucí květina. Ale ta prázdnota nepatří mně, ne a bojím se, že vím čí je.
Podívám se na nejbližší reklamní tabuli, je na ní znak nějakého baru. Tam se schází různí živli, možná i ti, kteří...Ne! Dost! Takhle nesmím myslet! Pokusím se ty příšerné myšlenky zahnat, ale podaří se mi je jen utlumit. V mysli mi vyvstávají vzpomínky - a s nimi se rodí pocit, jež je pro Jedi nepřípustný, strach, sice strach o mistra, ale pořád strach. A to
je cesta k temné straně.
Stop, musím pročistit svojí mysl.
Ze soustředění mě vyrušil zvuk motoru. Mistře? Ne, loď přistávala jinde, na jiné rampě.
Ne, on již nepříjde, vím to. Musím to říct radě.
Vydala jsem se vstříc východu, ale každým krokem jsem si svůj plán rozmýšlela.
Rada by mi mohla hledání mistra zakázat, k tomu nesmí dojít. Ale konat něco proti jejímu vědomí... ne, mohl by mi hrozit i vyhazov z Řádu. Jak to ale udělat? Kdyby tu tak byl nějaký padawan nebo tak, poslala bych ho za Radou se zprávou o mistru Oros Twi a o mém konání...
Byl by to krásný večer, slunce právě zapadalo a vytvářelo nádhernou paletu barev. Ano, byl by to krásný večer, kdyby se můj mistr vrátil ve smluvenou hodinu. Ale to se nestalo.
Již je to půlhodina, co se měl mistr vrátit. Vždyť za celou dobu, co mám tu čest ho znát, se nezpozdil ani o minutu, co víc, zpravidla byl na místě setkání dřív! Něco se mu muselo stát, cítím to. Není to jen "běžné" narušení Síly, to, co cítím, je oblišné, jak to popsat, cítím prázdnotu, mrtvé místo tam, kde ještě nedávno byla krásná kvetoucí květina. Ale ta prázdnota nepatří mně, ne a bojím se, že vím čí je.
Podívám se na nejbližší reklamní tabuli, je na ní znak nějakého baru. Tam se schází různí živli, možná i ti, kteří...Ne! Dost! Takhle nesmím myslet! Pokusím se ty příšerné myšlenky zahnat, ale podaří se mi je jen utlumit. V mysli mi vyvstávají vzpomínky - a s nimi se rodí pocit, jež je pro Jedi nepřípustný, strach, sice strach o mistra, ale pořád strach. A to
je cesta k temné straně.
Stop, musím pročistit svojí mysl.
Ze soustředění mě vyrušil zvuk motoru. Mistře? Ne, loď přistávala jinde, na jiné rampě.
Ne, on již nepříjde, vím to. Musím to říct radě.
Vydala jsem se vstříc východu, ale každým krokem jsem si svůj plán rozmýšlela.
Rada by mi mohla hledání mistra zakázat, k tomu nesmí dojít. Ale konat něco proti jejímu vědomí... ne, mohl by mi hrozit i vyhazov z Řádu. Jak to ale udělat? Kdyby tu tak byl nějaký padawan nebo tak, poslala bych ho za Radou se zprávou o mistru Oros Twi a o mém konání...
-
Kapitan.Solo
Coruscant - Jedi Temple
Myšlenky se honily Gerawen celou cestu, kterou absolvovala po rampě směrem k východu.
Rada by mi mohla hledání mistra zakázat, k tomu nesmí dojít. Ale konat něco proti jejímu vědomí... ne, mohl by mi hrozit i vyhazov z Řádu. Jak to ale udělat? Kdyby tu tak byl nějaký padawan nebo tak, poslala bych ho za Radou se zprávou o mistru Oros Twi a o mém konání.... Aniž by si uvědomila, že již stojí před svým speederem. Otočila se a naposledy pohlédla na oblohu, kde se mihaly stovky speederů, avšak žádná přistávající loď. Nastoupila dovnitř a po aktivaci repulzorových motorů speeder nabral cestu vzhůru. Gerawen cestu vnímala spíše jen podvědomě. Všechnu její soustředěnost nyní věnovala řešení situace. Byla již klidnější, to ano, ale co se týče soustředěnosti... Když v tom se ozval zvuk, který jí vrátil zpět do reality. Soustředěnost přišla právě včas, aby se vyhnula speederu, který byl osazen rasou, kterou ani neznala, i tak ale byla naprosto schopná rozpoznat výraz tváře bytosti, se kterou se málem srazila. Ne, musela se lépe soustředit. Ubrala rychlost, když spatřila chrámovou přistaváci rampu. Nebyla určena pro velké lodě, ale speeder či starfighter se bez problémů vešly. Byla již zcela tma. Slunce již zcela zapadlo před několika minutama, které tvořily pro Gerawen celou věčnost. Pořád zde byla otázka, jak vyřešit danou situaci. Nezbývalo příliš mnoho času. Vzepřít se řádu Jedi a zachránit mistra, nebo riskovat skutečnost nečinného přihlížení?
Myšlenky se honily Gerawen celou cestu, kterou absolvovala po rampě směrem k východu.
Rada by mi mohla hledání mistra zakázat, k tomu nesmí dojít. Ale konat něco proti jejímu vědomí... ne, mohl by mi hrozit i vyhazov z Řádu. Jak to ale udělat? Kdyby tu tak byl nějaký padawan nebo tak, poslala bych ho za Radou se zprávou o mistru Oros Twi a o mém konání.... Aniž by si uvědomila, že již stojí před svým speederem. Otočila se a naposledy pohlédla na oblohu, kde se mihaly stovky speederů, avšak žádná přistávající loď. Nastoupila dovnitř a po aktivaci repulzorových motorů speeder nabral cestu vzhůru. Gerawen cestu vnímala spíše jen podvědomě. Všechnu její soustředěnost nyní věnovala řešení situace. Byla již klidnější, to ano, ale co se týče soustředěnosti... Když v tom se ozval zvuk, který jí vrátil zpět do reality. Soustředěnost přišla právě včas, aby se vyhnula speederu, který byl osazen rasou, kterou ani neznala, i tak ale byla naprosto schopná rozpoznat výraz tváře bytosti, se kterou se málem srazila. Ne, musela se lépe soustředit. Ubrala rychlost, když spatřila chrámovou přistaváci rampu. Nebyla určena pro velké lodě, ale speeder či starfighter se bez problémů vešly. Byla již zcela tma. Slunce již zcela zapadlo před několika minutama, které tvořily pro Gerawen celou věčnost. Pořád zde byla otázka, jak vyřešit danou situaci. Nezbývalo příliš mnoho času. Vzepřít se řádu Jedi a zachránit mistra, nebo riskovat skutečnost nečinného přihlížení?
Coruscant - přistávací rampa
Ach, můj speeder, ano musím alespoň do Chrámu, to určitě.
Jako ve snu nastoupím, aktivuji motory a odletím.
Co mám dělat? Mistra v tom přeci nechat nemůžu, to nejde a čas již ubývá, ano, každou vteřinou bude pozdě...co to...?
Řítila jsem se přímo na speeder a jen tak tak jsem se mu vyhla.
Uf, to bylo o fous, musím se víc soustředit na cestu nebo záchraná mise skončí velmi brzy.
Konečně vidím chrámovou rampu, zpomalím a pomalu na ní dosednu.
Tak jsem tady, co teď? Podívám se na oblohu, již je černá, stejně jako mé myšlenky. Znovu zavadím o svůj světelný meč.
Vím, že bych ho zvládla zachránit, vím to, podvědomě.
Vystoupím ze speedru a rozhlédnu se, na rampě již nikdo není, je moc pozdě. Vydám se do chrámu rychlou chůzí, jen výchova ku trpělivosti mi brání rozběhnout se.
Mistra v tom nenechám, ale Radě to oznámit musím, třeba mi to povolí. A jestli ne... to budu řešit, pokud se to stane.
Ale to už jsem došla k místnosti Rady, nadechla se a vstoupila.
Ach, můj speeder, ano musím alespoň do Chrámu, to určitě.
Jako ve snu nastoupím, aktivuji motory a odletím.
Co mám dělat? Mistra v tom přeci nechat nemůžu, to nejde a čas již ubývá, ano, každou vteřinou bude pozdě...co to...?
Řítila jsem se přímo na speeder a jen tak tak jsem se mu vyhla.
Uf, to bylo o fous, musím se víc soustředit na cestu nebo záchraná mise skončí velmi brzy.
Konečně vidím chrámovou rampu, zpomalím a pomalu na ní dosednu.
Tak jsem tady, co teď? Podívám se na oblohu, již je černá, stejně jako mé myšlenky. Znovu zavadím o svůj světelný meč.
Vím, že bych ho zvládla zachránit, vím to, podvědomě.
Vystoupím ze speedru a rozhlédnu se, na rampě již nikdo není, je moc pozdě. Vydám se do chrámu rychlou chůzí, jen výchova ku trpělivosti mi brání rozběhnout se.
Mistra v tom nenechám, ale Radě to oznámit musím, třeba mi to povolí. A jestli ne... to budu řešit, pokud se to stane.
Ale to už jsem došla k místnosti Rady, nadechla se a vstoupila.
-
Kapitan.Solo
Jedi Temple
Otevřela dveře a před Gerawen se rozprostřel obrovský sál. Stejně jako vždy, když jej otevřela, měla pocit, že zde je soustředěno více Síly, než - li všude jinde. Byla jako jemný vánek, který jí prostoupil a naplnil její duši klidem. Ani tentokrát tomu nebylo jinak, ačkoliv podvědomě cítila tíhu, která na ní dopadala při možné myšlence ztráty svého mistra, který pro ní, stejně jako pro mnoho ostatních, byl i otcem. Celou tuto místnost, pokrývala tma, která jen místy ustopovala světlu, které zde přicházelo z mohutných oken. Světlo blikajících reklam, které viděla i na rampě. Dvanáct židlí, které byly obvykle zaplněné postavami mnoha mistrů Jedi, byly tentokrát prázdné, avšak v rohu místnosti, tam, kde dopadaly paprsky světla stála malá postava, z níž vyzařovala Síla a moudrost. Byla to postava, jenž byla zcela k rozeznání i v té nejtemnější místnosti. Byl to mistr Yoda. Stařičký mistr, jenž cvičil padawany více než šest století. Gerawen se cestou připravovala na mnohé, ale před mistrem stát nechtěla. Věděla, že před ním své pocity neutají. Aniž by se droboulinká postava stojící u okna otočila, skřehotavým hlasem promluvila.
Yoda: Noc dnes temná je, Gerawen... Jako tvé pocity, hm?
To už se ale i otočil a Gerawen, ačkoliv mu neviděla do tváře, cítila, jak jí spaluje svým pohledem. Veděla, že lhát je zbytečné, musela říci pravdu a počítat i se svými pocity, které před mistrem výjdou najevo.
Otevřela dveře a před Gerawen se rozprostřel obrovský sál. Stejně jako vždy, když jej otevřela, měla pocit, že zde je soustředěno více Síly, než - li všude jinde. Byla jako jemný vánek, který jí prostoupil a naplnil její duši klidem. Ani tentokrát tomu nebylo jinak, ačkoliv podvědomě cítila tíhu, která na ní dopadala při možné myšlence ztráty svého mistra, který pro ní, stejně jako pro mnoho ostatních, byl i otcem. Celou tuto místnost, pokrývala tma, která jen místy ustopovala světlu, které zde přicházelo z mohutných oken. Světlo blikajících reklam, které viděla i na rampě. Dvanáct židlí, které byly obvykle zaplněné postavami mnoha mistrů Jedi, byly tentokrát prázdné, avšak v rohu místnosti, tam, kde dopadaly paprsky světla stála malá postava, z níž vyzařovala Síla a moudrost. Byla to postava, jenž byla zcela k rozeznání i v té nejtemnější místnosti. Byl to mistr Yoda. Stařičký mistr, jenž cvičil padawany více než šest století. Gerawen se cestou připravovala na mnohé, ale před mistrem stát nechtěla. Věděla, že před ním své pocity neutají. Aniž by se droboulinká postava stojící u okna otočila, skřehotavým hlasem promluvila.
Yoda: Noc dnes temná je, Gerawen... Jako tvé pocity, hm?
To už se ale i otočil a Gerawen, ačkoliv mu neviděla do tváře, cítila, jak jí spaluje svým pohledem. Veděla, že lhát je zbytečné, musela říci pravdu a počítat i se svými pocity, které před mistrem výjdou najevo.
Coruscant - Chrám Jedi
Vstoupím a zase ucítím ten známý pocit klidu a bezpečí, jako bych se ocitla na krásné, provoněné louce daleko od všeho, od lidí, od problémů...ne, teď to je jiné, protože mě tíží problém z největších, strach o mistra.
Věděla jsem, že v Radě někdo bude, mistr Oros Twi měl po příjezdu podat hlášení, ale ve skrytu duše jsem doufala, že to nebude mistr Yoda, ztělesnění moudrosti a bytost, jež najde i pečlivě skrývanou myšlenku či pocit.
Ach ne, je tu on.
Mistr Yoda stojí v rohu místnosti, zadumaně kouká z okna a, jak se zdá, přemýšlí. Váhavým krokem vcházím dál do nitra místnosti a zastavím se až u jedné z židlí, na kterých sedávají členové Rady. Nic neříkám, je mi jasné, že Yoda ví o mé přítomnosti, až bude chtít promluvit, promluví.
"Noc dnes temná je, Gerawen... Jako tvé pocity, hm?"
Nadechnu se, ano, jak jsem čekala, čte si ve mně jako v knize.
"Ano, mistře, máte pravdu, cítím strach a nedaří se mi jej potlačit. Můj mistr, Oros Twi, se nevrátil a to není dobré znamení. Cítím, jako by jeden článek v nekonečném řeťezci Síly zmizel a samotný řetězec se již nedokázal spojit. Přesto si nemyslím, že je mistr mrtev, ne. Vím, že není po smrti. Žádám tě, mistře Yodo, o možnost letět ho zachránit."
Vstoupím a zase ucítím ten známý pocit klidu a bezpečí, jako bych se ocitla na krásné, provoněné louce daleko od všeho, od lidí, od problémů...ne, teď to je jiné, protože mě tíží problém z největších, strach o mistra.
Věděla jsem, že v Radě někdo bude, mistr Oros Twi měl po příjezdu podat hlášení, ale ve skrytu duše jsem doufala, že to nebude mistr Yoda, ztělesnění moudrosti a bytost, jež najde i pečlivě skrývanou myšlenku či pocit.
Ach ne, je tu on.
Mistr Yoda stojí v rohu místnosti, zadumaně kouká z okna a, jak se zdá, přemýšlí. Váhavým krokem vcházím dál do nitra místnosti a zastavím se až u jedné z židlí, na kterých sedávají členové Rady. Nic neříkám, je mi jasné, že Yoda ví o mé přítomnosti, až bude chtít promluvit, promluví.
"Noc dnes temná je, Gerawen... Jako tvé pocity, hm?"
Nadechnu se, ano, jak jsem čekala, čte si ve mně jako v knize.
"Ano, mistře, máte pravdu, cítím strach a nedaří se mi jej potlačit. Můj mistr, Oros Twi, se nevrátil a to není dobré znamení. Cítím, jako by jeden článek v nekonečném řeťezci Síly zmizel a samotný řetězec se již nedokázal spojit. Přesto si nemyslím, že je mistr mrtev, ne. Vím, že není po smrti. Žádám tě, mistře Yodo, o možnost letět ho zachránit."
-
Kapitan.Solo
Coruscant - Jedi Temple
Staříčký mistr udělal ve tmě dva kroky, aby přišel blíže k postavě, která stála narozdíl od něj zahalená ve tmě. Ani postavu Yody nyní již neozařovaly paprsky světel přicházející z venčí. Chůze byla pomalá, jako obvykle. Projevovalo se při ní jeho stáří. Těžkopádné kroky byly navíc doplněny o cvakot hůlky o podlahu. Nyní se jeho chůze zastavila. Stál již před Gerawen.
Yoda: Hmmm... Tak svého mistra, ty ztratila jsi, hm? Aniž čekal na jakoukoliv odpověď, opět se obrátil a přešel ke svému místu mezi křesly. Opět následovaly těžkopádné kroky doprovázené cvakáním. Přitom si něco pro sebe skřehotavým hlasem opakoval... Hmm, ztracený mistr... A zpřetrhaná pouta v Síle...
Konečně se zastavil usedl do své židle. Svou hůlku přitom stále třímal v ruce. Gerawen postoupila blíž k němu.
Yoda: Hledání mistra... To nebezpečné by mohlo být. K temné straně bys snadno přilnout mohla... Qui-Gon a jeho učedník tvého mistra naleznou... Ano, Qui-Gon... řekl tentokrát již tišeji s náznakem svého neoblomného rozhodnutí.
Staříčký mistr udělal ve tmě dva kroky, aby přišel blíže k postavě, která stála narozdíl od něj zahalená ve tmě. Ani postavu Yody nyní již neozařovaly paprsky světel přicházející z venčí. Chůze byla pomalá, jako obvykle. Projevovalo se při ní jeho stáří. Těžkopádné kroky byly navíc doplněny o cvakot hůlky o podlahu. Nyní se jeho chůze zastavila. Stál již před Gerawen.
Yoda: Hmmm... Tak svého mistra, ty ztratila jsi, hm? Aniž čekal na jakoukoliv odpověď, opět se obrátil a přešel ke svému místu mezi křesly. Opět následovaly těžkopádné kroky doprovázené cvakáním. Přitom si něco pro sebe skřehotavým hlasem opakoval... Hmm, ztracený mistr... A zpřetrhaná pouta v Síle...
Konečně se zastavil usedl do své židle. Svou hůlku přitom stále třímal v ruce. Gerawen postoupila blíž k němu.
Yoda: Hledání mistra... To nebezpečné by mohlo být. K temné straně bys snadno přilnout mohla... Qui-Gon a jeho učedník tvého mistra naleznou... Ano, Qui-Gon... řekl tentokrát již tišeji s náznakem svého neoblomného rozhodnutí.
Coruscant - Chrám Jedi
Mistr Yoda se ke mně přibližoval, až se zastavil tak blízko, že mi to bylo až nepříjemné, cítila jsem se ještě zranitelnější a prokouknutelnější. Promluvil, ale tiše a ponořen v myšlenkách, věděla jsem, že ty slova nepatří mně, ale jen a jen jemu.
Musí mě pustit, musí. Ví, jak je to pro mě důležité!
Pomalu, v myšlenkách, se Yoda přesunul až ke svému křeslu. Začnu k němu přistupovat, ač jsem si po jeho vzdálení oddechla. Nohy mě neposlouchají.
A pak mistr řekl ty osudná slova, díky kterým se mi málem podlomila kolena zoufalstvím, dalším zakázaným pocitem.
"...K temné straně..."
To není pravda, dokážu temnou stranu v sobě izolovat a potlačit! Pomyslím si, ale pak si uvědomím, že to tak úplně pravda není.
Vždyť i neposlušnost může být cestou k temné straně, natož pak ty myšlenky, které se mi nedaří vyhnat.
"Qui-Gon a jeho učedník tvého mistra naleznou..."
Ne, to ne! Tohle mi nemůže udělat!
Diskutovat o tomto rozhodnutí nemá žádnou cenu, proto se jen zašeptám
"ano mistře" a ukloním se. Radši jsem se na něj nepodívala, rychle se otočila a směle vyšla ven.
Dobře, nesmím váhat nebo ztratím rozhodnost, mistra v tom nenechám. Jít za Radou byla chyba, teď si ještě budu muset dávat pozor na mistra Qui-gona. Sakra... Ne, klid, chce to jen klid, co budu potřebovat? Meč, to je jasný, na pokoji mám blaster a dva granáty, ty si vezmu taky, třeba se budou hodit.
Rozhodně jsem zamířila do svého pokoje, pevně přesvědčená, že se vzepřu nařízení...
Mistr Yoda se ke mně přibližoval, až se zastavil tak blízko, že mi to bylo až nepříjemné, cítila jsem se ještě zranitelnější a prokouknutelnější. Promluvil, ale tiše a ponořen v myšlenkách, věděla jsem, že ty slova nepatří mně, ale jen a jen jemu.
Musí mě pustit, musí. Ví, jak je to pro mě důležité!
Pomalu, v myšlenkách, se Yoda přesunul až ke svému křeslu. Začnu k němu přistupovat, ač jsem si po jeho vzdálení oddechla. Nohy mě neposlouchají.
A pak mistr řekl ty osudná slova, díky kterým se mi málem podlomila kolena zoufalstvím, dalším zakázaným pocitem.
"...K temné straně..."
To není pravda, dokážu temnou stranu v sobě izolovat a potlačit! Pomyslím si, ale pak si uvědomím, že to tak úplně pravda není.
Vždyť i neposlušnost může být cestou k temné straně, natož pak ty myšlenky, které se mi nedaří vyhnat.
"Qui-Gon a jeho učedník tvého mistra naleznou..."
Ne, to ne! Tohle mi nemůže udělat!
Diskutovat o tomto rozhodnutí nemá žádnou cenu, proto se jen zašeptám
"ano mistře" a ukloním se. Radši jsem se na něj nepodívala, rychle se otočila a směle vyšla ven.
Dobře, nesmím váhat nebo ztratím rozhodnost, mistra v tom nenechám. Jít za Radou byla chyba, teď si ještě budu muset dávat pozor na mistra Qui-gona. Sakra... Ne, klid, chce to jen klid, co budu potřebovat? Meč, to je jasný, na pokoji mám blaster a dva granáty, ty si vezmu taky, třeba se budou hodit.
Rozhodně jsem zamířila do svého pokoje, pevně přesvědčená, že se vzepřu nařízení...
-
Kapitan.Solo
Coruscant
Na odpověď mistra Yody již Gerawen nečekala. Otočila se a velmi rychlými kroky zamířila do svého pokoje. Její kroky neustávaly na své intenzitě, ačkoliv se tichou chodbou nesly dost hlasitě. Měla obavy z toho, že jí mistr Yoda bude následovat. Pokoj byl přeci jen její nejpravděpodobnější cíl, ať už se již snažila celou situaci zvážit, neměla na vybranou. Meč, který se ukrýval v tom pokoji byl potřebný. Z myšlenek jí vytrhl rozhovor a krátké pozdravení v basicu. Opět se vrátila do reality, aby si povšimla dvou mladých padawanů, kteří chodbou prošli. Jen krátce přikývla, navíc času nezbylo. Již kvůli své nedočkavosti otevřela dveře dříve, než k nim došla. Vstoupila do pokoje a rozsvítila ponuré světlo. Její pokoj byl obrazem její duše, Síly. Vše bylo přehledně uspořádané. Přímo naproti ní se nacházelo místo - postel, odkud se jí skýtal nejlepší pohled na město, ráda na něm meditovala, přinášelo jí klid a duševní rovnováhu. Na levé straně jí vysela vzorně pověšená tunik padawana a za ní byla věc připomínající truhlu, v níž byly naskládány civilní šaty, které však příliš často nepoužívala. Přemýšlela, zda by nebylo lepší vydat se na cestu v přestrojení. Celou tuto sérii uspořádané pořádku narušoval ledabyle pohozený batoh nacházející se vpravo od dveří. Jako by sám ignoroval celý řád, který byl v místnosti nastolen. Nebyl příliš často využíván, avšak... Nebyl čas nad tím přemýšlet. Popadla jej a dala se do balení věcí. Prvotní byl meč, který se nacházel v tunice.
______________________________________________________________
co bych chtěl říct k naší misi. nemůžu napsat, že bych neměl možnost se rozepsat, ale i tak mám občasnou tendenci hýbat s tvou postavou, pakliže by ti to vadilo, stačí se ozvat a já to své psaní nějak přehodnotím.
Na odpověď mistra Yody již Gerawen nečekala. Otočila se a velmi rychlými kroky zamířila do svého pokoje. Její kroky neustávaly na své intenzitě, ačkoliv se tichou chodbou nesly dost hlasitě. Měla obavy z toho, že jí mistr Yoda bude následovat. Pokoj byl přeci jen její nejpravděpodobnější cíl, ať už se již snažila celou situaci zvážit, neměla na vybranou. Meč, který se ukrýval v tom pokoji byl potřebný. Z myšlenek jí vytrhl rozhovor a krátké pozdravení v basicu. Opět se vrátila do reality, aby si povšimla dvou mladých padawanů, kteří chodbou prošli. Jen krátce přikývla, navíc času nezbylo. Již kvůli své nedočkavosti otevřela dveře dříve, než k nim došla. Vstoupila do pokoje a rozsvítila ponuré světlo. Její pokoj byl obrazem její duše, Síly. Vše bylo přehledně uspořádané. Přímo naproti ní se nacházelo místo - postel, odkud se jí skýtal nejlepší pohled na město, ráda na něm meditovala, přinášelo jí klid a duševní rovnováhu. Na levé straně jí vysela vzorně pověšená tunik padawana a za ní byla věc připomínající truhlu, v níž byly naskládány civilní šaty, které však příliš často nepoužívala. Přemýšlela, zda by nebylo lepší vydat se na cestu v přestrojení. Celou tuto sérii uspořádané pořádku narušoval ledabyle pohozený batoh nacházející se vpravo od dveří. Jako by sám ignoroval celý řád, který byl v místnosti nastolen. Nebyl příliš často využíván, avšak... Nebyl čas nad tím přemýšlet. Popadla jej a dala se do balení věcí. Prvotní byl meč, který se nacházel v tunice.
______________________________________________________________
co bych chtěl říct k naší misi. nemůžu napsat, že bych neměl možnost se rozepsat, ale i tak mám občasnou tendenci hýbat s tvou postavou, pakliže by ti to vadilo, stačí se ozvat a já to své psaní nějak přehodnotím.
V pořádku, jsi moderátor, tak proč ne:) jen pokud budu mít možnost duševního vývoje
------------------------------------------------------------------------------------
Coruscant - Chrám Jedi
Pronásleduje mě?
Silou jsem se snažila ve změti zvuků kolem prohlédnout tichý krok mistra, ještě není tak pozdě, aby obyvatelé Chrámu spali, bohužel.
Ze soustředění mě vytrhnul až hlas dvou padawanů a následný pozdrav, jen jsem přikývla, i kdybych promluvit chtěla, nevydala bych ani hlásku, spíš jen zachrchlání. Nohy jsem měla těžké a navíc mi krev začala vřít jako v kotlíku, ano, dostávala jsem vztek, vztek na všechno, na Yodu, na piráty, co unesli mistra... na celý svět!
Ne, nepoddávej se tomu Gerawen, nesmíš tomu podléhat, to není dobré...
Vstoupila jsem do svého pokoje, jako vždy uspořádaného, dnes mě ten strojený pořádek rozčiloval, příšerně mě iritoval!
Mozek nebyl schopen souvislého jednání, chvíli jsem se musela soustředit, abych se vůbec uvolnila a dokázala racionálně uvažovat.
Co budu tedy potřebovat?
Zamířila jsem k nočnímu stolku, odsunula spodní podlážku a nalezla schovaný blaster a dva tříštivé granáty. Schovávala jsem si to pro případ nouze a ten právě nastal.
Rozhlédla jsem se a všimla si batohu či spíše vaku, které ležel napravo ode dveří.
Ano, konečně se bude hodit, ale co do něj dát, zbraně? Ne, to by nemuselo dobře dopadnout. Možná nějaké šaty, kdoví, cose bude dít po mé záchranné akci, možná se už nebudu moct vrátit, tedy, jestli jí vůbec přežiji.
Pohlédla jsem na truhlu, která sídlila za druhou tunikou, bylo v ní několik civilních šatů, které jsem si koupila, jak se říká, pro jistotu. Teď najdou uplatnění. Rychle jsem si je oblékla, bylo to jednoduché, tmavě hnědé a poměrně dlouhé triko a černé volné kalhoty končící pod koleny. Na triko jsem si připla padawanský pásek, za který jsem zavěsila granáty, blaster i meč. Boty jsem měla též z padawanského kompletu. Přes sebe jsem si přehodila černý plášť s kápí, bude se hodit, pokud nebudu chtít být poznána.
Co si vzít do toho vaku?
Nakonec jsem se rozhodla, že si zabalím jednu z mých tunik, ta se může hodit, několik jiných kusů oblečení a náhradní součástky do meče.
"Hotovo, můžu vyrazit." Řekla jsem si pro sebe, abych si dodala odvahy, ale pak jsem uslyšela kroky a hlasy, Chrám ještě nespí, je pořád moc brzo!
Vztek a nervozita se mi znovu nahrnula do hlavy a poklizený pokoj mě dokázal dovést k nepříčetnosti, vzala jsem malý noční stoleček a mrskla jsem jím o zeď, pak jsem vztekle vytáhla meč a rozsekla jím postel.
Teprve potom mě amok přešel a já si uvědmila, co jsem provedla...
"Ne, to není možný....to se nestalo!" Do oči se mi nahrnuly slzy provinění, co jsem to udělala?
Musela jsem odejít, rychle, hned.
Risknu to, v tuhle hodinu už je stejně většina obyvatel na pokoji, tomu zbytku se vyhnu. Nandám si kápi do obličeje a s novým odhodláním se pokradmu vydám do chodeb Chrámu s jasným cílem, garáže chrámových speederů...
------------------------------------------------------------------------------------
Coruscant - Chrám Jedi
Pronásleduje mě?
Silou jsem se snažila ve změti zvuků kolem prohlédnout tichý krok mistra, ještě není tak pozdě, aby obyvatelé Chrámu spali, bohužel.
Ze soustředění mě vytrhnul až hlas dvou padawanů a následný pozdrav, jen jsem přikývla, i kdybych promluvit chtěla, nevydala bych ani hlásku, spíš jen zachrchlání. Nohy jsem měla těžké a navíc mi krev začala vřít jako v kotlíku, ano, dostávala jsem vztek, vztek na všechno, na Yodu, na piráty, co unesli mistra... na celý svět!
Ne, nepoddávej se tomu Gerawen, nesmíš tomu podléhat, to není dobré...
Vstoupila jsem do svého pokoje, jako vždy uspořádaného, dnes mě ten strojený pořádek rozčiloval, příšerně mě iritoval!
Mozek nebyl schopen souvislého jednání, chvíli jsem se musela soustředit, abych se vůbec uvolnila a dokázala racionálně uvažovat.
Co budu tedy potřebovat?
Zamířila jsem k nočnímu stolku, odsunula spodní podlážku a nalezla schovaný blaster a dva tříštivé granáty. Schovávala jsem si to pro případ nouze a ten právě nastal.
Rozhlédla jsem se a všimla si batohu či spíše vaku, které ležel napravo ode dveří.
Ano, konečně se bude hodit, ale co do něj dát, zbraně? Ne, to by nemuselo dobře dopadnout. Možná nějaké šaty, kdoví, cose bude dít po mé záchranné akci, možná se už nebudu moct vrátit, tedy, jestli jí vůbec přežiji.
Pohlédla jsem na truhlu, která sídlila za druhou tunikou, bylo v ní několik civilních šatů, které jsem si koupila, jak se říká, pro jistotu. Teď najdou uplatnění. Rychle jsem si je oblékla, bylo to jednoduché, tmavě hnědé a poměrně dlouhé triko a černé volné kalhoty končící pod koleny. Na triko jsem si připla padawanský pásek, za který jsem zavěsila granáty, blaster i meč. Boty jsem měla též z padawanského kompletu. Přes sebe jsem si přehodila černý plášť s kápí, bude se hodit, pokud nebudu chtít být poznána.
Co si vzít do toho vaku?
Nakonec jsem se rozhodla, že si zabalím jednu z mých tunik, ta se může hodit, několik jiných kusů oblečení a náhradní součástky do meče.
"Hotovo, můžu vyrazit." Řekla jsem si pro sebe, abych si dodala odvahy, ale pak jsem uslyšela kroky a hlasy, Chrám ještě nespí, je pořád moc brzo!
Vztek a nervozita se mi znovu nahrnula do hlavy a poklizený pokoj mě dokázal dovést k nepříčetnosti, vzala jsem malý noční stoleček a mrskla jsem jím o zeď, pak jsem vztekle vytáhla meč a rozsekla jím postel.
Teprve potom mě amok přešel a já si uvědmila, co jsem provedla...
"Ne, to není možný....to se nestalo!" Do oči se mi nahrnuly slzy provinění, co jsem to udělala?
Musela jsem odejít, rychle, hned.
Risknu to, v tuhle hodinu už je stejně většina obyvatel na pokoji, tomu zbytku se vyhnu. Nandám si kápi do obličeje a s novým odhodláním se pokradmu vydám do chodeb Chrámu s jasným cílem, garáže chrámových speederů...
-
Kapitan.Solo
Chrám Jediů
Gerawen vyrazila ze svého pokoje, rozhlédla se osvětlenou chodbou a spatřila dvojici mistrů, kteří se vzdalovali. Oddychla si, pořád tajně věřila, že se tu objeví mistr Yoda, avšak... Pořád zde visela otázka - proč jí nechal jen tak odejít? Věří ji, věří, že si poradí, že koná správnou věc? Nebo bude v hangáru čekat několik mistrů, aby ji bezpečně odvedli zpět a zabránili ji v cestě? Se zakrytou hlavou prošle co nejrychlejším krokem chodbu a zamířila k výtahu, který se jí dnes zdál být vzdálenější, než kdykoliv předtím. Když do něj vstoupila, přepadly jí myšlenky na uplynulý vývoj situace, na robitou postel a další nábytek, který v návalu emocí sithským, ano, skutečně sithským způsobem zničila. Co když si neporadí, co když se vydá temnou stranou? Ne, ted nebyl čas na takové myšlenky, výtah již zastavil, vystoupila a všechny její obavy opadly, když si všimla, že kromě několika techniků je hangár zcela prázdný. Spatřila svůj speeder stojící opodál vedle několika starfighterů. Ty by se jí přeci jen hodily více. Speeder jí nedovolí superluminární pohon, ale nadruhou stranu - nebyl její... Ale to už v něm seděla, bylo pozdě, hra byla rozehraná... Nyní již její ruce ovládaly zařízení, zadávala údaje a přitom již byla v myšlenkách na cestě za svým mistrem.
Gerawen vyrazila ze svého pokoje, rozhlédla se osvětlenou chodbou a spatřila dvojici mistrů, kteří se vzdalovali. Oddychla si, pořád tajně věřila, že se tu objeví mistr Yoda, avšak... Pořád zde visela otázka - proč jí nechal jen tak odejít? Věří ji, věří, že si poradí, že koná správnou věc? Nebo bude v hangáru čekat několik mistrů, aby ji bezpečně odvedli zpět a zabránili ji v cestě? Se zakrytou hlavou prošle co nejrychlejším krokem chodbu a zamířila k výtahu, který se jí dnes zdál být vzdálenější, než kdykoliv předtím. Když do něj vstoupila, přepadly jí myšlenky na uplynulý vývoj situace, na robitou postel a další nábytek, který v návalu emocí sithským, ano, skutečně sithským způsobem zničila. Co když si neporadí, co když se vydá temnou stranou? Ne, ted nebyl čas na takové myšlenky, výtah již zastavil, vystoupila a všechny její obavy opadly, když si všimla, že kromě několika techniků je hangár zcela prázdný. Spatřila svůj speeder stojící opodál vedle několika starfighterů. Ty by se jí přeci jen hodily více. Speeder jí nedovolí superluminární pohon, ale nadruhou stranu - nebyl její... Ale to už v něm seděla, bylo pozdě, hra byla rozehraná... Nyní již její ruce ovládaly zařízení, zadávala údaje a přitom již byla v myšlenkách na cestě za svým mistrem.