Výcvik pro hráče Lukin013

[Lukin013]

Dantooine - Derkův krám

Jemně jsem pokývnul hlavou.

Moc mě těší.

Všiml jsem si, že se stále klepe.Čaj asi moc nepomáhal.Nejprve jsem se jen rozhlédl a potom jsem vstal.

Najdu ti nějaké oblečení nebom mi tu zmrzneš.Vydrž tu chvilku, za chvíli jsem zpátky.

Vyběhl jsem do svého pokoje.Měl jsem tam schované nějaké oblečení, mě bylo už malé, ale na ni bylo perfektní.Zase jsem seběhl a potom jsem zase seběhl dolů do pokoje, kde byla Silvie.

Hmm, Silvie, moc pěkné jméno.Nádherně se k ní hodí.

Pomyslel jsem si, když jsem si připoměl její jméno.
Když jsem doběhl, stále tam seděla a klepala se.Svoje nádherné a jemné dlaně ohřívala o stěnu hrnku.

Tak, sehnal jsem nějaké suché oblečení, není to sice nic extra, ale alespoň tě to zahřeje.

Řekl jsem jí a pomyslel jsem si, že na ní to bude stejně vypadat úchvatně.

Oblékni si to prosím, teď nachvíli odejdu, ať máš soukromí.

Řekl jsem jí a odešel.Ač byla opravdu krásná a já bych se nejraději díval, šmírovat ji nebudu.Odešel jsem z místnosti a zavřel za sebou dveře.Potom jsem se opřel o stěnu a čekal.

[MrTukan]

Dantooine - Derkův krám

Tvoje aktivita ohledně suchého oblečení ji asi docela potěšila, protože tě za tvou starost odměnila hezkým úsměvem. Když jsi odcházel, dál upíjela čaj, který v ní rychle mizel. Po chvíli ses vrátil a to už na tebe netrpělivě čekala s prázdným hrnkem mezi dlaněmi. když jsi ji podával oblečení tak lehce zakašlala a potom se zatvářila trochu provinile. Pak ti opět poděkovala jen úsměvem (zřejmě je docela málomluvná nebo se stydí) a počkala, až odejdes z místnosti. Zevnitř slyšíš občasné zakašlání. Po několika minutách otevřela dveře a vykoukal již v tvém starém, ale čistém oblečení, které jí je tak akorát. Avšak teď už oblečení nezdůrazňuje tolik její přednosti. Nicméně vlasy má pořád mokré a stále vypadá dost pobledle a promrzle. Ptoom si potichu trochu postěžovala:

Pořád mi je zima Luku.

Přitom na tebe koukla smutnejma očima, které by ti jistě prozradili daleko víc, než ti řeknou její ústa, jen kdyby tě nechala do nich nahlédnout. Pak se trochu se strachem rozhlédla po chodbě, ze které byl vchod jak do tvého pokoje, tak do Derkových pokojů a zřejmě si právě uvědomila, že v tom domě asi nebudeš sám a najednou se zatvářila trochu úzkostlivě a trochu se přikrčila, jako by doufalal, že tak se schová.

[Lukin013]

Dantooine - Derkův krám

Aha.Počkej.

Sundal jsem si plášť, který jsem stále nosil s sebou, aby mi připomínal mé studium na akademii.Sundal jsem si ho.Vždycky mě hřál.Kdysi jsem si do celého obleku dal protimrazovou vrstvu, vlastně takové topení skryté do látky.

Vem si tohle.Zahřeje tě to a taky, máš mokré vlasy, no, podívám se, co se dá dělat.

Podíval jses se do takového proutěného koše.

Ano, výborně.Ručníky.

Bedna byla docela hluboká a prázdná.Byly v ní asi tak 3 ručníky a jinak nic.Byl docela hluboký a tak jsem se musel nohama nadzvednout, abych k nim dosáhl.

Tady je.

Řekl jsem a přišel k ní a ona se mi schovala za záda, nejspíš se chtěla před něčím ukrýt.A potom jsem si vzpoměl.

Derk.

S úsměvem jsem se k ní otočil.

Neboj, bydlíme tady jen já a Derk a ten tě rozhodně vyhánět nebude.S tím ránem se taky netrap.Všechno jsem mu vysvětlil a říkal, že můžete kdykoli přijít, jen ho trochu mrzela ta výloha.Pojď, sedni si.Mám pro vás taky skvělou novinu.Pokud budete chtít, nabídl vám všem pěti Derk práci.S tou jde ruku v ruce taky ubytování a strava.Co ty na to?

Řekl jsem jí, když jsme se posadili.

[MrTukan]

Dantooine - Derkův krám

Moc ráda si od tebe vzala plášť i ručník a začala si hrolivě utírat vlasy. A když jsi ji uklidnil, že se Derka nemusí bát, tak se vrátila do krámu, kde si sedla na židly, na kterou si dala nejprve ručník, aby si nezamáčela zadek. Vidíš, že se ji do tváře zase začíná vracet barva a že už se ani tolik netřese zimou, tvůj plášť ji zřejmě pomáhá. Když ses ale rozhovořil o ostatních dětech a Derkově nabídce tak jen odmítavě zavrtěla hlavou a vymlouvavě se ti podívala do očí. Ty jsi v těch jejich spatřil jen smutek a trápení. Pak se ještě víc zachumlala do pláště, který ji byl docela velký, protože jsi proti ní docela vysoký a urostlý. Takže teď ji už koukala ven jen její hezký obličej.

[Lukin013]

Dantooine - Derkův krám

Co se děje?Jsi nějaká smutná...urápená.Rád bych ti pomohl.Slibuju ti, že když se mi svěříš, udělám, co bude v mých silách, abych ti pomohl.

Vypadala nádherně, plášť jí byl poněkud velký a ona v něm byla úplně, od krku až k patě zachumlaná.Ale její oči, které vyzařovaly smutkem mě trápily.Tak rád bych jí pomohl, ale kromě pár krátkých vět se mnou nějak moc nepromluvila.

Můžeš mi věřit, pokud nechceš, aby to někdo věděl, nikomu to neřeknu.Budu mlčet jako hrob.

[MrTukan]

Dantooine - Derkův krám

Jen krátce, ale razantně zakroutila hlavou a podpořila to s důrazem vyslovenými slovy:

To nejde!

Krátce se odmlčela a trochu mírnějším hlasem dodala jen:

Promiň

Potom se znovu odmlčela a se změněným tónem, jako by se chtěla dostat pryč od tebou navozeného tématu, řekla:

Přišla jsem jen proto, že jsem se ti chtěla omluvit, určitě ti nebylo příjemný, jak jsem tebou vymetala tu ulici.

Z jejího hlasu najednou slyšíš vtip a provokaci, zřejmě se tak snaží odreagovat od věcí, které ji doopravdy trápí.

[Lukin013]

Datooine - Derkův krám

No, abych řekl pravdu, nakonec jsem tomu rád.Potkal jsem tu nejkrásnější holku, jakou jsem kdy spatřil.

Potom jsem na ni dlouze pohlédl a dodal:

Nemáš se mi za co omlouvat.Pomohlas v nesnázi tvým blízkým, zato tě neoudsuzuju, ale obdivuju.Riskovalas trest jen abys jim pomohla.Takových lidí je málo.

Podíval jsem se na ni.Opravdu jsem ji obdivoval.Nikdy jsem neviděl takovou odvahu mimo zdi akademie.Je vidět, že v galaxii se stále nachází dobří lidé.

[MrTukan]

Dantooine - Derkův krám

Silvie úplně zčervenala od uší až po bradu a docela potěšeně se na tebe teď koukala. Přitom si mimoděk prohrábla svoje trochu mastné a ještě trochu mokré, ale přesto krásné, vlasy a potom se s trochou pochyb zeptala:

To myslíš vážně? Něco tak pěknýho mi ještě nikdo neřek.

Přitom se přesto docela šťastně uculila a aspoň na chvíli na ní není vidět smutek, trápení a starosti. Pak se na tebe trochu podezřívavě podívala, zeptala se a následně dodala:

Opravdu si myslíš, že jsem tak pěkná? Já si to teda nemyslím.

Následně se rozhlédla kolem a ještě předtím, než jsi stačil reagovat se tě zeptala:

Nemohli bychom jít do nějakýho jinýho pokoje? Necejtím se tu dobře.

[Lukin013]

Dantooine - Derkův krám

Když se mě pochybovačně zeptala, jestli to myslím vážně, řekl jsem na to jen:

To se divím, myslel jsem si, že ti to říkají na potkání.Myslím to vážně, někoho tak nádherného jsem ještě nepotkal.

Ujistil jsem ji červený jako rak.Ještě nikdy jsem nebyl takhle na rozpacích.Taky se mi úplně rozbušilo srdce, když se na mě usmála.Potom řekla, že se necítí v této síni dobře tak jsem jí podal ruku a pomohl jí vstát.Potom jsme zamířili do mého pokoje.Mávnul jsem rukou a otevřel dveře.

No, není to žádný pěti hvězdičkový hotel, ale je to domov.

Řekl jsem poněkud sklíčeně, když se zapnulo světlo.Byl celkem uklizený, ale přesto to bylo bývalé skladiště.Podíval jsem se na ni.Čím déle jsem ji viděl, tím mi připadala krásnější.

Bude to tu lepší?Pokojů je tady ještě dost.

[MrTukan]

Dantooine - Derkův krám

Silvie tě teď nepřestávala častovat úsměvem pořád červená jak rak a když jsi ji nabídl pomocnou ruku, tak ji ráda přijala a nechala se vést do tvého pokoje. Po tom, co jsi otevřel dveře, rozsvítil a hned pohanil svůj pokoj, se na tebe trochu nechápavě podívala a už celkem klidně, při zavírání, řekla:

Co blázníš? Já mít takovej pokoj, tak jsme šťastná jak blecha!

Pak si všimla, tvoji docela velké a celkem pohodlné, postele a rozhodla se ji hned vyzkoušet. Rychle ze sebe sundala tvůj plášť a skočila na postel, kde se hned zachumlala do dek, aby ji nebyla zima. Po chvilce zvolalo:

Jůůů! ty máš ale pohodlnou a velikou postel!

Pak si ale asi uvědomila, že se válí v úplně cizí posteli a ještě k tomu bez dovolení, takže se na tebe podívala trochu provinilě a s omluvou se chystala z postele zase vylést.

[Lukin013]

Dantooine - Derkův krám

Díval jsem, jak nadšeně sledovala můj pokoj.Už to nebyla ta nesmělá holka, která sem přišla, aby se mi omluvila, ačkoli jsem neviděl důvod, proč by měla.Teď vypadala mnohem otevřeněji.Když skočila do mé postele a užívala si jejího pohodlí.Jen jsem se usmíval.Vypadala šťastně, to mě těšilo nejvíc.Když ovšem zase vyskočila s omluvným pohledem jen jsem se zasmál a řekl:

Neboj.Venku stále prší a je tam tma.Pokud chceš, můžeš tu přespat.Já si vytáhnu spací pytel a přespím na zemi.Vypadáš docela unaveně.Zasloužíš si odpočinek.

Usmál jsem se na ni vřele a potom jsem se začal hrabat v šuplíku, kde byl spacák.Po nějaké chvíli jsem ho našel a rozdělal.Byl docela velký a pohodlný.Rychle jsem se do něj zachumlal a potom jsem se na ni ještě ještě podíval.

Přeji ti dobrou noc.Ať se ti zdají nějaké pěkné sny.

Potom jsem se zachumlal do spacího pytle, ale zůstal jsem ještě vzhůru.Díval jsem se na ni a při tom přemýšlel.

Nechce mi říct, co ji trápí, jak jí potom mám pomoct?Musím něco vymyslet.

Silvie zatím usnula a já jsem byl další na řadě.

Ráno vstanu už ve čtyři hodiny a udělám jí snídani.Potom ji doprovodím domů.

Pak už jsem zavřel oči a usnul.

[MrTukan]

Dantooine - Derkův krám

Na chvíli se zamyslela, ale potom přikývla, jako že děkuje a zase zaplula do tvých dek. Chvíli se tam ještě svíjela jak žížala a výsledkem bylo, že si odložila část oblečení, které jsi ji dal, ale moc dobře se přikryla, takže jsi neměl šanci pokochat se pohledem na ni. Brzo už ji slyšíš klidně oddechovat a ty tedy znovu s příjemnou myšlenkou usínáš.

Ráno tě probudilo něco vlhkého na tváři a následný šramot, který, jak jsi po chvilce probouzení se zjistil, způsobila Silvie jak rychle opustila tvůj pokoj a potom celou budovu. Z venku už neslyšíš déšť a zdá se, že se pomalu začíná rozednívat.

[Lukin013]

Dantooine - Derkův krám

Co to?Ale ne, chtěl jsem ji doprovodit.

Trochu posmutněle se podívám z okna.Byl jsem rád, že už nepršelo, alespoň se vrátí v suchém.Zvednu ze země svů plášť a obleču si ho.Byla pro mě velkou záhadou.Málomluvná, a její oči, cítil jsem v ní smutek.

Žije v nouzi i ty děti, ale proč nechce přijmout nabídku práce?Žilo by se jim všem mnohem lépe.Hmm, snad se ještě ukáže, tentokrát nesmím usnout, budu meditovat.

Sklesle jsem se otočil k posteli a ustlal ji.Potom jsem sešel dolů, abych se nasnídal.

Brýtro Derku.Jaká byla noc?

Pozdravil jsem, když jsem vešel do hlavní místnosti.

[MrTukan]

Dantooine - Derkův krám

Když ses oblékl a ustlal si, tak ses vydal do krámu, kde už Derk labužnicky pokuřoval a popíjel už od rozednění. Když tě Derk uviděl, jen se zasmál pod vousy a ještě párkrát potáhl z dýmky. Potom ji odložil a s úšklebkem ti opětoval pozdrav:

Taky přeju dobrý ráno! Vyspal ses? V noci tu bylo nějak rušno!

Doprovodí to šibalským úsměvem a přitom ukáže na schnoucí oblečení tvojí vysněné dívky, které si tam v noci zapomněla.

[Lukin013]

Dantooine - Derkův krám

Taky jsem se zasmál a potom jsem mu odpověděl:

Ále, jo, s přestávkami, ale vyspal.

Potom jsem se podíval na ony šaty.

Jejda, ona si je tu zapoměla.

Vzal jsem je a odnesl, aby se osušily, potom jsem se obrátil na Derka.

Byla tada, ale hned při svítání odešla.Nabídl jsem jí práci, ale ona ji odmítla, něco mi tu nehraje.Zkusím najít mmísto, kde bydlí a zkusím jim nějak pomoct, nemůžu se jen tak dívat, aby kradli kvůli přežití.Když nepomůže Dantooinská vláda, zkusím to já.

Potom jsem se nasnídal a podíval se, jestli jsou šaty suché.