Korriban
Už několik hodin stojíš před zavřenými branami Akademie, protože právě dnes je den, kdy se mají přijímat noví studenti aspirující na to stát se Sithy. Zatím to ale vypadá, že si někdo ze zde stojící skupinky různých ras a vzezření udělal legraci. Kolem sebe slyšíš samé nenávistné výkřiky, někteří chytřejší si nedělají se vstupem starosti a zkoušejí flirtovat s příslušnicemi ženského pohlaví, které se zde též objevily.
Muž vedle tebe vypadá zvlášť podrážděně a vypadá to, jako by měl každým okamžikem explodovat hněvem. Po další chvíli marných nadějí to nevydrží a vykřikne: Tak sakra, má to být nějaký test trpělivosti, nebo co?! Přiletěl jsem odsud až z Dantooine a teď ještě abych tady čekal jako nějaký pitomec! Jestli to bude trvat ještě déle, tak se fakt neznám! Pak se podívá na tebe a, zřejmě aby si dodal odvahy k dalšímu nadávání, se tě mimoděk zeptá: No nemám pravdu, co říkáš?
Několik okolo stojících lidí mu dává kýváním za pravdu, ale muž zřejmě čeká na souhlasnou reakci i od tebe, protože se na tebe pořád nenápadně dívá a jeho oči prozrazují zájem.
Výcvik uživatele Trandul
Moderátor: Moderátoři
Re: Výcvik uživatele Trandul
Otočím se k mužovi.
Pokud se snažíš otevřít dveře slovy, tak tady nemáš co dělat!
Proč musí bejt většina lidí takhle otravná.
Zavrčim a připravím se na výpad světelným mečem.
A jestli se ti něco nelíbí tak můžeš jít pryč, nikdo tě nenutí tady bejt!
Pokud se snažíš otevřít dveře slovy, tak tady nemáš co dělat!
Proč musí bejt většina lidí takhle otravná.
Zavrčim a připravím se na výpad světelným mečem.
A jestli se ti něco nelíbí tak můžeš jít pryč, nikdo tě nenutí tady bejt!
-
Wedge Bail
Korriban
Je evidentní, že muž tvou reakci nečekal, protože ale za sebou cítí podporu ostatních postávajících, odváží se k jízlivé poznámce: No jasně, že mě to nenapadlo! Myslíš si, že jsi nějakej lepší, když umíš vyhrožovat ostatním?! Měl by ses zamyslet nad tím, že tě třeba do Akademie s takovým přístupem vůbec nevezmou!
To už muž přehnal, jak je jasné z reakcí přihlížejících. Mnozí z nich totiž poté, co viděli světelný meč pohupovat se na tvém opasku, raději poodešli dále, aby se náhodou nezapletli do něčeho, čeho by mohli později litovat. Někteří se ale odvažují zůstat ve tvíé blízkosti i přes hněv, který z tebe čišil. Tlučhuba vedle tebe teď už hledal podporu ostatních těžce.
Protože si byl zároveň vědom toho, že už svou insultaci vyslovil a není jí už možné vzít zpět, chtěl ti zasadit poslední verbální ránu, takže dodal: Takové jako ty by matky raději měli potratit, aby se na svět nedostal takovej šmejd a póvl, jako teď třeba vidím před sebou! Pak se výsměšně zatvářil a chystal se k odchodu.
Je evidentní, že muž tvou reakci nečekal, protože ale za sebou cítí podporu ostatních postávajících, odváží se k jízlivé poznámce: No jasně, že mě to nenapadlo! Myslíš si, že jsi nějakej lepší, když umíš vyhrožovat ostatním?! Měl by ses zamyslet nad tím, že tě třeba do Akademie s takovým přístupem vůbec nevezmou!
To už muž přehnal, jak je jasné z reakcí přihlížejících. Mnozí z nich totiž poté, co viděli světelný meč pohupovat se na tvém opasku, raději poodešli dále, aby se náhodou nezapletli do něčeho, čeho by mohli později litovat. Někteří se ale odvažují zůstat ve tvíé blízkosti i přes hněv, který z tebe čišil. Tlučhuba vedle tebe teď už hledal podporu ostatních těžce.
Protože si byl zároveň vědom toho, že už svou insultaci vyslovil a není jí už možné vzít zpět, chtěl ti zasadit poslední verbální ránu, takže dodal: Takové jako ty by matky raději měli potratit, aby se na svět nedostal takovej šmejd a póvl, jako teď třeba vidím před sebou! Pak se výsměšně zatvářil a chystal se k odchodu.
Korriban
Začnu zoumat muže pohledem, který však přez tuskenský oděv není vidět takže to vypadá že nic nedělám.
Jak si to vůbec mohl dovolit, jak ho mohlo jenom napadnout urážet tuskenského bojovníka. Takhle hloupí lidé si nezaslouží žít.
Mírně jsem se nahrbil, ne moc, ale aby to bylo vidět. Když už si připadal vítězně, tak jsem rychle šáhl po meči a máchl jím za účelem useknutí mužovi ruky.
Začnu zoumat muže pohledem, který však přez tuskenský oděv není vidět takže to vypadá že nic nedělám.
Jak si to vůbec mohl dovolit, jak ho mohlo jenom napadnout urážet tuskenského bojovníka. Takhle hloupí lidé si nezaslouží žít.
Mírně jsem se nahrbil, ne moc, ale aby to bylo vidět. Když už si připadal vítězně, tak jsem rychle šáhl po meči a máchl jím za účelem useknutí mužovi ruky.
-
Wedge Bail
Korriban
Přesto, že jsi bojovník a viděl jsi spoustu mrtvých nebo zohavených lidí, nemůžeš zadržet výbuch smíchu při pohledu na nebožáka, který měl ještě před chvílí plnu hubu keců, a jehož jediné zvuky teď jsou bolestný řev a naříkání. Ani jsi netušil, že bude taková zábava sledovat, jak se muž dívá na zem, kde nehybně leží jeho vlastní ruka. Poznává na ní svůj prsten, své neupravené nehty a kus vesty, kterou měl na sobě.
Proboha, proboha! Tys mi usekl ruku, proboha! Pomozte mi někdo, tenhle maniak mi zrovna usekl ruku, vidíte. To je bolest, to se nedá vydržet, pomoc prosím! Muž se neustále řevem dožaduje ošetření, což vyburcuje jinak velmi klidného strážného u bran Akademie. Opustí tedy svou pozici a dojde až k němu: Co se ti stalo? My mezi Sithy kriply nebereme, takže tady přestaň zavázet a vrať se, odkud jsi přišel! Poslední větu už pronesl tvrdým tónem, protože mu muž začal mezitím skákat do řeči: To tamten Tusken, usekl mi ruku jako by nic! Jen se ho zeptejte.
Strážný výhrůžně dodal: Dobrá, ale pokud mi řekne, že o ničem neví, tak tahle ruka nebude to jediný, bez čeho odsud dneska odejdeš, jasné?! Přichází tedy k tobě a bez pozdravu se tě slušným tónem zeptá: Ten muž tvrdí, že jste mu před chvílí usekl ruku, je to pravda?
Přesto, že jsi bojovník a viděl jsi spoustu mrtvých nebo zohavených lidí, nemůžeš zadržet výbuch smíchu při pohledu na nebožáka, který měl ještě před chvílí plnu hubu keců, a jehož jediné zvuky teď jsou bolestný řev a naříkání. Ani jsi netušil, že bude taková zábava sledovat, jak se muž dívá na zem, kde nehybně leží jeho vlastní ruka. Poznává na ní svůj prsten, své neupravené nehty a kus vesty, kterou měl na sobě.
Proboha, proboha! Tys mi usekl ruku, proboha! Pomozte mi někdo, tenhle maniak mi zrovna usekl ruku, vidíte. To je bolest, to se nedá vydržet, pomoc prosím! Muž se neustále řevem dožaduje ošetření, což vyburcuje jinak velmi klidného strážného u bran Akademie. Opustí tedy svou pozici a dojde až k němu: Co se ti stalo? My mezi Sithy kriply nebereme, takže tady přestaň zavázet a vrať se, odkud jsi přišel! Poslední větu už pronesl tvrdým tónem, protože mu muž začal mezitím skákat do řeči: To tamten Tusken, usekl mi ruku jako by nic! Jen se ho zeptejte.
Strážný výhrůžně dodal: Dobrá, ale pokud mi řekne, že o ničem neví, tak tahle ruka nebude to jediný, bez čeho odsud dneska odejdeš, jasné?! Přichází tedy k tobě a bez pozdravu se tě slušným tónem zeptá: Ten muž tvrdí, že jste mu před chvílí usekl ruku, je to pravda?
-
Wedge Bail
Korriban
Ostatní zvědavci ihned pochopili tvůj náznak rukou ke světelnému meči a protože ani jeden z nich nechtěl být dalším nešťastníkem, jež by si ze země měl sbírat vlastní části těla, dávají ti vehementním kýváním za pravdu. Kvituješ to se samolibým úsměvěm, který ale přes tvůj oděv stejně není vidět.
Skoro cítíš, jak se Sith z tvé odpovědi raduje. Koneckonců služba byla dlouhá a když někdo celý den stojí u brány a odpovídá na ty samé otázky, vždycky se hodí nějaké to rozptýlení. Otočil se a došel k muži, který vaši konverzaci neslyšel a dychtivě tedy očekával, jaký trest si pro tebe strážce přichystal. Nic netušil, ani když Sith vytáhl svůj vibromeč.
Když pak na zemi viděl i svou druhou ruku, měl už poměrně málo času na to uvědomit si, že je něco špatně. Svou hlavu kutálející se na prašné cestě už ani vidět nemohl. Strážný se s viditelným uspokojením vrátil na své stanoviště. Začal jsi tedy dobře - likviduješ svou konkurenci ještě dříve, než jste vstoupili do Akademie.
Náhle se ale brány otevřely. Než však mohl kdokoliv vstoupit, vystoupili z nich vojáci, kteří nařídili: Předtím, než bude moci kdokoliv vstoupit do Akademie, musíme zkontrolovat, jestli u sebe někdo nemá nějaké zakázané substance. Postavte se do řady, ať máme jednodušší práci!
Při těch slovech ti zatrnulo, protože si u sebe shodou okolností měl jednu z variant Koření, velmi známé drogy. Ne snad, že by byla pro tebe, ale kredity se hodí vždycky a nikdo se neptá, odkud se vzaly. Postavíš se tedy do řady a usilovně přemýšlíš, co dál. Všichni jsou tak nedočkaví, že se na sebe tlačí a ty cítíš, že muž před tebou má své kapsy narozdíl od tebe zcela prázdné.
Ostatní zvědavci ihned pochopili tvůj náznak rukou ke světelnému meči a protože ani jeden z nich nechtěl být dalším nešťastníkem, jež by si ze země měl sbírat vlastní části těla, dávají ti vehementním kýváním za pravdu. Kvituješ to se samolibým úsměvěm, který ale přes tvůj oděv stejně není vidět.
Skoro cítíš, jak se Sith z tvé odpovědi raduje. Koneckonců služba byla dlouhá a když někdo celý den stojí u brány a odpovídá na ty samé otázky, vždycky se hodí nějaké to rozptýlení. Otočil se a došel k muži, který vaši konverzaci neslyšel a dychtivě tedy očekával, jaký trest si pro tebe strážce přichystal. Nic netušil, ani když Sith vytáhl svůj vibromeč.
Když pak na zemi viděl i svou druhou ruku, měl už poměrně málo času na to uvědomit si, že je něco špatně. Svou hlavu kutálející se na prašné cestě už ani vidět nemohl. Strážný se s viditelným uspokojením vrátil na své stanoviště. Začal jsi tedy dobře - likviduješ svou konkurenci ještě dříve, než jste vstoupili do Akademie.
Náhle se ale brány otevřely. Než však mohl kdokoliv vstoupit, vystoupili z nich vojáci, kteří nařídili: Předtím, než bude moci kdokoliv vstoupit do Akademie, musíme zkontrolovat, jestli u sebe někdo nemá nějaké zakázané substance. Postavte se do řady, ať máme jednodušší práci!
Při těch slovech ti zatrnulo, protože si u sebe shodou okolností měl jednu z variant Koření, velmi známé drogy. Ne snad, že by byla pro tebe, ale kredity se hodí vždycky a nikdo se neptá, odkud se vzaly. Postavíš se tedy do řady a usilovně přemýšlíš, co dál. Všichni jsou tak nedočkaví, že se na sebe tlačí a ty cítíš, že muž před tebou má své kapsy narozdíl od tebe zcela prázdné.
Korriban
Sakra, co maj proti drogám. No nic, jeden to už má spočítaný, tak proč ne druhej, čím míň, tím líp.
Pomalu vytáhnu z kapsy Koření, postesknu si, jelikož z toho mohlo být velké množství kreditů a pomalu ho zastrčím do kapsy ubožáka předemnou.
Pokud je někdo tak hloupý že si nedává pozor na své kapsy, tak by stejně na akademii dlouho nepřežil.
Na to si sám překontroluju kapsy.
//Jo a tim Kořením myslíž Melanž z Duny? pokud jo, tak ses spletl o pár tisíc let a galaxií.
Sakra, co maj proti drogám. No nic, jeden to už má spočítaný, tak proč ne druhej, čím míň, tím líp.
Pomalu vytáhnu z kapsy Koření, postesknu si, jelikož z toho mohlo být velké množství kreditů a pomalu ho zastrčím do kapsy ubožáka předemnou.
Pokud je někdo tak hloupý že si nedává pozor na své kapsy, tak by stejně na akademii dlouho nepřežil.
Na to si sám překontroluju kapsy.
//Jo a tim Kořením myslíž Melanž z Duny? pokud jo, tak ses spletl o pár tisíc let a galaxií.
-
Wedge Bail
Korriban
Vpředu začíná vznikat rozruch, protože nějaký poberto měl v kapse něco, co tam zcela jistě nepatřilo, což se mu taky ihned vymstilo. Když ho táhli kolem vás, muž před tebou si jen povzdychl a protože jsi u něj byl dost blízko, slyšel jsi, jak si pro sebe říká: Ještě že já jsem čistej, takhle bych teda skončit nechtěl, to ne. Řada se teď povážlivě zkrátila, někteří raději odcházejí pryč a svou touhu stát se Sithem přehodnocují.
Ňa řadě je teď muž před tebou. Rozpažit, honem, nemáme na to celý den! zakřičel jeden z vojáků. Automaticky začal u kapes, když v tom se zarazil a za moment už měl v ruce slušnou zásobu Koření a tázavý výraz v očích. Chlap byl překvapený snad ještě více a začal se vykrucovat: Podívejte, to není moje, jasný? Já v tomhle nejedu, musel mi to tam někdo strčit, jinak... V tom se otočil na tebe a začal na tebe prudce ukazovat prstem: To byl on, to je jeho, musel mi to tam dát on! Jen ho prohledejte, má toho u sebe určitě více! Voják se otočil na tebe a pokynul ti: Rozpažit, rychle! Ten "pašerák" na tobě visel očima, když tě začali prohledávat, protože věděl, že se teď jedná o krk. Přesněji jeho krk.
Vpředu začíná vznikat rozruch, protože nějaký poberto měl v kapse něco, co tam zcela jistě nepatřilo, což se mu taky ihned vymstilo. Když ho táhli kolem vás, muž před tebou si jen povzdychl a protože jsi u něj byl dost blízko, slyšel jsi, jak si pro sebe říká: Ještě že já jsem čistej, takhle bych teda skončit nechtěl, to ne. Řada se teď povážlivě zkrátila, někteří raději odcházejí pryč a svou touhu stát se Sithem přehodnocují.
Ňa řadě je teď muž před tebou. Rozpažit, honem, nemáme na to celý den! zakřičel jeden z vojáků. Automaticky začal u kapes, když v tom se zarazil a za moment už měl v ruce slušnou zásobu Koření a tázavý výraz v očích. Chlap byl překvapený snad ještě více a začal se vykrucovat: Podívejte, to není moje, jasný? Já v tomhle nejedu, musel mi to tam někdo strčit, jinak... V tom se otočil na tebe a začal na tebe prudce ukazovat prstem: To byl on, to je jeho, musel mi to tam dát on! Jen ho prohledejte, má toho u sebe určitě více! Voják se otočil na tebe a pokynul ti: Rozpažit, rychle! Ten "pašerák" na tobě visel očima, když tě začali prohledávat, protože věděl, že se teď jedná o krk. Přesněji jeho krk.
-
Wedge Bail
Korriban
Zděšení na mužově tváři bylo nepopsatelné. Pořád vojákovi opakoval: To je omyl, on lže! Nikdy jsem s drogama neměl nic společného, věřte mi! Prosím, nezabíjte mě! Nééé... Křik ukončila až rána mečem, ale i na jeho hlavě, teď už ležící na zemi, byl znát posmrtný strach. Vojáci se smáli tomu pitomému výrazu a dva z nich se jali odtahovat tělo pryč. Ten, který tě prohledával, měl stále v ruce zabavené Koření, díval se na tebe a řekl: Dobrá, jsi čistý, můžeš vstoupit do Akademie. Něco ti ale řeknu - bude tam tvrdá konkurence a čím více jich zemře jako tady tenhle, tím větší šanci budeš mít. Přitom ti nenápadně ukázuje pytlík s Kořením, na němž jsi spozoroval kousek látky ze svého oděvu. Musel se ti utrhnout, když jsi pytlík předával ze své kapsy do jeho. Kdyby chtěl, mohl tě voják usvědčit, ale neudělal to. Když jsi pak kolem něj procházel, pošeptal ti: Dobrá práce, a mírně kývnul hlavou.
Vstoupil jsi do Akademie a vidíš, že v přijímací hale stojí řada nováčků. Postavíš se tedy úplně dopředu a čekáš, co se bude dít dále. Sleduješ, že muž vedle tebe vypadá poněkud nejistě - přešlapuje na místě a rozhlíží se nenápadně kolem. V tom začne mluvit nějaký Sith v uniformě: Poslouchejte! Teď vás podle jména rozdělíme do pokojů. A žádné otázky nebo škemrání kde to je, protože to absolutně nesnáším, jasné?! A začne číst. Když je přečteno jméno muže vedle tebe, mimoděk se napřímí, ale dále neposlouchá a je zaujat něčím jiným. Po chvíli do tebe nenápadně šťouchne a zeptá se: Hele, nějak jsem neposlouchal, díval jsem se tady trošku po ženskejch, kde že jsou ty pokoje?
Zděšení na mužově tváři bylo nepopsatelné. Pořád vojákovi opakoval: To je omyl, on lže! Nikdy jsem s drogama neměl nic společného, věřte mi! Prosím, nezabíjte mě! Nééé... Křik ukončila až rána mečem, ale i na jeho hlavě, teď už ležící na zemi, byl znát posmrtný strach. Vojáci se smáli tomu pitomému výrazu a dva z nich se jali odtahovat tělo pryč. Ten, který tě prohledával, měl stále v ruce zabavené Koření, díval se na tebe a řekl: Dobrá, jsi čistý, můžeš vstoupit do Akademie. Něco ti ale řeknu - bude tam tvrdá konkurence a čím více jich zemře jako tady tenhle, tím větší šanci budeš mít. Přitom ti nenápadně ukázuje pytlík s Kořením, na němž jsi spozoroval kousek látky ze svého oděvu. Musel se ti utrhnout, když jsi pytlík předával ze své kapsy do jeho. Kdyby chtěl, mohl tě voják usvědčit, ale neudělal to. Když jsi pak kolem něj procházel, pošeptal ti: Dobrá práce, a mírně kývnul hlavou.
Vstoupil jsi do Akademie a vidíš, že v přijímací hale stojí řada nováčků. Postavíš se tedy úplně dopředu a čekáš, co se bude dít dále. Sleduješ, že muž vedle tebe vypadá poněkud nejistě - přešlapuje na místě a rozhlíží se nenápadně kolem. V tom začne mluvit nějaký Sith v uniformě: Poslouchejte! Teď vás podle jména rozdělíme do pokojů. A žádné otázky nebo škemrání kde to je, protože to absolutně nesnáším, jasné?! A začne číst. Když je přečteno jméno muže vedle tebe, mimoděk se napřímí, ale dále neposlouchá a je zaujat něčím jiným. Po chvíli do tebe nenápadně šťouchne a zeptá se: Hele, nějak jsem neposlouchal, díval jsem se tady trošku po ženskejch, kde že jsou ty pokoje?
-
Wedge Bail
Korriban
Muž tě znovu dloubnul do břicha a pošeptal ti zpátky: Díky, kámo, ani jsem nevěděl, že jsou v Akademii tak uctiví studenti. Díky. Není zač, velmi rád jsi samozřejmě pomohl. Náhle jsi uslyšel své jméno a číslo pokoje: 12. Sice vůbec nevíš, kde to je, ale to nevadí. Víš jistě, že se nebudeš nikoho ptát a raději budeš hledat, to jen pro případ, že by se tady našel nějaký vtipálek, který by ti z dobrého srdce "poradil."
Během několika okamžiků už nebylo ani vidu, ani slechu po muži v Sithské uniformě. Jak rychle přišel, tak rychle zase odešel. Budoucí studenti se rozcházejí napospas neznámému prostoru. Ty ses rozhodl, že půjdeš chodbou po své pravici a hned se jí také vydáváš. Po chvíli dojdeš ke dveřím s nápisem "Tréninková místnost." No nic, alespoň víš, kde půjdeš později předvést své schopnosti se světelným mečem.
Vrátíš se tedy zpátky do přijímací síně a jdeš chodbou po tvé levé ruce. Tady konečně po několika krocích narážíš na číslované dveře. Dojdeš k číslu 12 a zastavíš se. Rozhlédneš se kolem a je ti divné, že tu nejsou další studenti. Přesto se rozhodneš vejít. Vstoupíš a stojíš jako přimrazený - na jediné posteli spí nějaká žena otočená zády k tobě a už letmý pohled prozrazuje, že si nedělala starosti s oblékáním.
Žena v pokoji cítila vetřelce, prudce se posadila, pohlédla na tebe a aniž by se zahalila, se tě ptá: Co tady chceš? Nespletl sis pokoj?
Muž tě znovu dloubnul do břicha a pošeptal ti zpátky: Díky, kámo, ani jsem nevěděl, že jsou v Akademii tak uctiví studenti. Díky. Není zač, velmi rád jsi samozřejmě pomohl. Náhle jsi uslyšel své jméno a číslo pokoje: 12. Sice vůbec nevíš, kde to je, ale to nevadí. Víš jistě, že se nebudeš nikoho ptát a raději budeš hledat, to jen pro případ, že by se tady našel nějaký vtipálek, který by ti z dobrého srdce "poradil."
Během několika okamžiků už nebylo ani vidu, ani slechu po muži v Sithské uniformě. Jak rychle přišel, tak rychle zase odešel. Budoucí studenti se rozcházejí napospas neznámému prostoru. Ty ses rozhodl, že půjdeš chodbou po své pravici a hned se jí také vydáváš. Po chvíli dojdeš ke dveřím s nápisem "Tréninková místnost." No nic, alespoň víš, kde půjdeš později předvést své schopnosti se světelným mečem.
Vrátíš se tedy zpátky do přijímací síně a jdeš chodbou po tvé levé ruce. Tady konečně po několika krocích narážíš na číslované dveře. Dojdeš k číslu 12 a zastavíš se. Rozhlédneš se kolem a je ti divné, že tu nejsou další studenti. Přesto se rozhodneš vejít. Vstoupíš a stojíš jako přimrazený - na jediné posteli spí nějaká žena otočená zády k tobě a už letmý pohled prozrazuje, že si nedělala starosti s oblékáním.
Žena v pokoji cítila vetřelce, prudce se posadila, pohlédla na tebe a aniž by se zahalila, se tě ptá: Co tady chceš? Nespletl sis pokoj?
-
Wedge Bail
Korriban
Žena se usmála: Jestli to měl být kompliment, tak děkuji, jestli jsi měl na mysli něco jiného..., nedokončila větu a otočila hlavu směrem ke světelnému meči, který ležel na posteli. Bylo ale jasné, že zatím nemá v úmyslu po něm sáhnout. Vstala z postele, oblékala si župan a mezitím k tobě mluvila: Jestli hledáš pokoje pro studenty, tak musíš jít ještě dále tou chodbou, kterou jsi šel. Tohle jsou pokoje Mistrů, víš? Ani nečekala na odpověď.
Jak tak posloucháš její hlas, je zřejmé, že s tebou mluví jako rovný s rovným, což je u Mistryně velmi nezvyklé. Pokoj 12 je úplně na konci chodby. Jdi pořád rovně a nemůžeš to minout, poradila ti. A teď jestli už nic nepotřebuješ, ráda bych se oblékla. Ne že jsi už snad neviděl dost. Pochopil jsi a hned také opouštíš pokoj. Když se za tebou zavírají dveře, podíváš se naposledy na tu krásku a srazíš se přitom s nějakým Twi'lekem, který... který vás špehoval! Než stačí vzít nohy na ramena, už ho držíš pod krkem.
Chroptí na tebe: Nech mě být, slyšíš?! Nech mě být nebo toho budeš litovat! Na chodbě kromě vás nikdo není. Hlavonožec se vzpírá a ty cítíš, že už ho takhle dlouho neudržíš.
Žena se usmála: Jestli to měl být kompliment, tak děkuji, jestli jsi měl na mysli něco jiného..., nedokončila větu a otočila hlavu směrem ke světelnému meči, který ležel na posteli. Bylo ale jasné, že zatím nemá v úmyslu po něm sáhnout. Vstala z postele, oblékala si župan a mezitím k tobě mluvila: Jestli hledáš pokoje pro studenty, tak musíš jít ještě dále tou chodbou, kterou jsi šel. Tohle jsou pokoje Mistrů, víš? Ani nečekala na odpověď.
Jak tak posloucháš její hlas, je zřejmé, že s tebou mluví jako rovný s rovným, což je u Mistryně velmi nezvyklé. Pokoj 12 je úplně na konci chodby. Jdi pořád rovně a nemůžeš to minout, poradila ti. A teď jestli už nic nepotřebuješ, ráda bych se oblékla. Ne že jsi už snad neviděl dost. Pochopil jsi a hned také opouštíš pokoj. Když se za tebou zavírají dveře, podíváš se naposledy na tu krásku a srazíš se přitom s nějakým Twi'lekem, který... který vás špehoval! Než stačí vzít nohy na ramena, už ho držíš pod krkem.
Chroptí na tebe: Nech mě být, slyšíš?! Nech mě být nebo toho budeš litovat! Na chodbě kromě vás nikdo není. Hlavonožec se vzpírá a ty cítíš, že už ho takhle dlouho neudržíš.