3. Mise pro Dash Spience(Alpha-63 'Dash')

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodby:
Rozhodl jsi se dále si neprodlužovat starosti s tímhletím žoldákem, co si dovolil tě už dvakrát přepadnout a dvěma jasnýma ranama do hrudi jej znova pošleš k zemi, tentokráte definitivně. O tom se přesvědčíš pro jistotu na vlastní oči a překonáš svou chuť to do něj našít ještě jednou. Tva další cesta tě vede do kasáren a ke svému potěšení cestou potkáš tři aktivní obranná děla a všechna se k tobě chovají přátelsky - tedy nestřílejí na tebe, což ti postačuje. Kasárny se vlastně sestávají z jedné dlouhé chodby s nesčetným množstvím dveří, kdy každé jedny vedou do malého pokoje pro jednoho klona, alespoň na patře, na němž se právě nacházel ty. Velká část z těch dveří byla otevřených a když jsi jenom letmo nahlédl do nich, tak jsi zjistil, že tam toho moc nezůstalo. Vypuštění atmosféry v lodi si vyžádalo svou daň i v množství předmětů, takže pro hledání něčeho hodnotnějšího tu zbývalo pár pozavíraných dveří. Bylo na tobě, jestli se hodláš zaobírat některými z nich, nebo budeš pokračovat dál směrem k můstku.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Chodby:

Zvednu se a dojdu k ted už mrtvole žoldáka, který mi způsobil víc starostí než ta desítka předním. Nevím čím to bylo jestli už nějakou tou únavou, která byla cítit nebo spíš vztekem a celkovým nesoustředím se na plnění úkolu. Když jsme přejížděl mířidlama po hlavě mrtvého žoldáka, tak se mi prst na spoušti cukal v tendenci zmáčknout a rozstříknout obsah hlavy žoldáka ještě víc po podlaze. Tohle cukání jsem překonal a zamířil zpět k cestě do kasáren. Šel jsem chvíli ještě po téhle chodbě, na které jsem potkal jedno z automatických obraných děl. Když jsem ho viděl z dálky tak jsem se pro jistotu připravil ke krytí a opětování palby. Dělo se chovalo jak mělo a proto jsem pokračoval dál. Došel jsem k patru kasáren kde jsme potkal další dvě děla, která se taktéž chovali přátelsky. Bylo to tu uskupení dveří do jednotlivých jednolůžkových pokojů. Většna byla otevřená a po zběžném nahlédnutí mi bylo jasné, že tam asi nic moc nenajdu. Některé byli ovšem zavřené a to pro mě bylo celkem lákadlo. Rozhlédl jsem se po okolí abych se ujsitil, že jsme opravdu sám a prozkoumal dveře jako takové. Jestli jsou zamčené, či případně je na nich něco neobvyklého. Aspon jedny jsem chtěl otevřít abych zjistil co je vevnitř. O přeživších jsem si nedělal iluze, ale náhoda je blbec. KAždopádně jsem maximálně opatrný, protože tam může být ve své podstatě cokoliv.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodby:
Na chodbě v kasárnách jsi nejprve prozkoumal trojici blízkých zavřených dveří a jedny jsi našel zamčené, zatímco ty druhé dvoje byly pouze zavřené. Po prozkoumání jsi je oboje postupně otevřel a viděl jsi běžné pokoje s několika málo náležitostma. To tě přinutilo si uvědomit, že kloni toho opravdu kromě svý zbroje a svých zbraní nemají a vlastně ani nemají kdy nějaké věci získat. K tvé smůle jsi však nikde nenašel nic, co by vypadalo jako helma a to ani v dalších dvou pokojích. Jenom v jednom jsi našel něco méně obvyklého, co vypadalo jako rámeček s fotkou nějaké ženy, ženy, která svého milého nejspíš nespatří, alespoň ne tohohle konkrétního. Byl to zajímavý pocit vědět, že jeden vlastně i z tvých bratrů se někomu odlišil natolik, že si s ním budoval vztah i přes nezvyklý počet podobných tváří, chvilku jsi zůstal v pokoji a prohlédl si ho důkladněji. Vše bylo na svém místě, jak mělo být, perfektně ustláno, vše řádně urovnáno, nějaké drobné hygienecké potřeby a v šatníku i jeden nevojenský oblek tak trochu mezi pašeráckým a diplomatickým vzhledem, oblek který tento klon nejspíše využíval pro chvíle volna.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Chodby-kasárna:

Pro jistotu jsem prozkoumal dveře na, kterých nebylo nic zvláštního, proto jsem obezřetně se zbraní připravenou vstoupil. S dlouhou DC-15kou se mi tu chodilo špatně proto jsem jí vyměnil za daleko lepší DC-17ku. V pokojích se zobrazovala prostost našeho života. Vlastně žádný osobní majetek. Pouze zbran a zbroj. Víc jsme vlastně nepotřebovali. Pokračoval jsme dál a nenašel nic co by se mi hodilo. Avšak v jednom z pokojů jsem našel fotografii nějaké ženy. Byl to zvláštní pocit, že se dokázala zamilovat do někoho, jehož tvář se objevuje skoro všude a je ,,zodpovědný" za násilí, které se šíří galaxií. Věděl jsme, že všichni nejsme stejní. Máme různé střihy a barvy vlasů. Různá gesta, ale pokud jsme věděl tyhle odlišnosti měli většinou jen příslušníci ARC jako já nebo RC jako jsou Eta a Dzeta.

Mohl být tady tento bratr jeden z nás? Pokud ano, tak to byla dvojnásobná ztráta.

Toto možné zjištění mě opět začalo poměrně tlakovat. Ve skříni jsem našel oblek, který vypadal jako pohodlý oblek pro chvíle volna. Přemýšlel jsme jestli si neobléct tento oblek pro případné splynutí s ,,davem", ale nakonec jsme to zavrhl. Můj obličej, teda vlastně náš obličej je celkem známý a nikoho bych tím neoblbnul. Ještě mě napadlo, že tohle mohl být pokoj nevojáka, který byl jen ubytovaný tady mezi bratry. I když to sice bylo nepravděpodobné, tak to byla taky možnost. Nechal jsem být pokoj tohoto záhadného pasažéra a vydal jsme se vstříc další cestě. Opatrně jsem postupoval dál k turbovýtahu.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Kasárny:
Po chvilce úvahy nad pokojem jednoho ze svých bratrů se rozhodneš pokračovat dále až k turbovýtahům. Cesta až k turbovýtahům byla nehlídaná a to i přesto, že tví nepřátelé už jist museli vědět o tobě a také o týmu Dzeta, který je navštívil u stanovišť turbolaserů. Turbovýtah před tebou stál zavřený a čekal na své přivolání, které by tě vyvezlo přímo na hlavní chodbu před můstkem, který sis dal jako svůj cíl. Ještě předtím, než jsi ale mohl cokoliv s turbovýtahem provést, tak se ti ozval jeden z komunikátorů, které jsi naladil na frekvenci své helmy.
Tým Dzeta hlásí zajištěnou pozici beze ztrát a povedlo se nám odvrátit druhou vlnu a zajmout jednoho z únosců lodi. Nějaké specifické instrukce, pane ?
poznáš okamžitě hlas Dzety-04, velitele týmu Dzeta, který šlape jako hodinky, jež by snad seřizovala samotná Síla a byly nejspíš přesné jako Jediové.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Kasárny:

Procházel jsem dál chodbou a nakukoval do dalších pokojů. Všechny vypadaly stejně. Už jsme se v nich nezastavoal. Jen jsem si umanul, že až tohle skončí musím projít seznam posádky a zjsitit jestli někdo z členů nebyl ,,výjmečný". Všechno proběhlo dobře a já se dostal až k turbovýtahu. Už jsme natahovl skoro prst k tlačítku když se ozvala Dzeta. Stáhnu ho a poslouchám co říká Dzeta. Nechci udělat stejnou chybu jako minule a proto jsme si prvně našel klidnej kout, z kterýho jsme měl dobrej výhled a nemohlo mě ,,nic" překvapit.

Dobrý Dzeto. Zajatce zběžně vyslechněte znáte to. Pak svázat a omráčit aby nedělal další problémy. Poté pokračujte dál. Místnost uzamkněte. Sice je to asi nezadrží, ale náhoda je náhoda. Pokud narazíte na nepřítele, tak se s ním vypořádejte pokud to bude ve vašich možnostech. Žádný zbytečný riskování. Podpora u můstku by se hodila,čekám tam asi nejsilnější odpor nepřátel, jen nevím jaký tam máte přístup.

Počkám ještě na odpověd Dzety a pak přepnu kanál na Etu.

Eto tady je 63jka. Jaký je váš stav? Nějaké vážnější problémy?

Zavolám na frekvenci Ety a čekám na odpověd. Než odpoví projíždím očima okolí. Nechtěl jsem aby mě něco překvapilo jako už tolikrát dneska.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Kasárny:
Předtím, než odpovíš na příchozí signál si nalezneš vhodnou pozici, kde tě nebude moct jen tak někdo překvapit a zůstáváš navíc i opatrnější, protože neopatrnost se ti už dvakrát málem nevyplatila.
Dzeta rozumí, do pěti minut čekej dostatečné odvrácení pozornosti, aby jste měl cestu k můstku volnou, něco nás napadlo. Dzeta-04 konec.
ozve se ti po chvilce Dzeta-04 chladnokrevným a pevným hlasem a informuje tě, že se nemusíš starat o to, že na tebe budou mířit nějčí zbraně, tedy za pět minut.
Tady Eta, jsme skoro u generátoru, nemáme žádný výraznější problém ...
nahlásí ti velitel Ety.
... blbý dveře, proč nejdou otevřít ?!
zaslechneš hlas, který identifikuješ jako Ripa, jenž nejspíš zápolí s nějakými dveřmi.
... nezastřelím se, ale nechám se převelet, pokud možno k běžný pěchotní divizi, tam to nemůže být horší.
zaslechneš Hookera, který se předtím netajil sebevražedným nápadem.
Nebojte se pane, poradíme si.
ukončí radši Nut spojení, aby se mohli věnovat cestě dál.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Turbovýtahy:

Zaujal jsme si pozici a čekal. Byl to mžik než se ozvala odpověd Dzety. Byl jsme rád, že mi pomůžou odvrátit pozornost a já budu moct projít mín ,,zaneprázdněn".

Dobře Dzeto, řekněte až budete připraveni. Díky.

Odpovím Dzetě a zaposlouchám se do komunikace s Etou. To co hlásí Nut je velice dobré, ač to co říkal Rip už bylo horší. V tu chvíli mi to došlo. Já vlastně zablokoval všechny dveře do strojovny. No o to mjsme se zapoměl Etě zmínit, ale Eta je vynalézavá a jistě si s tím poradí. Hookerovi hlášky mi na tváři vyvolali úsměv, protoře on měl valstně pravdu. Co se chce po normálních pěšácích? Zkrátka jít a střílet. Zatímco my trčíme tady. PRavda má to své kouzlo, ale má to taky svá ale.

Dobře Eto, mimo těchto by měli být zablokovány ještě další dveře vedoucí do strojovny až možná na jedny ted si nejsem jistej. Nute já se nebojím. Beru to už za vyřízenou věc.

Odpovím Etě a začnu kontrolovat svoji výstroj. Jeslti je všechno na svém místě tak jak má, aby mě v boji něco nezaskočilo. Stav zásobníků, počet granátů, nůž v pouzdře, počty plných zásobníků, zkrátka normální předbojová kontrola. Plus jsme se začal zamýšlet nad tím jak to vypadá před turbovýtahem u můstku.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Turbovýtah:
Odpovíš Etě a začneš se svou kontrolou výzbroje a vybavení, jen aby jsi zjistil, že je vše na svém místě a v takovém počtu, který by ti měl vycházet vzhledem k použité munici.
To jsem nemyslel veliteli ... sakra Ripe, nemlať do toho ! ... eh, promiňte, můžete se na nás samozřejmě spolehnout.
odpoví tentokrát jenom Eta-15 nebo-li Nut, než se linka odřízne, přesto si najde moment na seřvání svého podřízeného. Poté se už odmlčí a rozhodnou se nejspíše plně věnovat svému postupu kupředu. Pak už jenom čekáš, než se ti opět ozve druhý tým komand, který ti přislíbil pomoc. Neodoláš a vyčkáváš se sledováním choronometrům a hlídáním si, jestli se k tobě někdo neblíží. Odpověď přijde asi deset vteřin po slíbeném pětiminutovém limitu.
Jsme připraveni, počkejte čsa odpovídající vyjetí turbovýtahu nahoru a pak vyražte ve vlastním, odpor by měl být znatelně menší a nepřítel zmatený. Spouštíme to ... teď.
ozve se znova Dzeta-04 a nijak neváhá s pokračováním vašeho plánu, nejspíše je rozhodnutý provést vše, co nejrychleji to jde.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Turbovýtah:

Podle pohmatu a u zásobníků i podle pohledu jsme zjistil, že je všechno na svém místě. V klidu jsem si oddychl a poslouchal Nuta. Už mi nepřidalo důležité odpovídat. Musel jsme se, ale smát když jsem slyšel jak Nut ječí na Ripa, který se očividně vztekal. Musel jsme se smát. Tenhle tým, ač to byl tým komand tak měl své ,,kouzlo". Ve vysílačce bylo ticho a já se mohl věnovat leda tomu, že jsem sledoval okolí a očima tikal na chronometr jak dlouho tu ještě budu trčet. Prst na spoušti mě svrběl a já už se těšil až to aspon z části ukončím. Tady tihle žoldáci dokázali obsadit tuto lod bezodporu, což sice není jejich zásluha, ale zásluha pravděpodobně sabotéra, který zapříčinil dekompresi. Věděl jsem, že ti co vyváznou živý budou mít štěstí, protože nevím jak komanda, ale já byl připraven je všechny zabít. Pět minut uběhl oa fur nic. Napadlo mě, že se to Dzetě třeba nepovedlo a byla eliminována. Už jsme sahal pro vysílačku, že jim zavolám když se ozval hlas Dzety-04, který mi oznámil začátek akce.

Rozumím Dzeto-04, jdu na to!

Odpovím do vysílačky a současně se zvedám a přebíhám k turbovýtahu. Počkal jsem patřičnou dobu a poté zmáčkl tlačítko pro přivolání turbovýtahu. JEště jsem se podíval na DC-15ku jestli je přepnutá na zabití. Věděl jsem, že jsme moc omračoval a nechtěl jsme střílet modré paprsky. Tam nahru jsem jel s úmyslem zabíjet. Až přijede kabina tak nastoupím a kleknu si k levému okraji aby až se otevřou bych mohl střílet a byl částečně kryt kabinou.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Turbovýtah:
Na daný signál si odpočteš cestu turbovýtahu nahoru a nastoupíš do toho vlastního. Sotva se za tebou zavřou dveře po stisknutí tlačítka, tak pocítíš mírný otřes tvého turbovýtahu, což mohlo mít i spojitost s neprozrazeným plánem komanda Dzeta. Když se dveře otevřou v cíli tvé destinace, tak se krčíš u levé strany z níž budeš mít výhled na většinu chodby. Jakmile máš otevřený výhled, tak si okamžitě všimneš trojice mužů v místech, kde jsi odhadoval prostor před druhým turbovýtahem. Překvapeně se otočili do tvého směru, aby hleděli přímo do tvé štěkající hlavně pevně sevřené DC-17ky. Překvapení a šok udělaly své a tato trojice neměla šanci čelit přesným výstřelům z pokleku, které je rychle poslaly k zemi. Po této salvě se trochu stáhneš, aby přibližně k místům, kde jsi před několika vteřinami dlel, dopadla odpověď minimálně z dvou dalších pušek. Věděl jsi, že můstek je jenom jedny dveře od této chodby a nebude muset trvat dlouho, než dorazí možné posily a pro tebe by rozhodně bylo lepší být připravený na chodbě, než sevřený ve výtahové šachtě.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Turbovýtah:

Nastoupil jsem a výtah se rozjel. Otřes, který jsme pocítil byl mírně matoucí, ale v souvislosti s Dzetou celkem odpovídající. Být to Eta čekal bych mnohem větší výbuch. Jen mi bylo trochu nepříjemné, že jsem envěděl co Dzeta vlastně plánovali. Výtah pomalu dojížděl a já se připravil. Poklekl jsme na svéím předem vybraném místě čekal až se otevřou dveře. Dveře se otevřeli a já u dveří d odruhého výtahu uviděl tři žoldáky. Otočili se zrovna když jsme začal mačkat spoušt. Viděl jsme jejich překvapené výrazi když se jim do nich zabořili výstřeli. Pro každého dva. Z obličeje jim zbyl jen krvavý a spálený flek. Rychle jsme ucuknul zpátky do výtahu, když se do msít kde jsme byl já zabořily výstřely tak ze dvou nebo možná víc zbraní. No nebylo by moudré tu moc zůstávat a proto jsem se v mžiku rozhodl. Nebyl jsme od můstk udaleko a nemohl jsme si zároven dovolit prodlení. Sáhnul jsem na jeden z granátů co jsem měl sebou. V tuto chvíli bylo jedno co to bylo zač. Stačilo aby udělal rachot a donutil ty parchanty přestat střílet. MRštil jsem granátem ven z výtahu a počkal na výbuch. Po té jsem se s připravenou DC-15kou k palbě vyřítil z výtahu a hledal jsem nepřátele, kteří po mě stříleli.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Dlouho neváháš a popadneš první granát po ruce, nehledě na jeho typ a vrhnul jsi jej do míst, kde jsi odhadoval střelce a to přes odraz od stěny. Jakmile jsi zaslechl první známky exploze, tak jsi rychle vyskočil ven hledíc do směru, odkud jsi předtím zaregistroval střelbu nepřátel. Jakmile jsi je mohl zahlédnout a u nohy ti přistál výstřel jednoho z nich, tak jsi i poznal, který granát se ti podařilo vrhnout. Ze všech granátů, které jsi měl k dispozici, se ti povedlo vrhnout EMP granát určený výhradně proti droidům. To i vysvětlovalo, proč oba střelci stáli pevně na nohou, i když je granát na chvíli rozhodil. Dva bleskové výstřely z tvé pušky střelí jednoho z mužů do nohy, takže se nakloní doprava ke zdi, druhý uskočí z tvého pohledu doleva. Oba opětují střelbu a ty se instinktivně vrhneš doleva, tedy více ke zdi. Jeden z výstřelů ti přesto přičmahne tvůj hrudní pancíř na pravém boku a zanechá dost nepříjemnou rýhu a tedy další dlouhodobou stopu na tvém brnění, které již dost utrpělo.

[Dash Spience]

Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:

Vrh se celkem povedl podle cinknutí o stěnu a následného výbuchu. Doufal jsme, že jsme hodil nějakej výbušnej a proto jsem se vyřítil přímo do chodby. Pohlédl jsem do míst od kud prvně létala střelba a trochu jsem odskočil když mi před nohy přiletěla další střela. To mi napovědělo jen to, že se budu muset naučit šahat poslepu pro granáty, protože jak jsem zjistil nejspíš jsem hodil EMPčko, který tak rád házím po droidech. Vztekal jsme se sám na sebe, ale co jsem mohl dělat. Situace už byla taková a já se s ní musel vypořádat. Oba střelci stáli poměrně pevně na nohách a účinek co by to udělalo s droidy se nedostavil. Sice možná byli chvíli rozhozen, ale to už ted moc neplatilo. Rychle jsem každýmu věnoval výstřel přičemž jsme se jedním trefil. Nějak jsem neměl čas kam to onen dotyčný dostal. Vrhnu ljsem se ke stěně, která byl nejblíž a do brnění se mi zavrtala střela. Trochu mi to škublo bokem když se střela rozprskla o pancíř. Moje brnění dostávalo na téhle misi dost zabrat. Věděl jsme, že si asi budu potom muset sehnat nové, prootže tohle už se asi nespravý. I když bych byl rád kdyby se to povedlo. Jen co jsme se dostal ke zdi tam jsem vypálil kratší dávku na toho co uskočil taktéž doleva. Samozřejmě se přikrčím abych byl méně zaměřitelný cíl. Po střelbě se snažím se odkulit o kousek zase stranou abych změnil pozici a nebyl nepohyblivý cíl. Po tom vypálím dávku na toho, zraněného. A opět změním pozici. Věděl jsme, že pokud se zastavím bude pravděpodobně po mě. Měl jsem nevýhodu dva na jednoho a byl jsme tu ted jak na střelnici. Štvalo mě že už nemůžu použít správný granát, protože bych riskoval že účinky opět zasáhnout mě. Mohl jsme jen doufat, že mi taktika vyjde a já neutrpím moc zranění. Ted jsme se vztekal jen za svou blbost.

[Jordi Linx]

Poškozený Acclamator, Chodba u můstku:
Během přestřelky jsi neváhal a hned po svém úskoku jsi vystřelil do míst, kam uskočil ten z tvého pohledu vlevo. Tou se povedlo se vrhnout k zemi, takže jsi ho minul a díky pokrčení tě mine výstřel od toho vpravo. Po svém výstřelu se překulíš trochu vpravo a vyhneš e tak střelbě od toho vlevo a vypálíš dávku směrem ke zraněnému. Dva z pěti výstřelů jej zasáhnou, z toho jeden do hrudníku a pošle jej k zem. Ten ležící na zemi však znova vystřelí a zasáhne tě do levé nohy, než se ti povede se znova odkulit doprava a opětovat výstřel k ležícímu, jenž se však taky překulí k tělu svého kolegy, aby za ním vyhledal úkryt. Ze své nové pozice ho počastuješ sérií výstřelů, než se překulíš na opačnou stranu oproti tvému dosavadnímu postupu a série výstřelů na protější stranu tě tak mine. Tvůj soupeř se nyní znova skryje co to jde a pokouší se o výměnu zásobníku. Ty sám však také dobře víš, že ti zbývají poslední dva výstřely, než budeš muset měnit a máš jen málo času se rozhodnout, jak dál.