Mise pro Darth Nithilius (Darth Revan)

[Darth Revan]

Chodby Akademie, Korriban.


Ne, zatím žádné další otázky mistře. Děkuji vám za vaší laskavost a odpovědi. Síla s vámi mistře. Nashledanou. Povím mistrovi a pomalu se odeberu do skladu a odpovím LieJe to tvé rozhodnutí činit mě mistrem i když opravdoví nejsem. Usměju se na ní. Tak pojď, půjdem pro roucho. Sakra ten krk, led by pomohl. Zkusím potom skočit do kantýny jestli tam něco nebude. Já býti ve stíhačce a můj dych v bitvě o chrám Jedi. Velice zajímavé, zamyslím se. Uff, je mi čím dál tím větší vedro, takové jsem tu snad nezažil. Nebo se mi to zdá? Jsem celý zmatený, musím si odpočinout. A jdu směrek ke skladu. Co chci? Roucho pro nového učedníka. Mám si zde pro něj dojít. Je to pro tady Liu.

[Pear]

Chodby Akademie, Korriban.

Jak je velká? No, nevím jestli takovou velikost tady máme. Počkej.
Poví a odběhne. Lia přes tebe koukne, a hned zaleze zpátky. To di dalo na vědomí, že se sith zase vrací.
No, bude to asi trochu tahat po zemi, ale to se při vašem cvičení s meči to brzo napravíte. Tady, a teď padejte.
Podá ti do ruky roucho, které je krásné, jako nové by se dalo říct, no, ono je skutečně nové.
Co teď mistře?
Poví tiše Lia, nesouc si své nové roucho.

[Darth Revan]

Akademie, Korriban.

Nevadí, kdyžtak se zkrátí. A už ti někdo řekl že seš protivnej? Asi ne co, se divím. Řeknu mu tajnemným hlasem.. Poté odejdu a odpovím Lie. No teď ti půjdu ukázat pokoj a oblečeš si své roucho, poté ti ukážu část akademie Korribanu, né celou, chodby a síně akademie jsou svatější než duše mistrů. Ctí tisícileté tradice, kam smí jen opravdoví mistři. Cestou někdo proběhne velkou rychlostí jakoby ho honil sám Freedon Nadd až mi z toho shodí mou kapuci. Zařvu: Sakra, dávej bacha.. A rychle si nasadím kapuci, aby neviděli můj znetvořený obličej. Doufám, že ho Lia nezahlédla. A pomalu se odeberem do pokoje. Ježiš, to byl ale blbeček, ten u skladu. Řeknu jí cestou do pokoje.

[Pear]

Akademie, Korriban.

Sith ve skladu tvojí připomínku o jeho "protivnosti" nepřijme tak, jak by jsi čekal. Pomalu cítíš, jak ti jsou stlačovány orgány v těle, a pomalu začínáš lapat po dechu. Podívá se ti do očí, a poví svým typyckým hlasem, nyní trochu okořeněným o čirou nenávist.
Hádej proč nikdo neřekl.
Po chvilce tě spustí, ale tobě k bolesti zad a hlavy přibide bolest krku, který stiskl nejvíce. Už se tebou nezabývá, a zaobírá se nějákou práci na terminálu.
Poté i s Liou odejdeš ze skladu, a když jí vedeš po chodbách, vysvětluješ jí vaše budoucí kroky.
Už se těším mistře.
Poví Lia s úsměvem. Když někdo kolem tebe proběhne a strhne ti kapucu, Lia se naštěstí, nebo bohužel nedívá. Tvoje exhibice teda nevyšla, ale vy jste bezeslova pokračovali do pokoje. Před ním si vyliješ své srdce o skladníkovy.
To je. Nelíbí se mi. Ale vypadal silný...
Poví a zasměje se. Vteřinku na to dodá.
Mistře.
Čímž ukončí předchozí větu.
Otevřete dveře, a vlezete do pokoje, na své posteli najdeš popsaný kus papíru. Na něm stojí.

Stejně jak je tvoje děvče, je nyní tvůj i pokoj. Nikdo jiný již do něj nemá přístup. Nezapomeň, každý den máš v 6 ráno hodiny Síly a ve 14 hodin souboje. Mistr Lester.

[Darth Revan]

Akademie, Korriban.

Já nejsem nikdo jiný. Já jsem já, bát se tě, to těžko, vždyť si pouhý skladník. Nechme to plavat. Odpovím mu a odejdu. Ježiš, moc si myslí, je to jenom blbej skladním, ale co naděláme, chybí mu asi vzduch. Au, ta bolest je ještě větší, musím s tím zajít do léčebny aby se mi na to koukli. A poškrábu se na ruce. Pomalu jdu dál a z levé chodby vyletí další učedník a vrazí jak do mě tak do Lii. Sakra, co děláš? Vy jste se dneska všichni zbláznili? Už jsi druhý co do mě vrazil, dávej si bacha. A schodil mi můj zlatý meč, který se dokutálel k jeho noze. Ohnu se pro něj a zvednu ho. Sakra, to je den!! Řeknu drsným hlasem. Poté zednu Liu ze země. Raději běž, nechci tě ani vidět!! Zařvu na něj nervním hlasem. A odejdu k pokoji, už sem skoro tam. Tak a jsme tady, tvůj noví domov. Vejdu do pokoje a uvidím tam ležet kus papíru od mistra Lestera. Ach, výborně, málem bych zaopoměl kdy mám hodiny. A pokoj je můj? Výborně, aspoň máme soukromý, můžu ti vyprávět Sithské pohádky a historie. Ať se něčemu přiučíš. To mi připomíná mé dětství se zesnulím mistrem El-Zakkarrem, který zemřel v boji proti jednomu mistrovi Jedi. Je to už dávno, bylo mi tenkrát 11 let. Tak dobře, zde bude tvá postel, obleč si roucho a já tě půjdu provést po chrámu. Poté musím ale na hodinu souboje, můžeš jít se mnou ať vidíš co tě jednou bude čekat.

[Pear]

Akademie, Korriban.

Na papírku z druhé strany si ještě můžeš přečist.

Svojí mladou učednici ber na hodiny s sebou. Také budem jednou za čas a bez ohláčení kontrolovat pokoj a její schopnosti. Tím že jsi dostal učednici, jsi se stal sledovaným.

Byl to pouze krátký dodatek, který byl od stejného člověka.
Lia poslouchá tvoje plány vyprávět jí historii, a z jejího pohledu můžeš vyčíst, že je lehce nadšená, ale nic neříká. Nemá k tomu důvod, a podle toho co se dá vyčíst z její tváře, raději mlčí. V pokoji jí ukážeš postel, a ona na ní hned vyskočí. Chvilku si v ní poleží, protože prakticky celý den někam chodíte, a poté se začne převlékat do roucha. Je rychlá s snaží se, aby se před tebou moc "neukazovala", takovou důvěru k tobě zatím nemá, a spíš se před tebou stydí.
Hotovo, mistře.
Poví ti. Její roucho, i když je trochu větší, jí padne, jak kdyby bylo na její velikost, což ti připomene univerzálnost takovýchto rouch.

[Darth Revan]

Akademie, Korriban.


Přesně to co sem říkal se tu píše, chodit se mnou budeš. Poté schovám papírek do skříně a sednu si na postel, sundám si svůj zlatý světelný meč a přemýšlím. Hm, krásný tento meč je. Barva krásná, vzory ještě krásnější. Ale chtělo by to vylepšení, jinou barvu čepele. Zkusil bych nějak smíchat dva krystali v jeden, ale nevím, jestli to půjde. Červeno-zlatý meč, nádherná představa. Unikátní by to bylo... řeknu nahlas.
Padne na tebe jako ulité toto roucho, jako nové. Vzpomínám kdy jsem já dostal své první roucho, dříve to nebylo jako teď, roucha se dostávala až po složení zkoušky.A vzdychnu. Poté vstanu a zapnu svůj světelný meč. Je tak lehký, tak unikátní, jako by mi ho sám Lord nadělil. A poté ho znova vypnu. Uf, sakra čas nějak utíká, musím jít na hodinu souboje. Půjdeš se mnou a budeš se koukat. Poté ti ukážu akademii. Tak pojď jdeme.

[Pear]

Akademie, Korriban.

Už jdu.
Řekne Lia, a drží se hned za tebou. Přes různé chodby dojdete až k místnosti, kde pravidelně trénujete souboje se světelným mečem, ale i jinými nástroji. Místnost není moc velká, ale je dosti vysoká, což někteří taky využívají k boji ve větších výškách, protože každých, řekněme patnáct metrů, jsou výstupky, na které se dá skočit. Mistr Lester oficiálně nevyučoval žádné hodiny, tudiž jsi ho mohl vidět stát v rohu místnosti. On si většinou vybíral hodiny, které bude sledovat, čas od času dokonce přispěl svojí radou, která čerpala z jeho mnoha letých zkušeností.
Vidím že jsme tady všichni. Dokonce i Mistr Nithilius, v úvozovkách, i se svým žákem. Takže ti dáme hned přiležitost něco ukázat. Přistup blíže.
Poví Mistr Malek, který je znám jako výborný šermíř, specializuje se hlavně na dva meče, nebo světelnou tyč. Když je tato místnost plná, všichni učedníci utvoří kruh, kde se bojuje. Většinou mají "diváci" možnost zasáhnout do boje, přidržet jednoho ze zápasniků nebo mu podrazit nohy. Mistři tomu říkají "skutečné podmínky" a jsou většinou důvodem prohry spousty učedníků. Nicméně, v těchto zápasech se nezabíjí. Když jdeš kolem jednoho z učedníků, nastaví ti nohu, a ty o ní zakopneš, až spadneš na zem. Všichni se začnou smát -i s mistre, ovšem kromě Lii. Učednik se k tobě nakloní a potichu s výsměvem řekne.
Chůvičko.

[Darth Revan]

Akademie, Korriban.

Uf, a sme tady. Dobrý den mistře, potřeboval bych si s vámi po hodině promluvit o mém výcviku, učím se boji s dvouma svět. meči. Něco už umím, základní techniku. Ale potřeboval bych zlepšení, byl bych rád kdyby jste mě mohl učit, vezmu si k tomu svá volna. Víte sám že mám učednici, ale i sám se musím zlepšovat. Můžeme se tedy domluvit? Poté jdu dál a jeden učedník mi podkopne nohy. Vstanu, podívám se na něj, nejde mi vidět do obličeje, jenom rudě mi svítí oči. Tohle jsi neměl, nazvat mě Chuvičkou. Řekl sis o to, tak pojď. A vytasím svoje meče. Jeden můj a zlatý, který ještě nikdo neviděl. Jděte na stranu, a ty pojď .. ty srabe.

[Pear]

Akademie, Korriban.

Mistr se na tebe po tvém monologu podívá.
Musíš se sám zlepšovat. I proto ti byla přidělena učednice. Toto "pouto" je oboustrané. Tím že budeš cvičit jí, budeš cvičit i sebe.
Odpoví, a pošle tě do zápasiště. Sith, co ti podrazil nohy vyzval tvojí výzvu s úsměvem. Aktivoval jsi své meče, on aktivoval sice jeden, ale zato obouruční (ne oboustraný), jílec jeho zbraně byl asi třikrát větší než u klasických mečů. Což mu dovolovalo s ním zaházet velmi obratně a zasazovat velké rány. Podle jeho meče taky nebyl nováček. Jeho jílec byl mimo jiné zakončen i ostrým břitem, který se dal použít stejně jako čepel meče.
Sice jsem nečekal, že zrovna vy dva budete zápasit, ale proč ne. Mistr Lester bude rádce Nithiliusovy, já Cárlovy. Takže, nechť započne zápas.
Poví, a oba zažehnete meče.

[Darth Revan]

Akademie, Korriban.


Chápu mistře, a tím i zlepším techniku dvou mečů? Odpovím mu a poté se vrhnu do kruhu. Nic zajímavého, viděl jsem už hodněkrát. Tak tedy pojď.. Začnu na něj lehce útočit obouma meči, zkouším na něj otočky a různé finty, které jsem se doposud naučil s obouma meči. Mě nedostaneš, tento boj prohraješ. Poté na něj použiju sílu odstrčení a odrazím si ho od těla, asi tak 5 metrů abych měl čas na rozběh a přeskok, abych mu zasadil probodnutí zezadu. Zkusím to, rychle se rozeběhnu a otočkou ho přeskočím a poté ho bodnu přímo do zad.

[Pear]

Akademie, Korriban.

Když už seš blízko k probodnutí, sith udělá otočku, a volnou rukou tě pošle přímo na jednoho z přihlížejících, který ti dá ránu pěstí do obličeje, a následně tě hodí do středu ringu. Sith používá světelný meč spíše k jeho rotaci v ruce, což dělá pouze pro efekt, utočí na tebe víceméně pěstmi a nohama. Párkrát se po tobě ožene i ostrou stranou, a jednou tě dokonce škrábne na ruce, přesně nad klouby. Zaútočí mocným útokem zeshora, a ihned jakmile se zkříží vaše meče, kopne tě do slabin a přehodí tě přes rameno na zem.
Zvedej se, a zkus to líp!
Zakřičí na zebe mistr Lester, a ty si všimneš, že nedaleko něho sedí Lia, nicméně s odstupem od ostatních. Sama ještě mimochodem nemá ani světelný meč. Vlastně v něm není ještě ani zaučená. Všech těchto poznatků dosáhneš během několika milisekund, protože tvůj soupeř nemešká, a ihned na tebe zaútočí s výskokem. Pokud by jsi měl pochyby, tak všechny meče jsou v tréningovém režimu, kdy vás nemůže zásah zabit, nicméně palí jak sith!

[Darth Revan]

Akademie, Korriban.


Hm, řekl sis o to. Tak dobrá, teď si mě nasral. Udělám piruetu s kopem, koupnu ho a srazím ho na zem. Poté čekám až vstane. Tak vstávej ne? Pojď.. Zasadím mu pár těžkých ale rychlích úderů z každé strany, i ze shora. Poté vyskočím a namířím oba meče přímo na jeho hlavu a spadnu dolů, ale minu. Máš štěstí, jinak bys prohrál. Poté na něj zkusím další moje fíglíčky co jsem se naučil v Chrámu Jedi, i když jsem tam tělem nebyl. Teď zkusím to, co na mě zkoušel ten mistr. Pár otoček + útok v jednom. Sice to ještě moc neumím, ale snad se to povede.

[Pear]

Akademie, Korriban.

Tvé otočky a útoky měli na oponenta jeden dopad -a to dopad přímo na jeho světelný meč. Zaítm jsi ještě nedokázal neztratit po tolika otočkách rovnováhu, tudiž každý tvůj další útok byl při tom slabší a slabší, až jsi s tím muse přestat. Toho využil, odvrátil tvůj meč na druhou stranu, a seknul, ty jsi se tomu sice dokázal vyhnout skrčením se dopředu, za ním ale hned následovalo tvrdé koleno do tvého obličeje.
To ty mně nasrat nemůžeš, to dokážou jen inteligentní lidi.
Poví ti s klidem, a zapíchne meč do zeme. Do země vedle tebe, protože ještě nepočítá, že zápas ukončí tak rychle. Sedne si na tebe do mounted pozice, a napřáhne se, že ti dá obrovskou ránu pěstí, která by tě v tuto chvíli mohla knockoutovat.

[Darth Revan]

Akademie, Korriban.

Sakra, ta bolest, můj krk. Je to čím dál tim větší, musím přestat, ale nemůžu. Ale ta bolest. Áááá, to je bolest... zařvu a chytnu se za krkem. Sakra, veliká bolest, jakoby mě tam někdo probodl mečem... Aaa, sakra. Zklamal jsem mistře, nejsem hoden ničeho... A zavřu oči. A ty, vyhrál jsi, cítím velkou bolest, nemohu bojovat. Řeknu velice hrubým ale potichím hlasem.