4. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Ninnův pokus o omluvu mne příliš neusmířil. Byla to totiž spíše výmluva a navíc jeho útok byl úplně zbytečný. Ne, já se omluvila slušně, i když to ani nebylo třeba. On se hlavně obhajoval. Také mne nezajímaly jeho kecy ohledně dalšího mého nešvaru. I kdyby mi je vyryl do kamene, tak by mi to bylo šumák.
Aspoň vím, v jakém postavení tady vlastně jsem. Nezáleží na tom, že se fakt poctivě snažím všechno dohnat. Pořád budu ten flákač. Nehledě na to, že mám na krku další úžasný mistrův monolog. Jo, super, paráda. Dnešní den je lepší a lepší.
Necítila jsem se v Ninnově společnosti dobře. Už mi nebyl vůbec sympatický. Rozhodla jsem se, že konverzaci nejen s ním, ale i s ostatními Jedii na lodi omezím na nutné minimum. Hey se ale omluvím, to do nutného minima patří. Jak do toho zapadá Sall a hlavně mistr, tak to se teprve uvidí. Ale co se Sall týče, tak jsem už asi byla Ninnem zařazena do kategorie nevhodných kamarádek, takže v tomto směru asi nějaký ten konec kamarádství nebude mé rozhodnutí.
Uražená jsem byla pořád, protože jeho omluva nebyla dostatečná. Sice tam to slovíčko bylo, ale následovalo hned zdůvodnění, proč to bylo vlastně správné. A to se mi nelíbilo. Nahlas jsem to ale už nekomentovala.
I to Ninnovo plánování mi přišlo dost divné.
Jakoby se ze mne snažil dělat jenom debila. Jakoby ho ty nosítka nenapadly také. U Sitha, o co mu jde? Proč musí klást zbytečné otázky?
Myslela jsem, že náš odchod má být co nejrychlejší,
poznamenala jsem, hlavu jsem rozhodně neklopila a nijak provinile jsem si nepřipadala. Úplně klidně jsem se mu podívala do očí. A mračila jsem se na něj.
Může nás to zdržet. A jste si jistý tím, že naši zajatci vědí, jak ty nosítka mají dodělat, a jste si jistý, že to udělají pořádně? Co když někdo bude aktivnější, než jste čekal? Co když mu nebude stačit skládat nosítka?
Rozhodně jsem nahlas neřekla, že ani já si nejsem zcela jistá, jak by ta nosítka měla vypadat. Ne že bych je v rámci nějakého výcviku nevyráběla. I když i ta má výroba se skládala hlavně z okounění na práci jiných, a pokud jsem je měla vyrábět sama, o nějaké extra kvalitě se mluvit nedalo. Navíc jsem si ani nebyla jistá tím, zda se nosítka, která má táhnout nějaké zvíře, neliší od nosítek, které nesou dva lidi.
Dál jsem ale už mlčela. Rozhovor stejně vedl Ninn, na kterého jsem se pořád zlobila. Navíc jsem podle něj stejně za moc nestála, takže když si myslí, že je moudřejší a chytřejší… i když podle mého názoru byl jenom o trošku zkušenější a v jeho případě se o žádné autoritě mluvit nedalo.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Omluva, které se ti od Ninna dostalo se ti nezdála dostatečná, ale nahlas ses k tomu nijak nevyjádřila, i když výrazem jsi v tu chvíli rozhodně nepatřila mezi ty nejusměvavější. Rytíř se to však rozhodl ignorovat a vyslechl si tvůj argument k nosítkům a rychlosti odchodu.
Samozřejmě, že má být co nejrychlejší, naznačoval jsem hlavně zaměstnat mysli těch aktivnější něčím jiným, než čímkoliv, co by vedlo k případnému střetu. Povést je vedením zajatců kupředu, dohledem nad tvory nebo rychlou montáží nosítek, postaráním se o raněné, zatímco my se budeme starat, aby se k nim nikdo nedostal z nepřátel,
rozhodl se objasnit Ninn svůj úmysl vztažený k rychlému složení nosítek a pověření tím někoho jiného. Rozhodně tím dával najevo, že myslel na větší počet aspektů útěku, než jen samotný útěk.
Některé věci na nosítka můžeme vlastni připravit už my. Nedaleko jsem viděl strom, z něhož by se daly získat liány a pak přípravou několika mladých a pružných kmenů udělíme konstrukci. Užší blíže za tvorem, širší na konci, takhle budou méně házet. Pro prostředek využijeme klasické sítě z lián a necháme nějaké i na přivázání vlečeného. Předpřipravíme je a umístíme ke konci tunelu, odkud se k nim rychle dostaneme, pokud je budeme potřebovat. A když ne, tak je budeme moci využít k něčemu jinému,
rozvedl plán s nosítky do detailu, včetně navržení jejich základní konstrukce a jak si je budete moci připravit tak, aby se poté dala složit hodně rychle. V podstatě jste je tak mohli postavit už před samotnou akcí.
Ale ještě bychom mohli zkusit vyvolat nějakou diverzi. Jindy bych se o ni postaral, ale budu muset vyřešit toho významného zajatce, takže by to potom zbylo na některé z vás,
dodal ještě, zatímco věnoval další z mnoha kontrolních pohledů směrem ke vchodu do tunelu.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Ninn měl v podstatě pravdu, takže jsem se dál nedohadovala, jen jsem přikývla. Ale mračit jsem se na něj nepřestala. Nejen proto, že k jakémukoliv ideálu rytíře měl hodně daleko, ale také proto, že měl pravdu a já některé aspekty takového útěku skutečně podcenila. Opravdu bude lepší, když zajatci budou dělat mít co dělat.
Jo, vím, co máte na mysli. Viděla jsem, jak se dělají,
potvrdila jsem, že ohledně jeho navržené konstrukce nosítek aspoň vím, o co se jedná.
Možná bychom mohli získat i nějaké sedla nebo něco takového přímo od těch lapků. Vždyť ty nejvíc zraněné nesli ti tvorové. Třeba nebudou tak složitá na nasazení. Kdyby tomu tak bylo, třeba by to bylo lepší a ti tvorové by unesli nejen zraněné, ale také vyčerpané, ať už psychicky, nebo fyzicky, nemyslíte?
Dodala jsem ještě jeden ze svých návrhů. Tak na 70% jsem si byla jistá tím, že s tím už Ninn beztak počítá, ale pořád v mých předpokladech byla malá nejistota a co když…? Šlo by to později napravit? Možná, ale nechtěla jsem to riskovat jen kvůli své uraženosti. Ti lidi uvnitř si to nezasloužili a má nelibost vůči Ninnovi musela jít bokem.
Dobrá,
souhlasila jsem s Ninnovým návrhem.
Myslím, že bych se o to měla postarat já. Zajatci už holky totiž znají, určitě jim důvěřují a určitě se jim bude s nimi spolupracovat lépe než s někým, koho si ani nepamatují. A pokud si na mne vzpomínají, tak tím hůř, protože jsem v podstatě zmizela a teď se tady zničehonic znovu objevím,
přirozeně, že jsem se dobrovolně a bez nucení přihlásila. Holky mají už zásluh na zdejší misi malou sbírku a já nechtěla vypadat jako totální bantha, co všechno akorát zbabrala. A úspěšné odvedení pozornosti lapků by mohlo být něco, čím bych se jim aspoň trošku vyrovnala. Navíc jsem měla malé tušení, že bych se zase dostala pod „velení“ Sall a to se mi pranic nelíbilo.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Po rozvinutí dalších bodů plánů jsi musela souhlasit, že současný plán dostával obrysy, které by mohly vést ke zdárnému konci. Zároveň ses také rozhodla se nabídnout na možnost osoby, která by vedla rozptýlení a odvedení pozornosti. Měla jsi k tomu svůj vlastní motiv, ale přesto jsi přišla s odůvodněním, které by mohlo dávat smysl.
Pravda, osedlaní tvorové toho unesou více a hlavně lépe, to rozhodně provedeme. Respektive provedete společně se zajatci, které zachráníme. Společná snaha o útěk je bude i více motivovat. Ale i tak pro jistotu připravíme nějaká nosítka, ale nebudeme jich dělat tolik, čtvery by mohly stačit,
odkýval Ninn osedlání tvorů a po krátké kontrole dal gestem pokyn, abyste pomalu vyrazil k místu, kde by nejspíš mohly být potřebné suroviny a zdroje pro přípravu nosítek.
Je pravda, že holky už mohou být u zajatců důvěru, ale to také není úplně jisté. Může to být i naopak, pokud by je musely moc krotit před případnými útěky a víme, jak nedůvěřiví lidé dovedou být. Ale tohle těžko posoudíme. Řekněme tedy, že bys měla na starosti onu diverzi. Napadá tě, co bys už provedla, jak? Kudy? Případně, o co by ses pokusila, aby to bylo dostatečné na zburcování ideálně poloviny osádky a zároveň jsi tím neohrozila naše prchající vězeň a také neodřízla únikovou cestu?
Ninn částečně zpochybnil verzi ohledně důvěry, ale to spíše jen na základě zkušenosti, nejspíše nějaké dřívější, s lidmi a jejich důvěrou v ostatní. Hlavně tě však vyzval k vymyšlení plánu nebo nastínění toho, jak bys chtěla odvést pozornost. Zatím jste dorazili ke kraji cesty, před níž se Ninn rozhlédnul, dal ti pokyn ať počkáš a dvěma skoky se octnul na druhé straně, sotva se ti to povedlo zareagovat. Nyní byla řada na tobě - sice v okolí nikdo nejspíš nebyl, přesto minimálně Ninn nechtěl riskovat.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Ninnovo chování mi připadalo trochu trapné. Předstíral, jako by ho ta do očí bijící možnost nenapadla.
Nebo ho možná skutečně nenapadla a já jsem pod velením totálního trotla. U Síly! Už ani nevím, co je horší.
Tahle mise byla fakt debilní. A nejhorší na tom byl fakt, že celá naše výprava za pomocí válkou postižených světů byla ještě debilnější. Navíc jsem už měla malé podezření, že výběr vhodných členů naší výpravy byl založen spíše na jejich padawanech, kteří potřebovali nějakým způsobem usměrnit. Sallwits byla příliš neotrkaná, Hey potřebovala na vlastní oči vidět následky války a já… já jsem se měla asi uklidnit, nebo tak něco.
Jste si jistý, že čtvery budou stačit? I když… vy jste tu bitku pozoroval, ne? Tak víte, kolik bylo těžkých zranění,
měla jsem co dělat, abych udržela vážný tón a neusmívala se u toho, protože to Ninnovo pozorování bylo spíše jen „pozorováním“. Kdyby skutečně dělal svou práci, neptal by se mne, co dělám daleko od kolony. Jako, chápala bych, že mu trvalo, než se dostal na pozici, že měl i jiné úkoly… ale jak mu mohlo utéct, že jedna z padawanek chybí, když mne v zápětí zásoboval detaily ohledně holek? To neumí počítat do tří?
Když jsem zjistila, že se konečně pohneme a můj rozhovor s Ninnem bude asi u konce, trochu jsem si oddechla. Ne, tento rytíř mi už sympatický nebyl a jeho urážky mám v živé paměti. Možná je za pár dní smyje čas, ale jeho naprosto nedostatečná omluva tomu moc nepomáhala. Ale aspoň jsem věděla, co si o mě všichni kolem myslí.
Když poté Ninn přišel s požadavkem, abych mu na základě ničeho vytvořila plán, trochu jsem se zarazila.
Ty jsi fakt pěkný bastard. Jak mám bez jakékoliv znalosti čehokoliv vytvořit něco, co by mohlo fungovat?
Rozhlédla jsem se přesně jako Ninn, také jsem použila Sílu, abych zjistila, zda v nejbližším okolí skutečně není živé duše. Pokud to byla pravda, také jsem se pokusila cestu překonat pár skoky. Jestli jsem ale někoho ucítila, při skocích jsem si pomohla Sílou, abych byla rychlejší a doskočila jsem dál.
V případě, že jsem se ocitla bezpečně na druhé straně, teprve poté jsem odpověděla.
Absolutně netuším, jak to tam může vypadat, takže je dost těžké vytvořit plán, který by mohl fungovat, když ho prostě nemám na čem založit,
hned na začátku jsem zdůraznila, že mé znalosti ohledně vnitřního uspořádání důlního díla jsou prakticky nulové. Ninn se možná dostal dál, možná to celé prolezl, možná se roztrojil a metal tam salta… já ale ne.
Zcela určitě plánovaný útok musí přijít z jiné strany, než budou utíkat zajatci. Nejlepší by bylo ukázat jim meč a dostatečně jim dokázat, že se jim tam dostal minimálně jeden Jedi. To by je mělo dost znervóznit. Nicméně nerada bych utíkala neznámými chodbami s tlupou násilníků v zádech. Jednak bych se nemusela dostat nikdy ven a druhak by mne mohli chytit, což by asi v kontextu útěku zajatců, možné smrti několika jejich druhů nedopadlo, hlavně pro mne, nijak dobře,
odpověděla jsem a zároveň si tak trošku utřiďovala myšlenky.
Nicméně pokud by nebylo na výběr, tak to budu muset risknout. Ale myslím si, že daleko lepší cestou by byly drobné sabotáže. Už kvůli udržení tepla asi budou mít v místě, kde spí, dveře. Tak pokud by tak bylo, pokusila bych se je zablokovat, aby se lidi uvnitř nedostali ven. Rozbít jejich osvětlení by je také mohlo zmást, a když budu zároveň jejich lidi omračovat… možná by mohl nastat zmatek,
jaksi jsem neřekla, že pomocí Síly člověka při vědomí omráčit nedokážu. Záměrně jsem to zamlčela. To mé omračování by totiž vypadalo trochu jinak. Napadlo mne totiž, že kdybych jim pomocí Síly zadělala nos a pusu, tak by nemohli dýchat a omdleli by. Za krk jsem je chytat nechtěla, protože to bych jim mohla ublížit a nechtěně zničit třeba jejich dýchací trubici, kdybych je chytila příliš silně.
Někteří by mohli mít ruční svítilny, ale určitě ne všichni. Potom by bylo fajn zablokovat úzké chodby jejich vlastními věcmi… ne že bych půlku mužů odlákala do jiného místa, ale co nejvíce mužů bych se snažila udržet co nejdéle na místech, kde jsou. A v případě, že by mne odhalili, tak půlka osádky by jistě byla zburcovaná natolik, aby šli po mě. Nemůžou si přece dovolit, aby měli v týlu neznámou osobu,
plán jsem trošku poupravila i s ohledem na vlastní bezpečnost. abych zajatcům neodřízla únikovou cestu, musela bych skutečně zdrhat na druhou stranu neznámými chodbami, což se mi skutečně nechtělo.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Stejně jako Ninn i ty jsi rychle překonala cestu, posléze co se ti nepovedlo nikoho v okolí zachytit. Díky tomu jste mohli pokračovat dál k místu, kam vás Ninn vedl. Cestou jsi dostala prostor k přednesení plánu, nebo rozvinutí nějakých myšlenek, u kterých Ninn předpokládal, že bys mohla mít, když ses na ten úkol už přihlásila. To, že jeho tváři po sdělení toho, cos věděla nedominovalo nadšení, tě poté ani nijak výrazně nepřekvapovalo.
Viděl jsem jenom konec zadní část voje, většinu cesty jsem se pohyboval za vámi, takže jsem nemohl vidět předek, ale v tom, co jsem mohl zahlédnout, byl maximálně jeden vážněji zraněný. Dle všeho však nešlo o nic smrtelného, což bylo jedině dobře, i proto že v takovou chvíli člověk prostě kvůli celkovému úspěchu mise nemohl zasahovat,
prozradil ti svou pozici v době přepadu, což vysvětlovalo, jak mu unikla tvá nepřítomnost, nebo proč byl tolik překvapen, když tě o něco později nalezl, jak ses plížila za zajatci.
Neřekl bych, že drobné sabotáže jsou pro tuto chvíli vhodný nápad. Potřebujeme rychlé a rázné odvrácení pozornosti, která zaujme většinu, ne jen vedoucího a osobu zodpovědnou za technický stav jejich skrýše, zatímco ostatně si někam zalezou a budou čekat, než to někdo opraví. A souhlasím s tím, že tam jenom tak začít pobíhat se světelným mečem, není dobrý nápad,
vyjádřil svůj názor na tvé nápady, zatímco naznačil směrem k vysokým rostlinám, z nichž byste mohli udělat lana pro vaše potřeby. Už na první pohled vypadala dost pevně a nebylo pochyb o tom, že by měla splňovat účel.
A je pravda, že o tunelech mnoho nevíme - o to důležitější je tam zběsile nepobíhat. Klíčové je upoutat je něčím, co by mohlo poznamenat všechny - tedy útokem na jejich strategické body, což bývá třeba zbrojnice nebo kantýna. Případně nějakou lstí - pokud by tam měli nějaký rozhlas, tak svolat "falešnou" poradu a zabednit za nimi vchod na opačnou stranu, aby se snažili dostat tamtudy, zatímco ten původní směr by je nenapadl,
pokračoval v rozvíjení svých myšlenek a sám přidal několik návrhů nebo směru, z nichž by se dalo vycházet.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Jo, i když Ninn nepatřil mezi rytíře, kterým bych skákala kolem krku a musela být s nimi v každodenním kontaktu, jeho plány dávaly smysl, nehledě na to, že na zbrojnici jsem myslela také. Vždyť něco podobného jsem už dělala.
Však jo, právě jsem to chtěla říct. Už jsem to i jednou dělala. Ve dvou jsme zajímali celou bandu. Sice nám včas přišly posily, ale stejně,
nezapomněla jsem zdůraznit, že bych na to mohla mít i z jistého důvodu klasifikaci.
Ale také je hloupost pobíhat tam jak splašená a hledat rozhlas, zbrojnici, nebo kantýnu. Pokud na něco podobného narazím, tak by se to samozřejmě dalo krásně využít, ale pokud někde blbě zahnu, tak možná ani nic jiného než drobné sabotáže nezbyde. A to, že někde někoho zavřu, jak jsem ostatně řekla taky, nebo když mu znemožním dostat se z bodu A do bodu B bych asi drobnou sabotáží nenazývala,
trochu jsem nakrčila nos, protože jsem nebyla ani trochu spokojená. Ale ani ne kvůli Ninnovi, jako kvůli tomu, že jsme fakt neměli tušení, co je uvnitř.
Blbé je to, že vlastně ani netuším, jak by nějaké takové důlní dílo mohlo být uspořádáno. Můžu sice odhadovat podle velikosti chodby a případných známek používání, ale to jsou dost nepřímé metody a můžou být zavádějící. Ale to ti, milý zlatý Ninníčku, před tvůj frňák cpát nebudu. Z tohoto hlediska by byly kvalifikovanější holky, ale já prostě odmítám být pod velením někoho, kdo se bojí i veřejně promluvit.
Nevšiml jste si tu nějaké staré budovy? Možná by tam mohl být nějaký plánek, občas tam mají takový informativní koutek,
rostliny vypadaly na první pohled pevně, o tom žádná. V tomto bodě by Ninn zasloužil jedničku, to jsem s mírnou nechutí musela uznat. Možná až trochu škodolibě jsem si přála, aby to ale nefungovalo, protože by třeba byly hodně křehké. Pak by se sice muselo dál improvizovat a možná by to ani za to nestálo, ale... chtěla ybch prostě vidět, jak by se Ninn tvářil.
Stejně ze své vlastní zkušenosti vím, že plánovat takto dopředu, když v podstatě nemáte žádné informace, je holý nesmysl. Někomu sice může vyhovovat, že ví aspoň rámcově, co by chtěl dělat… ale já raději jednám na základě okamžité situace. Nějaké větší plánování jenom zdržuje. Stačí znát cíl a prostředky přece Síla nakonec poskytne sama, pokud je to její vůle, že ano,
Ne, já se vážně nechtěla usmívat, takže jsem si zkousla rty, trochu jsem se odvrátila a zkusmo zatahala za jednu z lián. Ve vůli Síly jsem nevěřila ani za mák. Tímto úslovím se ohání kdejaký trouba, který na ni svedl buď vlastní, nebo cizí hloupost. Ale to neznamená, že jsem tu krásnou větičku nemohla využít ve svůj prospěch. Tedy pokud nebylo vůlí Síly, aby někdo udělal totální krávovinu. Zrovna toto by bylo fajn si vyjasnit, ale s mistrem se na podobné téma rozhodně bavit nebudu. Určitě by z toho vyvodil, kdo ví, co a já na mistrovy monology fakt nemám poslední dobou ani trochu náladu.
Jak dlouhé je chcete? A čím je budeme řezat? Vytahovat meč asi není úplně dobrý nápad. A co ty dřeva? Měli bychom si pohnout, protože jsme prohádali příliš mnoho času, nemám pravdu?
Pokusila jsem nakonec Ninna i popohnat, otočila jsem se k němu čelem a dokonce jsem se i krátce usmála. Jo, choval se jak bantha… možná i korunovaná bantha. Urazil mne, pořádně se neumluvil, byl hnusně osobní a já se na něj zlobila. Jenže jsem si právě vzpomněla i na své předsevzetí, které bylo v návalu emocí jaksi pozapomenuto.
A rytíři? Nepřemýšlel jste nad tím, že tentokrát nemuselo být cílem to samotné zboží, nýbrž ten důležitý zajatec, když ten hutt chce ovládnout místní obchody? Jste si jistý, že to sám zvládnete? Teda, jasně, pohádali jsme se a jo, pořád si myslím, že větší chyba byla na vaší straně, ale na vaši pohřební hranici je pořád času dost, protože přítomnost někoho významnějšího v konvoji, který má být přepaden, mi jaksi nesedí. Co když se nechal zajmout schválně? Sice je tu pořád možnost, že byl jenom hloupý a chtěl mít pocit, že něco dělá... či si snad chtěl zvýšit oblibu u lidí, ale stejně, kdybych já byla hutt, co to tu chce ovládnout, tak se určitě nespokojím jen s přepadáváním konvojů. Možná je to jedna z cest, jak zajistit svému člověku větší vliv. Aby ten významný rádoby zajatec mohl řvát, že byl zajat, že je hrdina a tak dále,
teď jsem se tvářila trochu starostlivě. Tohle jsme totiž ještě nezvážili. Tedy, Ninn to zvážit mohl, ale já ještě ne. A Ninn, jak je známo, si ty nejdůležitější informace nechává pro sebe, zatímco mne krmí drobky. A nějaké zbytečné úmrtí jsem zažít fakt nechtěla. Takže jsem mohla být naštvaná třeba ta, že bych skoro praskla, ale stejně jsem považovala za svou povinnost Ninna varovat.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Byla jsi na vážkách v tom, jestli sis přála, aby Ninnovy plány vycházely nebo ne. Z části jsi byla proti vzhledem k tvému současnému postoji vůči tomuto rytíři, jenomže vzhledem k situaci a úkolu, který jste plnili, by to bylo spíše na obtíž. Liána však tvé domněnky rozehnala, protože byla dostatečně pevná a ve správném uspořádání by mohla unést i hodně těžké jedince. Pro hutta by to asi neplatilo, ale ty většinou neunesly ani běžné konvenční sáně.

Při otázku ne rozřezání zalovil rytíř ve svém vaku a podal ti vibronůž - tedy, nebyl to žádný bojový model, ale na vaši současnou činnost byl více než dostačující.
Je samozřejmě nemožné udělat si přesný plán za dané situace, ale rozhodně je dobrý mít jeden dva připravené. Ostatně nikdy nevíš, kdy narazíš na něco, co by ti naopak mohlo pomoci mnohem více, než tvůj původní plán, obzvláště, pokud přesně nevíme, co čekat. Každopádně můžeme zkusit dohadnout polohu nejdůležitější místností - třeba ke kantýně bude vhodné se dostat ideálně z více směrů. U zbrojnice je to otázka, někdo ji má radši bokem, kde bývají často různé generátory, někdo si zbrojnici umisťuje hned po ruce. Jakmile budeš mít více zkušeností, sama pak přijdeš na to, že se opakují podobné vzory při budování základen,
poznamenal nejprve a naznačil ti, ať se zprvu snažíš zachovávat liány co nejdelší, protože nařezat na více kusů je bude možné i později. Při otázku na starou budovu nebo něco podobného jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.

Po chvilce se zvedl a pohlédl směrem opačným, než ten z něhož jste přišli.
Postarám se o dřevěnou konstrukci, z průzkumu si pamatuju několik vhodných stromků, které nám v tohle více než dobře poslouží. Zpracuj ještě několik dalších lián - nějaké navíc ostatně nebudou ke škodě.
naznačil, že se postará o hlavní konstrukci, aby vykročil směrem, do něhož právě koukal, než se znovu zastavil.
A ano napadly mě i nějaké takové myšlenky, jakmile jsme se tohle dozvěděli, ale dle dostupných informací nedovedeme nic z toho řádně odlišit a určit, zda-li to není pravda. Respektive nic tomu nenasvědčuje a význam pasažéra dle všeho také odhalili až později nehledě na jejich plány. Nicméně i proto se chci o toho pasažéra postarat osobně. Můžu se dostat do situace, kdy mi moje zkušenosti poslouží lépe, než by mohly některé z vás,
prozradil ještě nakonec a vyrazil se postarat o konstrukci k nosítkům, zatímco ty ses nyní starala o výplň.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Rytířův postřehy ohledně polohy kantýny a zbrojnice byly sice zajímavé, ale z praktického hlediska mi byly celkem k ničemu.
Nemyslíte si spíš, že v nějaké štole nic z toho neplatí? Spíš bych řekla, že se jenom přizpůsobili vyraženým otvorům,
namítla jsem. Zdálo se mi, že to pořádně nepromyslel, ostatně, byl to jenom rytíř, ne žádná autorita, jak tvrdil mistr.
Ninnovo vychválení vlastních schopností jsem přešla pokývnutím hlavy. Bylo přece jasné, že je z nás nejzkušenější, takže tu nejtěžší část by měl mít on. Ale přišlo mi zbytečné, že to tak zdůrazňoval. Já sama bych se do toho osvobozování nijak nehrnula už jenom kvůli těm nezodpovězeným otázkám.
Ale stejně si při tom osvobozování dejte pozor, protože se může stát, že s vámi zajatec nebude chtít jít. Možná potřeboval s lapky něco vyřídit a nemohl jim dát vědět jejich obvyklými cestami třeba kvůli podezření, nebo tak,
pro jistotu jsem zdůraznila své varování znovu. Ne, vyhlídka na pohřeb Jediho vážně nebyla pěkná. Ostatně, jenom při pomyšlení na pohřeb se mi ježily všechny neoholené chloupky na těle. Nesnášela jsem pohřby.
Když mne tu ale Ninn nechal s liánami, trošku jsem si povzdechla. Rozhodně se mi nechtělo dodělávat načatou práci prostě proto, že jsem nevěděla, kolik těch lián bude třeba.
Ještě že to nemusím vyplétat, to by byla hotová tragédie. Zamotala bych si i ruce.
Nemělo cenu stoupat na špičky a řezat tam, kde dosáhnu nejvýš. To bychom totiž měly provazy tak trochu krátké. M9sto toho jsem pomocí Síly zvedla svůj vibronůž a hezky jsem se to pokoušela řezat v co největší výšce. Ale snažila jsem se být opatrná, aby nůž stínily větve stromu a strom se hýbal co možná nejméně. Také jsem liánu samotnou na ten vibronůž tlačila z druhé strany, aby to šlo co nejrychleji. Pokud by to tímto způsobem šlo, chtěla jsem uřezat asi šest lián. Odhadovala jsem totiž, že by to mohlo stačit.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Při přípravě lián sis počínala dostatečně opatrně na to, aby tě někdo čistě náhodou nemohl zahlédnout - už proto, že jsi vibronůž pomocí Síly zdvihala dost vysoko a nemohla sis být jistá, zda-li se čistě náhodou nikam neodrážel nějaký záblesk z něho. Každopádně i díky vnímání Síly a tomu, že nepřišel žádný podnět z venčí, jsi mohla s jistotou tvrdit, že to nikdo nezahlédl nebo nikterak jinak nezaregistroval. Připravila jsi takhle dalších šest dlouhých lián, když se kousek před tebou vynořil Ninn nesoucí menší kmeny, jenž by měly sloužit jako hlavní konstrukce pro nosítka.
Kmeny již byly opracované o větve a nějaké výčnělky, ale na první pohled mohly působit poněkud úzce. Stačilo ti však vyzkoušení jednoho jediného, abys věděla, že i přes svou šířku byly hodně pevné, ale především až nečekaně pružné.

Ninn si dva kmeny připravil, poznamenal, že pokud si nejsi jistá přípravou, tak ať ho nejprve sleduješ a pustil se do práce. U špičky dva kmeny překřížil a byly skoro podobné převrácenému písmenu leth z aurabeshe. Jen byly stejně dlouhé.
Ve špičce obě části ještě trochu naříznul, aby do sebe zapadly a pak je začal nejprve napevno svazovat, než začal s vyplétáním nosítek. Při každém obtočení tam udělal křížený uzel pro zpevnění a předtím vytvořil menší drážku, aby liána neměla tendenci sklouzávat po hraně. Samotná liána nebyla úplně napnutá, ale trochu volná, což mělo ulehčit ležení v nosítkách. Takhle pokračoval až téměř po celé délce, ale ne až do konce. Nakonec liánu zaříznul a uvázal uzlem, který se utahoval při tažení lana, takže takto nemohl být povolen.
Jakmile byl hotov s touto částí, tak vzal další liánu a proplétal ji mezi již nataženými, čímž vytvářel síť - vespod však nechával největší mezery jednotlivými, zatímco nahoře pak byly téměř u sebe. Jakmile skončil, tak nosítka zvednul, trochu je naklepal, složil, a rozložil, než je opřel rozložené o strom a lehnul si do nich. Poté vstal a na dvou místech provedl drobné korekce.

Je sice pravda, že ve štole to nemusí platit, ale když už si vyhloubili hlavní tunel, tak proč by si nemohli upravit nějakou existující místnost, nebo vytvořit novou, aby získali odpovídající prostor? A i kdyby ne, tak se většinou pokouší využít i již existující infrastruktury tak, aby to pro ně bylo co nejpraktičtější,
odpověděl ti na tvou otázku, kterou jsi mu prve položila a začal si chystat vše potřebné na další nosítka.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Když přišel Ninn s těmi svými úlovky, už jsem měla na jazyku, že ty jeho kmeny jsou strašně úzké a ni nevydrží, ale vzhledem k tomu, že jsme se nedávno pohádali a já nechtěla vyvolávat další rozmíšku, jen jsem se trošku usmála.
To se ti zlomí, to se ti zlomí….
Aspoň v duchu jsem si zpívala takový ten známý popěvek, který jsem kdysi i nahlas zpívávala, ale v té době mi bylo asi tak pět, nebo šest let.
Samozřejmě, že mi to nedalo a pevnost kmenů jsem si musela vyzkoušet. Jistěže jsem se nezeptala na svolení. Sice to možná bylo trochu neomalené, ale na druhou stranu, nechtěla jsem i slovy potvrzovat to, že Ninnově práci až zas tak nevěřím, protože Ninna všeobecně tak nějak nepovažuju za příliš velkou autoritu.
Můj úsměv však během okamžiku trochu pohasl a po mé mírné škodolibosti nebylo ani památky. Ale byla jsem ráda, že jsem nahlas neřekla ani ň. To bych vypadala jako úplná bantha.

Když Ninn poznamenal, že ho můžu chvíli sledovat, jen jsem si trochu povzdechla. Zrovna od něj mi vadilo, že automaticky předpokládá, že prakticky o všem asi nic nevím. Což o to, zrovna v tomto případě se nespletl, ale vadilo mi to. Takže jsem ho mírně podmračeně při práci skutečně sledovala.
Aspoň že ty uzly umím, kdybych nevěděla ani to...
Jen při tom pomyšlení jsem mírně zrudla. Když jsem si myslela, že jsem viděla dost na to, abych se do práce mohla pustit také, poodešla jsem a udělala s kmeny přesně to samé, co Ninn. Tedy jsem je překřížila a nařízla, aby do sebe zapadly.
Ech, tu lehčí část mám za sebou. U Sitha, co jsem komu udělala? Cožpak jsem členka léčitelských sborů?
To vyplétání ale bylo poněkud… složitější. Vážně liána se mi trochu kroutila, nechtěla držet v drážkách, blbě se mi dělaly uzly, a kdybych mohla, hodím to Ninnovi na hlavu. Jenže to by mne pak mistr zabil, takže jsem v duchu akorát proklínala celou Temnou stranu, protože nic jiného za mé současné trápení jistě nemohlo. Ale snažila jsem se, aby to bylo co nejlepší. Ne že bych Ninnovi musela nebo chtěla něco dokazovat, ale prostě i já jsem měla blbé pocity z toho, že jsem v očích ostatních asi pěkná bantha.
Oni si ten hlavní tunel nevyhloubili, jenom ho rozšířili. Je přece rozdíl mezi rozšířením a vyhloubením něčeho úplně nového. Navíc přizpůsobit se občas znamená, že ze svých požadavků musíte dost ustoupit, pokrčit rameny a nechat to být,
odpověděla jsem, zatímco jsem se dál pachtila s těmi svými nosítky. Už od pohledu se mi zdálo, že ta má rozhodně tak hezká nebudou, ale ve využitelnosti jim to snad bránit nebude.
Mimochodem, rytíři, jaký je časový harmonogram po osvobození vězňů? Mám na této planetě ještě takovou soukromou záležitost, které bych se ráda věnovala a absolutně nevím, jak dlouho by mi to mohlo zabrat. Protože nevím, kde se má soukromá záležitost momentálně nalézá,
na Niendi jsem samozřejmě myslela pořád a chtěla jsem se za ni u mistra Siliina přimluvit. Kdyby mohla pracovat na naší misi s námi a později pro Řád Jedi, bylo by to strašně moc super. I když jsem ji viděla jen krátce, získala si mé sympatie.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Odkoukala jsi od Ninna přípravu nosítek a pak se pustila do těch svých, zatímco Ninn ty hotové složil bokem a pustil se do dalších, kdy postupoval úplně stejně.
Co se tvého postupu práce týkalo, tak z počátku to nebylo tak zlé a možná bys mohla říct, že se to až tak nelišilo od toho, co připravoval Ninn, ale jakmile došlo na vyplétání, tak jsi už pocítila první problémy. Chvilku jsi s tím zápolila nějak se ti povedlo nakonec dokončit, i když vzhledově to nepůsobilo až tak vábně. Pozitivem však bylo, že reálné odzkoušení vydrželo tvou váhu a nosítka by tak měla být dostatečně použitelné.
Při každém zahnutí přes konstrukci liánu vždy trochu pootoč - totéž platí pro všechny kroutící se materiály. Lepší než jim vzdorovat, je jít s nimi a využít toho ve svůj prospěch. Díky tomu zkroucení navíc dovedou přirozeně vydržet větší zátěž. A protože prostor mezi konstrukcí nebývá příliš dlouhý, tak stačí vždy jen trochu, ale pokaždé stejným směrem,
poznamenal Ninn, když pohledem zkontroloval tvé dílo, ale jinak nic dalšího nepoznamenával. Byl tam materiál na ještě jedna nosítka a protože byl Ninn v půlce přípravy těch svých, tak bylo na tobě, aby ses chopila jejich přípravy. Pokud by ses krátce soustředila na jeho práci, tak by sis opravdu všimla, že při každém obtočení konstrukce liánu trochu pootáčel - téměř neznatelný pohyb, který však mohl hodně pomoci.
Stejně tak mohli rozšířit už existující místnosti. A pokud mají vybavení k takovému rozšíření, tak jsou schopni si vyhloubit i nový, jen to v případě vchodu dovnitř nepotřebovali. Každopádně to nejspíš budeš muset potom posoudit sama. Co se našeho plánu týká, tak je pravděpodobné, že po akcích bude jeden den volna jako obvykle,
zareagoval na druhou poznámku a prozradil, že den volna většinou při zastávkách dostává každý člen posádky, padawanstva nevyjímaje, i když mistři mohli svým padawanům toto právo na základě něčeho upřít. To se však doposud nestalo.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Jakmile jsem od Ninna odkoukala ten fígl, co se ne příliš poslušné liány týkalo, pletení bylo hned jednodušší. Sice žádná práce nebyla ponižující a každá práce byla hodna Jediho, ale některé práce patřily mezi ty nepříjemnější než jiné a vyplétání čehokoliv jsem mezi ně ihned zařadila. Raději bych vytírala chodbu v Chrámu, než abych stejnou dobu věnovala vyplétání nosítek. Naštěstí jsme jich ale vytvářeli jen pár.
Fajn, super,
zareagovala jsem na zprávu ohledně dna volna. Dost jsem pochybovala o tom, že by mi mistr Siliin nějak výrazněji bránil, obzvláště když prohlásím, že by má nová známost mohla být citlivá na Sílu. Neměla jsem pro to sice jediný důkaz, ale mohla bych operovat s reflexy, které se blížily těm jediským.
Jo a mimochodem, teď nevím, jestli jsem vám to řekla, nebo jste to viděl, ale holkám byla vstříknuta nějaká látka do těla. Možná ji dokázaly odbourat, ale možná také ne, protože nevíme, co to bylo a něco působí i na Jedie a jestli jim to není podáváno pravidelně, aby se zajatci nevzpouzeli. Co budeme dělat, pokud holky nebudou schopné zúčastnit se akce?
Na chvíli jsem přestala s vyplétáním a zadívala se na Ninna. Opravdu jsem si nebyla jistá, zda jsem tento dost podstatný fakt říkala, nebo jsem na něj zapomněla. Ale pokud jsem ho zmínila, tak jsme na to při plánování zapomněli oba.
Když jsem byla v jeskyni, necítila jsem, že by byly nějak oblbnuté. Ale co říkáte vy?
Ptala jsem se především proto, že by snad Ninn mohl využít i svého pouta se Sall a já všem svým pocitům zcela nevěřila, protože jsem neměla své smysly dostatečně vytříbené, nehledě na to, že mi bylo připomínáno dost často, že jsem prakticky ve všem pozadu. Například Ninn to zmínil jen před pár okamžiky.
Pokračovala jsem v práci a snažila se využít rad Ninna. Mistra jsem si nekontrolovala, tedy, ne že bych nechtěla, o to nešlo… ale kdyby se mu něco stalo, cítila bych to a nevěděla jsem, zda si mých drobných kontrol není vědom. No a poslední rozhovor neproběhl zrovna v příliš dobrém duchu a netušila jsem, jaký postoj bych měla vůči mistrovi zaujmout. Jen po událostech několika desítek hodin mi bylo jasné, že takové to „mistr Siliin má vždycky pravdu“, padlo. Možná to byla taková ta poslední překážka, kdy jsem byla úplně sama sebou, nebo jak to nazvat.

[Jordi Linx]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
S přípravou nosítek jste byli už skoro hotovy a tentokrát jsi mohla shledat, že tvoje druhá nosítka vypadala o poznání lépe než ta první. Přesto jsi ještě mohla pozorovat rozdíly mezi tvou a Ninnovo prací, naneštěstí v jeho prospěch. Zmínila jsi pak další informaci, které přiměla rytíře vzhlédnout od jeho práce.
Vstříkli nějakou látku? Kdo a komu všemu? Ty ji máš taky, nebo to udělali únosci, ale ... to by mě potom zajímalo, kdy jsi to zahlédla nebo zjistila,
řekl zaujatě a jeho tón jasně prozrazoval, že o něčem podobném neměl ani sebemenší tušení. To tedy poukazovalo na to, žes tuto informaci dříve nesdělila.
Ale jinak je pravda, že v Síle se zdály v pořádku,
potvrdil však tvou domněnku dle toho, co jsi mohla předtím vycítit, i když vzdálenost a úroveň schopností v tomto působily dost zkresleně.

S nosítky hotovými, odzkoušenými a složenými jste se mohli vypravit k dalšímu bodu. Dokonce vám zbyly dvě několikametrové liány, které byly nyní smotány a pověšeny do dvojích nosítek, kdyby jste tento materiál ještě potřebovali využít. Bylo nyní nad oči jasné, že čas, kdy zahájíte záchrannou akci se začal pomalu blížit Pokud by tedy bylo zapotřebí něco připravit, tak nyní byla nejspíš poslední možná chvíle.

[Hayasan]

Garqi, Lesík nedaleko hory:
Ninnova práce byla fakt lepší, to jsem musela sebekriticky uznat.
Ale já to dělala poprvý a bez pořádné ukázky. Takže to není až zas tak špatné. Navíc jsem spěchala, takže když to shrnu, vycházím z toho lépe já.
Sice jsem si dokázala celkem rychle vymyslet víc než jeden důvod, proč je má práce nakonec lepší, ale stejně jsem tomu nepřikládala nějakou větší váhu. Koneckonců, na kráse nezáleželo. Funkčnost byla prioritou a v této oblasti jsem snad za rytířem příliš nezaostávala.
Mé uvažování ohledně nosítek ale vzalo za své, když Ninn na mne trochu vyjel. Ne že bych si to asi nezasloužila. Něco tak podstatného jsem měla říct, jen jsem si na to v návalu toho všeho jaksi nevzpomněla.
Nooo…,
pronesla jsem spíše proto, abych získala čas a pevnou půdu pod nohama. Opět jsem si připadala jako na lekci, na které se mne někdo zeptá na něco relativně základního, co se bralo dříve a já to nevím, protože jsem na to kašlala a připadám si pak jako strašný pitomec.
Jenom zajatcům, všem to bylo vstříknuto. Nevím, co to bylo, neviděla jsem to, a i kdybych to viděla, tak to asi ani nepoznám. Nicméně asi to byl nějaký oblbovák, aby si nepamatovali tu štolu,
nadechla jsem se, protože tu pořád ve vzduchu visela možnost, že tu drogu, nebo co to bylo, dávají zajatcům pravidelně a po celou dobu.
Co budeme dělat, pokud budou mimo úplně všichni? Co když jim to opravdu dávají v pravidelných dávkách? A bylo by to i logické, zajatci by jim aspoň neutíkali. To, že jsou v pohodě holky, ještě neznamená, že je v pohodě i zbytek,
začala jsem se dožadovat instrukcí. Ono by totiž vážně bylo možné, že tam vlítneme jak velká voda a budeme mít jenom plnou jeskyni nevnímajících lidí.
V tom případě nakonec přece jenom zůstaneme a budeme zajatce bránit, nebo se je pokusíme vynést, nebo se je pokusíme probrat? Jsem sice padawanka jednoho z nejlepších léčitelů v Chrámu, ale nemám absolutně žádné léčitelské schopnosti a v této oblasti nedokážu vůbec nic,
vysvětlila jsem Ninnovi, že relativně správná úvaha, že když mistr v něčem exceluje, tak si vybere padawana s podobnými s předpoklady, u mne jaksi neplatila. Protože já byla zvláštní případ a mistr asi měl dvě možnosti, buď mne začít cvičit, nebo vrátit do Chrámu s tím, že jsem se neosvědčila a asi by to pro mne byla jednosměrná jízdenka ke sborům nebo úplně z Řádu ven.

Čas akce se blížil a to neúprosně. Ne že bych byla nějak nervózní, protože jsem si připadala celkem zkušeně. Měla jsem za sebou asi tři ostré mise, což podle mého názoru nebylo zrovna málo. Jen a těch pár měsíců se Siliinem jsem to zažila víc, jak za celý život.
Rytíři? Neměl byste si vzít meče holek? Kdyby se s nimi něco stalo, nechtěla bych být ta, která jim to bude vysvětlovat,
vracela jsem Ninnovi meče, které jsem měla ještě u sebe. Kdyby se těm mečům něco stalo, minimálně Hey by určitě tvrdila, že jsem to udělala naschvál. Rukou jsem si prohrábla vlasy a podívala jsem na Ninna. Kdyby to bylo na mne, vyrazím. Jenže bylo možné, že jsme čekali na nějaký signál, nebo on měl někam ten signál poslat… takže jsem jen zhluboka dýchala, zatínala pěsti a byla možná až trošku nedočkavá. Přirozeně, že jsem si nepřipouštěla možnost svého zranění nebo zabití. Jendou mne výstřel s blasteru sice olíznul, ale to bylo asi tak všechno, takže v tomto ohledu jsem nějakými starostmi netrpěla.