Poslušně jsem následoval mistra. Občasně jsem musel popoběhnou abych mu stačil. Mířili jsme k hangáru. Nejspíš někam poletíme. Mistře, kam to jdeme, zeptal jsem se.
Coruscant
Rada nám ihned udělila misi a ta nikdy nepočká v Galaxii se můžu během naší neaktivity něco přihodit něco horšího.
Řekl a kráčel pomalorychlím krokem do hangáru.
Ano, po té době strávené v Crámu se konečně dostanu ven.
Došli jsme do hangáru, který byl jako vždy plný lidí a lodí. Byli zde mechanici, droidi a rytíři, kteří si vylepšovali, nebo opravovaly své lodě. Čím a kam poletíme mistře?
Coruscant
Poletíme jen tady kousek na armádní velitelství tam máme dostat další potřebné informace.
Řekl mistr a skočil do stojící LAAT/i ktřerá pro ně mezitím přiletěla.
Armádní velitelství?
Naskočil jsem do Laat/i a chytl se jednoho z držáků.
Stroj se s duněním repulzorů vznesl a vyletěl ven z hangáru a zamířil si to k velitelství.
Velitelství bylo nedaleko chrámu jediu z mnoha důvodů..
Lumik se naklonil a viděl že už jsou skoro tam ještě chvíli a budou přistávat.
Mur:Padawane jak se cítíš po dlouhé době na tak krátko venku z chrámu?
Položil ti Woookie otázku
Je to skvělý pocit mistře. Cítit vítr na tváři a vidět svět. Vím že totéž mohu cítit v chrámových zahradách, ale přesto je to rozdíl. Navíc vidět někoho jiného než jen Jedie.
Byl jsem opravdu šťastný a ten pocit si užíval.
Ano, vím mistře. Jen mám radši víc prostoru. Možná je to tím, že jsem z Dantooine. Všude prázdné dlouhé pláně, kde nepotkáte živou duši celý týden. Ikdyž si to příliš nepamatuji, když zavřu oči vidím to a vím že to tak opravdu vypadá.
Zavřel jsem oči a představoval si svůj starý domov.
Viděl jsem statek, myslím že mých rodičů. Na pláni se pásly nějaká zvířata. Slabý vítr si hrál s trávou. Najednou se ozval výstřel z blasteru.
S trhnutím jsem otevřel oči. Co to bylo?
Stroj již téměř přistál.
Mur viskočil ze stíhačky a podíval se kolem. Myslím že by jsme měli jít k nějkému vojákopvi a zjiostit kde je tady velitelské centrum
Řekl a čekal jestli někde není nějakej voják-
Vyskočil jsem ven za mistrem.
Byly jsme na střeše nemalé budovy, která sloužila jako velitelství armády republiky.
Chvíly jsme se rozhlížely a hledali nějakého vojáka.
Po chvíli jsem ukázal k jedněm dveřím vedoucím do budovy. Podívejte mistře, támhle. Ten se žlutým zbarvením.
Blížil se k nám.
T47/6? Pěkné jméno.
Následovali jsme s mistrem klona do budovy. Sjeli výtahem o několik pater níž a poté pokračovali dlouhými chodbami. Šli jsme několik minut a za tu dobu ani jeden z nás tří nepromluvil. Bude to ještě daleko?
Konečně napadla mistra stejná otázka a vislovil jí nahlas.
Klon odpověděl jsme tady
Řekl a otevřel dveře kde bylo mnoho konzlí a hlavně několik vysokých činitelů kteří dávali rozkazy do všech koutů galaxie