Gundrun 2
Neidentifikovatelný tvor se k vám přiblížil a přitom sis ani nevšiml, že by brázdila hladinu. Jeho nepředstavitelná energie a Síla, kterou jsi z tvora cítil tě dost vystrašila a o několik metrů jsi uskočil od břehu. Tvůj mistr však jako zhypnotyzován kouká přímo na tvora a potom, k tvému úžasu, pomalu vstupuje do vody a kráčí za tím "zjevením", které se opět vzdaluje od břehu. Mistr působí naprosto nepřítomě a kráčí stále hloub a hloub do jezera.
Mise pro Gartha (Ryan Kawell) - Co ukrývá Gandrun 2?
Moderátor: Moderátoři
-
Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele:
Gundrun 2
Bylo to šokující! Jinými slovy prostě nemožné, naprosto nemožné. Ten výjev, který se mi naskýtal ze mne vysával naprosto veškerou energii. Cítil jsem, že pokud něco neudělám tak v několika vteřinách mi bolest, kterou jsem pociťoval roztrhá vnitřnosti...
Viděl jsem Mistra jak kráčí tomu monstru přímo do chřtánu. Chtělo se mi brečet i smát zároveň. Chtělo se mi řvát, aby celá tahle zatracená planeta co se jmenuje Gundrun 2 věděla, že je tady Ryan Kawell a že cítí bolest. Bolest nad ztrátou člověka, který mu byl blízký... Nenávidím tuhle planetu, nenávidím tenhle písek, tenhle vzduch!
Vztekle jsem kopl do prázdna a oči se mi zalily hněvem a odhodláním. Cítil jsem ho, cítil jsem, že je blízko mne, ale bylo mi to fuk. Bral jsem ho jako společníka, ale rozhodně ne, jako nějakou pomocnou sílu, které bych chtěl využít. Vždy existuje kompromis, nikdy nic není černé a nikdy nic není bílé... Bylo mi jedno co cítím, potřeboval jsem energii a tu jsem v tuto chvíli měl.
Shodil jsem ze zad batoh a začal se v něm přehrabovat. Obsah batohu jsem obrátil naruby ve vteřině. Můj mozek kmital na plné obrátky. Našel jsem lano, pistoli na uspávací šipky a nějaké deky. Vzal jsem pistoli a deku a vystřelil. Šipka se zarazila do deky. Doufal jsem, že toxin ze šipky vstřebala deka. Po té jsem vzal onu šipku, a vložil jí do zásobníku. Druhou rukou jsem už přesekával lano. Vzal jsem po té větší kus a omotal kolem šipky tak aby mi po výstřelu část lana zůstala v ruce.
Podíval jsem se směrem k bažině. Mistr si to jako náměsíčný mašíroval k té potvoře. Měl jsem jednu ránu a žádnou šanci spustit zkušební provoz. Udělal jsem dva kroky dozadu zamířil a vystřelil. Viděl jsem jak šipka, jako harpuna letí vzduchem, ale neměl jsem čas sledovat kam jsem se trefil. Oběma rukama jsem chytil lano a táhl. Byl jsem odhodlán zachránit Mistra a bylo mi jedno, že mám na rukou popraskanou kůži i to, že mi nabíhají žíly...
Bylo to šokující! Jinými slovy prostě nemožné, naprosto nemožné. Ten výjev, který se mi naskýtal ze mne vysával naprosto veškerou energii. Cítil jsem, že pokud něco neudělám tak v několika vteřinách mi bolest, kterou jsem pociťoval roztrhá vnitřnosti...
Viděl jsem Mistra jak kráčí tomu monstru přímo do chřtánu. Chtělo se mi brečet i smát zároveň. Chtělo se mi řvát, aby celá tahle zatracená planeta co se jmenuje Gundrun 2 věděla, že je tady Ryan Kawell a že cítí bolest. Bolest nad ztrátou člověka, který mu byl blízký... Nenávidím tuhle planetu, nenávidím tenhle písek, tenhle vzduch!
Vztekle jsem kopl do prázdna a oči se mi zalily hněvem a odhodláním. Cítil jsem ho, cítil jsem, že je blízko mne, ale bylo mi to fuk. Bral jsem ho jako společníka, ale rozhodně ne, jako nějakou pomocnou sílu, které bych chtěl využít. Vždy existuje kompromis, nikdy nic není černé a nikdy nic není bílé... Bylo mi jedno co cítím, potřeboval jsem energii a tu jsem v tuto chvíli měl.
Shodil jsem ze zad batoh a začal se v něm přehrabovat. Obsah batohu jsem obrátil naruby ve vteřině. Můj mozek kmital na plné obrátky. Našel jsem lano, pistoli na uspávací šipky a nějaké deky. Vzal jsem pistoli a deku a vystřelil. Šipka se zarazila do deky. Doufal jsem, že toxin ze šipky vstřebala deka. Po té jsem vzal onu šipku, a vložil jí do zásobníku. Druhou rukou jsem už přesekával lano. Vzal jsem po té větší kus a omotal kolem šipky tak aby mi po výstřelu část lana zůstala v ruce.
Podíval jsem se směrem k bažině. Mistr si to jako náměsíčný mašíroval k té potvoře. Měl jsem jednu ránu a žádnou šanci spustit zkušební provoz. Udělal jsem dva kroky dozadu zamířil a vystřelil. Viděl jsem jak šipka, jako harpuna letí vzduchem, ale neměl jsem čas sledovat kam jsem se trefil. Oběma rukama jsem chytil lano a táhl. Byl jsem odhodlán zachránit Mistra a bylo mi jedno, že mám na rukou popraskanou kůži i to, že mi nabíhají žíly...
Gundrun 2
Mistr dál kráčí vstříc jezeru a potvoře, která už je u něhove velice blízko. Tebou prochází strašné vlny vzteku, nenávisti a bolesti a na chvilku jsi naprosto ochromen. Potom však, rychlostí výstřelu z blasteru, díky naakumulovanému vztaku a potlačené bezradnosti, začneš jednat. Je jen otázkou sekund, kdy, zrychlen díky Síle, vytvoříš něco jako harpunu, kterou chceš svého mistr zachránit a odtáhnout ho z jezera pryč.
Když jsi pracoval na tamto výtvoru, mistr byl už po pás ve vodě a ta odporná obluda, která ho do vody vlákala, se náhle přisála k jeho břichu. Neslyšel jsi msitra vidat jedinou hlasku, konat jediný čin vzdoru. To už jsi však byl připraven a rychle jsi vypálil mistrovým směrem. Šipka se mu zabodla do zad a ty bys čekal nějakou bolestivou reakci, ale žádná nepřišla.
Ze všech sil jsi začal tahat za lano odhodlám dostat mistra ven za každou cenu. Nejprve to šlo velice ztěžka. Potvora byla pevně přisátá k mistrově břichu a vše ještě znásoboval odpor vody, ale když se ti podařilo, po chvilce usilovného tztahání, mistra přinutit alespoň k jednomu kroku vzad, obluda se odtrhla a zmizela velice rychle, že jsi téměř nepostřehl, že už je pryč. Teď už šlo však tahat dalekolépe. Mistr jsi málem tím škubnotím po odpojení útočníka srazil do vody, ale ustál to a zdálo se, že začíná pomalu vnímat.
Brzy už jsi ho vytáhl až an břeh sic celý udýchaný, ale přece jenom. Tvůj přítel byl do pasu mokry a hodně nepřítomně a nechápavě na tebe koukal. V tu chvíli jsi zaslechl ne příliš vzdálený křik zřejmě domorodců, kteří šli pomstít svého druha. Také promluvil mistr, což tě potom trápilo víc, než křik těch primitivů.
Kdo jste? A kdo jsem já? A kde to jsme? Proč jsem mokrý?
Tvůj mistr pokládal nechápavé otázky jednu za druhou a zřejmě doufal, že mu odpovíš.
Mistr dál kráčí vstříc jezeru a potvoře, která už je u něhove velice blízko. Tebou prochází strašné vlny vzteku, nenávisti a bolesti a na chvilku jsi naprosto ochromen. Potom však, rychlostí výstřelu z blasteru, díky naakumulovanému vztaku a potlačené bezradnosti, začneš jednat. Je jen otázkou sekund, kdy, zrychlen díky Síle, vytvoříš něco jako harpunu, kterou chceš svého mistr zachránit a odtáhnout ho z jezera pryč.
Když jsi pracoval na tamto výtvoru, mistr byl už po pás ve vodě a ta odporná obluda, která ho do vody vlákala, se náhle přisála k jeho břichu. Neslyšel jsi msitra vidat jedinou hlasku, konat jediný čin vzdoru. To už jsi však byl připraven a rychle jsi vypálil mistrovým směrem. Šipka se mu zabodla do zad a ty bys čekal nějakou bolestivou reakci, ale žádná nepřišla.
Ze všech sil jsi začal tahat za lano odhodlám dostat mistra ven za každou cenu. Nejprve to šlo velice ztěžka. Potvora byla pevně přisátá k mistrově břichu a vše ještě znásoboval odpor vody, ale když se ti podařilo, po chvilce usilovného tztahání, mistra přinutit alespoň k jednomu kroku vzad, obluda se odtrhla a zmizela velice rychle, že jsi téměř nepostřehl, že už je pryč. Teď už šlo však tahat dalekolépe. Mistr jsi málem tím škubnotím po odpojení útočníka srazil do vody, ale ustál to a zdálo se, že začíná pomalu vnímat.
Brzy už jsi ho vytáhl až an břeh sic celý udýchaný, ale přece jenom. Tvůj přítel byl do pasu mokry a hodně nepřítomně a nechápavě na tebe koukal. V tu chvíli jsi zaslechl ne příliš vzdálený křik zřejmě domorodců, kteří šli pomstít svého druha. Také promluvil mistr, což tě potom trápilo víc, než křik těch primitivů.
Kdo jste? A kdo jsem já? A kde to jsme? Proč jsem mokrý?
Tvůj mistr pokládal nechápavé otázky jednu za druhou a zřejmě doufal, že mu odpovíš.
-
Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele:
Gundrun 2
V první chvíli, kdy jsem zaslechl Mistrův hlas jsem myslel, že ze sebe shodím padawanské roucho a půjdu si zaplavat do jezera za tím vodním živočichem a nechám si od něj vycucnout veškeré vzpomínky z hlavy. Co blázníš, ty hysterickej cvoku? Napomenul jsem se přísně. Jednou jsi Jedi a s tím hold budeš muset žít. Tak namáhej tu svojí zrezivělou palici a přemýšlej, jak se odsud dostaneme. Dvakrát jsem se nadechl a dvakrát vydechl. Poté jsem se uklidnil a otočil se k Mistrovi, který na mne koukal, jako když se malé dítě dívá na paní učitelku v mateřské školce.
Zdravím, já jsem váš kamarád Ryan. Vyrazili jsme si spolu na malý výlet na písečnou pláž. No a vy jste se málem utopil v jezeře, ale já vás vytáhl. Mluvil jsem a v nestřeženém okamžiku vytáhl Mistrovi ze zad onu šipku. Najednou jsem zaslechl blížící se křik domorodců. A jéje, úklidová služba... Ujelo mi ze rtů a v duchu jsem horečnatě uvažoval co bude teď...
V první chvíli, kdy jsem zaslechl Mistrův hlas jsem myslel, že ze sebe shodím padawanské roucho a půjdu si zaplavat do jezera za tím vodním živočichem a nechám si od něj vycucnout veškeré vzpomínky z hlavy. Co blázníš, ty hysterickej cvoku? Napomenul jsem se přísně. Jednou jsi Jedi a s tím hold budeš muset žít. Tak namáhej tu svojí zrezivělou palici a přemýšlej, jak se odsud dostaneme. Dvakrát jsem se nadechl a dvakrát vydechl. Poté jsem se uklidnil a otočil se k Mistrovi, který na mne koukal, jako když se malé dítě dívá na paní učitelku v mateřské školce.
Zdravím, já jsem váš kamarád Ryan. Vyrazili jsme si spolu na malý výlet na písečnou pláž. No a vy jste se málem utopil v jezeře, ale já vás vytáhl. Mluvil jsem a v nestřeženém okamžiku vytáhl Mistrovi ze zad onu šipku. Najednou jsem zaslechl blížící se křik domorodců. A jéje, úklidová služba... Ujelo mi ze rtů a v duchu jsem horečnatě uvažoval co bude teď...
Gundrun 2
Mistr byl stále dost nezorientovaný, takže ti neudělao žádný problém nepozorovaně mu vytáhnout "harpunu" ze zad a ještě s ním přitom komunikovat. Tvá slova přímo zhltl a velice důvěřivým a zároveň trochu nepřítomným tónem řekl:
Tak dobře, to je logické. Děkuju ti, kamaráde! Ale jak se vlastně jmenuju já?
Při své další otázce se podrbal na břiše a z pod opasku mu vypadl jeho světelný meč, což okomentoval udiveným hlasem:
Jejej! Copak to tu máme?
To už jsi však moc dobře slyšel blížící se domorodce a tvůj komentář nebyl tvým společníkem příliš pochopen, protože si rázem začal sundávat své mokré oblečení se slovy:
To je výborné! Hned jim dám své oblečení, aby mi ho vyprali a usušili! Snad budou mít sebou nějaké náhradní v mé velikosti!
Mistr byl stále dost nezorientovaný, takže ti neudělao žádný problém nepozorovaně mu vytáhnout "harpunu" ze zad a ještě s ním přitom komunikovat. Tvá slova přímo zhltl a velice důvěřivým a zároveň trochu nepřítomným tónem řekl:
Tak dobře, to je logické. Děkuju ti, kamaráde! Ale jak se vlastně jmenuju já?
Při své další otázce se podrbal na břiše a z pod opasku mu vypadl jeho světelný meč, což okomentoval udiveným hlasem:
Jejej! Copak to tu máme?
To už jsi však moc dobře slyšel blížící se domorodce a tvůj komentář nebyl tvým společníkem příliš pochopen, protože si rázem začal sundávat své mokré oblečení se slovy:
To je výborné! Hned jim dám své oblečení, aby mi ho vyprali a usušili! Snad budou mít sebou nějaké náhradní v mé velikosti!
-
Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele:
Gundrun 2
Mistrovu větu o praní jsem přešel bez komentáře. Uvnitř mě to však vřelo, jako v lávové kaluži na Mustafaru. Ti nám nic nevyperou, ti nám tak leda vypráší kožichy… Ta představa se mi popravdě řečeno vůbec nelíbila. Cítil jsem, že to nebude trvat dlouho a mírumilovní domorodci budou za chvíli u nás. Hlavou mi probleskl nápad, jak provést náš pravděpodobně poslední pokus o záchranu.
Nechal jsem prozatím blábolícího Mistra osudu a vykročil směrem k domorodým obyvatelům planety, kteří se hnali z kopce jako splašení. Svůj meč jsem si nechal vyzývavě za opaskem, kdybych jej v případě nutnosti přece jen musel použít. Zastavil jsem se asi v půli cesty mezi mnou a útočníky. Potom s vypětím veškerého úsilí jsem se pokoušel dát nejbližším domorodcům do hlavy myšlenku, že nejsme nepřátelé… Když je nezastavím já, zastaví se sami. Je to jediná šance komunikace…
Mistrovu větu o praní jsem přešel bez komentáře. Uvnitř mě to však vřelo, jako v lávové kaluži na Mustafaru. Ti nám nic nevyperou, ti nám tak leda vypráší kožichy… Ta představa se mi popravdě řečeno vůbec nelíbila. Cítil jsem, že to nebude trvat dlouho a mírumilovní domorodci budou za chvíli u nás. Hlavou mi probleskl nápad, jak provést náš pravděpodobně poslední pokus o záchranu.
Nechal jsem prozatím blábolícího Mistra osudu a vykročil směrem k domorodým obyvatelům planety, kteří se hnali z kopce jako splašení. Svůj meč jsem si nechal vyzývavě za opaskem, kdybych jej v případě nutnosti přece jen musel použít. Zastavil jsem se asi v půli cesty mezi mnou a útočníky. Potom s vypětím veškerého úsilí jsem se pokoušel dát nejbližším domorodcům do hlavy myšlenku, že nejsme nepřátelé… Když je nezastavím já, zastaví se sami. Je to jediná šance komunikace…
Gundrun 2
Nechal si mistra u jezera a vyběhl jsi vstříc domorodcům. Setkal ses s nimi asi 100 metrů od místa, kdes nechal mistra. Všichni se naráz zastavili a zkoumavě na tebe hleděli. Jejich výrazy byly evidentně nepřátelské, ale asi nechtěli riskovat, že jim něco uděláš a tak se kolem tebe začali obestupovat v uctivé vzdálenosti. Postarší, urostlý muž, který vpyadal jako jejich vůdce oděn v honosných kožešinách, které zde museli jistě být vzácností na tebe hned začal křičet lámaným basicem - až to bylo neuvěřitelné, kde se to naučil, překvapilo tě to samozřejmě už i u prvního domorodce, kterého jste předtím potkali.
Ty stát! Položit božskou zbraň! Ty nesmět ji použít! To smět pouze bůh!
Všichni muži na tebe mířili svými oštěpy a výhružně vrčeli. Pokusil ses mentálně působit na tohoto jejich vůdce, ale i přez to, že si do toho dal všechnu S9lu, kterou jsi byl schopen zkoncentrovat, se ti nepodařilo ho přesvědčit, zdálo se ti až, že je nemožné, aby toto selhalo na tak primitivního domorodce, avšak zároveň si v jeho hlavě cítil jakýsi blok, který ti tvé úmysly právě zhatil.
Nechal si mistra u jezera a vyběhl jsi vstříc domorodcům. Setkal ses s nimi asi 100 metrů od místa, kdes nechal mistra. Všichni se naráz zastavili a zkoumavě na tebe hleděli. Jejich výrazy byly evidentně nepřátelské, ale asi nechtěli riskovat, že jim něco uděláš a tak se kolem tebe začali obestupovat v uctivé vzdálenosti. Postarší, urostlý muž, který vpyadal jako jejich vůdce oděn v honosných kožešinách, které zde museli jistě být vzácností na tebe hned začal křičet lámaným basicem - až to bylo neuvěřitelné, kde se to naučil, překvapilo tě to samozřejmě už i u prvního domorodce, kterého jste předtím potkali.
Ty stát! Položit božskou zbraň! Ty nesmět ji použít! To smět pouze bůh!
Všichni muži na tebe mířili svými oštěpy a výhružně vrčeli. Pokusil ses mentálně působit na tohoto jejich vůdce, ale i přez to, že si do toho dal všechnu S9lu, kterou jsi byl schopen zkoncentrovat, se ti nepodařilo ho přesvědčit, zdálo se ti až, že je nemožné, aby toto selhalo na tak primitivního domorodce, avšak zároveň si v jeho hlavě cítil jakýsi blok, který ti tvé úmysly právě zhatil.
-
Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele:
Gundrun 2
S o něch domorodců byl cítit strach, ale taky respekt. Přísahám na to, že jsem střízlivý, že se tady někde potuloval onen Jedi… Pomyslel jsem si a podle všeho jsem nebyl daleko od pravdy. Jen jsem nedokázal pochopit jakým způsobem toho dosáhl. Čemu se divíš? U těhle tvorů je považováno za zázrak cokoliv…
Poklekl jsem před tím, který vedl skupinu a uklonil se. Prosím vezmi mne do vaší vesnice za vaším bohem. Plním důležité božské poselství… Dodal jsem tajuplně. Potom jsem ukázal směrem, kde jsem zanechal Mistra. Vezměme i mého přítele prosím…
S o něch domorodců byl cítit strach, ale taky respekt. Přísahám na to, že jsem střízlivý, že se tady někde potuloval onen Jedi… Pomyslel jsem si a podle všeho jsem nebyl daleko od pravdy. Jen jsem nedokázal pochopit jakým způsobem toho dosáhl. Čemu se divíš? U těhle tvorů je považováno za zázrak cokoliv…
Poklekl jsem před tím, který vedl skupinu a uklonil se. Prosím vezmi mne do vaší vesnice za vaším bohem. Plním důležité božské poselství… Dodal jsem tajuplně. Potom jsem ukázal směrem, kde jsem zanechal Mistra. Vezměme i mého přítele prosím…
Gundrun 2
Domorodci si tě vyslechli a velký údiv u nich vzbudilo hlavně to, že jsi pokleknul. Stále dost nepřátelsky drželi oštěpy tvým směrem, avšak ylo vidět na jejich tvářích více údivu nežli hněvu. Náčelník promluvil s několika muži jejich rodným jazykem, kterému jsi nerozumněl a ti se rozběhli pro tvého mistra. Potom náčelník promluvil k tobě znovu lámaným basicem:
Dobře, my věřit. Ty muset odložit božskou zbraň a potom moct jít s mnou k bohu!
Podíval se na tebe nesmlouvavým pohledem lovce, který ti prozradil, že pokud ho neuposlechneš, klidně tě nechá zabít. Těžko říct, jeslti si uvědomovali moc a sílu, kterou vládneš, zřejmě však ano nebo byli velice zdrženliví či nebyli až tak primitivní jak sis myslel.
Domorodci si tě vyslechli a velký údiv u nich vzbudilo hlavně to, že jsi pokleknul. Stále dost nepřátelsky drželi oštěpy tvým směrem, avšak ylo vidět na jejich tvářích více údivu nežli hněvu. Náčelník promluvil s několika muži jejich rodným jazykem, kterému jsi nerozumněl a ti se rozběhli pro tvého mistra. Potom náčelník promluvil k tobě znovu lámaným basicem:
Dobře, my věřit. Ty muset odložit božskou zbraň a potom moct jít s mnou k bohu!
Podíval se na tebe nesmlouvavým pohledem lovce, který ti prozradil, že pokud ho neuposlechneš, klidně tě nechá zabít. Těžko říct, jeslti si uvědomovali moc a sílu, kterou vládneš, zřejmě však ano nebo byli velice zdrženliví či nebyli až tak primitivní jak sis myslel.
-
Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele:
Gundrun 2
No vida, konečně jsme se hnuli z místa a vypadá to, že dokonce správným směrem. Pomyslel jsem si a pořádně si oddychl. Skutečnost, že náčelník se mnou promluvil ač těžkopádným nikoliv však nesrozumitelným baskicem mne celkem po právu utvrdila v názoru, že onen rychlý vzestup jejich kultury vděčí za mnohé onomu ztracenému rytíři Jedi. Jen by mne zajímalo,co ho přimělo hrát si na boha. Tohle mi nepřijde logické… Prozatím jsem však nechal své myšlenky odplout a řekl jen. Veď mě příteli… Na přemýšlení bude čas později. Hezky jedno po druhém…
No vida, konečně jsme se hnuli z místa a vypadá to, že dokonce správným směrem. Pomyslel jsem si a pořádně si oddychl. Skutečnost, že náčelník se mnou promluvil ač těžkopádným nikoliv však nesrozumitelným baskicem mne celkem po právu utvrdila v názoru, že onen rychlý vzestup jejich kultury vděčí za mnohé onomu ztracenému rytíři Jedi. Jen by mne zajímalo,co ho přimělo hrát si na boha. Tohle mi nepřijde logické… Prozatím jsem však nechal své myšlenky odplout a řekl jen. Veď mě příteli… Na přemýšlení bude čas později. Hezky jedno po druhém…
Gundrun 2
Nškolik domorodců přivedlo tvého dezorientovaného mistra, který se na všechny smál a uctivě je zdravil a chváli jim jejich ostré oštěpy. jeden z domorodců nesl mistrův světelný meč s posvátnou uctivostí, další tak učinil s tvým mečem a náčelním tě vyzval:
Jít za my!
Po těch slovech se vydal houštím zpět k vesnici nesledován několika muži, ty jsi vyšel hned za nimi a několik dalších šlo za tabou s tvým mistrem, cítil jsi, že několik z nich an tbe stále míří oštěpy z nedůvěřivosti.
Brzy jste dorazili na kraj vesnice, kde stálo mnohorákosových chatrčí a dokonce i pár dřevěných bytelných srubů, které do této civilizace evidentně nezapadaly a na první pohled sloužili jako ístap ro společenské události a ubytování pro nejdůležitější členy společenstva. Uprostřed vesnice však všemu vévodil ohromný kamený dům ve skvlěé formě, který z venčí vypadal opravdu impozantně. Zjistili jste, že vesnice je opravdu obrovská a z náměstíčka před budovou nebylo vidět na konec ani začátek osady. Všude kolem vás bylo mnoho starců a dětí, žen jste moc nezahlédly, zřejmě v tuto dobu pracují někde na políčkách.
Domorodci vás dále vedli až před vchod do budovy, kde se náčelník zastavil a promluvil k vám:
My teď vejít, vy muset nekoukat do očí bohu a muset pokleknout až my vám říct, jinak vy zemřít!
Právě vyčkává na tvou reakci, protože tvůj mistr už vesele odkýval všechno a pokouší se bavit s domorodci, kteří ho podpírají, ti však nejeví stejný zájem jako on a docela nahlas se baví svým rodným jazykem, ve kterém se zřejmě tvému mistru posmívají.
Nškolik domorodců přivedlo tvého dezorientovaného mistra, který se na všechny smál a uctivě je zdravil a chváli jim jejich ostré oštěpy. jeden z domorodců nesl mistrův světelný meč s posvátnou uctivostí, další tak učinil s tvým mečem a náčelním tě vyzval:
Jít za my!
Po těch slovech se vydal houštím zpět k vesnici nesledován několika muži, ty jsi vyšel hned za nimi a několik dalších šlo za tabou s tvým mistrem, cítil jsi, že několik z nich an tbe stále míří oštěpy z nedůvěřivosti.
Brzy jste dorazili na kraj vesnice, kde stálo mnohorákosových chatrčí a dokonce i pár dřevěných bytelných srubů, které do této civilizace evidentně nezapadaly a na první pohled sloužili jako ístap ro společenské události a ubytování pro nejdůležitější členy společenstva. Uprostřed vesnice však všemu vévodil ohromný kamený dům ve skvlěé formě, který z venčí vypadal opravdu impozantně. Zjistili jste, že vesnice je opravdu obrovská a z náměstíčka před budovou nebylo vidět na konec ani začátek osady. Všude kolem vás bylo mnoho starců a dětí, žen jste moc nezahlédly, zřejmě v tuto dobu pracují někde na políčkách.
Domorodci vás dále vedli až před vchod do budovy, kde se náčelník zastavil a promluvil k vám:
My teď vejít, vy muset nekoukat do očí bohu a muset pokleknout až my vám říct, jinak vy zemřít!
Právě vyčkává na tvou reakci, protože tvůj mistr už vesele odkýval všechno a pokouší se bavit s domorodci, kteří ho podpírají, ti však nejeví stejný zájem jako on a docela nahlas se baví svým rodným jazykem, ve kterém se zřejmě tvému mistru posmívají.
-
Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele:
Gundrun 2 – Impozantní osada
Byl jsem připraven na cokoliv, ale to co jsem viděl jen dokazovalo, jak hluboce jsem se ohledně svého přesvědčení rouhal. Bylo totiž jasně vidět, kde zasáhla „boží“ moc. Bytelné sruby a monumentální chrám toho byli více než dostačujícím důkazem. A přesto bylo tu něco, co viselo ve vzduchu. Něco co dokonale podkopávalo veškerou idylu tohohle kmene. Je to válka? Je to vznikající kult osobnosti? Nebo je to celá tahle planeta, místo, které podrývají schopnosti a moc Jediů? Otřásl jsem se. Moc... Slovo moc mi znělo v uších jako svítící, varovný maják. Dvakrát jsem se nadechl, dvakrát vydechl. Ať je, či to bylo cokoliv viselo to nad touhle planetou, jako ostrá břitva. Připadám si, jako bych mě strčili do přetlakové komory... Z úvah mě vytrhl náčelník, který mi sdělil své varování, ale přesto se na mne díval pohledem jakoby vyslovil otázku.
Přinutil jsem se ke klidu a vyrovnaným pohledem upřeným na náčelníka jsem odpověděl. Nebylo by nejdřív lepší aby ses svého boha zeptal zda nás vůbec příjme? Nebylo by moudré před něj takhle vpadnout... Tímto obratem jsem sledoval jedinou věc a sice „boží“ reakci. Pokud nás totiž příjme „velký pán“ s pozitivní náladou nebyly mé varovné myšlenky s velkou pravděpodobností určeny jemu. Tedy alespoň prozatím... Otočil jsem se k Mistrovi zatímco náčelník zvažoval odpověď. Vydržte, všechno se dozvíte hlavně klid... Po té jsem obrátil svou pozornost zpět k náčelníkovi.
Byl jsem připraven na cokoliv, ale to co jsem viděl jen dokazovalo, jak hluboce jsem se ohledně svého přesvědčení rouhal. Bylo totiž jasně vidět, kde zasáhla „boží“ moc. Bytelné sruby a monumentální chrám toho byli více než dostačujícím důkazem. A přesto bylo tu něco, co viselo ve vzduchu. Něco co dokonale podkopávalo veškerou idylu tohohle kmene. Je to válka? Je to vznikající kult osobnosti? Nebo je to celá tahle planeta, místo, které podrývají schopnosti a moc Jediů? Otřásl jsem se. Moc... Slovo moc mi znělo v uších jako svítící, varovný maják. Dvakrát jsem se nadechl, dvakrát vydechl. Ať je, či to bylo cokoliv viselo to nad touhle planetou, jako ostrá břitva. Připadám si, jako bych mě strčili do přetlakové komory... Z úvah mě vytrhl náčelník, který mi sdělil své varování, ale přesto se na mne díval pohledem jakoby vyslovil otázku.
Přinutil jsem se ke klidu a vyrovnaným pohledem upřeným na náčelníka jsem odpověděl. Nebylo by nejdřív lepší aby ses svého boha zeptal zda nás vůbec příjme? Nebylo by moudré před něj takhle vpadnout... Tímto obratem jsem sledoval jedinou věc a sice „boží“ reakci. Pokud nás totiž příjme „velký pán“ s pozitivní náladou nebyly mé varovné myšlenky s velkou pravděpodobností určeny jemu. Tedy alespoň prozatím... Otočil jsem se k Mistrovi zatímco náčelník zvažoval odpověď. Vydržte, všechno se dozvíte hlavně klid... Po té jsem obrátil svou pozornost zpět k náčelníkovi.
Gundrun 2
Náčelník ti odvětil na tvé rýpnutí jedinou větou:
Náš bůh vás čekat! Vy vstoupit za já!
Potom zabouchal na ohromná vrata chrámu, která se po chvilce rozevřela a tebe ovanul chladný vzduch, který se vyhrnul z "chrámu". Náčelník se pomalu vydal do útrob budovy, která byla osvícena podivnými světly. Se skloněnou hlavou kráčel asi až do půlky obrovské místnosti, kde poklekl a přitom spražil pohledem i tebe s tvým mistrem, abyste taktéž poklekli. S vámi vstoupili do msítnosti jen dva domorodci, kteří poklekli vedle svého náčelníka a drželi vaše světelné meče. Před sebou jste teď vyděli velké a z této pozice pohodlně vypadající křeslo, kde však nikdo neseděl.
Nikoho dalšího jste vevnitř neviděli, přesto domorodci položili vaše meče na zem a následně se všichni tři zvedli a s úklonkami odešli pryč z místnosti a nechali vás tam samotné. Ve chvíli, kdy se vrata zavřely, uslyšeli jste hluboký a klidný hlas, který se k vám blížil.
Kdo jste? A proč jste zabili jednoho z mých bojovníků?!
hlas náhle doprovodil i zvuk kroků a tys konečně zahlédl muže, který k vám promlouval, když si právě v černém ozdobném rouchu sedl do křesla před vámi. Do tváře jsi mu neviděl, protože měl velkou kápi.
Náčelník ti odvětil na tvé rýpnutí jedinou větou:
Náš bůh vás čekat! Vy vstoupit za já!
Potom zabouchal na ohromná vrata chrámu, která se po chvilce rozevřela a tebe ovanul chladný vzduch, který se vyhrnul z "chrámu". Náčelník se pomalu vydal do útrob budovy, která byla osvícena podivnými světly. Se skloněnou hlavou kráčel asi až do půlky obrovské místnosti, kde poklekl a přitom spražil pohledem i tebe s tvým mistrem, abyste taktéž poklekli. S vámi vstoupili do msítnosti jen dva domorodci, kteří poklekli vedle svého náčelníka a drželi vaše světelné meče. Před sebou jste teď vyděli velké a z této pozice pohodlně vypadající křeslo, kde však nikdo neseděl.
Nikoho dalšího jste vevnitř neviděli, přesto domorodci položili vaše meče na zem a následně se všichni tři zvedli a s úklonkami odešli pryč z místnosti a nechali vás tam samotné. Ve chvíli, kdy se vrata zavřely, uslyšeli jste hluboký a klidný hlas, který se k vám blížil.
Kdo jste? A proč jste zabili jednoho z mých bojovníků?!
hlas náhle doprovodil i zvuk kroků a tys konečně zahlédl muže, který k vám promlouval, když si právě v černém ozdobném rouchu sedl do křesla před vámi. Do tváře jsi mu neviděl, protože měl velkou kápi.
-
Garth Devilman
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1683
- Registrován: 27.8.2007 09:16:26
- Bydliště: Štěpánov
- Kontaktovat uživatele:
Gundrun 2 – V chrámu „Boha“ Velikého
Už jsem viděl onu monumentální budovu zvenku a to mi připadla nepřekonatelná. Jestliže jsem měl takovýto pocit při zhlédnutí budovy zvenku rozhodně jsem nečekal to, co na nás čekalo vevnitř. Po té co náčelník zabouchal na ohromné dveře, která se vzápětí neslyšně otevřela. Podíval jsem se směrem na svého Mistra. Jeho ústa připomínala svým tvarem v tuto chvíli písmeno O. Když jsme vešli do chrámu na malou chvíli jsem byl nucen otevřít ústa. Hned jsem je však zase zavřel, abych náhodou nezavdal našim dvěma strážcům. Ti však byli k našim výlevům neteční a spíše se věnovali světelným mečům, jež nesli s posvátnou hrůzou v očích.
Ocitli jsme se ve velkém sále. Místnost byla prostorná. Jako výraz nadřazenosti se po stranách tyčily mohutné sloupy. Nejvíc co mne udivilo byla však podlaha. Byla utvořena z něčeho co připomínalo mramor. Kde mohli na písečné planetě sehnat tak tvrdý povrch? Projelo mi hlavou. Náš průvodce kráčel se svěšenou hlavou. Jeho pohledy, které občas posílal k nám nás vybízely k tomu abychom tak učinili rovněž. Vyslal jsem proto k Mistrovi prosebný pohled a sám sklonil hlavu. V místnosti stál osamocený trůn. Když náčelník poklekl, učinil jsem taktéž a podvědomě zaregistroval, že Mistr učinil totéž. Když oba dva domorodci poklekli a položili své meče před trůn, poté spolu s náčelníkem s velkými úklonami opustili chrám a dveře se zavřely.
Chvilku se nedělo nic, a proto jsem pak skoro nadskočil, když jsem zaslechl hlas, který vyslovil otázku, a který se k nám blížil. Uznal jsem za dobré odpovědět. Jmenuji se Ryan Kawel a jsem padawan řádu rytířů Jedi. Toto je můj Mistr Diagles Gu´Avin. Na chvílMrzí mě to…i jsem se odmlčel a po pár chvilkách pokračoval. Prosím pane za prominutí, ale zabití vašeho bojovníka je pro mne obzvláště bolestivé… Uslyšel jsem zvuk kroků a zároveň letmo zahlédl muže v kápi. Pár stručnými větami jsem vylíčil jak se to celé seběhlo. Mluvil jsem nenuceným, neutrálním tónem. Když jsem skončil jen letmo jsem ukázal na svůj světelný meč a dodal. Mrzí mě to...
Už jsem viděl onu monumentální budovu zvenku a to mi připadla nepřekonatelná. Jestliže jsem měl takovýto pocit při zhlédnutí budovy zvenku rozhodně jsem nečekal to, co na nás čekalo vevnitř. Po té co náčelník zabouchal na ohromné dveře, která se vzápětí neslyšně otevřela. Podíval jsem se směrem na svého Mistra. Jeho ústa připomínala svým tvarem v tuto chvíli písmeno O. Když jsme vešli do chrámu na malou chvíli jsem byl nucen otevřít ústa. Hned jsem je však zase zavřel, abych náhodou nezavdal našim dvěma strážcům. Ti však byli k našim výlevům neteční a spíše se věnovali světelným mečům, jež nesli s posvátnou hrůzou v očích.
Ocitli jsme se ve velkém sále. Místnost byla prostorná. Jako výraz nadřazenosti se po stranách tyčily mohutné sloupy. Nejvíc co mne udivilo byla však podlaha. Byla utvořena z něčeho co připomínalo mramor. Kde mohli na písečné planetě sehnat tak tvrdý povrch? Projelo mi hlavou. Náš průvodce kráčel se svěšenou hlavou. Jeho pohledy, které občas posílal k nám nás vybízely k tomu abychom tak učinili rovněž. Vyslal jsem proto k Mistrovi prosebný pohled a sám sklonil hlavu. V místnosti stál osamocený trůn. Když náčelník poklekl, učinil jsem taktéž a podvědomě zaregistroval, že Mistr učinil totéž. Když oba dva domorodci poklekli a položili své meče před trůn, poté spolu s náčelníkem s velkými úklonami opustili chrám a dveře se zavřely.
Chvilku se nedělo nic, a proto jsem pak skoro nadskočil, když jsem zaslechl hlas, který vyslovil otázku, a který se k nám blížil. Uznal jsem za dobré odpovědět. Jmenuji se Ryan Kawel a jsem padawan řádu rytířů Jedi. Toto je můj Mistr Diagles Gu´Avin. Na chvílMrzí mě to…i jsem se odmlčel a po pár chvilkách pokračoval. Prosím pane za prominutí, ale zabití vašeho bojovníka je pro mne obzvláště bolestivé… Uslyšel jsem zvuk kroků a zároveň letmo zahlédl muže v kápi. Pár stručnými větami jsem vylíčil jak se to celé seběhlo. Mluvil jsem nenuceným, neutrálním tónem. Když jsem skončil jen letmo jsem ukázal na svůj světelný meč a dodal. Mrzí mě to...
Gundrun 2 – V chrámu „Boha“
Potom, co ses představil i omluvil, si vás postava v černé kápi prohlížela zkoumavým pohledem, který jste tušili, ale samozřejmě neviděli, protože kápě skrývala naproste každičkou část obličeje neznámého, který působil velice významně a charizmaticky.
Takže mistr a padawan, koukám, že mistr je trochu mimo. Je čas, abych ukončil vaše bídné životy! Chátro! Jak jste se vůbec opovážili přiletět na mou planetu? Zhyňte!
Krutě se zasmál a potom jediným mávnutím ruky odeslal oba vaše meče daleko od vás. Následně vytáhl svůj světelný meč a zažehl ho. Jasně rudá záře osvítila jeho tvář, která se objevila současně se spuštěním meče, protože druhou rukou ze sebe plášť shodil. Ohavný, snad i hnilobně vypadající obličej, kde chybělo jedno oko, se na vás teď krutě šklebil a náhle se vymrštil ze své pozice a pomocí Síly rychle letěl vaším směrem. Teď jsi viděl, jak tvůj mistr přišel o hlavu a meč se neúprosně blížil i k tobě. A to bylo poslední, co jsi viděl, rudá čepel mířící k tvé hlavě a tvá neschopnost se pohnout, bránit se či utíkat.
Náhle jsi uviděl před očima bílé světlo. Nic jinéh jsi neviděl, nic jsi však také neslyšel, ale chlad a úzkost, které jsi cítil prve, náhle odezněly. Cítil jsi jen teplo, klid a brzy také bolest. Začal jsi cítit žhavé slunce na své tváři a brzy jsi začal i vidět. Viděl jsi, jak ti přímo do očí svítí slunce, které tě naprosto oslňovalo, ale stačil sis všimnout písku a vraku, který ležel opodál. Byl jsi tak zmaten, že tě najednou začala napadat spousta myšlenek. obrovská bolest hlavy a několika dalších míst těla ti to poměrně neulehčovala, každopádně myšlenky na to, zda jsi živ či mrtev, zda bdíš či sníš nebo co se s tebou vlastně děje byly teď důležitější. Jakoby z dálky jsi náhle taky uslyšel zachroptění, které ti připomnělo tvého mistra.
Potom, co ses představil i omluvil, si vás postava v černé kápi prohlížela zkoumavým pohledem, který jste tušili, ale samozřejmě neviděli, protože kápě skrývala naproste každičkou část obličeje neznámého, který působil velice významně a charizmaticky.
Takže mistr a padawan, koukám, že mistr je trochu mimo. Je čas, abych ukončil vaše bídné životy! Chátro! Jak jste se vůbec opovážili přiletět na mou planetu? Zhyňte!
Krutě se zasmál a potom jediným mávnutím ruky odeslal oba vaše meče daleko od vás. Následně vytáhl svůj světelný meč a zažehl ho. Jasně rudá záře osvítila jeho tvář, která se objevila současně se spuštěním meče, protože druhou rukou ze sebe plášť shodil. Ohavný, snad i hnilobně vypadající obličej, kde chybělo jedno oko, se na vás teď krutě šklebil a náhle se vymrštil ze své pozice a pomocí Síly rychle letěl vaším směrem. Teď jsi viděl, jak tvůj mistr přišel o hlavu a meč se neúprosně blížil i k tobě. A to bylo poslední, co jsi viděl, rudá čepel mířící k tvé hlavě a tvá neschopnost se pohnout, bránit se či utíkat.
Náhle jsi uviděl před očima bílé světlo. Nic jinéh jsi neviděl, nic jsi však také neslyšel, ale chlad a úzkost, které jsi cítil prve, náhle odezněly. Cítil jsi jen teplo, klid a brzy také bolest. Začal jsi cítit žhavé slunce na své tváři a brzy jsi začal i vidět. Viděl jsi, jak ti přímo do očí svítí slunce, které tě naprosto oslňovalo, ale stačil sis všimnout písku a vraku, který ležel opodál. Byl jsi tak zmaten, že tě najednou začala napadat spousta myšlenek. obrovská bolest hlavy a několika dalších míst těla ti to poměrně neulehčovala, každopádně myšlenky na to, zda jsi živ či mrtev, zda bdíš či sníš nebo co se s tebou vlastně děje byly teď důležitější. Jakoby z dálky jsi náhle taky uslyšel zachroptění, které ti připomnělo tvého mistra.