Mise pro Gartha (Ryan Kawell) - Co ukrývá Gandrun 2?

[Garth Devilman]

Gundrun 2 – chrám

Muž, který se prohlašoval za boha působil velice charismaticky a velitelsky. Jeho velikost ještě potvrzovaly ony „milé“ věty, kterými nás počastoval. Schylovalo se k průšvihu. Tento fakt byl podpořen tím, že „pánbůh“ mávl svou dlaní a pomocí Síly odhodil naše světelné meče. Tohle už není boží rozmar... Došlo mi ve chvíli, kdy „nejvyšší zažehl svůj světelný meč. Chtěl jsem něco udělat, chtěl jsem se pohnout, ale nemohl jsem. Snad to bylo boží mocí, snad k tomu přispěl moment překvapení. Muž se najednou vymrštil. Byla to otázka vteřin, kdy čepel prolétla Mistrovým čelem. Muž se tvářil hrozivě. Poslední co jsem viděl byla červená čepel mířící k mé hlavě...

Gundrun 2 - neznámo kde, neznámo kdy a neznámo s kým..

Jsem mrtvý nebo ne? Sním nebo bdím? Otevřel jsem oči. Intenzita slunečních paprsků a hlavně pálivá bolest mě je však přinutila zavřít. Soustředil jsem se na to, abych bolest potlačil tím, že uvedu svůj mozek do chodu. Práce vždycky člověka povzbudí... Nevěděl jsem jak dlouho jsem s tím zápasil, ale po nějaké době jsem byl schopen oči opět otevřít. Mžoural jsem do ohnivého slunce. Došlo mi, že ležím na písku. Pokusil jsem pohnout rukou. Co se to děje? Na strážné anděly nevěřím, jen v Sílu. Síla je ve mně Síla mnou prochází... Asi na třetí pokus se mi povedlo pohnout rukou.

S velkým úsilím a občasným zasyknutím jsem se zvedl na rukou a posadil se. Horká písčitá zem sice nebyla nic pohodlného. Nacházel jsem se poblíž nějakého vraku. Najednou mě přepadla bolest ještě intenzivnější než před tím. Ať už to skončí jakkoliv hlavně ať to přestane! Modlil jsem se a otočil se na bok. Tato operace byla doprovázena bolestnými skřeky. Hrozně mě bolelo temeno hlavy jako by mě nikdo škvařil zaživa...

[MrTukan]

Gundrun 2 - poušť, trosky únikoého modulu

S vypětím všech sil ses posadil a opřený o ruce se rozhlédl po okolí. Brzy ses začal orientovat a poznávat trosku vašeho únikového modulu, které byly až nápadně podobny těm, které jsi viděl ve svém snu či snad vizi? Jen ta bolest tam byla menší, aspoň podle toho, co sis pamatoval.

Chvíli po tobě se odkudsi ze šrotu vyškrábal i tvůj mistr, který dost nevybíravě klek a vypadal, že má zraněnou nohu. Připlazil se až k tobě, tvrdě se opřel o trosky vedle tebe a sykl:

Tvrdé, velice tvrdé přistání! Seš v pořádku?

Přitom se koukal na svou ránu na noze, která vypadala oprvdu dost nehezky. Brzy potom, co si nohu s nechutným výrazem prohlédl, začal se koncentrovat v Síle a zřejmě s její pomocí se sanžil léčit své zranění. Zdálo se, že to dost bolí, ale po několika chvílích se rána zdála menší a zdravější, až nakonec úplně zmizela.

[Garth Devilman]

Gundrun 2 – po přistání

Jauwajs...!!!! Tohle bylo moje první slovo. Ano, jsem v pořádku, když pomineme tančící jiskřičky Mistře. Co podnikneme? Snažil jsem se znít, sebejistě, ale boule na hlavě v kombinaci s počáteční ztuhlostí se a podivným pocitem, kdesi hluboko ve mně se neodbytně hlásily. Tady bych nechtěl jed na dovolenou... Konstatoval jsem na adresu teplého počasí... Pořád jsem se ale nemohl zbavit toho divného pocitu jménem Deja – vu.

Instinktivně jsem sáhl za opasek. Světelný meč byl na místě. Proč vždycky, když mi někdo řekne, že měl vidění, začnu mít k Síle o to větší úctu...??? Mimoděk jsem vyslovil své myšlenky nahlas... A teď se to stalo mně. Aby vyšlá věta nepřišla nazmar dodal jsem. Ta hloubka porozumění je nekonečná až zdrcující ...

Mistře, víte něco o zajímavých tvorech v této oblasti? Zeptal jsem se a snažil se, aby to znělo nevinně. Mám totiž takový dojem, že to tady bude nadmíru zajímavé...

________________________________________________________________________________


Snaha byla Tuky...

[MrTukan]

Gundrun 2 – po přistání

Mistr se netváří, že by byl nějak extra v pohodě a tvoje promlouvaní sama k sobě ho asi taky moc nepozvedlo, protože se na tebe podíval svým lehce káravým a nechápavým pohledem jako by chtěl, abys mu to vysvětlil. Pak ti ale nejprve odpověděl na tvoji otázku a položil svoji.

No, o týhle planetě toho moc nevím, bohužel. Ale měli bychom vyrazit hledat nějakou vodu nebo alespoň stín, protože jinak se tu na tom slunci usmažíme. A co jsi měl za vidění mladý můj padawane? Nějaké nepříjemné? Nějaké, které nám něco prozradí o této planetě nebo o tom, kde hledat našeho ztraceného kolegu?

Přitom mistr vstal a celkem bez potíží se prošel se svou, ještě před chvílí, zraněnou nohou. Vypadalo to, že aspoň jedna věc ho těší, a to ta, že může chodit bez potíží a že se mu podařilo ránu vyhojit tak rychle. Potom ze sebe oklepal písek a kejvnul na tebe, co jako bude.

[Garth Devilman]

Gundrun 2

Ne tak doslova... Odpověděl jsem trochu rozpačitě. Mírně červenaje jsem Mistrovi vylíčil co se mi zdálo. A nejvíc mě zaráží, že to bylo tak živé... Do hlasu se mi nevědomky vloudil nejistý podtón. Nesnáším tuhle planetu a to jsem tady teprv přiletěl, tedy vlastně spadl. Jaké skvělé vyhlídky.... No nebyl bych si jím tak jistý. Zafilozofoval jsem, když jsem si užil svoji chvilku ironie. Jediné co mě uklidňuje je, že budoucnost není daná. Je to sice chabá útěcha, ale jsem rád, že tu přece jen nějaká je...

Povzdechl jsem si a pokračoval. Buď na mě za rohem vybafne domorodec s oštěpem nebo to přežijem. Symbolicky jsem se podíval kolem sebe. Samozřejmě všechno by se tu dalo najít všechno, krom betonového rohu. Od hordy, hordy písku, až po tak „nádherná,“ pouštní zvířátka, až z toho člověku oči přecházely. Mistře, je to poprvé, co se necítím jistý. Dokonce ani před Radou jsem se takhle necítil... Trošku nervózně jsem přešlápl a znovu se rozhlédl po písečných dunách. Tak, rovnou za nosem... Ušklíbl jsem se. Ach jo, určování světových stran...

[MrTukan]

Gundrun 2

Potom cos mistrovi vylíčil svou vizi, tak se začal tvářit velice znepokojeně a obezřetně se rozhlédl kolem. Pak vážným tónem začal:

Není pochyb, že šlo o vizi, teď jde o to, zda to měla být vize budoucnosti či jen obrazné náznaky. Musíme postupovat stejným směrem jako v tvé vizi, abychom zjistili, co všechno je pravda a co již bylo jen obrazné varování. Já se cítím úplně v pořádku, necítím žádnou změnu ve svém citu k Síle a rozhodně ji neztrácím, toho se nemusíš bát můj padawane.

Mistr s na chvilku odmlčel a pak přišel s reakcí na tvé vyjádření nejistoty.

Uklidni svou mysl a koncentruj se v Síle, ta jediná ti může ukázat co udělat, abychom nespadli do pasti jako v tvé vizi.

Potom už přestal mluvit a vydal se směrem, který jsi v průběhu svého vyprávění označil za ten, kterým jste se vydali posledně. Rychle se vyškrábal na písečnou dunu a rozhlédl se, následně čekal na to, až ho budeš následovat.

[Garth Devilman]

Gundrun 2

S pokrčením ramen a následným pokývnutím hlavou Mistra následoval. Je to jako ponořit se pod vodu s otevřenými ústy s nadějí, že se vynořím... Vzápětí jsem si málem umlátil ruku o své natvrdlé čelo. Byl jsi vybídnut k tomu aby ses uklidnil a koncentroval. Tak jsem tedy mechanicky následoval svého Mistra a koncentrovaně se uklidňoval.

Pokud byla ta vize, ukázkou budoucnosti, tak jsem v ní asi něco zaspal... Marně jsem si lámal hlavu v čem je problém a zatímco jsem kráčel potichu za Mistrem jsem si zpětně přehrával události v mé vidině. A najednou mi to došlo. Až mi to vůči Mistrovi přišlo nefér a neetické. Jestli se to teď stane, nesmím tu okolnost přejít mlčením, jako minule. Ať bude odpověď jakákoli nesmím. Nikdy jsem mu nepoložil otázku z jeho osobního života. Vždy jsem se spokojil s danou odpovědí a víc nežádal. Třeba se mi nakonec podaří zjistit, proč se tehdy tak ochotně vydal té mrše do náruče...

Tehdy... On je klíč...!!!!! Kdybych dokázal zabránit tomu střetu, tak se dokážu vyhnout i střetu s domorodci a zastavit tu jeho diktaturu... Slova mi plavala v mysli, jako uvolněné čluny po vodní hladině. Přidal jsem do kroku a vyčkával...

[MrTukan]

Gundrun 2

Vylezli jste na vršek duny, odkud jste se rozhlédli a společně jste velice rychle určili směr, kterým jste se vydali v tvé vizi. Směr, kterým měl údajně vést k místu dopadu lodi rytíře Jedi, kterého jste se měli za úkol najít.

Takže tedy tudy.

Zavelel mistr a vydal se dolů z duny určeným směrem. Na chvilku při sestupu znejistěl, protože se mu začal písek pod nohama sesypávat a ujíždět, ale díky své agilitě a vyrovnanosti se dokázal udržet na nohou a kopec seběhnout bez větších problémů.

Nějakou chvíli jste postupovali bez problémů pouští, až jste z další vyšší duny spatřili začátek něčeho jako byl travnatý porost a hned zatím stromy a keře, které jasně signalizovali blízkost oázy, která by mohla, alespoň pro tento okamžik, být velice důležitá, protože vaše zásoby jídla a vody byli velice malé a navíc vedro, které zde panovalo, nebylo vůbec příjemné.

[Garth Devilman]

Gundrun 2

Ajaj... Asi takhle stručně by se dalo vystihnout mé zklamání. Neznamenalo to sice, že bych Mistrovi přál něco zlého, ale na druhou stranu se nad mou hlavou vznášel poměrně silný, „písečný“ otazník, který neúprosně nastavoval otázku smyslu onoho snu – vidění. Nesnášel jsem pocit nevyřešených otázek. Vyvolávalo to ve mně pocit nejistoty a totální zbortění mých idejí.

Pořádně jsem si lokl svého, přiděleného, vodního podílu. Měchy se pomalu vyprazdňovaly a horko se naopak stupňovalo. Tomu se říká přímá ne – úměra, mezi člověkem a přírodou... Mrmlal jsem si v duchu, zatímco jsem strojově, místy až tupě šlapal za Mistrem. Ne, že bych měl něco proti přírodě... Jediové jsou mírumilovní a jsou v souladu s těmito přírodními hrátkami prakticky ztotožňují, já tedy ne... Když se však před námi začala objevovat oáza srdce mi poskočilo. No možná, že na přírodu nakonec přece jen přehodnotím... Po tváři mi přeběhl lehký úsměv.

[Xavier]

Gundrun 2

Cesta k oáze byla ve tvé vizi mnohem kratší. Taže když jste k ní došli už jste sotva pletli nohama.
Oáza i budovy okolo vypadaly téměř stejně jako ve tvé vizi, alespoň jak sis to pamatoval, jen s několika drobnými rozdíly.
Stáli jste na břehu jezírka a doplňovali jste své zásoby vody.
Nemáš nějaký tablety na čištění vody? S touhle nám bude za chvíli špatně.
Prolomil mlčení mistr.

[Garth Devilman]

Gundrun 2

Slunce svítí, všude písek a zřejmě žádná vidina brzkého zlepšení. Takhle stručně a výstižně by se dala popsat celá nastávající situace. Slunce skutečně pražilo tak silně, že to bylo až k neudržení. Co by za to leckterá modelka dala... Pomyslel jsem si, a tak, nějak matně si uvědomoval, že mou mysl zaplavují nepřístojnosti pro mne naprosto nevhodné. Lepší, než kdybych se nechal upéct zaživa. Zdůvodnil jsem to a cítil se hned o pár desítek procent lépe.

Přece jen jsme se nakonec nějakým způsobem dokodrcali na břeh jezírka, kde jsme naplnili své měchy. Když se mě Mistr zeptal na čistící tablety odpověděl jsem poněkud strožeji, než jsem původně chtěl. Ano mám... Bez dalších dlouhých cavyků, jsem Mistrovi podal, co ode mne žádal. Ještě štěstí, že jsem to všechno tak pěkně rozložil. Inu, jsem chytrý uvažuji ekonomicky, ale pořád trčíme v písečné poušti. Nádhera...

[Xavier]

Gundrun 2

Díky.
Odpověděl ti stejně stroze mistr a rozpustil tablety ve vodě. Nechal je chvíli působit a pakz láhve usrkl.
Jo, to by šlo.
Okomentoval stav vody a zase láhev zavřel.
Jééé teď bych se hodil někam do stínu a dal si padla.
Ale to mam asi smůlu co?
Zeptal se tě mistr zklamaně.
No tak jestli máme zase vodu, měli by jsme pokraovat.
Oznámil ti a počkal než si zase zbalíš svůj batoh.

[Garth Devilman]

Gandrun 2

Máme vodu a úchvatný pohled na krajinu... Konstatoval jsem suše a poněkud mechanicky zvedl batoh. Vzhůru ke slunci a kupředu... Zavelel jsem s výrazným přízvukem mísící se nostalgie s pomalu pučící apatií.

I jdou dva poutníci světem,
pískem jen tak letem.
Plouží se jen tak na slunci pomalu a s vervou.
Svoje velké výkony přes koleno nervou.
Jdou stále jistě za svým cílem,
bez ohledu na bolest.
Za horkého slunce,
myslí totiž na neřest...

Lehce jsem pohnul hlavou, abych setřásl tyhle spletité myšlenky. Wookie vem tohle počasí...

[Xavier]

Gandrun 2

Rybníček jste raději obešli obloukem. I když jste zatím žádnou obludu, která byla v tvé vizi, jste neviděli, ale nechtěli jste zbytečně riskovat.
Blížili jste se k vesničce, když se na vás vyřítili domorodci.
Oproti vizi byly poněkud agresivnější. Míříli na vás svými oštěpy, sekyrkami a noži.
Vy odevzat zbraně.
Vyštěkl na vás jeden domorodec, zřejmě jejich vůdce.

[Garth Devilman]

Gandrun 2


Byl jsem rád, že jsme opustili „Jezírko Strachu“ a vydali směrem k vesnici. Vize se daly pochopit pochopitelně různě interpretovat. Já jsem onu předzvěst bral spíše jako možnost dospět k lepšímu výsledku. Blížili jsme se k vesnici, když tu na nás zaútočili domorodci. Byli poněkud více ozbrojeni z čehož se dalo usuzovat mnohé. V duchu jsem si přehrával naše minulé setkání...

Naše největší chyba možná byla v tom, že jsme se vzdali. Přemýšlel jsem. Kdybychom jim ukázali naši sílu, mohli bychom se pokusit podkopat „boží“ autoritu. V takových to kulturách většinou podobné hádky řeší soubojovým stylem. V duchu jsem své myšlenky přetlumočil Mistrovi a čekal přitom na jeho názor. V hlavě se mi rodil plán, ale musel jsem brát i v potaz domorodé domobránce, kteří mohli kdykoli zaútočit. Připraven i na tuto alternativu jsem čekal na rozhodnutí...