Mise pro RomanArts(Roman Arad'as)

[RomanArts]

Munto Codru, Hotel:
Beru si zpět své doklady a ukládám je na své místo. Nakonec se rozhoduji.
Zatím zůstanu tři dny.
Podávám Codru-jance 150 kreditů. V tu chvíli jsem ucítil někoho přicházet, na chvilku jsem doufal, že by to mohla být ona. Byly to však dvě osoby neznalé Síly a dost nadnešené. Samozřejmě velmi vkusně oblečeni.
Tak pokud je to vše, rád bych se ubytoval.

[Jordi Linx]

Munto Codru, Hotel:
Nautolani okolo tebe prošli aniž by si tě všimnuli a zamířili pryč z hotelu, zatímco codru-janka dokončila zápis do knihy a vybídla tě, aby jsi ji následoval k tvému pokoji. Vyjdete po schodech do prvního patra, kde odbočíte doleva a dojdete zhruba do poloviny chodby, kde hoteliérka odemkne pokoj a vejde dovnitř následovaná těsně za tebou. Zde si můžeš prohlédnout středně velký pokoj s dvěma lůžky oddělenými větším stolkem, koupelnou se sprchovým koutem, pracovním stolem a židlí, jednou větší skříní a velkým oknem ven, které ti umožňovalo výhled přímo před hotel. Celý pokoj byl v příjemné světle hnědé barvě, můžeš zde i zahlédnout vázu s čerstvými květinami a několik obrazů s motivy zdejší krajiny.
Vyhovuje vám váš pokoj, pane Arad'adsi ? Kdyby jste si přál, tak lze zajistit i pravidelná jídla ve zdejší restauraci, kde by jste v tom případě dostal desetiprocentní slevu, jako obyvatel tohoto hotelu.
zeptá se tě codru-janka asi po minutě ticha, kdy ti umožnila se nerušeně rozhlédnout po pokoji a jeho vybavení, kde se vše zdálo v nejlepším pořádku.

[RomanArts]

Munto Codru, Hotel:
Přecházím k oknu a zastavuji se těsně před ním. Porozhlížím se po okolí hotelu a přemýšlím co bude mým dalším krokem. Po chvilce se otáčím a rozhlížím se po pokoji. Codru-janka mě zatím informuje o možnostech stravování. Zatím si sundavám kabát a pokládám ho na židli. Teď už se začínám věnovat codru-jance.
Pokoj mi vyhovuje, stravování nebude třeba, děkuji. Doporučila by ste mi v tomto městě nějaký hostinec?

[Jordi Linx]

Munto Codru, Hotel:
Nevšimneš si, že by dle výrazu codru-janku tvá spokojenost těšila, přesto z ni vycítíš emoci, která tomu odpovídá. To jenom prokáže, že tato codru-janka se snaží o své hosty pečovat s náležitou péčí.
Než obvyklý hostinec, tak tu je právě ona restaurace o které jsem se vám zmínila. Místní se příliš nevěnují pijáckým zvykům cizinců a přispívá to i klidnějšímu životu zde ve městě. Kdyby jste chtěl jinou možnost stravování, tak se lze domluvit v obchodě u Tarri, která prodává potraviny. Po domluvě může její sestra na domluvené hodiny připravit jídla dle sortimentu v obchodě, ale cenově je to dražší než v restauraci, i když zase nelze zpochybnit kvalitu.
odpoví ti codru-janka a spíše než hostinec za účelem pití, zmíní možnosti pro najezení se. Zároveň podotkne, že ono pití, které je tak běžné v nesčetných kantýnách všude v galaxii, tu není příliš vítané, alespoň v tomto městě.
Budete si přát ještě nějakou pomoc nebo radu ?
zeptá se ještě poté, co ti odpoví na tvou otázku.

[RomanArts]

Munto Codru, Hotel:
Výlety Jedie za hranice Coruscantu jsou vždy výzvou, každý má něco, co se v jádru nesmí projevovat. Každý rád alespoň na okamžik upustí od svého snažení. U mě to je sklenka. Není moc Jediů co si v tomhle libují, nebo o tom alespoň nemluví. Ani já se tím nikterak nechlubím, ale zde to bude zdá se problém. Na většině planet člověk, nebo jiná bytost snadno zapadne v davu, někdo u baru převlečený za Jedie není ojedinělostí a tak i skutečný Jedi zapadne.
Zdá se, že tady si tu sklenku odpustím.
Se stravováním nebude problém, děkuji to bude vše.
Naznačím tak codru-jance aby odešla. Po jejím odchodu se ještě jednou zastavím u okna a posadím se na postel za účelem meditace.

[Jordi Linx]

Munto Codru, Hotel:
Codru-janka se ti lehce ukloní, než odejde a zavře za sebou dveře. Klíč od pokoje položí na stolek, zatímco ty se v pohodlném posedu na posteli pustíš do meditace.
Meditace probíhá chvilku klidně bez nějakýho většího problému, než se najednou objeví obraz. Ten je zpočátku nejasný a matoucí, ale postupně se vyjasňuje, spatříš v něm svého prvního mistra - mistra Granea. S podivným zájmem kráčel nějakým hradem, nebo spíše velkou kamennou tvrzí. Byla dávno opuštěná, přesto se zdál být mistr Grane opatrný, přesto měl divné tušení, pocit úzkosti, nebezpečí číhajícího ve stínech. Zabočil z velké chodby doprava, aby prošel pod menším obloukem ke kamennému schodišti vedoucímu níže, dolů do tvrzi. Bylo točité a okolí osvětlovala pouze luma tvého mistra, postupně kráčel níže a níže po schodišti, než dorazil k velkým kamenným dveřím, aby se náhle vše zatmělo.
Probral jsi se zpocený a z původního sedu jsi si musel ve své meditaci či něčem jako vizi, lehnout a ztratil na nějakou chvíli vědomí. Při pohledu z okna ven jsi již viděl vesnici za západu slunce, když se ozval klepot na dveře. Za nimi stála vysoká žena v světle hnědé až béžové kápi, z níž ji vykukovaly dlouhé blonďaté vlasy. Měla šedé oči a skýtala obrovský půvab, čehož sis mohl povšimnout, když se na tebe zadívala, navíc působila nesmírně příjemným a uklidňujícím pocitem.
Zdravím tě, byla cesta z Coruscantu dobrá ?
pronesla přátelským tónem a naznačila úsměv.