Talus, Dearic
Jídlo není špatné. Vlastně je po tom všem první dobrou věcí. Světla zhasnou a má cela se ponoří do tmy. Zaslechnu kroky a pak ještě hlas toho doktora.
Promiňte, nechtěla jsem Vás dostat do rozpaků. Omlouvám se.
Zalžu a pokračuji:
Není to lehké. Tamten má na svědomí mou kamarádku. A teď čeká to samé mě a Triss. Chápu, že Vám jde jen o kredity. Lidé musí z něčeho žít. Nijak Vám to nevyčítám. Doufám, až budete mimo tohle hrozné místo, že se Vám bude bezstarostně dýchat a snad o mě nebudete ve zlém přemýšlet. A děkuji za radu, pokud jde o toho druhého doktora.
Poslední pokus. Musela jsem ho náležitě využít.
Přeci jen se do mého vězení probojuje drobný proužek světla. V téhle temnotě je to jediná “věc”, které se má mysl může chytnout, zosobnění naděje. Nevím, jak dlouho jsem tady zavřená. Noc i den zde plyne jinak než má. V naprosté tmě, která zde panuje na mě začne působit spánek. Usnu během chvilky. Spánek mi přijde vhod. Oprostí mě od téhle noční můry. Dodá mi klid, odvahu. Mám sen. Jsem v Chrámu jediu na Yavinu. Vidím známé tváře. Veselé, upřímné, přátelské. Jsem doma a šťastná. Jediný kdo chybí je mistr. Jdu chodbou směrem k mistrovu pokoji. Chci ho vidět, zjistit zda je v pořádku. Otevírám dveře. Celou místnost zahalí oslnivé světlo, vůbec nic nevidím.
Vstávat.
Probudím se. Místnost je ozářena přesně tím světlem z mého snu.
Chci se tam vrátit.
Povzdechnu si smutně. Dovnitř vleze doktor, který mě budil. Nikdy jsem ho ještě neviděla. Bolestivě mě chytne za ruku vede mě pryč. Jde jen tak rychle, abych musela popobíhat. Vychutnává si to, že mě může okřikovat. Jeho hlas zosobňuje vše co má mít každý padouch. A ani chování není o nic lepší. Na konci chodby se otevřou dveře. Doktor mě do nich strčí, ale sám nepokračuje. Nejspíše nemůže. Převezme mě jiný muž. Nemá na sobě zelený doktorský úbor, ale červený. Přes oblek koženou zástěru, na obličeji masku, ruce chrání rukavice celé potřísněné od krve.
Ozve se Patrickův nepříjemný hlas. To co mi sděluje není o nic příjemnější. Stojí u křesla, na kterém je připoután muž. Patrick měl ruku s vyhrnutými rukávy v břiše toho nebožáka a užíval si svou moc. Stejně jako to, že jsem se na to dívala. Snažila jsem se odvrátit zrak, ale jeho trefné poznámky mě nutili se dívat.
Jak dokáže být někdo tak krutý?
Pomyslím si a znovu zavřu oči. To když začne vytahávat mužova střeva. Chvíli se v nich přehrabuje, a pak to ukončí. Teprve nyní si všimnu, jak moc příšerně ten člověk vypadá. Nemá oči, uši ani nos. Rty ošklivě seřízlé.
Jak jen mohl, tak dlouho vydržet?
Patrick ke mně přistoupí a klekne na jedno koleno. Přesně jako to dělal mistr. Při tom pomyšlení se mi zvedne žaludek. Tenhle lump má k němu daleko.
Nemohla jsem se toho nabažit!
Pronesu ironicky a odvrátím pohled od jeho krví potřísněných rukou. Jemu to je nicméně jedno a otře se do mé tváře. Zažívám vnitřní boj. Stojím, vůbec nereaguji, nic neutírám. Jako by se nic nestalo. Znovu jdeme do té luxusní místnosti. Patrick mě pohladí a pošle sednout. Sám přistoupí k jedné ze stěn, zmáčkne tlačítko a objeví se umyvadlo. Sedím na křesle a probodávám ho tím nejhnusnějším pohledem co dovedu.
Musím říct, že docela dobře. Probuzení bylo horší. Nenabídnete mi ubrousek? Nerada bych Vám to tady zašpinila.
Mile se na něj usměji.
Mise pro Gwendolin Wanderer (Gwendolin)
Moderátor: Moderátoři
Talus, Dearic
Můžu ti nabídnout vodu, myslím že jsi se nesprchovala pár dní. Následuj mně.
Dovede tě do dveří, které jsou pěkně schovany v dřevěných obkladech místnosti. Namačká kombinaci, rychle že jsi si jí nevšimla, a pošle tě dovnitř.
Sem gentleman, jak jsi si mohla všimnout, proto ti nechám trochu soukromí, i když po tom všem procházení v okolí bez oblečení, o soukromí asi už moc nepřeýšlíš.
Ty si zatím můžeš umýt, spoustu přípravků, mýdlo, šampon, kondicionér. Vše co potřebuje správný zabiják pro svojí očistu. Je to ale malá místnost, a není kam se dostat, jedinou cestou ven jsou dveře, takže opět žádná šance odejít.
Neutop se nám tam...víš, Triss nám dost pomohla, sice nespolupracuje jako ty, ale dá se s ní mluvit. Pěkně sem si s ní minule popovídal. Ty jsi nám na nic, takže tu přichází dilema. Co s tebou? Jsi nám k ničemu, přesto tě nemůžeme pustit. Tvůj mistr se ztratil, a nemáme vůbec tušení kde je, takže problémy stále narůstají. To se mi nelíbí. Proto až skončíš, uvidíme k čemu jsi.
Poté nastane ticho. Nepříjemné ticho, nepočítaje tekoucí vodu, lehce by jsi slyšela spadnout i pírko. Vyjdeš z improvizované koupelny zpět do místnůstky, kde předtím seděl Patrick, ale nyní je tam prázdno. Nepočítaje válečku na stole, který měl známý tvar. Byl to tvůj světelný meč, který ti ukradli a u něj položený papírek.
„Ukaž k čemu nám jsi.“
Dveře do „mučící místnosti“ byly otevřeny, a nepočítaje mrtvolu muže, na kterém se před tvýma očima vyřádil Patrick, která stále hrdě seděla na místě, s útrobami vyvrhnutými ven, byla prázdná.
V celém zařízení bylo ticho, které prolomill opět známý hlas. Patrick.
Možná jsi si za dobu co jsi tu s náma zjistila, že máme rádi hry. No, nyní přichází jedna závěrečná, nazvěme to „Hrá o přežití“. Vrátily jsme ti meč, sílu sice používat nemůžeš, ale snad to ani potřebovat nebudeš. Tvůj úkol je jednoduchý. Dostat se odsuď. Před tebou je laboratoř, kterou znáš, plná cel a dalších zbytečností. Poté je tam schodiště, které vede do chatrče. Chatrč znáš, a nakonec les. A pozor, teď přichází to nejzajímavější, v lese někde na tebe čekám já. Dokážeš se odsuď dostat? Triss má zas na starosti jiný úkol, ta v tomto zařízení není. Takže, Gwen, připrav se, tři dva jedna, a snaž se. Pokud se dostaneš pryč, jsi volná. Pokud tě chytím, hmm, pak budem muset vyjednávat. A abych to konečně ukončil, Mám pro tebe lahůdku. Abys odemčela zámek, budeš potřebovat klíč. A já ho, jenom kvůli tobě schoval. Vidíš toho chlápka na křesle? Toho s tou menší dirkou v břiše? Tak ten má někde v sobě ukryt klíč. Je trochu hluboko, no, ale tobě to vadit nebude. Pokud by jsi měla otázky ohledně šatů, bohužel, nechal jsem všechno odnést, takže nenajdeš nic co by jsi na sebe mohla navléct, ale nejlepší maskování je to přírodní, mám dojem že před chatrčí je větší bahnitý rybníček, takže, koupeš se ráda? Je už tma, jsme uprostřed noci, takže se zamaskuj pečlivě, ať mi to neulehčuješ. Máš náskok, přeji příjemnou zábavu při hraní této skvělé hry.
Ukončí proslov, a ty najdeš zdroj jeho hlasu -malý reproduktor. Na křesle je muž, o kterém Patrick mluvil a s kterým si vyhrál. Nevoní moc příjemně, ani na něj není hezký pohled, s tvojí rukou se do něj budeš muset ponořit opravdu „hluboko“. Ale pak už ti nic v cestě ven nestojí, až na Patricka, který na tebe nejspíše někde čeká. Celé zařízení je prázdné, všechen personál nejspíše musel odejít, aby jste tam byly sami, a Patrick měl na svojí práci klid...
Můžu ti nabídnout vodu, myslím že jsi se nesprchovala pár dní. Následuj mně.
Dovede tě do dveří, které jsou pěkně schovany v dřevěných obkladech místnosti. Namačká kombinaci, rychle že jsi si jí nevšimla, a pošle tě dovnitř.
Sem gentleman, jak jsi si mohla všimnout, proto ti nechám trochu soukromí, i když po tom všem procházení v okolí bez oblečení, o soukromí asi už moc nepřeýšlíš.
Ty si zatím můžeš umýt, spoustu přípravků, mýdlo, šampon, kondicionér. Vše co potřebuje správný zabiják pro svojí očistu. Je to ale malá místnost, a není kam se dostat, jedinou cestou ven jsou dveře, takže opět žádná šance odejít.
Neutop se nám tam...víš, Triss nám dost pomohla, sice nespolupracuje jako ty, ale dá se s ní mluvit. Pěkně sem si s ní minule popovídal. Ty jsi nám na nic, takže tu přichází dilema. Co s tebou? Jsi nám k ničemu, přesto tě nemůžeme pustit. Tvůj mistr se ztratil, a nemáme vůbec tušení kde je, takže problémy stále narůstají. To se mi nelíbí. Proto až skončíš, uvidíme k čemu jsi.
Poté nastane ticho. Nepříjemné ticho, nepočítaje tekoucí vodu, lehce by jsi slyšela spadnout i pírko. Vyjdeš z improvizované koupelny zpět do místnůstky, kde předtím seděl Patrick, ale nyní je tam prázdno. Nepočítaje válečku na stole, který měl známý tvar. Byl to tvůj světelný meč, který ti ukradli a u něj položený papírek.
„Ukaž k čemu nám jsi.“
Dveře do „mučící místnosti“ byly otevřeny, a nepočítaje mrtvolu muže, na kterém se před tvýma očima vyřádil Patrick, která stále hrdě seděla na místě, s útrobami vyvrhnutými ven, byla prázdná.
V celém zařízení bylo ticho, které prolomill opět známý hlas. Patrick.
Možná jsi si za dobu co jsi tu s náma zjistila, že máme rádi hry. No, nyní přichází jedna závěrečná, nazvěme to „Hrá o přežití“. Vrátily jsme ti meč, sílu sice používat nemůžeš, ale snad to ani potřebovat nebudeš. Tvůj úkol je jednoduchý. Dostat se odsuď. Před tebou je laboratoř, kterou znáš, plná cel a dalších zbytečností. Poté je tam schodiště, které vede do chatrče. Chatrč znáš, a nakonec les. A pozor, teď přichází to nejzajímavější, v lese někde na tebe čekám já. Dokážeš se odsuď dostat? Triss má zas na starosti jiný úkol, ta v tomto zařízení není. Takže, Gwen, připrav se, tři dva jedna, a snaž se. Pokud se dostaneš pryč, jsi volná. Pokud tě chytím, hmm, pak budem muset vyjednávat. A abych to konečně ukončil, Mám pro tebe lahůdku. Abys odemčela zámek, budeš potřebovat klíč. A já ho, jenom kvůli tobě schoval. Vidíš toho chlápka na křesle? Toho s tou menší dirkou v břiše? Tak ten má někde v sobě ukryt klíč. Je trochu hluboko, no, ale tobě to vadit nebude. Pokud by jsi měla otázky ohledně šatů, bohužel, nechal jsem všechno odnést, takže nenajdeš nic co by jsi na sebe mohla navléct, ale nejlepší maskování je to přírodní, mám dojem že před chatrčí je větší bahnitý rybníček, takže, koupeš se ráda? Je už tma, jsme uprostřed noci, takže se zamaskuj pečlivě, ať mi to neulehčuješ. Máš náskok, přeji příjemnou zábavu při hraní této skvělé hry.
Ukončí proslov, a ty najdeš zdroj jeho hlasu -malý reproduktor. Na křesle je muž, o kterém Patrick mluvil a s kterým si vyhrál. Nevoní moc příjemně, ani na něj není hezký pohled, s tvojí rukou se do něj budeš muset ponořit opravdu „hluboko“. Ale pak už ti nic v cestě ven nestojí, až na Patricka, který na tebe nejspíše někde čeká. Celé zařízení je prázdné, všechen personál nejspíše musel odejít, aby jste tam byly sami, a Patrick měl na svojí práci klid...
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Talus, Dearic
Stojím ve sprše. Nemluvím, nic nedělám. Voda po mě stéká. Její barva je narůžovělá od krve. Zalévá mě teplo, ale já se cítím hrozně.
Snad je mistr v pořádku. Musí být!
Tentokrát vlezu pod tekoucí vodu celým tělem. S každou novou kapkou mě opouští špína. Jak ta na těle, tak ta na duši. To co jsem zde zatím zažila, však naprosto nesmyje. Vezmu si šampon a naplním si jím celou dlaň až po okraj. Vmasíruji ho do vlasů. Na řadě je mýdlo a celé mé tělo. Trochu mydlinek se mi dostane do očí. Poslepu přijdu pod sprchu a opláchnout se. Jsem hotová. Ještě ručník a osušit se. Omotám si ho okolo těla, i když na něm není jediné místo, které by Patrick nespatřil. Během koupele přemýšlím nad jeho slovy.
Uvidíme k čemu jsi? Co si zase vymyslel!
Vylezu z koupelny zpět do místnosti. Je prázdná. Všechno je stejné jen na stole je nějaký váleček a papír.
Můj meč!
Přiběhnu k válečku a láskyplně ho sevřu ve dlaních.
Tak teď je mi naprosto jasné, kdo byl ten zloděj! Celou dobu nás sledovali, věděli o každém našem kroku!
Papírek je až na jednu větu prázdný: Ukaž k čemu nám jsi.
Projdu otevřenými dveřmi do mučírny. Místnost je prázdná, zůstalo zde jen tělo toho nebožáka. Hrobové ticho prolomil známí hlas. Nadchází čas poslední hry. Hledám zdroj jeho hlasu, nakonec naleznu malý reproduktor.
Nejspíše jsou v celém areálu i kamery.
Přistoupím k tělu. Takhle z blízka vypadá ta díra v břiše mnohem větší než před tím. Ale není dost velká na to, abych se neušpinila.
Co mi zbývá? Z chop se! Musíš se odsud dostat!
S velkým odporem se přemůžu a strčím pravou ruku do hrudi. Je to skoro jako při hodinách s Marou. Akorát, že tehdy to bylo teoreticky pomocí holografického obrazu. Pomalu se dostávám přes zbytky střev, žaludku, něco podivného tvaru. Na chvilku zavadím o plíce. Pak dosáhnu na druhou stranu. Sklouznu rukou trochu níže a... Mám ho. Klíč. Vytáhnu ho a jdu ke dveřím. Zámek s cvaknutím povolí a já mohu projít. Svůj meč svírám pevně v levé ruce, připravena ho kdykoliv použít. Ale není to třeba. Celý areál je prázdný. Bez potíží se dostanu ke schodišti. Opatrně a s rozvahou vylezu nahoru.
Co udělám až se dostanu do lesa? Asi mi nezbude nic jiného než se zamaskovat bahnem. Mám hodně světlou pokožku o vlasech ani nemluvě, i když je tma hned by mě spatřil.
Stojím ve sprše. Nemluvím, nic nedělám. Voda po mě stéká. Její barva je narůžovělá od krve. Zalévá mě teplo, ale já se cítím hrozně.
Snad je mistr v pořádku. Musí být!
Tentokrát vlezu pod tekoucí vodu celým tělem. S každou novou kapkou mě opouští špína. Jak ta na těle, tak ta na duši. To co jsem zde zatím zažila, však naprosto nesmyje. Vezmu si šampon a naplním si jím celou dlaň až po okraj. Vmasíruji ho do vlasů. Na řadě je mýdlo a celé mé tělo. Trochu mydlinek se mi dostane do očí. Poslepu přijdu pod sprchu a opláchnout se. Jsem hotová. Ještě ručník a osušit se. Omotám si ho okolo těla, i když na něm není jediné místo, které by Patrick nespatřil. Během koupele přemýšlím nad jeho slovy.
Uvidíme k čemu jsi? Co si zase vymyslel!
Vylezu z koupelny zpět do místnosti. Je prázdná. Všechno je stejné jen na stole je nějaký váleček a papír.
Můj meč!
Přiběhnu k válečku a láskyplně ho sevřu ve dlaních.
Tak teď je mi naprosto jasné, kdo byl ten zloděj! Celou dobu nás sledovali, věděli o každém našem kroku!
Papírek je až na jednu větu prázdný: Ukaž k čemu nám jsi.
Projdu otevřenými dveřmi do mučírny. Místnost je prázdná, zůstalo zde jen tělo toho nebožáka. Hrobové ticho prolomil známí hlas. Nadchází čas poslední hry. Hledám zdroj jeho hlasu, nakonec naleznu malý reproduktor.
Nejspíše jsou v celém areálu i kamery.
Přistoupím k tělu. Takhle z blízka vypadá ta díra v břiše mnohem větší než před tím. Ale není dost velká na to, abych se neušpinila.
Co mi zbývá? Z chop se! Musíš se odsud dostat!
S velkým odporem se přemůžu a strčím pravou ruku do hrudi. Je to skoro jako při hodinách s Marou. Akorát, že tehdy to bylo teoreticky pomocí holografického obrazu. Pomalu se dostávám přes zbytky střev, žaludku, něco podivného tvaru. Na chvilku zavadím o plíce. Pak dosáhnu na druhou stranu. Sklouznu rukou trochu níže a... Mám ho. Klíč. Vytáhnu ho a jdu ke dveřím. Zámek s cvaknutím povolí a já mohu projít. Svůj meč svírám pevně v levé ruce, připravena ho kdykoliv použít. Ale není to třeba. Celý areál je prázdný. Bez potíží se dostanu ke schodišti. Opatrně a s rozvahou vylezu nahoru.
Co udělám až se dostanu do lesa? Asi mi nezbude nic jiného než se zamaskovat bahnem. Mám hodně světlou pokožku o vlasech ani nemluvě, i když je tma hned by mě spatřil.
Talus, Dearic
Nahoře byl klid -tak jak je v lese možné, a všude byla naprostá tma. Tvé tělo ale bylo určitě vidět daleko -lidská kůže ve tmě prakticky svítí, což ti hned dokáže "síla" sama, neboť jak vykročíš s chatrče, šlápneš do bahna. A už jasně vidíš rozdíl mezi obnaženou kůží a nohou vynoženou z bláta. A i když je tma, tvé oči si rychle zvyknou, a všimneš si mnohem většího bláta.
Poté se už musíš dostat pryč. Měla by jsi si uvědomit, kam se chceš dostat, a nejlepší strategii jak postupovat. Je zřejmé, že te Patrick sleduje co jsi vyšla, a možná už od doby co jsi byla ještě v podzemí, tudiž nejdřív ho zmást a ztratit se mu.
Nějákým způsobem citíš, že můžeš používat sílu jak potřebuješ -dole byly nějáké rušiče. Takže na své straně máš světelný meč, maskování a sílu. Patrick nadruhou stranu se sílou umí taky v rámci možnosti zacházet, má hodně zkušenosti, a navíc tě z očí nespustil určitě ani teď.
Ty ale můžeš využít vysokého porostu a tvého malého zrůstu, naopak Patrick se se svojí výškou bude těžko skrývat.
Co přesně zamýšlí je ti záhadou, ale je jasné že tě nechce jen tak zabít. To mohl udělat už tolikrát, a nemusel by tě honit po lese...
Nejlepší bude vydat se na cestu hned...
Nahoře byl klid -tak jak je v lese možné, a všude byla naprostá tma. Tvé tělo ale bylo určitě vidět daleko -lidská kůže ve tmě prakticky svítí, což ti hned dokáže "síla" sama, neboť jak vykročíš s chatrče, šlápneš do bahna. A už jasně vidíš rozdíl mezi obnaženou kůží a nohou vynoženou z bláta. A i když je tma, tvé oči si rychle zvyknou, a všimneš si mnohem většího bláta.
Poté se už musíš dostat pryč. Měla by jsi si uvědomit, kam se chceš dostat, a nejlepší strategii jak postupovat. Je zřejmé, že te Patrick sleduje co jsi vyšla, a možná už od doby co jsi byla ještě v podzemí, tudiž nejdřív ho zmást a ztratit se mu.
Nějákým způsobem citíš, že můžeš používat sílu jak potřebuješ -dole byly nějáké rušiče. Takže na své straně máš světelný meč, maskování a sílu. Patrick nadruhou stranu se sílou umí taky v rámci možnosti zacházet, má hodně zkušenosti, a navíc tě z očí nespustil určitě ani teď.
Ty ale můžeš využít vysokého porostu a tvého malého zrůstu, naopak Patrick se se svojí výškou bude těžko skrývat.
Co přesně zamýšlí je ti záhadou, ale je jasné že tě nechce jen tak zabít. To mohl udělat už tolikrát, a nemusel by tě honit po lese...
Nejlepší bude vydat se na cestu hned...
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Talus, Dearic
Jsem venku. Je tma jako v pytli. Nic nevidím, jen své "zářící" tělo. To jak moc jsem vidět mnohem lépe pochopím, když šlápnu do bahna. Tmavé bahno "vykousne" kousek mé kůže a ta se okamžitě skryje ve stínu. Po minutě se mi zlepší zrak. Tmu nahradí šero a stíny.
Patrick mě jistě sleduje. Musím se mu ztratit. Musím pro něj být neviditelná.
Přistoupím k bahnu a jako čuník se v něm vyválím. Obzvlášť pečlivě zamažu bílé vlasy. Stejně zamaskuji i svůj meč. Kov by mě mohl stejně dobře prozradit, jako holá kůže.
Nebude jednoduché se před zkušeným zabijákem schovat, ale na své straně mám několik výhod. Mohu uspět, pokud je správně využiji. Když přemýšlím o svých výhodách uvědomím si přítomnost známého pocitu. Síla! To co rušilo mé schopnosti tady nahoře není. Musím ji správně využít.
Nejlepší bude, když se vydám na cestu. Ne, doslova. Musím jít podél cesty. Držet se stínů a využívat je pro své zamaskování. Opatrně našlapovat, ale ani se nesmím příliš dlouho zdržovat na jednou místě. Z mého těla není díky blátu vidět nic. Tedy až na oči...
Oči! Vzpomenu si na večery na Tythonu. Když se lesní zvěř přiblížila k vesnici bylo jednoduché je najít. Svítili jim oči! Stejně jako se světlo musí odrážet v těch mých.
Sílo, pomoc mi!
Zavřu oči a soustředím se na cestu před sebou, na život v lese, nezvyklý pohyb a zvuky. Poslepu vykročím vpřed. Meč svírám v pravé ruce. Snažím se uklidnit, teď mě nesmí nic rušit.
Jsem venku. Je tma jako v pytli. Nic nevidím, jen své "zářící" tělo. To jak moc jsem vidět mnohem lépe pochopím, když šlápnu do bahna. Tmavé bahno "vykousne" kousek mé kůže a ta se okamžitě skryje ve stínu. Po minutě se mi zlepší zrak. Tmu nahradí šero a stíny.
Patrick mě jistě sleduje. Musím se mu ztratit. Musím pro něj být neviditelná.
Přistoupím k bahnu a jako čuník se v něm vyválím. Obzvlášť pečlivě zamažu bílé vlasy. Stejně zamaskuji i svůj meč. Kov by mě mohl stejně dobře prozradit, jako holá kůže.
Nebude jednoduché se před zkušeným zabijákem schovat, ale na své straně mám několik výhod. Mohu uspět, pokud je správně využiji. Když přemýšlím o svých výhodách uvědomím si přítomnost známého pocitu. Síla! To co rušilo mé schopnosti tady nahoře není. Musím ji správně využít.
Nejlepší bude, když se vydám na cestu. Ne, doslova. Musím jít podél cesty. Držet se stínů a využívat je pro své zamaskování. Opatrně našlapovat, ale ani se nesmím příliš dlouho zdržovat na jednou místě. Z mého těla není díky blátu vidět nic. Tedy až na oči...
Oči! Vzpomenu si na večery na Tythonu. Když se lesní zvěř přiblížila k vesnici bylo jednoduché je najít. Svítili jim oči! Stejně jako se světlo musí odrážet v těch mých.
Sílo, pomoc mi!
Zavřu oči a soustředím se na cestu před sebou, na život v lese, nezvyklý pohyb a zvuky. Poslepu vykročím vpřed. Meč svírám v pravé ruce. Snažím se uklidnit, teď mě nesmí nic rušit.
Talus, Dearic
Tvoje strategie funguje, a se zavřenýma očima poměrně přesně a precizně procházíš lesem. Kdyby jsi se řídila pouze očima, možná by jsi něco přehlédla, neboť les měl strašně složitý terén. Padlé větve, častokrát jsi o ně zakopla, ale nikdy jsi nespadla...
Síla ti pomáhá dobře, možná by někdo řekl, že se snaží bynahradit dobu, kdy jsí jí používat nemohla, ale nic zvláštního jsi necítila -pouze ti pomáhala překračovat překážky, aby jsi neuklouzla. A je to opravdu potřeba. Podél cesty se to ale ještě dá, něco ti napovídá, že hlouběji do lesa je to ještě horší.
Z míry tě vyvede až velká větev, kterou jsi se sice snažila překročit, ale málo si zvedla nohu -a spadla. Naštěstí na první pohled bolestivý pád zbrzdilo bláto, takže jsi vrstvu zachlého bahna sloužícího jako maskování rozšířila o další vrstvu. Blatá se dostávalo do všech myslitelných štěrbin, hlavně v obličeji.
V trávě něco zašustělo. A ozvalo se tiše, přesto jsi to slyšela zřetelně.
Se divím že nemáš v ruce světlici, když už ses rozhodla jít podél cesty. Moc mi to ulehčuješ.
Hlas nepoznáš, ale domyslíš si komu asi tak patří.
Než jsi stihla něco zaregistrovat, zlevé strany na pravou se mihl černý flek. Cestou, nejspíše záměrně upustil něco jako mapu. Byla to taková GPSka, datapad, na něm vyznačená tvá pozice a následně celé okolí lesa až k nejbližšímu městu. Podle toho odhadneš že musíš ujít kolem sedmi kilometrů -pokud by jsi si vzpoměla na Nubii, tak by ti došlo, že stejně kilometrů jste museli dojít od mýtiny k lodi. A to navíc začala být pořádná zima.
Tvoje strategie funguje, a se zavřenýma očima poměrně přesně a precizně procházíš lesem. Kdyby jsi se řídila pouze očima, možná by jsi něco přehlédla, neboť les měl strašně složitý terén. Padlé větve, častokrát jsi o ně zakopla, ale nikdy jsi nespadla...
Síla ti pomáhá dobře, možná by někdo řekl, že se snaží bynahradit dobu, kdy jsí jí používat nemohla, ale nic zvláštního jsi necítila -pouze ti pomáhala překračovat překážky, aby jsi neuklouzla. A je to opravdu potřeba. Podél cesty se to ale ještě dá, něco ti napovídá, že hlouběji do lesa je to ještě horší.
Z míry tě vyvede až velká větev, kterou jsi se sice snažila překročit, ale málo si zvedla nohu -a spadla. Naštěstí na první pohled bolestivý pád zbrzdilo bláto, takže jsi vrstvu zachlého bahna sloužícího jako maskování rozšířila o další vrstvu. Blatá se dostávalo do všech myslitelných štěrbin, hlavně v obličeji.
V trávě něco zašustělo. A ozvalo se tiše, přesto jsi to slyšela zřetelně.
Se divím že nemáš v ruce světlici, když už ses rozhodla jít podél cesty. Moc mi to ulehčuješ.
Hlas nepoznáš, ale domyslíš si komu asi tak patří.
Než jsi stihla něco zaregistrovat, zlevé strany na pravou se mihl černý flek. Cestou, nejspíše záměrně upustil něco jako mapu. Byla to taková GPSka, datapad, na něm vyznačená tvá pozice a následně celé okolí lesa až k nejbližšímu městu. Podle toho odhadneš že musíš ujít kolem sedmi kilometrů -pokud by jsi si vzpoměla na Nubii, tak by ti došlo, že stejně kilometrů jste museli dojít od mýtiny k lodi. A to navíc začala být pořádná zima.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Talus, Dearic
Zatraceně!
Zakleji pro sebe. Vlastně to ani nemělo cenu. Větev a můj pád do bláta udělali své. A přinesli nechtěné ovoce. Kousek ode mě něco zašustilo. Pak se ozval ten hlas. Nepoznala jsem ho, ale není pochyb, že je to Patrick. Soustředím se na nevyhnutelný střet zbraní. Ale nestane se. Naopak. Patrick zmizí v lese. Na místě, kde byl před chvílí zanechá datapad. Je na něm mapa a vyznačena má pozice.
Do města mi zbývá 7 km.
Zapamatuji si mapu. Datapad nechám ležet, kde je. Bylo by příliš riskantní se s ním tahat. Znovu se postavím a vyrazím. Orientuji se stejným způsobem, jako před tím. Pomocí Síly. Je to však mnohem těžší, protože se ochladilo a jediné co mé tělo kryje je bahno.
Nehodlám ti to zjednodušit tím, že vlezu do lesa. Pokud se musíme utkat, tak já budu ten kdo vybere pole!
Zatraceně!
Zakleji pro sebe. Vlastně to ani nemělo cenu. Větev a můj pád do bláta udělali své. A přinesli nechtěné ovoce. Kousek ode mě něco zašustilo. Pak se ozval ten hlas. Nepoznala jsem ho, ale není pochyb, že je to Patrick. Soustředím se na nevyhnutelný střet zbraní. Ale nestane se. Naopak. Patrick zmizí v lese. Na místě, kde byl před chvílí zanechá datapad. Je na něm mapa a vyznačena má pozice.
Do města mi zbývá 7 km.
Zapamatuji si mapu. Datapad nechám ležet, kde je. Bylo by příliš riskantní se s ním tahat. Znovu se postavím a vyrazím. Orientuji se stejným způsobem, jako před tím. Pomocí Síly. Je to však mnohem těžší, protože se ochladilo a jediné co mé tělo kryje je bahno.
Nehodlám ti to zjednodušit tím, že vlezu do lesa. Pokud se musíme utkat, tak já budu ten kdo vybere pole!
Talus, Dearic
Metry ubíhají pod tvýma nohama celkem rychle. I tak to jde těžko. Rozhodně ne tak, jak by jsi si to představovala. A Patrick si s tebou čím dál tím víc hrál. Častokrát odnikud zakřičel, a pak zase ticho. Případně po tobě házel to co našel na zemi. Šišky, houby, nic tak tvrdého, aby tě to "sejmulo", ale většinou se trefil do hlavy. Byl přesný, to se mu muselo přiznat, dokázal hodit tak šikovně, že to dopadlo vysokým obloukem přímo na v ršek tvé hlavy.
Cesta byla nicméně čím dál tím horší, a častokrát se těžko dalo rozeznat, co je cesta a co už les. A navíc Patrick, který si prostě nepřestal hrát.
Další kilometr Gwen.
Něco zašeptalo, aby opět všechno utichlo. Takhle ti to hlásil každý kilometr a podle něho jsi měla mít za sebou už třetí. Zbývala více než půlka cesty. Ale snad Síla, nebo Patrick svým provokováním ti dál sílu, aby jsi pokračovala.
Ššššš, Gwen...
Ozvalo se odněkud předtebou. Poté to stejné, ale za tebou. Snad snaha aby jsi se otočila. A to jenom proto, aby jsi viděla černý flek, který seskočil ze stromu.
Vidíš mně ráda Gwen?
Položil "podivnou" otázku.
Pomatuješ na mojí oblíbenou otázku? Jak se citíme, princezničko?
Ruce měl v postraních stranách pláště, jako známku toho, že za hrozbu tebe určitě nepovažoval.
Pěknej kabátek mimochodem.
Metry ubíhají pod tvýma nohama celkem rychle. I tak to jde těžko. Rozhodně ne tak, jak by jsi si to představovala. A Patrick si s tebou čím dál tím víc hrál. Častokrát odnikud zakřičel, a pak zase ticho. Případně po tobě házel to co našel na zemi. Šišky, houby, nic tak tvrdého, aby tě to "sejmulo", ale většinou se trefil do hlavy. Byl přesný, to se mu muselo přiznat, dokázal hodit tak šikovně, že to dopadlo vysokým obloukem přímo na v ršek tvé hlavy.
Cesta byla nicméně čím dál tím horší, a častokrát se těžko dalo rozeznat, co je cesta a co už les. A navíc Patrick, který si prostě nepřestal hrát.
Další kilometr Gwen.
Něco zašeptalo, aby opět všechno utichlo. Takhle ti to hlásil každý kilometr a podle něho jsi měla mít za sebou už třetí. Zbývala více než půlka cesty. Ale snad Síla, nebo Patrick svým provokováním ti dál sílu, aby jsi pokračovala.
Ššššš, Gwen...
Ozvalo se odněkud předtebou. Poté to stejné, ale za tebou. Snad snaha aby jsi se otočila. A to jenom proto, aby jsi viděla černý flek, který seskočil ze stromu.
Vidíš mně ráda Gwen?
Položil "podivnou" otázku.
Pomatuješ na mojí oblíbenou otázku? Jak se citíme, princezničko?
Ruce měl v postraních stranách pláště, jako známku toho, že za hrozbu tebe určitě nepovažoval.
Pěknej kabátek mimochodem.
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Talus, Dearic
Patrick si se mnou po cestě hraje. Zjeví se, upozorní na sebe a zmizí. Vychutnává si mě. Nikdy ale neudělá nic co by mě nějak ohrozilo na zdraví. Vžil se do role lovce, který svou kořist nejdříve utahá, a když je vyčerpaná zasadí smrtící úder.
Musím být ve střehu.
Pomyslím si a snažím se soustředit na jeho přítomnost. Je to čím dál tím více náročné, ale stále mám dost sil. Na temeno hlavy mi dopadne další šiška. Uslyším pohyb ve křoví. Kouknu tím směrem, ale už je pryč. Pohodlná cesta, která byla ze začátku se mění na překážkovou dráhu. Přestávám se orientovat zda jsem na cestě nebo v lese. Každý kilometr se mi Patrick zahlásí. Představa blížícího se cíle mi dodává novou sílu zas a znovu čelit jeho provokacím. Chtěla bych ho ignorovat, ale nejde to. Vždy si najde nejvhodnější okamžik, aby upoutal mou pozornost. Od nohou se mi do těla dostává chlad a spolu s ním se hlásí o slovo pocity, které se ve mě Patrick snaží tak dlouho vyvolat. Obavy, strach, nejistota. Síla mě na něj vždy upozorní, přesto nestačím na nic včas reagovat. Je to mnohem silnější, rychlejší a prohnanější soupeř. Zosobňuje vše zlé co mě v mém životě potkalo. Jak mám tomu všemu sama čelit?
Zbav se těch pocitů, vyčisti si mysl. Nejsnazší způsob jak svého nepřítele porazit není udolat ho fyzicky, ale psychicky. Soupeř, který svůj boj předem vzdá nemůže vyhrát. Vlastně na to ani nemá právo.
Pomyslím na to co by mi v takové situaci asi řekl mistr. Snažím se představit si jeho hlas a úsměv, který mě povzbuzuje. Zpomalím. Někde přede mnou cítím jeho přítomnost. Za chvilku uslyším jeho hlas. Během sekundy se vytratí a znovu se ozve za mými zády. Otočím se. Ze stromu se jako noční pták snese velký stín.
Snad nečeká, že mu na tu otázku odpovím.
Pohlédnu mu pevně do očí. Tady v té tmě, v lese, vypadají jako oči nemilosrdného dravce.
Pomatuješ na mojí oblíbenou otázku? Jak se citíme, princezničko? Pěknej kabátek mimochodem.
Vyčkávám s odpovědí, místo toho si ho důkladně prohlížím. Ruce má v kapsách, tak moc si je jistý, že pro něho žádné nebezpečí neznamenám. Určitě bych byla překvapena jeho bleskovými reakcemi, pokud bych se rozhodla zaútočit.
Kabátek? Jak vždycky říkala Mara, je to to nejlepší co dům dal. A k tomu jak se cítím...
Záměrně odpovídám v obráceném pořadí.
...je mi zima, smrdím jak bantha, mám vztek a tady to okolí...
Ukážu rukou okolo sebe a využiji momentu, abych si tohle místo dobře prohlédla.
Každé místo je dobré pro boj. Tady aspoň není tolik překážek.
Znovu se k němu otočím a dokončím větu:
...na mě nijak zvlášť hezky nepůsobí. Jak se cítíte vy?
Musím ho připravit o co nejvíce výhod.
Zavřu oči, své další kroky řídím pomocí Síly. Co nejrychleji udělám kotoul pro zdolání vzdálenosti mezi námi. V poslední vteřině zažehnu čepel a zaútočím na nohy.
Patrick si se mnou po cestě hraje. Zjeví se, upozorní na sebe a zmizí. Vychutnává si mě. Nikdy ale neudělá nic co by mě nějak ohrozilo na zdraví. Vžil se do role lovce, který svou kořist nejdříve utahá, a když je vyčerpaná zasadí smrtící úder.
Musím být ve střehu.
Pomyslím si a snažím se soustředit na jeho přítomnost. Je to čím dál tím více náročné, ale stále mám dost sil. Na temeno hlavy mi dopadne další šiška. Uslyším pohyb ve křoví. Kouknu tím směrem, ale už je pryč. Pohodlná cesta, která byla ze začátku se mění na překážkovou dráhu. Přestávám se orientovat zda jsem na cestě nebo v lese. Každý kilometr se mi Patrick zahlásí. Představa blížícího se cíle mi dodává novou sílu zas a znovu čelit jeho provokacím. Chtěla bych ho ignorovat, ale nejde to. Vždy si najde nejvhodnější okamžik, aby upoutal mou pozornost. Od nohou se mi do těla dostává chlad a spolu s ním se hlásí o slovo pocity, které se ve mě Patrick snaží tak dlouho vyvolat. Obavy, strach, nejistota. Síla mě na něj vždy upozorní, přesto nestačím na nic včas reagovat. Je to mnohem silnější, rychlejší a prohnanější soupeř. Zosobňuje vše zlé co mě v mém životě potkalo. Jak mám tomu všemu sama čelit?
Zbav se těch pocitů, vyčisti si mysl. Nejsnazší způsob jak svého nepřítele porazit není udolat ho fyzicky, ale psychicky. Soupeř, který svůj boj předem vzdá nemůže vyhrát. Vlastně na to ani nemá právo.
Pomyslím na to co by mi v takové situaci asi řekl mistr. Snažím se představit si jeho hlas a úsměv, který mě povzbuzuje. Zpomalím. Někde přede mnou cítím jeho přítomnost. Za chvilku uslyším jeho hlas. Během sekundy se vytratí a znovu se ozve za mými zády. Otočím se. Ze stromu se jako noční pták snese velký stín.
Snad nečeká, že mu na tu otázku odpovím.
Pohlédnu mu pevně do očí. Tady v té tmě, v lese, vypadají jako oči nemilosrdného dravce.
Pomatuješ na mojí oblíbenou otázku? Jak se citíme, princezničko? Pěknej kabátek mimochodem.
Vyčkávám s odpovědí, místo toho si ho důkladně prohlížím. Ruce má v kapsách, tak moc si je jistý, že pro něho žádné nebezpečí neznamenám. Určitě bych byla překvapena jeho bleskovými reakcemi, pokud bych se rozhodla zaútočit.
Kabátek? Jak vždycky říkala Mara, je to to nejlepší co dům dal. A k tomu jak se cítím...
Záměrně odpovídám v obráceném pořadí.
...je mi zima, smrdím jak bantha, mám vztek a tady to okolí...
Ukážu rukou okolo sebe a využiji momentu, abych si tohle místo dobře prohlédla.
Každé místo je dobré pro boj. Tady aspoň není tolik překážek.
Znovu se k němu otočím a dokončím větu:
...na mě nijak zvlášť hezky nepůsobí. Jak se cítíte vy?
Musím ho připravit o co nejvíce výhod.
Zavřu oči, své další kroky řídím pomocí Síly. Co nejrychleji udělám kotoul pro zdolání vzdálenosti mezi námi. V poslední vteřině zažehnu čepel a zaútočím na nohy.
Talus, Dearic
Po ladném kotoulu se tvůj meč snaží zasáhnout nohy, ale v poslední chvíli se Patrick rozkročí, zvedne nohu, aby se otočil na špičce druhé, a skončí pozicí bokem k tobě.
Víš, je mi teplo, dobře se bavím...a tenhle les je přímo ideální na procházky...takže se cítím báječně...
Odpoví ti na otázku. A hned na to dodá.
Ale ty mně ráda nevidíš co?
Stojí klidně na místě, a zdá se že se dívá někam za tebe. Nic tam není, nejspíše jako onisko používá strom. Ale na tebe se nepodívá.
Začátek ale pěkný, ten kotoul se ti povedl, zakončení už trochu pokulhávalo...
Ještě nedokončí větu, a vyrazí vpřed tak rychle, že jeho pohyb ani předvídat nedokážeš. Ruce má venku a než se naděješ, svírá tě oběma rukama pod krkem. Celou dobu se nezastavil, takže jak tě v běhu chytil, stále šel stejnou rychlostí, a táhl tvoje nohy po zemi, a zastavil až když tvoje záda potkala strom. To už jsi byla v jeho úrovní očí, tedy asi půl metru nad zemí. Usmál se. Na hlavě žiádnou pokrývku neměl, a tvář měl stejně zamazanou jako ty. Maskování mu určitě říkalo hodně, perfektně splýval. Aby zakryl oči, použil kontaktní čočky a jeho oči byly černé jak černé perly. Jediné co ho mohlo prozradit byly zářivě bílé zuby, ty jsi ale měla tu čest vidět poprvé. Měl tě sevřenou v ruce pevně, ale nedusila jsi se, byl to velice zvláštní stisk, kdy tě držel pevne pod krkem, ale dýchací trubici si měla volnou. Schválně. Přesto jsi nemohla hlavou pohnout, neboť nezapoměl přidržet pradu a spodní čelist, tak aby jsi se nemohla podívat nikam jinam -dostran, ale ani nahoru nebo dolů. A užíval si tuto chvíli.
Říká ti něco boj bezezbraně? Nebo se bez svého vercajku neobejdeš?
Upozorní na meč, který leží za tebou ne zemi...
Po ladném kotoulu se tvůj meč snaží zasáhnout nohy, ale v poslední chvíli se Patrick rozkročí, zvedne nohu, aby se otočil na špičce druhé, a skončí pozicí bokem k tobě.
Víš, je mi teplo, dobře se bavím...a tenhle les je přímo ideální na procházky...takže se cítím báječně...
Odpoví ti na otázku. A hned na to dodá.
Ale ty mně ráda nevidíš co?
Stojí klidně na místě, a zdá se že se dívá někam za tebe. Nic tam není, nejspíše jako onisko používá strom. Ale na tebe se nepodívá.
Začátek ale pěkný, ten kotoul se ti povedl, zakončení už trochu pokulhávalo...
Ještě nedokončí větu, a vyrazí vpřed tak rychle, že jeho pohyb ani předvídat nedokážeš. Ruce má venku a než se naděješ, svírá tě oběma rukama pod krkem. Celou dobu se nezastavil, takže jak tě v běhu chytil, stále šel stejnou rychlostí, a táhl tvoje nohy po zemi, a zastavil až když tvoje záda potkala strom. To už jsi byla v jeho úrovní očí, tedy asi půl metru nad zemí. Usmál se. Na hlavě žiádnou pokrývku neměl, a tvář měl stejně zamazanou jako ty. Maskování mu určitě říkalo hodně, perfektně splýval. Aby zakryl oči, použil kontaktní čočky a jeho oči byly černé jak černé perly. Jediné co ho mohlo prozradit byly zářivě bílé zuby, ty jsi ale měla tu čest vidět poprvé. Měl tě sevřenou v ruce pevně, ale nedusila jsi se, byl to velice zvláštní stisk, kdy tě držel pevne pod krkem, ale dýchací trubici si měla volnou. Schválně. Přesto jsi nemohla hlavou pohnout, neboť nezapoměl přidržet pradu a spodní čelist, tak aby jsi se nemohla podívat nikam jinam -dostran, ale ani nahoru nebo dolů. A užíval si tuto chvíli.
Říká ti něco boj bezezbraně? Nebo se bez svého vercajku neobejdeš?
Upozorní na meč, který leží za tebou ne zemi...
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Talus, Dearic
Řekněme, že s mečem v břiše bych tě viděla radši.
Odpovím na jeho otázku. Na chvilku mě vyvede z míry jeho pohled stranou, ale nevěnuji tomu pozornost. Soustředím se jen na něj. Bohužel asi ne dostatečně. Najednou je u mě a drží mě pod krkem. Běží stále dál a mě táhne s sebou. Zastaví se, až když narazím zády o strom. Zvedne mě do výšky. Navzájem si pohlížíme do očí. Má tmavé čočky, které neodráží světlo. Za nimi se skrývají černé perly. Jeho obličej byl stejně zamazaný jako celé mé tělo. Nemohu pohnout hlavou. Drží mě tak, abych ho musela sledovat a zároveň mi nechává dost prostoru k dýchání.
Ano. Učíme se to.
Prohlásím pyšně, ale s obavami co bude následovat.
Řekněme, že s mečem v břiše bych tě viděla radši.
Odpovím na jeho otázku. Na chvilku mě vyvede z míry jeho pohled stranou, ale nevěnuji tomu pozornost. Soustředím se jen na něj. Bohužel asi ne dostatečně. Najednou je u mě a drží mě pod krkem. Běží stále dál a mě táhne s sebou. Zastaví se, až když narazím zády o strom. Zvedne mě do výšky. Navzájem si pohlížíme do očí. Má tmavé čočky, které neodráží světlo. Za nimi se skrývají černé perly. Jeho obličej byl stejně zamazaný jako celé mé tělo. Nemohu pohnout hlavou. Drží mě tak, abych ho musela sledovat a zároveň mi nechává dost prostoru k dýchání.
Ano. Učíme se to.
Prohlásím pyšně, ale s obavami co bude následovat.
Talus, Dearic
To rád slyším, alespoň vás tam neučí zbytečnostem. Tak se ukaž...
Rukou se pořádně zapře, že chvilku nemůžeš skutečně dýchat, poté se trochu natočí, a silou svého celého těla tě přehodí přes sebe na zem. I když to vypadalo na nebezpečný pád, opět tě zachránilo bahno, které si určitě předem vyhlídl. Takže to prakticky nebolelo. Nestačís se rozkoukat, a jak ležíš na zádech, Patrick tě chytne z aruku, trochu tě protočí, jak kdyby s tebou tančil, načež tě pustí a strategicky ti nastaví nohu. Nyní už to není tak pěkné přistání na zádech, ale na obličej. Když se snažíš zvednout, položí Patrick lehce nohu na tvá zádá a zatlačí.
Takže...přestaneme odpočívat Gwen, a začnem vyučování. Představ si že sem tvůj mistr. Jsem mu podobnej co? Jen sem teda lepší rychlejší a nejsem mistr, ale to jen okrajově. Až dokončíš svojí bahenní koupel, začnem dělat něco pořádného.
Počká až se zvedneš, aby se vytratil za tebe, a místo, kde se ohýba ruka v loktě ti strčil pod krk a volně tě zmáčkl. Poté protitah druhou rukou na temento tvé hlavy, a hlavu ti tlačil navzájem proti svým rukám.
Až ti pevně stisknu hlavní tepnu, máš přibližně čtyři až pět sekund se z toho dostat, jinak nám tady omdlíš, a věř mi, nebudu se s tebou nikam tahat.
Chvilku tě nechá zpracovat tuto informaci, aby jsi konečně pocítila jeho stisk, a tlakem se ti přetočily oči vzhůru. Nemohla jsi se nadechnout. A neměla jsi čas...
To rád slyším, alespoň vás tam neučí zbytečnostem. Tak se ukaž...
Rukou se pořádně zapře, že chvilku nemůžeš skutečně dýchat, poté se trochu natočí, a silou svého celého těla tě přehodí přes sebe na zem. I když to vypadalo na nebezpečný pád, opět tě zachránilo bahno, které si určitě předem vyhlídl. Takže to prakticky nebolelo. Nestačís se rozkoukat, a jak ležíš na zádech, Patrick tě chytne z aruku, trochu tě protočí, jak kdyby s tebou tančil, načež tě pustí a strategicky ti nastaví nohu. Nyní už to není tak pěkné přistání na zádech, ale na obličej. Když se snažíš zvednout, položí Patrick lehce nohu na tvá zádá a zatlačí.
Takže...přestaneme odpočívat Gwen, a začnem vyučování. Představ si že sem tvůj mistr. Jsem mu podobnej co? Jen sem teda lepší rychlejší a nejsem mistr, ale to jen okrajově. Až dokončíš svojí bahenní koupel, začnem dělat něco pořádného.
Počká až se zvedneš, aby se vytratil za tebe, a místo, kde se ohýba ruka v loktě ti strčil pod krk a volně tě zmáčkl. Poté protitah druhou rukou na temento tvé hlavy, a hlavu ti tlačil navzájem proti svým rukám.
Až ti pevně stisknu hlavní tepnu, máš přibližně čtyři až pět sekund se z toho dostat, jinak nám tady omdlíš, a věř mi, nebudu se s tebou nikam tahat.
Chvilku tě nechá zpracovat tuto informaci, aby jsi konečně pocítila jeho stisk, a tlakem se ti přetočily oči vzhůru. Nemohla jsi se nadechnout. A neměla jsi čas...
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Talus, Dearic
Nestačím sledovat co se děje. Najednou letím vzduchem a dopadám do bahna. Pád není zas tak bolestivý jak jsem předpokládala. Potichu zaskučím a snažím se zvednout. Patrick na nic nečeká a znovu mě zvedá. Ucítím jeho dlaň na svém zápěstí. Otočí mě okolo sebe, pustí a nastaví nohu. Tentokrát dopadnu na břicho. Asi půl metru jedu po zemi a do pusy se mi dostane tráva s bahnem. Vyplivnu jí, zapřu se rukama a škrábu se na nohy. Nedovolí mi to jeho noha, která mi tlačí na páteř. Neodpovídám, raději se připravuji na to co přijde. Zhluboka dýchám a důkladně poslouchám co mi povídá. Na jeho pokyn vstanu a k vlastnímu údivu se nechám chytit pod krkem. Vlastně bych asi nestačila zareagovat. Jeho ruce mě pevně "spoutají" pod krkem.
Nanejvýš 5 vteřin? Co mám dělat?
Znovu je tu ten pocit zmateného strachu. V mysli se mi objevují obrazy výcviku na akademii. Rychle nad vším přemýšlím a nakonec se rozhodnu pro jednu fintu, kterou nás učili.
Je to tu. Nemohu dýchat. Mám pocit, že mi oči vyskočí z důlků. Musím jednat rychle. Pravou nohu zkroutím za tu Patrickovu. Levou se pořádně zapřu a celou vahou se zhoupnu dozadu.
Nestačím sledovat co se děje. Najednou letím vzduchem a dopadám do bahna. Pád není zas tak bolestivý jak jsem předpokládala. Potichu zaskučím a snažím se zvednout. Patrick na nic nečeká a znovu mě zvedá. Ucítím jeho dlaň na svém zápěstí. Otočí mě okolo sebe, pustí a nastaví nohu. Tentokrát dopadnu na břicho. Asi půl metru jedu po zemi a do pusy se mi dostane tráva s bahnem. Vyplivnu jí, zapřu se rukama a škrábu se na nohy. Nedovolí mi to jeho noha, která mi tlačí na páteř. Neodpovídám, raději se připravuji na to co přijde. Zhluboka dýchám a důkladně poslouchám co mi povídá. Na jeho pokyn vstanu a k vlastnímu údivu se nechám chytit pod krkem. Vlastně bych asi nestačila zareagovat. Jeho ruce mě pevně "spoutají" pod krkem.
Nanejvýš 5 vteřin? Co mám dělat?
Znovu je tu ten pocit zmateného strachu. V mysli se mi objevují obrazy výcviku na akademii. Rychle nad vším přemýšlím a nakonec se rozhodnu pro jednu fintu, kterou nás učili.
Je to tu. Nemohu dýchat. Mám pocit, že mi oči vyskočí z důlků. Musím jednat rychle. Pravou nohu zkroutím za tu Patrickovu. Levou se pořádně zapřu a celou vahou se zhoupnu dozadu.
Talus, Dearic
Patrick udělá pár krátkých kroku dozadu, a spadne na zem, a povolí stisk. Rukou tě odvalí vedle sebe. Oba se válíte nohama v bahně, ale hlavou na suché cestě. Než se ohlédneš, Patrick se kip-up pozicí zvedne na nohy, a otřepe ze sebe prach, kamínky a jehličí.
Chytré. Ale viděl sem lepší...
Trochu se projde okolo. Protáhne se, křupne klouby. Srovná si plášť a upraví se.
Víš, nejsi tak dobrá, aby jsi se dostala z tohohle lesa živá. Někdo by váhal, proč tě tady honit po lese, když tě můžu chytnout hned, ale mně to jakýmsi způsobem baví. Většina mých obětí ani neví že sem za ní. O to je to větší sranda když ty to víš. Ale víš co...
Rozeběhne se do lesa, a zakřičí za sebou.
...projdi se ještě lesem, a uvidíš sama proč mně to tak baví...
To už se ale ztratil v dáli, ale nechal ti další "pomůcku". Byl to další datapad, ale lišil se od předchozího. Bylo na něm asi deset značek, různě rozházených v lese, ale všechny tečky se pohybovali. Jedna z teček se vzdalovala, ostatní se ale přibližovali...
Patrick udělá pár krátkých kroku dozadu, a spadne na zem, a povolí stisk. Rukou tě odvalí vedle sebe. Oba se válíte nohama v bahně, ale hlavou na suché cestě. Než se ohlédneš, Patrick se kip-up pozicí zvedne na nohy, a otřepe ze sebe prach, kamínky a jehličí.
Chytré. Ale viděl sem lepší...
Trochu se projde okolo. Protáhne se, křupne klouby. Srovná si plášť a upraví se.
Víš, nejsi tak dobrá, aby jsi se dostala z tohohle lesa živá. Někdo by váhal, proč tě tady honit po lese, když tě můžu chytnout hned, ale mně to jakýmsi způsobem baví. Většina mých obětí ani neví že sem za ní. O to je to větší sranda když ty to víš. Ale víš co...
Rozeběhne se do lesa, a zakřičí za sebou.
...projdi se ještě lesem, a uvidíš sama proč mně to tak baví...
To už se ale ztratil v dáli, ale nechal ti další "pomůcku". Byl to další datapad, ale lišil se od předchozího. Bylo na něm asi deset značek, různě rozházených v lese, ale všechny tečky se pohybovali. Jedna z teček se vzdalovala, ostatní se ale přibližovali...
Greatest, Goldest, Fruitiest, You-know-him-he-is-so-awesum Me.
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Moje ochranka:
Darth Revan ♥
Talus, Dearic
Povede se. Pustí mě, znovu se mohu nadechnout. Ležíme vedle sebe. Patrick okamžitě vyskočí na nohy. Já chvíli čekám a nabírám dech. Potom si sednu a dívám se na něj. Protáhne se a upraví oblečení. Vysvětlí mi proč si zvolil tento způsob hraní, tedy lovu a rozběhne se do lesa. Během chvilky je pryč. Splyne s okolím, jako by byl jeho součástí.
Je zatraceně dobrej. Hůř pro mě.
Povzdechnu si. Na zemi leží další datapad. Mapa lesa a deset značek. Pohybujících se značek!
Co asi znamenají? Musím to zjistit. Pokud to jsou jeho lidé, byla by chyba nechat si je přijít až k tělu.
Rozhodnu se přiblížit k nejbližší ze značek. Seberu meč a datapad z jedné strany malinko zamažu blátem, aby světlo tolik neodrážel. Vyrazím do lesa.
Povede se. Pustí mě, znovu se mohu nadechnout. Ležíme vedle sebe. Patrick okamžitě vyskočí na nohy. Já chvíli čekám a nabírám dech. Potom si sednu a dívám se na něj. Protáhne se a upraví oblečení. Vysvětlí mi proč si zvolil tento způsob hraní, tedy lovu a rozběhne se do lesa. Během chvilky je pryč. Splyne s okolím, jako by byl jeho součástí.
Je zatraceně dobrej. Hůř pro mě.
Povzdechnu si. Na zemi leží další datapad. Mapa lesa a deset značek. Pohybujících se značek!
Co asi znamenají? Musím to zjistit. Pokud to jsou jeho lidé, byla by chyba nechat si je přijít až k tělu.
Rozhodnu se přiblížit k nejbližší ze značek. Seberu meč a datapad z jedné strany malinko zamažu blátem, aby světlo tolik neodrážel. Vyrazím do lesa.