Mise pro Gwendolin Wanderer (Gwendolin)

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Překvapení ze ztráty meče vystřídala bolest. Do úderu vložil veškerou sílu, takže se choulím na zemi a snažím se sebrat. Vytřeštím oči na lesknoucí se čepel těsně vedle mé hlavy.
Ten chlap je výborný herec. Přesvědčil mě o své nemotornosti a já ho podcenila!
Chytne mě za vlasy a zvedne hlavu. Druhou ruku napřáhne k úderu. Nemám čas na nějaký protiútok. Soustředím se na jeho ruku a pomocí Síly ji zastavím ještě před dopadem. Naopak má ruka zavřená v pěst vyrazí k jeho obličeji, aby za pár vteřin dopadla a klouby narazila do nosu.

[Pear]

Talus, Dearic

Na tvůj pokus o protiútok pěstí do nosu odpoví zkloněním hlavy, takže svoje klouby si ošklivě pohmoždíš o vršek hlavy neznámého, ale přeci jenom vynikajícího bojovníka. Nicméně za vlasy tě stále nepouští, a drží zatraceně pevně, že kdyby snad více škubnul, měl by od tebe pěkný skalp.
No tak...
Pomůe ti, táhnutím za vlasy, postavit se. Pustí tě, a strčí do tebe, že málem spadneš, ale to by tam nemohl být on, aby tě nechytil. Jeho ruka sevře tvůj krk, druhou si tě podepře za záda, a zvedne tě do výšky. Jako kdyby jsi vážila zlomek ceny.
Co vymyslíš teď, hmm?
Hodí s tebou na zem, trává, měkká hlína a listí zmírňují dopad na tvá zádá do snesitelné podoby. Odejde od tebe, pro svůj meč, který stále poslušně stojí zapéchnutý v zemi. Vytáhne ho ze země, párkrát s ním otočí v ruce, aby ho chytl obouruč, a otočil se s ním na tebe.
Tak pojď holka, nezdržuj to!
křikne na tebe zezadu, a podívá se na světelný meč, který leží pod jeho nohama. A pro jistotu na něj ještě šlápne, aby jsi neměla tak snadnou cestu ke své zbrani.

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Ahhh.
Zaskučím, když má pěst bolestivě dopadne na vršek hlavy mého protivníka. Nepovedlo se. Stále mě pevně drží za vlasy. Nakonec mě za ně i vytáhne na nohy. Pustí mě, odstrčí a aniž bych si všimla jak dostane se za mě a chytne mě pod krkem. Připadám si jako při "výuce" s Patrickem. Visím ve vzduchu a marně hledám oporu pro nohy. Dlouho, tak ale nezůstanu. Muž mě zahodí, jako kus hadru. Naštěstí můj pád zmírní tráva, listí a měkká půda. Bojovník se vrátí ke svému meči. Vysvobodí ho ze země a nakonec ho chytne obouruč. Sešlápne rukojeť mého meče a vyzve mě ke střetu.
Pokusím se ho donutit zaútočit. Jakmile se proti mě vrhne uskočím a pomocí Síly zvednu meč. Hlavně opatrně.
Pomalu se přiblížím. Nespouštím muže z očí, hlídám každý záchvěv jeho svalů. Naznačím výpad a doufám v odpověď.

[Pear]

Talus, Dearic

Na tvůj pokus o výpad se ani nehne.
No tak, budeš tady dál tancovat? Nebo se pokusíme o něco čemu se říká boj a kde bude výsledek tvoje mrtvé tělo tlející v trávě?
Zývně si a svěsí meč dolu. Nyní už ho drží pouze jednou rukou, špička směřuje k zemi. Sundá nohu z meče.
Ale tak si ho vem, když se bez něj neobejdeš.
Dá ti přátelskou nabídku, a vzdychne.
Ach ty děti...
Začne popocházet, s mečem v ruce, svěšeným dolů, a ignorujícím tebe. V lese začíná očividně svítat, a je zde čím dál tim víc světla. Vánek je teplejší, a na trávě se objevuje první rosa. Les se nyní zatáhne do husté mlhy, a z oblohy začínají padat malé kapičky deště. A protivník stále chodí ze strany na stranu, čekajíc, co předvedeš.

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Nevěřícně stojím a čekám zradu.
Neprobodne mě až se sehnu pro meč?
Dojdu k meči a sehnu se. Nepřestávám svého protivníka sledovat. Hmatám po zemi. Na ruce mi ulpí chladná rosa. Je mi čím dál tím větší zima. Jediné co mám na sobě je kabátek z bahna. Konečně mé prsty zavadí o známí tvar rukojeti. Pevně ji sevřu a vzdálím se od muže, který čeká opodál. Postavím se do bojového postoje a zažehnu meč. Začne pršet. Kapičky se zasyčením dopadají na čepel mého meče. I můj jedinečný oblek začíná pomalu, ale jistě mizet. Nechám čepel sjet k levému boku a zaútočím šikmým sekem ze spodu.

[Pear]

Talus, Dearic

Šikmý sek z levého spodu, tvůj oponent tvůj útok podpoří v cestě, když do něj praští v jeho nejvyšším bodě, což mu opět dovolí udělat jeho oblíbenou otočku, a kolem tvého levého boku se kolem tebe přetočí a zakončí to úderem do zad pravým loktem, a všechnu kinetickou sílu, která se při tomto pohybu nashromáždila v jeho nohách, převede na otočku zpět, zakončenou ránou do břicha pravou pěstí. Nyní se opět díváte z očí do očí, ale ani na vteřinu nemešká, jeho noha se dostane okamžitě za tvojí, to už ale letí další rána pěstí na hrudník, sice lehčí, ale přesto silná, že se zapotácíš, zakopneš o jeho nohu která byla za tebou, a natáhneš se na zem.
Ani se světelným mečem nic extra.
Zývne si. A provede tobě známý chvat, zepředu tě ještě na zemi popadne za krk, a táhne tě po zemi až k nejbližšímu stromu, kde tě po něm vytáhne nahoru. Nyní to není již tak jemné, jako poprvé, nyní je stisk pořádně silný, a mimo toho že nemůžeš hýbat hlavou jako minule, nyní nemůžeš ani dýchat...vaše obličeje se přiblíží, a ty můžeš cítit jeho studený dech. Překvapivě mu "nepáchne" z úst, ale příjemně voní.Zblízka se ti dívá do očí. A nehodlá přestat...

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Můj výpad se nepovede, tak jak by měl. Muž se znovu objeví za mými zády. Narazí do mě loktem a zčista jasna stojí přede mnou, aby přidal další úder. Prohnu se, když pěst narazí do břicha. Pár vteřin trvá než jsem zase schopna se jakž takž vzpřímit. Jen letmo zaznamenám další pohyb. Další rána do hrudníku. Tentokrát, ale zakopnu o nohu, kterou mi ze zadu nastavil. Ležím na zemi. Nikdy mi to nepřišlo, tak příjemné. Celé tělo mě bolí, mrznou mi prsty na nohách. Nejradši bych se oblékla do hávu bezvědomí. Necítit nic. Nebýt nikde.
Kdo jste? Patrick vás...
Slova mi těžko vychází z úst. Muž se znovu přiblíží a pokračuje s drezůrou. Už jsem přestala počítat kolikrát jsem měla něčí ruce okolo krku a kolikrát jsem narazila zády do stromu. Cítím, jak mi hrubá kůra rozedřela záda. Bahno a kůra. Hrozná kombinace, strašně to štípe, samotná bolest je vedlejší. Ale nyní je něco jiné. Nemůžu dýchat. V uších slyším tlukot srdce.
Rychle, mám málo času.
S velkými obtížemi si uvědomuji, že se svět okolo propadá do temnoty. Soustředím se na odražení.
Musí se to povést!

[Pear]

Talus, Dearic

Vlna energie, kterou jsi ani nevěděla, jak jsi jí získala, odhodila muže daleko. Ale stisk nepustil, takže jsi letěla onu cestu s ním. Dopadli jste tvrdě na zemi, ty narozdíl od oponenta na jeho měkké tělo.
Auuu.
Zaskučel, a svalil tě ze sebe na chladnou zem. Na sobě jsi nyní měla slušivý kabtek z listí, několikrtá obnoveného bahna, kůry stromů a jemného štěrku. Jinak než náhodou by jsi si tak přirozené maskování neudělala, nyní ti ale bylo k ničemu.
Zatracená holka!
Prohne se v bolavých zádech. Snaží se pomalu zvednout, a u toho naříká. Párkrát opět spadne zpět na záda, aby se opět pokusil zvednout...

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Poryv větru mě probudil z letargie. Muž mě stále drží pod krkem a já s ním letím vzduchem. Dopad je pro mě mnohem příjemnější než pro mého oponenta. Jeho tělo, je rozhodně lepší než tvrdá zem. Nechám se odvalit. Stále ještě popadám dech. Konečně se začíná svět vyostřovat. Vrací se i veškeré bolístky, které jsem zatím utržila. Kousek ode mě se v trávě válí i mužova čepel.
Musela popoletět spolu s námi.
Pomyslím si a po čtyřech se k ní dobelhám. Zapřu se o ní, když se snažím vyškrábat na nohy. Neohrabaně se vracím k ležícímu muži. Špičku meče nastavím před sebe.
Jen nalehnout na meč a je konec.

[Pear]

Talus, Dearic

Špička meče směřuje na tělo muže. Vypadá to, že je konec tohoto boje. Vypadá to, že malá holka porazila zkušeného bojovníka.
Ale bohužel, pravda je opačná. Můž udeří rukou do čepele, a vylítne nahoru jako blesk, a ani nevíš jak, ležíš na zemi, nad tebou klečí oponent, a ty se nemůžeš hýbat, neboť pevně drží tvoje končetiny.
Dobrej začátek. Ale ten konec pokulhává.
Strhne ze sebe brýle, šátek a nakonec i otrhané šaty, aby jsi uviděla svého "kamaráda" Patricka. Šátek jeho hlas dokonale tlumil a dal mi uplně jinou barvu, jeho schopnosti mu naopak dali možnost přesvědčit tě o jeho nemotornosti, brýle zkreslily jeho vzhled a oblek byl prakticky jako doplněk.
Byla jsi ale dobrá, škoda že hra skončila. A ty jsi bohužel prohrála.
Zvedne pravý koutek, a přetočí tě na břicho. Známý chvat, který je v galaxii znám jako "kravata", ti aplikuje s lehkostí, a nyní by jsi se z toho nedostala jak ze začátku své cesty. Leží ti kolenem na zádech, rukou ti svírá hrdlo. Jedna, dva tři čtyři...pět. Pro jistotu ještě podrží ruku na tvém krku, aby se ujistil, že jsi omdlela...

...pomalu otevíráš oči. Známá místnost, známá křesla, krb, knihovna a Patrick. Místnost je po všem tom bloudění v lese ještě útulnější, teplota odpovídá tvým standartům, a na sobě máš čisté oblečení. A nejenom to, sama si čistá. Ležíš na křesle, které je tak velké, že se na něj vejdeš pohodlně celá. A dá se navíc ještě roztáhnout.
Jak jsme se vyspaly?
Pozvedne Patrick před tebou číši zlatavého moku. Napije se z něj. Ty ještě stále vidíš polorozmazaně. Nicméně kde jsi je jasné, i pro tvojí zmatenou mysl.
Abych tě ujistil, všechno se stalo. Útěk lesem, poprava zajatce, souboj se mnou...to nebyl sen. To co se stalo potom už sen být mohl. Bohužel, prohrála jsi, což mně mrzí, a budeš tady s náma muset zůstat. Ale je až neuvěřitelné, co člověk jako ty, dokáže když věří že mu jde o život. Byla krása tě sledovat. ALe tomu je teď konec. Jsi opět tady, a opět mně napadá otázka, co s tebou?
Znovu se napije. Položí sklenku na stolek před váma, a dojde k tobě. Opět čistý a upravený. Za pasem má tvůj světelný meč. Tlačítkem na křesle jej navrátí do základní polohy, a ty už začínáš vidět pořádně ostře. Vrátí se na své místo, a zmáčkne další tlačítko. Do místnosti vejdou dva doktoři, a ať ně napadne při pohledu na ně cokoliv, posléze jsou vlastně tady vlastně jenom aby podrželi dveře a oprášily stůl. Za niam další doktoři, kteří zde slouží snad pro všechno, s tácem v ruce. Na něm si leží krásně připravený kus masa, stejný jako na Nubii. Al navíc teplý.
Máš hlad? Já teda jo...
Uřízne si kus masa. Voží jej do pusy, jako gentleman pořádně rozkouše a spolkne. Při pohledu na maso si uvědomuješ, že jsi dlouho nejedla.
Takže, moje oblíbená otázka...jak se citíme, a jak jsme se cítily v lese?
Nabere si další kousek masa...

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Sním. Jsem na mýtině. Okolo jsou černé lesy. Vidím jen několik nejbližších stromů, pak už je jen tma. Hluboko uvnitř sebe cítím, že tam někde je konec lesa a místo něj travnatá pláň a město. Ale pro mě je to místo vzdálené mnoho světelných let. Nade mnou stojí ten bojovník. Tentokrát on drží můj život ve svých rukou.
Bylo to vlastně někdy opačně?
Napadne mě. Celou dobu si se mnou hrál. Jen párkrát se mi podařilo vybojovat bod. Mé úspěchy by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Muž něco říká, ale já slyším jen tlumené zvuky. Slovům není rozumět. Pak se odmaskuje. Každá věc, kterou zahodí, jakoby se vznesla a zmizela někde v nedohlednu. Nakonec zůstane jen on. V celé své kráse, Patrick. Přibližuje se. Chci utéct, vstát a běžet dokud nebudu dostatečně daleko. Nejde to. Něco mě drží a já se nemohu ani pohnout. Nebráním se, když mě otáčí a pokládá ruce k mě už známému chvatu. Vše se děje tak rychle. Tak lehce a jemně. Žádná bolest jen spánek. Jen prázdnota...

...Mysl si se mnou zle pohrává.
Ve snu se mi znovu přehrálo to co se stalo, i když trochu zkresleně. Začnu si uvědomovat, kde jsem. Místnost, nábytek, vůně, zvuky hořícího dřeva. Patrick. Je tu a dívá se na mě. Něco chybí. Bylo to v tom snu, ale tady už ne. Vůně bahna! Pohlédnu na své tělo. Jsem umytá a na sobě mám čisté oblečení. Ležím na velikém křesle. Je pohodlné a potažené kůží. První známky bolesti se objeví až když se snažím posunout a opřít. Ještě bych spala, odpočívala a nabírala síly.
Ale jsem tady a chci se dívat Patrickovi do očí.
Snažím se uvědomit si, kdy jsem se přestala Patricka bát. Kdy strach a nenávist vystřídalo něco jiného. Něco co neumím správně pojmenovat. Myslím, že to bylo v tom lese, ale nejsem si tím jistá. Vzpomenu si na paměti jednoho jediho, na které jsem náhodou narazila v archívu na Yavinu. Popisoval tam své zkušenosti z boje se svým životním rivalem. "Pozoroval jsem nahrávky pořízené bezpečnostními kamerami. Býval to jeden z nás, ale zradil. Zabil všechny, které jsem znal, miloval. Stále dokola jsem si přehrávala jeho vraždění. Ne, protože by mi dělalo radost znovu prožívat ty děsivé okamžiky, ale protože jsem byl fascinován jeho stylem boje. Jeho další kroky se nedali nikdy předvídat. Svého soupeře během chvilky nastudoval a zvolil nejúčinnější a nejsmrtelnější cestu. Meč poslušně kopíroval pohyb svého majitele, jako by byl prodlouženou součástí ruky. Těžko říct zda by bez něj byl stejně famózní, ale asi ano. Přesto, teprve až s mečem byl bojovník úplný. Jako by se pro boj zrodil. Díval jsem se na svého nepřítele a snažil jsem se ho z celého srdce nenávidět. Nešlo to. Tento vyvolený šermíř byl jedním z těch lidí, se kterými setkat se a bojovat byla čest. To co ve mě nahrávka vyvolávala byla úcta a touha. Touha setkat se s tím mužem, bojovat, učit se a přežít." Něco podobného cítím teď i já. Těžko říct zda by se to dalo označit za úctu, ale nenávist a strach to už dávno není. Směsice všech možných pocitů, pro které neexistuje žádné označení. Na chvilku mě napadne zda je ta změna v mém postoji Patrickovi patrná, ale asi ano. Přesto se snažím vypadat lhostejně. Když se do mého vědomí prodere jeho hlas okamžitě zpozorním.
Myslím, že asi nejlépe za celou dobu mého pobytu zde.
Odpovím a podivuji se nad svou náhlou zdvořilostí.
Ten les mě úplně změnil.
Až teď si uvědomím co Patrick svírá v ruce. Mysl už mi pracuje na plné obrátky, ale okolí teprve nyní získává určitější tvary. To co jsem předtím nedokázala sto procentně určit, identifikovalo podvědomí. Ale sklenka tu nikdy před tím nebyla, proto její analýza trvala déle. Na jeho další slova nijak nereaguji. Pouze trpělivě poslouchám a vyčkávám. Jako hodný žák. Zvedne se a přijde ke mě. Čistý, upravený a s mým mečem u pasu. Zmáčkne nějaké tlačítko. Křeslo se plynulým pohybem vrátí do své původní polohy. Sedím. Všechny smysl se vracejí do svého běžného režimu. Patrick se vrátí na své místo a stiskne další tlačítko. Jako sluhové vejdou dva doktoři. Zbaví stůl nečistot, aby na něj vzápětí jiní kolegové položili tác a na něm flákota. Přesně taková, jakou jsme nalezli s Kiou v chatě na Nubii.
V lese. Cítila jsem se, tak jako nikdy před tím. Možná na Nubii jsem na chvilku cítila něco podobného. Ale... ne, tohle bylo jiné. První člověk, kterého jsem zabila. Bylo to těžké. Neohrožoval mě, vzdal se a já... Ti další už šli sami.
Vyděsím se, když zaslechnu tón s jakým jsem to vyslovila. Jakoby smrt a zabíjení bylo samozřejmé. Patrick se zdá se náramně baví, alespoň tak mi to připadá.
Věřila jsem, že to dokážu. Že se odtamtud dostanu, ale... Teď? Mám hlad, bolí mě všechny kosti v těle, jsem stále vyčerpaná asi z toho posledního použití Síly. Co bylo v tom jídle? Jakým způsobem jste mě mohli sledovat?
Napadá mě tolik otázek, na které neznám odpověď, ale tohle jsou první, které se proderou ven. I když nepatří k těm nejlepší a nejdůležitějším. Dřív než Patrick odpoví zaslechnu kručení žaludku. Naposledy jsem jedla v té cele ještě před tou hrou na život a na smrt. Uvědomím si, že bych se i něčeho napila.

[Pear]

Talus, Dearic

V jídle bylo toto malé sledovací zařízení...ukáže malou kuličku, třímající mezi dvěma prsty. prakticky ani nejde vidět...Bylo to v v masu, mezi ostatním kořením, takže by jsi si toho těžko všimla. Má to životnost pár dní, pak se to rozloží, nebo to vyjde přirozenou cestou. Nebo to můžem vyndat chirurgicky, pokud máš zájem.
Další kousek masa, opět zapije, opět se na tebe podívá.
Pokud jde o tu bolest, měla by jsi se naučit padat, myslím si, že tebe ten pád na mně bolel víc než mně pád na zem.
Další dva doktoři donesou skelnky a džbán vody.
Přípitek na tvůj zpackaný útek!
Pozvedne sklenku a napije se. Tato voda je "jiná" Má dobrou chuť. A pře je to jenom voda. Poté položí na stůl holoprojektor. Zapne jej, a tam se objeví pohled na chýši v lese, tu ve které je jediná cesta odsuď z komplexu. Je tma, a ačkoliv to vypadá jako venkovní kamera, po chvilce zjistíš, že je to záznam. Je to snímáné z výšky, a po chvilce se objevíš ty, jak pomalu vyjdeš z chatrče. Záběr pokračuje, a ty se mažeš bahnem a vydáváš se na cestu. Celé je to viděné většinou z hora, nebo ze strany. Poté první setkání s Patrickem, jeho zmizení, v tu chvíli si všimneš, že je to všechno točené z jeho pohledu -že tě celou dobu sledoval a nahrával. Dokonce i ve chvílích, kdy jsi si připadala sama a v bezpečí tě stále sledoval. Poté tvoje poprava...u té se Patrick zastaví.
Chytré. Bylo by nebezpečné, nechat ho naživu. A bůh ví, jestli by ho něco -nebo někdo nezabil horší smrtí. Pomalu se učíš.
Několikrát ten záběr zopakuje. Okomentuje to slovem "pěkné", a posune se dál. Cesta lesem, opět sleduješ chvilky, kdy jsi si myslela že v okolí nikdo není. A podle záběru byl. A hodně blízko. Poté souboj s poslednímy žoldáky. Tvojí lest Patrick opět okomentuje, ale více se k ní nevjadřuje. Poté poslední část, kdy k tobě dobíhá další zabiják, přestrojený patrick, padá a stále se zvedá. Jeho chyby jdou jasně vidět, ale až nyní, při pohledu z jeho očí vidíš, jak ladné a připravené byly.
Tohle se mi líbí. Pěkně jsi si věřila. Gwen "Legenda" Přemožitelka, zabila všechny bandity a zachránila Republiku, jeden voják už pro ní není problém. Bohužel. Ta facka se mi taky povedle, koukej jak letíš dolu. Ha. Na to sem pyšný. Škoda že sem čekal i tvůj úder, proto jsem zaklonil hlavu ještě než jsi praštila. To muselo bolet, ach...
Všechny ty situace tam jsou opět detailně zachyceny. Tvoje naznačení výpadu, které s ním totálně nehnulo, pokus boje se světelným mečem, který skončil pouze dalším tvým výpraskem. No, na každý tvůj zdárný úspěch tady byla odpověď v podobě dalšího "trestu", a ty jsi vždy dostávala větší rány neř předtím. Záda, břicho, hrudník, a už jsi ležela na zemi.
Taky pěkné co? Moc sem ty rány nepřeháněl, ale i tak to stačilo. Tady se třeba znovu koukni jak neumíš padat.
Další záběry, ruce pod krkem, a táhne tě ke stromu, a pak tě jenom škrtí. Detailní pohled do tvých očí. Na tvé oči. Potom vlna. Výbuch, a oba letíte, Nyní detailně v jeho očích vydíš, že na to čekal, a nyní si akorát užívá let. Další záběry ukazují jeho pokus se zvednout. Když už se drži, schválně hodí rukou, aby zas spadl. A potom ty. S mečem. Už by jsi ho propíchla, už by jsi ho popravila jako toho úředníka, ale rána do meče, a nyní detailně vidíš, jak jsi se dostala na zem. Jeho noha za tvýma, a když ti nohy podkopl, vystartoval po tvé čelisti, a tvůj pád dokonale kontorloval. Ceou dobu tě za obličej držel. NOhy jsi měla ještě nad jeho, ale on je hned přemístil naopak, pod své, a byla jsi v pastí. Pak slyšíš jeho slova, která jsi matně slyšela. A poté tě otáčí, a nacvičeným chvatem tě uspává. Poté už vidíš záběry, které jsi neměla tu čest sledovat naživo. Přehazuje tě přes rameno, jak pytel, a jde si to s tebou zpět k chatě...Poté už rychlé záběry cesty, vstup do chatrče, nyní jsi už nedostala ránu do hlavy o futro, ale když tě pokládal na zem, upadla ti hlava a dostala jsi menší ránu o zem. Zkontroloval tvoje funkce, a předal tě dvoum doktorům. Poté opět rychlé záběry na to, jak tě skupinka doktorů očisťuje, obléká, a rukou Patricka jsi přenesena na křeslo, ve kterém jsi se i probudila. Poté to končí, akorát si můžeš užít pohled na Patricka, který se na záznamu objeví, když si sundá kameru z hlavy.
Doufám že jsi si ty záběry užila jako já, i když hra samotná byla lepší. Škoda že jsi byla od začátku odsouzena k neúspěchu, ale falešná naděje ti dodala hodně síly. Jsem tady abych ti zodpověděl tvoje otázky, pokud nějáké máš, a abych ti oznámil, že jsme konečně našli tvého mistra...
Udělá si v křesle pohodlí, a celou dobu tě nezpustí z očí.

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Zpětný pohled na můj pokus o útěk je všechno možné jen ne příjemný.
Patrick byl celou dobu, tak blízko mě a já si ho nevšimla.
Snažím se uvědomit si, jestli i Síla, na kterou jsem v tom lese spoléhala, že mě upozorní zklamala nebo jsem si jejích záchvěvů nevšimla. Nevím. Sleduji svůj postup lesem. Patrickovi náhlé příchody a odchody. Na okamžik odvrátím zrak, to když se blíží poprava úředníka. Ale nakonec se na ni podívám.
Takhle se jediové nechovají, nezabíjí vězně.
Pomyslím si a sleduji své další kroky. Souboj se žoldáky.
Tak tady už to bylo cílené zabíjení. Na druhou stranu i oni to měli v úmyslu.
Dostáváme se k vyvrcholení celého "filmu". Souboj s neznámým bojovníkem.
Jste vynikající herec. Skutečně jsem věřila, že držíte meč poprvé v ruce.
Okomentuji Patrickovi chybné kroky. Ty během chvilky vystřídají přesné útoky a já se skoro furt válím na zemi. Když zrovna stojím na nohách, tak si se mnou Patrick pohrává. Při pohledu na všechny rány, které jsem během boje schytala jen zatnu zuby.
Nechtěl mě zabít, jen mi to dát pořádně sežrat. A to se mu povedlo.
Největší pozornost věnuji tomu co se stalo, když jsem byla v bezvědomí. Cestu zpět. Rána do hlavy, když mi hlava spadne na zem. Samovolně mi ruka vystřelí k tomu místu, aby se přesvědčila o pravosti. Místo je citlivé, takže není pochyb. Pak už jde všechno rychle. Předá mě skupině doktorů, kteří mě umyjí a obléknou. Patrick mě odnese sem a sundává kameru z hlavy.
Kde je mistr? Je v pořádku? A co Triss?
Okamžitě reaguji při zmínce o mistru Elderovi.

[Pear]

Talus, Dearic

Triss se za chvilku objeví. Její mise se "taky" nepovedla. Ale je ještě venku, nemusíš se o ní bát, no, asi bude víc pomlácená než ty, její odchyt jsem na starosti já neměl...
Chtěl ještě neco doříct, když se rozrazily dveře.
Proboha, Danieli, to nejsou lítačky! Trochu citu do toho.
"Přivítal" ho hned Patrick, a ty jsi ve dveřích uviděla chlápka, stejně oblečeného, ale jinka vypadajícího. Byl menší, ale také statnější postavy. Holohlavý. Hrubé rysy v obličeji. Narozdíl od Patricka, který byl "uhlazený". Byl to na první pohled uplný opak Patricka. Ale přesto se zdálo že toho mají tolik společného. Nechápavě, se zvednutým obočím se podíval na Patricka, ještě víc udiveně na tebe, a ihned si to namířil ke tvému místu.
Padej, to je moje místo...
Jeho hlas není tak melodický jako Patrickův. Jde mu špatně rozumět. A nezdá se, že by měl i stejně odměřené chování. Vystrčí tě z křesla. A udělá si pohodlí. Naleje si vodu, a vezme do ruky kus masa.
Hele Patricku, už sem tu holku dones, jí vošetřujou doktoři, sem já víc štrejchl pěstí. Heh, má teď pod vokem pěkný přírodní stíny. A toho chlapa právě strkaj do cely. Škoda že si ho nechytal, snažil se, líbilo by se ti to.
Promluví s Patrickovy. Ten ho moc nesleduje. Stále se kouká na tebe.
Hele, vole, já sem tady...!
Před tvýma očima najednou proletí sklenička. A trefí se přesně do čela druhého chlapa, podle oslovení od Patricka, nejspíše Daniela. Ten se naštvaně zvedne, kdyby jsi nebyla dost daleko, praštil by tě, jak se rozmáchl. Patrick se ani nepohnul.
Nejsem vůl.
Daniel na něj chvilku civěl. A Patrick jeho ročílení umocňoval ještě tím, že ho totálně ignoroval a sledoval tebe. Nakonec to vyustilo v to, že se Daniel odporoučel pryč.
Takže, ani si nesedej, půjdem se podívat za mistrem. Má tady pěknou celu, následuj mně.
Zvedne se, a procházíte starou známou místnost s křeslem, ke kterému se nepojí pouze vzpomínka, jak jsi na ní byla připoutaná, ale i čerstvě vzpomínka, jak si v mrtvole lovila klíč. A laboratoře, známé ostré světlo, cely, Triss na lůžku, pod dohledem doktorů, nejspíše v bezvědomí.
Nic ji není...a tady je tvůj mistr.
Přijdete k jedné z cel, která má průhledné okno. Mistr začne něco křičet, párkrát mávne rukou a nakonec mu dojde, že ho neslyšíte.
Je to zvukotěsný.
Upřesní Patrick...

[Gwendolin]

Talus, Dearic

Přemýšlím o jeho slovech, když do místnosti vrazí nějaký muž. Patrick ho okamžitě seřve. Nově příchozí se na něj podívá, pak věnuje jeden nepěkný pohled i mě. Jistě toho mají mnoho společného, ale narozdíl od Patricka tento muž se neuměl příliš chovat a ovládat. Byl menšího vzrůstu, ale tento nedostatek vynahrazovala statná postava. Pečlivě oholená hlava s hrubými rysy. Nijak se nesnažil skrývat svou nevraživost vůči mě a okamžitě zaujal mé místo na křesle. Odstoupím o několik kroků stranou.
Tenhle, Daniel, nevypadá jako někdo, kdo by měl problémy uhodit malou holku.
Nervózně sleduji muže připravená jakkoliv zareagovat, pokud by proti mě vyrazil. Naštěstí má plné ruce práce s jídlem a vyprávěním historek z “lovu”. Snažím se na sobě nedat znát strach a znechucení, když promluví o Triss a mistrovi.
Doufám, že jsou oba v pořádku.
Patrick mě neustále sleduje, což druhého muže velice pobouří a začne se o něm vyjadřovat vulgárně. Najednou místností proletí sklenička a dopadne na Danielovo čelo. Ten se rozzuřeně zvedne. Raději ještě o krok ustoupím a podívám se na Patricka. Je klidný a bezstarostný, jako vždy. V místnosti je na chvíli nepříjemné ticho. Nakonec to Daniel nevydrží a odejde. Oddechnu si, když se tak stane a vracím se na “své” místo. Patrick mě zarazí a zvedne se k odchodu. Jdeme za mistrem. Opět procházíme místností s teď už legendárním křeslem. Při vzpomínce na mrtvého muže a klíč v břiše se malinko otřesu. Stejně známě a nepříjemně na mě působí i chodby laboratoře, cely, prosklené místnosti. V jedné takové leží Triss a okolo ní několik doktorů.
Je...?
Bojím se dokončit větu, ale můj společník mě svou odpovědí uklidní. O kousek dál je místnost, ve které drží mistra. Je zde okno, takže kdokoliv se může dívat dovnitř nebo ven. Nevypadá, že by byl nějak zraněný. Něco křičí, ale není mu rozumět. Patrick okamžitě přispěchá s vysvětlením. Nakonec i mistr pochopí, že žádný zvuk místnost neopustí a přestane to zkoušet.
Mohla bych s ním mluvit. Prosím?
Zkouším si zdvořile vydobýt chvíli v mistrově společnosti.