East Wood = Křižující trať

[Garth Devilman]

Pokoj

Stojíš mezi kladivem a kovadlinou… Promluvil mistr Khaan, jakoby ho ani nepřekvapilo v jakém rozpoložení tě nalezl.
Jenomže někdy je potřeba kladivem uhodit kovadlinu i když ti to přijde nesmyslné. Jedině tak poznáš, jestli dokážeš uzvednout kladivo. Pronese trošku nesrozumitelnou metaforu a postaví se nyní naproti tobě.

Vím nad čím uvažuješ a také vím, že to nemáš jednoduché, ale s tímhle ti nikdo nepomůže. Neříkám co máš udělat. Říkám jen: Ať se rozhodneš jakkoli, rozhodneš se správně…
Mistr tě ještě chvíli sledoval a pak beze slova rozloučení odešel.

[East.Wood]

Pokoj

Mistr Khaan mě překvapil nejen svým nenadálým příchodem do mé ubikace, ale rovněž svými metaforami. Byl jsem zvyklý na jeho "hádanky", takže mě ani teď neudivilo, že tomu, co mi sdělil, jsem moc nerozumněl. Popravdě jsem byl zas v tom zmateném rozpoložení... Po jeho odchodu jsem vyčkával. Nebyl jsem si jist sám sebou. Ale mistr mimo jiné řekl: ... ať uděláš cokoliv, bude to správné... Schvaluje tedy můj odlet z Akademie? Nevím...snad...

Chodba

Vykoukl jsem opatrně ze dveří a když se v dálce procházeli jen dva padawané, vykročil jsem rázně směrem k pracovně mistra Skywalkera. Tohle bude ta pravá cesta, řekl jsem si. Pokud se něco má dít, mistr Luke by o tom měl vědět jako první... A pokud mám někoho zklamat svým jednáním, nechci, aby to byl zrovna on! Dlouhou a chladnou chodbou jsem došel až k velkým dveřím, vedoucím do rozsáhlé vstupní haly Akademie. Věděl jsem, že mistrova pracovna je nalevo od šaten padawanů. Šel jsem tamtudy už několikráte. Jenže mé kroky se pojednou ubraly neočekávaným směrem ke dveřím, které bývaly většinou zamčené. Sám jsem se v duchu divil, proč jsem si jich dříve moc nevšímal, ačkoliv mistrové o nich někdy ledabyle prohodili, že padawané do nich prozatím nemají přístup. Došel jsem až k nim a přesto, že jsem v hale slyšel vzálenou mluvu osob sedících na druhém konci, napadla mne bláznivá myšlenka: Otevři ty dveře, za nimi najdeš své odpovědi... Byla to myšlenka, či vnitřní hlas???

[Garth Devilman]

Místnost

Zvědavost se mnohým zdá jako vlastnost na škodu, jiní zase zdůrazňují, že slouží k lepšímu chápaní věci a tím pádem rozšíření si obzoru o dosud nepoznaném. Jako zřejmý zastánce druhé strany mince sis vybral možnost ono místo prozkoumat a to i přesto, že sis nebyl jistý z jakého důvodu jsi tak učinil. V mysli ti však vytanula slova mistra Khaana a svým způsobem tě uklidnila.

Vešel jsi do nevelké místnosti, která by se dala označit jako poutní místo. Nebylo tam prakticky nic krom jakési látky, která byla rozprostřena ve prostřed.

Co tady hledáš? Ozval se hlas jakoby odkudsi z hůry.

[East.Wood]

Místnost

Nevěděl jsem proč, snad intuice, že to souvisí z mou plánovanou cestou, ale do té "zakázané" místnosti jsem toužil alespoň nahlédnout. Třeba mne tam čeká odpověď na to, co zde na Akademii znamenám a dělám... Mlčky a tiše jsem stiskl madlo a otevřel...

Na zemi ležela jakási deka, nebo kus látky. Krom toho tam nebylo nic, naprosto nic... V podstatě ani světlo zde nezasvítlo zvenčí díky nepřítomnosti okna. Jediný svit umělého osvětlení sem pronikal z chodby malým okénkem na dveřích. Přivřel jsem s opatrností a počal se rozhlížet, ovšem než jsem stačil místnost prozkoumat, někdo promluvil!

Nevěděl jsem, kdo to byl, hlas zněl shora, možná jakoby tajemný přízvuk, nicméně jsem s klidem ve tváři odpověděl: "Jsem East Wood a jsem žák zdejší Akademie. Můj osud je značně nejasný, ale momentálně plním zkoušky, které mi zdejší mistři připravili, aby mi s konečnou platností mohl být přidělen mistr. Teď však stojím před zásadním rozhodnutím: Mám se vydat na Bakuru a najít a zachránit rytířku Theran, nebo se podrobit vůli nevyšších mistrů? Můj pocit je ten, že na Bakuru musím letět, abych tak umožnil sobě samému poznat, zda mé úmysly jsou správné... Právě jsem byl na cestě k mistru Skywalkerovi, vše mu říct a požádat o svolení. Ale něco mě táhlo sem..." Tady má slova skončila, neboť jsem měl pocit, že ten, kdož mne tu snad i očekával, ví moc dobře, co mi na to odpovědět. Vyčkával jsem asi minutu, než se hlas znovu ozval.

[Garth Devilman]

Místnost

Táhlo? Odněkud vyskočil malý mužík, který se svou velikostí i vzezřením nápadně podobal vousatému dědouškovi s brýlemi. Jeho kaštanové roucho, které doplňovali bílé rukavice a červená čapka, dělali tohoto mužíka zajímavým.
Počítám, že očekáváš nějakou modrou radu co? A toho matlání… Vypadáš jak kdybys šel na nějaké důležité jednání… Ohodnotí tvůj vzhled mužík jako by ho pramálo zajímalo, že právě možná urazil čest mužného Zabraka.
Aha, ty vlastně máš jednání… Přihlouple se zasměje a koukne na tebe přes své brýlečky.
Tak už na mě tak nezírej nebo zpychnu.

[East.Wood]

Potěmnělá místnost

Podíval jsem se na drobné stvoření podobné člověku v oblečení ne zrovna běžného pro Akademii. Asi bych to nečekal, že se zde zjeví někdo takový. Nicméně jsem k němu choval úctu, i když jsem nevěděl, o koho jde: "Nevím, kdo jste, ale čekal bych, že jestli zde čekáte na někoho, kdo si sem příjde vylít své srdce, pak také znáte některé odpovědi...?"

Řekl jsem mu to tázavým tónem a jemně jsem ho tak vyzval, aby se mi představil rovněž. Mohl bych ho totiž považovat za nezvaného vetřelce a zažehnout svůj světelný meč, což by se asi neobešlo bez rachotu. A ten jsem nechtěl způsobit, jelikož jsem byl v místnosti, kde byl vstup zakázaný... Navíc jsem stále chtěl navšívit mistra Skywalkera a nechtěl jsem se zdržet déle, než je nezbytně nutné.

[Garth Devilman]

Místnost

Seech Czlic jméno mé mladý pane... Usmál se malý pán a zvědavě tě pozoroval.
Proč myslíš, že zde nalezneš odpovědi? Třeba jsem jen turista, co si zvědavě prohlíží zdejší architekturu. Jeho slova však byla následně vyvrácena jeho vlastním hlasem u tvého levého ucha.
Což bylo o to zarážející, že jsi nestačil zaregistrovat jeho přesun.
Anebo si z tebe jen dělám legraci. Doplnil se zatleskal rukama a obratně skočil před tebe, že ses musel sehnout, abys na něho vůbec viděl.
Tak ty chceš odpovědi? Hm... Myslím, že bych ti mohl pomoct právě teď...


Easte? Co tu děláš? Otočil ses a ve dveřích spatřil mistra Skywallkera.
Slyšel jsem, že samota slouží k utřídění myšlenek a ty sis je zjevně třídil důkladně. Nechceš mi něco říct?
Podíval ses směrem, kde se ještě před pár vteřinami rozohňoval malý mužíček. V místnosti však nikdo kromě tebe a mistra nebyl...

[East.Wood]

Místnost

Onen drobný mužík se mi sice představil, nicméně jeho podivné chování a vyhýbavý tón hlasu mi naznačil, že to nebude obyčejný trpaslík, co se prochází chodbami Akademie jako by se nechumelilo. Pravda, vzezřením připomínal tak trochu herce, či umělce. A i svým chováním by se tak mohl jevit. Nicméně mne upoutal jeho způsob pohybu, který byl tak těkavý, že můj ostrý zrak jej skoro nemohl zachytit na jednom místě.

Skoro by mě snad rozbolely oči z jeho poskakování, když se v tu ránu otevřely dveře a potemnělou místnost osvětlil kužel umělého světla z chodby. Prudce jsem otočil hlavu a uviděl toho, k němuž jsem se původně vydal - mistra Lukea Skywalkera! Asi mě zde neviděl příliš rád, taky se mě hned zeptal, co že tu pohledávám...

Chtěl jsem vše vysvětlit poukázáním na mužíka, ten ale zřejmě zmizel v mžiku, když jsem se obrátil k mistrovi, neboť nyní po něm nebylo ani památky. Jen jeho hlásek mi zněl v uších... No, tohle by mi asi neuvěřil, zkusím mu to podat logičtěji... řekl jsem si v duchu a nechtěl mistru Lukeovi příliš lhát.

Povstal jsem z pokleku, abych mistru Skywalkerovi podal co nejvěrohodnější vysvětlení mého zdržování se na místě, kam nám - padawanům - byl vstup odepřen: "Mistře, odpusťte! Byl jsem zrovna na cestě k Vám, procházel jsem kolem těchto dveří, když v tom jsem uviděl zde za okénkem nějaké záblesky světla a slyšel šramot. Šel jsem se podívat, ale nic jsem zde nenašel. Promiňte, neuvědomil jsem si, že jsem v téhle zakázané místnosti..." a sklonil jsem hlavu na důkaz pokory... Nevěděl jsem, zda mi uvěří, ale spíše čekal, že mu povím o tom, s čím jsem za ním přišel. "Chtěl jsem s Vámi mluvit ohledně rytířky Theran, mistře!" spustil jsem...

[Garth Devilman]

Místnost

To je přinejmenším zvláštní… Podotkl na tvou začínající a postupně se rozvíjející obhajobu mistr.
V jeho hlasu bylo něco co tě přimělo se na malou chvíli zastavit. Nevěděl jsem, že tyhle dveře jdou zase otevřít…. Přiznal po chvíli barvu.
Jak byla tato věta překvapivá i tak neoddálila tvé kypějící sdělení ohledně rozhodnutí zúčastnit se záchranné akce, která se týkala Rebecy Theran.
Skywallker jen překvapivě povytáhl obočí: Když pominu to, že oficiálně žádná mise neběží… Budeš vtom sám Easte a uvědom si, že tohle není žádný výcvik. Tohle je tvrdá realita. Pokud si však myslíš že na to máš…

Tímto tě Luke v podstatě postavil před hotovou věc. Bylo jasné, že toto byl další jasný signál. Padawani s mistry vyjížděli na důležité mise a mnohdy se ukázalo, že nejsou takový střet hodnot připraveni. Ty však jako padawan a Zabrak s pevnými základy zásadami a zábranami i znalostí poměrů si měl určitou výhodu. A možná také proto byl k tobě mistr nyní tak přímý.
Chytrý kluk ten Skywallker. Ozvalo se ti pro změnu u pravého ucha…

[East.Wood]

místnost

Naštěstí mistr Luke přešel moje vniknutí do té místnosti celkem rychle, až na to, že podle něj ty dveře nešly otevírat, až doteď... Zvláštní, jako by ten mužík vevnitř chtěl, abych tam za ním vešel...

Poté již přišla řeč na mou prosbu, abych směl vyhledat a popř. i zachránit Rebecu Theran od případné hrozby, která ji mohla ohrozit na Bakuře.Tušil jsem, že nepřímo mě od té akce bude Skywalker odrazovat... napadlo mě po jeho slovech. Hned jsem na něj navázal: "Ano mistře, je mi jasné, že rada, které předsedáte, neschvaluje posílání padawanů na takové druhy misí. Avšak poté, co se stalo mezi námi dvěma ve výcvikovém souboji, musím přiznat, že cítím jako povinnost zjistit, co se s ní stalo. Myslím, že ta zkouška, co jste mi uložili, určí můj další osud zde a nevím, jestli případný úspěch v hledání rytířky Theran tento výsledek nějak změní, ale prosím Vás o povolení letět. Třeba se tím vysvětlí všechny otázky, které se kolem mne vznášejí jako dým z t´bacové dýmky..."

[Garth Devilman]

Místnost

Začínáš, být dost hrrr. To se mi u roháčů líbí… Zazní pobaveně hlas blízko tvých slechů.
Luke jen pokrčil rameny a pravil: Hodně štěstí příteli…
Poté se otočil a odešel z místnosti. Nedalo se říct jak a jestli s tvým rozhodnutím souhlasí nebo ne. Dobře to vystihl, Czlic, který se zase znenadání objevil:
Takže velký JEJ-I dal roháčovi zelenou? Co bude příště… Vsadíš si v loterii?
Seech se poškleboval a trvalo hodně dlouho než se vzpamatoval.
Tak pojď! Podíváme se cos vyhrál! Vřískl a najednou jsi zjistil, že je někde pryč a za ním se táhne bílý kouř, který podle všeho vedl do hangáru…

[East.Wood]

Akademie, chodba

Mistr Skywalker mi dal prakticky svolení k odletu a na to jsem čekal. Teď mohu najít a zachránit Rebecu, aniž bych tím jednal proti vůli mistrů. Spěšný krokem jsem vyšel chodbou směrem k ubikacím, abych se nachystal.

Neušel jsem ani dva kroky, když mne opět zastavil hlas, jenž jsem poslouchal před rozhovorem s mistrem Lukem. Ano, zase Seech Czlic. Ten podivně vypadající podivín mě i teď doprovázel a jako by toho nebylo dost, vyzval mě, abych jej následoval do hangáru, kde stálo několik stihaček mistrů. Padawani svoje dopravní prostředky omezovali na pár speedrů, pokud se vůbec daly tady v džungli používat...

Akademie, hangár

Doklusal jsem k hlavním vratům hangáru, když mě napadlo, že se ještě musím spěšně vybavit na onu akci, rozloučit se s Wolwem a ostatními a především říci mistru Khaanovi, že se svolením Skywalkera odlétám a aby tím pádem pozastavil moje zkoušky... Mistr Khaan mě nicméně předběhl v mých myšlenkách a stál přímo před hangárem v napolo otevřených vratech. No jasně, mistr Luke přece musel o svém rozhodnutí informovat i ostatní mistry, to dá rozum... Khaan stál s rukama složenýma na prsou a již mne očekával.

[Garth Devilman]

Akademie - Hangár

Tak přece? Optal se jako kdyby pramálo záleželo na tom proč tu je nebo co právě řekl. Na tvůj tázavý pohled pouze pokýval hlavou:
Ne, nepoletím s tebou. Luke si zřejmě myslí, že bude užitečnější, když si pod svá křídla vezmu jedno padawanče.Je to jeho oblíbenec…
V jeho hlase byl na okamžik cítit určitý stupeň pohrdání.
…Tak když nemůžu být tvůj průvodce budu aspoň tvůj mechanik. Při této větě se mírně pousmál jakoby si vzpomněl na něco opravdu vtipného.
Tak, co máš už nějaký plán? Optal se.

[East.Wood]

Akademie, hangár

Podíval jsem se vděčně na Khaana po jeho slovech a tím jsem chtěl naznačit, že mi stačí jeho podpora i zde na Akademii. věděl jsem, že ta mise na Bakuře je jen a jen moje záležitost, možná i součást zkoušek...

Mistr se mě zeptal, co a jak hodlám udělat. Trošku jsem se ošil, jako když do mě píchne jehlou a vysoukal ze sebe: "Hm, myslím, že na plán příjdu cestou. Nevím, co nebo kdo mě tam čeká. A raději se spolehnu na proudění Síly... Ta mi ukáže správnou cestu." Moje odpověď byla spíše vyhýbavá, nicméně v jednom jsem měl pravdu - nevěděl jsem, kde na Bakuře začít a kam jít... Naštěstí mistr Khaan vypadal, že mi rozumí.

Nyní jen stačilo přichystat si loď, či spíše jednomístnou stihačku, kterou poletím. Pravda, hodiny létání jsem zas tak neprožíval, jako někteří studenti. Ovšem svou stíhačku jsem ovládl celkem uspokojivě a při létání jsem se mohl plně oddat vzdušnému prostoru a odreagovat se a to se mi na pilotování líbilo nejvíce... Stroj mi byl přidělen při studiu a nyní tu na mě zase čekal: "Assault Gunboat", ale podle mnou vylepšeného image - ohnivých pruzích na bocích a křídlech stíhačky - mu nikdo neřekl jinak, než "Zabracký plamen". Byl jsem na ní hrdý a staral se o ní jak se jen dalo. I teď jsem na svou loď pohlédl skoro až zbožně...

Když jsem byl připraven k odletu, veškeré vybavení zůstalo od posledního cvičného letu uvnitř lodi, otočil jsem se znovu k mistru Khaanovi. Ten mě již nechtěl nijak zdržovat, ale ještě jsem mu musel něco říci: "Mistře! Chci vám jen říci, že si vážím všeho, co jste mě s mistrem Skywalkerem naučili! Budu se řídit vším, co znám s cvičení a studia. A prosím, vyřiďte Ulrinovi, pokud bych se nevrátil, ať dává na sebe pozor..." a najednou, jako by mi došla slova, jsem jen hleděl Khaanovi do očí a v nich četl to, co on ani nemusel říkat...

[Garth Devilman]

Akademie - hangár

Mistr Khaan se při tvé řeči opět usmál: Na tom co umíš Easte máme „my“ podíl ze všech nejmenší. Kdyby byli všichni studenti aspoň z poloviny tak zdatní a rozumní jako ty, nemusel bych se teď starat o Gartha Tujiwana.
Potom ale zvážněl: Dávej na sebe pozor příteli a neboj vše vyřídím Ulrinovi do posledního písmennka.
Pane Woode? Máte povolení odstartovat. Vyrušil vás jeden z mechaniků, který právě dokončil předletovou kontrolu.
Co říct? Zlom vaz! Popřál ti ještě mistr a pak už se jen díval jak nasedáš do stíhačky.
Po provedení všech potřebných manévrů si tedy opustil areál Akademie a vydal se na svou první misi…

Let na Bakuru (o pár minut později)

Když jsi byl již dostatečně daleko rozhodl si se, že je na čase zadat souřadnice Bakury a přejít na světelnou rychlost.
Hej hou, hej hou, to máme za sebou!
Na Bakuru letíme hej hou, hey hou! Na skle kokpitu přímo před tebou se neobjevil nikdo jiný, než podivný mužíček.
Legrační čapku vyměnil za ještě legračnější helmu z brýlemi.
Hele, roháč se vydává coby udatný rytíř na výpravu. Wow! Kdo si dá popcorn? Položí řečnickou otázku.
Nikdo? Takže se ani při cestě vesmírem nenajím?