Eastovo cvičné vedení mise

[Elinor Yall]

Yavin IV., džungle, ex-základna

Hmpf. Kdyby se něco stalo, musel bych ho zkusit zavolat v Síle. No, předpokládám, že kdyby to bylo něco opravdu vážného, tak...
Podvědomně se přikrčím.
Nedá se říct, že bych byl z prostoru bývalé základny nějak zvlášť nadšený. Hlavně se zdálo, že se nezachovalo nic podobného osvětlení.
Což se ostatně dalo při pohledu na ty rozbité dveře tušit.
Proklouznu tedy dovnitř, spoléhaje se na to, že kdyby v dosahu bylo něco nebezpečného, asi bych to během svého průzkumu Silou zavnímal. Světelný meč jsem se rozhodl zatím nezažíhat, alespoň ne dokud nepostoupím někam, kde bude příliš tmavo.
Zatím se hlavně snažím rozkoukat, kam přesně jsem se to vlastně dostal, co tam je a kam to bude pokračovat.

[East.Wood]

Yavin IV., džungle, ruiny základny

Když se vnoříš do nitra opuštěné budovy, zjstíš několik věcí:

Asi nejvíce lze pocítit lezavý chlad, který působí husí kůži. A to jsi oblečen poměrně slušně... Generátory, vyrábějící teplo a světlo, se za ta léta daly využít už snad jen k sezení, pokud bys ovšem odstranil nános prachu a nepořádku z nich.
Dalším zněklidňujícím faktorem bylo ticho. Snad by se v "normální" chátrající základně mohly vyskytovat krysy, jestřapýři či kterákoliv jiná havěť. Tady však nebyl ani brouček. Kromě hadů, které jsi minul u vchodu, se zde nic nepohlo...
Třetím znakem nejistoty by se dal nazvat pocit, který u Tebe vyvolával pověstný šestý smysl. Což u Jedie znamenalo celkem běžné citlivé vnímání nebezpečí, takže nebylo zázrakem vycítit něco zneklidňujícího ve vzduchu...

Došel jsi úzkou chodbou od hlavního vchodu k asi 100 metrů vzdálenému točitému schodišti, vedoucímu směrem dolů. Kolem něj se povalovalo pár beden, stolek a dvě židle, rozbitá láhev, nějaké zrezivělé součástky a to vše zahalené v šeru místnosti, ne větší než místnost, která na Akademii sloužila jako sklad zásob. Nebyl tu žádný otvor, kterým by zde proudil byť jen jediný paprsek světla. Jediný další prostor byl ve větrací šachtě hned u stropu...
Dle věcí kolem se dalo usoudit, že zde dříve mohla sedávat hlídka, střežící vstup do podzemních prostor základny.

V mžiku jsi však konečně něco ucítil a to něco byl život. Či přesněji závan života, mihnoucí se někde v prostoru pod Tebou! Jako by se někdo na chvíli zjevil v Síle a během několika vteřin zase zmizel...
Každopádně se zespod neozvalo nic, co by připomínalo kroky, nebo běh nějaké osoby.
Dolů by se v tuto chvíli něchtělo kdekomu, Tys však musel jednat!

[Elinor Yall]

Yavin IV., ex-základna, ruiny

Nic živého? Pozoruhodné, prolétne mi trochu ponuře hlavou.
Tedy, ne že bych uvítal třeba takovou kolonii piraních brouků, ale... ale...
Ale tohle je přece jen poněkud děsivé.
Pocit nejistého nebezpečí zrovna optimismu nedodá; v každém případě si začínám vybavovat veškeré strašidelné historky, co kolovaly po akademii a v nichž hráli nezanedbatelnou roli původní obyvatelé Yavinu, případně jejich Silové pozůstatky. Ačkoli, něco takového by se dalo čekat spíš ve starých massassijských chrámech než po imperiálních základnách.
Trochu mne to uklidnilo, vlastně jen do té chvíle, než jsem postřehl cosi... živého... v prostorách pod sebou.
Bleskově zaktivuji čepel, bezděčně zaujmu základní střeh z nimanu a nechám stříbřité světlo se rozlévat po okolí.
Jedijská podvědomá reakce na situaci, která by se mohla rychle vyvinout v nepříjemně adrenalinovou.
Tak. Jak to tak vypadá, pomalu se začínám bát, pomyslím si zpola ironicky, avšak rovněž zcela pravdivě.
Což je tak trochu absurdní, protože jediné racionální vysvětlení celého úkazu bylo, že si Dorsk hraje na schovávanou, maskuje se v Síle a tohle mělo být něco na způsob naznačení, že tu doopravdy je někde poblíž.
(Sice to nijak nevysvětlovalo, jak a proč není v základně jinak nic živého a proč se mi nedaří zaslechnout jakýkoli zvuk nasvědčující něčí přítomnost, ale to se dalo odsunout do podvědomí jako pro tuto chvíli nepodstatný detail.)
Přiměl jsem se tedy vypnout světelný meč (sice osvětluje okolní prostory, ale krom toho je také ideálním upozorněním na mou osobu) - nicméně jsem jej nechal v ruce -, počkal, dokud si oči opět nenavyknou na okolní šero a pustil se směrem k záhadnému zdroji života.

[East.Wood]

Yavin IV., džungle, ruiny základny

Pustil jsi se tedy do katakomb pevnůstky a bylo jasné, že jde do tuhého. Tam dole NĚCO bylo a to něco se teď již zcela vynořilo v tvé mysli. Při troše koncentrace jsi mohl určit, že zdroj života někde v podzemních prostorách by dost dobře mohl být hledaný mistr Dorsk! Nicméně bylo zapotřebí si to ověřit, tudíž jsi se po menším ujištění se o správné činnosti tvého meče vydal směrem po schodech do "jámy lvové"...

Dole bylo ještě méně světla, než ve vstupní chodbě, což tě mimoděk lákalo k tomu zažehnout světelný meč a využít jeho světlo k lepší orientaci, nicméně Síla dokáže divy a tudíž jsi po chvilce zjistil, že se nacházíš v rozlehlejší místnosti, že které ústí chodba někam do neznáma, na níž po bocích navazují další chodby. Tam někde se musel nacházet zdroj živoucí Síly, který jsi předtím vnímal.

Ve zlomku vteřiny jsi se však přesvědčil o opaku: Za Tebou se ozval neznámý hlas a téměř zároveň jsi uslyšel známý zvuk, znamenající zažehnutí čepele světelného meče! Zůstal jsi stát jako přimražený, zatímco hlas, který by se dal téměř jistě identifikovat jako ženský, řekl: "Ale, ale, kohopak to tu máme? Že by další Jedi? Tak to mám dneska štěstí - dva úlovky najednou! Teď se pomalu otoč a žádné hlouposti!!" Hlas zněl skoro velitelsky a zároveň chladně.

Když jsi se otočil, v jasně žluté záři jsi mohl vidět mistra Dorska a za ním stojící postavu, zahalenou ve tváři tak, že jí byly vidět jen oči. Zřejmě humanoid, či dle hlasu humanoidka, držela v jedné ruce zažehnutý žlutý Dorskův meč a držela mu jej pár centimentrů od hlavy! Druhou rukou svírala Jedie pod krkem a nedovolila mu sebemenší pohyb...
Mistr Dorsk se zdál být v pořádku, přesto ale třesoucím se hlasem řekl:
"Gwydione, je mi to líto... Nemohl jsem nic dělat... Dostala mne..." a skřivil oblyčej, jako by jej přepadla vlna bolesti...

Postava znovu promluvila: "No? Patrně budeš muset odložit svůj meč, jestli nechceš zavinit smrt svého přítele!" pronesla neznámá, přičemž v hlase se jí mísila ironie a opovržení.

[Elinor Yall]

Yavin IV., džungle, v ruinách základny

...co to?!...
Nemístně překvapen zírám na neznámého ohrožujícího Dorska 82.
Tak jak se zdá, ten brífing na akademii už asi nestihneme, v duchu si neodpustím sarkasmus.
Zajímavé, myslel jsem, že v skutečném průšvihu se mi nepodaří zůstat z velké části nad věcí - ale zjevně to jde. Takový pocit, jako by podstatný kus vědomí zůstával mimo celou tu scénu a neztrácel jakýsi nadhled.
Ještě kdyby se toho podařilo využít k nějaké změně celé té nepříjemné situace...
Povzbudivě se na mistra usměju.
Stane se, navíc to vypadá, že jsem v úplně stejné louži, odpovím směrem k němu a uposlechnu pokynu - tak, že hodím svůj meč na zem, asi do poloviny vzdálenosti mezi mne a neznámou osobu.
Co je asi zač?
Bylo by dobré to zjistit.
Hm - hlouposti budou muset chvilku počkat.
No, gratuluji k úlovkům, poznamenám jejím směrem ironicky. Otázkou zůstává, co s nimi hodláš dělat.
V tu chvíli mi docvakne něco, co mi mělo dojít podstatně dřív.
Moment, to se nejsem schopný soustředit v Síle natolik, abych místo dvou osob vnímal jen jednu?
A proč si jí skrz Sílu nevšiml Dorsk, že se nechal takhle polapit?
To je to další, velmi schopný uživatel Síly, který se navíc snaží svou přítomnost maskovat?!
Z té představy mi rozhodně není zrovna nejlépe.
Pak by tu ovšem byla i další možnost, proč neznámou nemohu vnímat, ale ta mi přijde vysoce nepravděpodobná a přitažená za vlasy.
Zatímco tedy čekám, co z neznámé vypadne, soustředím se na ni v Síle. Protože pochybuji, že pokud se maskuje, tak to bude dělat i v situaci, kdy má zjevně pochytané všechny Jedie v okolí.

[East.Wood]

Yavin IV., džungle, ruiny základny

Jestli se po Tvém sestupu do katakomb dalo napětí ve vzduchu krájet, pak při setkání se zajatým mistrem Dorskem a jeho věznitelkou by atmosféra dosáhla takové hustoty, že světelný meč by jen těžko pronikl skrz...

Patová situace si vyžaduje rychlé a rozhodné jednání! zachytíš v mysli slova Dorska, jako by Ti je telepaticky vysílal. Útočnice zcela jistě nic nepostřehla, neboť si nedočkavě prohlížela Tvou ruku se zažehnutým mečem a čekala, zda uposlechneš její výzvy.

Zdálo se, že zazvonění Tvé zbraně o studenou podlahu jí na chvíli uspokojilo, i v tom podzemním šeru a pouze v záři žluté čepele Dorskova meče bylo znát, jak se jí v očích zablesklo... V tu chvíli možná na okamžik ochabla její koncentrace, čehož okamžitě využil i napadený Jedi. Zatímco plně soustředěn zůstával v pevném sevření protivnice, jeho Silou vyslaná vlna narazila do stropu podzemní kobky a uvolnila pár kamínků z poničeného zdiva. To stačilo, aby tajemná osoba uskočila stranou v domění, že se na ní strop bortí...
Ve skutečnosti však šlo jen o klam Dorska a v první chvíli se zdál být úspěšným.

Útočnice však měla trumf v rukávu a jakmile se postavila o krok za mistra Dorska, namířila na něj meč tak, že špička čepele mu mířila zezadu na šíji! Navíc zespod pláště vytáhla blaster a střelila jím do vzduchu varovný výstřel. Takže se teď katakomby skutečně otřásly a Dorsk již raději nezkoušel podobné úskoky a zůstal nehybně stát... Momentálně si tedy vůbec nepomohl, protože zahalená osoba jej stále držela v šachu.

Nyní byl další tah na Tobě...

Pamatuj, že i bezvýchodná situace má nějaké řešení, ať je seberiskantnější... opět pronesl hlas ve Tvé mysli.

[Elinor Yall]

Yavin IV., v ruinách základny

Jediové nikdy nejsou tak docela bezbranní, pomyslel jsem si svým způsobem pobaveně.
Další vývoj situace mi dal zapravdu.
Mistr Dorsk se postavil na krátký, a svým způsobem beznadějný odpor, vedoucí k tomu, že útočnice měla na chvíli opravdu co dělat. Podvědomě jsem se stáhl v Síle víc do stínů - ztratila by mě ze zřetele, i kdyby mi snad náhodou věnovala plnou pozornost - a vyrazil Dorskovi na pomoc.
Vzápětí mne napadlo, že by bylo bývalo rozumnější místo toho se zkusit zmocnit meče stále ještě se válejícího v deaktivovaném stavu po podlaze.
Tedy, bylo by to asi jedijštější... ale snad ještě víc k ničemu.
Zatímco mířila na mistrův zátylek a vystřelila do stropu, bleskově - dřív, než si mohla uvědomit, co a jak dělá ten druhý polapený Jedi - jsem se v plné rychlosti (ovlivněné Silou) vrhl proti ní a srazil ji k zemi, ideálně tak, aby jí Dorskův meč při pádu vyklouzl z ruky.


--------------------------
tak, modere, užij si to

[East.Wood]

Yavin IV., v ruinách základny

Události nabraly poněkud rychlý spád a nebyl čas na dlouhé rozmýšlení. Zvláště poté, co mistr Dorsk udělal zjevně školáckou chybu a dostal se tím do více nevýhodné pozice. Tajemná žena jej v tuto chvíli držela v šachu, stejně tak tebe, i když by jsi si to nejspíše nechtěl přiznat.

Rozhodl jsi se jednat zcela nekompromisně a vyrukoval na útočnici s takovou vervou, že i Dorsk byl zprvu v poli ohrožení. I když samozřejmě Tvůj výpad mířený na tělo neznámé ženy měl za cíl právě ji, skutečnost byla taková, že jsi svým atakem strčil i do svého mistra, který se spolu se svou věznitelkou sesunul k zemi, následován Tebou samotným - stručně řečeno jste všichni tři vytvořili valnou hromadu!

Poté jsi zaregistroval zvláštní věc: Dorsk se vzápětí zvedl zpět na nohy, oprášil se a vyčkával, co se bude dít. Přitom nezpouštěl pohled z Tebe a Tvé soupeřky. Tu jsi viděl ve svém zorném poli, avšak cosi nebylo v pořádku - již neútočila!

Dorsk jako první prolomil tíživé ticho: "Gwydione, zklama jsi mě! Čekal bych od Tebe více promyšlený tah, či vhodná slova místo zbrklé reakce... Máš veliké štěstí, že tady Walenn mi neusilovala o život, zřejmě bychom skončili oba špatně!" a poté se mimoděk otočil k ženě a pokynem ruky jí přivolal k sobě. Dívka se neochotně postavila vedle něj a Dorsk pokračoval: "Dovol, abych Ti představil Walenn Cuate. Potkal jsem ji na mé nedávné výpravě na Talravin, kde mi zachránila život a na oplátku jsem jí vzal s sebou. Nemá nikoho a Luke souhlasil, že jí přijme na Akademii, kde nám bude pomáhat s různými věcmi. Právě teď byla součástí zkoušky, ve které jsi ale neuspěl..." dokončil svůj proslov, jehož poslední část zněla přece jen trochu přísně a nekompromisně.

Po jeho slovech se Walenn mírně pousmála a nastalo opět hrobové ticho a prostor pro Tvé vyjádření se.

[Elinor Yall]

Yavin IV., ruiny základny

Jauvajs.
Nápad to byl bezpochyby dobrý, reakce to nebyla špatná, nicméně provedení notně pokulhávalo.
Situace, kdy náhle už nebezpečí nehrozilo, mi přinesla především pocit nezměrné úlevy.
Sakra. Tohle předvést ve skutečné akci, tak je to průšvih jako Hvězda smrti.
V tom skvělém pocitu, že se vlastně nic nestalo, Dorsk je v pořádku a z neznámé tajemné hrozby se vyklubala jeho známá, mi vlastně jakákoli zmínka o selhání ve zkoušce zanikla.
Respektive neměla šanci se dostat do popředí a nějak výrazněji zapůsobit. Oproti pocitu,že jsem ze sebe udělal dokonalého pitomce a zapůsobil stejným dojmem, jako někteří mí vrstevníci ze skupinky kolem Kypa Durrona. Tedy, ne že bych nebyl schopný s Wurthem nebo s Gannerem skvěle vyjít, ale za vzory všech jedijských ctností je rozhodně nepovažuji a vcelku chápu, proč z některých jejich akcí mistr Skywalker poněkud... roste.

Trochu rozpačitě si prohrábnu vlasy.
Tak na napravování prvního dojmu je trochu pozdě.

Ehm... rád tě poznávám, usměju se na Wallen a radši neřeším, do které podskupiny v rámci kapitoly "pitomci, co jsem je potkala na cestách" zapadnu teď.
Jinak, mohu se zeptat na pár věcí vztahujících se k tomuto... dobrodružství?
Tato otázka se vztahuje jak k Dorskovi, tak k Wallen; oba mohou vcelku oprávněně předpokládat několik dotazů, možná jich spíš více než méně.

-------------------
Muhehe... gratuluju k tvojí reakci.

[East.Wood]

Yavin IV., ruiny základny

Mistr Dorsk jen zamyšleně pokýval hlavou, pokynul své přítelkyni Walenn a zrakem spočinul na Tobě: "Myslím, že bude lepší, když si promluvíme venku. Mám už dost zdejších zatuchlých, temných a studených prostor, vy ne?" dodal odlehčeně, i když v jeho hlase zazněla drobná rozmrzelost z ne zcela úspěšného vyvrcholení situace.

Yavin IV., před základnou

Všichni tři jste vyšli na denní světlo, resp. do vlahého večera, kdy slunce se již uchýlilo za nejvyšší stromy džungle a vrhalo na vás i opuštěné pašerácké doupě, dříve imperiální základnu, dlouhé stíny.

Mohl jsi si nyní důkladněji prohlédnout vaši novou společnici: drobnější ale vypracovaná postava, krátké rusé vlasy, několik pih na tvářích a nebezpečný pohled v očích - to byly nejnápadnější znaky dívky.

Dorsk se zastavil jen pár kroků od stihaček, které jste bez jakýchkoliv obav zanechali na travnaté ploše před objektem. Obrátil se na Tebe, pak na Walenn a s očima upřenýma na dívku se dal pomalu do řeči:
"Řekl bych, že by nebylo od věci zhodnotit události posledních minut. Ty Walenn jsi sehrála svou roli naprosto správně a já Ti za to děkuji. Hm, ale další herci zcela neobstáli..." a s těmito slovy se pomalu otočil k Tobě.
"Abych pravdu řekl, začínáš mi připomínat některé mladé horlivce z řad studentů, Gwydione. Zdá se, že jsi si doteď neosvojil základní metody jednání s nepřítelem. A ani ve zbrklých reakcích jsi neuspěl! tato zkouška Tě měla ukázat v mnohem lepším světle..." povzdechl si a čekal na Tvé reakce.

Ale předběhla Tě Walenn: "Pokud mohu k tomu ještě něco říct, Dorsku" a odmlčela se, čekajíc na tichý souhlas mistra. Ten také dostala letmým pokývnutím Dorskovy hlavy a tak pokračovala již směrem k Tobě:
"Na tuhle mini akci jsem se nechala přemluvit jen velmi neochotně, nemám totiž ve zvyku zkoušet mladíky, kteří chtějí být Jedii. Ale mistr Dorsk mě vzal na Akademii a přijal mě mezi vás a já mu to takhle chtěla trochu oplatit. Vážně si ale myslím, že pokud takhle chceš pokračovat dál, čeká Tě neblahá budoucnost. Máš štěstí, že jsem nebyla skutečný nepřítel.... Tak si to pro příště uvědom!" zakončila svou řeč trochu přísně a bylo vidět, že nemá nejmenší problémy kárat studenta Akademie Jedi, dokonce s Tvou pověstí.

Dorsk poté přerušil několik vteřin ticha: "Máme nejvyšší čas vrátit se na Akademii, Walenn..." pokynul k dívce a ta odešla pro svou speedrmotorku, uschovanou v nedaleké houštině. Ty a mistr jste zůstali sami a měli jste se připravit vzlétnout.

[Elinor Yall]

Yavin IV., džungle

Hmpf, vyjádřím se ke kritice, co se snesla na mou hlavu, ne zcela neoprávněně, a podvědomě předpokládám, že to bude ještě nějakou chvíli pokračovat i ve Walennině nepřítomnosti.

[East.Wood]

Yavin IV., džungle

Dorsk se na Tebe koutkem oka podíval a pak jeho pohled zamířil nepřítomně mezi stromy do hloubi lesa: "Čekal bych, že mi k Tvému selhání něco řekneš. Přece jen šlo o Tvé první pochybení ve výcviku a ani já jsem nečekal, že to přejdeš bez poznámek..."

V tom vás vyrušila Walenn, přijíždějící na své speedrmotorce. Dojela až k vám, udělala elegantní smyk a zastavila bokem k Dorskovi a čelem k Tobě: "Tak jak jste na tom, mladý Jedii? Už jste se vzpamatoval ze svého neúspěchu a my můžeme odjet z tohoto bezútěšného místa?" pronesla naoko popudivě, ovšem daleko více byla z jejího hlasu slyšet jízlivost, legrace a přátelskost.
__________________________________________________
Tvůj příspěvek alá dva řádky jest značně nedostatečný na hráčku Tvých kvalit, příště se rozepiš a budu o dost spokojenější. (samozřejmě u nováčka bych tu pasáž s jeho kvalitou asi vynechal...)

[Elinor Yall]

Yavin IV., džungle

No, už je mi jasné, jak se asi cítil Wurth Skidder, když přispěchal na pomoc diplomatické lodi a dostalo se mu za to seřvání od Jainy a od Mary Jade-Skywalker. Jainina matka jej pouze vyplísnila, že jim pokazil misi, odpovím zpola vážně mistrovi, když do situace vpadne Walenn.
Nad její replikou povytáhnu obočí.
Bezútěšného? Na Yavinu IV. se dají najít mnohem depresivnější místa, třeba podzemí většiny massassijských chrámů, ideálně takových, co ještě nebyly pořádně prozkoumané a v kterých se usídlila místní žoužel jako piraní brouci, odpovím jí stejným tónem.
A ano, jsem v pořádku, přece jen jsem nedopadl na tvrdou podlahu.

-----------------
Hráč se polepší. :ouch:

[East.Wood]

Yavin IV., džungle

"Tak to jsem neskonale ráda, nerada bych si dělala nepřátele..." pronesla Walenn a dodala: "Nechtěl by ses se mnou projet? Neboj, pro Tvou loď se zastavím sama, mám ještě nějakou pochůzku tady tím směrem a ráno mě tu hodí někdo na vznášedle."

Návrh dívky je poměrně nečekaný a překvapivý, ale když se podíváš na Dorska, ten nic nenamítá a jen poznamená, že byste neměli příliš zaostat za ním a dostavit se do hodiny na Akademii. Poté bez prodlení nasedl do kokpitu a vznesl se nad koruny nejvyšších stromů džungle. Po chvíli po něm nebylo ani památky. Walenn se k Tobě naklonila a šťouchla do Tebe: "Tak pojď, ať jsme do tmy doma!"

[Elinor Yall]

Yavin IV., džungle

Ale jo, souhlasím s Walenniným návrhem.

Sice mě to trochu mátlo, ale dalo se to považovat za důkaz, že nejsem považován za NAPROSTÉHO pitomce. Za což jsem byl v hloubi duše opravdu rád.
S tím, že o Skywalkerův meeting asi přijdu, protože nejspíš šlo o zkouškové bluffování, jsem se už smířil a nemohl bych říct, že bych toho litoval.

No, jestli to stihneme do hodiny, tak umíš řídit velmi dobře, v duchu se vyjádřím k Dorskovu náznaku jejích schopností a následuji ji k jejímu stroji, přičemž vcelku oprávněně předpokládám, že po tom, co jsem předvedl v podzemí, mne k řízení nepustí ani omylem.

Asi jsem se neomluvil za svoje nevhodné chování, tak se omlouvám dodatečně, vrátím se ještě cestou do akademie k incidentu.