Mise pro Revana

[Darth Revan]

Galaxie.

Žádný plán nebyl stoprocentní, vždycky byla někde možnost selhání. Ale nejvíce se mi zamlouval plán první. Sice zde byla možnost neúspěchu a smrti, ale to všude, navíc tenhle se chodil perfektně k mému charakteru. Akční drsný hrdina ze Starwoodu.
Ovšem problém byl v tom, že na střelbu z blasteru jsem nebyl moc zvyknutý, tudíž přesnost asi nebude moc dobrá a hlavní problém je v síle. Mé schopnosti jsou bez síly téměř nulové, takže se světelným mečem nemůžu moc počítat.
Dodal jsem si trošku sebevědomí a odvahy a pomalu kráčel k lodi. Má výhoda spočivala v momentu překvapení a pokud se posere, dopadne to špatně.
Když jsem se přibližoval k lodi, pomalu jsem začal šahat do roucha, kde byl můj blaster. Uvážil jsem, že jsem dostatečně blízko a bez váhání sem spustil masivní palbu z blasteru.

[Pear]

Galaxie.

Rychle zmizela vzdálenost mezi tebou a skupinkou žoldáků, posledních pár kroků jsi vytáhl blaster a pak už zněla pouze střelba, který byla pro většinu fatální. Tři ze sedmi jsi dostal, čtvrtého jsi ranil, též ale nebyl bojeschopný.
Tři otevřeli zuřivou palbu, ti kteří měli meč skočili po blasteru, protože jim bylo jasné, že zblízka se k tobě nedostanou. Skončilo to tak, že ty jsi se schoval za bedny, kde jsi měl perfektní krytí a oni po tobě stříleli jak splašení, aby tě dostali.
Došlo jim až o něco později, že jsi vlastně majitel lodi, ozval se proto jeden.
Hej, opatrně, potřebujeme ho živýho! Zavolej šéfovi, že konečně přišel.
Střelba se ještě zintezivněla, přestože štěkali pouze dva blastery. Třetí po tobě taky krátce vystřelil, slyšet od něj spíše byla komunikace přes komlink, což nebylo vůbec dobré.

[Darth Revan]

Galaxie.

Situace nevypadala zrovna příznivě a plán také nevyšel podle představ, ale lepší než nic. Naštěstí můj úkryt byl vcelku dobrý, i výhled na nepřítele nebyl zrovna špatný. Ale střelba byla tak intenzivní, že se téměř nedalo jí opětovat.
V tom jsem si ale částečně všimnul jednoho hrdlořezce jak se snaží spojit, nejspíše s jejich šéfem a posilou.
Okamžitě mi došlo, že pokud ho nesejmu, sejmou oni mě.
Musím ho dostat dřív, než stačí něco říct.
Řeknu si a snažím se ho zaměřit. Chvilku mi to trvá, ale po chvilce přece jen. Když ho mám na mušce, zmáčku 5x opakovaně za sebou spoušť. Při tom sem si v hlavě opakoval jednu věc.
Doufám že sem ho dostal, doufám že sem ho dostal ..

[Pear]

Galaxie

Velká rána a rána těla, které spadlo na zem tě přesvědčili že jsi se trefil - a po letmém vyhlednutí jsi se i přesvědčil, že je opravdu na zemi. Vyhlédnout jsi mohl i díky tomu, že se střelba zmírnila - jedna z pěti střel zasáhla do ramene žoldáka a druhou rukou byl velice nepřesný.
Měl jsi malé podezření, že se stihl dovolat. Takto by ani nemusel dokončit zprávu, stačilo mu říct "Je tu" a jim stačilo slyšet střelbu. Toto tě neustále hlodalo.

[Darth Revan]

Galaxie

Nachvilku jsem měl radost a říkal jsem si v duchu "Jo, trefa!"; ale přitom sem z toho nebyl moc nadšen, jelikož už možná ohlásil, že jsem zde.
Teď bylo ale prioritou dostat ten zbytek, rychle se dostat na svou loď a zmizet nejlépe na Korriban za starým mistrem a pokusit se obnovení se silou.
Po dlouhém schovávání jsem konečně vystrčil hlavu a začal střílet. Mou výhodou bylo, že jsem měl vcelku rychloplaný blaster, tudíž sem nepřátele zasypal rychlými střelami, ale né moc přesnými. Doufal jsem, že se mi nepřehřeje blaster, poté by to bylo docela špatné. Na to jsem ale nějak v momentální chvíly nemyslel a soustředil se na palbu.

[Pear]

Galaxie

Výstřely opětovaly výstřely a ty jsi cítil, že to za chvilku skončí. Jeden na tebe střílel nepřesnou rukou, druhého jsi ocvhilku později trefil a zabil. Už to mohlo skončit. Vyklonil jsi se, kvalitním zacílením jsi dostal přímo do středu mířidel posledného a vystřelil. Padl na zem. Ještě jsi na chvilku vyhlídl a podíval se kolem sebe. Vše vypadalo čistě a proti lodi jsi se rozešel, sebevědomě. Vkročil si na most, který odděloval přistávací plochu od pevného povrchu, najednou jako by tě přestaly svaly poslouchat a pocítil jsi velkou vlnu horka. Pomalu jsi se sesunul na zem a zatmělo se ti před očima.
Odneste ho... konečně ho máme...nikdo nebude srát na Wicked Chopazz!
Jejich stisk na svých rukou jsi necítil. A postupně jsi přestával cítit i zbytek.

Probudil jsi se až přikovanej v transportu. Malé světílko ozařovalo prostor před vámi, sedmi vězni. Nemohl jsi se hýbat, a ani jsi na to neměl sílů. Překvapivě rychle jsi začal vnímat okolí. Nevěděl jsi kam letíte nebo co bude. Slyšel jsi pouze stráže, jak se baví o tobě. Jejich diskuze se rovnala drbům, co kde slyšeli a nejvíce je asi spletli světelné meče, které jsi měl u sebe.
Vystupovat.
Vzali tě pod rameny a zvedli na nohy. Neuvědomil jsi si, že jsi v lodi, která dokovala, takže hned tě vyvedli rampou ven. Ostré světlo tě oslnilo a tvá oslabená hlava se s tím vyrovnávala strašně dlouho. Nepoznal jsi planetu, ale všude byl písek. Stráže tě dovedli až k nějákému shromáždišti, kde stálo více mužů na jakémsi podiu. Byli zubožení, otrhaní a zarostlí. Ty jsi se postavil mezi ně. Nějak ti došlo, že se tu koná nejspíše trh s otroky a ty jsi jeden z nich.
Za tvojí troufalost tě unesli, a zabavili ti loď. Jasně. To se dalo od gangů čekat. Kam tě ale osud zavleče se nedalo čekat.
Kolem vás chodili lidé a prohlíželi si vás jak hrušky. Díky poutům a neuroobojkům ste se ale nikdo nemohli hýbat. Což bylo nejvíce nepříjemné.
Moc lidí o tebe zájem nemělo, čemu se nedalo divit díky tvému zohavenému obličeji.
Nakonec se o tebe jeden začal víc zajímat.
Dvacet kreditů...
Prohlásil a ty jsi teď poprvé poznal svojí cenu.
Dvacet kreditů? Nosí světelné meče, přesto nevládne Sílou, tento muž má větší hodnotu.
Odpověděl mu prodávající, což zaujmulo i další. Začali se přebíjet, než se tvá cena usídlila na pěti tisísích. Nikdo to už nedokázal přebít. A tak byl tvým majitelem neznámý muž, který nevypadal moc mile, i když zdání mohlo klamat. Byl jsi naložen do vozu, kde společně s tebou byli tři další mužští otroci a dvě otrokyně. Nákladní landspeeder se rozjel splolečně s vámi, neznámo kam.

[Darth Revan]

Galaxie

Po prvním probuzení před pravděpodobnou ránou do hlavy, která mě mimochodem opět bolela jsem se cítil zase slabý a vyčerpaný a jak jinak než bez síly. To, co se událo na Coruscantu na mě nemělo teď vliv, důležitější bylo kde to jsem a co se bude dít.
Hned první co mě praštilo do očí bylo světlo když jsem vyšel ven z lodi, to druhé bylo vedro. Bylo tak neskutečné teplo, že jsem si dokonce myslel, že snad jsem na nějaké hvězdě, což byla samozřejmně blbost. Kolem mě bylo dost pusto, písek, vyprahrál poušť, pár kamených chatrčí, jinak nic zvláštního, k tomu otrokové a černý trh. Jako první mě napadl Tatooine a abych se přesvědčil, koukl jsem na oblohu. Byla celá rudá pomalu zapadajícím sluncem, ano, sluncem, ale jen jedním.
Tohle nebude Tatooine, ten má tři slunce. Kde to sakra můžu být?
Řeknu si a docela se mi i uleví, když zjistím, že mě nesežerou píseční lidé. V tom moje myšlenky ale přešli k něčemu jinému. A to, že jsem právě prodáván neznámým lidem.
Tohle nevypadá dobře, musím vymyslet, jak se odsud dostat, ale jak? Bez síly to nepůjde a navíc ani nevím, kde to jsem a kam mě odvedou.
Když se dozvím, že má cena se vyšplhala na 5000 kreditů, ironicky zavtipkuju.
Aspoň nejsem tak levný, heh.
Muž, který si mě koupil nevypadal zrovna jako moc hodný a dobrý člověk, ale to zde nikdo. Tudíž jsem akorát doufal, že se mnou naloží dobře a nebudu předhozen nějaké zvěři, ale kdo by si koupil jídlo za 5000 kreditů?
Mít teď u sebe sílu a své meče, dostal bych se pryč snadno a rychle.
Honí se mi hlavou když mě odvážejí na landspeeder neznámo kam.
Měl jsem chvilku i na to, abych zavzpomínal co se stalo na Coruscantu.
Sakra, poslední co si pamatuji, byl další mrtvý a jeden co zbyl. Ale poté jako by mě někdo praštil pořádnou ranou zezadu. Ale teď není čas zabývat se co se stalo, musím se soustředit, jak se odsud dostat.
A snažil jsem se hledat každou možnou skulinku k útěku.

[Pear]

Galaxie

Když landspeeder doletěl ke svému cíli, honosné vile, nebyla už možnost, že by jsi našel nějákou unikovou cestu, prozatím jsi teda musel přijmout to, co ti bylo předloženo.
Všichni jste vystoupili a následně vešli do vily, ženy byl odvedeny nicméně jinam než vy. Vás si vzali na nádvřoí, kde vás bylo dohromady sedm. Stáli jste vedle sebe a z druhé strany vás sledovali nejspíše zkušenější. Smáli se vám a pokřikovali nevhodné urážky, někteří masturbovali.
Ten nejstarší a nezkušenějuší se před vás postavil. Čekal jsi proslov. Všichni jej čekali, ale muž byl stručný.
Otroci! Vaši krev tu proměníme v pánovo zlato! Budete pro něj bojovat a vyhrávat! Nebo prohrajete a zemřete v jméně tohoto domu se ctí!
Na balkonku se postavil muž, kterého si pomatuješ protože tě koupil. Hned
Tiberiův dům má velkou historii...plnou šampionů! Vy možná budete jednimi z nich. Nebo se ztratíte v píscích arény. Budete tvrdě učit, aby jste dostali známku bratrstva...známku Tiberia...mojí známku! Někteří zemřete...a z některých se stanou šampioni! Je jen na vás, jak se k tomu postavíte.
Poslední kdo před vás předstoupil byl nejnabouchanější.
Teď se budou dělat rozdílové zkoušky - tu se rozhodne, koho k tréningu pustíme a koho ne!
Domluvil a začali se rozdělovat dvojice. Ty jsi čekal, než na tebe přijde řada.

[Darth Revan]

Galaxie.

Nečeknaně jsem zapoměl na uník, jelikož ta obrovská vila předemnou byla úchvatná. Takže myšlenka na útěk jakoby uplavala pryč.
Když jsem vešel na pomyslné nádvoří a slyšel pár slov od nabouchaných borců, viděl pár debilů co zkouší bukkake řekl jsem si.
No, tady to zrovna lehký nebude, tím lépe pro mě, snad dokážu svou sílu obnovit.
Potichu řeknu a otočím se k frajerovi, co začne rozdělovat na skupiny. Ti, co vypadají zkušeně a zdatně šli doprava, zbytek lízáků vlevo. Já jen pevně doufal, a také věřil, že budu vpravo, jelikož i můj obličej sám vypovídal tomu, že mám lecos za sebou a nejsem nováček, i když jsem stále nevěděl co se bude přesně dít, ale došlo mi, že to budou soboje na život a na smrt. Ještě než na mě přijde řada, porozhlédnu se kolem a hledám něco, čeho by se dalo při případném útěku využít, jelikož v mém mozku opět panoval pocit útěku a to co nejbrzkého.
Vypadá to jako hotová pevnost, to je tak lehké nebude, chce to trošku čas, ale nechci tady promarnit půlku svého života, temná síla mě potřebuje a konec jediů nachází, pomalu, ale jistě.
Dodal jsem trošku fanatizmu a opět se rozhlížel. Všiml jsem si také jednoho docela udělaného borce, který mi byl nějak povědom, jako bych ho už někde viděl, v nějaké bitvě, nebo na Korribanu v době kdy jsem byl ještě učedník. Ale nějak mě to netrápilo.

[Pear]

Galaxie.

Před tebou se odehrály dva zápasy, než jsi se dostal na řadu ty. Dvojice byly utvořeny z vás, nováčků a jako oponenti na přezkoušení byli vybráni veteráni.
První byl zajímavej. Nováček měl smůlu a utkal se se zvlášť agresivním oponentem, a i když byly meče tupé, obzvlášť silnou ranou za krk mu nemilosrdně zlomil vaz. Veteráni se smáli a tleskali. Veterán se mezi ně vrátil a se smíchem si s některými plácnul.
Druhý zápas byl delší a jiný veterán se hned nesnažil o zabití. Souboj byl pěkný, uder střídal úder, nicméně veterán měl jasně navrch a po několika pádech nováčka "rozhodčí" usoudil, že je hoden postoupit k výcviku.
A na řadu jsi přišel ty. Proti tobě se postavil muž, svaly se mu rýsovaly, ale nebylo to přehnané. Vzal do ruky meč a vrhl se na tebe, hned jak rozhodčí pokynul ke startu.
Jakoby automaticky jsi vykrýval jeho údery, přesto ti to něco chybělo, aby jsi nad ním dostal výhodu a brzo jsi pocítil tupou čepel narazit do tvých žeber, další rána se ti povedla opět vykrýt.
Světelným mečem nacvičenou otočku jsi provedl i s klasickým mečem, což bylo vykryto zaklesnutím se do sebe. Nepřetlačovali jste se jak jsi si to pomatoval z šermu, ale veterán se na tebe přimáčkl na doraz a rukou kterou netlačil na meč tě chytl za krkem, snažíc se tě takto dostat na zem.

[Darth Revan]

Galaxie.

Obrana mi docela šla pěkně, ani jsem nepocítil výraznou únavu, ale furt chyběl ta síla která mě vždy ovládala lehkým a sílným krokem. Teď zde byl spoleh akorát na léta boje, zkušenosti a vytrvalost se sílou mojich rukou.
Protivník nevypadal nějak zvlášť zajímavě, ale bylo to asi tím, že takových sem potkal hodně.
Momentálně neměl asi ani páru s kým bojuje, ale myslím že mu to bylo jedno. Při jeho chycení pod krkem se mi začalo docela špatně dýchat, ale z chmatu jsem se uvolnil kopnutím do kolene a on povolil, tudíž boj pokračoval dál.
Útok jsem mohl asi předem vyloučit, jelikož nevím, jak bych to zvládl, tudíž mou jedinou šancí bylo - unavit ho a počkat na ten správný okamžik k úderu. Zatím jsem se jen bránil, i přes jeho snahu dostat mě k zemi. Zatím se mu to však nepodařilo a já doufal, že můj útok přijde co nevidět.
Horko dělalo také své, začal jsem se potit a z něho tekl doslova proud potu, tudíž šlo vidět, že i takový hrouda svalů se dokáže unavit a vyčerpat. Já jsem byl však naučený, zachovat svou energii a využít jí ve správný moment.

[Pear]

Galaxie.

Chlápek se potil, přesto se nevzdával. Byl jsi dobře vycvičený a věděl jsi to. Světelný meč ale nenahradila žádná zbraň. Byl lehčí, obratnější. Poznal si ale rychle že bez Síly je těžký na ovládání a chladné železo dokáže vykonat svojí práci lépe.
Držel jsi se v obraně, veterán nemilosrdně útočil. Zápas ale pomalu spěl ke konci. Protivník ti prorazil obranu chytrým útokem zespoda, druhým ti vyrazil meč vysoko z obrany a posledním úderem zasáhl tvé pravé prso, až jsi odletěl pár kroků dozadu. Veterán ale unaveně klesl na zem a vydýchával se.
Od ostatních veteránů jsi se dočkal čestného potlesku, přestože si sám věděl že dřív by jsi ho porazil po prvním úderu.
Prošel!
Zahlásil muž a ty jsi mohl projít dál. Teď jste měli volno - a oběd. Možná byl čas se najíst, doplnit síly, odpočinout si. Možná se i seznámit s nováčkama, nebo veteránama. Podávala se houska, která byla překvapivě měkká a nějákej sranec z masa, nudlí a husté omáčky, která to všechno obalovala.

[Darth Revan]

Galaxie.

Po souboji jsem si docela oddechl, že jsem neskončil jako nějaký cvičný gizka. Docela mě i potěšil potlesk od veteránů, dodávalo mi to sílu a sebevědomí. I přes to, že jsem nebyl schopen používat sílu jsem jí na tomto místě cítil. Vyzařovala zde taková temná energie, kterou jsem ale nedokázal přijmout, ale i přes to jsem zde cítil strach, krev, brek a násilnost. Bylo to asi tou prolitou krvý nováčků, i všechn bojovníků. Snažil jsem se ji přijmout a posilnit se, ale nešlo to. Přišlo mi to, jako by se ode mně odrážela.
Tyhle pocity však zmrazil pohled na jídlo. Hlad sem měl víc, než dost, tudíž sem spěchal pro housku a nějaký blivajz z masa. Nevypadalo to sice moc hezky, ale lepší než světelným mečem do koulý.
Po "dobrém" jídle jsem se zde ještě trošku porozhlédl, ale nic zajímavého, trasu ven nebo chodbu nenašel, a když už, bylo to dobře hlídané. Takže jsem se snažil seznámit s nějakým nováčkem.
Do oka mi opět padla ta povědomá tvář, kterou jsem zahlédl u jídla. Došoural jsem se k němu, přisedl a řekl.
Zdravím, neznáme se odněkud?
Řekl jsem to tak klasicky, zatím jsem ani nedával podměty odkud by to bylo možné, čekal jsem na jeho reakci.

[Pear]

Galaxie.

My?
Zamračil se chlápek a kývnul nesouhlasně hlavou. Ukousnutím housky ukončil svojí odpověď a zajedl jí lžicí masovo-nudlové směsi.
Sem Mark Luz, těší mně...
Podal tu ruku a představil se s plnou pusou, kouskem housky uklidil neposedné nudle zpět do pusy.
Zdáš se, že něco umíš, asi nedržíš meč poprvé, co? Byl jsi v armádě?
Zvědavě se zeptal. Když bojoval Luz, nebyl nejhorší a docela kvalitně se bránil, nepoznal jsi v tom nicméně žádný armádou učený styl, nejspíše se jednalo o nějákou z nezávislých škol, či pouze z umu sebraného ze zkušeností.
Vypadal celkem mladě, a spoceně - stejně jako většina která zápasila.
Sem tady kvůli penězům.
Mrkl na tebe a prozradil i svůj záměr proč sem přišel.
Slyšel jsem že v zápasech se dají vydělat fakt pěkný prachy!

[Darth Revan]

Galaxie.

Ahoj, mě říkají Nihilus, těší mě.
Odpověděl sem slušně na jeho pozdrav. Když jsem si ho tak zblízka prohlížel, zdál se mi furt povědomější, ale možná se jen pletu.
No, bojoval sem v pár bitvách, sem tam něco, nic velkýho. Ale ty se mi zdáš strašně povědomí, jako bych se už někde viděly. Nebojoval si také někde?
Zeptám se ho a poté ještě dodám.
Peníze říkáš jo? Kvůli těm tady ale nejsem, potřebuji se odsud spíše .. dostat.
A koukám se mu přímo do očí.