Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- Ilum:

Pozorně jsem poslouchal všechno, co měla Inyri na srdci a čekal jsem, až se dovyžvejkne, abych konečně přišel na to, že zase evidentně nic nechápu. Miat měla pravdu, asi nebudu potřit k těm nejbystřejším lidem. dal jsem ruce v bok a nechápavě jsem se zeptal.

Tak počkej, tohle mi vysvětli, páč jsem to asi ňák nechyt. Takže tys podrazila svýho šéfa kvůli tomuhle svišťoj a teď to chceš hodit na nás? No kurva to je silný stim-kafe! Ale dobře, už jsem se smířil s tím, že víc kreditů neuvidíme a budem se muset někam vypařit. Když ty mluvíš o tom, že by nám, z pomoci tobě, mohly nějaký kápnout, tak mě to zajímá. Vysvětli to a hlavně se nezapomeň zmínit o jaký částce se tu bavíme. Možná bychom tě totiž jednoduše mohli vyhodit do mrazu a zmizet nebo tě třeba vzít sebou na ňákou jinou planetu, ale nepočítej, že za tebe budem bojovat. To jsou celkem slušný možnosti, ne? Co říkáš, Miate?

Tak trochu jsem se vrátil ke své hamižnosti a vražedkyni jsem zase trochu pohrozil doufaje, že za to na mě Miat nebude naštvaná. Nakonec jsem ji oslovil, aby se k tomu taky vyjádřila, protože jsem přeci jenom chtěl, abychom se rozhodovali společně.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- Ilum:

Inyri zvedla hlavu a nechápavě se na tebe podívala tak přihlouplým výrazem, až se Miat rozesmála.
Já na vás nic nehážu!
Obhájila se uraženě, ale nebrala to zase až tak vážně. Brzy se totiž obrátila pozorností zpět k malé.
Sto tisíc novorepublikovejch. To by za to bylo.
Slova si hodně rozmýšlela a rozhodně vám dala nejvyšší nabídku co mohla, hrála teď vabank a všem to muselo být jasné. S malou, která si hraní s Inyri jednoznačně užívala, se teď začala přetahovat o sadu klíčů a lechtala jí prameny vlasů, v ten moment nebylo vůbec poznat kým Inyri ve skutečnosti vlastně je a vlastně to vypadalo že na to aspoň na ten moment zapomněla i Inyri.
Počítám že mi asi ty kecy o vaší pověstné diskrétnosti neprojdou co?
Dodala nakonec položertovně ale dost unaveně.
Ne
Zazněla jasně odpověď Miat ještě dřív než jsi se stihl nějak vyjádřit. Inyri se ušklíbla, ale klidným hlasem pokračovala ve vysvětlování, jen malé se začala věnovat jaksi méně.
Chci abyste mě a jí odvezli na Bespin, tam zahladím stopy. Pak nás odvezete...
Bylo očividné, že v tomto bodě nemá Inyri příliš jasno.
...na Coruscant.
Rozhodla se nakonec, zahlédl jsi jak při tomto rozhodnutí pevně zavřela oči a po tváři se jí přes černé rysy tetování sklouzla osamocená slza.
Tam vám zaplatím. Berete to?
Doplnila nakonec suše. Nebylo těžké přijít na to že se tu rozehrává něco velkého, něco čemu zcela nerozumíte ale do čeho jste dost zapletení. Kolem Inyri bylo stále víc než dost otázek, o její malé společnici ani nemluvě a Miat zřejmě situace zajímala z trochu jiného úhlu než tebe.
Jak, zahladíš stopy? Co máš v plánu?
Zeptala se Miat, nebyla to nijak dychtivá otázka, nebo aspoň ne tak aby to reproduktor helmy zcela neodfiltroval. Inyri se místo odpovědi na Miat jen podívala, její pohled jsi neviděl ale Miat ano a zřejmě dost jasně.
Aha. Peníze na Bespinu.
Odpověděla na pohled Miat. Inyri jen kývla hlavou na souhlas, ale dost jasně, Miat to stačilo, klidně se otočila k odchodu, teprve v tu chvíli si uvědomila tvou přítomnost.
Pojďme si promluvit, kapitáne.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- Ilum:

Pozorně jsem poslouchal Inyri a když se zmínila o sto tisících kreditech, hned mě nepad tucet způsobů, jak je utratit. Trochu znepokojující však bylo, že budeme muset zpátky na Bespin, znepokojující hlavně po rozhovoru s Miat, ale tak nějak jsem si dovodil, že zahlazení stop pro Inyri by mohlo být zahlazení stop i pro nás, což by se rozhodně hodilo. Nevěděl jsem, jestli jí můžeme věřit, ale na druhou stranu působila celkem věrohodně. Každopádně než jsem stačil cokoli říct, ozvala se Miat, a byl jsem za to rád, protože jsem ji přeci jenom slíbil, že se budme na důležitých rozhodnutích podílet stejnou měrou a já jsem si chtěl vyslechnout její názor.

Jasně.

Přikývl jsem na souhlas Miat a potom jsem vyrazil za ní, abych se ve dveřích zastavil a informoval Inyri.

S Miatem hodíme řeč a celý to proberem, pak se vrátíme.

Vyšel jsem ven za Miat, tak nějak si hlídajíc záda, i když se zdálo, že vražedkyně se hodně zajímá o mimino a ne o to, jak nás zabít. Došli jsme dost daleko na to, aby nás neslyšela a já jsem si mlčky počkal na to, co mi má společnice chce říct.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- Ilum:

Co si o tom myslíš?
Zazněla okamžitě Miatina otázka, na odpověď nečekala a hned pokračovala.
Teď nemyslím tu nabídku, ale to okolo.
Ramenem se opřela o zeď. Její hlas teď zazněl i přes reproduktor dost pobaveně, ale také dost sarkasticky.
Hm, není to ironie? Zase se nám to nějak komplikuje.
Klidně pokračovala
Ať už to vezmeme nebo ne, tak se to nevyvíjí zrovna správným směrem. Pro mě to problém není, ale u tebe nevím, nevím. Víš, že vzít to může být pro nás dobrý, ale už asi nevíš co má v plánu.
Miat se odmlčela jako by hledala správná slova.
Ona udělá pro ochranu té malé cokoli. Všechny zabije, vzdá se jí, vlastní svobody i vlastního života, čehokoli, všechno jen pro ní.
Miat se prudce a varovně napřímila
A jestli teď řekneš, že je ti to fuk, tak ti jedna přiletí!

Takhle by se chovat neměla, ne někdo jako ona. Budeme se muset rozhodnout a nemyslím o práci, ale o tom jak se nakonec zachováme, cítím to. Ty se budeš muset rozhodnout, jak se k ní nakonec zachováš!
Miat zřejmě přišlo nynější chováni Inyri dost zvláštní, no a nebylo divu, rozhodně se nechovala jako drsný necitelný zabiják. Navíc asi chápala co se tu děje trochu lépe, nebo přinejmenším jinak než ty.
A když to nevezmeme, tak budeme mít co dělat přežít. V tom má pravdu.
Dodala jako by nic.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- Ilum:

Vyslechl jsem si Miat a doufal jsem, že v mé odpovědi nebude nic, kvůli čemu by mi zase dala po hubě. Měl jsem v tom celkem jasno. Cejtil jsem peníze a taky to, že bychom si tak mohli pokrejt záda, aby na nás právě nikdo nevypisoval tu odměnu. A to jsem taky řek Miat.

No víš co, asi bychom to měli vzít a trochu jí pomoct. Přeci jenom je to docela dobrá příležitost jak se zbavit problémů do budoucna. Byl bych nerad, kdyby na nás někdo vypsal odměnu a chtěl nás dezintegrovat. A navíc, když to vezmeš kolem a kolem, mohlo by z toho něco kápnout, když teda už určitě nedostanem prachy za ten kšeft předtím, tak proč to nezkusit s tímhle, že? Jen doufám, že to bude rychlý a dobře to dopadne, protože dýl, než bude nutný, je fakt na lodi nechci.

Kouknul jsem na Miat a modlil se, že jsem se vyjádřil aspoň trochu tak, jak by se jí to mohlo zamlouvat. Když nebude mít námitky, bude čas na to naše rozhodnutí sdělit Inyry.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- Ilum:

Miat tvůj názor nevadil, to bylo jisté, spíš to vypadalo že jí pobavil.
Když myslíš.
V jejím hlase bylo slyšet úšklebek, škodolibý smích a možná i trochu úlevu.

Inyry si mezitím doslova užívala času s malou, vzájemně se škádlili a malá se smála na celé kolo. Inyri byla bezstarostná a uvolněná, jako by se jí celý váš problém teď ani netýkal, jako by nebylo ve vesmíru nic, jen ony dvě.

Bouře konečně našla svůj konec a její temnota se začala protrhávat. To jsi nejlépe postřehl, když jsi v doprovodu Miat vešel zpět do kajuty k Inyri. Ta seděla na kavalci vedle zámotku dek a se skloněnou hlavou se bavili. Skrze průzor teď prosvítaly paprsky teplého slunce, které se odrážely na pramenech jejích vlasů i na její bledé kůži odhalených ramen. Slunce nabíralo na síle i když venku ještě popadával poslední sníh. Inyri se na vás v okamžiku podívala, její tváře byly skropené stopami slz, ale ve tváři měla svůj tvrdý zabijácký a nejspíš i obchodnický výraz.
Rozhodli jste se?
Otázku vyslovila s nadějí v hlase, přesto pevně a při tvé odpovědi se málem rozzářila.

Bouře byla pryč a dohoda uzavřena, bylo na čase letět, nebo se o to alespoň pokusit. Loď stále ještě ležela z poloviny pohřbená ve sněhu, který teď vlivem slunce začínal rychle namrzat. Inyri jste nechali v kajutě s malou, v jejím stavu ani nemělo cenu zkoušet jí zapojit. Miat se odebrala nazpět do spodní věže s tím, že se pokusí ještě trochu osvobodit podvozek, ty jsi se zase vydal do pilotní kabiny nažhavit motory. Výfuk z jejích trysek, mohl být dokonalým rozmrazovadlem, podobně jako startovní trysky, tedy nejsou-li dokonale zamrzlé.

Lisa se podle všeho nezdráhala tento kus ledu opustit, takže hlavní motor naběhl okamžitě, jeho otřesy dokonce sundaly ze střechy většinu sněhu, problém ale byl, že trysky už se k takové spolupráci neměli ani zdaleka. Přístroje se tvářily na takovou několik desítek silnou vrstvu ledu na každé ze startovních trysek. To by byl dost zdlouhavý problém, nemít na palubě Miat, kdo jiný by byl totiž tak chytrý a zároveň šílený, aby spodní věž nejen nažhavil, ale i aktivoval a několika výstřely těšně podél trupu led odpařil. Pravda takový manévr riskoval poškození přistávacích konzolí, vlastně byl div, nebo její střelecký um, že odpařila led ze všech čtyř trysek kolem konzolí, aniž by je poškodila. Zbytek práce pak odvedl hlavní motor, který už tvým cvičným zášlehem vyhrabal za lodí úctyhodnou brázdu, která zasahovala i pod ní. Byli jste připraveni k odletu, jen tobě se něco nelíbilo, na přístrojové desce se během poněkud neortodoxního vyhrabávacího manévru rozsvítilo snad tucet varovných kontrolek, to se dalo čekat, ale mezi nimi jsi zahlédl i jednu co svítit neměla, jednu která k tomu neměla důvod. Bylo to jako by jen blikla, ale zkrat to nebyl, tvé přístroje indikovaly dobře, to jediné uměly vážně dobře. Navíc jsi jí jen zahlédl ve spleti světel a varování teď už potemnělé desky, kterou jsi přejížděl znovu očima. Tlumiče to nebyly, ani stabilizátory, topení, nebo těsnění plasmy, ne. Tvé oči se najednou zarazily na odpovědi, odpovědi z které ti přejel mráz po zádech. Díval jsi se teď na osamocenou pětici kontrolek ležící trochu mimo panel, jejichž význam byl totiž spíše informativní než pro let podstatný, přesto byl důležitý a teď obzvláště.
<Indikace otevření vnějších dveří!>
Ano věděl jsi to jistě, jedna z nich svítila, ne jedna z nich blikla a rozhodně jsi pochyboval, že šel někdo ven. Odpovědí, takřka okamžitou a rozhodně nevítanou, ti byl tupý zvuk boje z vnitřku lodi. Rychle jsi tasil blaster, byla to věc naprosto reflexivní, někdo byl na tvé lodi. Vyběhl jsi do chodby, kde jsi okamžitě zjistil kdo.

V chodbě tak metr od kajuty posádky, z níž se ozýval hlasitý pláč dítěte a z jejíhož průchodu byla vidět pomalu se plazící bosá noha Inyri, stála jedna z vražedkyň. Ta která ti na Bespinu podala zálohu, jejich vůdkyně. Její tělo v brnění zahalené omrzlým pláštěm bylo pokryto malými ranami a její černé vlasy teď slepené mrazem i zaschlou krví zahalovaly půlku její tváře, ale i tak bylo vidět odkapávající krev. Okamžitě se podívala tvým směrem, bylo to jako dívat se na živoucí smrt, její zranění spočívalo v krvavé rozšklebené jizvě po celé délce tváře ve které chyběl bezpochyby kus masa ale především oko, jehož prázdný a místy ohořelý důlek na tebe teď koukal. Ale pohled na něj byl milý ve srovnání s pohledem do druhého, to už nebylo uhelně černé, jak sis ho pamatoval, ale temně žluté a takřka zářící. Bylo jedno jestli jsi chtěl vystřelit, utéct, nebo promluvit, tvé tělo neposlouchalo jen pomalu vyděšeně couvalo. V její ruce se zableskla kovová rukojeť.
Zabiju vás! Zabiju vás všechny!
Vykřikla skřípavě a vrhla se proti tobě, vystřelil jsi. Neplánoval jsi to, tvá ruka a tvůj pud sebezáchovy zavolaly. Chodbou proletělo zakvílení, ale ne bolesti, aktivované laserové čepele od níž se odrazil tvůj výstřel a zaryl do stěny.
<Světelný meč!>
Kdo v galaxii neznal tyto zbraně, kdo v galaxii rád stál proti nim? Vražedkyně s rudou čepelí zavířila, jak jen jí to stísněný koridor chodby dovoloval a udělala další krok. Další výstřel a další a znovu, tvá ruka zběsile trhala za spoušť zatímco se tvá mysl snažila zjistit proč. Výstřely létali přesně, ale vždy se střetly jen s rudým pruhem světla jen je odrazil z cesty. Vražedkyně byla nezastavitelná, udělala ještě krok, byla na dosah, jen se natáhnout a rozříznout tě vedví. tvá ruka trhala za spoušť blasteru z nějž už dávno vyprchala zásoba energie, jako by doufala v poslední záchranný výstřel. Napjala ruku a krvežíznivě se usmála krví zarudlými zuby, náhle sis všiml. Byl to stín, světlý stín tělové barvy, potácivě se mihl ode dveří kajuty, Inyri nezastavovala, neútočila, spíš padala, ale padala správně. Vší svou rychlostí vrazila do vražedkyně zaujaté tvou popravou až jí vyvedla z rovnováhy. Upustila meč který se odkutálel po chodbě za ně a pod váhou Inyri se sesunula na zem, Inyri zakřičela bolestí, z její znovu otevřené rány se valila krev která jí rudla bok, ale ani na moment se nezastavila, oblečená jen do plátěných potrhaných kalhot se vrhala znovu a znovu na vražedkyni, neměla šanci, ale nedala si oddechu.
Vypadněte odsud! Utečte!
Zakřičela mezi výkřiky bolesti a boje Inyri směrem k tobě.
Stejně je všechny zabiju, děvko! Zabiju je, jako jsi měla ty!
Dostalo se jí odpovědi od vražedkyně, která získávala jasně navrch.

Udělal jsi další krok nazpět, když se svět náhle zastavil, viděl jsi zajiskření žlutého oka toužícího po krvi, viděl jsi zoufalý pohled Inyri vědíc co přichází a cítil jsi nápor síly který se prohnal lodí. Bylo to jakoby se všechen vzduch z chodby shlukl podtlakem do jediného bodu a pak se naráz uvolnil. Všechno odletělo, několik beden ležících v chodbě, nářadí povalující se u zdí, Inyri která sebou tvrdě praštila o protější zeď i ty. Vlna vzduchu a nesnesitelného tlaku tě nesla vstříc zdi, tvrdý náraz potvrdil doražení k cíly a bolest v hlavě i zádech, jeho následky. Bohužel pro tebe jsi neztratil vědomí, musel jsi se tak dívat na temnou potrhanou postavu která se zvedala z podlahy, podívala se na Inyry ležící u zdi v bezvědomí. Ze zdi stékal pruh krve. Vražedkyně se otočila a vyšla směrem k tobě, v její ruce se najednou opět zablesklo rudé ostří, šla k tobě, pro tvůj život a ty ses skoro nedokázal pohnout. Opět pozvedla spojené ruce se smrtonosně klesající čepelí, když lodí prolétla další vlna, tahle ale nebyla její, tahle byla známá, tahle trhala tlakové dveře spodní věže za vražedkyní na kusy, kusy z nichž se vynořila tak známá postava, postava řvoucí hněvem. Miat konečně sebe sama osvobodivší z pasti do které jí vražedkyně zavřela se hněvem rovnala rancorům a silou k nim neměla daleko. Prudce vyrazila proti vražedkyni, které teď nepomohla ani mocná čepel, ani její schopnosti. Miat do ní prudce narazila obrovskou silou, přitom jí chytila za ruce a celou vahou jí narazila do zdi vedle tebe až vražedkyně vyplivla proud krve. Miat na nic nečekala a okamžitě s ní smýkla na druhou stranu chodby kde se vražedkyně opět setkala dost těžce se zdí, tentokráte ale čelně. Kam se hrabal strach který šel z pohledu vražedkyně před chvílí s tím jaký šel teď z Miat. Její tvář z pod helmy vidět nebylo, ale svým způsobem to bylo dobře, protože její hněv vypovídal dost. Ihned vykročila za vražedkyní, která taktak stihla uhnout hlavou před dopadem pěsti, která ve zdi zanechala stopu. Odkulila se na bok a rukou udeřila do vzduchu, lodí prošla další vlna, tahle ale šla jen jedním směrem a to přímo proti Miat. Ta pod jejím tlakem udělala krok nazpět a na zádech její zbroje se kolem magnetických úchytů, na zbraně a přídavné vybavení, rozzářilo několik plošek. Miat se zastavila, jakmile tlak povolil, dopadla Miat pevně na nohy přesně v tom místě kde stála předtím. Vražedkyně na ní překvapeně pohlédla, ale okamžitě ruku přivřela. Její meč se bleskově vrátil na své místo a zažehl, vražedkyně ihned vyskočila na nohy, krásně a hrdě se postavila, máchla mečem a... a odletěla k zemi. V rukou Miat byl kouřící, podle ní jistě příruční, blaster, ve skutečnosti to byla upravená verze flechette launcheru, jedna z jejích "záložní zbraní" tudíž permanentní vybavení její zbroje. Zeď za vražedkyní prozrazovala že výstřel šel přesně a jediný důvod proč ještě dýchala bylo její umění obrany, přesto ale dostala nejeden přímý zásah. Miat neříkala ani slovo, jen klidně a opatrně udělala pár kroků nad její tělo, vražedkyně hnula rukou hledajíc svůj meč. V blasteru to zacvakalo, Miat nabíjela další náboj, okamžitě zbraň namířila na vražedkyninu hlavu, její oko se rozšířilo vyděšením, Miat stiskla spoušť. Nebyla v tom ani špetka emocí, ani na moment se nezastavila, nezaváhala, žádná reakce, ani když se hlava a vlastně větší část horního těla vražedkyně rozprskla po chodbě se od Miat nedočkalo pozastavení. Klidně nabyla další náboj a došla k tobě a podala ti ruku.
Promiň za ten nepořádek. Poletíme?

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- Ilum:

Na chvíli se teda zdálo, že všechno vychází celkem dobře. Měli jsme novou práci s příslibem nějakejch kreditů a snad i toho, že po nás potom nikdo nepůjde. Odmrazovací práce celkem taky šly, i když jsem myslel, že Miat pořádně sjedu za to, že mi málem rozstřílela trisky na cucky. V zápětí se však objevil daleko větší problém, ve chvíli, kdy už jsem ho neočekával. V následujících minutách jsem se přímo a nejenom jednou podíval smrti do očí a při pohledu na to, co ta šílená ženská dokáže, jsem si málem ucvrnknul do textilu, i když to bylo pochopitelný, když jsem málem příšel o hlavu. Zase jsem byl jednou rád, že je tu se mnou Miat, sice jsem i z ní měl dost strach, ale věděl jsem, že je na mé straně. Rozhodně jsem po tomhle jejím vystoupením doufal, že jí nikdy nerozčílím tak, aby se mnou takhle zametla.

Je to výjimečná ženská sakra.

Pomyslím si potom, co rozpráší hlavu vražedkyně po okolí a přijde mě zvednout. I přes to, že jsem příšerně vyděšenej a ona to samozřejmě pozná, snažím se tvářit statečně a dost rozklepaným a nejistým hlasem se pokusím o fórek.

Nj, ty uděláš svinčík a já abych to uklízel.

Až teď mi začíná pořádně docházet bolest, kterou cítím po nárazu do zdi a je mi jako by mě srazil speeder. Ale co, nebyl jsem na tom nejhůř. Přijmu její nabízenou ruku a pomalu a bolestně se vyhoupnu na nohy, abych se na ní upřímě podíval a vážně prohlásil jediné slovo.

Díky.

Potom se vydám směrem k Inyri, abych se kouknul, jestli ještě žije a jestli jí ještě můžeme pomoci.

Možná bychom se měli nejdřív postarat o ní, jestli se z toho teda ještě dostane. Páč jinak nevím, co bychom pak zrovna my dva dělali s tím děckem. Poď mi s ní pomoct.

Byl jsem rozhodnutý se nejdřív postarat o "hodnou" vražedkyni, následně prohlédnout loď a připravit jí k odletu a následně vzlétnout. Úklid mrtvoly a krve jsem měl v plánu až teprve v hyperprostoru.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- Ilum:

Obrněná Miat ti pomohla na nohy a nebýt helmy, jistě bys na její tváři viděl široký úsměv. Sáhla kamsi k opasku a hodila po tobě malou krabičku, rychle jsi jí chytil, i když tě to stálo trochu bolesti a zjistil že je to nový zásobník do tvého blasteru, který jsi ještě pořád držel v rukou.
Mohl by se ti hodit.
Prohodila klidně a otočila se směrem k Inyri. Zatímco ty jsi se zajímal o ní, Miat si více prohlížela okolí. Chodbu, stopy, malé náznaky co by jí prozradily co se tu stalo. Ty jsi mezitím přišel na aspoň trochu povzbudivou skutečnost, Inyri byla naživu.
Dýchala mělce a pod jejím tělem opřeným o zeď se tvořila nemalá kaluž lepkavé krve z otevřené rány na břiše, mimo ní jí přibyla ještě tržná rána na hlavě a nemalý počet podlitin, možná i nějaká zlomená kost. Nejlépe zhodnotila její stav Miat.
Ta je zase dobitá jako pes.
Bylo to řečeno s povzdechem, jelikož si dobře uvědomila kdo jí nejspíše bude zase ošetřovat. Koneckonců byla to asi nejlepší možnost, Miat měla rozhodně větší zdravotnické zkušenosti nežli ty. Ale především byla voják.
Počkej tu s ní!
Zazněl skoro rozkaz o němž nebyl důvod se hádat, obzvláště pak s plastocelovým obrněncem s nemalou brokovnicí. Miat se rychle vydala chodbou k přechodové komoře, po chvilce se ozval tlumený zvuk magnetického zámku, Miat zamknula. Trvalo pár minut než se k vám vrátila, během nichž jsi slyšel otevření a zavření snad všech dveří lodi. Měla stejný plán jako ty. Jakmile se vrátila prohlásila pevným hlasem.
Čisto! Jsme tu sami.
Potom se podívala na Inyri a odložila svůj kanón.
Já se o ní postarám.
Dodala s dalším povzdechem.
Ty nás odsuď dostaň, než přijdou na párty další nezvaný hosti.
Nebyl to rozkaz, po tom tam nebyl ani náznak, spíše návrh, rozdělení úloh parťáků. A nebyl vůbec špatný, už jen díky stálému a pořád sílícímu nářku mimina na asi jediném místě vhodném k ošetření.

Proto ti nijak nevadilo uchýlit se zpět do tiché kabiny a konečně odletět. I to si vyžádalo pár nutných kroků, byla tu nutná kontrola těsnosti trupu, přeci jen tahle loď nebyla stavěná na to aby v ní někdo metal bez doteku lidmi jako hadrovými panenkami, o palbě Miat ani nemluvě. Jistě, za normálních okolností by to byly obavy naprosto přemrštěné, tyhle lodi byly zatraceně pevné a jen tak jste do nich ručním blasterem díru neudělali, ale bitva nějaké šílené vražedkyně se světelným mečem a Miat, to se dalo za normální okolnosti považovat jen stěží. Stejně jako se dalo pochybovat, že "příruční" výzbroj Miat, jíž většina stvoření galaxie nosí obouruč ne-li tahá po zemi za sebou, se dá vztahovat do té kategorie zbraní co nemají šanci poškodit loď. Naštěstí přístroje potvrzovali letu-schopnost a to nejen z hlediska trupu, ale i vedení a počítačů. Jediné co se počítači nelíbilo a co si vyžádalo varovné blikání byl otevřený poklop spodní palebné věže, s tím šlo teď ale sotva co dělat a pokud vám jí něco neurazí, nemělo by to být problém. Spokojen s výsledkem jsi konečně nažhavil startovní trysky a za hlasitého zahřmění motorů na plném tahu se Lisa odlepila od ledové pláně. Prvních pár okamžiků se ti zdálo, že se bouře vrátila protože z lodi opadávaly kila sněhu a ledu, pak se ale vše uklidnilo a ty jsi klidně zatáhl podvozek. Asi nikdo na palubě neměl zájem se s tímhle světem nějak láskyplně loučit a i když výhled na modro zelenou záři zapadajícího slunce nad obzorem bílých hor byl krásný, tak jsi pevně stiskl páku akcelerátoru a vyrazil vstříc klidné prázdnotě vesmíru. Tam na tebe sice stále čekalo pole trosek, ale to byl vzhledem ke zbytku dneška, skutečně jen malý problém který jsi vyřešil za pár sekund. Zhruba stejně dlouho ti trvalo nastavit skokovou dráhu, i když se zdálo že ani navigačnímu počítači se moc nechtělo hledat cestu k Bespinu. Nakonec ale stejně poslechl, cesta měla trvat asi čtyři dny, což vzhledem ke stavu Inyri nebylo asi zcela ideální, proto by možná nebylo od věci neletět plnou rychlostí a trochu zvolnit. No v každém případě se Lisa vnořila do hlubin hyperprostoru a podle toho jak plynule, bys řekl že ráda.

Když jsi konečně vyšel z pilotní kabiny, bylo na lodi ticho, dokonce nebylo slyšet ani nářek malé a vlastně jediné co připomínalo minulé události byla rozmázlá mrtvola ležící v chodbě. Do úklidu se ti pochopitelně nechtělo, těžko si představit že by někdo rád vytíral zbytky mozku a masa z paluby, navíc uvážíme-li jejich majitelku. Proto jsi se nejdříve vydal na průzkum kajuty posádky, nyní už zaběhlé i coby ošetřovny. V ní jsi našel obraz dost povědomí, ale tentokráte o dost přátelštější. Miat opět jen ve své přiléhavé kombinéze dokončovala ošetření, nyní již zcela nahé Inyri. Její bezvládné tělo bylo pokryté podlitinami a obvazy, několika s prosakující krví. Miat si tě jako vždy všimla okamžitě a promluvila aniž by se otočila, především proto že právě doobvazovávala bactovým obvazem Inyri ránu na stehně.
Bude v pořádku.
Nalepila poslední náplast a přikryla tělo Inyri dekou až po bradu.
Ale asi budeme potřebovat doplnit lékárničku.
Konstatovala pobaveně, když se podívala na poloprázdnou bednu vedle sebe. Vedle bedny leželo na stolku Miatino brnění, několik blasterů a meč vražedkyně. Tebe ale mezitím upoutal zvuk malé, byla teď vybalená z dek a jen v improvizované plínce ležela na lehátku. Kousek před ní leželo malé jednoduché kolečko přenosného holoprojektoru, který ve smyčce promítal nad malou obrazy barevně se vlnících ornamentů, které jí doslova fascinovaly. Během chvilky sis uvědomil, že je to kupní program který se využívá v prodejnách k ukázce kvality holoprojekce.
Nic lepšího mě nenapadlo.
Podotkla klidně Miat s pokrčením rameny, jakmile si všimla tvého pohledu. Unaveně uklidila zbytek lékařského vybavení do krabice a těžce si sedla na vedlejší, kdysi tvoje lehátko. Kde se klidně a nutno dodat že strašně sexy, protáhla. Jemně si rukama pročísla trochu neposlušné kadeře a podívala se na tebe.
Má dost, chvíli potrvá než se probere. Tak co? Co se tu vlastně stalo?

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- Ilum:

S Miat jsme se docela začínali rozumnět. Aspoň mi to tak přišlo, že se náš vztah, od té hádky, kdy jsme si všechno vyjasnili, neustále zlepšuje. Nezbylo mi věřit, že to tak zůstane. Dobyl jsem svou zbraň a poté, co se Miat vrátila ošetřit Inyri, jsem se vydal do kokpitu rád, že můžu dělat jen to, co fakt umím. Všechno šlapalo, jak mělo, za což jsem byl rád, a tak jsme již brzy pluli hyperprostorem k Bespinu, i když jsem měl obavy, že bychom mohli dorazit na planetu o trochu dřív, než by bylo příhodno. Vzhledem k tomu, že teď už nebylo na pilotování nic těžkého, mohl jsem se, ještě pořád pěkně domlácený a unavený, zvednout a vydat se do útrob lodi.

Možná bychom to měli vzít nějakou oklikou, domluvím se s Miat.

S tou myšlenkou jsem dorazil až do kabiny, kde byly obě ženy a obě "svlečené" i když jedne ne až tak docela, ale co není, může být. A samozřejmě tam pořád bylo to mrně. Teď ale zaměstnané projektorem, což byl opravdu dobrý nápad. Nejprve jsem se zastavil ve dveřích, abych zhmotnil svou předchozí myšlenku.

No, to je fajn, že bude dobrá. Nastavil jsem kurz na Bespin a píše mi to čtyři dny. Tak jsem přemejšlel, že je to možná dost málo času na to, aby se dala dokupy. Mohli bychom to vzít nějakou oklikou, nabrat zásoby, palivo a nechat jí uzdravit. Přeci jen, na tom Bespinu to bude určitě drsný.

Podotkl jsem i s ohledem na ztenčující se zásobu lékařských potřeb, abych se potom pomalu vydal směrem k Miat s úmyslem posadit se vedle ní. K tomu mě samozřejmě zlákal pohled na její krásné tělo. Každopádně jsem nebyl dost šílený na to, abych na ni teď něco zkoušel. Oba jsme byli pomlácení, nebo aspoň já teda byl, ale rozhodně jsme byli oba dost unavení a potřebovali jsme odpočinek. Teď však byl čas na pořádky rozhovor. Míjíc děcko zakoukané na projektor jsem jenom pochvalně a dost rýpavě poznamenal.

To je dost dobrý, je z tebe hotová mamka! Ne, dělám si prdel.

Honem jsem dodal druhou větu, aby mi zas jedna nepřilítla a ladně jsem se přitočil až k ní, abych se kousek od ní pokusil posadit na stejné lehátko. Následně se hned natočím k ní a podívám se jí do očí. Chtěla vědět, co se tu stalo, a tak jsem ji to tak nějak v rychlosti pověděl. Zas tolik toho nebylo.

No tak připravoval jsem loď a během tý tvojí odehřívací střelby problikla kontrolka, která rozhodně neměla. Tak jsem se šel podívat, co se to sakra stalo a ejhle, potkam jsem tam tu kurvu, cos ji rozmazala po chodbě. Mimochodem vážně jsi musela udělat takovej svinčík? Ne, že by mi vadilo, žes s jejím mozkem vymalovala zeď, ale víš jak blbě se takový věci čistěj?!

S žertem a vděčností v hlasem jsem trochu sprdnul Miat za to, jak moc tu vražedkyni rozstřílela, abych zase zvážněl a pokračoval.

Vysypal jsem do tý mrchy celej zásobník, ale všechno odrazila tím svým mečíkem. Ale jo, o tomhle už jsem slyšel, že to prej používaj ty Jodoiové nebo jak se jmenujou, na Coruscantu, ale co mě dostalo bylo, jak se mnou i s Inyri ta děvka zametla bez toho, aby se nás dotkla. Prostě jsem jednu chvíli stál pevně na nohou a ve druhou už jsem letěl dozadu jak loutka. Stejně tak všechno ostatní v chodbě. Pěkně jsem si namlátil o zeď, řeknu ti, nic příjemnýho. Ještě že tam byla Inyri a pak žeš přišla ty, jinak bych byl tuhej. Dlužím vám zas tak nějak oběma za svůj život. Tobě vlastně ne poprvý. No a pak jsi přišla ty a dál to znáš. pěkně ji rozmazala, ale jakto, že na tebe ty její čáry nefungovaly?

Vysypal jsem všechno v dost zkrácené podobě a následně jsem se zajímal o to, jak se Miat ubránila a dokázala vražedkyni zlikvidovat. Jak jsem se tak na ní díval a pohled mi chvilkama sklouzával níž než jen na její oči, musel jsem zase myslet na to, jak je krásná.

Doprdele to je fakt kočka, škoda že je pořád v tom brnění. I když, aspoň nemusím žárlit a bát se, že by mi ji někdo přebral.

Nad poslední myšlenkou jsem se dost pousmál, protože jediný, co jsem zatím od Miat dostal, byla rána pěstí. Ale pořád byl čas náš vztah trochu vylepšít.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- hyperprostor:

Jo, dobrej nápad. Tak nás někam zaší, jí to určitě vadit nebude.
Zhodnotila tvůj návrh okamžitě Miat.

V hyperprostoru byl takový klid a Miat si ho teď bezezbytku užívala, po tomto trochu pestřejším dnu nebylo ani divu. Seděla uvolněně na kavalci, volně si protahovala svaly, ale pozorně tě poslouchala a bohužel pro tebe si nijak nevšímala tvé blízkosti. No, bohužel platilo jen částečně, ty jsi si totiž díky tomu mohl užívat pro muže dost poutavý pohled, pohled na lenošivě se protahující ženu ve velmi přiléhavé kombinéze protahující snad všechny svaly svého atletického a nádherně stavěného těla. Z těchto myšlenek tě vytrhla až její odpověď, nebo spíš pobavená připomínka k tvému výkladu.
Jediové. Říkali si Jediové.
Krásně se usmála, sice v tom úsměvu bylo něco víc, možná vzpomínky, ale byl krásný.
A mýlíš se. Ty triky na mě fungujou stejně jako na kohokoli jinýho. Jediný rozdíl je, že většina lidí nemá na zádech stabilizační repulzní trysky.
Dodala a rukou mávla k hromádce plastoceli složené vedle s helmou na špici.
Sice je teda mám spíš na pohyb v kosmu, ale co. Hodily se.
Podotkla ještě spíš sama sobě, ale nahlas.
Mě napadlo že to bude něco takovýho, když se zamkl poklop věže aniž by byl někdo poblíž a zámek byl v háji. Chvíli mi trvalo to otevřít. Nechtěla jsem poničit věž a jak jsem jí pak viděla. Můžeš mi věřit, je lepší že skončila jak skončila. Tyhle parchanti mají výdrž, za chvíli by se oklepala a pokračovala.
Tohle už znělo vážně a rozhodně přesvědčivě, ne že by kdokoli na lodi potřeboval přesvědčovat o smrtonosnosti oné vražedkyně. Miat se teď ale zadívala na malou a potom na Inyri, bylo jasné že se jí něco vážně honí hlavou.
Trochu pitomí, co?
Zeptala se nakonec a hned dodala i vysvětlení.
Vést někoho kdo ti zachránil život na smrt. Je škoda že nevíme jestli nás měli zabít nebo ne.
Ta slova patřila tobě, to za tebe se Miat ptala i když se vlastně ptala tebe. Už neřekla ten jasný dovětek, který se teď vznášel nad jejími slovy. Jestli nás neměli zabít a tohle všechno bylo jen kvůli tomu co udělala, tak je to její vina, ale jestli nás měli zabít, tak nás vlastně celou dobu, svým způsobem, chránila. Ty jsi ale odpověď znal, tobě jí řekla vražedkyně sama, otázkou ale bylo zda to řekneš Miat a vlastně i to jak se k tomu postavíš. Jak se postavíš k tomu, že tě zachránil někdo kdo tě měl zabít, kdo se teď chce, minimálně trochu, i za tebe vystavit nebezpečí, kdo se, jestli má Miat pravdu, chystá zahodit vlastní život za nevinné mimino, kdo ti chtěl pomoci, ne proto že jsi pilot, nebo že je tohle tvoje loď, ale...
Proč vlastně?
"Vypadněte odsud! Utečte!" to řekla, její oči byly plné soucitu a bolesti, nebylo to kvůli dohodě, bylo to kvůli životu, bylo to to jediné co mohla udělat aby vám pomohla. To nebylo chování chladné vražedkyně, ne s tou právě bojovala...
Zajímalo by mě, co je zač?
Vytrhla tě náhle otázka Miat z úvah. Hlavou ukazovala na malou, stále zaujatou holoprojektorem a sama se tvářila dost zamyšleně. Najednou se ale vrátila plně k realitě, hluboce si oddechla a rychle se vymrštila z kavalce.
Možná bysme měli začít uklízet, než to začne být cítit. Vezmeš si vrata od věže, nebo sekanou?

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- hyperprostor:

hej s těma triskama je to fakt vychcaný jak díra do sněhu, díky za ně! Však ta čubka taky pěkně čuměla, když to na tebe zkusila a nic se nestalo!

Radostně a uznale zavísknu, když z ní vypadne, jakým způsobem se ubránila útoku vražedkyně a následně, když pak dokončí svou myšlenku, nezbyde mi, než dodat.

Jo, za tu chvíli uklízení to stojí, už takovou děvku ale na svý.. naší lodi nikdy nechci vidět! Fuj.

Na to už se však Miat přeorientovala na jiný, vážnější rozhovor s vážnějším tématem a bylo načase seznámit jí, v souladu s mým slibem, že budeme o všem omluvit a rozhodovat společně, o všem, co jí mohlo uniknout. Vážně jsem se na Miat podíval a potom jsem promluvil.

Měla nás zabít. Ale místo toho mi zachránila život. Možná to bude znít blbě, zvlášť odemě, ale mám pocit, že není tak úplně tím, za co se vydává a že bychom jí měli pomoct. Ať je to v našem zájmu, abychom měli klid, tak i kvůli tomu mrněti. Na lodi toho sviště fakt nechci, jenže co bychom s ním dělali, kdyby jí náhodou zabili? Přeci jenom, když jí pomůžem, zvednou se její šance tisicinásobně. Teda hlavně tvou zásluhou samozřejmě.

Dokončím svou vážnou úvahu a potom si uvědomím, že by Miat třeba nemusela souhlasit, a tak se jí ještě narychlo, při vstávání z palandy, zeptám.

Co ty na to? Trochu jí s tím píchnout, pak jí i s fakanem vysadit kde bude chtít a potom si konečně na chvíli odpočinout třeba na Mon Calamari? Maj u nás malej dloužek a navíc tam jsou obrovský loděnice a zbrojní průmysl tam jen kvete, tam by se ti mohlo líbit.

Při poslední větě jsem se dost zazubil, když jsem poukázal na skutečnost, že Miat miluje všechno, z čeho se dá střilet. Potom, co jsem dokončil svou myšlenku i s otázkou ohledně Miatina souhlasu, zareaguji na její poslední větu.

No hele, já nejdřív zaběhnu změnit náš kurz. Tady poblíž je jedna skvělá díra, Abregado-rae, kde bychom se mohli ňákej čásek schovat, nabrat zásoby a hlavně se tam zašijem na tak dlouho, dokud nebude Inyry v pohodě. No a co se týká toho uklízení, tak si pak vezmu co na mě zbyde. Takže si můžeš vybrat.

Znovu se na Miat ušklíbnu, ještě jednou se pokochám její krásnou postavou a zhodnotím, že bych se na ní znovu nejradši vrhl. Potom kolem ní proklouznu, abych zamířil do kokpitu změnit cíl naší cesty a potom se přidat k Miat v úklidu lodi.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- hyperprostor:

Proklouznout do kokpitu šlo hned několika cestami, ty jsi logicky zvolil tu co nevedla přes svinčík k budoucímu uklizení, ale ani ta se neobešla bez nutného průšvihu. Za tento byla do jisté míry zodpovědná Miat která na tebe při odchodu houkla odpověď
Ty ale víš, jak pozvat ženskou na rande.
Nemusím dodávat co to u tebe vyvolalo, i když o vtipném podtextu jejích slov nešlo pochybovat. V každém případě jsi v té chvíli měl pozornost rozhodně jinde než u svých nohou, pokud bys jí zde totiž měl, možná by sis včas všiml povalujícího se šroubováku a nešlápl na něj. Tvá poněkud komická cesta k zemi ti nezpůsobila žádná nová zranění, ale připomněla ti většinu starých a samozřejmě notně rozesmála Miat.
Začínám chápat proč jsi občas nesnesitelný a občas milý. Ty jsi prostě praštěný.
Miatin smysl pro humor byl jako ona, vražedný. Proto nebylo až tak na škodu, že se vypravila vstříc práci a dál do tebe neryla. Už jen proto, že ty jsi v současném značně zbitém stavu měl co dělat se i sebrat z podlahy.

Když jsi konečně zamířil do kokpitu, zněly už lodí pracovní kovové rány oddělující zbytky poklopu spodní věže od jeho objímky. Nebylo tedy divu, že jsi si v sedadle pilota dopřál chvilku na samo-rekonvalescentní práce. Po odpočinku a změně kurzu, jsi se vydal pomoct Miat. Abregado-rae byla vážně poblíž, i když ti připomněla ironii cest hyperprostorem, jelikož cesta na něj trvala tři dny. Abregado-rae bylo světem už blíže k jádru, koneckonců leželo na Rimmské obchodní cestě, takže kolem něj byl provoz poněkud horší. Na druhou stranu vám ale ušetří čas při budoucí cestě na Bespin, pokud tedy poletíte po obchodní trase.

V momentě kdy jsi dorazil do chodby, bylo už prakticky po úklidu. Uprostřed chodby se válel recyklační pytel o jehož obsahu nebylo nutno dlouho přemýšlet, jelikož tělo zmizelo. Jinak byla chodba čistá, až příliš čistá, trvalo ti jen moment postřehnout tiché vrčení plně zaměstnaného recyklátoru vzduchu a slabé aroma spáleniny linoucí se vzduchem. Nebylo těžké přijít na to, že Miat k úklidu krve použila nejspíše plamenomet, nebo něco podobného. Nebo jsi v to aspoň doufal, už jen kvůli představě použití zápalného granátu na palubě Lisi. Metoda to nebyla zrovna typická, ale muselo se uznat že účinná, v celé chodbě nebyl ani náznak po krvi nebo jiných pozůstatcích. Pokud jsi měl hádat, pak nejspíše uklidila větší kusy a zbytek prostě spálila na prach který pak vysála recyklačním systémem. Miat sama tu nikde nebyla, ale zvuky práce ze strojovny ti byli dobrým vodítkem. Když jsi procházel kolem kajuty, zahlédl jsi Inyri stále ještě v bezvědomí a malou hrající si opět se sadou montážních klíčů. Miat byla, opět plně obrněna, ve strojovně kde právě dávala dohromady nový poklop z toho co zbylo ze starého a několika náhradních plechů ze skladu. Ve strojovně díky tomu bylo jako ve vysoké peci, Miat v jedné ruce držela rozžhavenou plasmovou svářečku, kterou natavovala a tvarovala plechy nového poklopu v druhé ruce. Do práce byla očividně hodně zabraná, i přesto ale na tvůj příchod reagovala okamžitě.
Jsi celej? Za chvilku to bude hotoví, jestli chceš pomoct, tak vyhoď to smetí.
Její slova se přes vlny žáru k tobě donášely jen jako ozvěny, ale s úžasem jsi zjistil jak dokonale se ve své práci vyzná. Miat nejen že poklop vážně už dokončovala, ale navíc používala přesně tolik tepla, aby mohla s kovem pracovat ale neohrozila přitom obložení lodi.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- hyperprostor:

No kruci, to bych asi fakt měl udělat!
Au! Zasranej šroubovák!
Jasně, ještě se mi směj, ale to, že mě bolí celý tělo, to ti je fuk, co?


Z jejích slov jsem byl trochu nabroušenej, i když mi to možná mohla spíš lichotit, jak jsem si uvědomil později. Nějak víc se mi na její vtípky reagovat nechtělo a tak jsme zalezl do kokpitu, abych si chvíli odpočal a změnil kurz a přitom se psychicky připravil na úklid mrtvoly.
O to větší překvapení mě čekalo, když jsem zjistil, že Miat už všechno stihla udělat sama a teď pracovala na poklopových dveřích, co jí šlo taky perfektně. Sice byly její úklidové metody neortodoxní, ale prostě fungovaly.

Sakra, to je úžasná ženská!

Proběhla mi zase znovu hlavou myšlenka, která se objevuje dost často, abych se poté vzpamatoval a pochválil jí nahlas.

Kruci ty seš ale rychlá a šikovná, to se fakt musí nechat! Jasně, se smetím bych moh jít, jsem celkem rád, že tu krvavou lázeň s kousky mozku nemusím uklízet.

Zazubím se a následně se vydám "vyhodit smetí", což je ta nejjednodušší práce, která na mě mohla zbýt a rozhodně jsem za to byl rád. Začínal jsem být taky dost unavenej. Nebylo divu, po tom, co jsme dneska zažili a cesta do "úkrytu" byla ještě přeci jenom dlouhá...
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1210
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvek od Atalon »

"Lisa"- hyperprostor:

Ani "výhoz odpadků" který na tebe zbyl nebyla práce z nejlehčích už jen proto, že odpadní šachta Lisi nebyla konstruovaná pro odklízení odpadků velikosti mrtvoly, i když víceméně poloviční. Normálně bys asi zvolil cestu nejlehčí a prostě jí hodil do přechodové komory, koneckonců by nebyla zdaleka prvním odpadem potulujícím se vesmírem, ale kvůli něčemu podobnému bys musel vyskočit z hyperprostoru což nebylo zrovna nejžádanější, zvlášť při tvém dnešním štěstí. Chvíli ti tak zabralo, než jsi zbytky vražedkyně konečně nacpal i s pytlem do malých dvířek odpadníku a byl malý zázrak, že to pytel přežil neporušený. Následoval uspokojivý zvuk, dokládající prohnání vašeho mírně přecpaného odpadníku plasmovou lázní. Z vražedkyně bezpochyby nezbylo víc než hromádka prachu která se brzy bude vznášet nad atmosférou Abregado-rae.

Zhruba současně navařila Miat nový poklop, nutno dodat že vypadající naprosto skvěle, na své místo. Pasoval, po pár drobných úpravách kladivem, dokonale, dokonce byl i vzduchotěsný, nebo to aspoň tvrdila kontrolka na zdi.
Tak, dobrý.
Zhodnotila Miat svou práci nahlas a otočila se k tobě.
Myslím, že dneska už máme dost? Spím u Inyri, takže jestli chceš, tak můžeš ke mě do skladu.
Miatino lehátko už jsi viděl cestou na Ilum, byla to vlastně složená maskovací plachta překrytá několika dekami, což se ale ve výsledku moc nelišilo od zbytku kavalců na lodi. Dalo by se vlastně říct, že nejpohodlnější postelí na lodi bylo sedadlo pilota v kokpitu, jež si tak také nejednou využil. Hlavním rozdílem Miatina lůžka od ostatních bylo jeho okolí, ne každý je totiž nadšený ze spaní v muničním skladu, nemluvě o tom, že podklad Miatiny "postele" tvořila jakási bedna nad jejímž obsahem jsi se radši ani nezamýšlel. Podobně na tom bylo okolí tvého běžného noclehu, bylo dost nepředstavitelné, že by tě totiž nechala ta malá nějak souvisleji vyspat, aspoň tolik jsi o dětech věděl, nebo právě teď slyšel. Ať tak či tak, měla Miat již zvoleno a neváhala, zkontrolovala Inyri, která stále ještě brouzdala v říši snů, ale její zranění konečně přestala krvácet, malou, která se dožadovala jídla natolik, že nepohrdla ani proteinovou kaší z cestovních zásob, za což by si zasloužila obdiv od každého kdo ji někdy ochutnal, a nakonec se klidně usadila vedle dveří na deku složenou na zemi. Vedle sebe opřela jeden ze svých kanónů a jemné podsvícení jejího průzoru pohaslo.
Dobrou Fryei.

Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2585
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz
Czech Republic

Příspěvek od MrTukan »

"Lisa"- hyperprostor:

No, tak tomu říkám hodně dobrá prácička. Sám bych to líp a hlavně tak rychle neopravil. Vypadá to skoro líp, než předtím.

Pochválím Miat za její výkon s poklopem a uznale si ho ještě jednou prohlídnu, protože se mi opravdu její práce líbí. Když se potom zmíní o jejím plánu se vyspat, úplně mě to nepotěší, páč to pořád ještě není plán se vyspat se mnou. Každopádně spánek jsme potřebovali, o tom nebylo pochyb.

Jo, dobrej plán, taky bych si zdřímnul. To seš hodná, že jí a to děcko pohlídáš. A já se asi ale vyspím v kokpitu, to křeslo je tak pohodlný. A navíc nic proti, ale mezi tolika zbraněma by se mi asi neusínalo moc dobře.

Odpověděl jsem jí a chystal jsem se vydat do kokpitu, kde bych si dal ještě nějakou sváču a potom taky zalehnul ke spánku, na který bylo dost času. Avšak nemohl jsem opomenout Miat ještě odpovědět na její přání dobré "noci".

Dobrou mil..at!

Kvůli únavě a tomu všemu co jsem dnes zažil už jsem moc dobře nedokázal přemejšlet nad takovejma trivialitama, a tak jsem málem řek něco, co bych asi zatím neměl. Doufal jsem, že Miat mé lehké uřeknutí nepostřehla a připsala to jenom chybě v řeči či odposlechu. Radši jsem se teda vydal do kokpitu ještě něco málo pojíst, naposledy zkontrolovat let lodi a potom spokojeně usnout.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.

Zamčeno

Zpět na „Dokončené mise“