"Lisa"- Soustava Phu:
Měl jsem dost práce s pilotováním lodi na to, abych ještě odpovídal té naší zabijácké pasažérce. Co mě ale přimělo téměř k nepříčetnosti a bylo důvodem vychrlení salvy nejsprostějších slov, která jsem v tu chvíli byl schopen dát dohromady, byl Lisin hypermotor, kterej jsem celej opravoval, a kterej přece jen zase vypověděl službu. Bylo jasný, že když se nestane zázrak, tak jsme dočista na odpis. Miat se sice snažila se svou velkou hračkou seč mohla a já se snažil loď manévrovat taky tak, abychom neschytali moc ran, ale přeci jen jsem neměl v záloze plán B. Naštěstí se řešení objevilo samo od sebe.
Na popud Miat jsem, leč neochotně, zpomalil a když jsem ze senzorů zjistil, o čem mluví, tak jsem tiše zajásal. Byla to naše šance, jak přežit, protože v tuto chvíli jsme pro TIE rozhodně nebyli nejnebezpečnější hrozbou, jak se také ukázalo hned v zápětí, když nás nechali napokoji. Miatin návrh mi nejdřív přišel jako směšný a nejradši bych se vypařil dřív, než to imperiálové republikánům natřou, ale v tu chvíli jsem si vzpomněl, že náš hypermotor na tom není moc dobře, a tak jsem Miat odpověděl interkomem.
Hyperdrajv je stejně v hajzlu, ale zbytek lodi pěkně drží. Jestli si chceš zastřílet, tak to můžem zkusit. Třeba ty kurvy zdrnou a my pak z rybáků něco vytlačíme.
Měl jsem velkou důvěru jak v Lisu, tak také ve své pilotní schopnosti a samozřejmě také v palebnou sílu a přesnost Miat. Proto jsem Lisinku otočil a namířil si to přímo k Mon Calům, kterým by mohlo píchnout, kdyby Miat rozprášila pár letek TIEů. Snažil jsem se loď manévrovat co nejbezpečněji a vyhýbat se nepřátelské střelbě, který by nás časem mohla začít trápit. Na začátku boje jsme byli lovnou kořistí my, ale teď by to mohly být imperiální stíhači, kdo by se měl začít bát o svůj zadek.
Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)
Moderátor: Moderátoři
"Lisa"- Soustava Phu:
Lisa se pod tvým vedením opět prudce obrátila, ale tentokráte už ne k útěku, teď se plnou rychlostí tlačila na TIE fightery kteří před chvíli honily vás. A Miat jim to dala jasně na vědomí hned, jak jste se přiblížili k boji. Horní věž se opět rozzpívala a přes čelo Lisy proletělo dvanáct střel v mírném rozptylu, TIE se sice pokusily o úhybný manévr ale ten na Miat nijak neúčinkoval a střely se v momentě zavrtaly do tří fighterů které zmizely v oblacích ohně. Zbytek letky se okamžitě rozletěl do všech směrů a různými obraty se přesouvaly do vašich zad.
- V pohodě. Leť dál a zkus zapojit ten starej krám. Já se postarám o hosty. –
Nebylo pochyb o čem Miat mluví, jediná zbraň si u ní vysloužila toto označení a shodou okolností to byla taky jediná původní zbraň Lisi, čelní laserový kanón. Ano tato zbraň si u Miat získala takovou oblibu, že tě přesvědčila k pořízení horní věže a dokonce jí polovinu zaplatila, nebylo divu když celých pět dní strávila jejími opravami. Koneckonců nebylo to zrovna nejpoužívanější vybavení lodi, ale ve chvílích jako tato se hodila a bylo dobře že byla funkční, obzvláště když Miat přesunula svůj zájem na záď odkud začaly rychle mizet signatury stíhačů ze senzorů, než jste tak doletěli k nejbližšímu křižníku zbyly s původních dvanácti stíhačů dva a ty se spíš snažily držet dál a čekaly na příležitost k útoku neznamenající setkání s Miat ve věži a následnou smrtí. Jistě celý tento let si vyžádal jisté zatížení zadních štítů, ale díky tvým manévrům a Miatině konečným řešením, to byla zhruba třetina jejich kapacity, což nepředstavovalo takový problém. Horší byl pohled jenž se ti teď naskytl, jistě počítat ve spleti boje stíhače nebylo nikdy exaktní a Impérium se nikdy moc nerozšiřovalo kolik stihačů jejich lodě vlastně nesou, ale tady jich bylo prostě moc. Za jiných okolností by bylo vlastně vtipné jak se tu situace obrátila, nejspíše šlo o odpověď Impéria na roli stíhačů v taktice Aliance z posledních let, kdy obětovalo část své výsadkové výzbroje aby uvolnilo prostor dalším stíhačům. O to menším překvapením bylo zapraskání vysílačky z níž se vzápětí ozval jasně Mon Calamarianský hlas.
- Prosím identifikujte sebe a své úmysly! –
I přes zkreslení vysílačky a vyjadřování Calamariana byla patrná jeho touha po vaší odpovědi obsahující příslib vaší pomoci a nebylo divu. V bočním průzoru jsi zahlédl šest bombardérů šikujících se u boku křižníku k zaměřovacímu manévru pro odpálení raket.
Lisa se pod tvým vedením opět prudce obrátila, ale tentokráte už ne k útěku, teď se plnou rychlostí tlačila na TIE fightery kteří před chvíli honily vás. A Miat jim to dala jasně na vědomí hned, jak jste se přiblížili k boji. Horní věž se opět rozzpívala a přes čelo Lisy proletělo dvanáct střel v mírném rozptylu, TIE se sice pokusily o úhybný manévr ale ten na Miat nijak neúčinkoval a střely se v momentě zavrtaly do tří fighterů které zmizely v oblacích ohně. Zbytek letky se okamžitě rozletěl do všech směrů a různými obraty se přesouvaly do vašich zad.
- V pohodě. Leť dál a zkus zapojit ten starej krám. Já se postarám o hosty. –
Nebylo pochyb o čem Miat mluví, jediná zbraň si u ní vysloužila toto označení a shodou okolností to byla taky jediná původní zbraň Lisi, čelní laserový kanón. Ano tato zbraň si u Miat získala takovou oblibu, že tě přesvědčila k pořízení horní věže a dokonce jí polovinu zaplatila, nebylo divu když celých pět dní strávila jejími opravami. Koneckonců nebylo to zrovna nejpoužívanější vybavení lodi, ale ve chvílích jako tato se hodila a bylo dobře že byla funkční, obzvláště když Miat přesunula svůj zájem na záď odkud začaly rychle mizet signatury stíhačů ze senzorů, než jste tak doletěli k nejbližšímu křižníku zbyly s původních dvanácti stíhačů dva a ty se spíš snažily držet dál a čekaly na příležitost k útoku neznamenající setkání s Miat ve věži a následnou smrtí. Jistě celý tento let si vyžádal jisté zatížení zadních štítů, ale díky tvým manévrům a Miatině konečným řešením, to byla zhruba třetina jejich kapacity, což nepředstavovalo takový problém. Horší byl pohled jenž se ti teď naskytl, jistě počítat ve spleti boje stíhače nebylo nikdy exaktní a Impérium se nikdy moc nerozšiřovalo kolik stihačů jejich lodě vlastně nesou, ale tady jich bylo prostě moc. Za jiných okolností by bylo vlastně vtipné jak se tu situace obrátila, nejspíše šlo o odpověď Impéria na roli stíhačů v taktice Aliance z posledních let, kdy obětovalo část své výsadkové výzbroje aby uvolnilo prostor dalším stíhačům. O to menším překvapením bylo zapraskání vysílačky z níž se vzápětí ozval jasně Mon Calamarianský hlas.
- Prosím identifikujte sebe a své úmysly! –
I přes zkreslení vysílačky a vyjadřování Calamariana byla patrná jeho touha po vaší odpovědi obsahující příslib vaší pomoci a nebylo divu. V bočním průzoru jsi zahlédl šest bombardérů šikujících se u boku křižníku k zaměřovacímu manévru pro odpálení raket.
"Lisa"- Soustava Phu:
Hele jo! Nic na mý krásný lodi není starej krám!
Prohodil jsem do interkomu s lehkou dávkou uraženosti, ale také s notnou dávkou úlevy, když jsem viděl, jak před námi TIE prchají. Laserový kanón samozřejmě fungoval a já byl připraven ho použít. Každopádně ke střelbě po stíhačkách se nijak zvlášť nehodil oproti skvělému vybavení Miat.
Než jsme se přiblížili ke křižníkům, stačil jsem si podrobně prohlédnout celou scenérii a hned mi bylo jasné, že tahle bitva ještě zdaleka neskončila. Lisa zatím držela, ale otázkou bylo, kolik toho dnes bude muset ještě vydržet. To totiž nebyl úplně jasné. Když se ozval Mon Cal z některého z republikových křižníků, nezbývalo mi, potom co jsme se s Miat rozhodli jim pomoci, než mu dát kladnou odpověď.
Tady nákladní loď Lisa, mluví kapitán Frey Gordon. Myslím, že máme společného nepřítele, tak ho pojďme nakopat do prdele.
Bodře jsem podpořil republikového komunikačního důstojníka a už jsem koukal, co bych mohl provést, aby se Miat nenudila a mohla si pořádně zařádit. Napadení bombardérů byla velice dobrá možnost, jak republikánům ukázat, že skutečně stojíme za to, aby se neotočili a nechali nás tu. Namířil jsem si to tedy směrem k bombardérům neustále manévrující, aby nás netrefovaly zbytečné zbloudilé střely, ale zároveň abych Miat dostal do pozice, odkud se jí bude dobře pálit.
Hele jo! Nic na mý krásný lodi není starej krám!
Prohodil jsem do interkomu s lehkou dávkou uraženosti, ale také s notnou dávkou úlevy, když jsem viděl, jak před námi TIE prchají. Laserový kanón samozřejmě fungoval a já byl připraven ho použít. Každopádně ke střelbě po stíhačkách se nijak zvlášť nehodil oproti skvělému vybavení Miat.
Než jsme se přiblížili ke křižníkům, stačil jsem si podrobně prohlédnout celou scenérii a hned mi bylo jasné, že tahle bitva ještě zdaleka neskončila. Lisa zatím držela, ale otázkou bylo, kolik toho dnes bude muset ještě vydržet. To totiž nebyl úplně jasné. Když se ozval Mon Cal z některého z republikových křižníků, nezbývalo mi, potom co jsme se s Miat rozhodli jim pomoci, než mu dát kladnou odpověď.
Tady nákladní loď Lisa, mluví kapitán Frey Gordon. Myslím, že máme společného nepřítele, tak ho pojďme nakopat do prdele.
Bodře jsem podpořil republikového komunikačního důstojníka a už jsem koukal, co bych mohl provést, aby se Miat nenudila a mohla si pořádně zařádit. Napadení bombardérů byla velice dobrá možnost, jak republikánům ukázat, že skutečně stojíme za to, aby se neotočili a nechali nás tu. Namířil jsem si to tedy směrem k bombardérům neustále manévrující, aby nás netrefovaly zbytečné zbloudilé střely, ale zároveň abych Miat dostal do pozice, odkud se jí bude dobře pálit.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
"Lisa"- Soustava Phu:
Mon Calové se neměli k odpovědi, tedy do chvíle kdy jsi nevehnal Lisu do houfu bombardérů a totálně ho nerozehnal. Pravda tobě se čelním kanónem podařilo zničit jen jeden TIE bombardér, ale v tomhle tě plně suplovala Miat, ta si očividně rychle zvykla na tvé manévrování i na trhání dodatečné věže a její palba se tak stala ještě smrtonosnější. Již první nálet na letku bombardérů se tak stal zároveň i posledním a když jako třešničku na závěr smetla i jeden TIE fighter který se poněkud dotěrněji lepil na vaší záď a uštědřil dva zásahy vašim štítům, nešlo si představit lepší podporu. K podobnému názoru dospěli nejspíš i Mon Calové o čemž svědčila i vysílačka.
- U všech ploutví, kde jste našli takovýho střelce?! Nebylo jich tam víc? –
Slyšet nadšeného Mon Cala jehož volání se zvrhne v jásavý smích, byla další z nezapomenutelných událostí života. Stejně jako letět podél pláště Mon Calamarianského křižníku s třiceti TIE za zády, k čemuž jste se dopracovali asi během následujících dvou minut. O to krásnější to byl pohled, když si při vašem pronásledování nevšimly a vletěly do palebného pole turbolaserů křižníku které je rozmetaly, během momentu jsi Lisu obrátil a následující dvě minuty strávil honěním přeživších TIE. Takto se celá bitva mlela a míchala spějíc ke svému závěru, ten přišel v momentě kdy se oba křižníky zaměřily na velící věž, již dostatečně poničeného destruktoru zbaveného ochrany štítů a smetly jí. Následných pár posledních výstřelů obrátilo i zbytky šedého kolosu ve spleť trosek a výbuchů a s konečnou platností ukončilo bitvu. Likvidace zbývajících stíhačů tak byla spíše formalitou a netrvala příliš dlouho, obzvláště poté co se většina vzdala. Tobě se tak naskytl konečně klidný a celiství pohled na oba křižníky, nutno dodat a trochu žasnout nad Mon Calamarianským konstruktérským uměním, jistě na obou se bitva podepsala o tom nebylo pochyb, oba nesly ohořelé známky dopadu zbraní jež už neunesly štíty, stopy výbuchů zbraňových baterií a dost možná stovky dalších drobnějších poškození. Ale v porovnání s destruktorem a silou jaké čelily na tom oba byly velice dobře, vlastně i díky vám. Ale rozhodně nejlíp na tom byla Lisa, ta krom pár štítů mlejících z posledního neměla ani škrábnutí a dokonce se jí po některém z otřesů probral i hypermotor, což bylo...
Když se situace s jistotou uklidnila, objevila se za tebou Miat a naprosto klidným hlasem pronesla.
Dobrej let kapitáne. Zajímalo by mě co na to řeknou rybáci?
Na odpověď nemusela čekat nijak dlouho, protože se během minuty rozezněla vysílačka a v ohlušujícím jásotu se ozval Mon Calský hlas.
- Kapitáne Fryei Gordone, rád bych vám poděkoval jménem Nové republiky. –
Hlas se odmlčel v náznaku dokončení oficiálního protokolu a pokračoval podstatně přátelštějším tónem.
- Objevili jste se v pravou chvíli, vyřiďte můj obdiv vašemu střelci a stejně tak patří i vám. Takový pilot by se nám také hodil...
Ale nebojte dlužný nezůstanu, zaplatit vám tedy nemůžu, ale odměnu dostanete. Jmenuji se Velitel Nirrock, pokud přiletíte na Dac, dostanete odměnu jakou by vám nedala celá Republika, to slibuji. Bude na vás čekat v našich loděnicích. –
S tím se Nirrock odmlčel, ale nebylo pochyb že i přes jeho veselí myslel každé slovo zcela vážně.
Mon Calové se neměli k odpovědi, tedy do chvíle kdy jsi nevehnal Lisu do houfu bombardérů a totálně ho nerozehnal. Pravda tobě se čelním kanónem podařilo zničit jen jeden TIE bombardér, ale v tomhle tě plně suplovala Miat, ta si očividně rychle zvykla na tvé manévrování i na trhání dodatečné věže a její palba se tak stala ještě smrtonosnější. Již první nálet na letku bombardérů se tak stal zároveň i posledním a když jako třešničku na závěr smetla i jeden TIE fighter který se poněkud dotěrněji lepil na vaší záď a uštědřil dva zásahy vašim štítům, nešlo si představit lepší podporu. K podobnému názoru dospěli nejspíš i Mon Calové o čemž svědčila i vysílačka.
- U všech ploutví, kde jste našli takovýho střelce?! Nebylo jich tam víc? –
Slyšet nadšeného Mon Cala jehož volání se zvrhne v jásavý smích, byla další z nezapomenutelných událostí života. Stejně jako letět podél pláště Mon Calamarianského křižníku s třiceti TIE za zády, k čemuž jste se dopracovali asi během následujících dvou minut. O to krásnější to byl pohled, když si při vašem pronásledování nevšimly a vletěly do palebného pole turbolaserů křižníku které je rozmetaly, během momentu jsi Lisu obrátil a následující dvě minuty strávil honěním přeživších TIE. Takto se celá bitva mlela a míchala spějíc ke svému závěru, ten přišel v momentě kdy se oba křižníky zaměřily na velící věž, již dostatečně poničeného destruktoru zbaveného ochrany štítů a smetly jí. Následných pár posledních výstřelů obrátilo i zbytky šedého kolosu ve spleť trosek a výbuchů a s konečnou platností ukončilo bitvu. Likvidace zbývajících stíhačů tak byla spíše formalitou a netrvala příliš dlouho, obzvláště poté co se většina vzdala. Tobě se tak naskytl konečně klidný a celiství pohled na oba křižníky, nutno dodat a trochu žasnout nad Mon Calamarianským konstruktérským uměním, jistě na obou se bitva podepsala o tom nebylo pochyb, oba nesly ohořelé známky dopadu zbraní jež už neunesly štíty, stopy výbuchů zbraňových baterií a dost možná stovky dalších drobnějších poškození. Ale v porovnání s destruktorem a silou jaké čelily na tom oba byly velice dobře, vlastně i díky vám. Ale rozhodně nejlíp na tom byla Lisa, ta krom pár štítů mlejících z posledního neměla ani škrábnutí a dokonce se jí po některém z otřesů probral i hypermotor, což bylo...
Když se situace s jistotou uklidnila, objevila se za tebou Miat a naprosto klidným hlasem pronesla.
Dobrej let kapitáne. Zajímalo by mě co na to řeknou rybáci?
Na odpověď nemusela čekat nijak dlouho, protože se během minuty rozezněla vysílačka a v ohlušujícím jásotu se ozval Mon Calský hlas.
- Kapitáne Fryei Gordone, rád bych vám poděkoval jménem Nové republiky. –
Hlas se odmlčel v náznaku dokončení oficiálního protokolu a pokračoval podstatně přátelštějším tónem.
- Objevili jste se v pravou chvíli, vyřiďte můj obdiv vašemu střelci a stejně tak patří i vám. Takový pilot by se nám také hodil...
Ale nebojte dlužný nezůstanu, zaplatit vám tedy nemůžu, ale odměnu dostanete. Jmenuji se Velitel Nirrock, pokud přiletíte na Dac, dostanete odměnu jakou by vám nedala celá Republika, to slibuji. Bude na vás čekat v našich loděnicích. –
S tím se Nirrock odmlčel, ale nebylo pochyb že i přes jeho veselí myslel každé slovo zcela vážně.
"Lisa"- Soustava Phu:
Byl to dost o krk, ale přeci jenom jsme si vysloužili vděčnost rybáků nehledě na to, že kdyby se tu neobjevili, byly bychom teď už buďto na padrť nebo chyceni imperiálními, kteří by jistě neměli pochopení pro náš obchod. Vlastně jsme na pomoci moncalům docela vydělali a nic přitom neztratili. navíc se Miat zase procvičila ve střelbě, což jí jistě dělalo radost. Na Miat jsem se jenom usmál a trochu vyzývavě jsem se na ní ušklíbl, když mi pochválila můj let a opáčil jsem jí stejnou mincí.
Dobrá muška, střelče!
Poé už se však ozval zřejmě velitel rybáků a když dojásal, byla řada na mě, abych odpověděl. Nenechal jsem ho čekat a lehce nadšeným a pozitivním hlasem jsem mu odpověděl. Těšilo mě, že nám chce dát nějakou odměnu, kdo by odmítl, ale přeci jenom jsme měli na pořadu dne jinou práci, takže Dac musel počkat.
Děkujeme veliteli Norricku, jistě se jednoho dne setkáme tváří v tvář až si přiletím pro odměnu. Vaši muži však odvedli také velice dobrou práci. Gratuluji vám k vítězství v této bitvě. Avšak teď musím letět za svým obchodem. Rád jsem se s vámi setkal.
Nechal jsem jásající republikány za sebou a běžnou rychlostí jsem vyrazil vstříc původnímu cíli naší cesty, i když se dalo očekávat, že za orbitou a na povrchu nás budou čekat potíže.
Byl to dost o krk, ale přeci jenom jsme si vysloužili vděčnost rybáků nehledě na to, že kdyby se tu neobjevili, byly bychom teď už buďto na padrť nebo chyceni imperiálními, kteří by jistě neměli pochopení pro náš obchod. Vlastně jsme na pomoci moncalům docela vydělali a nic přitom neztratili. navíc se Miat zase procvičila ve střelbě, což jí jistě dělalo radost. Na Miat jsem se jenom usmál a trochu vyzývavě jsem se na ní ušklíbl, když mi pochválila můj let a opáčil jsem jí stejnou mincí.
Dobrá muška, střelče!
Poé už se však ozval zřejmě velitel rybáků a když dojásal, byla řada na mě, abych odpověděl. Nenechal jsem ho čekat a lehce nadšeným a pozitivním hlasem jsem mu odpověděl. Těšilo mě, že nám chce dát nějakou odměnu, kdo by odmítl, ale přeci jenom jsme měli na pořadu dne jinou práci, takže Dac musel počkat.
Děkujeme veliteli Norricku, jistě se jednoho dne setkáme tváří v tvář až si přiletím pro odměnu. Vaši muži však odvedli také velice dobrou práci. Gratuluji vám k vítězství v této bitvě. Avšak teď musím letět za svým obchodem. Rád jsem se s vámi setkal.
Nechal jsem jásající republikány za sebou a běžnou rychlostí jsem vyrazil vstříc původnímu cíli naší cesty, i když se dalo očekávat, že za orbitou a na povrchu nás budou čekat potíže.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
"Lisa"- Soustava Phu:
Lisa se pomalu klouzavým letem vyhnula dvěma Mon Calamarským kolosům a několika větším zbytkům destruktoru a zamířila k planetě. V momentě kdy jsi Lisu navedl do atmosféry a ta překonala prvotní odpor a žhavení, se vám naskytl nepříjemný pohled, pohled ovšem v této době tak častý. Pohled jenž přesně ukazoval trasy letu bombardérů zanechávajících za sebou nekonečnou spoušť. Jak se zdálo nebyli Phuii s Imperiální návštěvy příliš nadšení, aspoň podle takřka okamžitě se objevivšího doprovodu v podobě letky šesti atmosférických stíhačů, což Miat ihned zaregistrovala.
Sakra další, mám jít do věže?!
Než jsi však stihl reagovat, zapraskala vysílačka pištivou napodobeninou basiku.
- Vítat, my vítat vy Phu. My děkovat. –
Nato se všechny stíhače odpoutaly a bez dalšího kontaktu zmizely po svém. Nebylo těžké si domyslet komu za tohle rychlé vysvětlení vděčíte, takže Miatino sdělení bylo spíše řečnické.
Zdá se že pomoct rybákům nebyl blbej kšeft. Už víš kam to máme posadit?
Ani Miatina otázka nepotřebovala tvou odpověď, protože se zpoza vás ozval tichý hlas Inyri.
Asi stodvacet kilometrů severovýchodně odsud je malé město, náš cíl...
Inyri se náhle odmlčela a upoutala tak tvou pozornost, ale nejen ona, neuniklo ti totiž že Miat o vaší návštěvě již chvíli věděla a instinktivně v rukou svírala osobní blaster, naopak Inyri teď stála mlčky, nepozorná, nepřipravená a upřeně hleděla na trosky po návštěvě Impéria.
Phui přece nejsou válečníci, nemají ani obrannou flotilu...
Evidentně mluvila čistě pro sebe a do očí se jí vloudil náznak slz a pohledu soucitu k ní se naprosto nehodícího. Ale to nebylo všechno, nebyl to jen ten pohled, bylo to víc, vypadalo to jako by se celá změnila z tvrdého žoldáka na člověka. V tu chvíli z ní již nesálal ten nepříjemný pocit, který vás nabádal k opatrnosti a nejistotě, žena jež tu teď stála byla lidskou bytostí hledící na zkázu a litující všech kdo na ní museli pohlédnout.
Náhle si však své chování uvědomila a jen nepatrně se oklepala aby ho ze sebe setřásla, s tím se jí vrátilo i pevné držení těla a chladný výraz. Rychle věnovala letmý pohled chodbě za sebou jako by se bála aby zde nestála některá z jejích společnic a neviděla její rozpoložení a s nepatrným oddychem se opět podívala vpřed.
Tedy pokud tam to město ještě je, ale stejně tam přistaňte... prosím.
Její hlas byl sice stejně krásný a melodický jako poprvé, ale opět i stejně chladný a odměřený. Na místě se otočila a rázným krokem odešla.
Město, váš cíl, dostalo dle očekávání dost zabrat, tedy asi méně než větší a prospernější města, ale i tak z něj více než polovina budov byla pryč. Mezi totálně zničené patřil bohužel i kosmoport, ale ten bez větších obtíží suplovala rovná skalní plošina asi půl kilometru od města, jíž už k tomuto účelu využilo několik pohotovostních speedrů. I vám se tato zastávka hodila, neboť věřit náhodně se opravené poruše hyperpohonu nebyl dobrý nápad a jediným možným vysvětlením byla porucha na některém z vedení, nejlépe přístupných zvenčí. Když se tak po přistání, bez jediného slova vypařilo všech pět pasažérek, nebylo těžké najít si ukrácení času.
Chci se jít mrknout co se tu děje, nevadilo by ti to?
Ozvala se náhle Miat opět plně vyzbrojená, stojící před rampou.
Lisa se pomalu klouzavým letem vyhnula dvěma Mon Calamarským kolosům a několika větším zbytkům destruktoru a zamířila k planetě. V momentě kdy jsi Lisu navedl do atmosféry a ta překonala prvotní odpor a žhavení, se vám naskytl nepříjemný pohled, pohled ovšem v této době tak častý. Pohled jenž přesně ukazoval trasy letu bombardérů zanechávajících za sebou nekonečnou spoušť. Jak se zdálo nebyli Phuii s Imperiální návštěvy příliš nadšení, aspoň podle takřka okamžitě se objevivšího doprovodu v podobě letky šesti atmosférických stíhačů, což Miat ihned zaregistrovala.
Sakra další, mám jít do věže?!
Než jsi však stihl reagovat, zapraskala vysílačka pištivou napodobeninou basiku.
- Vítat, my vítat vy Phu. My děkovat. –
Nato se všechny stíhače odpoutaly a bez dalšího kontaktu zmizely po svém. Nebylo těžké si domyslet komu za tohle rychlé vysvětlení vděčíte, takže Miatino sdělení bylo spíše řečnické.
Zdá se že pomoct rybákům nebyl blbej kšeft. Už víš kam to máme posadit?
Ani Miatina otázka nepotřebovala tvou odpověď, protože se zpoza vás ozval tichý hlas Inyri.
Asi stodvacet kilometrů severovýchodně odsud je malé město, náš cíl...
Inyri se náhle odmlčela a upoutala tak tvou pozornost, ale nejen ona, neuniklo ti totiž že Miat o vaší návštěvě již chvíli věděla a instinktivně v rukou svírala osobní blaster, naopak Inyri teď stála mlčky, nepozorná, nepřipravená a upřeně hleděla na trosky po návštěvě Impéria.
Phui přece nejsou válečníci, nemají ani obrannou flotilu...
Evidentně mluvila čistě pro sebe a do očí se jí vloudil náznak slz a pohledu soucitu k ní se naprosto nehodícího. Ale to nebylo všechno, nebyl to jen ten pohled, bylo to víc, vypadalo to jako by se celá změnila z tvrdého žoldáka na člověka. V tu chvíli z ní již nesálal ten nepříjemný pocit, který vás nabádal k opatrnosti a nejistotě, žena jež tu teď stála byla lidskou bytostí hledící na zkázu a litující všech kdo na ní museli pohlédnout.
Náhle si však své chování uvědomila a jen nepatrně se oklepala aby ho ze sebe setřásla, s tím se jí vrátilo i pevné držení těla a chladný výraz. Rychle věnovala letmý pohled chodbě za sebou jako by se bála aby zde nestála některá z jejích společnic a neviděla její rozpoložení a s nepatrným oddychem se opět podívala vpřed.
Tedy pokud tam to město ještě je, ale stejně tam přistaňte... prosím.
Její hlas byl sice stejně krásný a melodický jako poprvé, ale opět i stejně chladný a odměřený. Na místě se otočila a rázným krokem odešla.
Město, váš cíl, dostalo dle očekávání dost zabrat, tedy asi méně než větší a prospernější města, ale i tak z něj více než polovina budov byla pryč. Mezi totálně zničené patřil bohužel i kosmoport, ale ten bez větších obtíží suplovala rovná skalní plošina asi půl kilometru od města, jíž už k tomuto účelu využilo několik pohotovostních speedrů. I vám se tato zastávka hodila, neboť věřit náhodně se opravené poruše hyperpohonu nebyl dobrý nápad a jediným možným vysvětlením byla porucha na některém z vedení, nejlépe přístupných zvenčí. Když se tak po přistání, bez jediného slova vypařilo všech pět pasažérek, nebylo těžké najít si ukrácení času.
Chci se jít mrknout co se tu děje, nevadilo by ti to?
Ozvala se náhle Miat opět plně vyzbrojená, stojící před rampou.
"Lisa"- Soustava Phu:
Přes příval ženských hlasů, i když ten Miatin byl zkomolen přilbou a působil tak jako muž, což jsem vnímal jako výhodu a nechtěl jsem její pravé pohlaví prozradit našim pasažérkám, jsem se skoro ani nedostal ke slovu. Promluvil jsem až když velitelka vražedkyň zalitovala zkázy této "mírumilovné" planety.
Mám takovej pocit, že to těm sviním z Impéria je úplně jedno. Myslej si, že se můžou srát do kde koho. Jsem rád, že se rybáci objevili a mohli jsme imperiálním natrhnout prdel.
Neměl jsem Impérium rád, což bylo znát i z mého hodnocení jejich přítomnosti zde. Republiku jsem zrovna taky nemiloval, ale přeci jenom na mě působili o poznání sympatičtěji. Zvlášť, když u nich mám plusové body a odměnu. Následně jsem už jenom odkýval její instrukce a vydal jsem se na přistání.
Přistání proběhlo bez problémů, i když jsme byli kousek od města a ne přímo v něm. Vlastně jsem to považoval za velice rozomné řešení, protože tady jsme aspoň nebyli tak na ráně komukoli, kdo by se chtěl obohacovat na cizí účet ve zmatku, který zde právě panoval. Také jsem potřeboval opravit hyperpohon, který nás dnes zradil, což nám mohlo klidně stát život. A protože se naše pasažérky ihned vytratili, dal jsem se do toho, abych to měl z krku dřív, než se vrátí. Zbývalo už jenom "propustit" Miat na obhlídku okolí. Nejradši bych šel s ní, protože se mnou by se možná nemusela dostat do maléru, jak má obvykle ve zvyku, když je někde sama, ale protože tu byl ten problém s hyperpohonem, musel jsem prohlídku rozbombardovaného města oželet.
V pohodě, ale prosím tě, dávej na sebe pozor, ať se zas nedostaneš do nějakýho maléru.
Poškádlil jsem jí a pak jsem ještě dodal.
Ale brzo se vrať, kdo ví, kdy budeme muset zase zmizet a nerad bych tě tu nechal. A kdyby něco, tak zavolej.
Když odešla, nebránilo mi už nic v tom, abych se pustil do oprav. S nářadím a blasterem připevněným za pasem jsem tak zůstal sám samotinký na zastrčené planetě.
Přes příval ženských hlasů, i když ten Miatin byl zkomolen přilbou a působil tak jako muž, což jsem vnímal jako výhodu a nechtěl jsem její pravé pohlaví prozradit našim pasažérkám, jsem se skoro ani nedostal ke slovu. Promluvil jsem až když velitelka vražedkyň zalitovala zkázy této "mírumilovné" planety.
Mám takovej pocit, že to těm sviním z Impéria je úplně jedno. Myslej si, že se můžou srát do kde koho. Jsem rád, že se rybáci objevili a mohli jsme imperiálním natrhnout prdel.
Neměl jsem Impérium rád, což bylo znát i z mého hodnocení jejich přítomnosti zde. Republiku jsem zrovna taky nemiloval, ale přeci jenom na mě působili o poznání sympatičtěji. Zvlášť, když u nich mám plusové body a odměnu. Následně jsem už jenom odkýval její instrukce a vydal jsem se na přistání.
Přistání proběhlo bez problémů, i když jsme byli kousek od města a ne přímo v něm. Vlastně jsem to považoval za velice rozomné řešení, protože tady jsme aspoň nebyli tak na ráně komukoli, kdo by se chtěl obohacovat na cizí účet ve zmatku, který zde právě panoval. Také jsem potřeboval opravit hyperpohon, který nás dnes zradil, což nám mohlo klidně stát život. A protože se naše pasažérky ihned vytratili, dal jsem se do toho, abych to měl z krku dřív, než se vrátí. Zbývalo už jenom "propustit" Miat na obhlídku okolí. Nejradši bych šel s ní, protože se mnou by se možná nemusela dostat do maléru, jak má obvykle ve zvyku, když je někde sama, ale protože tu byl ten problém s hyperpohonem, musel jsem prohlídku rozbombardovaného města oželet.
V pohodě, ale prosím tě, dávej na sebe pozor, ať se zas nedostaneš do nějakýho maléru.
Poškádlil jsem jí a pak jsem ještě dodal.
Ale brzo se vrať, kdo ví, kdy budeme muset zase zmizet a nerad bych tě tu nechal. A kdyby něco, tak zavolej.
Když odešla, nebránilo mi už nic v tom, abych se pustil do oprav. S nářadím a blasterem připevněným za pasem jsem tak zůstal sám samotinký na zastrčené planetě.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Kapitola II.
"Lisa"- Phu:
Čas běžel hodinu za hodinou a s nimi se střídaly lodě na improvizovaném kosmoportu aniž by si někdo všímal staršího YTčka nebo jeho majitele. Ale to tě příliš netrápilo, vlastně vůbec, dalo ti to čas k opravám a dokonce nejen k nim. Tvůj základní problém, hyperpohon se nakonec ukázal nebýt až tak neřešitelným, jeho podstatu jsi totiž našel během chvíle. Tak jako to u většiny poruch hypermoderních technicky spletitých a konstrukčně neuvěřitelných zařízení bývá, byla i tato porucha působena svébytným technickým zádrhelem vyžadujícím speciální vybavení a technické znalosti, jinak řečeno, na vrchní straně lodi pod vnějším pláštěm se uvolnil jeden z drátů vedení který bylo třeba nabít zpátky do zdířky kladivem. To si zabralo asi deset minut času, z nichž devět jsi demontoval plát trupu, další hodiny jsi tak obětoval činnosti podstatně užitečnější a možná i výdělečnější. Na okraji plošiny "kosmoportu" totiž vzniklo během úklidu vrakoviště na němž se začaly hromadit stíhače Phui, TIE fightery a všelijaký další šrot představující pro jednoho překážející harampádí, pro druhého neocenitelný zdroj náhradních dílů jak pro sebe tak pro případné obchodní účely.
O cennosti průzkumu této skládky jsi ztratil poslední pochyby v momentě kdy jsi v rukou držel několik použitelných palivových článků, dva lehce prodejné I-s3a solární reaktory i s několika nepoškozenými solárními panely a čtyři energizační krystaly z laserových baterií pozemní obrany z nichž bude Miat určitě nadšená. Mimo to se ti podařilo solidně doplnit zásoby klasických náhradních dílů a díky pomoci pár místním s vymontováním iontových motorů s jednoho TIE i zásoby potravin. Dokonce to chvíli vypadalo že vzít tuhle práci nebyl zase tak špatný nápad, tedy do chvíle než se u lodi odkudsi objevila Miat.
Už jdou!
Oznámila když tě míjela aby zmizela v lodi. Její tón i zkreslený helmou nezněl nijak povzbudivě, spíše jako předzvěst problémů. Okamžik za Miat se na konci kosmoportu objevilo pět známých siluet pomalu se blížících v zapadajícím slunci. Když tě vaše pasažérky míjely neřekly ani slovo, ale nevypadaly příliš nadšeně. Poslední šla Inyri která se před tebou zastavila.
To co hledáme tu není. Musíme dál, na Ilum. Není v tom problém, doufám?
__________________
Omlouvám se za zdržení, snad to budoucí zápletka vynahradí.
V pořádku, stejně jsem děsně dlouho nepsal.
.. Doufám, že zase začnu a že ty tu začneš být taky trochu častějc.. ... MrTukan
"Lisa"- Phu:
Čas běžel hodinu za hodinou a s nimi se střídaly lodě na improvizovaném kosmoportu aniž by si někdo všímal staršího YTčka nebo jeho majitele. Ale to tě příliš netrápilo, vlastně vůbec, dalo ti to čas k opravám a dokonce nejen k nim. Tvůj základní problém, hyperpohon se nakonec ukázal nebýt až tak neřešitelným, jeho podstatu jsi totiž našel během chvíle. Tak jako to u většiny poruch hypermoderních technicky spletitých a konstrukčně neuvěřitelných zařízení bývá, byla i tato porucha působena svébytným technickým zádrhelem vyžadujícím speciální vybavení a technické znalosti, jinak řečeno, na vrchní straně lodi pod vnějším pláštěm se uvolnil jeden z drátů vedení který bylo třeba nabít zpátky do zdířky kladivem. To si zabralo asi deset minut času, z nichž devět jsi demontoval plát trupu, další hodiny jsi tak obětoval činnosti podstatně užitečnější a možná i výdělečnější. Na okraji plošiny "kosmoportu" totiž vzniklo během úklidu vrakoviště na němž se začaly hromadit stíhače Phui, TIE fightery a všelijaký další šrot představující pro jednoho překážející harampádí, pro druhého neocenitelný zdroj náhradních dílů jak pro sebe tak pro případné obchodní účely.
O cennosti průzkumu této skládky jsi ztratil poslední pochyby v momentě kdy jsi v rukou držel několik použitelných palivových článků, dva lehce prodejné I-s3a solární reaktory i s několika nepoškozenými solárními panely a čtyři energizační krystaly z laserových baterií pozemní obrany z nichž bude Miat určitě nadšená. Mimo to se ti podařilo solidně doplnit zásoby klasických náhradních dílů a díky pomoci pár místním s vymontováním iontových motorů s jednoho TIE i zásoby potravin. Dokonce to chvíli vypadalo že vzít tuhle práci nebyl zase tak špatný nápad, tedy do chvíle než se u lodi odkudsi objevila Miat.
Už jdou!
Oznámila když tě míjela aby zmizela v lodi. Její tón i zkreslený helmou nezněl nijak povzbudivě, spíše jako předzvěst problémů. Okamžik za Miat se na konci kosmoportu objevilo pět známých siluet pomalu se blížících v zapadajícím slunci. Když tě vaše pasažérky míjely neřekly ani slovo, ale nevypadaly příliš nadšeně. Poslední šla Inyri která se před tebou zastavila.
To co hledáme tu není. Musíme dál, na Ilum. Není v tom problém, doufám?
__________________
Omlouvám se za zdržení, snad to budoucí zápletka vynahradí.
V pořádku, stejně jsem děsně dlouho nepsal.
.. Doufám, že zase začnu a že ty tu začneš být taky trochu častějc.. ... MrTukan"Lisa"- Phu:
Bylo to prostě skvělé odpoledne. Od přistání se všechno dařilo. Opravy šly jako po másle a doplnění většiny lodních zásob taky nebylo k zahození. Navíc se našlo i něco na přivýdělek, což samozřejmě taky nebylo k zahození. Ne že by nám za tuhle prácičku, kdy máme vozit vrahouny po celý galaxii platili málo, ale přeci jenom, kredity navíc jsou kredity navíc.
Dokud jsem byl sám, tak to byl prostě skvělej den. Ale jakmile se zase vrátila Miat, bylo jasné, že nastanou potíže. Vždycky když se objeví ženská, tak nastanou potíže. Zvlášť když jí bylo v závěsu dalších pět ženštin, které nenašly, co hledaly. To mě rozhodně nepotěšilo. Nejradši bych byl, kdyby co nejdřív zmizely z mojí lodi, ale protože jsem věděl, že stejně nemám na výběr, nezbylo mi, než souhlasit.
takže Ilum? Hm.
Zakroutil jsem hlavou a počkal jsem, až projde kolem mě, abych jí následoval do útrob své lodi. Přitom jsem přemýšlel, proč by někdo chtěl na Ilum. Sám jsem tam nikdy nebyl a vlastně jsem ani neměl důvod na nějakou takovou planetu cestovat. Navíc jsem neměl rád zimu. Ale co se dalo dělat. Musel jsem to brát jako kšeft a navíc jsem byl placenej stejně jenom za dovoz a ne za nějaký venkovní akce, takže když se nerozbije topení, bude všechno v pořádku.
To není problém. Navigační počítač mi určitě nějakou cestu najde. Sám jsem tam ale ještě nebyl. Vlastně proč si myslíte, že by se někdo schovával na takový planetě, dyť tam nic není. Schovat se dá přeci daleko líp na místech, kde je spousta dalších lidí.
Nahodil jsem otázku a zároveň jsem zapochyboval, ale neměl jsem v plánu se s nimi přít. Prostě jsem jenom vyrazil do kokpitu, abych svou krásku připravil znovu k letu a provedl kompletní předletovou přípravu, abych si potvrdil, že všechno funguje, jak má. Zvláštní péči jsem potom věnoval kontrole hyperpohonu a topení, protože bez toho bych na Ilumu zůstat nechtěl. Doufal jsem taky, že až vzlétneme, budeme mít s Miat hodně času sami pro sebe. Respektive pro náš soukromý rozhovor, i když sám bych se možná představoval i něco víc. Každopádně sbalit Miat určitě zabere víc času a s vražedkyněma na palubě by to asi nemusel bejt zrovna nejlepší nápad. Byl tedy čas odletět a doufat, že se zase nesrazíme s nějakým tím destruktorem.
Bylo to prostě skvělé odpoledne. Od přistání se všechno dařilo. Opravy šly jako po másle a doplnění většiny lodních zásob taky nebylo k zahození. Navíc se našlo i něco na přivýdělek, což samozřejmě taky nebylo k zahození. Ne že by nám za tuhle prácičku, kdy máme vozit vrahouny po celý galaxii platili málo, ale přeci jenom, kredity navíc jsou kredity navíc.
Dokud jsem byl sám, tak to byl prostě skvělej den. Ale jakmile se zase vrátila Miat, bylo jasné, že nastanou potíže. Vždycky když se objeví ženská, tak nastanou potíže. Zvlášť když jí bylo v závěsu dalších pět ženštin, které nenašly, co hledaly. To mě rozhodně nepotěšilo. Nejradši bych byl, kdyby co nejdřív zmizely z mojí lodi, ale protože jsem věděl, že stejně nemám na výběr, nezbylo mi, než souhlasit.
takže Ilum? Hm.
Zakroutil jsem hlavou a počkal jsem, až projde kolem mě, abych jí následoval do útrob své lodi. Přitom jsem přemýšlel, proč by někdo chtěl na Ilum. Sám jsem tam nikdy nebyl a vlastně jsem ani neměl důvod na nějakou takovou planetu cestovat. Navíc jsem neměl rád zimu. Ale co se dalo dělat. Musel jsem to brát jako kšeft a navíc jsem byl placenej stejně jenom za dovoz a ne za nějaký venkovní akce, takže když se nerozbije topení, bude všechno v pořádku.
To není problém. Navigační počítač mi určitě nějakou cestu najde. Sám jsem tam ale ještě nebyl. Vlastně proč si myslíte, že by se někdo schovával na takový planetě, dyť tam nic není. Schovat se dá přeci daleko líp na místech, kde je spousta dalších lidí.
Nahodil jsem otázku a zároveň jsem zapochyboval, ale neměl jsem v plánu se s nimi přít. Prostě jsem jenom vyrazil do kokpitu, abych svou krásku připravil znovu k letu a provedl kompletní předletovou přípravu, abych si potvrdil, že všechno funguje, jak má. Zvláštní péči jsem potom věnoval kontrole hyperpohonu a topení, protože bez toho bych na Ilumu zůstat nechtěl. Doufal jsem taky, že až vzlétneme, budeme mít s Miat hodně času sami pro sebe. Respektive pro náš soukromý rozhovor, i když sám bych se možná představoval i něco víc. Každopádně sbalit Miat určitě zabere víc času a s vražedkyněma na palubě by to asi nemusel bejt zrovna nejlepší nápad. Byl tedy čas odletět a doufat, že se zase nesrazíme s nějakým tím destruktorem.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
"Lisa"- Phu:
Tak jak už se stávalo zvykem, se ani tentokrát tvá námitka nedočkala odpovědi. Na druhou stranu Lisa spolupracovala takřka ukázkově, s jedinou drobnou chybičkou která zvýšila vnitřní teplotu v lodi na poněkud méně komfortních třicet stupňů a potvrdila tak odvěké pravidlo - funguje-li něco, nehrab se v tom – zvláště jde-li o topení. Teplota se na této hodnotě zastavila a jak se zdálo nehodlala se nadále měnit, bohužel ani jedním směrem. Zbytek přípravy proběhl bezchybně, takže byl problém topení jako obvykle ponechán k opravě během cesty a loď se ladně odlepila od skalnatého podlaží. Na orbitě byl trochu problém se špatně zaparkovanými troskami destruktoru stojícími v cestě, ale nešlo o nic co by nešlo obletět nebo proletět a tak jste zmizeli v hyperprostoru dříve než mohly nastat další potíže.
"Lisa"- hyperprostor:
Navigační počítač tě dokonce příjemně překvapil délkou cesty, danou především letem po okraji galaxie a jeho prázdnotou, když jsi pak k tomu zjistil že změna teploty přiměla tvou osádku, nebo aspoň její většinu, k odhození dalších částí už tak sporých oděvů, nabírala tato cesta zajímavých rozměrů. Jedinou výjimku pak tvořila jak jinak než Miat, jejíž zbroj podle všeho disponovala vlastní termoregulační jednotkou, nebo patřila mezi jedince extrémně odolné vůči uvaření. Problém nastal v momentě tvé snahy o opravu topení, kdy se teplotní podmínky nezměnily ani po rozebrání a opětovném složení celé jednotky. Vypadalo to skoro jako by Lisa tušíc cíl své cesty zahájila preventivní opatření. Ať už to bylo jakkoli, nevypadalo to na opravitelnou závadu, nebo spíše opravu řešitelnou jinak než kompletní prohlídkou celého systému, což v kosmu ani na Ilumu nebyl nejlepší nápad a jelikož ve své podstatě nikomu vážněji nevadila, nebyl k podobně drastickým možnostem ani důvod, na čemž jsi se nakonec shodl i s Inyri.
Tak jak už se stávalo zvykem, se ani tentokrát tvá námitka nedočkala odpovědi. Na druhou stranu Lisa spolupracovala takřka ukázkově, s jedinou drobnou chybičkou která zvýšila vnitřní teplotu v lodi na poněkud méně komfortních třicet stupňů a potvrdila tak odvěké pravidlo - funguje-li něco, nehrab se v tom – zvláště jde-li o topení. Teplota se na této hodnotě zastavila a jak se zdálo nehodlala se nadále měnit, bohužel ani jedním směrem. Zbytek přípravy proběhl bezchybně, takže byl problém topení jako obvykle ponechán k opravě během cesty a loď se ladně odlepila od skalnatého podlaží. Na orbitě byl trochu problém se špatně zaparkovanými troskami destruktoru stojícími v cestě, ale nešlo o nic co by nešlo obletět nebo proletět a tak jste zmizeli v hyperprostoru dříve než mohly nastat další potíže.
"Lisa"- hyperprostor:
Navigační počítač tě dokonce příjemně překvapil délkou cesty, danou především letem po okraji galaxie a jeho prázdnotou, když jsi pak k tomu zjistil že změna teploty přiměla tvou osádku, nebo aspoň její většinu, k odhození dalších částí už tak sporých oděvů, nabírala tato cesta zajímavých rozměrů. Jedinou výjimku pak tvořila jak jinak než Miat, jejíž zbroj podle všeho disponovala vlastní termoregulační jednotkou, nebo patřila mezi jedince extrémně odolné vůči uvaření. Problém nastal v momentě tvé snahy o opravu topení, kdy se teplotní podmínky nezměnily ani po rozebrání a opětovném složení celé jednotky. Vypadalo to skoro jako by Lisa tušíc cíl své cesty zahájila preventivní opatření. Ať už to bylo jakkoli, nevypadalo to na opravitelnou závadu, nebo spíše opravu řešitelnou jinak než kompletní prohlídkou celého systému, což v kosmu ani na Ilumu nebyl nejlepší nápad a jelikož ve své podstatě nikomu vážněji nevadila, nebyl k podobně drastickým možnostem ani důvod, na čemž jsi se nakonec shodl i s Inyri.
"Lisa"- hyperprostor:
Nejdřív jsem bral vyšší teplotu jako problém, který bych měl co nejdřív vyřešit, zvlášť potom, co mě nesnesitelné vedro donutilo vysvléct se do trenek, ve kterých není zrovna nejbezpečnější hrabat se ve staré lodi. Ale když jsem zjistil, že podobně jako já si odložily i naše milé vražedkyně, už mi topení zas tak velké starosti nedělalo. Přeci jenom bylo příjemné sledovat jejich těla a sám jsem jenom v trenkách měl občas trochu problém, aby nedošlo k nějaké trapné situaci. Jinak to byla ale poměrně příjemná změna oproti tomu být sám s Miat, který byla neustále navlečená v tom svém brnění. Vlastně mi došlo, že i když jsem se koukal hlavně po svlečených vražedkyních, nejraději bych si svléknul Miat. Měl jsem ale takový pocit, že by to mohlo docela bolet. Během cesty jsem si ale neodpustil lehké rýpnutí do mé parťačky na téma jejího oděvu ve chvíli, kdy nás nikdo další neposlouchal.
Hele Miat, máš tam ňákej větrák nebo to brnění máš jako mobilní saunu? Víš, jestli to topení bude dál zlobit, tak bychom si tady mohli udělat letní plážovou párty. Teda až se zbavíme našich cestujících. Víš co, ty, já, něco na zub a pěkně ledový pití. Zní to dobře, ne? No nebo si můžem zajet k opravdovýmu moři. Už jsem pár takovejch pěknejch turistickejch destinací viděl.
Nakonec jsem se rozmluvil víc, než jsem čekal, ale celému svému proslovu jsem se snažil dát nádech nadsázky, aby mi rovnou neomlátila hlavu o stůl nebo tak něco. Vlastně jsem to ale myslel celkem vážně. Přeci jenom kreditů jsme z poslední akce měli dosta když dobře půjde i tohle, tak bychom se v nich mohli skoro i topit, a tak by nějaká ta dovolená přeci nemusel bejt špatnej nápad. Zvlášť kdyby se Miat svlíkla do plavek nebo třeba ještě trochu víc.
Nejdřív jsem bral vyšší teplotu jako problém, který bych měl co nejdřív vyřešit, zvlášť potom, co mě nesnesitelné vedro donutilo vysvléct se do trenek, ve kterých není zrovna nejbezpečnější hrabat se ve staré lodi. Ale když jsem zjistil, že podobně jako já si odložily i naše milé vražedkyně, už mi topení zas tak velké starosti nedělalo. Přeci jenom bylo příjemné sledovat jejich těla a sám jsem jenom v trenkách měl občas trochu problém, aby nedošlo k nějaké trapné situaci. Jinak to byla ale poměrně příjemná změna oproti tomu být sám s Miat, který byla neustále navlečená v tom svém brnění. Vlastně mi došlo, že i když jsem se koukal hlavně po svlečených vražedkyních, nejraději bych si svléknul Miat. Měl jsem ale takový pocit, že by to mohlo docela bolet. Během cesty jsem si ale neodpustil lehké rýpnutí do mé parťačky na téma jejího oděvu ve chvíli, kdy nás nikdo další neposlouchal.
Hele Miat, máš tam ňákej větrák nebo to brnění máš jako mobilní saunu? Víš, jestli to topení bude dál zlobit, tak bychom si tady mohli udělat letní plážovou párty. Teda až se zbavíme našich cestujících. Víš co, ty, já, něco na zub a pěkně ledový pití. Zní to dobře, ne? No nebo si můžem zajet k opravdovýmu moři. Už jsem pár takovejch pěknejch turistickejch destinací viděl.
Nakonec jsem se rozmluvil víc, než jsem čekal, ale celému svému proslovu jsem se snažil dát nádech nadsázky, aby mi rovnou neomlátila hlavu o stůl nebo tak něco. Vlastně jsem to ale myslel celkem vážně. Přeci jenom kreditů jsme z poslední akce měli dosta když dobře půjde i tohle, tak bychom se v nich mohli skoro i topit, a tak by nějaká ta dovolená přeci nemusel bejt špatnej nápad. Zvlášť kdyby se Miat svlíkla do plavek nebo třeba ještě trochu víc.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
"Lisa"- hyperprostor:
Miat na tvé narážky reagovala tak jako obvykle, takže absolutně nijak a nadále si všímala více nákladu než tebe, přesto jsi ve vzduchu cítil že je něco špatně. To ti nakonec potvrdila i sama v momentě tvé poslední narážky na její krunýř při teplotách panujících teď na Lise.
Možná to byla chyba...
Řekla zničehonic aniž by na tebe otočila hlavu, nebo aspoň helmu.
Možná jsme to neměli brát. Něco na tom celým smrdí.
Mluvila tiše a reproduktor helmy dokonale ničil veškerou intonaci nebo tón jejího hlasu, takže si šlo jen domýšlet jak vážně slova míní, ale Miat nebyla z těch co by planě sýčkovali, nebo vůbec planě mluvili. Ještě znepokojivěji, pro tebe především, pak působila řada zbraní opřená o zeď "Miatina" skladiště očividně připravená k použití, znepokojovaly tě obecně již svou přítomností po jejích slovech ale ze všeho nejvíc pak jejich výběr který představoval dokonalou volbu pro boj v malých prostorech, nebo na palubě malé lodi. Miat podle všeho brala věc vážně a neřítila se do ní bezhlavě, což také nevypovídalo nejlépe.
Vaše pasažérky se mezitím na lodi vcelku zabydlely a jak se zdálo nepřipadala jim v ničem nedostačující. Ono všudypřítomné vedro pak většinou braly jako trochu hypochondrickou prevenci očekávaných podmínek a sami nic nenamítaly proti možnosti vrátit se do příjemně přetopené lodi, obzvláště pak po několika hodinách na Ilumu. Stále se chovaly velice profesionálně a stále více patrná byla i jejich vzájemná nevraživost, asi nikdo nemohl s jistotou říct co je spojuje ale přátelský vztah to nebyl. Navzájem se sebe moc nevšímaly, vlastně se vcelku úspěšně ignorovaly, většinu času trávily posilováním nebo odpočíváním a dvě nebo tři tvým a Miatiným jemným provokováním které shledávaly skoro tak zábavné jako ty. Občasná setkání s nahou ženou osušující se v kajutě, vyzývavé způsoby při setkání u jídla, nebo cvičení podstatně spoře oděné pasažérky ve strojovně právě při tvých pokusech o opravu topení, to vše se tak stalo jakýmsi odlehčením cesty přidávajícím ještě několik stupňů k palubní teplotě, nutno dodat že jednou z nejvtipnějších zábav se stalo pozorovat jejich pokusy na sbalení "Miata" které z jim neznámých důvodů neměly přílišnou účinnost.
I přes to všechno ubíhala cesta svižným tempem a končiny jimiž jste prolétaly oplývaly především prázdnotou, ta po nepříjemně blízkém setkání s Imperiálním destruktorem ale nebyla na škodu, na čemž jste se všichni mlčky shodli. K Ilumu vám tak zbývalo jen pár hodin a nic nenasvědčovalo dalším vnějším problémům.
Miat na tvé narážky reagovala tak jako obvykle, takže absolutně nijak a nadále si všímala více nákladu než tebe, přesto jsi ve vzduchu cítil že je něco špatně. To ti nakonec potvrdila i sama v momentě tvé poslední narážky na její krunýř při teplotách panujících teď na Lise.
Možná to byla chyba...
Řekla zničehonic aniž by na tebe otočila hlavu, nebo aspoň helmu.
Možná jsme to neměli brát. Něco na tom celým smrdí.
Mluvila tiše a reproduktor helmy dokonale ničil veškerou intonaci nebo tón jejího hlasu, takže si šlo jen domýšlet jak vážně slova míní, ale Miat nebyla z těch co by planě sýčkovali, nebo vůbec planě mluvili. Ještě znepokojivěji, pro tebe především, pak působila řada zbraní opřená o zeď "Miatina" skladiště očividně připravená k použití, znepokojovaly tě obecně již svou přítomností po jejích slovech ale ze všeho nejvíc pak jejich výběr který představoval dokonalou volbu pro boj v malých prostorech, nebo na palubě malé lodi. Miat podle všeho brala věc vážně a neřítila se do ní bezhlavě, což také nevypovídalo nejlépe.
Vaše pasažérky se mezitím na lodi vcelku zabydlely a jak se zdálo nepřipadala jim v ničem nedostačující. Ono všudypřítomné vedro pak většinou braly jako trochu hypochondrickou prevenci očekávaných podmínek a sami nic nenamítaly proti možnosti vrátit se do příjemně přetopené lodi, obzvláště pak po několika hodinách na Ilumu. Stále se chovaly velice profesionálně a stále více patrná byla i jejich vzájemná nevraživost, asi nikdo nemohl s jistotou říct co je spojuje ale přátelský vztah to nebyl. Navzájem se sebe moc nevšímaly, vlastně se vcelku úspěšně ignorovaly, většinu času trávily posilováním nebo odpočíváním a dvě nebo tři tvým a Miatiným jemným provokováním které shledávaly skoro tak zábavné jako ty. Občasná setkání s nahou ženou osušující se v kajutě, vyzývavé způsoby při setkání u jídla, nebo cvičení podstatně spoře oděné pasažérky ve strojovně právě při tvých pokusech o opravu topení, to vše se tak stalo jakýmsi odlehčením cesty přidávajícím ještě několik stupňů k palubní teplotě, nutno dodat že jednou z nejvtipnějších zábav se stalo pozorovat jejich pokusy na sbalení "Miata" které z jim neznámých důvodů neměly přílišnou účinnost.
I přes to všechno ubíhala cesta svižným tempem a končiny jimiž jste prolétaly oplývaly především prázdnotou, ta po nepříjemně blízkém setkání s Imperiálním destruktorem ale nebyla na škodu, na čemž jste se všichni mlčky shodli. K Ilumu vám tak zbývalo jen pár hodin a nic nenasvědčovalo dalším vnějším problémům.
"Lisa"- hyperprostor:
Znepokojení Miat na mě samozřejmě nepůsobilo nějak zvlášť povzbudivě. Její obavy se samozřejmě přenesly i na mě. Přesto jsem se ale neubránil, abych jí stejném tichým tónem opáčil.
Nezdá se ti na tom něco konkrétního? Uznávám, za to, že je vozíme jenom sem a tam nám nabídli hodně prachů, ale přeci jenom podstupujeme taky slušný riziko. Koukám, že očekáváš potíže. To bych se asi taky měl trochu připravit.
Ač nerad, chápal jsem, že když je Miat takhle napružená, tak to asi nebude mít spojistost jenom s tím, že menstruuje, a tak jsem se vydal zpět do pilotní kabiny, abych si oblékl aspoň kalhoty a triko a samozřejmě se taky ozbrojil alespoň svým lehkým blasterem a nožem. Renegada jsem nechal v klidu v kokpitu, přeci jenom by bylo nápadné po lodi pobíhat více ozbrojený, než bylo obvyklé.
Protože jsem měl Miat rád a sdílel jsem z části její obavy, nikterak výrazně jsem nepodléhal krásám našich cestujícíh. Snažil jsem se zachovat určitou dávku obezřetnosti, aby mě pak Miat zase nemusela tahat z průšvihu. Navíc stejně měly dívky zájem spíš o "něj" - ni, což byla opravdu, pro mě znalého faktu, že je žena, docela sranda. Už jsem se těch ženštil chtěl ale pomalu zbavit, protože moje touha po Miat a po tom být s ní znovu sám každým dnem stoupala. Dost možná to bylo také tím, že od doby, kdy jsem s ní začal cestovat, jsem přestal vyhledávat společnosti lehkých děv v přístech.
Jak jsme se blížili k Ilumu, opanoval jsem znovu kokpit, abych mohl znovu kontrolovat funkčnost všech systémů a následně také sledovat vystoupení lodi z hyperprostoru. Kdo ví, co tam na nás mohlo čekat.
Znepokojení Miat na mě samozřejmě nepůsobilo nějak zvlášť povzbudivě. Její obavy se samozřejmě přenesly i na mě. Přesto jsem se ale neubránil, abych jí stejném tichým tónem opáčil.
Nezdá se ti na tom něco konkrétního? Uznávám, za to, že je vozíme jenom sem a tam nám nabídli hodně prachů, ale přeci jenom podstupujeme taky slušný riziko. Koukám, že očekáváš potíže. To bych se asi taky měl trochu připravit.
Ač nerad, chápal jsem, že když je Miat takhle napružená, tak to asi nebude mít spojistost jenom s tím, že menstruuje, a tak jsem se vydal zpět do pilotní kabiny, abych si oblékl aspoň kalhoty a triko a samozřejmě se taky ozbrojil alespoň svým lehkým blasterem a nožem. Renegada jsem nechal v klidu v kokpitu, přeci jenom by bylo nápadné po lodi pobíhat více ozbrojený, než bylo obvyklé.
Protože jsem měl Miat rád a sdílel jsem z části její obavy, nikterak výrazně jsem nepodléhal krásám našich cestujícíh. Snažil jsem se zachovat určitou dávku obezřetnosti, aby mě pak Miat zase nemusela tahat z průšvihu. Navíc stejně měly dívky zájem spíš o "něj" - ni, což byla opravdu, pro mě znalého faktu, že je žena, docela sranda. Už jsem se těch ženštil chtěl ale pomalu zbavit, protože moje touha po Miat a po tom být s ní znovu sám každým dnem stoupala. Dost možná to bylo také tím, že od doby, kdy jsem s ní začal cestovat, jsem přestal vyhledávat společnosti lehkých děv v přístech.
Jak jsme se blížili k Ilumu, opanoval jsem znovu kokpit, abych mohl znovu kontrolovat funkčnost všech systémů a následně také sledovat vystoupení lodi z hyperprostoru. Kdo ví, co tam na nás mohlo čekat.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
"Lisa"- soustava Ilum:
Miat se do odpovědi na tvé otázky moc nechtělo, možná to byly jen její pocity bez důkazů, nebo v tom bylo něco co ti nechtěla říct, ale nakonec, po značně protáhlém tichu, se rozpovídala.
No tam na Phu... nevím koho hledají ale hledali ho na divných místech. Obejít špitály to chápu, zvlášť po tom co se tam stalo, ale sirotčince... a svatyně? Vůbec nešli do podsvětí, nikoho odtamtud se neptali, nešli po běžných úkrytech spodiny, ale ani tam kde se schovají boháči na útěku. Nepátrali jestli si nesehnal zbraně nebo lidi, prostě nic normálního.
Bylo vidět Miatiny letité zkušenosti s podobnou obživou, což však ještě podporovalo dopad jejích obav. Vzápětí se ale vrátila k původní tvrdé válečnici, když se hodně kriticky pousmála na tvé prohlášení o vlastní přípravě, koneckonců ať byly ony vražedkyně cokoli, nebylo pochyb o jejich profesionalitě proti níž jsi se ty mohl stavět v otevřeném boji jen těžko. Na druhou stranu tak přítomnost Miat jejímž šancím byly tvé na hony vzdáleny také přinášela trochu klidu.
Veškeré úvahy však nakonec přerušil navigační počítač oznamující blížící se cíl cesty. Opět pevně usazen v pilotním křesle jsi jen s pousmáním zaregistroval aktivaci věže osazené Miat, připravenou k dalším potížím, pomalu jsi zatáhl za páku a Lisa plynule zpomalila na podsvětelnou rychlost. Před tebou se vynořila modro-bílá planeta ozářená bílím svitem Asary. Mezi planetou a sluncem jsi dobře viděl jeden z jejích planetoidů, nejspíše Bory a ještě něco, nespočet trosek bezesporu imperiálních lodí. Senzory neodhalovaly žádnou energii ani život, ale i pohled na tento hřbitov stačil k opatrnosti. Trosky pluly volně prostorem jen občas zachycené gravitací některé z planet a nebránily vám nijak v plynulém letu.
Tady jsou souřadnice pro přistání.
Ozvala se najednou za tebou Inyri a podávala ti datapad se souřadnicemi. Datapad jak si okamžitě poznal byl místy zamazán od zaschlé krve, ale Inyri to očividně nijak moc netrápilo. Souřadnice vedly k místu na němž bylo podle planetárního času brzké dopoledne a podle senzorů nic, tedy s výjimkou solidně velké bouře směřující k němu. V cestě jí stály ještě hory a několika hodinová cesta, ale i tak by bylo trochu nepříjemné se s ní setkat, obzvláště pak mimo loď.
Miat se do odpovědi na tvé otázky moc nechtělo, možná to byly jen její pocity bez důkazů, nebo v tom bylo něco co ti nechtěla říct, ale nakonec, po značně protáhlém tichu, se rozpovídala.
No tam na Phu... nevím koho hledají ale hledali ho na divných místech. Obejít špitály to chápu, zvlášť po tom co se tam stalo, ale sirotčince... a svatyně? Vůbec nešli do podsvětí, nikoho odtamtud se neptali, nešli po běžných úkrytech spodiny, ale ani tam kde se schovají boháči na útěku. Nepátrali jestli si nesehnal zbraně nebo lidi, prostě nic normálního.
Bylo vidět Miatiny letité zkušenosti s podobnou obživou, což však ještě podporovalo dopad jejích obav. Vzápětí se ale vrátila k původní tvrdé válečnici, když se hodně kriticky pousmála na tvé prohlášení o vlastní přípravě, koneckonců ať byly ony vražedkyně cokoli, nebylo pochyb o jejich profesionalitě proti níž jsi se ty mohl stavět v otevřeném boji jen těžko. Na druhou stranu tak přítomnost Miat jejímž šancím byly tvé na hony vzdáleny také přinášela trochu klidu.
Veškeré úvahy však nakonec přerušil navigační počítač oznamující blížící se cíl cesty. Opět pevně usazen v pilotním křesle jsi jen s pousmáním zaregistroval aktivaci věže osazené Miat, připravenou k dalším potížím, pomalu jsi zatáhl za páku a Lisa plynule zpomalila na podsvětelnou rychlost. Před tebou se vynořila modro-bílá planeta ozářená bílím svitem Asary. Mezi planetou a sluncem jsi dobře viděl jeden z jejích planetoidů, nejspíše Bory a ještě něco, nespočet trosek bezesporu imperiálních lodí. Senzory neodhalovaly žádnou energii ani život, ale i pohled na tento hřbitov stačil k opatrnosti. Trosky pluly volně prostorem jen občas zachycené gravitací některé z planet a nebránily vám nijak v plynulém letu.
Tady jsou souřadnice pro přistání.
Ozvala se najednou za tebou Inyri a podávala ti datapad se souřadnicemi. Datapad jak si okamžitě poznal byl místy zamazán od zaschlé krve, ale Inyri to očividně nijak moc netrápilo. Souřadnice vedly k místu na němž bylo podle planetárního času brzké dopoledne a podle senzorů nic, tedy s výjimkou solidně velké bouře směřující k němu. V cestě jí stály ještě hory a několika hodinová cesta, ale i tak by bylo trochu nepříjemné se s ní setkat, obzvláště pak mimo loď.
"Lisa"- soustava Ilum:
Miatiny poznámky jsem bral na vědomí a také mi dělaly starosti, ale teď už z téhle práce nešlo vycouvat, takže bylo rozumnější pořádně si chránit záda a doufat, že vražedkyně brzy najdou, co hledají nebo svoje pátraní vzdají a zmizí z mojí lodě. Samozřejmě jsem to dělal hlavně pro kredity, kterých byla přislíbena celá kupa.
To už jsme však dorazili k Ilumu. A hle, opět jsme se stkali s imperiálními. Naštěstí už si to tady s nimi někdo pořádně vyřídil a zdálo se, že by tentokrát problémy být nemusely. Situaci před námi jsem konstatoval uchechtnutím do interkomu.
Z těch imperiálů je ale svinčík.
Následně jsem si od Inyri vzal opatrně, tak abych se neumazal a nejlépe se ani nedotkl zaschlé krvé, datapad a poté, co jsem si prohlédl souřadnice, které jsem obdržel, jsem trochu znejistěl a zeptal se Inyri.
Seš si fakt jistá, že chceš právě tam? Za pár hodin tam nebude zrovna na procházku.
Kouknul jsem na ní, ale tak nějak jsem nepředpokládal, že by změnila svoje úmysly, a tak jsem začal loď směřovat zkrze pohřebiště, které jsem pozorně hlídal a kontroloval, k povrchu planety, konkrétně na souřadnice, které jsem obdržel. Rozhodně jsem nechtěl bouři potkat ve vzduchu, takže bylo celkem jasné, že se tam asi nějakou chvíli zdržíme, pokud Ilum neopustíme dřív než se přežene. Sám jsem neměl v úmyslu ani opustit loď, takže mi ta zima žádné starosti nedělala. Při průletu troskami jsem ještě interkomem kontaktoval Miat.
Něco se mi na tom nezdá. Už dlouho jsem nepotkal imperiály v takhle krátkým čase po sobě. Respektive spíš už jsem je dlouho neviděl dvakrát po sobě takhle rozstřílený po obloze. Divný. Vidíš trosky i republikovejch lodí?
Miatiny poznámky jsem bral na vědomí a také mi dělaly starosti, ale teď už z téhle práce nešlo vycouvat, takže bylo rozumnější pořádně si chránit záda a doufat, že vražedkyně brzy najdou, co hledají nebo svoje pátraní vzdají a zmizí z mojí lodě. Samozřejmě jsem to dělal hlavně pro kredity, kterých byla přislíbena celá kupa.
To už jsme však dorazili k Ilumu. A hle, opět jsme se stkali s imperiálními. Naštěstí už si to tady s nimi někdo pořádně vyřídil a zdálo se, že by tentokrát problémy být nemusely. Situaci před námi jsem konstatoval uchechtnutím do interkomu.
Z těch imperiálů je ale svinčík.
Následně jsem si od Inyri vzal opatrně, tak abych se neumazal a nejlépe se ani nedotkl zaschlé krvé, datapad a poté, co jsem si prohlédl souřadnice, které jsem obdržel, jsem trochu znejistěl a zeptal se Inyri.
Seš si fakt jistá, že chceš právě tam? Za pár hodin tam nebude zrovna na procházku.
Kouknul jsem na ní, ale tak nějak jsem nepředpokládal, že by změnila svoje úmysly, a tak jsem začal loď směřovat zkrze pohřebiště, které jsem pozorně hlídal a kontroloval, k povrchu planety, konkrétně na souřadnice, které jsem obdržel. Rozhodně jsem nechtěl bouři potkat ve vzduchu, takže bylo celkem jasné, že se tam asi nějakou chvíli zdržíme, pokud Ilum neopustíme dřív než se přežene. Sám jsem neměl v úmyslu ani opustit loď, takže mi ta zima žádné starosti nedělala. Při průletu troskami jsem ještě interkomem kontaktoval Miat.
Něco se mi na tom nezdá. Už dlouho jsem nepotkal imperiály v takhle krátkým čase po sobě. Respektive spíš už jsem je dlouho neviděl dvakrát po sobě takhle rozstřílený po obloze. Divný. Vidíš trosky i republikovejch lodí?
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.