Shisco - první mise: Bratři

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Shisco - první mise: Bratři

Příspěvek od Gnost Kohn »

Asteroidová stanice

Mistryně na tebe chvíli jenom zírá, než vezme svůj meč a beze slov se vydá chodbou.
Ohledně těch..... toho... co vidíš ......si potom promluvím s Aerysem, tohle tady... není poprvé.
Jde vidět, nebo spíš slyšet, že váhá nad tím co má říct.
Rish si chvilku prohlížel konzoli.. A... no...Popsal ho jako tečku co likviduje ostatní tečky. Já mám ale... všechny posbíráme.. a mizíme.
Cítíš z mistryně strach, ikdyž se to snaží maskovat, jistou přítomnost strachu cítíš.
Rishi? ....Rishi?...Zalku!
Ani na třetí výzvu Rish neodpověděl, ale pak se ozvalo něco co se dalo popsat mnoha způsoby.
Nech toho!Chce mě zabít! Klid!Uklidnětě se! Až ho zabiju! Rishi udělej něco! Aidane klid! On tě nezabije! Aaargs.. Aerysi!
To vše doprovázeno zvuky boje a vrzání kovu.
Prcku... Aerys... zase mu trošku přeskočilo, pohněte si, dvě patra nad vámi, ta velká jakoby konferenční místnost. Dělají z toho tady skládku a jestli už nepřilákali všechny droidy a hlídky na stanici tak to bude brzo.
Ozve se konečně normálněji, ale stále s doprovodem zvuků světelného meče.
Sakra... Sám se k lodi nedostaneš a já tam s tebou teď nemůžu... vezmeš Rishe a vypadnete jasný?
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Asteroidová stanice

Následoval jsem Coris ze zadržovacího komplexu, nesouc na zádech bezvládného stárnoucího Zabraka. A protože jsem obtěžkaný mistrem nemohl běžet, zpomalila, abych jí stačil. Měl jsem z ní zvláštní pocity a připadalo mi, že neustále přemáhá strach. Strach z čeho?
Není poprvé, není poprvé... To je teďka jedno! Kecat můžeme pak, až nebudem tvrdnout na jedné velké tikající bombě! zaklel jsem v duchu.
Pak mistryně vytáhnula z vnitřní kapsy pláště komlink, aby se spojila s Rishem. Zvednul to až napotřetí a to, co se ozvalo, rozhodně nebyl maskou zkreslený hlas kel-dorského mistra Jedi. Komlinkem zněl bzukot dvou vířících světelných mečů, které střídavě sekaly do něčeho, co by snad mohli být droidi, odrážely blasterové střely a čas od času se srazily jeden s druhým.
Co to... má znamenat? pronesl jsem polohlasně. Na moji řečnickou otázku v okamžení odpověděl Rishův hlas z komlinku, který ještě pořád dokreslovaly zvuky bitvy v pozadí, ale tentokrát už zněly o poznání slaběji.
Jasný.
Ale co ti dva bráškové? napadlo mě. To vyřeším až na místě, napřed se tam musíme dostat.
Mistře?
Promluvil jsem na mistra Gataria, položil ho v relativně bezpečném rohu chodby na zem a zkusil ho i propleskat, aby se probudil.
Přece vás nemůžu odtáhnout na zádech doprostřed bitvy. A nechat vás tu taky nemůžu. Mistře!
Nečekal jsem, že to bude tak lehké, ale zkusit jsem to musel. Když to nezabralo, pokleknul jsem k němu na koleno, abych mistrovu tělu vypomohl Sílou. Při tom mi ale oči sjely ke koženému pouzdru, ve kterém jsem měl vedle komlinku zastrčený i stimpak, jež jsem vyfásnul od mistra Dorna. Vyndal jsem ho, odpouzdřil, natáhnul, a pak zapíchnul jehlu mistrovi do krku a vstříknul mu dávku.
Bitevní hyperstimulant. Nikdy jsem se v těchto sračkách nevyznal, ale cítím, že mu to pomůže.
Pak, než stimpak začne působit, jsem mistrovi položil levou ruku na spánky - tak, abych se dotýkal palcem a ukazovákem růžků - a pravou ruku dlaní na temeno hlavy. Pak jsem se ponořil do Síly a vléval do něj její energii.
Mistře, vzbuďte se!
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Shisco - první mise: Bratři

Příspěvek od Gnost Kohn »

Asteroidová stanice

Tohle ho na nějakou dobu udělá funkčním.. ale pak to s ním zase sekne.
Okomentuje tvoje snažení rytířka jedi a na to tvůj mistr otevře oči.
Co se....sakra děje...
Než cokoli stačíš říct, tak jsi odstrčen stranou.
Gatario, musíme zmizet, tak do dvaceti minut to tady vybouchne, Rish s Aidanem jsou v konferenční místnosti dvě patra nad nápa a snaží se krotit Aeryse a jde po nich už asi celá stanice, musíte teď fungovat.
Zabracký mistr na to vstane a rozhlédne se.
Chápu... nějakou dobu fungovat dokážu. Půjdu tam sám..ty by ses tomu tam měla vyhnout, nejsi na tom nejlépe... vem Kachona a no.. počítám že tady máte transport.
Na to téměř upadne a ty ho musíš chytit.
Vy na tom nejste nejlíp a myslím že já jsem na tom znatelně lépe. Kachone, vem ho a jdeme.
Než mrkneš okem, tak je už rytířka jedi dobrých třicet metrů před tebou.
Pohled ti ale sklouzne na mistra.
Kachone.
Vidíš ho jak se jednou rukou a druhou ruku má k tobě lehce nataženou, zřejmě s myšlenkou že když ho budeš podpírat, tak půjdete rychleji. I přez to, žes mu vypomohl Silou a podal stimulant se jeho vyčerpané tělo dává do hromady docela pomalu, ale cítíš že je každou chvílí o něco silnější, až do doby než vyčerpá i nově nabývající zásobu energie.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Asteroidová stanice

Skvělé, probouzí se.
Mistr Gatario prudce otevřel oči v mžiku mě odstrčil kybernetickým zápěstím levé ruky pokrytým syntetickou kůží. Po několika sekundách se zorientoval a hned poté na něj začala mluvit Liri.
Pak se mistr postavil, ale musel jsem ho podepřít, jinak by se složil zpět k zemi.
Ne, mistře. Vy nikam sám nepůjdete. Vždyť se sotva držíte na nohou, jak se chcete ohánět světelným mečem? Mistryně Coris má pravdu, vypadneme z tadyma a ona přivede zbytek týmu zpět na loď.
Pohlédnul jsem mistrovi do tváře, do těch drsných zabrackých očí. Podepřel jsem ho kolem ramen a vykročili jsme, zatímco Coris už byla daleko před námi, až zmizela za rohem chodby. Levou rukou jsem podpíral svého mistra a do pravačky jsem si připravil světelný meč. Vydali jsme se tím směrem, kde jsme nechali náš obouchaný frachťáček. Nebo aspoň tím směrem, kde jsem ho tušil, neboť protahovat mistra ventilačními chodbičkami v tomhle stavu...
I mistr odepnul světelný meč z opasku a připravil si ho do robotické levačky, přičemž pravačkou se o mě zapřel. Žádné závratné techniky to v případě, že dojde k boji, nebudou - budeme mít co dělat, abychom se neposekali navzájem. I když...
Mistr nabírá síly. Ví, že v tomhle rozpoložení jsme dobře napadnutelní.
Jsem rád, že žijete, mistře.
Pustil se mě a udělal rukou, v níž nedržel meč, iridonianské gesto důvěry. Oplatil jsem mu ho, načež jsme došli k rozcestí.
Doleva nebo doprava? zapřemýšlel jsem nahlas.
Doleva, shodli jsme se v okamžení jednohlasně.
Šli jsme, rychleji a rychleji, neboť mistr se zdál sát energii ze Síly a posilovat jí svou těžce zkoušenou tělesnou schránku. Za chvíli už byl skoro schopný běžet.
Dorazili jsme ke schodišti údržby. Dveře byly zamčené. Kývnuli jsme na sebe s mistrem a sehraně mávli rukama, načež panty zapraskaly a nepříliš tlusté dveře s řachnutím dopadly na podlahu. Překročili jsme je a vydali se po schodech nahoru k hangárům. Nebo jsem aspoň tušil, že ta cesta vede k hangárům.
Můj orientační smysl mě ještě nikdy nezradil. Což ale neznamená, že se to nemůže stát teď.
A zatímco jsme stoupali po schodech, zaplavila mě neblahá předtucha. Zabzučení oranžové čepele mistrova meče mě přesvědčilo o její pravosti. Následoval jsem mistrova příkladu a také zažehnul svou zbraň, držíc ji připravenou ke své obraně ve výchozím držení Ataru jsem pomalu a opatrně postupoval vzhůru.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Shisco - první mise: Bratři

Příspěvek od Gnost Kohn »

Asteroidová stanice

Pomalu postupujete po schodišti nahoru. Když vystoupáte na poslední schod, mistr otevře dveře a vám se rozhostí pohled do prázdné a jako téměř zbytek stanice špatně osvětlené chodby.
Asi osm metrů před vámi však stojí postava se zažehnutým světelným mečem a míří jím na zeď.
Onu osobu znáš, Aerys Dorn se na vás zadíval, jako by nevěřil že tam opravdu jste.
Snad nechcete odejít mistře Gatario. Arthan si s vámi chce ještě promluvit. Přece jste se tak dlouho neviděli.
Krví podlité oči kmitali mezi tebou a tvým mistrem. Meč nyní mířil na vás a ty si všimneš, že v druhé ruce drží nějaký malý kulatý předmět na řetízku, zřejmě sithský amulet, vzhledem k tomu, že aura Temné strany z něho šla bezprostředně cítit čím dál víc.
Mistr stačil říct jen jediho jméno, než k němu natáhl ruku s amuletem a z toho vystřelil blesk přímo na mistra.
Sice se to stalo během sekundy, ale zabrakovy vytrénované, ikdyž vyčerpané reflexy dokázaly na chvíli blesk zastavit, ale i tak dostal slušný výboj, který ho poslal na kolena a pak na čtyři a začalo se z něj kouřit.
Tohle tě nezabije Gatario, už cítíš, jak tě znovu opouští síly? Doufám že ano. A teď co s tebou?
Aerys schoval amulet do záhybu róby a chytil meč oběma rukama.
Ušetři si bolest a zahoď zbraň, pořád tady běhá můj pomatenej bratříček a souboj s ním mě stál už hodně úsilí.
Jak podle výrazu, tak podle chování vidíš, že tohle je úplně jiný člověk, alespoň uvnitř, než Aerys který s tebou letěl na tuhle šílenou záchranou misi.
Chová se, jako by byl úplně mimo, oči mu kmitají sem a tam, na sekundu se podívá kamsi na stranu a najednou se na tebe řítí s mečem nad hlavou s úmyslem ti rozseknout hlavu.
Mistr stále na čtyřech a silně oddechuje, odhaduješ dokonce že i přez nově načerpané síly soupeří s nutností těla dát si na chvíli pauzu.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Asteroidová stanice

Nouzové schodiště končilo v podlaží, ve kterém jsme tušili hangár, kde přistála naše loď.
A pokud nás má Síla aspoň trochu ráda, tak tam ještě bude.
Mistr Gatario zabral za zrezivělou kliku a dveře se zavrzáním rozrazil dokořán. V potemnělé chodbě, kterou jen sem tam osvětlovaly nepravidelně pulzující zářičky nouzového osvětlení a sršící elektřina z roztržených rozvodných kabelů, stála postava s kápí přes hlavu, na cáry roztrženým hnědým pláštěm a světelným mečem s planoucí žlutou čepelí v ruce.
Výborně! vykřiknul jsem k Jediovi, jakmile jsem pod kápí rozeznal tvář mistra Aeryse Dorna.
Musíme sebou hejb-
Nestihnul jsem to doříct, neboť mi Aerys skočil do řeči, přičemž opsal světelným mečem ve vzduchu několik oblouků. Pak jej zastavil ve vyčkávacím postoji Shienu a od hlavy až k patám si mě změřil pohledem změněných očí, které nyní měly poněkud zvláštní barvu a vypadaly spíše jako krysí než jako lidské.
Světelný meč nedržel oběma rukama; v jeho levici jsem letmo zahlédnul něco jako přívěšek.
Co je to za věc? Je... divná.
Nevěděl jsem, co je to zač, ovšem k tomu, abych k dotyčnému předmětu pocítil znenadání doslova až odpor, jsem to ani vědět nepotřeboval. O několik úderů srdce později Aerys švihnul rukou s přívěškem a vyšlehnul z ní modrý elektrický oblouk Silového blesku. Ve vzduchu zavoněl ozon a můj mistr stačil postavit blesku do cesty svou jediskou zbraň, do jejíhož jasně oranžového paprsku se uzemňovaly a běhaly po něm drobné sršící výboje. Ne však nadlouho, Aerysův obličej se stáhnul do nenávistného úšklebku a výboj citelně nabral na intenzitě, až vyrazil mistrovi světelný meč z ruky. Ten s cinknutím dopadnul na podlahu někam za něj a nárazem se deaktivoval.
Mého mistra, který už neměl blesk čím blokovat, to srazilo k zemi. Svalil se na všechny čtyři a těžce oddychoval.
A do prdele.
Svůj vlastní meč už jsem měl zažehnutý dávno a ve vyčkávacím postoji Ataru jsem stál už od té doby, co mistr otevřel dveře na chodbu. Bylo mi jasné, kolik uhodilo, a sevřel jsem rukojeť v prstech ještě pevněji.
Něco jsem vám slíbil, mistře Dorne. Nenuťte mě, abych svůj slib vyplnil.
Rish a Coris jsou priorita. Neměl jsem se od ní vůbec oddělovat, měli jsme jít všichni tři pospolu.
Najednou salto, žlutá šmouha a technika padajícího listu na mou hlavu. Postavil jsem jí do cesty svoji modrou čepel, abych ji odmrštil zpět nahoru a sjel po ní technikou tekoucí vody dolů k rukojeti ve snaze o Sun Djem, abych dal poté rukám instukce škubnout mečem vzhůru na Cho Mok. Poté, co Aerys tyhle výpady vyblokoval, jsem uskočil do strany, kryjíc se před několika jeho výpady, když přešel ze Shienu do prudkého Djem Sa.
Periferně jsem zahlédnul mistra Gataria, jak se snaži sebrat ze země.
Ne. Teď je jen bitva. Nikdy se nenechat rozrušit uprostřed boje.
Naše čepele se do sebe za hlasitého zapraštění zaklesly, když do mě Aerys sekl shora a já se do něj horizontálně zapřel. Při tom jsem si všiml něčeho zvláštního na jeho světelném meči: Žlutá čepel jakoby pulzovala.
Syntetický krystal? To je teď jedno, uskočím, nebo ho kopnu do slabin.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Shisco - první mise: Bratři

Příspěvek od Gnost Kohn »

Asteroidová stanice

Když se do sebe vaše meče zahryznou zjistíš, že si s tebou Aerys nejspíše hraje, protože síla, kterou vynakládá odpovídá té tvojí.
Dlouho jsem musel nosit tuhle masku, poskoka řádu, který si nezaslouží existovat. Okusil jsi Temnou stranu, jaké to bylo?
Náhle odskočí nějaké dva metry vzad.
Víš, už jsi se někdy cítil bezmocný? Sledoval jsi jak jsou ti na kterých ti záleží zraňováni a tys nemohl nic dělat?
Aerys se postaví do postoje Soresu, levou ruku, která bývá ve předu, zkroutil za záda.
Nejsi ani hoden se mnou bojovat, ale pojď, projdeš si všemi zkouškami naráz a jestli tě do té doby nezabiju, budeš si moct v nitru říkat Rytíř jedi a budeš hoden bojovat s veteránem mandalorianských válek.
Citíš, jak se do tebe Aerys Silou opře, jak se ti snaží dostat do hlavy a způsobit ti bolest mnohonásobně větší, než tento "slabý" pokus.
Udělal krok a dostal se na dosah meče, načež začal útočit. Kroužil před sebou mečem, vířil jím kolem horní poloviny těla, ale ne tak jak jsi do teď viděl u většiny jediů co používali Soresu, meč měl skloněn tak, že každý sek, který by byl při normálním použítí tohoto stylu určen k vykrytí střely blasteru nebo meče ,znamenal nyní vcelku nebezpečný útok. Z tohoto zcela jasně vyplynulo, že pokud Aerys prolomí tvoji obranu budeš do sekundy mrtvý.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Asteroidová stanice

Dun moch, napadlo mě okamžitě, když na mě Aerys promluvil, zatímco jsme se přetlačovali s čepelemi zaklesnutými do sebe.
Nenechat se vyvést z míry. Přesně to potřebuje.
Znám Temnou stranu. Na chvilku jsem se tam podíval, byla tam tma a zima.
Aerys udělal salto dozadu a odskočil dva metry ode mě.
Hoden? Jediné, co vidím, je šílený temný Jedi, řekl jsem a obrnil se Sílou proti dalšímu útoku, což bylo prozřetelné, neboť jsem ucítil v temeni hlavy tlak, jako by se mi obrovská pěst snažila probít do mysli.
To mě na okamžik zaměstnalo, takže jsem si téměř nevšimnul, když po mně Aerys znovu vystartoval lehčím, ovšem neméně nebezpečným Soresu.
Zvláštním Soresu.
Ano, bylo to jako oko bouře, ale spíše tu bouři vytvářel než držel dál od sebe. Začal mě zasypávat jedním zběsilým útokem za druhým. Byla ze mě jedna rozmazaná modrá šmouha, ale i tak jsem mistrovi přestával stačit.
Leda že...
Rozhodnul jsem se vsadit všechno na jednu kartu. Moment překvapení. To jsem ale musel na okamžik zadržet paprsek Aerysova světelného meče na jednom místě, aby mi neuseknul ruku, když sáhnu na opasek pro ten druhý, který mi na lodi on sám zapůjčil.
Kryl jsem stále dál a čekal při tom na správnou chvíli, kdy jsem mohl přejít na okamžik do útoku.
Seknul jsem zprava po Aerysových nohách. Srazil to, jeho meč teď ale byl přesně tam, kde jsem ho potřeboval. Jeden rychlý k pohyb k opasku, ozvalo se klap-bzzzzzz a mistrovi vzápětí sekla po břiše druhá modrá čepel.
Oproti veteránovi z války, oproti Revanšistovi, mi chyběly zkušenosti. Důvěřoval jsem ale v Sílu, že mě nezradí. Jednou čepelí jsem zablokoval mistrovu a druhou jsem po něm bodnul. Když uskočil do strany, i já jsem vyskočil vzhůru a oběma čepelemi zaútočil shora technikou padajícího listu, jako to udělal mistr na začátku souboje mně.
Aerys i tentokrát obě čepele zablokoval a kopnul mě nohou do pravačky, ve které jsem držel svůj meč. Udržel jsem ho však a zaútočil jednou čepelí shora, zatímco druhou z boku.
Povyměňovali jsme si několik rychlých technik a já pociťoval, že mi ruce začínají ochabovat. Udělal jsem salto do strany a když jsem byl na okamžik mimo dosah Aerysovy hučící žluté čepele, přivolal jsem si na pomoc Sílu, abych se osvěžil a zahnal únavu rukou.
A vtom mě to napadlo. Na zdi u rozcestí v chodbě trčel ze zdi spletenec elektrických kabelů, ze kterých občas ještě zasršely jiskry.
Mohl bych ho zkusit dostat blíž k těm kabelům a natlačit ho na ně. Ne, to nepůjde, Revanšista určitě dokáže odolat telekinetickému pulzu.
Aerys už byl zase u mě a dál mne zasypával údery, jako by si z toho, že mám dva světelné meče a on jenom jeden, nic nedělal.
Ustoupím tam, nechám se tam od něho zatlačit, a pak - provázej mne Síla.
Napadlo mě, že se toho kabelu sám dotknu a skrz sebe ho přenesu na Aeryse.
Liri Coris ho tak vrátila do normálu. Na chvíli. Ale co když mě to zabije? Proud tam určitě nebude malý.
Ještě jednou jsem periferně zahlédnul kabely, když jsem k nim zády ustupoval.
A když se k nim dostanu, deaktivovat světelné meče a chytnout se jednou rukou kabelu, druhou rukou Aeryse.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Shisco - první mise: Bratři

Příspěvek od Gnost Kohn »

Asteroidová stanice

Aerys tě vcelku rychle tlačí směrem ke kabelům.
Jestli se budeš jenom slepě řídit kodexem, tak z tebe bude časem jen vypatlanej hlupák sloužící sobeckým cílům rady.
Pak se zarazí a udělá krok vzad.
Snažil jsem se udělat to co potřeboval řád a i to co chtěla rada. A co jsem dostal? Všichni se na mě obrátili. Nemuseli to říkat, ale já pochopil. Děkujeme, ale už tě nepotřebujeme!
V dalším momentě udělal jedi krok vpřed, levou ruku ti nastavil do dráhy meče, který jsi držel v pravé ruce a odstrčil ho na stranu, což mu sice sežehlo rukáv, ale hned na to se objevilo jiskření, jak se meč přetlačoval s kovových chráničem předloktí.
Na to ti druhý meč letí z ruky, padáš vzad a připadáš si, jako by ti hlavou projížděla vrtačka.
Neschopen se pohnout vidíš udýchaného Aeryse, jak se nad tebou sklání
Vezmi si tohle do života. Užij si tuhle noční můru. A aby ses nenudil, vlastními představami dostaneš ty moje.

V temnotě

Najednou stojíš uprostřed lesa.
Temného lesa, stromy dosahují desítek metrů a skrze jejich koruny neproniká skoro žádný sluneční, nebo spíše měsíční svit.
Zprvu nevidíš nic kromě stromů. Ale po pár vteřinách se zjeví postava .
Behem několika dalších je u tebe. Jedi v krémově bílé róbě, která byla potrhaná a celá od krve. Dlouhé blond vlasy měl slepené potem a v ruce držel zažehnutý stříbrný meč.
Když otevře ústa k mluvení, uslyšíš jen huhlání.
Najednou zjistíš, že tvoje tělo není jaksi tvoje a to hned z několika důvodů. Nemůžeš se pohnout. Tvoje pravá ruka zdvihla sama od sebe žlutý světelný meč, který byl stejný jako ten který jsi viděl u Aidana nebo Aeryse. A taky protože jsi chvíli "zahuhlal" taky a udělal krok vzad.
To, že je tělo tvoje zjistíš o sekundu později později, když narazíš zády do stromu, protože tě jedi odhodil v momentě kdy jsi nemohl nic dělat.
Když se na něho podíváš, jde k tobě pomalým krokem a vypadá to, že na tebe brzo znovu zaútočí, tentokrát mečem.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

V temnotě

Kde to jsem? Co se stalo? Jsem mrtvý? Necítím tělo... Počkat, chladnou hlavu, chladnou hlavu. Stromy... Tohle vypadá jako Kashyyyk... Je to sen?
A kdo je tohle? Jedi? Výborně, ať jsem, kde jsem, aspoň tady nejsem sám.
A kurva... Ne, to jsem zakřiknul, to jsem tak kurevsky zakřiknul...
Ne, ne! Co má zase znamenat tohle?! Moje tělo jede na autopilota? A odkdy má můj světelný meč žlutou čepel?
Tohle není můj světelný meč, tohle není ani moje ruka... Aerysi, ty parchante... Za tohle zaplatíš.

Proud mých myšlenek přerušil náraz zády do nějaké překážky.
Jáááááu!
Náraz jsem cítil už naprosto skutečně. Vydrápal jsem se na nohy a pohlédnul na dotyčného Jedie. Kupodivu to šlo. Nastavil jsem bzučící žluou čepel na kryt, pak na další a další.
Nechci s tebou bojovat, pokusil jsem se promluvit.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Shisco - první mise: Bratři

Příspěvek od Gnost Kohn »

V temnotě

Chvíli se ti daří vykrývat soupeřovy útoky, než tě uchopí za hlavu a dostaneš kolenem do obličeje.
Vyškrábeš se na nohy a promluvíš, ale ozve se jen klasické huhly huhly.
Takže ty nechceš bojovat? Tohle je můj svět Kachone. Budeš dělat to co ti řeknu, nebo budeš trpět jako zvíře. Ne jenom ty. I Gatario a věř mi, vím ještě o někom na kom by ti stále mohlo záležet.
Ozve se jakoby odevšad Aerysův hlas.
Jak by tobě bylo kdyby se tě pokusil nejlepší přítel zabít? Za něco za co jsi nemohl? Nebylo to v mých silách, dokážu bojovat s přesilou, ale když musíš pořád někoho hlídat tak to nejde. Víš je to strašný pocit, když ti každou sekundou ubývají síly a jen ty jsi to co dělí hordu nepřátel od někoho koho máš chránit.
Celé tělo, Aerysovo tělo tě bolí. Jediho výraz napovídal že se v tom vyžívá a připravoval se zároveň k dalšímu útoku.
Je to buď on nebo ty. Bojuj s přízraky které na tebe pošlu a až nezbude žádný nechám tě jít. Možná mě při tom i pochopíš
Jedi už k tobě opět mířil v domění že jsi v posledním tažení a on ti mohl dasadit ránu z milosti. Nebo ti ještě chvíli způsobovat muka.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

V temnotě

Stáhnout se, postoj... Cože? Proč stojím v shienovém? Jedi Ready!
Srazil jsem stranou vodorovný sek vedený na sai cha a hned vzápětí další a další, sai tok, mou kei, shiak.
Ten meč se na Ataru nehodí, je strašně těžký! napadlo mě, zatímco jsem cizím světelným mečem svíraným cizí rukou blokoval jeden prudký úder za druhým. Na okamžik jsme se do sebe zamknuli čepelemi a asi sekundu se přetlačovali, to ovšem můj jediský protivník, jenž měl pro přetlačovanou lepší pozici než já, deaktivoval stříbrnou čepel svého světelného meče, takže já jsem pokračoval setrvačností dopředu a naběhnul jsem si na nádherné kolínko přímo mezi oči. Ten náraz byl tak silný, že mě odrazil dozadu a já se naznak rozplácnul na zem, cítíc na jazyku železitou chuť krve z mého/cizího zlomeného nosu. Odvalil jsem se stranou a vymrštil se zpět do atarového Jedi Ready postoje.
NEBUDU s tebou bojovat!
Vykřiknul jsem a deaktivoval čepel světelného meče.
Takže ty nechceš bojovat? Tohle je můj svět, Kachone. Budeš dělat to, co ti řeknu, nebo budeš trpět jako zvíře. Ne jenom ty. I Gatario, a věř mi, vím ještě o někom, na kom by ti stále mohlo záležet.
Ten hlas přišel odevšad a zároveň odnikud.
Na každou svini se vaří voda, Aerysi, měj to na paměti.
Jak by tobě bylo, kdyby se tě pokusil nejlepší přítel zabít? Za něco, za co jsi nemohl? Nebylo to v mých silách, dokážu bojovat s přesilou, ale když musíš pořád někoho hlídat, tak to nejde. Víš, je to strašný pocit, když ti každou sekundou ubývají síly a jen ty jsi to, co dělí hordu nepřátel od někoho, koho máš chránit.
Do celého mého/cizího těla mi vystřelovala bolest tak, že kdybych byl droid, jistě by mi už po HUDu tančila červená světýlka.
Nemůžeš mě tady a teď zabít! Jsi přece Jedi!
Odpovědí mi bylo jen zákeřné ušklíbnutí.
No tak to jsem se asi kurevsky seknul.
Je to buď on nebo ty. Bojuj s přízraky, které na tebe pošlu a až nezbude žádný, nechám tě jít. Možná mě při tom i pochopíš.

Stál jsem tam shrbený a s deaktivovaným světelným mečem v ruce. Jedi, nebo snad temný Jedi, se napřahoval k poslednímu sai cha mířenému šikmo zprava.
Měl jsem na výběr. Buď teď na poslední chvíli zažehnu čepel a postavím ji do cesty nepřátelské, nebo si nechám useknout hlavu jenom kvůli tomu, abych zkusil, co se stane.
Stříbrný světelný meč mého protivníka mi bzučel kousek od hlavy a já už skoro cítil jeho žár na svém krku.
Svém? Tohle není realita. Zemřu, když mě ten Jedi tady a teď setne?
Díky tréninku byla má reakce instinktivní. Stisknul jsem aktivační tlačítko a Aerysův světelný meč mi opět žlutě zaplál v rukou, které se nyní nacházely v postoji Centrum bytí s čepelí rovnoběžnou se zemí, připraveny srážet další útoky.
Musím začít být ofenzivní, jinak mě ten maník udolá. I když... To mě ten parchant Aerys dostane přesně tam, kde mě chce mít. Dost, musím přestat přemýšlet. Síla, ponořit se do Síly...
Ruce se mi vymrštily a já se vší silou zapřel žlutou pulzující čepelí do protivníka. Aerysův světelný meč byl sice na můj vkus příliš těžký, ovšem kompresovaný syntetický krystal, jímž byl osazen, poskytoval pro někoho, kdo byl zvyklý na přírodní krystal, nezvyklou ovladatelnost a preciznost práce s čepelí.
Navíc tady byl efekt zlomení čepele.
Jeden případ z miliardy. Jaká je šance, že se to povede zrovna mně, navíc v nereálné sféře ovládané schizofrenním šílencem?
Všechny myšlenky jsem odsunul pryč, smetl ze stolu vědomí, neboť mne teď pouze brzdily, a soustředil jsem se pouze na boj.
Jestřapýrův let. Úder, další, další, nenechat soupeře zareagovat. Rojení mečů. Rychleji. Hbitěji. Sun djem. Druhý. Shiak. Sek zespodu. Otočka. Odrazit se. Salto. Mou kei. Druhý. Sai tok. Tekoucí voda.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Shisco - první mise: Bratři

Příspěvek od Gnost Kohn »

V temnotě

Soupeř vykrývá tvoje útoky, dokud tě nechytne za meč a jeho čepel se nesetká naplocho s tvojí, spíše Aerysovou hrudí.
V ten moment vše končilo, ležel jsi na zemi, nedokázal jsi se pohnout, rána nebyla smrtelná, ale i tak to nebylo pro zdraví zrovna prospěšné.
Jedi se přesunul nad Aerysovo bezmocné tělo, stále jsi vnímal jeho očima, ale ty se pomalu zavíraly. Pak dupl do Aerysova obličeje, což ti způsobilo další bolest a zavřelo Aerysovy oči úplně.
Tenkrát... mě skoro zabil, ležel jsem tam asi dvě hodiny, než mě Aidan našel. Nedal se přemluvit, prostě mě chtěl zabít. Vždycky stavěl práci, misi, řád jedi na první místo a pak to taky tak dopadlo, ale ukážu ti, část toho co se stalo před tím.


Oči se znovu otevřely. Zrovna opřel regál plný kovových krabic o dveře a otočil se.
Díval jsi se do chodby. Stálo tam nejméně šest mandalorianů a několik dalších žoldáků s vibromeči v ruce.
Aerys natáhl pravou ruku s mečem a chytil se za bok, kterým zrovna projela ostrá bolest, od blasterové střely. Bolelo ho, a samozřejmě i tebe víc ran, spíše řezných ale blasterová střela, která Aeryse netrefila přímo způsobovala bolest největší.
V momentě, kdy se skupinka dala do pohybu, odhodil je Aerys Silou. Než se zvedli, stihl jich několik zabít. Dva mandaloriani poté ale zastoupili chodbu a začali útočit.
Několik vteřin na to se podlaha otřásla, chodbu zaplnil oheň, Aerys rychle lehl na zem a přikryl se jedním mrtvým mandalorianem, než se podlaha propadla.
Aerys znovu otevřel oči, ležel ve stroskách skladiště.
Pomalu vsta, celým tělem mu projížděla bolest, aktivace meče ukázala, že dostal dost zabrat, takže zvedl ze země aspoň blaster.
Troskami několik metrů před Aerysem prošel mandalorian a mířil za cílem, který byl mimo zorné pole Aerysových očí.
Aerys se pohnul, mířil vcelku rychlým tempem za mandalorianem.
V momentě, kdy udělal pár kroků jsi uviděl, za čím mandalorian jde.
V troskách před ním stála malá holka. Mohlo jí být tak deset, možná o trochu víc.
Mandalorian by si Aeryse ani nevšiml, kdyby nenatáhl ruku s blasterem a nestřelil mu několikrát do nohy. Jediné co potom stihl udělat bylo se otočit a pokusit se vrazit pěstí do Aerysova obličeje, než mu teda Aerys zkroutil hlavu do úhlu, který znamenal pro většinu humanoidních druhů smrt.
Pak přešel k holce. Chvíli nejspíše kontroloval jestli jí nic není. Docela připomínala jediho, který se Aeryse, v podstatě před chvíli pokoušel zabít, blond vlasy, stejné oči, akorát v těchhle jsi neviděl tolik hněvu, jako v těch jediho.
Aerys náhle však zavřel oči a ještě jsi cítil, jak dopadl na tvrdou nerovnou zem.
Jeho dcera, tenkrát jsem ji zachránil, bylo to buďto matku nebo díte.. potom ji Liri schovala u příbuzných její matky. K němu se to jaksi nedoneslo, nedokázali jsme mu to vysvětlit, že zije. Prostě mě chtěl zabít a taky všechny mandaloriany v galaxii. Sotva jsem vylezl z ošetřovny, byl u mě, nepustil mě ke slovu.

Nyní jsi se nacházel na lodi, nejspíše třídy Hammerhead.
Aerys pokulhával na pravou nohu a vedle něho šel Aidan. Vypadal lépe, než jak jsi ho viděl před nějakou dobou. Žádné známky vlivu temné strany.
Oba šli prázdnou chodbou.. to by se ale za pár vteřin nesměl zjevit onen jedi. Aidan se postavil před svého bratra, ale jedi ho chytil za oděv a strhl ho z cesty. Pak chytil Aeryse pod krkem a přimáčkl ho ke zdi.
V očích měl slzy, ale i hněv. Mluvil rychle, idkyž jsi slyšel jen huhlání, musel na Aeryse řvát. Než ten však stihl něco říct, jedi ho pustil tak, že si Aerys sedl na zem. Jedi ho zase zvedl a udeřil mu pěstí do obličeje. Následoval kop kolenem do břicha, loket do čelisti, hlava o zeď. Aerys padl na zem, jedi na něj klekl a nepřestával do něj bušit, než ho odtrhl Aidan s nějakým vojákem. Dva taky zvedli Aeryse.
Jedno oko už nedokázal otevřít, takže jsi viděl hůře.
To už se ale jedi dokázal dostat ze sevření Aidana a vojáka, oba leželi na zemi.
Tentokrát udeřil Aerys první, během chvíle si vyměňovali rány, snažili se chytit toho druhého, ale nakonec se Aerys opřel o stěnu a sklouzl do sedu. Jedi klečel a oddechoval, pak ale něco řekl, vstal a chtěl odejít. V tom mu ale zastoupili cestu vojáci, kteří ne něho mířili blastery.
Nechte ho jít.
Tohle šlo z Aerysových úst, nebylo to oděvšat jako před tím a nebylo to ani huhlání, ikdyž tomu šlo hůře rozumět.
Aerysovy oči se zavřely a ty jsi stál uprostřed ničeho, nic tě nebolelo, necítil jsi nic.
No... myslím že jsem ti ukázal Garrana dost, aby sis udělal obrázek o něm a o mě tenkrát, ale můžeme pokračovat s něčím lepším. Nikdy jsi nebyl v opravdové bitvě, tak co ti nějakou ukázat.. co ty na to?
Aerysův tón se podobal malému dítěti, které dostalo od někoho hračku a chtělo se jí pochlubit někomu jinému. Dokonce se i lehce smál.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

V temnotě

Aerysi! Jestli si myslíš, že mě přetáhneš na temnou stranu, tak tu radost ti neudělám!
Zakřičel jsem do prázdnoty ústy, které jsem neměl. Nebylo vůbec nic, jen Aerysova doznívající bolest, jež mi pulzovala celým tělem. Prázdnota však v okamžení zmizela. I když jen proto, aby ji mohly nahradit nové a nové přívaly bolesti v cizím těle. Tentokrát jsem nad ním už ale neměl kontrolu, jak tomu bylo v případě souboje světelnými meči, jenž jsem absolvoval-neabsolvoval před chvílí.
Mlátilo a nechalo do sebe mlátit, a poté, když nepřátelského Jedie obklíčili vojáci a namířili na něho blastery, Aerys k mému obrovskému překvapení řekl, aby ho nechali jít.
Neslýchané. Měl je nechat, ať ho hezky zatknou. Nebo to možná udělal proto, že jinak by ten chlap z těch vojáků udělal světelným mečem sekanou.
No... Myslím, že jsem ti ukázal Garrana dost, aby sis udělal obrázek o něm a o mně tenkrát, ale můžeme pokračovat s něčím lepším. Nikdy jsi nebyl v opravdové bitvě, tak co ti nějakou ukázat... Co ty na to?
Opět ten hlas v mé hlavě, opět zněl odevšad a zároveň odnikud.
Bitvu? Když na tom trváš...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Gnost Kohn
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 1906
Registrován: 19.9.2009 11:19:07
Bydliště: Pandemonium
Kontaktovat uživatele:
Netherlands

Re: Shisco - první mise: Bratři

Příspěvek od Gnost Kohn »

V temnotě

Tu vystřídá oslnivé světlo. Rudé světlo. Všude kolem se ozývají výbuchy a blasterová střelba.
Nyní běžíš, nebo spíše Aerys běží. Všimneš si že kulhá na nohu, na stejnou, na kterou kulhal, než jste se vydali na tuto misi.
Zároveň podepírá Aidana, který se zdá, že má co dělat, aby neupadl do bezvědomí.
Oba jsou v bojové zbroji, nejspíše jediná věc, která uchránila Aidana od jisté smrti, protože je v ní zapícháno mnoho střepů a je na několika místech promáčklá. Zároveň mu z několika děr ve zbroji vytékají slabé proudy krve.
Běží prázdným zákopem. Zabočí a před nimi se objeví několik republikových vojáků. Když k nim udělají pár kroků, ozve se výbuch a Aerys s Adianem spadnou na záda. Když se zvednou na záda, Aidan samozřejmě s pomocí, naskytne se nechutný pohled. V místě, kde před chvílí byla skupinka vojáků se nyní nacházely jen očouzené ostatky a spousta krvavých cárů, urvané končetiny, rozprsknutá střeva.
Aerys se však nezastavoval, místem proběhl jak nejrychleji mohl.
Když znovu zahnul uviděl dva mandaloriany, jeden opřený o stěnu zákopu, značná část hrudního plánu byla pryč a místo něho jen spálená tkáň, ze které vytékala krev. Druhý se mu snažil krvácení zastavit, ale moc sem u to nedařilo.
Příchodu bratrů si nevšímal, všechna jeho pozornost byla upřena na snahu zachránit svého spolubojovníka.
Aerys pišel ke stěně kousek od nich a pokusil se zvednout Aidana, ale zrak se mu pomalu zatemňoval a sil ubývalo. Pak se v jeho ruce objevil stimulant. Bolest neustupovala, ale vrátilo ho to do reality, aby neupadl do bezvědomí.
Pomalo položil Aidana, opřel ho o zeď, ten něco řekl a zakývyl hlavou.
Aerys pomalu přešel k mandalorianovi, který ihned vzal blaster a namířil ho na něj, zároveň co Aerys klekl vedle zraněného mandaloriana s mečem v ruce.
Pár sekund se na sebe dívali, ale pak oba odložili zbraně, když se mandalorian podíval na Aidana.
Aerys přiložil ruce na ránu mandaloriana a zavřel oči. Celé tělo ho, nebo spíše tě zabolelo.
Když se jeho oči opět otevřely, mandalorianova rána už nekrvácela a byla trošku zacelená.
Mandalorian s Aerysem si vyměnili pár slov.
Pak oba vstali, mandalorian vylezl ze zákopu, Aerys zvedl Aidana a mandalorian ho vytáhl k sobě, pak pomohl i Aerysovi a vrátil se do zákopu k druhému mandalorianovi.
Vidíš? Pořád mě máš za toho zlého? Já se snažím přežít a snažím se aby přežili i ti, které mám rád. Často k tomu světlá strana nestačí. Pro dobro se někdy musí sejít i do temnoty, člověk ale musí vědět jak se vrátit, nebo mít někoho, kdo mu v tom pomůže.
Pak se najednou všechno znovu rozplyne. A ty otevřeš svoje vlastní oči.

Asteroidová stanice.

Když otevřeš oči, vidíš nad sebou neustávající energii sithského blesku.
Pak tě někdo chytí za rameno, odtáhne tě kousek do zadu a pomůže ti na nohy. Tvůj mistr tě dodpíral, dokud jsi jistě nestál na nohách.
V pořádku?
V chodbě od tvého propadnutí do temnoty přibyla jedna věc. Aidan.
V jedné ruce držel svazek kabelů, které do něj pouštěly elektřinu, z druhé ruky mu vycházely a probíjeli Aerysem.
Ten už byl na kolenou, jak nedokázal odrážet tolik energie. Když Aidan přestal značně se z něho kouřilo.
Aidan ho zvedl a udeřil jím o stěnu, pak ho hodil na zem a klekl nad ním. Pak na něj položil ruku a čekal.
Když se Aerys probral, Aidan ho chytil za róbu a zvedl do vzduchu.
Kdo jsi!
Zařval na něj.
Aerys Dorn.
Kdo jsem já!
Aidan, můj bratr.
Jak je ti?
Nejhůř za posledních pár měsíců.
Pak ho Aidan podepře a otočí se na tebe s Gatariem.
Bude v pohodě, Artasovo ovládání mysli nebylo zrovna dokonalý, ale bylo silný.
Aerys vypadá strašně, skoro jako Aidan, když jsi ho před chvílí viděl ve vzpomínce, kterou ti Aerys ukázal.
Kachone... mě je to tak líto, žes to musel zažít.... tohle se němělo stát.
Řekne slabým hlasem Aerys a podívá se na tebe.
Na omlouvání budeš mít čas potom, pojď ho vzít, já s Gatariem budu čistit cestu.
Pak k tobě Aidan udělá pár kroků, a Aeryse za sebou více méně táhne.
Moderátor roku 2012, 2013, 2015
Obrázek
"Ó, padlý Cherube, mdlít ve práci
či muce - bídno vždy! tím jist však buď,
že dobrý čin již není úkol náš:
leč zlo vždy plodit pouhá naše slast!"
John Milton, Ztracený Ráj; kniha první, 157-160


Zamčeno

Zpět na „Dokončené mise“