Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?
Napsal: 19.8.2013 14:05:24
Neznámé místo - ošetřovna
Uklidni se, klid, potřebuješ odpočívat.
Jerome tě jemně a starostlivě zatlačil zpátky na lůžko a přitom jsi viděla grimasu mírné bolesti, když musel pohnout levou rukou. Teď sis všimla, že je, stejně jako ty, oděn do nemocničního andělíčka a oba dva jste na ošetřovně. Evidentně bylo jeho lůžko hned vedle tvého. Z jeho hlasu jsi také poznala únavu, ovšem už byl při vědomí a to se počítalo.
Za to se omlouvám, Danovi lidé bývají někdy přehnaně iniciativní. Bolí to moc?
Starostlivě tě pohladil po tváři a nasadil omluvný a zkroušený výraz, který nápadně připomínal štěně. Potom se rozhodl odpovědět na hromadu tvých otázek.
Ten tvůj doktor mě dal docela dohromady, už se cítím mnohem líp. Pokud jde o to, kde jsme, tak jsme na mojí korvetě na cestě někam, kde se budeme moct zase nějaký čas schovat. A mimochodem, díky za záchranu života.
Smutně pokýval hlavou a bezradně se na tebe usmál. Při poslední větě však byl jeho obličej plný radosti a vděku. Potom pokračoval.
V bezvědomí jsi byla víc jak den. Doktor říkal, že je to zvláštní, tak velkou ránu jsi prý nedostala, ale zřejmě ti to způsobilo nějaký otřes mozku nebo tak něco. Moc jsem tomu nerozumněl. A co se týká bota...
Odmlčel se, ale pak si dodal odvahu a co nejomluvnějším tónem pokračoval.
...tak toho sice máme na palubě taky, ale budeš si ho muset opravit. Když ho chlapci našli, tak nebyl zrovna nejpřátelštější. Ale není moc poškozený, myslím, že s naším vybavením nebude problém ho zase zprovoznit.
Zase se usmál. Ale to už se otevřely dveře a v nich se objevil doktor Ibere se stim-kávou v ruce.
Tak hele, pane hrabě, abychom si rozumněli, jasně jsem vám řek, že máte ležet! Takže žádný odmlouvání a hybaj zpátky do postele! Na povídání budete mít času dost.
Jerome se na tebe podíval, pokrčil rameny a s úsměvem udělal krok zpátky, aby si mohl zalézt do své postele. Potom k tobě přistoupil doktor a oslovil tě.
Takže už ses nám probrala, hm? Jak se cítíš? Něco bolí?
Uklidni se, klid, potřebuješ odpočívat.
Jerome tě jemně a starostlivě zatlačil zpátky na lůžko a přitom jsi viděla grimasu mírné bolesti, když musel pohnout levou rukou. Teď sis všimla, že je, stejně jako ty, oděn do nemocničního andělíčka a oba dva jste na ošetřovně. Evidentně bylo jeho lůžko hned vedle tvého. Z jeho hlasu jsi také poznala únavu, ovšem už byl při vědomí a to se počítalo.
Za to se omlouvám, Danovi lidé bývají někdy přehnaně iniciativní. Bolí to moc?
Starostlivě tě pohladil po tváři a nasadil omluvný a zkroušený výraz, který nápadně připomínal štěně. Potom se rozhodl odpovědět na hromadu tvých otázek.
Ten tvůj doktor mě dal docela dohromady, už se cítím mnohem líp. Pokud jde o to, kde jsme, tak jsme na mojí korvetě na cestě někam, kde se budeme moct zase nějaký čas schovat. A mimochodem, díky za záchranu života.
Smutně pokýval hlavou a bezradně se na tebe usmál. Při poslední větě však byl jeho obličej plný radosti a vděku. Potom pokračoval.
V bezvědomí jsi byla víc jak den. Doktor říkal, že je to zvláštní, tak velkou ránu jsi prý nedostala, ale zřejmě ti to způsobilo nějaký otřes mozku nebo tak něco. Moc jsem tomu nerozumněl. A co se týká bota...
Odmlčel se, ale pak si dodal odvahu a co nejomluvnějším tónem pokračoval.
...tak toho sice máme na palubě taky, ale budeš si ho muset opravit. Když ho chlapci našli, tak nebyl zrovna nejpřátelštější. Ale není moc poškozený, myslím, že s naším vybavením nebude problém ho zase zprovoznit.
Zase se usmál. Ale to už se otevřely dveře a v nich se objevil doktor Ibere se stim-kávou v ruce.
Tak hele, pane hrabě, abychom si rozumněli, jasně jsem vám řek, že máte ležet! Takže žádný odmlouvání a hybaj zpátky do postele! Na povídání budete mít času dost.
Jerome se na tebe podíval, pokrčil rameny a s úsměvem udělal krok zpátky, aby si mohl zalézt do své postele. Potom k tobě přistoupil doktor a oslovil tě.
Takže už ses nám probrala, hm? Jak se cítíš? Něco bolí?