1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Trasa konvoje:
Plán byl směšně jednoduchý a zatím celkem funkční. Mistr se zdál být úplně v pohodě a můj obdiv jenom stoupal. Nicméně nemohla jsem si dovolit obdivně valit oči, neboť jsem musela dávat pozor na případné komplikace a nepředvídatelné jevy. Byla jsem tady přece od toho, abych ho kryla.
Svůj úspěch s kameny jsem proto nijak neslavila a ani jsem se nad ním nepozastavila, což bych jinak určitě udělala, kdybych tu byla sama. Jen jsem si pořádně překontrolovala to, že úkol byl splněn.
Teď bylo třeba hlídat okolí. Ze své pozice jsem měla celkem dobrý výhled a nebylo ji proto třeba měnit.
Jakmile jsem zahlédla tu blasterovou střelu, dostala jsem trochu vztek. Takto mého mistra přece nikdo nemůže ohrožovat! A co víc, chtít ho dokonce záměrně zabít! Nicméně zachovala jsem klid. Jen jsem sevřela pevněji jílec svého meče.
Toho signálu v Síle snad ani nebylo třeba. Moc dobře jsem věděla, že teď je řada na mě. Sotva jsem toho maníka zahlédla, vstala jsem, urychleně jsem vyměnila meč za blaster a pokusila se ho prostě sestřelit. Střílela jsem, dokud to šlo a mělo to nějaký smysl.
Pokud jsem se nedokázala trefit, šáhla jsem k Síle, abych ho pořádně lokalizovala a mohla ho tak sledovat, aby mne znovu nepřekvapil. Za předpokladu, že by se chystal na druhé kolo, tak s pomocí Síly bych měla přesně vědět, odkud se vynoří a mít tak čas na to, abych zhruba tím směrem mohla mířit a mít tak lepší střeleckou pozici a šanci na zásah. Jestliže to mělo jen trochu smyslu, též bych ho v momentě, kdy by se dostal mimo dostřel, pokoušel šťouchat v Síle prostě tak, aby se nemohl pořádně věnovat řízení a v té rychlosti třeba sám do něčeho narazil.
Vůbec jsem se nezabývala tím, že ho chci zabít a že jednám velmi špatně. Teď bylo třeba udělat všechno pro to, aby nebyl můj mistr ohrožen víc, než bylo nezbytně nutné a ten chlap pro mne teď snad ani nebyl lidská bytost, spíš jen jakási překážka. Momentálně jsem zcela zapomněla na T´arjana a celé jeho učení. Můj druhý mistr přece nebude zabit jen kvůli tomu, abych chránila jeho potencionálního vraha.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Trasa konvoje:
Fakt, že všechno vycházelo podle plánu ti narušil až onen útočník na landspeederu. Jakoby se pravidlo "nikdy nic nejde podle plánu" prostě muselo pokaždé uplatnit, ať už byl plán sebejednodušší přímější. Stěžování by ti však nijak nepomohlo a musela jsi tedy co nejpohotověji reagovat. Naneštěstí v reakci na první nájezd se ti povedlo vystřelit už jenom jednou a to nečekaně dost mimo nájezdníka.
Vzhledem k rozložení trosek nebylo složité určité určit hlavní příjezdovou cestu, kudy by nájezdník mohl přijet. A s ohledem na pozici tanku a dalších trosek se ti povedlo najít hned několik pozic, odkud bys měla lepší prostor pro střelbu, aniž bys zároveň přišla o krytí před tankem, kdyby náhodou něco.
Času na přesun jsi však neměla příliš mnoho, protože útočník se mohl otočit jenom o kousek dále a už se vracet. Znamenalo to pro tebe rychlý sprint do první nové pozice, která ještě nebyla úplně ideální a následnou palbu. Nebyla tolik přesná, jak by sis představovala, protože většina střel šla mimo a několik se jich zdánlivě neškodně odrazilo od trupu landspeederové motorky. Drobný úspěch jsi však mohla slavit, protože tvůj útok alespoň rozhodil soustředění útočníka a nemohl tak pořádně ohrozit tvého mistra. Ten jenom trochu uskočil do strany a dál hledal ideální cestu pro přístup k tanku, který po něm i nadále zuřivě pálil, což byl vlastně jediná důvod, proč se k němu mistr ještě nemohl přiblížit.
Než se mohla otočit zpět okolo tvého mistra, tak jsi získala možnost přemístit se do lepší pozice a řádně se připravit na další průjezd. Vyústilo to ve střelbu přímo proti řidiči, který po několika zásazích motorky a jednom do ruky ztratil vládu nad motorkou a ta se mu vymkla z pod kontroly. Radost ti však zkazil fakt, že se motorka řítila přímo proti tobě a to, že její řidič radši seskočil, situaci nijak neměnilo.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Trasa konvoje:
Sotva jsem se ocitla v lepší střelecké pozici, rozkročila jsem se, abych měla lepší rovnováhu a blaster vzala do obou rukou, protože tak se mi líp mířilo. Stihla jsem to však jen tak tak. Rozhodně jsem nemínila dovolit, aby ten hajzl na mého mistra vystřelil ještě jednou, takže sotva se dostal na vzdálenost, která se mi jen trochu zdála dostatečná pro střelbu, tak jsem začala pálit. Snažila jsem se však líp mířit a zvolila menší počet střel, za to však přesnějších.
Po celou dobu té střelby jsem se cítila nějak divně. Ten muž na motorce nebyl člověk, ale jen někdo, kdo ohrožuje mého mistra. Bylo ho třeba eliminovat. Jenže, ten pocit, který to provázel… byl oproti očekávání a mým zkušenostem, celkem dobrý. Je pravda, že jsem si tu střelbu sice neužívala, jako kdo ví co, ale nebylo to vyloženě nepříjemné. Všechen ten adrenalin a další mix hormonů, který se mi rozléval po těle, byl zcela nový zážitek a provázelo ho i jisté vzrušení z toho boje.
Když jsem zaznamenala několik zásahů, tak mne to nabudilo spíš k usilovnější palbě. Musela jsem ho dostat, neexistovala jiná možnost a další neúspěch by třeba mého mistra mohl stát život.
Jakmile jsem zjistila, že řidič skáče ze svého stroje pryč, bylo mi hned jasný, že je zde něco špatně. A potom jsem zaznamenala i tu motorku. Nebylo na co čekat. Jen jsem věnovala krátký pohled svému okolí a poté za, pomoci Síly, jsem se odrazila a skočila do místa, které se mi pro dopad zdálo, v té rychlosti, nejpříhodnější. Též jsem se snažila o to, abych dopadla tak, jak nás to učili. Abych se tedy někde nerozplácla jak žába a byla deset minut nepoužitelná.
Jestli se ten dopad jen trochu povedl, ihned bych se postavila, abych mohla obhlédnout situaci a pomoci Siliinovi případně toho střelce, kdyby náhodou přežil, vyřadit z boje.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Trasa konvoje:
Motorku jsi měla celou dobu na dohled a tak se ti povedlo reagovat na její nevyhnutelný kurz s dostatečným předstihem. A to natolik, že jsi si mohla vybrat nejvhodnější místo k úskoku a zmizet za ním. Plavmá šipka vpřed, jíž jsi zakončila lehkým kotoulem a rychle přikrčení za kus kamene, když motorka projížděla okolo a narážela do trosek.
K explozi nedošlo hned, ale až po několika vteřinách, jenomže o to nepříjemnější nakonec byla. Značně ti zalehly uši a i přes své krytí jsi pocítila tlakovou vlnu. Kousky kamene dopadaly všude okolo tebe a prach se zvedl do míry, kdy jsi měla problém nezakašlat, jak zákeřně pronikal do plic. Nic vážného se ti však nestalo a mohla ses věnovat dalším situacím, které se vyvrbily okolo. Dobrou zprávou navíc bylo, že řidič speederové motorky ležel nedaleko v bezvědomí. Blaster se mu válel poblíž, ale nebyl problém se o to v dohledné době postarat, stejně jako o pilota samotného, pokud by ses k tomu rozhodla.
Nejvíce tě ale určitě zajímala situace tvého mistra a jeho střetu s tankem. Mistr Siliin byl nejspíš jediným, kdo celé situace s nárazem motorky využil, protože pronikl skrz soustavnou palbu tanku, dostal se mimo ni a rychle pelášil přímo k němu. Kanón přišel o výhodu, v níž mohl držet mistra Jediho ve vzdálenosti a ohrožovat ho. Netrvalo to ani několik vteřin, když mistr dosáhl tank, sekl jednou před sebe a jednou nad sebe, než uskočil do strany. Část hlavně kanónu tupě zaduněla o zem, ale to už byl mistr Siliin vepředu a předvedl další tři zásahy do trupu tanky, který začal nesmiřitelně padat k zemi, jak měl vyřazeny repulzory. Netrvalo dlouho a poroučel se pryč i poklop od tanku, do něhož však mistr hned neskočil. A udělal jenom dobře, protože se tak vyhnul zběsilé palbě z blasterů. Ta krátce nato ustala a zbraně zodpovědné za tuto palbu vyletěly prudce vzhůru, přičemž mistr Siliin seskočil dovnitř. Zaslechla jsi už jen dvě seknutí světelným mečem, než bylo po všem.
Z tanku krátce na to vylezli tři jedinci, jeden s mírně opálenou rukou, další dva s rukama nad hlavou. Poslední čtvrtý byl ven skoro vyhozen, než vylezl i mistr Siliin a hezky si všechny seřadil poblíž sebe a držel je v šachu světelným mečem.
Hayasan, byla bys tak laskava a zavolala Zalle, že sem může dorazit? A potom pevně svázala tyhle chlapíky, zatímco je budu přesvědčovat o tom, že únik opravdu není vhodným řešením?
promluvil relativně, ale přesto naprosto vyrovnaně, až to mohlo působit jako bacta na zranění. Podstatné však bylo, že situace naznačovala konec střetu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Trasa konvoje:
Sotva se prach trochu usadil a já viděla i něco jiného, než jakousi hnusnou mlhu, jejíž částečky jsem měla v nose, v puse… prostě všude, ihned jsem se začala rozhlížet po majiteli motorky. To, že byl v bezvědomí, bylo nakonec jenom dobře. Stejně jsem si však, jen pro jistotu, raději přitáhla jeho blaster. Ten svůj, ukořistěný, jsem si strčila zpět za opasek. Tedy pokud mi nevypadl z ruky a já ho neztratila. V každém případě, jeden blaster jsem v ruce určitě držela. Raději jsm to nechtěla ponechat na náhodě.
Nicméně ihned potom jsem se začala věnovat svému mistrovi. Nicméně nezmohla jsem se na nic jiného než na obdivné čumění, protože zcela evidentně pomoc nepotřeboval a já ani nevěděla, jak mu ji mám poskytnout už jenom proto, že to trvalo sotva pár okamžiků a já neměla ani čas na zhodnocení situace.
Asi bych čuměla dál, kdyby mne mistr nevrátil hezky zpátky do reality.
Jo jasně… a co tam ten? Ukázala jsem na toho v bezvědomí.
Určitě je zraněný a mohl by umřít… a potom jsou nějací živí pod tou zbořenou zdí. Teda doufám, že ještě žijí.
Poslední větu jsem řekla spíše polohlasitě a nebyla ani tak určena mistrovi, jako spíš mě. Příval adrenalinu opadal a já se zase cítila mizerně. Nicméně už jsem se alespoň nemusela bát o mistra.
Poté jsem se však jala plnit první část svěřeného „úkolu“, která rozhodně nebyla složitá. Prostě jsem vytáhla komlink, vytočila číslo Zally a počkala, dokud se neozve.
Prý už můžeš dorazit.
Celý vzkaz jsem vyřídila čtyřmi slovy. Opět jsem si počkala na odpověď, a pokud nebylo třeba nic dál řešit, prostě jsem komlink zase schovala.
Ta druhá část úkolu sice vypadala na první pohled jednoduše, ale bylo tu hned několik háčků. Tak za prvé, nikdy jsem nikoho nesvazovala. Teda, na jednom terénním kurzu nám to ukazovali, ale já tam dělala spíš jen bordel, než abych dávala pozor. Takže jsem měla takovou spíše mlhavou představu o tom, jak by měl být někdo pevně svázaný a jak ten uzel udělat. A potom tu byl druhý zádrhel. Neměla jsem absolutně nic, co by bylo vhodné k tomu, abych je mohla svázat.
Trochu jsem zaváhala a vydala jsem se k těm zajatcům. Též jsem se rozhlížela po okolí, jestli tam něco zcela náhodou není… Pokud jsem nic nenašla, musela jsem oslovit mistra. Sice mne napadlo, že obětuju tuniku… ale běhat tady jen v nátělníku se mi fakt nechtělo už jenom proto, že by mi byla asi zima.
Mistře? Nemáte náhodou něco, čím bych je mohla svázat? Nebo by se mohli třeba svléct a použila bych jejich vlastní oblečení… případně můžu nakonec svléct toho v bezvědomí… ale to by trvalo dýl.
Trochu jsem apgrejdovala svůj původní záměr.
Držela jsem se a nehroutila se. Určitě za to mohla hlavně přítomnost mistra, ale taky ten fakt, že jsem zde zcela evidentně potřebná. Nicméně na druhou stranu jsem se obávala, že mé dnešní představení stálo za velké kulové. Sice to zatím nevypadalo, že by mistr byl nějak extrémně nazlobený, ale co když náhodou… znala jsem ho příliš krátce na to, abych mohla říct, jestli vůbec jsem splnila jeho očekávání. Navíc ti mrtví, které jsem zabila… fakt to byl dle mého názoru hnus. Znovu se na mne lepily výčitky svědomí, ale spíš ve formě pocitů než konkrétních slov.
Samozřejmě, nevěděla jsem, jestli bych se zhroutila, kdyby tu nebyl. Třeba ne. Ale takto jsem mohla alespoň plně logicky uvažovat, což asi úplná výhra nebyla, protože jsem věděla, že něco na svázání jsem si měla vzít už z Chrámu, jen mne to prostě nenapadlo. Též jsem věděla, že mistr sem přijel vlastně úplně zbytečně.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Trasa konvoje:
Bitva byla dobojována, adrenalin ustával a tvé pocity se opět vracely v plné síle. Přesto se ti je dařilo držet na uzdě a to nejen díky mistrovo přítomnosti, která jakoby i sama od sebe měla odlehčující okolnosti, ale také díky tomu, žes mohla provozovat nějakou činnost. Tedy, nepočítaje to, žes neměla po ruce nic ke svázání a nijak tě nenapadalo nic, co by se dalo použít.
Ještě předtím jsi ale dala vědět Zalle, která ti stručně dala vědět, že rozumí a je na cestě. Nic více toho neřekla a vlastně ani moc neměla potřebu, ale to ti v danou situaci jenom vyhovovalo.
Z boku tanku bývá nákladový prostor, při správném hmatu jej otevřeš a tam by mělo být lano. Jedna z věcí na které se můžeš u mandalorianů spolehnout - že budou mít na sobě brnění a že jejich technika bude vždy dobře vybavená vším potřebným,
poznamenal a opravdu - prostor se ti povedlo najít poměrně rychle, stejně jako se do něj dostat. A mistrova slova byla stejně pravdivá, protože jsi už chvilku na to mohla v rukou třímat dostatečně pevné lano. A co bylo hlavní - bylo ho skoro dost pro všechny. S uvazováním sis dávala záležet, bys sis nebyla jistá kvalitou svých uzlů.
Neboj se je trochu víc stáhnout a o ostatní se postaráme později. Nejdříve se musíme postarat o to, aby v budoucnu tihle už nikoho neohrozili a nebyli jsme v ohrožení my. Kdyby tomu tak bylo, tak bychom těžko mohli někomu pomoci, že?
pousmál se mistr a tobě muselo být jasné, že tahle slova přesně cílil směrem k tobě. A to včetně veškerého obsahu, čímž si nemohla pochybovat, že minimálně část z tvého rozpoložení dovedl vycítit. Hlavně se však nezdálo, že by cokoliv působilo dojmem, jakoby se na tebe zlobil nebo byl z nějakého důvodu nespokojený. Jistě svou část hrála nutnost zůstávat i nadále ve střehu v přítomnosti možných uprchlíků, ale to už by ses mohla pouštět do dalších všemožných spekulací.
Až jim svážeš ruce, tak svaž i nohy - občas je lepší být si jistější, než naopak,
dodal ještě, zatímco část pozornosti se rozhodl věnovat i okolí a zkoumal dopady bojiště.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Trasa konvoje:
Jo, aha, jasně, kývla jsem na srozuměnou a přesně dle mistrových instrukcí jsem z tanku vyhrabala to lano, s kterým jsem se docela trápila, ale nakonec jsem je svázala všechny.
Sice to jednu chvíli vypadalo, že se tam svážu snad i sama, ale to bylo tím, že to lano prostě bylo dlouhé a já s ním zacházela celkem neobratně. Nicméně má snaha byla korunována úspěchem. Svázala jsem je tak dobře, jak jsem to jenom dokázala a dokonce i dvakrát, jen tak, pro jistotu. Při procesu svazování jsem samozřejmě blaster v ruce neměla, ale odložila jsem si ho do tanku už před tím.
Dlaně jsem měla trochu zarudlé, neb při tom usilovném utahování jsem si je trochu spálila, ale nebylo to nic, co by mne mohlo nějakým způsobem brzdit, nebo ohrožovat.
Stejně to není správné, mistře, jen jsem špitla, ale dál to nerozváděla, protože na filozofické debaty zde nebyl ani prostor a ani čas a začala jsem se věnovat i druhé části úkolu. I když zde by to už nadvakrát nevyšlo, tak jsem se musela spokojit s obyčejným svázáním.
To, že se na mne mistr zřejmě opravdu nijak nezlobil, byl příjemný fakt a to, že s mými činy v podstatě souhlasil, taky nebyl argument, který by se dal přehlédnout, ale T´arjan přece jasně opakoval, že když Jedi zabije, tak v podstatě zklame. A od zabití jednoho vede celkem široká cesta k bezmyšlenkovitému vraždění a Temné straně. A ať je můj obdiv k Siliinovi jakkoliv velký, tak ne méně si vážím T´arjana, vlastně T´arjana si vážím ještě o trochu víc. Sice i to mne časem přejde a nahradí ho Siliin úplně, ale na to ještě neuplynul potřebný čas.
Nelíbilo se mi, že tu musím svazovat už svázané zajatce, protože tamti pod šutrama potřebovali pomoct, ale rozhodně jsem to neřekla nahlas. Kdyby tu stál někdo jiný než Siliin, tak mu lano hodím na hlavu a vydám se na svou záchrannou akci, ale když mistr napřed chtěl, abych svazovala, tak jsem to prostě dělala.
Smrt těch lidí pod tou zdí jsem si vyčítala pořád. A to, že mistr dokázal bez nejmenšího problému alespoň částečně „přečíst“ mé pocity, mi nebylo zrovna příliš příjemné, takže jsem se pokusila o takové to zamaskování se, aby ze mne nemohl cítit vůbec nic. Nechtěla jsem tu být jako otevřená kniha, ze které si může dle libosti číst. Nemělo to co do činění s mou důvěrou, tu měl a absolutní, jako spíš s mým soukromím, které jsem nechtěla vystavovat na odiv. Nechtěla jsem se prostě otevírat.
Pokud jsem úspěšně zvládla to svázání a žádný zajatec nedělal nějaké problémy, pohledem jsem vyhledala mistra.
Mistře? Neměla bych je prohledat? Kvůli zbraním a tak? Než abych se do toho pouštěla sama, raději jsem se ještě přeptala. Nebo bych měla udělat něco jiného?
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Trasa konvoje:
Svazování ti šlo docela od ruky a za chvilku jsi jej měla hotová a to v obou směrech. Mistr tak mohl sklopit světelný meč a vypnout jej, než by se mohl začít věnovat něčemu dalšímu. Předtím jsi ho ještě zarazila svým dotazem ohledně ozbrojení svázaných a měla jsi dokonce dojem, že se pousmál.
Dobrá připomínka Hayasan, prohledej je prosím. Já se zatím podívám na toho v bezvědomí a toho dalšího, než se budeme věnovat těm pod tou zdí,
pokynul ti souhlasně a následoval svých slov. Vyrazil rychlým krokem ke zraněným, aby je zkontroloval a to jak dle svých lékařských znalostí, tak i s pomocí Síly, jak jsi mohla o něco později vycítit. Od toho v bezvědomí rychle přešel k tomu druhému, jemuž se postaral i o zranění, které utržil ve střetu s tebou. Lékarničku se mu povedlo zabavit z odstaveného tanku, tudíž se v tomto směru nemusel nijak výrazně omezovat.
Až s tím skončíš, svaž prosím toho v bezvědomí, než se probere. Sice má otřes mozku, ale i tak by mohl dělat problémy,
prohodil jen tak mimochodem a dokončil ošetření svého zraněného. Ten byl už tak nějak při vědomí a nejspíš by nemohl utéci nikam daleko, ale ani on neušel svázání jakožto protivník. Mistr jej předtím odtáhl blíže tanku a použil lanko ze svého opasku, z něhož si zajatec nebude chtít dobrovolně moc dostat. Rozhodně ne bez toho, aniž by se výrazněji pořezal. Pokud ses zbytečně nezdržoval kompletní prohlídkou dutin, tak jsi mohla mít svázaného další muže v momentě, kdy se mistr Siliin vypravil k sutinám a několikrát je přejel pohledem.
Tohle bude krapet složitější, ale provedeme to následovně. Já budu zvedat trosky a ty opatrně vytáhneš zraněné - někteří jsou na tom hůř, jiní relativně v pořádku. Kdyby ti někdo dělal problémy, tak se neboj ho omráčit, ale doufejme, že budou rozumní,
načrtnul mistr další schéma a vyčkal, až se dostaneš do pozice, kam naznačil rukou, abyste mohli začít s vyprošťováním zavalených.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Trasa konvoje:
Jako by se stalo, přikývla jsem a hned se do toho dala. Mistrův možný úsměv jsem nepřehlédla a to jsem se na něj ani tolik nesoustředila. Nicméně byl zřejmě příjemně zaskočen. A to trošku potěšilo.
Hm… tak kde by ty zbraně mohli mít? Prsa, ruce, trup, boky a celý nohy… a taky boty… nebo bych je mohla vysléct do naha… pro jistotu. Ale ne, to neudělám. Svlékla jsem už jednoho, myslím si, že pro dnešek mám naháčů dost. Ostatně… nějak ochotně spolupracoval, když měl být ode mne odvážen… jestli v tom nebude háček… ale to by mi snad Zalla napsala, nebo řekla…
Po malé chvilce jsem tedy přistoupila k prvnímu zajatci, ohmatala mu celý paže, potom hrudník, boky, celé nohy. Jen s těma botama jsem si chvilku nevěděla rady, ale nakonec jsem se ho pokusila vyzout a to i za cenu, že bych měla riskovat jeho pád. Střílel přece na mistra, chtěl ho zabít a nezasloužil si žádné zvláštní ohledy. Pokud jsem nahmatala něco tvrdšího, byť by to byl třeba jen knoflík, ihned jsem se pokusila danou věc vytáhnout a odhodit ji společně s ostatními na jednu hromadu minimálně dva metry od místa, kde ten zajatec stál.
Totéž jsem poté zopakovala i u ostatních a i jejich věci jsem kupila na hromadu, kterou jsem založila s tím prvním zajatcem.
Dobře, odpověděla jsem na druhý mistrův požadavek, ale spíš jen proto, aby věděl, že jsem ho zaregistrovala a pokračovala v práci.
Kdy už jsem od té skupinky zajatců odejít, tak jsem spíše náhodou vyslala pohled k mistrovi, abych viděla, co dělá a všimla jsem si tedy, že vytáhl z opasku lanko, trochu jsem se zarazila.
No jasně! Kdo ví, co můžou mít v opascích! Nebo třeba na nich a já si toho nevšimla! Hmatem se třeba všechno nepozná…
Udělala jsem tedy kolem našich zajatců ještě jedno kolečko a každému odepjala opasek a jakékoliv popruhy, které jsem na nich našla a i ty letěly na tu danou kupku.
Ještě než jsem fakticky odešla, tak jestli byl ze zajatců někdo náhodou na zemi, tak jsem se ho pokusila postavit. A to fyzickou prací. Též jsem si při tom pomáhala Sílou.
Co kdyby je třeba napadlo rozedřít si ty pouta o trosky? S trochou štěstí by určitě našli nějaký vhodný střep…
Pokud jsem našla něco, co by zbraň jenom připomínalo, nebo by při troše fantasie jako zbraň mohlo sloužit, vytáhla jsem to nakonec z té kupky, pomocí Síly si přivolala i odložený blaster z toho tanku a pokusila se to odnést sebou, aby je náhodou nenapadla nějaká blbost při pohledu na ty věci. Za předpokladu, že bych to neunesla najednou, tak jsem šla prostě víckrát. Ale vracela jsem se pro to vždycky po pár metrech a nenechávala to dlouho bez dozoru. Co kdyby náhodou… Taky jsem nezapomněla vzít si zbytek lana, pokud nějaký zbyl.
Tímto způsobem jsem se tedy přemístila i k našemu skokanovi. Všechny věci, (pokud jsem tedy nějaké nesla) jsem odložila asi čtyři metry před něj a jala se ho svazovat buď lanem, nebo jsem ho jednoduše svlékla a svázala oblečením, které jsem však napřed prohmatala, aby tam zcela náhodou nebylo nějaké překvapení. Poté jsem se pokusila prohledat i jeho, a aby mi fakt nic neuniklo, tak jsem ho i převracela, aby šáhla na každé místo na jeho těle. Postupovala jsem jako u té pětky. Takže jsem ho zbavila i bot a opasku.
Až jsem byla se vším hotová, opět jsem si vzala všechno, co jsem tedy dotáhla před tím a i když tedy na tom tento nebyl nejlépe, tak i jemu jsem z té kupky odebrala věci, které jsem považovala za riskantní tam nechat. Dutiny jsem tentokrát vynechala, vlastně mne to ani nenapadlo.
Omráčit? To je mám ještě navíc něčím praštit?
Zareagovala jsem na mistrův plán a trochu nevěřícně jsem se na něj podívala.
A co kdybych jim sekala ruce? To by bylo ještě jistější… to by se potom nevzpínali vůbec. Jen jsem si pomyslela. Tohle bych totiž mistrovi nahlas nikdy neřekla. Ale Vash klidně.
Vždyť bych je mohla zabít! Co když neodhadnu sílu úderu?
Nechtěla jsem neposlechnout, nebo být drzá... jen se to prostě příčilo mým zásadám.Tak trochu mi vypadlo, že ty jsem porušila v momentě, kdy jsem na ně tu zeď shodila.
Teprve poté jsem se začala přesouvat tam, kde mistr chtěl, abych stála, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Nicméně byla jsem plně připravená mistrův plán uskutečnit. Jen jsem si nebyla zcela jistá, jestli takového vzpínajícího se zajatce opravdu budu umravňovat tímto způsobem.
Nutnost přemýšlet a aktivně se zapojovat mi i teď výrazně pomáhala.
Pobrané věci jsem složila někde v blízkosti mistra.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Trasa konvoje:
K prohledávání zajatců jsi přistoupila s největší důsledností a dělala jsi vše pro to, abys nic neopomněla. Prohledávala jsi všechny jejich kapsy, sundavala hodinky, náramky, odepnula opasky a zabavovala také odznaky a podobné věci. Mezi nejnebezpečnější předměty, které jsi nalezla, však bezesporu patřily dva nože a jeden malý blaster, který měl jeden z dotyčných zašitý právě v botě. S kupou zabavených předmětů ses tedy posléze přesouvala dále, než jsi se dostala do pozice, kdys měla pomáhat mistrovi.
Stačí jej střední silou udeřit do této oblasti a upadne do bezvědomí, aniž by měl výraznější následky,
naznačil ti mistr způsob, jakým způsobem bys měl postupovat v případě, kdyby toho bylo opravdu zapotřebí.
Poté jste už přistoupili k samotnému vyprošťování uvězněných. Mistr Siliin postupně a ve značně rychlém tempu začal odstraňovat jednotlivé kameny a kusy trosek. Netrvalo to dlouho a mohla jsi vytáhnout prvního zraněného, který na tom nebyl úplně nejlépe - odřeniny na mnoha místech, vícečetná krvácení a několik dalších problémů. Mistr odložil nejbližší kameny a rozhodl se rychle přistoupit ke zraněnému.
Odřeniny postříkej sprejem z bacty a přelep náplastí, já zastavím krvácení,
koordinoval tě rychle a podal ti několik přípravků, aby se sám následně pustil do práce. Postupoval rychle a jistě a jen tím potvrzoval, že tohle byla jeho nejvýraznější specializace. Zanedlouho jste měli muže ošetřeného a stabilizovaného. Na odpočinek však nebyl čas, protože jste vyndavali dalšího.
Další dva byli v podobném stavu a na ošetřování jste se nakonec podíleli oba, aby se poté objevila lehká zranění, které již mistr nechával na tobě, zatímco pokračoval v odkrývání dalších a dalších trosek.
Po deseti minutách práce jste měli stabilizované všechny zachráněné, když se mistr zhluboka nadechnul.
Ti další zavalení již nejsou déle naživu, takže v jejich případě nemusíme spěchat. Pokud se ... na to necítíš, tak mohu s vyprošťováním počkat až dorazí ostatní, tohle přece jen nespěchá,
poznamenal nakonec a dal ti příležitost se vyjádřit proti tomu, co se chystalo nyní.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Trasa konvoje:
Střední silou? Co je to střední síla?
Nemám ráda podobné polodefinice, protože v podstatě neříkají vůbec nic. Ale stejně jsem kývla na znamení, že rozumím.
Střední síla… nějak to budu muset odhadnout, tu střední sílu. Jen abych se trefila. o kousek vedle a může být další mrtvý...
Ošetřování zraněných nemám příliš v lásce. Určitě za to může moje neschopnost nejen v léčitelství, ale i mé základní neznalosti v té obecné rovině. Nikdy jsem toto odvětví nepovažovala za hodné pozornosti už jenom proto, že na „misích“ s T´arjanem bylo spíš důležitější, abych se vydržela alespoň chvíli nešklebit na ty nafoukané hodnostáře. Ale na toto mé schopnosti stačily úplně v pohodě. Stříkat jakýmkoliv sprejem umím více než dobře. A nejedna zeď v Chrámu to může dosvědčit.
Při pohledu na zranění, které jsem způsobila, jsem se ještě víc stáhla do sebe. Opravdu jsem nechtěla, aby měl mistr možnost ze mne cokoliv vyčíst. Nebyla jsem si jistá, nakolik se to povedlo, protože on bude určitě o několik levelů výš snad ve všem, ale o tom jsem raději ani neuvažovala.
Byla jsem trochu bledší než obvykle, nebylo mi dobře a byla jsem opravdu ráda, že jsem nesnídala a měla prázdný žaludek. Nicméně toto všechno jsem se snažila přemáhat už jenom proto, že jsem nechtěla, aby to Siliin viděl jako slabost. V tichosti jsem pracovala, jak nejlépe jsem uměla. Alespoň tímto způsobem jsem se totiž chtěla těm přeživším, ale i těm mrtvým, omluvit.
Občas jsem nezapomněla zkontrolovat naše více méně nezraněné zajatce, jestli tam opravdu stojí. Ale to spíš kvůli mistrovi. Přece jsem mu kryla záda.
Hotové to bylo všechno příliš rychle. Za celou tu dobu jsem ani jednou nepoužila Sílu, abych se přesvědčila o tom, kolik je tam živých a kolik mrtvých. Nechtěla jsem to ani vědět… ale jakmile mistr vyslovil tu zpropadenou větu nahlas, vzhlédla jsem k němu.
Chvíli jsem neodpovídala. Váhala jsem. Jen jsem bledla ještě víc a zatínala zuby.
Stejně tomu neuteču. Budou tady ležet, uvidím je. Nemůžu jim pomoct… Musím se trochu vzchopit. Jsem Jedi. Jedi se nebojí smrti. Smrt je přirozenou součástí života. Všichni po smrti splyneme se Sílou. Smrt je jen začátek… není čeho se bát. Jsem Jedi. Toto dokážu. Nechci žádné zvláštní ohledy. Jsem Jedi. Není žádná smrt, je jen Síla… Musím, mistr to přece zvládne taky… Jsem jeho padawanka, jsem padawanka nejlepšího mistra Jedi v Chrámu… není smrt….Jsem Jedi. Jsem Jedi. Ať si každý říká, co chce. Já jsem Jedi.
Přesvědčovala jsem samu sebe. Nejen naučenými frázemi, které byly slyšet na každém kroku. Fráze příliš nepomáhaly. Byla to příliš ohraná písnička… Ale slova jako Jedi, mistr Siliin… ty už měly daleko větší váhu.
Síla ví, že jsem to dělat nechtěla. Měla jsem hrůzu z toho, že se budu muset dotknout mrtvého těla. Člověka, který před chvílí ještě dýchal a dýchal by určitě dál, kdybych nebyla zbabělec a nezvolila tuto spíš záškodnickou činnost. Pořád jsem se snažila ovládat, aby mé rozbouřené emoce byly opravdu soukromé. Ale vzhledem k tomu, že jsem se je ještě snažila zvládnout a držet na uzdě…
Proč bych se na to neměla cítit? Když jsem je zabila, tak je mohu i vytáhnout, odpověděla jsem a odvrátila se od Siliina čekajíc na to, až opět začne zvedat trosky. Nechtěla jsem, aby na mne ani viděl. Má duševní bitva, dneska už minimálně druhá, nebyla úplně dobojována, ale přes to jsem opravdu chtěla splnit všechno, co by mistr zcela náhodou chtěl. Vždyť jsem to dělala i kvůli němu. A i na to jsem se upjala.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Trasa konvoje:
Během celého vyprošťování a pomáhání jsi vedla náročný vnitřní boj, který se odrážel s tvými minulými činy a přesvědčením, kterého ses i přes své vylomeniny v Chrámu rozhodla držet. Boj pokračoval i v momentě, kdy se tě mistr zeptal, zda-li se cítíš úplně v pořádku. To, žes mu vědomě zalhala jsi příliš neřešila, ale přesto práce ve vyprošťování, nyní už mrtvých, ustala. Mistr pomalým krokem dorazil k tobě a zastavil se na vzdálenost jednoho metru čekaje, až se k němu rozhodneš otočit. I když se pouto mezi vámi sotva začínalo formovat, již jsi dost dobře věděla, že tahle póza vznikla následkem starosti o tvou osobu.
Hayasan, jako Jedi jsi ještě mladá a chybí ti mnoho zkušeností, proto je naprosto v pořádku, když se tohohle nyní nebudeš účastnit. Co však není v pořádku je to, že se s tím snažíš mermomocí vypořádat sama a doufat, že to tak nějak půjde. Protože samo od sebe to nikdy jen tak nepůjde a obzvláště ne v takovýchto situacích,
začal mluvit, když ses rozhodla mu konečně věnovat pozornost a z jeho tónu čišela čirá laskavost a starost o tvou osobu, což jsi v plném rozsahu necítila nejspíš od smrti svého předchozího mistra. Hlavně jsi ale nemohla pochybovat o tom, že by to nebylo upřímné, protože ať bys vnímala všemi svými smysly a zkušenostmi, nepovedlo by se ti nikde nalézt ani stopu neupřímnosti. Vše navíc korunoval starostlivý výraz v mistrově tvář, jenž vůči jeho druhu nepůsobil zrovna přirozeně.
Nemysli teď chvilku na to, co se tady stalo a děje a zamysli se nad následující otázkou, než mi dáš odpověď. Pověz mi, co má být hlavním úkolem členů Řádu Jedi?
zeptal se tě a čekal na tvou odpověď. Navíc jsi mohla dobře vidět, že vaše zajatce nikterak nespustil z dohledu a v pravidelných intervalech je také kontroloval.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Trasa konvoje:
Sotva mistr přerušil práci a rozhodl se vydat ke mně, už toto jsem nemohla ignorovat a stát k němu otočená bokem, protože by to bylo minimálně hodně neslušné, takže napřed jsem otočila jen hlavu, ale jakmile se zastavil u mne, otočila jsem se celá. Ale nebyla jsem z toho nadšená. A to i přes to, že jsem vnímala jeho starosti, které se točily kolem mne.
Hned když začal mluvit, i přes ten veškerý hnus, ve kterém jsem plavala, pocítila jsem něco, co tu už nebylo hodně dlouho. Vlastně, od smrti T´arjana se mnou nikdo takto pořádně nemluvil. Po jeho pohřbu se sice objevili asi dva mistři, kteří mi chtěli spíše z jakési povinnosti pomoct, ale já z nich cítila, že je v podstatě ani příliš nezajímám, tak jsem je ne zrovna slušně odmítla. A v momentě, kdy bych všemi deseti brala i předstíranou pomoc, tak už zde pro mne ani nebyla. A poté… no, hlavně že vím, jak přesně by se měl Jedi chovat a co by dělat naopak neměl.
Siliinovi jsem rozhodně nebyla ukradená a zřejmě ani to ranní plísnění zřejmě neproběhlo proto, že by mi chtěl nadávat. A když jsem měla možnost podívat se i na jeho tvář… za ty dva roky to bylo prostě něco tak nečekaného, že nebýt těchto okolností, zřejmě bych byla hodně potěšená, ale takto mne to jen lehce zarazilo. A jenom na malou chvíli.
Jeho slova mne příliš neutěšila už jenom proto, že jsem tušila, že by to zvládl každý. Navíc já to chtěla zvládnout. To, jestli by se to povedlo, je věc druhá, ale alespoň před chvílí jsem byla rozhodnutá to zkusit. Nehledě na to, že jsem do svých pocitů a všeho, co se ve mne děje, mistra opravdu nechtěla zatahovat. Celou dobu jsem doufala, že mu to unikne a nechá mne být. Což se zřejmě nestalo.
Jakmile byla položená otázka, pohlédla jsem znovu na mistra. Už jsem chtěla vypálit jednu z těch naučených pouček o střežení a bránění míru a spravedlnosti v Republice, ale i když jsem už otevřela pusu, tak jsem ji zase zavřela, protože to zřejmě nebyla ta odpověď, kterou chtěl slyšet. Též jsem byla ráda, že se Siliin nerýpe v mých pocitech. Stokrát raději odpovím na tuto otázku, než abych musela popisovat to, jak se cítím. Za ten týden se toho příliš v tomto ohledu nezměnilo a já to opravdu nemám ráda.
To, že jsem teď musela pořádně zapojit svůj rozum, opravdu trochu pomohlo, takže jsem se na sebe nemohla tolik soustředit, ale ty pocity samozřejmě nezmizely.
No…, snažila jsem se získat trochu času takovým tím klasickým vycpávkovým slovíčkem. Když vezmu člena Řádu jako jednotlivce a nebudu se zabývat úkolem celého společenství, tak bych řekla, že střežení míru a obrana Republiky není správná odpověď, protože to jeden Jedi sám nezvládne a je to v podstatě společný úkol celého Řádu. A aby mohl být naplněn, tak Jedi by měl přinášet všude tam, kde je, pomoc a ochranu jednotlivcům. Pokud tedy může. Měl by povzbuzovat, dávat naději, ujišťovat o důležitosti každé bytosti, možná i vychovávat, sloužit Řádu a Republice... prostě snažit se, aby takový ten mikrosvět kolem něj byl lepším místem pro všechny. No a ten hlavní úkol… toto všechno asi zahrne to slovo pomoc, nebo ochrana. To záleží na tom, které slovo je nadřezané tomu druhému.
Mé myšlenky se formovaly zároveň s tím, jak jsem odpovídala na otázku, ale na správnost této odpovědi bych si nevsadila ani zničený kredit.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Trasa konvoje:
Mistra jsi možná zaskočila svou dlouhou odpovědí, ale nedal to příliš najevo a soustředil se spíše na její podstatu, což byl vlastně i hlavní důvod, proč ti byla ta otázka vlastně položena. Sama sis navíc nebyla úplně jistá tím skutečným významem, který mistr chtěl z oné otázky znát.
Ano, v podstatě je hlavní bodem, který jsem chtěl, aby sis připomněla právě ona ochrana ostatních. Ale v podstatě je hlavní principem udržení rovnováhy chodu věcí - mezi přírodou, Sílou a živoucími bytostmi. A do toho se zahrnuje i ochrana a pomoc potřebným,
potvrdil nejprve, že jsi odpověděla správně a naznačil směrem k troskám, po nimiž byli mrtví. Netušila jsi přesně kolik, ale minimálně dva tam určitě byli.
Naneštěstí je však běžným jevem, že se dostáváme do konfliktu - smrt za život nebo život za smrt? Máš někoho zabít, protože může někoho ohrozit, nebo jej nezabiješ a on potom zabije? Otázka, kterou se zabývaly tisíce Jediů před námi a budou zabývat i po nás,
přešel ke konkrétnímu bodu, proč zahájil tuhle konkrétní diskuzi a nyní nebylo pochyb o tom, kam ji hodlá směřovat. Námitky navíc nechtěl slyšet do té doby, dokud neskončí s tím, co měl na mysli on.
Je vhodné se nad tím ale zamyslet z jiného úhlu pohledu - pokud necháš naživu násilníka, který je o svobodné vůli zabít někoho, kdo podobný úmysl nemá. Tak tím můžeš mít přímý podíl na smrti, kterou způsobí ten násilník. A v tom horším případě se mu budeš muset potom znovu postavu a stejně jej zabít, když se odmítne vzdát. Místo jedné smrti tu jsou dvě. Zabití má být samozřejmě až poslední rezort, poslední řešení, kdy není jiné možnosti, ale my máme chránit nevinné a ty, kteří to potřebují. A někdy to znamená vzít život těm, kteří se ničím podobným nezabývají a neřeší to,
pokračoval dále a snažil se celou věc hlouběji rozebrat, navíc jeho tón prozrazoval, že je to komplikované téma a ani on sám si jím není úplně jistý.
Pokud je můžeš samozřejmě jenom zranit či omráčit, tak o to lépe, ale pokud již k usmrcení dojde, tak jim prokaž minimálně úctu. Dokaž tím, že jsi zabíjela, jen protože jsi musela a nebylo jiného řešení, jak ochránit jiného nebo zastavit něco hrozného. Takhle bys o tom měla smýšlet a vlastně je jen dobře, když zabité vnímáš se špatným pocitem - není to dobré, žel však nezbytné,
dokončil mistr svou řeč, kdy se ti pokusil objasnit princip, jakým danou problematiku vnímal on. A vlastně nejenom, ale mnohem více Jediů, byť bylo jasné, že ne každý by to vnímal úplně stejně. Ale to by byla již otázka na jinou diskuzi a ne k vaší situaci.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: 1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Trasa konvoje:
Siliinova slova jsem se snažila vnímat co možná nejpozorněji a neměla jsem tedy čas myslet na cokoliv jiného. V podstatě jsem se snažila zapamatovat každé slovo.
Mistře, T´arjan říkával, že dokud Jedi neumí život dát, nemá právo ho ani vzít. Navíc, nejsem přece ani soudce a ani věštec. Já přece nemůžu vědět, proč se daný člověk přidal k těm lapkům, zda to bylo o jeho svobodné vůli... a už vůbec tedy nemohu prohlásit, že si zaslouží smrt. I kdyby někoho zabil a zabíjel dál, tak to přece já nemohu vědět. A zabít ho jen proto, že by někdy někoho zabít mohl... to přece není správné, nebo snad ano? Sice chápu, že tady ti všichni chtěli zabíjet a krást… ale já nechci být stejná. Chápete? Vy jste přišel, zajal všechny v tanku a nikdo nebyl ani zraněn. Potom jsem tu já a jediné, co jsem zvládla, bylo shození zdi na nic netušící lidi. Neměli ani čas utéct, nebo se bránit. Vždyť tady ani nedošlo k boji. Připomínalo mi to spíš nějaká jatka, nebo obyčejnou popravu. Vlastně si jako popravčí připadám.
Než jsem si vzala slovo já, tak jsem mistra nechala domluvit, protože mi bylo více méně jasné, že nějaké přerušení z mé strany by teď nebylo vhodné. To, že mistr mé činy zřejmě opravdu schvaloval a považoval je za nezbytné, mi opět nepatrně pomohlo. Už jsem se alespoň netopila a snažila se zachytit toho pomocného stébla, ostatně jako každý tonoucí.
Nechtěla jsem totiž, aby mi sem Zalla někoho poslala. Výsledek by totiž určitě nebyl pěkný. Nechtěla jsem riskovat životy doprovodu, jen proto, abych měla nějakou iluzi skutečného boje a mohla se nějak líp ospravedlnit.
To, že jsem mistrovi absolutně věřila, se teď projevilo i tím, že jsem byla ochotná se mu svěřit a ani mne nenapadlo něco zamlčovat či skrývat do mnou oblíbených polopravd.
Opravdu si teda myslíte, že to bylo nezbytné? Víte, já nechci být vrah. Takže podle vás jím nejsem? A co byste dělal vy, kdybyste byl na mém místě?
Pořád mi z toho nebylo trochu dobře. Ale taková ta panická hrůza odezněla. Pozorně jsem sledovala mistrovu tvář. Normální odstín se do té mé sice ještě nevrátil, ale bylo mi fakt líp.
Siliinovu nejistotu jsem nevnímala hlavně proto, že jsem ani nechtěla. To, co říkal on, bylo od názorů T´arjana opravdu velmi odlišné a já byla právě teď ochotna udělat takový ten první krok k tomu, abych právě Siliinovi názory začala vnímat jako ty správnější.
A co teda mám dělat, abych těm mrtvým prokázala dostatečnou úctu, mistře?
Po chvíli, ještě než mi stačil Siliin odpovědět na všechno, na co jsem se ptala, položila jsem po mírném zaváhání i svou poslední otázku, na kterou jsem částečně odpověď znala, nebo jsem si to alespoň myslela. Vytahování těch mrtvol by mi sice pořád nebylo nikterak příjemné, ale těch pár slov, co zde byly proneseny, mistrův postoj a zájem o mne, ujištění, že v tom neplavu sama, i když bych nejraději plavala… udělalo opravdu hodně a já bych to už zvládla bez nějaké paniky.
V průběhu celého rozhovoru jsem se však své pocity snažila dál skrývat. I přes to, co se událo, jsem nechtěla mistrovi dovolit, aby věděl úplně všechno. Sama jsem si nebyla pořádně jistá, proč to vůbec dělám. Logický důvod jsem k tomu neměla. Snad jsem se bála toho, že se příliš otevřu.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Zamčeno

Zpět na „Dokončené mise“