1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Quellor, Dočasná nemocnice:
Hele, ať jdu kam chci, stejně bys mne zase nechal ve štychu a šil na mne nějakou habaďůru.
Odpověděla jsem a pro jistotu ještě ustoupila. Něco jako omluvu jsem mu rozhodně nenabídla.
Nevěřím ti, je to tajný a stejně bys mi jenom zavazel. Musela bych si dávat pozor na tebe a ještě na další lumpy v okolí. Bude lepší, když do toho půjdu sama.
Cos jako čekal? Opustils mne, neřekl ani ň a možná jsi na mne ještě žaloval mistrovi. Správně bys měl dostat ještě jednu, ale protože jsem Jedi, tak se nemstím. Toto mělo ryze výchovný charakter. A to, cos udělal, ti jen tak nezapomenu. Abys věděl, nejsi hezčí než Kachon.
Ruce jsem měla založené v bok a na Myrka se mračila. Nedala jsem mu prostor k projevení se a rovnou pokračovala. Též jsem se ani nesnažila svůj hlas tlumit.
Navíc jsi řekl, že se ti nelíbím. Ještě před tím, než jsi mne chtěl tak hrubě urazit a nadávat mi do hm… však ty víš, do čeho, jsem se na tebe nezlobila a skoro ti odpustila. Teď se už zase zlobím, takže o tvou pomoc nestojím.
Trochu jsem si dupla a na svého „pomocníka“ se jen mračila. Opravdu jsem ho sebou nechtěla brát.
Jak bych asi vysvětlovala tvým příbuzným, že jsem tě nechala zabít nějakým blasterem? Co bych řekla Zalle? Ne, opravdu bude lepší, když tu zůstaneš. Navíc bys ještě mohl být s nima ve spojení. Jsi přesně ten typ podvodníčka, který by k nim mohl patřit do party. Nejsem zvědavá na nějakou zradu, nehledě na to, že zrovna tebe bych nechtěla ani zabít a ani dovléct před nějaký soud. Ale… počkat… pachtoval by se můj mistr s někým takovým? To asi těžko… to znamená, že mu Myrk nežaloval… no, neva, on neví, že já vím, že asi nežaloval. Ale, jak u Sitha, může vědět, že někam jdu a nechci zase opravovat potrubí? On poslouchal? Nebo je s nima fakt ve spojení? Opravdu bude bezpečnější nechat ho tady.
A teď už vážně spěchám. Ale jestli chceš, můžeš se mne pozítří večer zeptat, zda se ještě zlobím. Je to jen na tobě. Pokud to neuděláš, srdce mne příliš bolet nebude, na to vem jed.
Navrhla jsem po chvíli váhaní Myrkovi čas možné schůzky a naznačila mu, že jsem na něj ještě zcela nezanevřela a naše malé dobrodružství na vrcholu jedné z překážek by mohlo být dokončeno v pohodlí nějaké postele. Už víc jak týden jsem spávala sama, Myrk byl kdysi ochotný a shánět si nějaké avantýry mistrovi rovnou pod nosem, se mi příliš nechtělo.
Teď jsem si sice na mistra vzpomněla, ale vzhledem k tomu, že jsme se spolu o těchto věcech nikdy nebavili, já neznala jeho přesný názor a někteří v Chrámu jsou opravdu velmi tolerantní, nechala jsem to plavat s tím, že mu o tom rozhodně povídat nebudu. Vlastně jsem tušila, že by mne asi příliš nepochválil. Svědomí ve mne sice trochu hlodalo, ale.... I když jsem se mistra fakt měla ráda, jak jenom padawan může mít svého mistra rád, snažila se, nehlala, nepodváděla... tak přes to v jistých věcech jsem se držela starých zvyků a nemínila jsem se jich vzdát. Tedy pokud by mne Siliin přímo nekonfrontoval.
Počkat... Myrk má komlink a ten ej tu relativně vzácný... ať je na jakékoliv straně barikády, obyčejný pěšák asi nebude. Opravdu bude nejlepší držet si ho od sebe dál, dokud nedokončím úkol. Možná ybch na něj měla i upozornit Zallu... jeho chování je podezřelé.... ale... ne, na základě jedné divné věty nebudu dělat ukvapené závěry a nebudu mu znepříjemňovat pobyt na této planetě.
Takže, zatím Myrku… ať tě provází Síla, přestala jsem se na něj mračit, dokonce vyloudila i nějaký ten „svůdný“ úsměv a pokud mne nic vážného nezadrželo, jako třeba nějaká osoba, kterou bych nemohla dost dobře ignorovat, nebo nějaká důležitá informace, kterou by mi Myrk i po té ráně sdělil, odspěchala jsem směrem ke své spídrové motorce a Myrka nechala s jeho rozbitým nosem.

[Jordi Linx]

Quellor, Dočasná nemocnice:
Myrkovi jsi rozhodně nechtěla nic říct a nechala ho jeho osudu, byť jsi mu učinila drobný návrh. Nad tím jenom mávl rukou ve stylu, že to nemá zapotřebí a ani výrazem nedával najevo, že by se mu nějak chtělo. A ani závěrečné rozloučení nebral příliš vážně a pronesl jen něco ve stylu:
Kdyby to byly radši kredity než nějaké hogo fogo.
To už jsi ho ale nechala jeho samým a vyrazila do místa, kde ti Zalla naznačila výskyt landspeederových motorek.

V provizorním hangáru a vlastně i před ním se nacházela ozbrojená stráž a pustila dovnitř opravdu až po ověření hesla i tvé identity. Již na první pohled bylo jasné, že se celý transport zásob bral velice vážně a nikdo nechtěl nic ponechávat náhodě.
V garáži samotné pak byl landspeeder plně naložený, nejspíše i nad doporučovanou nosnou hodnotu a navíc chráněný duracelovými pláty. Ochranná konstrukce byla přidělaná provizorně a poskytovala jakousi ochranu řidičovi a jednotlivci sedícímu vedle něj. Nikdo další se už na landspeeder vejít nemohl. K tomu byl připojen ještě drobný vlek s dalšími zásobami a pozicí pro jednoho ozbrojence, který měl taktéž krytí ze stran, byť shora byl poněkud odkrytý. Takto naložená karavana rozhodně nemohla putovat nějakou závratnou rychlostí.
Vedle stála čtveřice speederových motorek a ať by sis mohla vybrat jakoukoliv, tak se zdály všechny stejně nefunkčně funkční. Lišily se de facto jenom barvou - dvě černé, jedna i skoro modrá a třetí narůžovělá byť notně oprýskaná.
Mohu vám nějak pomoct?
objevil se starý duros, který vypadal nejspíš na nějakého technika a mohla ses podivit, jaktože byl schopen kráčet ještě po vlastních. Přesto jsi z něho mohla vycítit nebývalou rozvážnost a zkušenost minimálně co se technického zařízení týkalo.

[Hayasan]

Quellor, Dočasná nemocnice:
No fuj, duros! Tak tato rasa je fakt ošklivá… navíc tenhle vypadá, jako by se měl každou chvíli svalit na zem a umřít… doufám, že se to nestane v mé přítomnosti, opravdu bych mu nechtěla dávat umělý dýchání, nebo tak něco.
Jasně, že můžete, kývla jsem na něj. Chtěla jsem, aby ochotně spolupracoval, tak jsem ze sebe vyloudila i úsměv. Bylo mi jasný, že i když je příslušníkem jedné z ras, kterou jsem nijak nemilovala, tak ve svém oboru je fakt dobrej. Jsem Hayasan a potřebovala bych nějakou motorku, tedy pokud proti tomu nic nemáte. Zalla říkala, že by to neměl být žádný problém, udělala jsem gesto rukou směrem k těm daným čtyřem a Zallu zmínila hlavně proto, aby nezpochybňoval můj nárok, já se vyhla vysvětlování a byla rychleji na cestě. Navíc jsem si nebyla jistá, kolik toho zrovna tento tvor může vědět, takže jsem to nechtěla blíže rozvádět.
To jsou teda vraky. Ale vypadají použitelně. Asi bude nejlepší, když se k jejich stavu nebudu příliš vyjadřovat. Beztak je hrdý na svou práci a udělalo by to jenom zlou krev.
Snažila jsem se tvářit neutrálně a hlavně jsem se snažila nedávat najevo tu skutečnost, že mne ani jedna motorka nijak neohromila.
Která myslíte, že by byla nejlepší? Absolutně se v nich nevyznám a všechny vypadají stejně,
… blbě…
když tedy pominu jiný nátěr. Navíc si nejsem zcela jistá svými schopnostmi. Takže by to chtělo nějakou, která by nejančila a byla co nejspolehlivější. Jestli by začala vyvádět nějaká alotria, tak bych s největší pravděpodobností skončila rozpláclá o nejbližší zeď.
Na motorky jsem se podívala znovu a tentokrát už zvědavěji. Dokonce jsem se snažila odhadnout, která by pro mne byla ta pravá.
Co ta růžová? Škoda, že už nemám stejný vlasy… slušelo by mi to na ní.
Nechci vás obtěžovat, nebo tak něco… určitě máte hodně práce… ale myslíte si, že byste mi mohl dát pár rad, co se té motorky týče? Obávám se, že jsem neměla moc příležitostí nějakou z nich někdy řídit…
Nakonec jsem se rozhodla přiznat celou barvu, neb pravda byla taková, že jsem na motorce sice jela, ale to mi bylo čtrnáct, můj mistr byl tři měsíce mrtvý… já to v té době ještě pořádně nepřekonala a i když mi něco v paměti uvízlo, moc toho nebylo.
Mimochodem, co se stane, když do mne začnou pálit z blasterů? Kolik toho taková motorka snese? A jak rychle mám kdyžtak ujíždět? Nebo nebylo by v tom případě lepší obětovat motorku a raději seskočit? Fakt se v těchto technických věcech nevyznám… specializuju se totiž na jiný věci…
… mezi něž patří toulání se po nočním Chrámu, vloupávání se do kuchyně, do pokojů jiných mistrů, do míst, kam mají přístup pouze členové Rady… a tak dále.

[Jordi Linx]

Quellor, Dočasná nemocnice:
Výběr se nezdál být příliš vábivý a poutavý ti nepřišel ani správce, ale přesto jsi přiznala, jak jsi na tom ve skutečnosti se znalostmi zdejších vozidel. Duros pečlivě poslouchal, přeměřil si tě očima a pak zamířil ke strojům, aby si je chvilku prohlížel. Obešel je všechny dokola, než opět vzhlédl směrem k tobě.
Hmm, jistě jste si všimla mladá slečno, že nejsou v kdovíjak dobrém stavu. Každá je specifická trochu jinak a bohužel ani jedna plně nevyhovuje tomu, co byste si přála,
poznamenal po pravdě a zastavil se u dvou - černé a narůžovělé.
Tahle díky své struktuře vydrží nejvíce zásahů blasterem a je poměrně rychlá, ale k její řízení je zapotřebí mnoha zkušeností, protože se nepovedlo ji doposud ideálně seřídit. Tahle by byla vhodnější pro začátečníky a je i docela bytelná, ale postrádá výraznou rychlost, navíc se její motor nesmí moc vytáčet. Pokud ji tedy nebudete moc vytáčet rozhodně vydrží, nejspíše i více než tahle černá. Co se těch zbylých dvou týká, tak každá má pro své ovládání nějakou chybičkou, kterou byste při řízení musela kompenzovat. A protože nejste zkušená, tak si nejsem jist, zda-li bych ji vám měl vůbec navrhovat,
mluvil po pravdě a nabídnul ti na výběr ze dvou, které považoval za vhodné dle tvých požadavků, byť každá měla stále své mouchy. Nakonec se opřel o druhou černou a ještě jednou si tě přeměřil, aby získal přesnější představu, jaké rady by ti měl dát.
Co se řízení týká, tak hlavní je mít pevně řídítka v rukou a vyvažovat vaše těžiště. Ve vašem případě bude potřeba většího předklonu, protože výškově trochu strádáte proti běžným uživatelům motorek. Díky tomu ale budete mít menší profil a bude složitější vás trefit, kdybyste se náhodou dostala do přestřelky. Je dobré si taky ozkoušet, jak se vám s motorkou jezdí a jak zatáčí - ve větších rychlostech to bývá většinou složitější a je větší poloměr, takže je nutné s tím počítat, zatímco v malých zatočíte mnohem rychleji a ostřeji. Rozhodně je však dobré se mírně naklonit do směru zatáčení - když máte silná stehna a jejich sevření, tak můžete i hlouběji, ale to bych opět doporučil spíš zkušenějším pilotům,
začal krátkou přednášku o základech řízení a zvedl se, aby ti umožnil si jeden ze strojů vybrat. Nakonec však ještě vztyčil prst, protože chtěl něco dodat:
Málem bych zapomněl, pozor při rozjíždění - při velkém plynu má tendenci dost poskočit, tak na to buď buďte připravena, nebo se rozjíždějte pomalu a opatrně. Každopádně přidávání plynu je nejcitlivější na nižších rychlostech, na vyšších už to není tolik znát. Zatímco u brzd je to obráceně - z vysokých rychlostí brzdí silněji, než u menších. Chcete se ještě na něco optat?
dodal nakonec a dal ti možnost položit mu případně nějakou rozšiřující otázku ohledně speederových motorek.

[Hayasan]

Quellor, Dočasná nemocnice:
Ech, vyrazila jsem ze sebe místo odpovědi.
Měla jsem jít pěšky! Nebo dávat víc pozor, když mi mí mistři vysvětlovali ty technický ptákoviny, u nichž jsem většinou spala.
Nic jednoduššího tu vážně není? Trochu jsem si zanaříkala. Ideální by bylo, kdyby se to ovládalo jedním čudlíkem…
Netvářila jsem se příliš nadšeně. Nicméně věděla jsem, že mé otázky byly úplně zbytečné, tak jsem ani nečekala na odpověď.
Asi si vezmu tu růžovou, to bude nejlepší. A můžu vědět, co přesně znamená, že se nesmí motor moc vytáčet? To mám jet pomalu? Jen tak… pro jistotu… víte…
Nebyla jsem si zcela jistá, zdali jsem to pochopila správně, tak jsem se raději přeptala.
U Sitha! U Sitha! U Sitha! Na to jsem měla myslet dřív! Proč já nevzala v úvahu své chabé zkušenosti, co se ovládání čehokoliv týče?
Trochu nejistě jsem se podívala na tu růžovou. Rozhodně ve mne nevzbuzovala příliš důvěry.
To, že jede pomalu, mi nevadí. Stejně bych moc rychle nejela. Pro svou práci potřebuju menší rychlost, kdybych jen profrčela, k ničemu by to nebylo.
Ta rychlost mi vážně nevadila. Spíš jsem se bála toho vyvažování, rozjíždění, zatáčení… a tak nějak jsem tušila, že ty pokyny buď zapomenu, nebo rovnou úplně popletu.
Takže, musím se předklonit, když pojedu rychle, musím si dát pozor na poloměr, protože při zatáčení musím udělat větší oblouk. A taky bych se měla naklonit po směru zatáčení. Rozjíždět se budu jen pomalu a opatrně, kdybych se musela rozjet rychle, musím se pevně držet. Když budu brzdit, musím… při velkých rychlostech brzdit silněji než při menších.
Zopakovala jsem nahlas pokyny, které mi byly uděleny částečně proto, abych si je zapamatovala a hlavně kvůli tomu, aby mne ten duros mohl kdyžtak opravit.
A nemusíte mi vykat. Připadám si potom strašně staře. A cítím, jak na mne začíná lézt vashoismus. Teda, zatím se této nemoci úspěšně bráním, ale vypozorovala jsem, že je to jen otázka času. Řeknu vám jedno tajemství. Nakazil se i mistr Siliin, trochu jsem se ušklíbla svému nepřítomnému mistrovi, ale nemyslela jsem to nijak zle. Bylo to jen takové nevinné rýpnutí.
Asi už pojedu, nemá cenu tady jen tak tlachat… stejně neuteču momentu, kdy budu muset na ten pekelný stroj nasednout.
Velmi opatrně jsem se rozhodla vlézt si na tu růžovou motorku.
Heleďte, jestli se vybourám a umřu, tak vyřiďte Zalle, že ji začnu chodit každou noc strašit a do nejdelší smrti jí nedám pokoj.
Začala jsem se pomalu loučit.
Děkuji vám za čas, rady… a vůbec, ráda jsem vás poznala. Je vidět, že jste opravdový odborník.
Rozhodla jsem se mu nakonec i trochu polichotit, a aby byla lichotka úplná, přidala jsem k tomu další úsměv. A dokonce jsem ani příliš nelhala.
Přesně dle instrukcí jsem se trochu předklonila a pokusila se velmi opatrně nastartovat. Tedy pokud byly vrata od hangáru otevřené. V opačném případě jsem je napřed šla otevřít a teprve poté nastartovala.
Takže, plán je jasný. Kde bych je měla hlavně očekávat? Buď na začátku, aby mne překvapili, nebo na konci, aby mne ukolébali a dali mi falešný pocit bezpečí. Tak bych to teda udělala já. Ale protože to můžou být celkem vylízaný mozky, nebo naopak můžou sršet přemírou inteligence, klidně se mohli utábořit i uprostřed. Takže, hlavně pomalu, opatrně a být pořád v pozoru.
Využila jsem krátký moment, kdy jsem se mohla soustředit pouze na svůj plán, abych si to v hlavě pořádně srovnala.
A celé okolí vnímat pomocí Síly už v momentě, kdy vyrazím z hangáru. Nic neponechat náhodě. Ostatně, můžou použít i úplně jinou taktiku a spoléhat se na předešlé zkušenosti by mohla být velmi krátká cesta na pohřeb v Chrámu.
Také jsem si na dlouhou dobu naposledy zkontrolovala stav svého mistra, abych se ujistila, že opravdu dýchá a nekousl ho třeba jediný jedovatý pavouk na planetě.

[Jordi Linx]

Quellor, Něco jako hangár:
Z přemíry instrukcí ohledně správné pilotáže speederové motorky se ti div nezatočila hlava, ale nějak jsi to nakonec ustála a pro jistotu sis vše nahlas zopakovala. Duros tě pečlivě pozoroval, a jakmile jsi s opakováním skončila, tak přeci jen vznesl jednu připomínku.
Předklonit se budeš muset již od počátku, ne jen při rychlé jízdě. A to proto, abys měla pevně řídítka v rukou - tak budeš mít nad motorkou lepší kontrolu. Hlubší předklon sice pomáhá i pro vyšší rychlost, ale jak jsem zmínil tak tvá menší výška, si bude vyžadovat hlubšího předklonu, abys byla blíže řízení a měla jej pevněji v rukou,
poopravil tě starý duros, jinak všechny ostatní poznámky souhlasně odkýval, že sis je zapamatovala dobře.
Nad tvou poznámku ohledně mistra Siliina nebo Zally se starý mechanik maximálně tak pousmál a před tvým nasednutím na motorku ji ještě zběžně zkontroloval. Spokojen, že je nastavena dle možností, vyrazil ke dveřím z hangár, aby ti je otevřel a umožnil vyjet ven. Na tvou poklonu jeho schopnostem se jen děkovně uklonil, což bylo to poslední, co jsi mohla spatřit před svým odjezdem do akce.

Slabší kontakt s mistrem, který ses pokusila navázat, tě ujistil v tom, že byl v naprostém pořádku, což bylo také jediné, co jsi mohla říci. Vzájemný vztah mezi vámi byl příliš krátký na to, abys jej mohla vnímat nějak výrazněji a třeba zjistit, zda-li je v nebezpečí nebo rozpoložení. Tohle většinou vyžadovalo roky společného tréninku, misí a jinak společně stráveného času.

Pomalý start s motorkou ti jenom prospěl a povedlo se ti vyrazit i relativně plynule. Opatrná jízda sice z počátku vyžadovala dost tvé pozornosti, ale po chvilce ti bylo odměnou zvládnutí motorky na dost slušné úrovni. A to dokonce natolik, že jsi mohla relativně v klidu vnímat i něco dalšího, než se pouze soustředit na řízení.
Takhle jsi se zanedlouho přiblížila k prvnímu místu, které bylo označeno za kritické. Asi tři sta metrů před ním jsi trochu přibrzdila a natáhla se v Síle, ale nepovedlo se ti ani na jedné ze stran nikoho vycítit nebo zaregistrovat. Nepřítomností ničeho živého sis však nemohla být stoprocentně jistá.

[Hayasan]

Quellor, Něco jako hangár:
To, že mistr dýchá a je relativně na blízku, mi stačilo. Po ničem jiném jsem se ani nepídila. Nicméně ten slabší kontakt mi řekl alespoň tolik, že už teď je někde daleko a že se s ním tímto způsobem později nebudu moci spojit. Což mne příliš neuklidnilo. Zkousla jsem si trochu nervózně ret. Toto opravdu ještě nemám ráda a nesnáším to úplně v pohodě. Po smrti T´arjana se o Siliina bojím víc, než by bylo zdrávo a jsem na něj i trochu víc fixovaná. I když je mým mistrem jen týden, tak kdyby teď umřel, nesla bych to stejně špatně, jako když odešel do věčných lovišť T´arjan.

To řízení motorky nebylo úplně jednoduché, ale celkem brzo jsem do toho vklouzla. Mohla jsem si tedy dovolit dokonce i občas pátrat v Síle po nějakém životě, který by byl větší, než nějaká ferokrysa.
Zatím jsem nic necítila, ale nevěřila jsem svým schopnostem v obou směrech (jak v práci se Sílou, tak v řízení motorky), takže když jsem si nebyla jistá, nebo se mi něco nezdálo, přibrzďovala jsem.
Už jsem nebyla nervózní, ani jsem se nebála. Tyto pocity ze mne spadly v momentě, kdy jsem vyjela vraty. Vystřídalo je vzrušení, adrenalin se mi rozléval po těle a nebyl to nepříjemný zážitek. Nicméně pořád jsem doufala, že maximálně poškrábu nějakou ferokrysu na ocase a tím bude dnešní den ukončen.
Sotva bylo zřejmé, že jsem přijela k prvnímu z kontrolních bodů, ihned jsem zastavila, odstavila motorku kousek bokem. Zhluboka se nadechla.
Při jízdě se zdálo, že tu nikdo nebude… ale… toto je ideální místo. Nikam nespěchám, mám čas. Všechno je v pohodě a i když si mistr myslí, že jen kecám, tak mu třeba budu moci dokázat opak.
Když jsem stála na holé zemi, bylo daleko jednodušší se soustředit, neboť jsem nemusela dávat pozor na trosky, vyvažování motorky, předklánění a já nevím co ještě. Hmátla jsem po Síle, abych se ujistila, že tu fakt nikdo není. Jestli-že se tento předpoklad potvrdil, pro jistotu jsem odběhla tak sto metrů od motorky směrem k místu, kde by ti darebáci měli být, a celý postup zopakovala. Pokud i zde nedošlo k žádnému kontaktu, poslala jsem Zalle jednoduchou zprávu: „Bod č.1 čistý.“ Má inspirace akčními filmy byla zřejmá. Teprve poté jsem vyjela dál.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Slabé spojení s mistrem ti nedělalo příliš velkou radost, ale nyní ti nezbývalo nic jiného, než na to zapomenout a soustředit se na svůj vlastní úkol. K tomu jsi přistupovala hodně obezřetně a opatrně, protože jsi netušila, co všechno by tě kde mohlo čekat.
Vzdálený ani bližší průzkum možného místa přepadu neodhalil nic podezřelého a vše se zdálo být v pořádku. Nikde nebylo ani živáčka, ba ani ferokrysy a tak jsi mohla úspěšně zavolat Zalle, že v tomto místě nic hrozit nemuselo.
To, že by se nic dít nemělo, ti potvrzoval i čas na chronometru, podle kterého by se sem za normálních okolností kolona přiblížila během nějakých deseti minut. A s ohledem na prostředí ti bylo více než jasné, že příprava kvalitní pasti by zabrala mnohem více času než to.

Když jsi se vracela ke speederové motorce, jal se tě podezřelý a značně nejistý pocit v Síle. Rychlé ohlédnutí, sondy v Síle, či průzkum několika zapadlých míst však nikoho nebo nic neodhalily a i pocit samotný byl již pryč. Bylo těžké jej nějak přesně definovat, ale rozhodně se vztahoval někam k tvé osobě a dle všeho i tomuto místu. Nebyla tu žádná souvislost s tvým mistrem, což mohlo odlehčit části tvých obav, ale přesto byl ten pocit nepříjemný. Bylo složité jej přesněji definovat, rozhodně se v něm však skloubila podezřelost, nejistota, obavy a zlý úmysl. Byl tu však jenom krátce, jako drobný záblesk na obloze a nic více.
Ať už jsi se rozhodla toho zhodnotit jakkoliv a reagovat na to různými způsoby, tak ti Zalla dala vědět, že do pěti minut vyrazí a vše ostatní se odehrávalo dle nastíněného plánu. Ty jsi tak mohla vyrazit směrem ke druhému místu přepadu, pokud by ses tak rozhodla, jež se nacházelo v mírné zatáčce. To znamenalo dostatek míst, do nichž bylo od silnice opravdu špatně vidět a tedy ideální místa pro přepadové jednotky. Strana zřícenin na delší straně zatáčky byla oproti tomu poměrně neprostupná a odkrytá jen s minimem prostoru ke krytí.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Sotva mne přepadl ten špatný pocit, trochu jsem se lekla a zatvářila se nerozhodně. Sice to trvalo jen krátce, ale byl tam. Ihned jsem šáhla k Síle, abych se ujistila, že jsem nic nepřehlédla a dala jsem si na tom fakt záležet. Nic jsem neodhalila.
Mám volat Zalle, ať počkají? Něco tu určitě nehraje… Ale…Nikdo tu není… Něco tu vážně nehraje a já nevím, co to je.
Před podobně zodpovědné rozhodnutí jsem byla postavena poprvé. Trochu zmateně jsem opět vytáhla svůj komlink, našla si kontakt na Zallu, ale ještě jsem nevěděla, co přesně jí mám napsat a co bych vůbec měla dělat.
Zdržovat kolonu by asi byla úplná blbost… Sice to tu můžu projít, ale když nic neodhalila Síla... mohly by tu sice být nějaké pasti, které by mohly vybouchnout... ale kde by potom byli jejich majitelé? Navíc jsem se o zbraně nikdy nijak zvlášť nezajímala a určitě by to bylo udělaný tak, aby to bylo co nejméně nápadné. Ne, tato alternativa je špatná...
„Na bodě číslo jedna sice nikdo není, ale něco mi tu nehraje. Mám divnou odezvu v Síle a týká se právě tohoto místa. Absolutně nevím, co to může znamenat. Doporučuji maximální opatrnost.“
Něco jsem naťukala. Chvíli jsem váhala, než jsem tuto zprávu odeslala Zalle, ale nakonec jsem odeslání potvrdila. Neměla jsem z toho však vůbec dobrý pocit. Spíš jsem cítila, že jsem to teď totálně zpackala.
Konvoj nemůže být zdržován do nekonečna… Přece musí taky vyrazit… U Sitha, co mám teď jen dělat, jet dál, nebo na ně čekat? Měla bych se asi držet plánu… Co by udělal mistr? Objet to nijak nemůžu, takže musím vjet doprostřed… pokud tam něco je, pravděpodobně budou šít do mne.
Svůj další postup jsem si rozmýšlela už cestou ke své motorce.
Možná lezu rovnou do pasti, ale projet to musím… když pojedu rychle, bude těžší se do mne trefit, ale nebudu schopná toto místo znovu zkontrolovat. Když pojedu pomalu, tak tam budu jako na střelnici, ale budu mít větší šanci… Jsem Jedi, mám rychlejší reflexy, stihnu uhnout… nebudu riskovat, že něco přehlédnu jen kvůli sobě… Vždyť potom bych se ani nemohla vrátit ke svému mistrovi… ne, musím to risknout a jet pomalu.
S bušícím srdcem jsem nalezla na motorku. Mé trochu rozjařené pocity, které jsem pociťovala, byly nahrazeny mírným strachem. Bála jsem se. Ani ne tak o vlastní život, neboť jsem si nepřipouštěla, že bych vážně mohla umřít, ale spíše o bezpečí konvoje a lidí v něm.
Uvědomovala jsem si, že ten pocit se týkal hlavně mé osoby, ale plán jsem dle toho nijak neupravovala, neboť jsem si ani nebyla jistá, jestli v tomto případě vůbec můžu oddělovat samu sebe od konvoje. Jestli se to náhodou netýká mé osoby jenom proto, že jsem v jeho předvoji a hlavním cílem je právě ten konvoj. A riskovat celý konvoj jsem rozhodně nechtěla. Spoléhala jsem se na to, že to jako obvykle zvládnu.
Opatrně a hlavně pomalu jsem se rozjela s úmyslem celé to tu pomocí Síly ještě prošmejdit.
Ten strach jsem se nesnažila potlačit. Na to mi už nezbývalo sil. Musela jsem se soustředit na řízení a ještě na pátrání c Síle. Mé emoce teď byly podružné.
Pokud jsem bezpečně dorazila k druhému místu, opět jsem nechala motorku někde stranou, kde byla alespoň trochu krytá a udělala jsem přesně to, co na předešlém bodě.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Podivný pocit a hlavně neschopnost odhalit o něm cokoliv víc pohřbily tvůj klid hodně hluboko pod povrch a udržovaly tě hodně napjatou. A to že se nic nedělo, tomu nikterak nepomáhalo.
Nicméně z prvního "stanoviště" jsi odjela bez toho, aniž by se cokoliv přihodilo a vyrazila jsi směle k tomu druhému nejistá nad oním pocitem a jeho skutečným významem. Zalla ti mezitím odpověděla obratem, že bere tvou výstrahu na vědomí a vyšle ještě předběžného průzkumníka, než na místo dorazí, ale že jinak bude lepší, abys s nejvyšší opatrností pokračovala dále.
Nemohla jsi sice tušit, jak vážně svou správu myslela, ale rozhodně v ní vyjádřila i starost o tvou osobu.

Stejně jako poprvé, tak i ke druhému místu jsi přistoupila opatrně a obezřetně zkoumajíc cokoliv, co by mohlo prozrazovat něčí přítomnost. Ale ani zde ti Síla nic neodhalila a musela jsi se tak spolehnout na osobní průzkum. Takto jsi dorazila do pozic, odkud by mohli případní útočníci střílet a odhalila zde následky dávného střetu. Ano, na tomhle místě se už o útok pokoušeli a protože bylo po bližším prozkoumání množství výstřelů i na protější straně, tak se dalo jenom spekulovat o tom, v jakém stavu, že vlastně původně byly ty trosky naproti. Nicméně až na dvě ferokrysy jsi žádné stopy čehokoliv živého nevycítila, dokud jsi se nevracela ke své motorce.
Byl to opět ten samý pocit - instinktivně ses ohlédla vzhůru, jako bys vytušila, že by něco mohlo být tam. Kromě mírně zatažené oblohy se ti však opět nepovedlo nic zahlédnout a stejně tak byl pryč i onen pocit. Přesto se k tobě v tomhle místě, v pozici možného přepadu již podruhé vrátil a něco ti říkalo, že by se to mohlo k tvé osobě vztahovat přece jenom více, než by se mohlo na první pohled zdát. Ale stále jsi vůči tomu neměla něco konkrétního.
A stejně jako na prvním místě jsi ani tady nemohla nalézt nic dalšího, takže zbývalo podat hlášení a buď se snažit honit za přeludy, za což by se doposud dal onen pocit považovat, nebo pokračovat dále.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Zpráva Zally by mi normálně zvedla náladu. Teď jsem jí nevěnovala nějakou větší pozornost. Nebyla pro mne nijak důležitá. Sotva jsem znovu prozkoumala místo a objevila velké kulové, byla jsem prakticky klidná a to, co jsem cítila na předchozím místě, jsem začala považovat za nějaký bujný výplod mé vlastní fantazie.
Nicméně když se ten pocit ozval znovu, tak mé obavy stouply a s nimi i můj strach.
„Druhé stanoviště je čisté.“
Podala jsem skoro automaticky hlášení. Též jsem si chtěla vzít vodu a napít se, nicméně velmi rychle jsem zjistila, že je to jen další věc, která mi vypadla z hlavy. Mít žízeň bylo trochu nepohodlné, ale ten strach byl horší.
Mistr měl ten konvoj přeložit. Nikdy mne sem neměl posílat. Co mám, u Sitha, dělat? Ale když na tom prvním stanovišti se nic nestalo a já čekala pořádnou střelbu… tak tady se nic taky nestane… a už budu skoro za půlkou. Navíc, mistr přece říkal, že by se nic nemělo dít. Musí mít pravdu. Určitě se nemýlí. Jen se zbytečně plaším, nic se neděje.
Snažila jsem samu sebe uklidnit, když jsem putovala zpět k motorce. Moc to nepomáhalo. Hlavu mi pročistil až studený vzduch, kterého jsem se notně nadýchala, neb jak mi stoupl tep, začala jsem i rychleji dýchat.
Ale teď už mám aspoň něco určitějšího…
Po návalu první paniky jsem byla schopna trochu racionálněji uvažovat. Dokonce jsem i prozkoumala okolí, zda tam něco fakt není.
Zdá se, že se to týká spíš mne, než toho konvoje… kdo by? Možná Myrk? Za tu ránu? Chce se mi pomstít? Zvládl by to vůbec tak rychle? Kdyby mne skutečně znal a chtěl mi udělat trochu pekla, tak půjde za mým mistrem… ale… měl přece komlink. A za jednu ránu do nosu by mne přece nechtěl hned zabíjet.
Znovu jsem vytáhla svůj komlink a abych Zallu trochu uklidnila a upřesnila jsem své hlášení.
„Zásoby to přežijí. Cokoliv jsem na předchozím stanovišti cítila, skoro jistě se to netýkalo konvoje.“
O sobě jsem nenapsala ani čárku zcela úmyslně. Stačilo, že jsem tu jančila já. Sotva jsem dopsala, pokračovala jsem v uvažování.
Pak mám pár nepřátel v Chrámu, ale ti by to takto neřešili. Nikdo jiný by zde se mnou neměl mít problém. Absolutně to nedává žádný smysl. Kdo ještě zbývá, když jsem vyloučila všechny odsud a z Chrámu? Možná má biologická rodina… Otce prý neznala ani má matka, která už teď bude pěkně stará. Prý mám mladšího bratra, který byl též nadán, jen se ho matka odmítla vzdát. Měl takové zvláštní jméno… Murrough. Ale aby toto je kolosální ptákovina. Pochybuju, že by se oddal temné straně a zatoužil po dojemném setkání se svou sestrou. Pravděpodobně žije na Aargau a užívá si školní docházky. Navíc, kolik mu je? Čtrnáct?
Sotva jsem došla k motorce, nasedla jsem na ni.
Nejlepší bude pokračovat. Nemá cenu honit se za pocity. Pokud se něco má stát, tak se to stane. Musím se dát do kupy. Nejsem žádná roztřepaná troska, kterou položí na lopatky jeden neurčitý pocit... možná se nakonec týká jen toho, že zde došlo ke krveprolití.. ty rozstřílený trosky by tomu napovídaly.
Teprve teď jsem se skutečně uklidňovala, i když ten strach jsem zahnat nedokázala.
Už mám plán. Budu tedy pokračovat dál. Konvoj je v bezpečí a já si nějak poradím. Ještě jsem však nezvážila jednu možnost. Třeba jsem si něčeho neúmyslně šlehla a toto všechno je má psychedelická vize. Ale to je stejně pravděpodobné jako to, že je zde někdo z mých příbuzných a snaží se mne dostat kdo ví kam.
Pomalu jsem se rozjížděla, dbajíc rad, které jsem před tím dostala. Postupovala jsem stejným způsobem, jako před tím. I když se zdálo, že středem toho, co se možná stane, jsem já, tak jsem nechtěla nechat nic na náhodě. I přes toto stanoviště jsem jela pomalu snažíc se pátrat v Síle, zda se tu nepotuluje nějaká třetí ferokrysa bez hnusného ocasu, za to však s nebezpečným blasterem v předních packách.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
V tvé hlavě vířily myšlenky, jak jsi se snažila rozplést teorii o tom, co by měl onen pocit znamenat, ale stále se ti to nedařilo a nemohla si najít řešení. Vlastně jsi tomu nebyla ani o chlup blíže a jen tě napadlo několik věcí, jejichž pravděpodobnost se blížila stejné, jakože narazíš na ewoka ve společenském oděvu a plynule mluvícího deseti jazyky.
Přesto jsi to vše přemohla a rozhodla se soustředit na ten hlavní bod, který tě nyní hnal kupředu a tím bylo splnění aktuální mise. Projela jsi doposud dva body možného přepadu a vše se zdálo v pořádku. Byla jsi na cestě ke třetímu, když jsi pocítila konečně něco odlišného. Že se jednalo o živé bytosti jsi rozpoznala hned krátce na to a stejně rychle se ti povedlo zastavit za menší výstupek a věnovat se tomu, co se ti povedlo vycítit.
Velice rychle sis mohla být jistá tím, že se rozhodně nejednalo o jedinou bytost. Lokace se nacházela někde za půlkou cesty ke třetímu stanovišti a dle mapy sis vybavovala, že to nebylo zrovna optimální místo na přepad.
V ten moment ti dorazila tichá zpráva na komlink:

Kód: Vybrat vše

Blížím se prvnímu bodu, vše se zdá ok, předsunutá hlídka potvrdila, že nikde nikdo. Pomaluju pokračujeme dál,

Samozřejmě dorazila od Zally a ty jsi tak mohla dobře vědět, že konvoj byl na cestě a to cca necelé dvě stanoviště přepadu za tebou. Odhadovala jsi svůj náskok na necelou hodinu, protože pěší průzkumy oblasti zabíraly docela dost času.
Nicméně ze své současné pozice jsi viděla dvě možné cesty vpřed, které by tě nemusely hned prozradit - jedna skrze dva polorozpadlé domy, druhá trochu oklikou, ale v tom případě by ti nehrozilo nic shora. Navíc se nezdálo, že by o tobě měli byť to nejmenší tušení, ale s jistotou jsi to říci nemohla.
Pokud by ses snažila odhadnout, kde se nacházeli - tak jsi podezírala jeden větší kus zřícené budovy, ale tam se toho moc dalšího vejít nemohlo a maximálně několik lidí. Navíc při cestě samotné se nacházelo dost trosek, které mohly posloužit jako kryt právě samotnému konvoji a spíše mu usnadnit obranu před případným útokem.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Sotva jsem v Síle ucítila nějaké bytosti, zcela neočekávaně jsem se uklidnila. Dokonce i ten strach zmizel. Toto všechno bylo nahrazeno jakýmsi očekáváním. Už jsem se chtěla vydat dál a zkontrolovat to, nicméně vyrušila mne zpráva. Protože by to mohlo být důležité, tak jsem si ji asi po vteřinovém zaváhání rozhodla přečíst.
U Sitha!
Zaklela jsem. Normálně bych i dosti nahlas nadávala, ale tady jsem si to nemohla dovolit.
„Zallo, na třetím stanovišti nejsem sama. Prozkoumám to a nechci, aby se mi zde někdo pletl do cesty. Jen by mne ohrozil. Nehledě na to, že by mohlo dojít k omylu. Neznám tu stráž, kterou sebou máš a nechci ještě přemýšlet nad tím, kdo to tu všechno je. Nevím, jak dlouho to může trvat, ale pěší průzkum může být dosti pomalý. Najděte si nějaké pěkné místečko a utábořte se. Až to vyřídím, zavolám ti a dohodneme se, jak to vyřešíme.“
Naťukala jsem jí celkem dlouhou odpověď.
Jen jestli mne poslechne. Má svou hlavu a mohla by si myslet, že mi tím pomůže. Takže…
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Do oka mi padla motorka, kterou jsem odstavila hezky doprostřed cesty.
Takto by to nešlo. Co když se sem někdo z nějakého důvodu vydá? Třeba proto, aby zkontroloval, kdo ví co? Takto ho to praští přímo do čumáku.
Povolila jsem brzdy a rozhodla se motorku odtlačit kousek stranou, kde by mohla být alespoň částečně kryta nějakým harampádím. Pokud by byla na mne příliš těžká, tak bych ji trochu postrkovala i za pomocí Síly.
Motorka je uklizená, světelný meč nachystaný, komlink nastavený na tichý režim mám prakticky neustále… Dělobuchy jsou taky v pohodě… rukama jsem si vjela do kapes, abych se ujistila, jsem si tam omylem nenechala třeba nějakou hru, kterou jsem občas s mladšími dělníky pařila, když šéf byl daleko a my měli trochu volna. Kdyby nečekaně zapípala, mohla by mne prozradit. Když jsem se ujistila, že nic takového tam opravdu nemám, teprve poté jsem se rozhlédla kolem sebe.
Tak, co teď? Ze všeho nejdřív bych měla zjistit, kolik jich tu je a jak jsou rozmístění. Teprve poté se uvidí…
Už jsem se chtěla vydat směrem k polorozpadlým domům. Druhá možnost byla oklika, ale já se rozhodla dát přednost rychlosti před bezpečností. Sotva jsem však udělala krok, zarazila jsem se. Ten divný pocit se sice neozval, ale stejně zde nebylo něco úplně v pohodě.
Na to, aby přepad byl co nejúspěšnější a ti lumpové měli dostatečně velké palebné pole, by museli uklidit tyhle trosky kolem, za kterými se budou obránci krýt. Nejsem odborník na taktiku, ale toto je snad jasný. Tak proč to, u Sitha, neudělali? Nakonec to ani nemusí být žádní otrapové. Třeba jsou to dělníci, o kterých Zalla nemá tucha. Nebo tu číhají na mne, což by se shodovalo s tím pocitem, ale… nikdo nemá důvod na mne útočit. Nejsem v ničem příliš dobrá. Nemám důležitou rodinu… Kdyby mne chtěli jen zajmout, tak vydírat by mohli pouze mého mistra... nebo bych pro něj mohla být něco jako sýr v pasti na myši... v každém případě budu ještě opatrnější. příliš mnoho věcí tu nehraje a nedává žádný smysl.
Též jsem si uvědomila, že jsem si doteď počínala trochu lehkovážně. Asi jako na nějakém výcviku, při kterém budu maximálně odhalena a dostanu vyhubováno.
Jsem hloupý tele. Toto není hra. Někdo vystrčí hlavu a uvidí mne. Právě teď bych si asi sama měla dát pohlavek.
Pár skoky jsem se ocitla za jakousi polozbořenou zídkou, zpod níž jsem vykukovala a pokoušela se pořádně rozhlížet. A tentokrát o dost pečlivěji.
Támhle ta zřícenina vypadá zajímavě. Tam určitě budou schovaný...
Pomocí Síly jsem v těch místech zapátrala a snažila se vnímat i to, kolik lidí by tam asi mohlo být.
Jinde by se utábořil jen hlupák, nebo excelentní taktik... no nic, odsud toho už moc neuvidím.
Teprve poté jsem vyrazila dál a oproti původnímu plánu to vzala oklikou. Nechtěla jsem riskovat útok ze shora a ze stran, které by vlastně poskytovaly úkryt nejen mě, ale i lidem za nimi.
Snažila jsem se jít zohlá, schovávat se za nejrůznější věci, které jsem viděla po cestě, přes otevřené prostory jsem se snažila přebíhat. Rozhlížela jsem se až v momentě, kdy jsem byla krytá. Též jsem se snažila nadělat co možná nejméně hluku.
Při této „procházce“ jsem se spoléhala hlavně na svůj zrak a Sílou jsem si spíše jen vypomáhala.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Rozhodla ses Zallu informovat o možné komplikaci a informovala ji o vývoji situace. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat - prakticky jenom po dobu, kterou potřebovala k vyťukání odpovědi.

Kód: Vybrat vše

Dobře, po projetí druhého kontrolního bodu nasimuluju poruchu a zastavím tak kolonu. Nechci znervózňovat posádku a říkat jim o nebezpečí, které zatím není akutní - navíc pokud tu opravdu máme špeha, tak nemusí vědět, že je někdo hledá vepředu. Nevím, kolik ti to dá času, ale půl hodiny snad určitě - dej vědět, jestli mám shánět posily,

prozradila Zalla, že si připravila nějakou pojistku pro případ nutnosti zdržení a tedy, že po projetí druhým možným přepadovým bodem, se ji rozhodne aplikovat. To ti dávalo každopádně o něco více prostoru pro podniknutí nějaké akce.

Tu jsi započala decentním skrytím své motorky a rozmyšlením plánu postupu. Proto jsi se vydala tou kratší a možná nebezpečnější cestou, ale ve skrytu prostředí tak, aby tě nemohl "nepřítel" spatřit.
Rozpadlé budovy ti naštěstí poskytovaly více než dostatek krytů pro pohyb a nemusela jsi se tolik věnovat tomu, aby tě nemohli spatřit - protože to by opravdu museli být vyloženě někde v budově, což nebyli. Díky průzkumu v Síle jsi zjistila, že v oblasti se nachází zhruba tři jedinci - jeden byl určitě na druhé straně silnice, ale dva setrvávali na té tvé.
Aby ses k nim dostala, tak ti stále zbývalo překonat ještě jednu budovu o jejíž stabilitě, jsi však mohla mít dost obávané pochybnosti.
Přízemí bylo celé výrazně sesypané a nedalo se nikudy projít skrz, tudíž jsi byla nucena vystoupit do prvního patra. Četné díry v podlaze, sem tam se sesypávající omítka, praskliny ve stěnách, stropech a podlahách - a tudy si musela projít celým patrem vpřed. Rozhodně se to netvářilo jako velice jednoduché a nebezpečí tam bez pochyb bylo.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Tak toto je fakt divný přepad. Jsou tu jenom tři až čtyři… i kdyby kolonu nechránil žádný Jedi, tak by stejně neměli žádnou šanci na úspěch… tedy pokud nemají nějaké pořádné eso v rukávu… o čemž pochybuju. Musí zde jít ještě o něco jiného… ale proč by mělo jít o mě?
Na chvíli jsem se zastavila, jednak abych se trochu vydýchala a druhak, abych si to celé trochu promyslela. Opírala jsem se o jednu stabilní zeď a netušila jsem, co si o tamto malém divadélku mám myslet.
Nakonec to opravdu můžou být jenom nějací dělníci… ale jestli tu něco opravují, proč nejsou spolu na jednom místě? Jejich práce by byla efektivnější… Navíc, to tu není moc bezpečné, takže by se navzájem chránili… Ne, musím se k nim přiblížit a pokusit se vyslechnout jejich hovor, musím zjistit, o co tady, u Sitha, jde. Ten jeden na druhý straně, teda pokud netrpí nějakou poruchou osobnosti, bude s největší pravděpodobností mlčet… ale ti dva, co jsou relativně blízko mě… ti by si mohli krátit volnou chvíli hovorem.
Rozhodla jsem se, že se k nim dostanu na takovou vzdálenost, aby bylo možné něco vyčmuchat.
A když si povídat nebudou, tak to celé obejdu a zajmu toho jedinýho na druhé straně...a nějak ho už mluvit donutím.
Chtě, nechtě, musela jsem vlézt do budovy, která vypadala, že mi každou chvíli spadne na hlavu. Přízemím bych prošla, kdybych se dokázala proměnit v nějakou ferokrysu. Což nehrozilo, takže jsem musela vyšplhat do prvního patra. Sotva jsem se tam dostala a uviděla tu spoušť, bylo mi jasný, že teď musím postupovat hlavně pomalu a opatrně. Nakonec jsem se rozhodla vydat se vpřed podél jedné obvodové zdi, která vypadala stabilněji než ta druhá. Než jsem však udělala krok a přenesla váhu na dané místo, nohou jsem napřed vyzkoušela pevnost toho konkrétního místa. Totéž jsem dělala pomocí Síly. Nepatrně jsem na danou oblast tlačila, abych viděla, zda se pod mírným tlakem zhroutí, nebo vydrží.