2. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny města:
Na tvou poznámku o klucích Sarwen reagoval jenom nějakým zamručením ve stylu "ne, jen by mě teď považovali skoro za pedofila, kdybych řekl holky", takže to něco vypovídalo o jeho věku v době onoho pozorování, i když jistá sis tím být nemohla.
Co se akce týkalo, tak zde ses rozhodla následovat Sarwenovo instrukce do puntíku - tedy skoro. Na seskok ses přichystala stejně - díky tomu jsi i neměla potíž dopadnout na nohy, nicméně pak ses rozhlížela, aby sis získala přehled o místnosti a teprve poté pokračovala dál podle instrukcí.
Ke svému překvapení jsi zjistila, že po onom seskoku bylo poměrně náročné se rychle zorientovat natož rozhlédnout a pochytit detaily, takže než jsi získala nějaký obrázek, tak zdánlivě uplynulo spousta času. Času, během něhož Sarwen provázkem přitáhl mřížku nazpět nahoru, kde se z nějakého důvodu uchytila a potom šikovným švihem uvolnil provázek a smotával jej nazpět, než vyrazil rychlým tempem do navrženého krytu. V něm byl nakonec jen těsně po tobě, což rozhodně neplánoval.
Ze svého porozhlédnutí jsi postřehla, že rozměr garáž byl překvapivě velký a mohlo by se sem vejít víc jak dvacet landspeederů, kdyby se úhledně naskládaly, nicméně nyní tu byly dva a množství beden v rohu, kam tě vyslal Sarwen. Nacházely se zde také dvě speederové motorky a jeden repulzorový tažný vozík. Při stranách se pak nacházelo spousta různého haraburdí sestávajícího se z různých plechových krytů, použitých součástek a všeho možného, co nějakým způsobem souviselo s technikou. Až jsi měla problém se v tom zorientovat.
Jestlipak uhádneš, proč jsem ti říkal, aby ses okamžitě vydala hned doleva a pak ke stěně sem, než abys udělala cokoliv jiného?
poznamenal Sarwen, zatímco se krytý bednou pořádně rozhlížel po garáži a naznačil ti, že nyní můžeš v klidu provést totéž. Kdyby ses nyní rozhlédl, tak až teď bys spatřila vchod dále, který tvořily starší dveře a všimla dlouhé válcovité trubky u jedné stěny, ne nepodobné hlavni tanku. Hlavní vjezd zvenčí jste měli zhruba po levici a mohli jste na něj dobře vidět, aniž by někdo dobře viděl na vás.
Vypadá to zatím čistě, takže si skočím pro cihličku,
špitnul ještě, než se rozhlédl a hbitě vyrazil kupředu. Nemířil přímo, ale skrčmo, potichu, jakoby se snad vznášel, ve stínech landspeederů, než se dostal ke speederové motorce, nahmatal v jejím spodku hledaný předmět a stejným způsobem se rychle vracel zpět. Zatím se ti navíc nedařilo vycítit žádnou blízkou přítomnost nikoho v Síle.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
V tomto garážoskladu bylo tolik věcí, že kdybych se snažila zapamatovat rozmístění každé bedny, tak se z toho nejspíš zblázním. Mezitím, co jsme se začali rozhlížet, jsem dostala trochu vyhubováno. Vážně jsem neměla náladu na podobné výtky. Já jsem přeci Jedi a moc dobře vím, co dělám. Nikde nikdo nebyl, tak co. Navíc do hlavy Sarwenovy vážně nevidím. Nad odpovědí jsem tedy příliš nepřemýšlela. Dokonce jsem i uvažovala nad tím, že neodpovím vůbec.
Ta jeho výtka mi ve skutečnosti vůbec nevadila. Ani se mnou nehla a celkem překvapivě mou náladu neposunula v žádném směru. Jeho kecy jsem se naučila vypouštět. Ale na druhou stranu, byla to otázka a možná bych odpovědět měla. Kvůli tomu žalobníčkování a tak. Nedokážu si ani představit, jak strašně by byl Siliin zklamaný, kdyby mne vážně označil za vzpurnou a neposlušnou.
Abychom neběželi za sebou, kdyby nás viděli? Aby ten druhý když tak mohl nějak zasáhnut? Ale vemte v potaz to, že já věděla, že dole nikdo nenní. Jsem Jedi, zapomínáte?
Běž se vycpat, dědku. Vždyť se toho tolik zase nestalo. Mám přece mozek a nejsem žádný droid, abych dělala jen to, na co bys mne naprogramoval.
Ale ani v duchu jsem však Sarwenovi nemohla příliš nadávat, neboť jsem byla zaměstnaná detailní prohlídkou.
Páni, takže zabavením jednoho tanku jsme jim asi moc problémů nenadělali… Musíme je za každou cenu eliminovat a klidně po sarwenovsku, hlavně aby to fungovalo.
Na tu hlaveň, kterou jsem viděla před pár týdny, asi už nezapomenu. Byl to příliš silný zážitek. A ta trubka vypadala skoro úplně stejně. Neměla jsem z toho vůbec radost. Bylo zřejmé, že s nimi musíme zatočit jednou pro vždy.
Kdyby to šlo takto dál, tak nás dříve, nebo později prostě převálcujou. A mistr je na všechno sám...
Na další Sarwenova slova jsem jen kývla hlavou. Já osobně nic necítila. Jen jsem se rozhlížela po těch nejlepších úkrytech a též jsem se dívala do míst, kterými pravděpodobně ti lumpové budou procházet. Abych si mohla představit, odkud bych měla nejlepší výhled bez hrozby odhalení a též jsem se snažila ještě odhalit nějakou „alternativní“ únikovou cestu. Nějaké kryty pro případnou přestřelku jsem moc neřešila, protože blaster stejně nemám a předpokládala jsem použití meče. Jinak jsem na práci neměla vůbec nic. Srdce mi tlouklo vzrušením, to ano, ale nezbývalo mi nic jiného než čekání na Sarwena a na náš cíl.

[Jordi Linx]

Quellor, Ruiny města:
Ze Sarwenovy otázky jsi nebyla příliš nadšená a to i proto, žes tak nějak neměla dojem z toho, že bys dělala něco špatně. A ať ses snažila odpovědět a vypadat při tom tak nějak neutrálně, bylo to na tobě i tak znát. Sarwen na tvou odpověď jenom zavrtěl hlavou, i když o nějakém extra zklamání se asi mluvit nedalo.
Jsem Jedi a vím všechno nejlíp. Jsem Jedi a nic se mi nemůže stát. Víš kolikrát jsem tohle slyšel? A víš, co se stává Jediům, kteří argumentují právě takhle? Drahá, Síla tě neochrání od všeho a měla bys ji spíš mít jako pomocníka, ne berlu, bez které nedovedeš chodit. A chybu jsi udělala v tom, že jsi hned po vstupu do neznámého místa zůstala stát na místě, teoreticky všem na očích, a vesele se rozhlížela. Kdyby tam byl bojový droid, jehož v Síle jen tak nezachytíš bez speciálního tréninku, protože není živá bytost, tak tě mohl v pohodě stihnout rozstřílet, Síla ne-Síla. Lepší nedůvěřivost a nejprve se krýt, ne mrtvej na zemi hnít,
neodpustil si Sarwen další výchovnou lekci, za níž si dle všeho hodlal skálopevně stát. Poté zkontroloval, jestli v garáži opět nikdo není, než opustil váš kryt a trochu posunul tři bedny, čímž váš kryt dost vylepšil, byť se do něj muselo přelézáním přes bednu. Takhle byla vaše pozice dobře bráněná a více než dobře připravená na ukrytí z většiny stran, přičemž byly zachovány i slušné pozorovací úhly.
Teď už budeme jenom čekat,
dodal nakonec, posadil se na zem tak, aby viděl skrze jednu škvíru, kterou připravil. Tys měla podobnou možnost, protože vytvořil další škvíru nedaleko.

Čekali jste asi tři nebo čtyři minuty, když se dveře do garáže otevřely a v nich se objevily nejprve dvě speederové motorky a teprve poté landspeeder. Ten dojel až ke kraji, nedaleko dveří, a začali z něj vystupovat lidé. Na šoféra a protější stranu jsi moc dobře neviděla, nicméně osobu vystupující na pravé straně jsi poznala až moc dobře. Možnost, že by ses při identifikaci dané osoby spletla a mylně jsi ji podezřívala za Myrka, byla velice mizivá, nicméně se nezdálo, že on byl ten šéf, protože hned spěchal na protější stranu. Doprovod se rozhlédl okolo, nicméně po krátké chvilce vyrazil dál do útrob základny. Pokud mezi sebou něco někteří z nich prohodili, tak jste nemohli nic zaslechnout. Nicméně vyzbrojení mužů blasterovými puškami bylo dost zřetelné, tedy s vyjmou Myrka.

[Hayasan]

Quellor, Ruiny města:
Možná bych měla být naštvaná, možná bych měla házet uraženými pohledy, jenže Sarwenova slova mne zaujala do té míry, že jsem zapomněla i to, že mne sjel jak malou holku a oslovil mne jako „drahou“. Trochu podezřívavým pohledem jsem sjela celý jeho zevnějšek. Trochu jsem od něj i ustoupila. Mistr mu sice věřil, tak bych mu měla věřit i já, jenže…
Řekněte, kdo jste, Sarwene? Jak to, že se orientujete v problematice Síly? To, jak jste se mne ptal na to, jestli neexistuje nějaká silová technika na omráčení… vy jste ze sebe pitomce jenom dělal. Věděl jste, že existuje. A teď to o těch droidech… jak to, u Sitha, můžete tolik vědět? Nehledě na to, že dle vašeho vyprávění se s Jedii potkáváte celkem běžně. Kolik Jediů vidí za celý svůj život nějaký obyčejný pašerák, hm? A hlavně, jak mám s vámi spolupracovat a věřit vám, když klidně můžete být, nedovedu si ani představit, kdo. Nenechám si krýt záda od nějakého pana tajemného, který mi do nich klidně může vrazit kudlu, i když tedy nevím, proč byste to dělal. Už nevěřím ani tomu, že jste bývalý pašerák a nevím, co je u vás jen přetvářka a co je pravda. Orientujete se ve věcech, o kterých by nějaký bývalý pašerák neměl vědět vůbec nic. Všimla jsem si toho už na začátku, ale myslela jsem si, že jste jen dobrej a máte hodně velký záběr. Teď už je těch náhod tak akorát dost, nemyslíte? Zkuste se mnou, alespoň jednou, hrát na férovku,
tento malý proslov jsem šeptem na Sarwena vychrlila. Sice jsem považovala za možné, že to pochytil všechno od mistra, koneckonců, času spolu zřejmě strávili dost, jenže klidně v tom mohlo být i něco víc. To, že jsem z něj třeba já Sílu necítila, neznamená, že ji neumí používat. Mistr mi přece taky dokázal úplně zmizet.
Sledovala jsem ho hodně podezíravě. Absolutně jsem nevěděla, na čem jsem. U dříve sice Sarwen prokazoval abnormální orientaci ve struktuře Řádu a já si toho všimla, ale teď se při své snaze o mou výchovu asi jen blbě prokecl.
K diskusi o tom, že kdyby tam byli droidi, tak bych o nich věděla taky, protože by měl s nimi Sarwen plné ruce práce, jsem se nevracela. Spíše mne žralo to, že nemám absolutně žádné tušení, co to tu mám vedle sebe za měňavce. Mechanika, pašeráka, zkušeného vyšetřovatele? Nebo všechno to kolem je jen maska? A skutečný Sarwen je někdo úplně jiný?
Též jsem netušila, co udělám, až mi Sarwen řekne něco ve stylu „do toho ti nic není“. Krčila jsem se v úkrytu v neznámém prostředí, číhala na bandity a hlavně jsem si nebyla jistá, jestli vůbec mám, co se týče spolupráce se Sarwenem, vůbec na výběr. Bylo mi jasný, že slabší z naší dvojice jsem já.

Při příchodu těch lupičů, jsem byla úplně klidná, neb mne stresuje spíš to čekání na akci víc, než samotná akce. A i ten stres před akcí byl potlačen nutností zabývat se Sarwenem. Ať už Sarwen nakonec odpověděl jakkoliv, spolupracovat s ním jsem musela. Neměla jsem možnost volby. Nebyla jsem si jistá, jestli bych si sama poradila. Tedy, ven bych se dostala bez problémů, možná bych se tu i zvládla porozhlédnout, ale eliminovat vůdce? To by šlo hodně těžko.
V momentě, kdy jsem si všimla Myrka, tak jsem snad i zapomněla dýchat.
U Sitha, co ten tady dělá? Určitě to musí být náš člověk… vždyť Myrk… je hezčí než Kachon a umí dobře líbat… a byla jsem ochotná s ním i spát… on mezi ně určitě patřit nemůže, to je kolosální krávovina.
Nevěděla jsem přesně, co dělat. Mám riskovat, že si nás všimnou a pošeptat to Sarwenovi? Nebo si to nechat pro sebe? Je vůbec důležité, že jsem ho poznala?
Kdyby tu byl mistr, tak mu to samozřejmě vyklopím… jenže, on je tady Sarwen…
Nakonec jsem se rozhodla. Sice to může být jen nepodstatný detail, ale kdyby byl Myrk náš člověk, dost by nám to ulehčilo situaci. Pohledem jsem zkontrolovala naše cíle, abych se ujistila, že při šeptání do Sarwenova ouška mne nemohou vidět. Naklonila jsem se k němu blíž, než bych bývala udělala za normálních okolností a co nejtišeji, ale tak, aby mne mohl slyšet, jsem mu řekla to nejpodstatnější.
Jednoho z nich poznávám. Myrka, toho bez blasterové pušky. Pohyboval se ve městě a dělal mi doprovod při mé výpravě do Zakázané zóny,
své úvahy jsem však Sarwenovy nesdělila. Bylo by to úplně zbytečné, protože pokud je to skutečně náš člověk, tak o něm ví od mistra. Určitě by mu takový nepodstatný detail nezapomněl sdělit.
Ale, pokud by patřil k nám, tak proč to stopování? Třeba nám ještě nemohl dát vědět…
O dalším postupu jsme se nebavili, takže jsem vyčkávala na místě a čekala na další instrukce. Snažila jsem se sice obhlížet celou skupinku, ale Myrk mé oči přitahoval nejvíc.

[Jordi Linx]

Quellor, Základna zlodějů:
Další lekcí tě Sarwen opět vykolejil natolik, že jsi najednou nevěděl, na čem vlastně jsi. Opanovala tě hrůza z neznámého a nejistota ohledně osoby, s níž jsi trávila již celý den a vůči ní se ti dařilo měnit názor rychleji, než se převlékat. A to samo o sobě už znamenalo docela dost, protože jsi na své ženské vlastnosti nedávala dopustit. Sarwenův výraz při tvé poznámce byl navíc vše říkající - nebyl nikterak nadšen, že tohle musí řešit právě teď a právě tady.
Na to teď není čas a i kdyby byl, tak k tomu stejně nejsi dostatečně oprávněná. Musíš se spokojit s tím, že mi věří Arij a že mi věří natolik, abychom tady byli teď oba,
odsekl nakonec zcela jednoduše a dál se tím nijak výrazně nezabýval. Ostatně ani nemohl k právě přijezdivší delegaci, což mu vlastně tak trochu hrálo do karet.

Postava Myrka ti radost neudělala a napadlo tě, jestli to nebyl nějaký váš nastrčený agent. Dokonce jsi zvažovala o tom neříci Sarwenovi, ale nakonec jsi mu to přeci jen řekla a jeho výraz ti ještě před odpovědí řekl, že o žádném agentovi nejspíš řeč nebude.
Jseš si jistá? To by jen potvrzovalo, odkud získávají informace i když tohle bylo jasné skoro od počátku. Na co všechno si ohledně jeho vzpomeneš? Jinak, přemýšlej o tom a rychle a potichu za mnou,
zareagoval tiše, jakmile se zavřely dveře s doprovodem, aby si něco uvědomil a vyrazil rychle právě k těm dveřím. Jako obvykle prokázal mrštnost a velice rychle se dostal až ke dveřím, aby se nejprve nalepil na ně a poslouchal. Dveře byly již elektronické, takže jejich otevření by ještě mohlo zalarmovat odcházející skupinu. Takhle chvilku zůstal, než se od dveří odlepil a podíval se po technice.
Šli zhruba doleva, takže potom vyrazíme tamtudy taky, ale nejdřív tu máme práci k sabotáži. Já se postarám o landspeedery a na každém nasimuluju jinou poruchu. Ty se podívej na speederové motorky a zkus sledovat, jestli se k nám někdo neblíží. Na jedné odklop sedačku a jenom zpřeházej několik drátů, která tam jsou připojené. Na druhé se podívej z boku a najdeš tam takové čtvercové kolečko, to odšroubuj a někam ho zahoď. Takhle jim ty stroje moc dlouho neposlouží,
informoval tě nakonec a okamžitě se pustil do práce a očekával totéž od tebe. Zároveň byla také možnost se více bavit o Myrkovi a o tom, co byl vlastně zač.

[Hayasan]

Quellor, Základna zlodějů:
Když se Sarwen začal odvolávat na mistra, tak možná nevědomky použil ten nejsilnější možný argument. Tedy, ne že bych si nebyla vědoma toho, že mu mistr opravdu hodně věřil, ale stejně mi ty Sarwenovy znalosti a vůbec celá jeho osoba značně vrtala hlavou.
Jediné, na co jsem se zmohla, byl velmi nespokojený pohled, který jsem k Sarwenovy vyslala. Nedokázala jsem si dost dobře představit, co je vlastně Sarwen zač. Jenže, pravda byla taková, že na nějaké mé představy a úvahy ani nebyl pořádně čas.

Tentokrát jsem Sarwena poslechla na slovo. Kdo ví, co bych mohla udělat špatně. Tak rychle jako on, jsem ale běžet nedokázala. Měla jsem menší nohy, byla jsem o dost mladší, takže jsem o kousek zaostávala, ale nebylo to tím, že bych to chtěla dělat naschvál. Dokonce jsem i přemohla mírnou bolest nohou. I když ten běh mi v tomto směru trochu pomohl, neb jsem si mohla protáhnout nohy.
Zastavila jsem u Sarwena a napodobila jsem ho. Na rozdíl od něj (tedy za předpokladu, že to není nějaký maskující se Jedi, neb i to byla jedna z možností, která mne napadla), jsem si opět vypomohla trochu Sílou a pokusila si zlepšit sluch. Třeba bych mohla zaslechnout něco důležitého.
V momentě, kdy přestal poslouchat, jsem udělala totéž, tedy pokud jsem díky Síle ještě něco neslyšela. Na jeho instrukce jsem kývla hlavou.
Čtvercové kolečko? Oj, Sílo, to je jako co? Čtverec, který se tváří jako kolečko, nebo kolečko, které se tváří jako čtverec?
Znovu jsem se jala monitorovat okolí pomocí Síly. Na rozhlížení se po živých bytostech to bylo v tuto chvíli nejlepší už jenom proto, že jsem byla nucena věnovat se motorkám. Sotva jsem přistoupila k první, tak jsem odklopila tu sedačku a jala si hrát na škatulata s drátky. Též jsem začala Sarwenovi vyprávět o Myrkovi. Tak, aby t slyšel, ale zbytečně jsem neřvala.
No, já toho o Myrkovi kromě toho, že umí dobře líbat, ani moc nevím. Ale řekla bych, že není jediný a má hodně dobrý konexe. Dostala jsem na něj tip od pár maníků, se kterými jsem se setkala první den. Byli tak trochu hm… zaražení. Jenže byl večer, já byla unavená, moc jsem si je neprohlížela a už ani nevím, jaký měli vlasy. Potom s ním byla jakási holka a strašně ji štvalo, že jsme spolu flirtovali. Tu jsem si prohlídla líp. Ale teď po měsíci… no, nevím, kdybych ji viděla před sebou, nebo můžu poskytnout hrubý popis…
Pokud přehazování drátků v sobě neskýtalo nějaký zádrhel, vrátila jsem sedačku do původní polohy a za řečnění jsem přešla k motorce druhé. Kde jsem se na popsaném místě jala hledat to čtvercové kolečko.
Existuje i čtvercový obdélník?
Sarwenovi jsem se jen trošku v duchu poušklíbla, neb má mysl byla zaměstnána hledáním toho kolečka a vzpomínkami na Myrka.
Vlastně, už tenkrát mi přišel podezřelý. Zavedl mne do Zakázané zóny, nechal mne uprostřed trosek s tím, že mi bude malovat šipky, abych trefila. Nehrálo mi to, zdálo se mi to divný, jako by s tím dopředu počítal, víte? Kdo normální by sebou tahal nějakou barvu na kreslení, když jde dělat doprovod? Normálně přece měl počítat s tím, že půjde se mnou i nazpátek. Navíc jsem měla z toho celkem blbé pocity, tak jsem našla alternativní cestu. A potom, když jsem měla hlídat ten konvoj, tak jsem ještě nestačila opustit barák a už se na mne přilípl s tím, že mi bude pomáhat. Ale já si pamatovala tu jeho pomoc od minule, tak jsem mu akorát pěstí rozbila nos.
Pokud jsem to kolečko našla a bylo-li možné strčit ho do kapsy, tak jsem to udělala. Kdybych ho jen tak zahodila, klidně by ho někdo mohl najít. Jestliže to však možné nebylo, tak jsem ho prostě poslala po zemi co nejdál. Házet jsem nechtěla, abych nezpůsobila nějakou pohromu.
Oni totiž věděli, že tam nebude mistr. To přepadení určitě nebyla náhoda, když se na to teď koukám. Myrk sto pro nebude jediný špeh. Kdyby se víc motal kolem mistra, tak bych si ho všimla. Řekla bych, že se kolem mistra motá ještě někdo.
Vyslovila jsem všechny své domněnky, a pokud Sarwen ještě nebyl hotový, tak jsem na něj počkala. Jenže při tom čekání mi konečně docvaklo to, na co jsem měla přijít už dávno sama.
Já jsem tak blbá a naivní kráva. Vždyť přece říkal, že když je člověk pohotový, tak tu může zbohatnout, nebo něco podobného…Měla jsem si toho všimnout. Měla jsem to říct mistrovi… a nemuselo by k tomu přepadení vůbec dojít.
Byla jsem z toho celkem rozhozená. Nějak jsem se to snažila vydýchat, ale nešlo to. Předpokládala jsem, ze mne bude mistr strašlivě zklamaný a já začala jsem připomínat spíše zmoklou slepici než cokolivjiného.
Sarwene, tohle tady, to přepadení konvoje, ty loupeže… to všechno je jen moje chyba, víte? Myrk… my jsme si povídali… byly tam náznaky, moc dobře si vzpomínám, jak kecal o šikovných lidech a příležitostech… Kdybych se tak strašně nelitovala a nebyla na všechny naštvaná, určitě by mi to neuteklo,
dlaněmi jsem si promnula obličej. Já jsem asi jen velký řetězec chyb. Tohle by se jinému Jedimu určitě nestalo. Tohle přehlédnutí prostě nešlo nijak omluvit.
A vaše odpověď je nicneříkající konstatování.
Jenže problém je v tom, že když budeme pokračovat, tak v podstatě budu opakovat tu samou chybu. Já… nevím, vůbec nevím, co teď dělat.
Vy máte na své straně jednoho strašně silného spojence a tím je mistr. Věřte mi, Sarwene, že kdyby mne za vámi neposlal on, ale kdokoliv jiný, tak s vámi už dál nejdu, dokud byste to nevysvětlil. Takže... co teď? Jdeme za nimi?
Věděla jsem, že jsem udělala mistrovi příšernu ostudu. Vždyť jeho padwan by měl být dokonalý a Taso dokonalá určitě byla. Zrovna mi sice strašně scházel. Připadala jsem si strašně hloupá. Sice jsem v té době ještě o těch krádežích nevěděla a pak jsem Myrka z hlavy vypustila úplně, ale stejně to měl mistr vědět.
Přes to všechno nic nenaznačovalo tomu, že bych se nějak hroutila, vlastně jsem k tomu neměla ani důvod. Spíš jsem si připadala jako úplný pitomec.

[Jordi Linx]

Quellor, Základna zlodějů:
Sabotáž motorek se dle daných instrukcí ukázala relativně jako hračka, minimálně co se přehazování drátů týkalo. S čtvercovým kolečkem to bylo trochu složitější, ale nakonec jsi ho přeci jen našla, protože bylo trochu schované za jedním krytem. Odmontování nakonec nebylo nijak výrazně těžké a zanedlouho sis ho mohla strčit do kapsy, kde by ti nemělo vzhledem ke své malé výšce moc překážet.
Sarwen mezitím otevřel kapotu jednoho landspeederu a něco tam udělal, zatímco pod druhý se svezl, až byl kompletně schovaný. Nebylo pochyb, že jeho sabotáž bude velice důmyslná a možná až trochu zlomyslná - ten pocit jsi nicméně vycítila z něho a ne techniky práce.
A protože se nikdo neblížil, tak jsi mohla vyprávět o "svém" vztahu s Myrkem a předat Sarwenovi všechny poznatky, které se ti povedlo nastřádat. A čím více jsi toho říkala, tím více sis uvědomila několik faktů, které předtím nebyly příliš jasné.
Jen tak tě tam nechal? To řekl, nebo k tomu byl i nějaký další důvod? A kdyže přesně to bylo?
zareagoval nejprve Sarwen, když se soukal zpoza vozu a vyrazil k dalšímu vozidlo, aby pokračoval ve svém škození. Tempo a jistota, s níž postupoval, by možná stačila na ochromení vozového parku Chrámu Jedi během jednoho dne.
A nemusíš se tolik proklínat, děvče. Víš kolik tvých vrstveníků a i mnohem starších jedinců udělalo takovou chybu? Sice z hlediska vztahů by sis to měl víc hlídat, ale zdá se, že ten Myrk umí holky oblbovat dost slušně. Každopádně ho chceme chytit a trochu proklepnout, protože tyhle spojky dovedou prozradit mnohdy více, než ti nejvyšší. A co se dalších špehů týká - tak o tom nejblíž mistrovi víme už nějakou dobu, ale naneštěstí ho má jenom sledovat. To, že Arij sleduje jeho, mu už jaksi uniká,
promluvil nakonec a snažil se o něco na způsob uklidnění. Nijak ho neštvalo, žes "mohla všemu zabránit před tím", nebo to rozhodně nedával nijak najevo.

Protože se sabotážemi již skončil, vyrazil zpátky ke dveřím a chvilku naslouchal, jestli někoho neuslyší. Zároveň věnoval tázavý pohled tobě, kdys mu jen mohla potvrdit, že tam opravdu nikdo nebyl a mohli jste tedy vyrazit dál. Ze svého dřívějšího pozorování jsi nakonec odvodila jen směr kterým šli, i když jsi vnímala a slyšela jít o něco déle než Sarwen. Na zaslechnutí nějakého hovoru to však bylo příliš daleko.

Chodbou po stopách velícího skupiny jste kráčeli necelou minutu, když jsi vycítila živou bytost blížící se pomalu k vám. Ke schování nebylo mnoho času a vlastně se nabízely jen dvoje dveře - ty napravo a jedny nalevo, přičemž ani jedny nebyly nikterak označeny.

[Hayasan]

Quellor, Základna zlodějů:
Při oslovení „děvče“, jsem sebou sice trochu škubla, protože to vážně nesnáším, ale nakonec jsem usoudila, že si to vlastně zasloužím. Jen děvče by se dopustilo takové chyby. Takže jsem ani neuvažovala nad tím, že to Sarwenovy oplatím a nazvu ho dědou, stařešinou, nebo tak nějak.
Další prořeknutí, cca už třetí během několika málo minut, jsme však nijak nekomentovala.
Nooo, začala jsem vzpomínat, neboť čas jsem na Quelloru nijak zvlášť nesledovala. Já ani pořádně nevěděla, co je za den. Hmmm, snažila jsem se získat trochu času na přemýšlení. Pět týdnů? Jo, zhruba pět týdnů. Prostě mu někdo zavolal a on odešel. Tuším, že říkal, že ještě něco má. A chtěl mi kreslit na cestu domů šipky. I když jsem se snažila poslouchat, tak jsem nic neslyšela. Před tím se mne snažil přemluvit, abych se k němu přidala. Víte, vůbec netuším, na co jsem tedy myslela. Mám totiž takové tušení, že jsem nemyslela vůbec. Když jsem už přehlédla tam ty narážky, jak mi mohlo uniknout toto? To je to stejný, jako byste mi dal facku a já si jí taky nevšimla,
povzdechla jsem si.
Budu daleko od pravdy, když vyslovím domněnku ohledně toho, že mne chtěl zajmout a ke spolupráci třeba nějak přinutit? Já mu toho totiž o sobě celkem dost navykládala.
Ještě to by mi ke štěstí scházelo, aby mne tenkrát zajal. Jak by to bylo se mnou jen dopadlo? Asi hodně špatně…
Na další Sarwenovy řeči jsem jen trochu pohodila hlavou. On to prostě nemůže pochopit.
Jo, jenže každý nemá nejlepšího mistra v galaxii.
Ten nápad s chytáním Myrka se mi dost líbil. Měla jsem na něj neuvěřitelnou pifku. Kdyby se nepřátelil s tou bandou, tak já bych neudělala ten kiks.
Jestli budu mít jen malou příležitost, tak ho praštím znovu.
Když ho zajmeme, můžu znovu využít sílu své pěsti? Kdybyste to teda neřekl mistrovi, protože… hm… jestli se dozví, že jsem ho už jednou praštila, tak určitě nebude nadšený a v kombinaci se vším tím tadyhle…
Normálně bych se asi radovala z toho, že jsem alespoň částečně „odhalila“ špeha, ale pořád jsem si vyčítala toho Myrka. A to i přes Sarwenovo uklidňování. To, že mistr sleduje dalšího špeha, ve mne vzbudilo něco jako hrdost, která dokonce na chvíli i převládla nad pocitem viny. Opět se mi potvrdilo, že Siliin není jen dobrý, je nejlepší.

Následovali jsme tedy tu skupinku. Vlastně, nutnost dávat pořádný pozor bylo na mé výčitky tím nejlepším možným lékem. Musely být totiž zatlačeny do pozadí. Díky tomu, že jsem se dokázala své pocity odsunout na druhou kolej, jsem pomocí Síly ucítila přibližujícího se jedince.
Někdo sem jde! Je blízko!
Zasykla jsem na Sarwena. Pokud udělal gesto k nějakým určitým dveřím, bez váhání jsem poslechla. Jestliže neudělal, vybrala jsem si ty bližší, což v mém případě byly ty levé.

[Jordi Linx]

Quellor, Základna zlodějů:
Ani konsolidace ze Sarwenovy strany příliš nepomáhala zahnat ono uvědomění, že jsi teoreticky mohla za to, co se později stalo, protože se ti nepovedlo odhalit Myrka mnohem dřív. Do jaké míry to však byla pravda, to jsi nakonec mohla jenom těžko usuzovat, i když v tu chvíli bylo asi důležitější, jak jsi se cítila.
Pět týdnů, to by sedělo na jednu akci. Navíc jeho komlink by se hodil, třeba by se z něho dalo ještě něco dostat a zjistit, co všechno tihle zlodějíčci stihli prozkoumat. Paradoxně by nám tím mohli dost pomoct. Jinak si nemyslím, že tě chtěl zajmout. Ze začátku jsi neměla s mistrem úplně dobře nakročeno že? A proč nemít na své straně rebela s potenciálem Jediho, který se cítí zavrhnutý a nemá co dělat?
reagoval Sarwen na upřesnění informací ohledně tvého prvního setkání s Myrkem a vyslovil svou vlastní teorii, která se poněkud lišila od té tvé. Navíc jsi na jeho tváři opět spatřila ten zamyšlený výraz, jak si nejspíš opět zpracovával všechny informace a opakovaně si je procházel ve své hlavě.
Sarwen nestihl ani reagovat na tvou poznámku o udeření Myrka, jakmile se vám dostane do rukou, když jsi ho varovala o příchozím. Tvé reflexy ve výběru dveří byly nakonec rychlejšího než jeho a tak se stalo, že to byl tentokrát on, kdo následoval tebe. Netrvalo tak dlouho a byli jste oba schovaní za dveřmi vlevo.

Místnost, v níž jste se octli byla naštěstí prázdná - tedy spíše z části zborcená a ve zbytku bylo dávno neaktivní jídelní zařízení. Sarwen si vše prohlížel, zatímco byl nalepený na dveře a snažil se naslouchat. Po chvilce jsi nakonec rozpoznala, že se jednalo o dvě osoby kráčející okolo vaší lokace, ale očividně neměli zájem o vaši místnost. Ta kromě židle a rozbitého stolu už mnoho dalšího nenabízela, nicméně Sarwen se rozhodl otevřít zařízení na jídlo, jakmile si byl jistý, že máte chvilku klidu, aby ze zařízení ukořistil několik drátků.
... univerzální otvírač zámků. A jak budeš to Myrka vyslýchat, to bude na tobě, stačí, když v nějaké rozumné formě přežije,
vysvětlil svou činnost a vrátil se zpět k tobě ke dveřím a čekal, zda-li máte před sebou volnou cestu, což se opět na nějaký moment zdálo.

[Hayasan]

Quellor, Základna zlodějů:
Kdyby to pomohlo, tak bych si sama nejraději nafackovala. Poslouchat dál Sarwena bylo vyloženě utrpení. Nic z toho, co se děje a co se stalo, se vlastně ani dít nemuselo. Stačilo by, kdybych použila hlavu a nenechala se tak hloupě využít, zneužít a oblbnout. Připadala jsem si jak v hodně špatném filmu, dokonce jsem i zadoufala, že je to jen sen, ze kterého se probudím. Na nějakou noční můru by to byl takřka dokonalý námět.

To, že mi ti dva muži splynuli v jednoho, jsem příliš neocenila. Ještě víc mne to rozhodilo. Připadala jsem si, že už neumím pořádně ani používat Sílu a své emoce odsunout stranou. Vždyť tohle by se mi přece stávat nemělo.
Tak nakonec byli dva, ale přešli nás… za chvíli budeme moci jít.
Zatímco Sarwen místnost prohlížel, já byla tak nějak bez energie. Opírala jsem se o rozbitý stůl, sledovala svého parťáka a uvažovala spíš o něm. Snažila jsem se totiž nemyslet na Myrka, na ty přepady, krádeže a možná úmrtí, která kvůli nim nastaly…
Jedi asi nebude. Spíš jen někdo, kdo se v přítomnosti Jediů pohybuje opravdu hodně dlouho. Pokaždé se přece na mne díval, aby se ujistil třeba o tom, že už jsou dostatečně daleko. Dělal to spíš automaticky. Což by Jediho vylučovalo. Tedy, pokud by to jen hodně dobře nepředstíral. A všechny ty detaily, kterými mne zahrnoval o správném chování… zase nepochytil za pár týdnů. To by totiž na něj někdo musel doslova vyklopit. Ty postřehy asi sbíral léta…
Když padla slova o vyslýchání Myrka, trochu ve mne hrklo. Mistr ho vezme do parády nakonec asi taky, a i kdyby ne, tak by se dozvěděl, že jsem ho zmlátila. A pokud jsem ho nezklamala doteď, tak potom by byl zklamaný určitě.
Víte… Sarwene….,
zhluboka jsem si povzdechla. Následující slova jsem nechtěla ani vyslovit.
Nejsem způsobilá k jeho výslechu. Já bych ho zabila. A mistr… myslím si, že kdyby se to dozvěděl, a že se to dozví, protože se bude ptát a já mistrovi nedokážu lhát… teda, mohla bych se přeslechnout a neodpovědět, nebo říct jen půl pravdy… jenže mistr všechny tyto mé kličky zná a většinou ze mne všechno vytáhne, kolikrát jsem se nechtíc už musela sama přiznat… tak… pokud nebude po té sérii chyb strašlivě zklamaný, tak teď by byl určitě. Já… ne, k Myrkovi mne, prosím, nepouštějte. Nebo se neovládnu a dopadne to blbě pro mne i pro něj,
na Myrka jsem byla neuvěřitelně naštvaná. V podstatě bych mu nejraději zakroutila krkem. Mne osobně by snad ani nenapadlo, aby se pokoušela o podobně hnusné zneužití ostatních. Jasně, byly tu mé průšvihy, občas více než nevhodné chování… ale snažit se proti sobě poštvat dva Jedie? Snažit se jednoho z nich přetáhnout sice asi ne k Temné straně, ale minimálně mezi obyčejné lapky a zloděje?
Když jsem viděla Sarwenovo počínání, tak jsem si asi dvakrát zkontrolovala, že ti dva jsou už pryč. Po tom, co jsem je nedokázala odlišit, jsem si moc nevěřila.
Nikdo tam není,
prohlásila jsem až v momentě, kdy jsem o tom byla skálopevně přesvědčená. Odlepila jsem se od zbytku stolu a po primitivních nástrojích jsem jen loupla okem. Vždyť já se přes leckterý zámek dostanu taky, pokud tedy není příliš složitý.

[Jordi Linx]

Quellor, Základna zlodějů:
S čistou cestou jste konečně mohli opět pokročit dále. Tentokráte jste se urazili mnohem větší vzdálenost, než bylo zapotřebí se schovat a poté ještě jednou. Naštěstí pro vás vždy byla poblíž nějaká místnost nebo prostora, kam jste se mohli na chvilku zašít. A protože jsi dovedla vycítit posádku základny včas, nemuseli jste ani zbytečně spěchat a přemrštěně riskovat. Ještě před opuštěním místnosti Sarwen zareagoval pouze:
Stejně ho musíme nejdřív chytit,
na poznámku o tobě a tvé nevhodnosti k výslechu Myrka. Dál již byla vaše komunikace toho tiššího a gestikulačního rázu, abyste zabránili vašemu odhalení.

Po chvilce cesty jste se octli na odbočce - respektive u turbovýtahu vedoucího nejspíše níž a možností pokračovat chodbou dále. V dohledu ani v dosahu tvých schopností se nikdo nenacházelo, takže jste mohli i tiše mluvit a na chvilku se zdržet. Sarwen se rozhlížel okolo a snažil se najít nějaká vodítka, nebo alternativy, ale nezdálo se, že by v tom byl úspěšný.
I kdyby jeli dolů, tak nevím, jestli je ten turbovýtah monitorovaný, navíc tu nikde není žádné schodiště poblíž, takže by to znamenalo, že prostory dole jsou dostatečně bezpečné v případě útoku. Naneštěstí pochybuju, že bychom tu nalezli něco jako počítačovou centrálu nebo centrální řídící systém,
rozhodl se podělit o své konkrétní myšlenky a blíže si prohlédnul podlahu, jestli třeba nebude schopen rozpoznat kudy, se častěji chodí. Nicméně byla již hodně vyšlapaná a spíše se zdálo, že častěji se chodilo dále chodbou. Měla jsi chvilku a možnost pro vyjádření vlastního názoru nebo dokonce šanci pokusit se nějak zjistit, kudy byste se měli vydat. Na první pohled však nic neukazovalo žádné indicie.

[Hayasan]

Quellor, Základna zlodějů:
Ze Sarwenovy řeči jsem toho moc nepobrala. Absolutně jsem nechápala, proč by měly být prostory dole bezpečné v případě útoku. Navíc to, že schodiště nevidíme, ještě neznamená, že tu někde nemůže být. Svým schopnostem ohledně Síly a vycítění čehokoliv jsem příliš nevěřila. Určitě za to mohlo to, že jsem byla úplně rozhozená a možná se mi to nedařilo zvládat tak, jak bych byla bývala chtěla a jak jsem si myslela.
S mírným povzdechem jsem si tedy alespoň prohlídla ten turbovýtah.
Jestli by na ovládacím panelu byl prach, tak to znamená, že je nepoužívanej a že šli chodbou…
Nicméně udělala jsem to spíš pro formu a abych zde jen tak nestála. Dost jsem pochybovala o tom, že Sarwen se na to nepodíval jako první. Též jsem popošla pár kroků chodbou dopředu, abych se mohla rozhlédnout trochu lépe a zjistit, jestli třeba to avizovaný schodiště není jen o kousek vedle. Poté jsem se vrátila a též jsem se rozhodla přispět s nějakým tím nápadem.
Sarwene? Utáhly by ty jejich generátory vůbec turbovýtah? Nepřetěžovalo by je to zbytečně? Takové jedno použití musí přece žrát spoustu energie, což je vlastně strašný, jednorázový nápor na síť a…,
v této oblasti jsem se moc nevyznala. Měla jsem sice za sebou nějaké technické základy, ale závěrečná zkouška byla lehká, nějaký ten pátek to je a já se věnovala spíš psaní sprostých vzkazů jedné twi´lečce víc, než poslouchání instruktora, takže jsem ani přesně nevěděla, jestli vůbec po takovém náporu můžou vyhořet, nebo jestli tam třeba není nějaká zpětná kontrola, či něco podobného.
A bylo by vůbec bezpečný něco takovýho používat, když může být narušena statika budovy? Třeba to schodiště je za nejbližším rohem… Já bych to vzala tou chodbou, neboť u ní nějaký monitoring zřejmě nehrozí a vrátit se přece můžeme vždycky. Napřed vyzkoušíme tu méně nebezpečnou variantu, ne?
Dál jsem mluvila, ale šeptala jsem. I když jsem okolí vnímala pomocí Síly, tak ten předchozí omyl mne trochu vylekal, takže jsem měla i nastražené uši, jestli třeba něco neuslyším a mluvila jsem potišeji, než bylo nezbytně nutné. Skoro na hranici slyšitelnosti.
Nedělala jsem nic, dokud Sarwen nerozhodl, co dál. I kdyby se nakonec rozhodl, že pojedeme výtahem, tak bych proti tomu nijak neprotestovala.

[Jordi Linx]

Quellor, Základna zlodějů:
Po předchozí nepříliš jasné zkušenosti jsi začala poněkud pochybovat o svých schopnostech, ale o tomhle ses Sarwenovi nezmínila. Naopak ses rozhodla zkoumat okolí i podle svého a zaměřila se třeba na ovládací panel turbovýtahu, k čemuž jsi posléze přidala i několik svých teorií o turbovýtazích a doufala, žes nebyla až tak daleko od pravdy. Co se panelu k ovládání týkalo, tak tam se jen potvrdilo, že byl výtah používaný, ale jak často, to jsi nemohla přesně říci. Tvůj průzkum kousek kupředu naneštěstí neodhalil žádné schodiště nebo něco podobného, tudíž alternativní cesta tímto směrem nebyla reálná. Cestou dál jsi zahlédla jenom jedny dveře do strany a ty se nezdály nikterak výrazněji důležité.
Ty generátory to nevytěžuje tolik, jak by sis mohla myslet. Vem si, kolik je turbovýtahů ve hvězdné lodi a jak často jsou vytěžované? Pořád v provozu a ještě spousta dalšího ... krátce řečeno, nepotřebuje mnoho. Ale ano, půjdeme nejdříve dál a případně se vrátíme - když riskovat, tak až když není další řešení,
odsouhlasil Sarwen pokračování dál chodbou a věnoval ještě jeden zkoumavý pohled turbovýtahu, jakoby mu měl prozradit něco více, což se samozřejmě nestalo. Vyrazili jste tedy dál chodbou, kde jste zatím na nikoho dalšího nenarazili.
A statiku nenaruší - turbovýtahy nerozšiřují vibrace mimo svou konstrukci - navrženy jsou tak proto, že ve vesmírných lodích by tohle mohl být problém a proč mít víc druhů turbovýtahů?
jal se tě nakonec trochu poopravit, aby opět přešel do čistě gestikulačního módu, jak jste vyrazili vpřed.

Po chvilce cesty jsi zaznamenala něčí přítomnost, nicméně se ta osoby nepohybovala. Pokud bys na ten fakt upozornila Sarwena, tak byste opatrněji pokračovali dále připraveni dotyčného případně omráčit, nicméně by se tak nestalo, dokud byste nedorazili až ke dveřím, za nímž se dotyčný nacházel. Vzhledem k blízkosti jsi mohla s relativně velkou jistotou říci, že tam byl opravdu jenom jeden člověk. A možná by sis troufla říci, že i když byl při vědomí, tak nebyl při nějaké zvýšené pozornosti.

[Hayasan]

Quellor, Základna zlodějů:
Na Sarwenovu otázku jsme neodpověděla. Neměla jsem vůbec náladu na nějakou diskusi, protože jsme si začínala pomalu uvědomovat, že mne nezneužil pouze Myrk, ale celkem hnusným způsobem mne zneužíval i Kachon (bo jsem si to alespoň myslela). Věděl, jak jsem na tom psychicky, že nikoho pořádně nemám, možná jsme i sama něčí blízkost strašně potřebovala… a on, místo toho, aby udělal cokoliv jiného, tak se mnou zacházel jak s děvkou. A nebyl to jen on. Celá ta m partička… jasně, občas jsem měla zadarmo alkohol, ale mé službičky pro ně byly rozhodně daleko větší. Pokud jsem si před tím připadala jak pitomec, tak teď jsem si připadala jako pitomec tak na desátou. Absolutně jsem nechápala, jak to, že jsem byla tak zaslepená. Zrudla jsem jak rajče, mlčela, ale Sarwenovi jsem neřekla ani ň. Zrovna on by možná byl na vztahy a tak dále expert, jenže on nebyl mistr a jemu bych něco podobného nikdy neřekla. Dalo mi strašnou práci už jenom to, abych přestala myslet na sebe a soustředila se na náš úkol. Zdálo se mi to dokonce i obtížnější. Ačkoliv jsem už skoro měla takový ten mód „sledování živých bytostí na dálku“ pěkně zautomatizovaný, tak teď najednou jsem se musela pekelně soustředit ne jen na to sledování samotné, ale i na potlačení všech rušivých vlivů, které se vyrojily jako houby po dešti. Kachon, Myrk, parta,… Na všechny jsem byla neuvěřitelně naštvaná. Vážně jsem si připadala ošklivě zneužívaná, podvedená, byla jsem zklamaná a vůbec se mi zdálo, že jsem v určitých chvílích byla jen podložka a ne živá, dýchající holka, o kterou nikdo ani pořádně nestál. Kdybych teď někoho z nich měla po ruce, tak je zadupu do země. Mistr, nemistr, zřejmě bych viděla tak rudě, že bych se vůbec neovládla.

To, že jsem si všimla další živé bytosti, byla buď náhoda, nebo jsem prostě v tom sledování byla už tak dobrá, že všechny mé emoce a stavy v tom už nehrály tak velkou roli, jak se mi zdálo. Než jsem cokoliv řekla, ne jednou, ale asi pětkrát jsem to zkontrolovala. Nevěřila jsem si ani na poprvé a ani na podruhé… ze všeho jsem byla příliš rozhozená, než aby mi stačila jen jedna kontrola. Před Myrkem jsem si věřila kolikrát jen na poprvé a ani jsem to nekontrolovala… ale teď…
Někdo před námi je. Jeden člověk,
prohlásila jsem. Nechtěla jsem, aby Sarwen věděl, jak jsem na tom psychicky. Rozhodně jsem nestála o nějaké utěšování z jeho strany a taky jsem nechtěla, aby si myslel, že jsem slabá. Pokusila jsem se tedy do svého hlasu dát co možná nejvíc sebevědomí a jistoty. Svůj předchozí omyl jsem nijak nekomentovala a ani jsem na něj neupozorňovala.
Trochu opatrněji jsme vykročili dál. Já se snažila jít co možná nejtišeji. V momentě, kdy jsme se ocitli přede dveřmi, se mi sice zdálo, že nedává příliš pozor, ale nahlas jsem neřekla vůbec nic. Nechtěla jsme Sarwena nějak uklidňovat, nebo udělat něco, kvůli čemu by se stal méně pozorným. Klidně to mohla být má chyba. Ostatně, nebyla by první. Tázavě jsem se tedy podívala na Sarwen, jako bych chtěla říct „tak, co teď“? Ačkoliv jsem se ze začátku celá hrnula na nějaké to omračování pomocí Síly, tak teď jsem zájem neprojevila vůbec žádný. Těch chyb, omylů, Myrka, Kachona, party… bylo toho strašně moc a v momentě, kdy začínám mít problémy i se zcela obyčejnými a vyzkoušenými technikami, tak na nějakou novou, kterou znám jen po stránce teoretické… jsem asi ani neměla.

[Jordi Linx]

Quellor, Základna zlodějů:
Zastavili jste se před dveřmi, za nimiž se nacházela jedna jediná osoba a Sarwen si je pečlivě prohlížel, aby zkusil zjistit, jak důležitá ona místnost může být. Jenomže jako obvykle byla neoznačená a nic nenasvědčovalo důležitosti, možná až na fakt, že tam někdo byl. S tím jste se vlastně setkali nyní teprve poprvé a bylo jisté, že právě proto Sarwen přemýšlel nad možnými alternativami, než jenom kráčet dál.
Znáš trik s rozbitými dveřmi?
zazubil se nakonec potichu, když se k tobě hodně blízko naklonil. Za jiných okolností by se to dalo vykládat různě, ale klukovské nadšení z jeho nápadu a nutnosti udržovat utajení tenhle čin vysvětlovaly.
Ať už jsi odpověděla kladně nebo ne, tak následovalo několik gest - to první bylo jasné, postavit se k ovládacímu panelu dveří. Sarwen poté ukázal na sebe, mávnul rukou, poté následovalo pět prstů a ukázal na tebe a na spínač. Poté ti ukazoval, jak bys měla stát u spínače, tedy opřená o zeď a následné rozhození rukama jasně prozrazovalo, že máš zaujmout vyzývavou pózu. On sám se zatím přemístil na druhou stranu dveří, kdy se co nejvíce přimáčknul na stěnu, až se tomu snad nechtělo věřit. Ještě předtím následovalo gesto, kterým se tě snažil dotázat na to, jestli bylo vše dostatečně pochopitelné, nebo jestli nemá něco zopakovat. Pokud jsi přikývla, žes rozuměla, tak se vrátil na pozici, počkal, až budeš ty na té své a mávnul rukou.

Teď bylo na tobě, jak jsi se rozhodla postupovat dál a zda-li ti byl Sarwenův plán jasný, stejně jako to, v čem spočíval. Určitě zde byla možnost si to zkusit nechat vysvětlit ústně a Sarwen se navíc netvářil nijak dobíravě, když se tě na pochopení plánu ptal. Také jsi mohla být relativně v klidu, protože jsi nevycítila přítomnost nikoho jiného, kdo by se k vám mohl blížit.