3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Příliš dlouho jsi neváhala nad tím, zda-li pokračovat dále nebo vylézt na tvé současné pozici. Rozhodla ses využít relativně vhodné příležitosti a po ujištění, že lepší chvíle asi nepřijde začala s vyndáváním mřížky. Byla jsi důsledná a opatrná, takže se ti ji povedlo povolit a vyndat z jejího místa relativně beze zvuku. Náročnější však bylo dostat ji do šachty, protože mřížka byla zasazena původně zvenčí a tedy byla zákonitě větší. Chvilku jsi ji všelijak nakláněla a hledala vhodný úhel pro vstrčení dovnitř, abys nakonec musela použít trochu Sílu a sílu. Za jemného skřípění kovu se ti nakonec povedlo mřížku vtáhnout dovnitř a položit do směru, kterým jsi nakonec nešla.
Následovalo krátké nahlédnutí a tichý seskok za jednu z beden umístěných nahoře, která ti poskytovala nejlepší možné krytí z většiny směru a navíc i dobře umístěný stín. Teprve z jejího bezpečí jsi se začala opatrně rozhlížet dále a získávat konkrétnější představu o tom, kde ses nacházela.
Místo, kde jste předtím nakládali vaše zboží, jsi měla směrem po tvé levé ruce, tedy hlouběji do skladu oproti hlavnímu vchodu, který byl směrem doprava. Tunel do administrativní sekce byl trochu směrem k hlavnímu vchodu a poté na protější straně, nicméně v tomto případě bys musela nějak obejít kameru, která mířila především na křižovatku, nicméně všechny kamery se pohybovaly a měly tak proměnnou výseč prostoru, který mohli vidět.
Kdybys chtěla cestovat po horních regálech skladu, tak bys musela vyvíjet značné úsilí a přeskakovat až desetimetrové mezery. Samozřejmě také měnit pozice v rámci regálu, protože někde byly umístěné bedny, zatímco jinde zase ne. Každopádně aktuálně jsi v dohledu neviděla nic, co by mohlo nějak ohrožovat tvůj postup. Bylo tedy nyní na tobě, kde se rozhodneš hledat zboží, které by tu údajně nemělo být.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
To skřípění kovu, kterého bych si normálně třeba ani nevšimla, se mi zdálo strašlivě hlasité. Vlastně jsem celou tu dobu čekala, kdy někdo zakřičí a ukáže na mne prstem. Naštěstí se tak nestalo a já mohla pokračovat seskokem a začít se rozhlížet, neboť ten seskok se mi povedl na jedničku.
Skladiště bylo poněkud rozlehlejší, než by se mi bývalo líbilo. Tedy, ne že by to pro mne bylo nějak překvapující, ale to neznamená, že se mi to musí líbit. Hned jsem pochopila, že pokud budu chtít prohledat každý kout, tak tu můžu ztvrdnout hezkých pár hodin. A to poněkud komplikovalo mé další plány. Takže jsem se musela pokusit jít na to alespoň trochu logicky.
Zboží dorazilo včera a přebíral je Vernck, nebo tak nějak to bylo a zcela jistě v tom mají nějaký systém. To datum asi nebude hrát příliš velkou roli, ale Vernck by ji hrát mohl. Určitě má na starosti jen určitou část skladiště, neboť kdyby měl na starosti skladiště celé, jistě by nebylo třeba psát tam jeho jméno. Teda doufám. A vzhledem k objemu našeho zboží bylo jistě pohodlné, aby bylo umístěno buď blízko naší nakládky, nebo blízko jejich původní vykládky. Už jenom proto, že se alespoň část měla odevzdávat dnes a zašívat to, kdo ví kam, by byla jen zbytečně vynaložená energie. Vernckovo území bude někdo kolem naší nakládky, protože z druhé strany skladiště to vážně nepřeváželi. Takže, napřed hledat jméno Vernck a teprve poté ostatní detaily.
Ze všeho nejdřív jsem se tedy rozhodla prohledat území kolem naší původní nakládky. Tedy, ne přímo sousedící regály, ale ty o kousek dál, kam by se naše zboží mohlo vejít.
Bez velkého rozmýšlení jsem zvolila cestu po zemi. Jednak jsem neviděla ani necítila nějaké nebezpečí a druhak cesta po regálech by mohla být dosti ošidná a mohla by způsobovat nechtěný hluk. Nehledě na to, že pohyb po zemi bude rychlejší a s trochou štěstí mi i tak poskytne nějaké to krytí za bednami.
Pří cestě po zemi jsem se snažila využívat situace a v pravidelných intervalech oblížet bedny a hledat, jestli tam náhodou není jméno Vernck, případně jaké jiné tam je a zda skutečně má každý „skladník“ vymezené pole působnosti, nebo jestli je zboží uspořádáno podle jiné logiky.
Snažila jsem se jít po tichu, držet se ve stínech, dávat pozor jak na droidy tak na lidi, obhlížet bedny a ještě se dívat po vhodných schovkách a úkrytech, kdyby mně někdo (něco) překvapilo. Každá mozková buňka tedy byla více než zaměstnaná a na nějaké další promýšlení možné skrýše jsem neměla kapacitu, tedy pokud by nebylo evidentní, že jdu špatně. V tom případě bych byla nucena zastavit a přehodnotit své původní rozhodnutí.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Začala jsi zdlouhavé pátrání po vašich zásobách, které by tu neměly být. Od pohybu v horních částech regálů jsi nakonec upustila a rozhodla se držet při zemi, kde se v mnoha místech dalo prolézat přímo skrz regály, což propůjčovalo další možnost krytí navíc.
Nejprve jsi vyrazila směrem k místu, kde jsi dnes už několikrát byla. Cestou ses náhodně dívala na některé bedny, abys získala představu o působnosti skladníků, nicméně zjištěné informace ti příliš radosti nedělaly. Většina jmen byla totiž jiných a byť se sem tam opakovala, rozhodně ne podle nějakého vzorce. Tím tedy padala jedna varianta, podle níž by jsi mohla hledat relativně velké množství materiálu.
Byla jsi už jeden regál od kýžené pozice, když jsi zaznamenala mírně hučivý zvuk. Bez váhání jsi zapadla za nejbližší bednu a soustředila se na to zaslechnuté a podezřelé něco. Jak jsi tomu věnovala maximální pozornosti, tak se ti dařilo lépe rozlišovat jednotlivé detaily. Bezpečně jsi poznala zvuk repulzorů, nicméně nebyl to klasický u vznášedel nebo klasických zařízení pro přepravu, tenhle prozrazoval jakési řízení. Opatrné vyhlédnutí po směru, od něhož zvuk pocházel ti odhalilo zdroj. Hlídkový droid se ti poprvé ukázal v celé své kráse - levitoval zhruba půl metru nad zemí, byl zhruba dva metry dlouhý, metr a půl vysoký a obdobně široký. Už na první pohled jsi mohla vidět dvě "paže" se zbraněmi, nejspíše v omračovacím módu. Jeho silný pancíř prozrazoval, že dostat se dovnitř nebylo nic jednoduché a navíc jsi postřehla drobné mihotání obranného štítu. A samozřejmě nechyběla pokročilá senzorová soustava - pohybové senzory, infra senzory, noční vidění, detektory hluku. Rozhodně se nedalo pochybovat o tom, že to byl droid, o němž se zmínil mistr, každopádně jeho vybavení patřilo mezi špičku a stydět by se za něj rozhodně nemusel žádný bojový droid, ba naopak. Pohyboval se líně kupředu a ostražitě skenoval prostředí před sebou. Zatím jsi navíc viděla jen jednoho, byť to nemuselo vůbec nic prozrazovat.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Opatrně jsem vykoukla, abych zjistila, cože to vlastně dělá takový hluk. Trochu jsem doufala, že to třeba bude nějaký člověk, co tam ještě třeba něco vyrábí, aby si přivydělal, ale byla jsem zklamána. Měla jsem opravdu hodně pěkný výhled na toho plechového strašáka. Jo, před mistrem jsem si mohla hrát na hrdinku a předstírat, že toho droida zvládnu levou rukou, zatímco tou pravou budu kontrolovat obsah beden, jenže skutečnost byla trošku odlišná. Dostala jsem trochu strach.
U Sitha.
Udělala jsem to jediné, co jsem udělat mohla. Znovu jsem zalezla za tu bednu. Droid mne ještě zřejmě nespatřil, protože jsem asi byla mimo dosah alespoň nějakých senzorů.
Pokud má nějakou termokameru, jsem v prčicích.
Opravdu jsem neplánovala šmírovat droida. Dokonce jsem se ani nechtěla schovávat, protože vzhledem k jeho vybavenosti je pravděpodobné, že nějaké to termo zařízení mít bude a určitě bude vyladěné tak, aby odhalilo člověka od nějakého materiálu, který by mohl vyzařovat teplo.
Naštěstí jsem příliš nepanikařila a zachovávala víceméně klid, neboť mistr by na mne asi nebyl příliš hrdý, kdybych se zhroutila při „kontaktu“ s prvním droidem.
Chce to menší hluk, ale ne moc velký, aby se sem nestáhli i ostatní. Kdybych ho odlákala...
Hned jsem začala hledat optimální řešení. Nějakou pyrotechniku jsem sice měla, ale tu jsem používat nechtěla. To by už byl moc velký hluk.
Srdce mi samozřejmě bilo jak o závod. Nedokázala jsem se ovládat tak, abych byla úplně klidná. Dokonce se mi zdálo, že bušení mého srdce musí přilákat všechny droidy z okolí, jak bylo dle mého názoru hlasité.
Nechtělo se mi znovu vykukovat, místo to chtěla zkusit po paměti. Přivolala jsem si na pomoc Sílu a pokusila jsem se o kousek posunout nějakou bednu v blízkosti droida, aby ho zaměstnala a já se mohla vyplížit někam dál. Samozřejmě, že jsem se snažila jít co nejtišeji, krýt se a toho droida jednoduše obejít i kdyby to mělo být skrz regály. Už sem alespoň přibližně věděla, do jaké vzdálenosti minimálně jeho termo a ostatní čidla nedosáhnou (jinak by mne zachytil), takže jsem tomu přizpůsobila svůj oblouk. Zároveň jsem se pokusila vyladit si pomocí Síly sluch, abych na dalšího droida mohla reagovat daleko hbitěji. Možná ten hluk byl zbytečný a ještě pořád jsem v jeho "palebné zóně" nebyla, ale jak jsem to mohla vědět? Lepší bylo všechny jeho senzory nějak zaměstnat. Nebo se o to alespoň pokusit.
Jedním z důvodů, proč jsem byla pořád relativně v pohodě, byl fakt, že mi nejde o život, a že je to v podstatě jen hra, i když s vysokými sázkami. To ovšem neznamená, že jsem nebyla maximálně soustředěná. Pokud jsem před chvílí na rychlost a aktivitu myslela v souvislosti s barem, nyní jsem chtěla co nejrychleji vypadnout kvůli těm plechovým věcem, s nimiž bych souboj asi nevyhrála už jenom proto, že by to nebylo nic moc tichého a mí nepřátelé by se jistě velmi rychle roznožili.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
První představení hlavní obranné jednotky skladiště ti příliš radosti neudělalo. Vlastně to bylo spíše úplně naopak a poněkud tě to celé vyděsilo. Nechtěla jsi ztrácet čas tím, že by tě snad droid mohl brzy odhalit a rozhodla ses, co nejrychleji se dostat nějak za něj. A jako první a nejjednodušší se ukázala samozřejmě drobná a nepříliš nápadná diverze, nicméně dostatečně poutavá pro droida. Naštěstí ti v tomhle mohla být Síla výtečně nápomocná a vyhlédla sis pro ten úkol bednu na druhé straně. S pomocí Síly jsi ji jen lehce posunula, aby ťukla do té vedle a chystala ses vyběhnout. Nicméně jakýsi pocit uvnitř tě varoval, abys počkala ještě několik sekund a teprve poté vyrazila, když se droid natočil k místu šramotu.
S vyčkáním jsi nakonec udělala dobře, protože obránce měl dle všeho nastaveno nějaké zpoždění, než mohl přesunout většinu senzorů za zdrojem hluku. Takže, kdybys vyrazila skoro okamžitě, tak by o tvém spatření nejspíše nebylo pochyb.
V maximální rychlosti a tichosti jsi přeběhle mezerami mezi dvěma regály, nicméně ten třetí nic podobného nenaskýtal. A protože nebylo ani sekundy navíc nazbyt, tak ti nezbylo, než se prudce odrazit a přistát v druhém patře regálu, kde ses opět schovala.
Bylo to právě včas, když obranný droid udělal otočku o 360° stupňů a kompletní vizuální scan oblasti. Termální nejspíše nedělal, protože tě nezaregistroval a pomalu se vydal opět dál po své trase.
Až doposud ti slabé hučení repulzorů nikdy nepřišlo, že by mohlo být až tak znepokojivé, jako jsi zažila právě před krátkou chvílí. S obranným droidem pryč jsi však mohla konečně pokračovat dál - tentokrát to znamenalo dostat se přes křižovatku, která byla střežena kamerou a pokračovat dál v hledání. Zároveň jsi napínala sluch, zda-li nezaslechneš nějaké další hučení repulzorů, ale zatím se nezdálo, že by se něco podobného mělo přibližovat k tvé pozici.
Křižovatka před tebou bylo klasické Tčko dostatečně široké a kamera zabírala hlavně této prostor. Nicméně byla namířena z odbočky do křižovatky, takže dost pravděpodobně mohla vidět až na stěnu strany skladiště, v níž ses právě nacházela.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Schovávala jsem se za bednou čímsi a snažila se trochu zbavit toho napětí z té akce. Nedokázala jsem prostě zůstat ledově klidná. V moment, kdy mi srdce přestalo bít, jako bych snad uběhla několik kilometrů a ne pár metrů, jsem celou svou akci mohla zhodnotit.
Nebyl to až zas tak velký propadák. Důležité je počkat, teprve poté utíkat. A připravit se na to, že droid poté bude zkoumat celou oblast. Také si myslím, že ti droidi nemají primárně aktivované termo. To by mne odhalil, takže můj útěk byl možná zbytečný. I když… schovka z boků byla supr, ale jak to byl shora? Kryl by mne dostatečně ten regál nade mnou? Těžko říct, přeci jenom, lepší je asi zdrhnout a poté si klidně i nadávat, že jsem mohla zůstat na místě, než na tom místě skutečně zůstat, být odhalena a nadávat si, proč jsem nezdrhla.
Byla jsem už více méně klidná, to setkání s droidem jsem vydýchala, takže jsem se mohla soustředit na problém číslo dva, kterým byla kamera.
Takže, mám před sebou několik možností. Riskovat přeběhnutí a doufat, že na druhé straně nesedí droid, ale nějaká unavená, kyslík dýchající osoba. Taky ji mohu zničit, ale tím bych byla nenápadná asi jako mistr na našem holčičím večírku v Chrámu. Též se ji mohu pokusit fixovat na místě, aby zabírala jen část prostoru. Což by nemuselo být nápadné, maximálně by to mohlo někomu připomínat nějakou poruchu. Ale nejjednodušší by bylo, kdyby měla nějaký slepý úhel. Třeba při té stěně, na kterou je přidělaná.
Ze všeho nejdříve jsem se pokusila najít lepší pozici na sledování kamery, neboť mé současné místo mělo poskytovat především úkryt před droidem a ne bezpečný výhled na kameru. Nemohla jsem se pořádně ani rozhlédnout bez toho, že bych riskovala odhalení. Opatrně, z druhé strany, než byla ta kamera, jsem slezla dolů a pokusila se najít něco o trošku šikovnějšího, kde bych byla krytější. Ideální by byla nějaká malá mezera mezi bednami, abych nemusela vykukovat shora. Půlky hlavy by si někdo všimnout v tom přítmí mohl, ale jednoho oka mezi dvěma bednami v tomto přítmí, asi ne. Vycházela jsem z toho, že čelím obyčejné kameře, neboť jsem nic „neobyčejného“ při svých návštěvách nezaznamenala.
U Sitha! Měla jsem si nějakou lépe prohlédnout. U Sitha! Tolik nedomyšleností! Jsem blbá bantha. Už nikdy nikomu nedám do nosu, když mne tak osloví.
Pokud jsem tedy našla nějaké vhodnější místečko na pozorování kamery, hned jsem se snažila zjisit, jaký prostor pravděpodobně zabírá, zda se „otáčí“, nebo je na jednom místě a také jsem se pomocí Síly pokusila, jestli by v případě, že se „otáčí“, kladla moc velký odpor a zda bych ji vůbec dokázala udržet v nějaké vyhovující pozici. V případě, že by byla umístěna „napevno“ bych se ji prostě pokusila o kousek „pošoupnout“, aby nějaký ten slepý úhel skutečně vznikl.
Ani na chvíli jsem nepochybovala o tom, že kdyby tu byl Sarwen, nebo mistr, tak by vymysleli nějaké elegantnější řešení, jako třeba nabourání se do systému, vytvoření smyčky a tak podobně, ale já to neuměla a moc jiných možností jsem neměla. Na ty droidy jsem ale dávala pozor pořád. Mohla jsem jen hádat jejich počet a rozmístění, takže zde pořád existovala reálná možnost, že na nějakého mohu narazit.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Jako první sis dala za úkol nalézt vhodnou pozici pro sledování kamery. To se nakonec ukázalo jako docela jednoduché, protože tvou současnou pozici nemohla kamera plně snímat ani v momentě, kdy se natočila tvým směrem. Tudíž, jakmile jsi slezla a chvilku pozorovala a zkoumala kameru, mohla jsi spokojeně říci, že přímo pod ní se nacházel mrtvý úhel, který by ti umožnil relativně v pohodě projít, aniž bys byla na jakémkoliv záznamu.
Přinášelo to však úplně jinou obtíž - dostat se na druhou stranu přes jednu ulici a potom minimálně přes jednu další pod kamerou. Tedy za předpokladu, že by ses nepokoušela odbočit do části skladu, která se tu větvila. Z té jsi zatím viděla jen kousek, nicméně to nasvědčovalo, že tam byla nějaká nádrž a poté množství drobnějších regálů, kam by se nejspíš bedny podobné těm, v nichž se přepravoval váš materiál odsud z odpoledne, nevešly. Samozřejmě jsi viděla opravdu jenom kousek, nicméně i to mohlo napovídat více.
Co se kamery samotné týkalo, tak to byl relativně běžný průmyslový typ - rozumnou výseč dohledu, pravidelně se otáčel, aby vystihl potřebný úsek, měl aktivní termo ve své výseči a vždy zaostřoval na sebemenší známku pohybu bez jakékoliv prodlevy. Bylo ti navíc jasné, že jakékoliv abnormality většinou systém dával hned vědět řízení obsluhy ať to byl droid nebo organická bytost.
Její podržení pomocí Síly v nějakém úhlu by ti nakonec stejně nejspíš nepomohlo, protože bys za takového případu stejně probíhala před ní, ať bys zvolila úhel jakýkoliv. Teoreticky navíc mohla mít kamery mrtvou zónu i na vrchní částech regálu, každopádně přesně jsi tohle určit nedovedla.
V nejbližší době se jinak zdálo, že bys mohla mít volný prostor, protože žádný strážný droid nebyl v doslechu, na což ses v pravidelných intervalech pokoušela soustředit.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Nejjednodušším řešením by bylo prostě použít meč. Buď na kameru, nebo se tím skladem prořezat, jenže já měla být nenápadná a hlavně neměla jsem se nechat chytit. A obě činnosti by upoutaly pozornost i úklidového droida na druhé straně skladiště. Naštěstí se ale kamera musela natáčet, což mi dávalo jistou naději.
Na té kameře mne ale trochu znepokojovala jedna věc. To termocosi, co tam asi bude. Ale s tím se asi nedá nic moc dělat. Nelíbilo se mi to, a proto jsem se ani nechtěla kolem pravděpodobné výseče moc motat.
Možná bych na to mohla jít chytřeji...
Byla tu totiž ještě jedna cesta, vrchem přes regály. Zdálo se mi, že by mohla být bezpečnější.
To by bylo úplné žůžo. Jenže to musím vyzkoušet.
Pokusila jsem se v nejbližším okolí najít nějaký chuchvalec prachu, nebo nějaký lehký nepořádek, který by se mohl vznášet a nevzbuzoval by příliš velké podezření. Pokud tu měli vymeteno tak dokonale, že jsem nic nezahlédla, pomocí svého nože jsem se pokusila odřezat si kousek ponožky (ne víc, než pár nití, které bych zašpinila o podrážku boty, aby to skutečně napodobovalo jen nějaký nepořádek), protože nic jiného jsem ze svého oblečení nebyla ochotná obětovat. Ať tak nebo tak, využívala jsem nepřítomnosti kohokoliv, kdo by mne mohl nachytat. Poté jsem to smítko uchopila pomocí Síly a zdvihla tak vysoko (mimo výseč kamery), kde to kamera zcela jistě nezachytí a pustila jsem to před kameru. Chtěla jsem vidět, jestli ten pohyb kamera zachytí a jak vysoko. Nemyslela jsem si, že moc riskuji. Koneckonců, jsem ve skladu, kde asi nikdy čisto úplně nebude.
Ani jsem neuvažovala o tom, že bych odbočila kamsi k té nádrži. Nejevilo se mi to moc logické a já chtěla co nejdříve zmizet. Až zas tak jsem si to neužívala, jak na začátku a jak jsem si myslela, že si to budu užívat.
Teprve pokud bych viděla, že cesta přes horní regály není možná, teprve tehdy bych se zaměřila na vlastní kameru, abych zjistila, jak rychle se otáčí, kam zhruba dosahuje její výseč a jak rychle bych se musela dostat přes tu uličku na druhou stranu a kde bych se tam mohla schovat, neboť jsem to rozhodně nechtěla přebíhat na jednou.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Z možných cest tě nejvíce zaujala ta vrchní, nicméně se ti nechtělo riskovat možné zachycení pohybu, pokud by tam tak nějak opravdu dohlédla. Chtěla jsi to vyzkoušet něčím nenápadným, co by kamera mohla zachytit, ale nevzbudilo to výraznější podezření. Rozhodla ses pro to použít menší chuchvalec prachu a Sílu.
Jakmile si chuchvalec pustila, tak se začal pomalu snášet k zemi a padal stále dál, dál až nakonec dopadl na zem, aniž by ho kamera zaregistrovala. Protože nevydával teplo a za současného osvětlení nebyl až tak dobře vidět, tak se vlastně ani nebylo čemu divit. Abys mohla v podobném testu uspět, tak to chtělo větší chuchvalec prachu, který se ale jednotlivě nikde v blízkosti nevyskytoval. Pro tebe to tedy znamenalo si nějaký větší vytvořit z několika menších, což rozhodně nebyla nějaká záviděníhodná práce, protože vyžadovala dotýkání a manipulaci s prachem a jinou špínou.
Druhý pokus následoval po chvilce a opět jsi tak sledovala chuchvalec padající od stropu níže. Krátce poté co minul "podlahu" vrchního regálu kamera do daného prostoru zaostřila, aby následně pokračovala dál ve své původní činnosti. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že by horní cesta mohla být v klidu a bez možnosti zpozorování.
Než jsi však mohla začít vyskákávat směrem vzhůru, zazvonil ti v mysli poplach na repulzory. Zaslechla jsi hluk podobný tomu předchozímu, jenž ti přicházel jakoby do zad. Při uvědomění si předchozího tempa droida jsi nyní neměla mnoho času, abys situaci řešila a byla schopna se vyhnout droidovi ještě dřív než dorazí. Jen ti situaci trochu komplikovala křižovatka s kamerou, byť sis nejspíš již našla možnou cestu dál bez spatření kamerou.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Normálně bych ten sajrajt do rukou nebrala, ale co mi zbývalo? Potřebovala jsem udělat test. Dokonce jsem si i svlékla rukavice, abych poté nezanechávala stopy. Naštěstí jsem slavila úspěch. Ale také jsem zjistila, že při tom cestování vrchem budu muset být hodně opatrná, abych něco třeba nerozkývala, kdyby tam bylo umístěno něco pružnějšího. Kdo ví, co všechno tady mohli skladovat.
Už jsem se chystala, že vyrazím, jenže to známé hučení repulzorů znamenalo, že bych měla pro nejbližší chvíle změnit plány. Opakovat svůj trik jsem nechtěla, protože jsem na droida neviděla a rozhodně jsem nechtěla riskovat, že bych jeho pozornost mohla paradoxně na sebe přitáhnout. Navíc se mi ani nechtělo utíkat, neboť jsem se v tomto skladu ani pořádně nevyznala.
U Sitha! To nemůže hlídkovat někde jinde?
To, že jsem neviděla na droida neznamenalo, že on neviděl na mne. Z předchozí zkušenosti jsem věděla, že schovávat se na zemi by nebyl nejlepší nápad, protože se vznáší tak půl metru nad zemí, svými senzory do mezer mezi bednami zřejmě pronikne a asi by mne odhalil i v tom pološeru. Musela bych si dát pozor, aby můj stín splýval s jiným stínem a abych byla krytá i z vrchu. Což by dalo daleko více práce. Rozhodně jsem moc nepřemýšlela a ani neuvažovala. Nebyl čas. V těchto místech jsem se už chvilku pohybovala, takže jsem se pokusila dostat do nějakého výše položeného regálu (být nad droidem) a schovat se nejen za bednu, ale i do stínu, který vytvářela a pokoušela jsem se být krytá i ze stran, což v podstatě znamenalo, že těch beden muselo být více vedle sebe bez mezery, případně (pokud jsem měla dost času), jsem se pomocí Síly pokusila nějakou tu bednu posunout a díru tak zacelit. Dávala bych si extrémní pozor na to, abych nevydala žádný hluk, což by samozřejmě zabralo trochu času. Též jsem se snažila nevyčnívat a co nejvíc se připlácnout k zemi. Ty blbý droidí čidla by jistě poznaly stín, který vytváří nějaká organická bytost, nebo prostě něco, co by zde nemělo být. Nechtěla jsem situaci podceňovat a rozhodně jsem netrpěla přílišným sebevědomím, čehož se mistr bál. Přehnané sebevědomí jsem mohla mít před akcí, tam jsem si mohla hrát na hrdinku, jenže teď jsem byla nervózní padawanka, která se bála prozrazení a k naprostému klidu měla poměrně daleko. A čím víc se blížil ten droid, tím více ve mne vzrůstal strach z možného odhalení.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Nemohla jsi ani pořádně vymyslet nějaký plán nebo začít obcházet kamery, když jsi zaregistrovala blížícího se hlídkujícího droida. Dospěla jsi k přesvědčení, že předchozí trik by nebylo vhodné opakovat v krátkých sledech, aby to nebylo příliš podezřelé a někdo si toho třeba všiml. Rozhodla jsi se tentokrát zvolit metodu zabarikádování se za bednami a pokusem o absolutní klid a nečinnost. Relativně rychle sis našla vhodnou pozici, dobře se opevnila a rozhodla se vyčkávat, kdy tvým jediným společníkem mohla být Síla nebo zvuk toho, co se v okolí pohybovalo.
Repulzory se pomalu přibližovaly z dáli - možná na tvůj vkus až příliš pomalu, protože ti každá uplynulá sekunda připadala jako celá minuta. Zvuk se postupně zvětšoval, nicméně byl neustále v pohybu, dokud nedosáhl nejvyšší hodnoty, kdy byl tedy nejspíš v tvé blízkosti. Měla jsi pocit, jakoby se droid ani nepohnul a chvilku stál na místě a neměnný zvuk repulzoru nevěstil nic dobrého. Bylo to skoro jako celá věčnost, než se konečně opět vydal do pohybu a ty jsi mohla zaslechnout vzdalující se repulzor, což znamenalo, že byl strážní droid opět v pohybu a nezdálo se, že by byl spuštěn jakýkoliv alarm. Nicméně, fakt že zastavil nebyl příliš dobrým znamením pro tvé možnosti skrývání, protože nějaký důvod k tomu jistě měl a křižovatkou to nejspíše nebylo, protože ta byla až o chvíli později.
Droid byl však nyní pryč a ty ses opět mohla vrátit k řešení tvého předchozího problému s kamerami a jejich obejitím. Dle předchozího průjezdu droida jsi mohla odhadovat, že bys mohla mít zhruba patnáct minut, než budeš muset řešit další průjezd nějakého ze strážních droidů, i když tím si zatím také nemohla být jistá. Napevno jsi mohla tvrdit pouze to, že strážní droid projížděl vždy jenom jeden.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Ta chvíle, než přejel hlídkující droid byla příšerná. Potily se mi dlaně, dokonce jsem i zadržovala dech, srdce mi bilo jako o závod a já každou chvíli čekala, až se spustí poplach. V momentě, kdy droid zastavil, tak jsem věděla, že jsem udělala chybu. Nepřemýšlela jsem nad tím, že si může nějakým způsobem „nahrávat“ postavení beden a neustále to srovnávat. Bylo mi více méně jasné, že problém je v těch bednách. Kdyby nebyl, spustil by poplach. Jeho čidla mne totiž nezachytila.
Patnáct minut. Musím si to hlídat a musím si vždycky najít vhodnou schovku bez toho, aniž bych čímkoliv pohla. Navíc je tu další problém. Pokud droid posílá někam hlášení, tak těch náhod začíná být moc. A jestliže na druhé straně sedí někdo jako Sarwen, jsem v pytli. Kéž by tam byl jenom hloupý droid. Ale i tak může mít nějaké nastavení…
Když droid konečně zmizel, tak jsem ještě chvíli zůstala na místě. Sice jsem ztrácela čas, ale potřebovala jsem se uklidnit, k čemuž jsem si pomohla známým cvičením, které sice zvládne i malý youngling, ale je prostě účinné a hlavně jednoduché. Teprve, až jsem si byla jistá, že z nervozity neudělám nějakou hloupost, teprve poté jsem už o dost klidnější vylezla ven. Dala jsem si extrémní pozor, abych zase s ničím nepohnula. Kromě hlídání si repulzorů jsem si začala hlídat i čas, abych si dokázala najít vhodnou schovku a nemusela ničím hýbat. Sice jsem si těmi patnácti minutami nemohla být jistá, ale bylo to něco, dle čeho jsem se mohla alespoň zhruba orientovat a příště se schovám pro jistotu o chvíli dříve a po dalším průjezdu budu mít určitou jistotu.
Byla jsem prakticky rozhodnutá, že se vydám po vrchních regálech.
Půjde to, jen musím opatrně. Poličky samotné by asi neměly být příliš pružné, ale zatížení na jednom místě by s nimi nějak pohnout mohlo.“Termo“ výseč se snad shoduje s obrazovou výsečí. Ale to nemůžu nijak vyzkoušet. Pokud je „termo“ výseč větší, tak i to přebíhání by bylo stejně riskantní, takže si asi nevyberu.
Vylezla jsem tedy nahoru a v momentě, kdy bych se přiblížila k pravděpodobné výseče kamery, tak místo chůze po dvou bych šla po čtyřech. V případě nutnosti skoků bych si počkala, až se ta kamera začne otáčet na druhou stranu, abych skákala mimo předpokládanou výseč, neboť riziko pohnutí s čímkoliv bylo daleko vyšší.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Poté, co droid zmizel, jsi jen stěží skrývala úlevu, že nedošlo k tvému odhalení, byť mnoho věcí nasvědčovalo opaku. Teprve po chvilce jsi opustila svůj kryt a pokračovala ve svých původních plánech, tedy překonání kamerové zóny a to s pomocí vrchní pater skladových regálů.
Díky Síle nebyl pro tebe problém dostat se nahoru, vlastně to bylo pouze lehké pohybové cvičení, kterých jsi už zažila mnoho a to i pod oběma mistry, které jsi zatím měla. Přeskakování mezi regály už vyžadovalo větší soustředění, ale jakmile jsi to jednou vyzkoušela, tak každý další skok byl o to jednodušší. S ohledem na pozici kamery, umístění beden a možnost skoků jsi nakonec potřebovala vzhledem ke zvýšené opatrnosti více času, než by tě prve napadlo. Tudíž jakmile jsi překonala kamery, odhadem jsi měla zhruba polovinu času do dalšího průjezdu obranného droida.
Cestu vpřed vyplňovalo další množství regálů a měla jsi už jen kousek k pozici, kde se nacházela zakázka, kterou jste si prve odváželi.
Když by sis nyní uvědomila, kolik času uplynulo od zajení mise, tak bych zjistila, že celá akce již trvá déle než hodinu, skoro hodinu a půl a tys de facto ještě nezačala hledat pozici konkrétního zboží, což byl hlavní úkol tvé zdejší návštěvy. Každopádně doposud ses musela vypořádávat s místním bezpečnostním zabezpečením a vhledem k tvým schopnostem se Sílou se muselo nechat, že to zabezpečení vlastně bylo dost kvalitní. Samozřejmě jsi nebyla profesionální zloděj, ale adept na titul Rytíře Jedi, nicméně ti byli svou schopností dostat se někam nezpozorovaně proslulí.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Obejití kamery nebyl problém. Horší byli ti droidi, o kterých jsem si zatím myslela, že mne tedy neodhalili, byť že jsem byla příčinnou dvou abnormalit a to jsem nepočítala tu kameru. Ale stačilo použít jen trochu představivosti a ten padající prach by byla další. O to jsem musela být opatrnější a vyhýbat se čemukoliv dalšímu. Ani jeden „poplach“ nebyl nezbytný, v podstatě jsem nebyla dostatečně soustředěná a nedávala jsem asi ani dobrý pozor. Měla jsem na ten druhý příjezd droida reagovat jinak a lépe. Ale teď jsem nic dalšího nemohla riskovat, takže sotva jsem dorazila na první z vytipovaných míst, jako první jsem se začala rozhlížet po vhodných úkrytech ve vyšších polohách, které by mne dostatečně kryly před droidem.
Už to trvá příliš dlouho. Sklad je obrovský a musím počítat i s návratem a možnými drobnými komplikacemi. Přes tu střechu se nemohu dostávat za svítání.
Nechtěla jsem postupovat úplně náhodně. Přeci jenom, nikde není psáno, že to zboží nemohli uskladnit nám na dohled, ale protože jsme se nemohli toulat po skladu, tak bychom to nezjistili. Začala jsem tedy systematicky prohledávat police už tady. Asi tak tři minuty před plánovaným příjezdem droida jsem se pokusila zalehnout do nějaké skrýše ve vyšších místech (úplně nahoře ne, co kdyby měl naprogramovaný i občasný „průlet“ z vrchu?), aniž bych čímkoliv pohnula. Strašně jsem cítila, že mi chybí zkušenosti a na všechno musím přijít sama až díky chybám, které udělám, byť že se zatím žádná nejevila fatálně. Rytíř by s tím asi neměl problém, jenže já jsem byla padawan a na svůj věk, jak řekl Renmir, asi i extrémně nezkušený padawan a sama jsem cítila, že se to netýká jen toho hloupého pilotování, do kterého mne mistr s bravurou sobě vlastní navezl.
To všechno za předpokladu, že zhruba těch patnáct minut skutečně sedí. V opačném případě bych musela reagovat daleko hbitěji a rychleji, byť že po nějakých úkrytech jsem s snažila dívat prakticky neustále.
Dokonce jsem trochu pochybovala o svém předpokladu, že toho droida zastavilo nové rozestavení těch beden, ale nemohla jsem přijít na nic jiného, co by ho mohlo varovat a co jsem zanedbala.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Jakmile jsi překonala kamery a dostal se dál do skladu, mohla jsi konečně začít zahájit své pátrání po "vašich" bednách s materiálem. Ještě předtím sis však snažila vyhlédnout co nejvhodnější místo pro skrytí pro případ, že opět dorazí strážný droid, jehož jsi už mohla dvakrát nepřímo potkat.
Po chvilce pátrání jsi nalezla několik dobře umístěných beden vzadu s přídavkem tmavšího stínu a ventilací přímo nad tím místem, která mírně hučela. Bylo jen logické využít jiného zvuku pro své krytí, které se tak stalo výhodnějším. Každopádně - s místem vybraným pro úkryt jsi se konečně mohla pustit do plnění svého hlavního úkolu a to pátrání po nepředaných zásobách.
Postupovala jsi systematicky a kontrolovala každou x-tou bednu dle svého uvážení po stopách, které by nasvědčovaly, že náležela zásilce, s níž dorazilo zboží, které jste si už převzali.
Nicméně nic přesně neodpovídalo - sice jsi narazila na jednu, která měla několik podobných atributů, avšak její obsah, a to i po vizuální kontrole, rozhodně nenáležel vašemu nákladu.

Své hledání jsi přerušila v momentě, kdy se ti povedlo zaregistrovat zvuk repulzorů. Rychle jsi vyrazila do své připravené schovky a jako již prve jsi pokračovala v trénování své trpělivosti. Repulzory se opět pomalu blížily jako prve, když jsi zaslechla další. Chvilku jsi zvuky vstřebávala, než ti došlo, že tentokrát se míjeli dva strážní droidi, což by sis potvrdila, kdyby se odvážila opatrně vyhlédnout. Oba se poblíž sebe nakrátko zastavili, než pokračovali dál ve svém hlídání. Každopádně okolo tvé pozice oba projeli relativně ladně a bez zastavení, takže se zdálo, že tentokrát nedetekovali nic podezřelého. Když byli pryč, tak jsi mohla pokračovat ve svém pátrání, nicméně současná systematičnost by i tak znamenala návrat příští noc, protože sklad byl opravdu velký a kousek za místem, kde jste prve nakládali vaše zboží byla odbočka do další o trochu menší budovy.