3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Carratos, Cesta městem:
Já na tom skladišti neviděla vůbec nic zajímavého. Sice jsem měla nějaký obrázek o jeho prostorovém uspořádání, ale nepředpokládala jsem, že by mi to vůbec k něčemu mohlo být. I když jsme neletěli nijak rychle, tak stejně jsem neměla šanci zahlédnout nějaké detaily.
Mistr to chtěl asi jenom obhlédnout. Hm... z toho dovozu materiálu do lodi se asi nevyvlíknu... to bude teda zábava. Navíc jakékoliv stížnosti budou zbytečný, maximálně se dozvím, že jsou dětinský. Ách jó.

Cesta byla poměrně složitá a byla místa, na kterých jsem se tak trochu ztrácela.
Navigace... a piloti. Ostatně, budu to mít na starost já, ne? To znamená, že se nebudu zatěžovat řízením.
Tak jsme mohli udělat to samé, mistře. Objednat si dvojnásobný počet všeho a vzít si potom jenom půlku, ne? A taky si to nějak smluvně ošetřit, abychom nedostali nějakou pokutu,
podotkla jsem, ale víc jsme se tou otázkou možného podvodu obchodníka nezabývala, neboť následující mistrova slova mohly znamenat katastrofu.
Cože? Já nejsem rozmazlená! Ale... U Sitha! Vždyť jsem dospělá. Jak může být dospělý člověk rozmazlený?
Současný stav mi maximálně vyhovoval. Mistr sice brblal a neustále poučoval, ale nijak mne nenutil jíst to, co jsem sama nechtěla. Kdyby přešel do nějaké aktivnější formy, dopadlo by to asi hodně špatně. Navíc v momentě, kdy se do mistrova hlasu vloudí takový ten přísný tón, tak končí veškerá sranda a já bych musela jíst i tu hnusnou banthu a to bych zcela jistě nepřežila.
Já bych s Tokarem nešla ani na svačinu. Dvakrát mi domlouval, mistře. Já ho ale neposlouchala ani v momentě, kdy mluvil. Netuším, co mi vůbec říkal. Jen si pamatuju, že mne celkem slušně sjel. Nechápu, co na něm všichni vidí a proč všichni tak strašně touží, aby si jich všiml. Já nechci Tokareho napodobovat vůbec v ničem, ani v jídle.
zcela úmyslně jsem vynechala Tokareho titul. Pojily se s ním jen negativní pocity a zkušenosti. Byla jsem vůči němu naladěna vyloženě nepřátelsky. Kdybych ho potkala, tak ho ani nepozdravím. Tedy, pokud by nebyl na blízku můj mistr. To bych potom pozdravila i Tokareho, ale jen kvůli Siliinovi.
Moc se mi v rozhovoru pokračovat nechtělo. Jídlo, Tokare... to nebyla témata, o kterých bych se bavila nějak ráda.

[Jordi Linx]

Carratos, Cesta městem:
Když jsi toho k otázce obchodu a skladiště mnoho neřekla a vlastně jsi jen předložila jakýsi návrh, který vám byl nyní prakticky k ničemu, tak bys spokojeného výrazu v tváří tvého mistra jen těžko dohledala. Zřetelně jsi tak zachytila budovu, která ti přišla natolik povědomá, že se ti mohlo zdát, jakoby jste okolo ní projeli už několikrát.
Takovou smlouvu ti nikdo nepodepíše ani nenavrhne - obchodník jen málokdy objednává zboží navíc, pokud si není jistý, že po něm nebude poptávka. Nicméně jsi mě zklamala - na to jak aktivně dovedeš působit, někdy i problémy, jsi zatím nenavrhla nic proti skladišti ani jeho majiteli. Ale zamysli se ještě - pokud objednáváš zboží z nějaké lokality, necháš si ho poslat na dvakrát, nebo to celé převezeš najednou, a proč?
odmítal mistr opustit téma obchodu, jehož jste byli součástí a bylo tak nadmíru jasné, že úmyslně směřoval k nějakému bodu. V ten moment jste opět klesli o jeden dopravní pruh a trochu zpomalili, protože se před vámi už začal rýsovat obrys kosmoportu.
A co ti mistr Vandar tak zlého udělal, že úmyslně opomíjíš jeho titul? Oslovil tě snad jenom Geri a ty kvůli tomu dodnes vůči němu chováš zášť? Nebo se rozhodl tě pokárat za nějakou nezbedu, kterou jsi natropila? Ber na vědomí, že pokud mistr Vandar už někomu poradí nebo se pokouší něco vysvětlit, tak za tím stojí staletá moudrost, které mnoho jiných nikdy nemůže dosáhnout. A navíc, to že někoho nemáme v oblibě neznamená, že ho hned musíme urážet - rozhodně to není způsob členů Řádu Jedi, protože bychom nad takové povrchnosti měli být povzneseni,
rýpnul si do tebe trochu mistr Siliin, aby to rozvinul a přešel nakonec v poučku o tom, že v tomhle případě ses zrovna Jedisky nezachovávala. Kosmoport už byl nyní dobře vidět a mistr přešel na přibližovací rychlost a sjel do úrovně ulice, aby postupně mířil ke vjezdu přímo na přistávací plochu, kde se nacházela vaše loď.

[Hayasan]

Carratos, Cesta městem:
Celá ta zpáteční cesta byla na nic. Nejenže se mi zdálo, jakobychom snad jezdili alespoň teď dokola, ale když mistr řekl, že jsem ho zklamala, trochu jsem se zavrtěla a svůj pohled jsem směřovala někam do předu, na mistra se už ani nekoukla a začala jsem působit dosti schlíple, neboť zklamaný mistr je jen o trošku lepší než vytočený mistr, přičemž oboum těmto stavům se snažím maximálně vyhýbat. Též jsem trošku zrudla.
Ne, to ne... to ne... já nechtěla zklamat...
To ohledně Tokareho mi na náladě moc nepřidalo také a v podstatě bych nejraději už jenom mlčela. Ale tím bych mistra zklamala ještě víc. Nicméně k Tokaremu jsem neřekla ani slovo.
U Sitha, mistr Vandar? On se s ním asi mistr vážně zná nějak lépe... Ne, já tu jeho staletou moudrost nechci už potkat! Hlavně ať ho mistr nechce navštěvovat. Kdyby on přijel do Chrámu, tak si nějakou aktivitu najdu, to by bylo v poho...
Abych ušetřila na nákladech. Ale mistře, my přece nevíme, že to všechno má z jedné lokality. Vždyť říkal, že to objednává podle situace a ceny, takže to všechno přece nemusí pocházet z jednoho zdroje. Třeba jen to, co dnes dovezeme, dodali dva různí dodavatelé, kterým nějaké zboží zbylo a než ho vyhodit do vesmíru, tak ho levně prodali Villowovi, nebo dodávají pro někoho jiného a toto pašují navíc,
pokusila jsem se namítnout možnost, která sice byla méně pravděpodobná než mistrova myšlenka s jedním dodavatelem, ale dle mého názoru určitá logika v tom byla také.
Nic proti majiteli jsem nenavrhovala hlavně proto, že se mi nezdálo vhodné něco podobného probírat před mistrem, i když bych proti nějaké záškodnické akci samozřejmě vůbec nic neměla.
Teprve teď mi celé to oblítávání skladiště začalo dávat trošku smysl.
Možná se mistr nechce smířit s tím, že ho okradl nějaký Villow. Taky mistr kapituloval příliš brzy... vždyť mi to k němu hned nesedělo. Kosmoport a kancelář nic neřeší, vždycky může říct, že to byla neplánováná dodávka jen kvůli nám.Teoreticky bych se tam měla umět proplížit. Možná i ukrást nějaké obchodní záznamy. Jenže na co? To bychom stejně použít nemohli, aniž bychom se sami nezdiskreditovali.
Nevěděla jsem zcela přesně, o co mistrovi jde. Jedna věc byla vpadnout tam a naházet petardy, druhá věc byla, nějak mu dokázat, že kecá a přimět ho, aby nám vydal úplně všechno zboží. V té první věci jsem byla jednička, co se týče té druhé možnosti... tak v ní jsem aktuálně celkem slušně plavala.
Jasně, pěkně jsme si to obhlídli, kromě poměrně rozlehlých budov nic neviděli a ten obchodník by byl blbej kdyby si zboží nechával venku. Možná bych se mohla přeptat jeho zasměstnanců, pokud možno nenápadně. Jenže my už víme, že kecá.
Kdyby se mi tím usilovným přemýšlením mohlo z hlavy kouřit, tak by v mém okolí byla pořádná mlha. Jenže všechno, co jsem vymyslela, vedlo buď do slepé uličky nebo k informacím, které jsme už měli.
Okrást ho nemůžeme. Ty minimálně čtyři metry od plotu tam nebudou jen tak náhodou. Vsadím boty, že to bude prošpikováno čidly a kamerami.
Co přesně chcete podniknout, mistře? Protože já nevymyslela jedinou uskutečnitelnou možnost, jak ho nějak usvědčit ze lži a přimět, aby nám to vydal všechno. Můžeme sice zjistit aktuální situaci u Vienntu, též můžeme zjistit aktuální letové plány jeho dodavatelů a konfrontovat ho, jenže stejně vymyslí nějakou další výmluvu,
zatímco první část svého poměrně dlouhého proslovu jsem řekla normálním tempem, u té druhé jsem znatelně zpomalila a za řeči to vlastně vymýšlela, neboť až při řečnění jsem měla jakýs takýs nápad, který by možná byl i proveditelný.
Tedy pokud jeho pravidelný dodavatel, který měl teď někdy přiletět, se vůbec okolo Vienntu někdy vyskytoval. Vždyť přece říkal, že je poměrně spolehlivý, takže musí být pravidelný. Takže bych teď zjistila všechny dostupné informace o pravděpodobném dodavateli, jeho poslední trase a na tomto základě bych to kdyžtak nějak postavila.
Teprve teď jsem se znovu podívala na mistra, abych zjistila, jestli je pořád ještě zklamaný. Doufala jsem, že když jsem nakonec něco přece jenom vymyslela... Já se totiž zrovna teď snažila ještě víc, než obvykle.

[Jordi Linx]

Carratos, Cesta městem:
Z mistrova zklamání jsi příliš nadšená nebyla, vlastně tomu bylo úplně naopak a další slova tomu vůbec nepomáhala. Navíc pro tebe nebylo příliš příjemné ani vědět, že se tvůj mistr nejspíše více než dobře znal s mistrem Vandarem Tokare, který byl v žebříčku tvých neoblíbených Jediů snad i nad Lonnou Vash.
Situaci ses pokusila zachránit v dalším vývoji konverzace, kdy ses pokusila přijít s nějakým nápadem, který by trochu zlepšil tvou pozici před tvým mistrem.
To už je podstatně lepší Hay, nicméně by to zmínil předem. Pokud obchodník prodává v zásilce zboží z více lokalit, nelze zaručit obdobnou kvalitu nebo zpracování zboží. Vezměme v potaz, že zboží pro nás by mělo dorazit v jedné velké zásilce. Každá zásilka bývá označená včetně místa původu a místa dodání. Potom, když si ho přijdeme vyzvednout a je nám řečeno, že je k dispozici pouze půlka, co se vlastně tedy stalo s tou první?
pokračoval mistr dále ve směřování k myšlence, o níž měl dojem, že byla tím správným v tomhle celém zamotaném obchodu. V tomhle momentě jste s landspeederem dosedali vedle vaší lodi.
Určitě nebude u té první, až si ji půjdete vyzvednout, ale má dost velké skladiště, aby ji dal někam úplně jinam a i když je možné, že bychom to mohli zjistit ze záznamů kosmoportu, které nebude jednoduché získat, tak tam to je zhruba padesátiprocentní šance. Nicméně, když prokážeme, že má k dispozici opravdu všechno zboží a to přímo před ním - nezbude než se buď podvolit našim požadavkům. Ale aby k tomu mohlo dojít, tak musíme vědět, že tam ta zásilka opravdu je a nepřijít před něj se spekulacemi. A protože ti asi nedovolí se tam potulovat při nakládání zboží, tak to bude zapotřebí zjistit někdy jindy, zatímco se jistý mistr bude pokoušet zjistit něco ze záznamů kosmoportu a podobných zdrojů,
pokračoval dál v rozvíjení svého plánu, který tím nakonec představil a vyčkával, jak budeš reagovat. Případně, co se rozhodneš k tomu dodat a doplnit.

[Hayasan]

Carratos, Cesta městem:
Trochu se mi ulevilo, když mistr prohlásil, že můj další nápad už je podstatně lepší. To by totiž mohlo znamenat, že už není zklamaný. Též jsem byla ráda, že Tokareho jméno už nebylo vůbec zmíněno. Na tohoto skřeta nechci myslet častěji, než jedenkrát za rok.
Ta je buď prodána, nebo tam ještě někde je,
odpověděla jsem a teď jsem se začala znovu usmívat. Měla jsem pocit, že dlouho tam jistě nezůstane, neboť mistr už má nějaký geniální nápad, kterak se k té záslice dostat. Nevěnovala jsem tak ani pozornost okolí jako spíše mistrovi a jeho dalším plánům, i když to dosedávání jsem okrajově zaznamenala.
Paráda.
A jistý padawan se tam po vyzvednutí zboží vrátí a pokusí se to tam obhlídnout,
z nového úkolu jsem byla vyloženě nadšená. Tohle konečně byl něco pro mne, který mi mistr snad musel ušít na míru. Už tolikrát jsem se vloupávala do nejrůznějších skladišť v Chrámu, pokud tedy nebyly nějak výrazněji zabezpečené. Tohle sice bude větší oříšek, ale já si dost věřila. Navíc, mě ani nikomu jinému nepůjde o život a bude to spíše jen takový menší trénink.
Mistr je prostě nejlepší. Kdo jiný by měl tak jednoduchý a geniální nápad zároveň a pustil by mne k tomu vlastnímu vloupání? Určitě by to jiný mistr neudělal...
Chcete, abych dorazila zpátky na loď, nebo mám ostatní požádat o nějaké zastavení? Raději bych skutečně z toho skladu odešla a znovu se tam vrátila. Kdybych se pokusila zmizet už na parkovišti, vždycky riskuju, že mne někdo uvidí,
nechtěla jsem se do toho vrhnout nějak po hlavě. Počítala jsem s tím, že kdyby mne chytili, tak bych to podala tak, aby to vypadalo, že mistr o mých aktivitách nevěděl.
Ono dostat se znovu dovnitř asi nebude problém. Ta kontrola určitě půjde nějak obejít. Třeba vnějškem, nebo nějakou větrací šachtou. Otázkou zůstává, co dělat potom. Nemůžu se tam za bílého dne plížit jak nějaký idiot. To by bylo fakt nenápadný. A kdybych to podpořila kapucí na hlavě, bylo by to jak z nepovedenýho filmu.
Myslím si, že ideální by bylo dostat se tam s ostatními zákazníky, pokud to tedy ještě stihnu. Poté bych počkala do tmy, až všichni vypadnou. A teprve pak bych to tam začala obhlížet. Většina bezpečnostních systémů byla dole a ozbrojené stráže tam v noci nebudou, protože budou hlídat venku, ne? No a ven bych se poté dostala až ráno v momentě, kdy by provoz zhoustl natolik, že by to nebylo nápadné,
ihned jsem přišla s nějakým prvním nápadem, jak provést vlastní úkol, který sice obsahoval nějaké to ponocování někde ve větrací šachtě, nebo v něčem podobném, ale pokud by nebylo zbytí... koneckonců, narozdíl od mistra mnoho prostoru nepotřebuju a dokážu se pomalu schoulit i v nějaké myší díře.
Chtělo to samozřejmě učinit nějaké přípravy, jako vzít si baterku, převléct se do neJediského oblečení, zakrýt vlasy... ale to záleželo na tom, zda se na loď s pomocným personálem skutečně vrátím, nebo jestli si to budu muset vzít sebou.
Kromě naprosto úžasného úkolu to navíc vypadalo, že dnes odpadne trénink s mečem a zřejmě se vyhnu i lekci pilotování, což je ještě lepší. Takže nebýt toho, že jsem mistra zklamala, bylo by to skutečně úžasné odpoledne.
Třeba, kdyby se mi povedlo nějak vypadnout v noci... třeba bych se do nějakého toho baru skutečně mohla podívat! Jako za odměnu a mistr by o tom neměl nejmenšího tušení. To by bylo úžasné.

[Jordi Linx]

Carratos, Cesta městem:
Když ses dozvěděla skutečnou podstatu svého úkolu, tak to celé bylo hned úplně o něčem jiném a možná ses v daném momentě mohla cítit jako jeden z nejšťastnějších padawanů v galaxii. Mistrovi tvé pookřání neušlo a dovolil si mírně pobavený úsměv, ten však nevydržel dlouho, protože při vystupování z landspeederu zase zvážněl.
Je důležité, aby tě viděli vcházet i odcházet s naším týmem, který tam pošleme pro zásoby. Ideálně aby ses i pohybovala a pomáhala našemu týmu, protože se nedá pochybovat o tom, že tě budou mít během tvého vstupu pod dohledem. Takže v tomhle případě se jenom rozhlížet a nedělat nic podezřelejšího,
přešel ke konkrétnějšímu zadání a ještě během toho kontroloval stav landspeederu. Dva metry se od něho zastavil, takže vás stále nikdo nemohl slyšet a mohli jste se otevřeně bavit o této misi.
Původně jsem předpokládal, že se tam budeš chtít dostat v noci, najít zásilku, označit ji a zase zmizet. Označení předpokládám pochopíš, protože zatímco zásilku mohou přemístit, tak senzor na zásilce bude stále s ní a nebude tak složité ji vystopovat. A proto, abychom získali všechno zboží a ještě něco navíc je nesmírně důležité tohle předvést jako náš oficiální důkaz přímo před jejich zraky,
poznamenal mistr, jak si plán původně představoval, ale na chvilku se zamyslel.
Nicméně, pokud považuješ za lepší se tam dostat ještě s nějakým zákazníkem ve dne, aby ses nemusela starat o vnější zabezpečení, tak tuhle volbu ponechám na tobě. Klíčové je, abys nezjištěna označila zásilku a dostala se odtamtud a to ideálně bez vyvolání nějakých větších potíží. Pokud by tě chytili, tak nám prokázání zadržené zásilky pomůže akorát v tom, že si budeme rovni, protože se pořád jedná o činnost, která není úplně v normě se zásadami republiky,
dodal k tomu nakonec, že plán vniku a úniku bude záležet do velké míry na tobě. Totéž se tedy vztahovalo i k vybavení a případné přípravě před samotným úkolem, který tě očekával.

[Hayasan]

Carratos, Cesta městem:
To, že plánování bude jen na mne, jsem přivítala, neboť mi skutečně hrálo do karet. Pokud by se mi v noci podařilo z toho skladiště vypadnout, třeba bych tam někde mohla nějaký bar skutečně najít, nebo si do nějakého baru sehnat odvoz. Takže mé přípravy nebudou zahrnovat jen věci pro vlastní vloupání, ale též věci na veselejší noc.
Chvíli bude trvat, než vypadnou i zaměstnanci... třeba bych nějakého mohla svést a pod záminkou divokého milování se dostat přes všechny ty čidla a kamery. Určitě tam mají nějaký zadní vchod... to by bylo možná ještě lepší, než kdybych tam šla se zákazníky. Mohl by mne dostat až k regálům...
Stála jsem sice ještě vedle mistra, ale nejraději bych už byla ve svém pokoji, neboť přípravy budou trošku obsáhlejší.
Mistře, máte ten senzor, kterým označím tu zásilku? Čekají mne opravdu rozsáhlé přípravy, takže bych si pro něj teď s vámi došla, protože u sebe ho asi nenosíte,
oznámila jsem s úsměvem od ucha k uchu. V podstatě jsem plánovala i změnu vizáže, která mistra sice nepotěší, ale mě pomůže. Místo světlých kalhot si obleču černé, k tomu boty s měkkou podrážkou, aby se mi v nich dobře lozilo a tílko s obrázkem ryby s velkýma očima, umístěnýma přesně tak, aby byly na prsou. To tílko má poměrně velký výstřih a plánovala jsem, že by mi při nějakém tom případném svedení strážného, nebo jiného zaměstnance, mohlo opravdu pomoci. Na krk bych si pověsila šňůrku s přívěskem, aby ten přívěsek byl přesně mezi prsama a podporoval touhu mužské části mi tam čumět a vůbec zajímat se o mne i jako o ženu.
Do menšího baťohu si přibalím tmavou bundu se zipem až ke krku a tmavou čepici, aby mne nebylo v noci vidět. Nesmím zapomenout na baterku, paklíče, kredity, voňavku na večer, rtěnku, svědící prášek a nějakou dýmovnici, kdyby náhodou.
… a potom nóóó... aby nedošlo třeba k nějakému nechtěnému zdržení a tak,
ujišťovala jsem mistra, neboť jsem nepovažovala za vhodné, aby mne v tom tílku viděl. Ještě by mne mohl poslat převléknout se a to by k tomu zdržení skutečně došlo. Též by třeba mistrovi mohlo docvaknout, o co se nakonec možná pokusím. Nebyla jsem si vůbec jistá, nakolik je něco podobného Jediské.
Jedi přece využívá i lsti a všech zbraní, které okolo má, no ne? Navíc bych si s ním dala maximálně pusu, než bych ho praštila do hlavy a omráčila.
A nebojte se, mistře, mě nechytí. Včetně toho vašeho mám zatím tři možné plány, takže uvidím na místě, co bude nejlepší a prostě se přizpůsobím podmínkám.

[Jordi Linx]

Carratos, Cesta městem:
Příslib možné absolutní volnosti ti div nezamotal hlavu - začala jsi plánovat už hodně dopředu a to i za hranice skladiště a úkolu, který jsi tam měla hlavně splnit. Neony zdejších kasín a barů ti stále svítily v paměti a lákaly tě podobně, jako pašeráka příslib jednoduše vydělaných kreditů. Nejradši by ses okamžitě pustila do příprav na celou akci včetně potřebného vybavení, ale mistrova zdvižená ruka tě ještě zastavila.
Vím, že přípravy na podobné operace nejsou jednoduché, podobně jako příprava chirurga před operací, ale nezapomeň, že je nejprve potřeba odvézt odtamtud to, co nám již bylo přislíbeno a že jsem zmínil tvou osobní přítomnost během této nakládky. A protože jsou naši lidé připraveni, tak nebude slušné je nechat čekat. Trochu času můžeš vždy mít, až budou nakládat zboží do naší lodi. A než se vrátíte s první várkou, tak zatím připravím ten senzor. Ostatně počítám, že várky by vás měl čekat zhruba čtyři,
připomněl ti mistr, že nejprve bylo ještě potřeba převézt již zaplacené zboží. Tím také poukázal na to, že se do skladiště můžeš ještě několikrát vrátit, což by také mohlo být jistou přípravou pro tvou chystanou výpravu. Nicméně to znamenalo, že vybavení a výstroj jsi musela připravit až později a ne hned.
A každý plán může selhat - navíc pýcha vede k pádu a to i u těch nejmocnějších mistrů Jedi. Tohle měj na paměti, protože chycení by tu vše komplikovalo a pokud budeš příliš sebevědomá, tak budeš přehlížet věci, kterých si musí všimnout i začátečník,
neopomněl ti mistr připomenout, že přehnané sebevědomí by se nemuselo vyplácet. Z tónu a několika historek, o nichž jsi slyšela, bylo více než jisté, že mluvil z vlastních zkušeností, ať se to již týkalo přímo jeho nebo někoho jemu blízkého. Každopádně, pokud od něj nic dalšího nepotřebovala, tak byl připraven vyrazit do lodi a ponechat tě tvému prvnímu úkolu, který měl předcházet infiltraci a nalezení zbytku zásilky ve skladišti.

[Hayasan]

Carratos, Cesta městem:
Kdyby nebylo té zdvižené ruky, už bych vyrazila. Jenže to bylo neklamné znamení toho, že mistr má ještě pár věcí na srdci a já bych si je měla vyslechnout. Tak jednoduché gesto dokáže zastavit jakékoliv mé brebentění, takže i můj odchod se musel odložit.
Aspoň by se naučili trpělivosti.
Namítla jsem alespoň v duchu, protože svému mistrovi bych nějakou podobnou drzost nikdy neřekla. Nějaká slušnost slušnost vůči pomocnému personálu mne jaksi ani netrápila.
Čtyři, mistře?
Dodala jsem o poznání méně veseleji. Při představě, že budu muset přežít sedm nudných cest, a jen Síla ví s kým, mne nadšením zrovna nenaplňovalo.
S trochou štěstí můj řidič nezná deodorant ani sprchu a bude smrdět. To bude paráda.
Aspoň si jednu cestu dovnitř pořádně prohlédnu a budu mít něco víc, než jen přibližnou představu o rozmístění všech těch čidel a tak,
vydechla jsem, ale tak troch mi to pokazilo plány.
To asi nikoho nesvedu. Ostatně, kdybych tam vešla tak vyfešákovaná, tak si mne každý všimne a tím by padl plán číslo dva, což je nenápadně se tam vmísit s ostatními zákazníky a zůstat tam do noci. Pak bych už totiž nebyla nenápadná, i kdybych se převlékla.
Máte nějaký seznam toho, co mám dovést? Ať nás neošidí podruhé. Nebo by to mohl kontrolovat někdo jiný. Já to tam musím přece obhlížet, motat se tam...
do této činnosti se mi vůbec nechtělo a s velkou radostí bych tu zodpovědnost hodila na někoho jiného
… i v tunice se na ty chlapy alespoň usmívat, neboť náhoda někdy dělá divy...
… a tak. Kontrola zboží by mne jen rozptylovala a zaměstnávala,
ubezpečovala jsem mistra s úmyslem se alespoň jedné části mých předpokládaných povinností zbavit. Nechtěla jsem být první, na koho mistr půjde, když bude chybět jeden šroubek.
Slibuju mistře, že budu strašně opatrná a nic nepřehlédnu,
teď jsem se už zase usmívala na plno, neboť já na zbytek noci měla také nějaké plány a mistr měl pravdu v jednom. Kdyby mne chytili, tak to mnohé zkomplikuje. Například má obhlídka místního kulturního života by byla nerealizovatelná. Což by byla strašlivá tragédie, neb podobnou příležitost, prakticky beztrestně a neodhalitelně, se podívat do baru, mít v následujících několika týdnech asi nebudu.
Jsem na planetě plné barů a heren... to přece nejde, abych se do nějaké alespoň nemrkla, za předpokladu, že nebudu pít... přece nejsem poustevník na nějaké pouštní planetě... Navíc v Chrámu nechlastám, trénuju, chodím na kurzy a lekce, plním každou otravnou povinnost, kterou na mne mistr vymyslí... Mám tedy právo se občas trochu pobavit.
Přesvědčovala jsem sama sebe, že mé plány s barem jsou vlastně zcela legitmní zábavou, byť že jsem tušila, že kdyby se to dozvěděl mistr, tak mu to žádnou radost určitě neudělá a možná by mne i čekal nějaký výchovný pohovor, nebo dokonce nějaký trest.
Asi bych už měla jít,
já jsem po mistrovi už skutečně nic nechtěla a plánovala se s ním tedy rozloučit. Pilotování jsem chtěla prostě na někoho hodit a v klidu si vymyslet nějaký plán, kterého se budu více méně držet.
Jak to říkal Sarwen? Něco v tom smyslu, že je lepší mít jeden plán a ten vylepšovat, než jich mít pět a žádný nedotažený...

[Jordi Linx]

Carratos, Kosmoport:
K mistrovi jsi žádné další poznámky neměla, tedy vyjma jedné otázky ohledně dohledu nad zbožím. Ale na ní ti mistr velice rychle odpověděl, že nic kontrolovat nebudeš muset, protože to bude mít na starosti poručík Cal a mírným pohybem hlavy k přicházejícím mužům tím označil mladého muže s nakrátko střiženými černými vlasy. Ona ostatně celá vaše posádka působila jako složená z těch mladších a dokonce jsi na nich pozorovala známky pravidelné hygieny. Na vrch měli jakousi obdobu uniforem, kterou měli všichni na palubě lodi, ale nedalo se pochybovat, že Cal a jeho lidi byli zvyklí uniformu nosit.
Poručík se s ještě jedním mužem zastavil až u tebe a oba ti zasalutovali.
Jsme připraveni vyrazit velitelko, potřebujete ještě nějakou přípravu, nebo vyrazíme hned, abychom to měli rychle hotovo?
zeptal se tě v pozoru a čekal na tvé instrukce. Poté, co jsi mu potvrdila nebo si ještě pro něco zaskočila, jste mohli se čtyřmi nákladními landspeedery vyrazit, kdy v každém byla trojice pasažérů. Včetně tebe vás tedy jelo dohromady dvanáct a měli jste jet čtyřikrát - a protože nákladní landspeedery mohly teoreticky pojmout dvojnásobek materiálu, než by se ti vešel do pokoje, tak sis mohla udělat obrázek o objemu množství zboží, které jste zde měli naložit. Nehledě na to, že to celé měla být pořád jenom půlka z původně zamýšlené dodávky.
Během cesty jsi měla dostatek prostoru pro vlastní myšlenky, protože poručík, s nímž jsi jela v prvním vozidle, nepotřeboval žádné direkce a cestu se buď naučil nebo ji znal. Pokud bys cestě věnovala trochu více pozornosti, tak bys snad i rozeznala několik bodů, jež by se daly považovat do jisté míry i za orientační.

Jakmile jste dorazili ke skladišti, tak vás tam zastavila zabracká mladá žena v těsném kancelářském obleku. Nemohlo ti neujít, že si vysloužila zkoumavé pohledy členů tvého týmu, nicméně čekala na tebe.
Dobrý den, jsem Kagi Aress a potřebovala bych od vás podepsat několik dokumentů o předání zboží. Samozřejmě vás k němu nejprve zavedu a budete si ho moct kontrolovat, než si vyřídíme nějaké formality. Podle informací od kontraktora, mistr Jedi Arije Siliina, jste zplnomocněná k převzetí zásilky,
informovala tě rychle o nezbytné byrokratické proceduře, která na tebe připadla a čekala na tvé vyjádření.

[Hayasan]

Carratos, Kosmoport:
Byla jsem ráda, že kontrola zboží bude na někom jiném. Byla to prostě starost, které jsem se ráda vyhla. Na mistra jsem se naposledy usmála a vyrazila za svými povinnostmi, které mne čekaly. Z většiny jsem byla nadšená a ten zbytek, který mne rozhodně štěstím nenaplňoval, ten budu muset přežít.
Když mi ti dva zasalutovali a dokonce mne oslovili jako velitelku, byla jsem na malou chvíli překvapená. Takto se ke mně ještě nikdo nechoval a já na to nebyla zvyklá. Tedy vyjma Sarwena, když chtěl zůstat sám nepozorován, ale to se ani nedá počítat. Leč velmi rychle jsem se z toho překvapení vzpamatovala. Dokonce se mi to začínalo i líbit.
U Sitha, tak tohle je super. Na tohle bych si velmi rychle zvykla.
Teď ne, vyřídím si to během doby, kdy se budete starat o vykládání zboží z landspídrů do naší lodi. Můžeme tedy vyrazit,
odpověděla jsem a snažila se působit opravdu seriózně a vážně, byť že v momentě, kdy se ti dva ode mě odvrátili, tak mi cukaly koutky, jak jsem se snažila přemáhat úsměv. Nesnažila jsem se velet poručíkovým mužům. V holofilmech jsem viděla, že to dělá vždycky jen nějaký idiot. Poručík je přece způsobilý k tomu, aby se o vlastní muže postaral. Samozřejmě, že jsem byla na vážkách, nakolik mám v tomto ohledu věřit holofilmovým znalostem, ale jiné jsem neměla, navíc mi bylo neskutečně blbé něco říkat chlapům, kteří jsou narozdíl ode mne dospělí.
Přisedla jsem si k poručíkovi, neboť jsem považovala za samozřejmé, že pojedu s ním. Ale už jsem se neusmívala, teď jsem totiž začala usilovně přemýšlet o plánu, který by mi měl značně pomoci dostat se do toho skladiště bez újmy.
Takže plán se sváděním musím definitivně zavrhnout. Nejsme na to vhodně oblečená, navíc je tam tolik proměnných, které nemohu ovlivnit. Navíc mám být nepozorována a tělo v bezvědomí se ukrývá v oblasti prošpikované čidly a kamerami dost blbě.
Občas jsem vzhlédla a rozhlídla se kolem sebe, takže nějaký ten orientační bod jsem i zahlédla, ale rozhodně jichnebylo moc a rozhodně jsem neviděla všechny.
Takže, vniknu tam se zákazníky. Bylo by fajn, kdybych trefila na záchod. Tam určitě budou mít nějak větrání, nebo tak něco. Mohla bych se tam schovat... v každém případě se první dvě cesty budu pořádně rozhlížet, abych si zapamatovala i barvu podlahy. Jak pojedeme podruhé, požádám někoho, aby mne odvedl na záchod a prohlédnu si ty záchody.

To, jak se členové mého týmu na to ženu dívali, mi bylo celkem fuk. Dívat se můžou, pokud tedy tím díváním nezanedbávají nějaké své povinnosti a vzhledem k tomu, že poručík byl v klidu, tak se to asi nedělo. Nepovažovala jsem za vhodné na ty pohledy nějak reagovat nebo je snad napomínat.
No jó nó, chlapi. Ti by čučeli i na figurýnu oblečenou v šatech.
Dobrý den i vám. Jsem padawan Hayasan Geri a byla jsem informována,
kývla jsem na tu ženu, neusmívala jsem se a tvářila se opravdu vážně, neboť já se snažila co nejvíce zahlédnout i teď, byť že nějaké očividné zkoumání okolí nepřipadalo v úvahu.
Poručíku, na cestu zpátky budeme potřebovat všechny vaše muže? Myslíte si, že bychom mohli dva postrádat? V momentě, kdy ty dokumenty podepíšu, nechci riskovat, že nějaký poměrů neznalý údržbář třetí kategorie nám třeba nějaké zboží omylem sebere,
otočila jsem se na svého velitele a počkala si na odpověď. Teprve poté jsem se věnovala i Aress.
Nebude to problém, že ne? Víte, na cestách s mistrem jsem toho už tolik zažila a jsem raději opatrná. Navíc, dobré účty dělají dobré přátele, že ano? Zavedete nás tedy k našemu zboží, prosím?
V podstatě jsem nebyla ochotná ustoupit od toho hlídání našeho zboží, i kdyby ho umístili do obří bezpečnostní schránky. Už jednou se nás pokusili okrást a podruhé se jim to nepovede. Ale to jsem samozřejmě nemohla říct nahlas. Také jsem za první otázkou neudělala žádnou mezeru a pokusila jsem se naznačit, že něco jiného, než souhlas, vlastně ani neočekávám.
To slovo prosím na konci nebyla náhoda. Odkoukala jsem od svého mistra, že to používá i v momentě, kdy to není nezbytně nutné. Na ženu jsem se i usmála. Nebyla mi sympatická, neboť patřila k těm zlodějům.
Též jsem se pokusila pochytit, kudy chodí zákazníci, kteří si třeba nic neobjednali, nebo je jejich objednávka podstatně menších rozměrů, než byla ta naše. To by totiž mohla být cesta dovnitř.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Fakt, že mužům určeným pro přeskladňování, jsi de facto velela, tě mírně překvapil a zprvu jsi měla problém se s tím srovnat. To, že jsi něco podobného v hierarchii vaší lodi a posádky mohla očekávat byla další věc, ale realita vždy dopadala trochu jinak. V tomto uskupení jste nakonec vyrazili na místo.

U skladiště jsi Kagi Aress opětovala přivítání a rozhodla se přijít s logickým požadavkem, následkem nějž však nedošlo ve výrazu slečny Aress k nějaké výraznější změně. Naznačila směr do skladiště a s tebou v patách vyrazila vpřed hned poté, co ti poručík potvrdil, že nemá nejmenší problém tu dva muže ponechat.
Samozřejmě, že zde není problém s tím, aby tu vaši lidé u nákladu zůstali, pokud se nebudou zbytečně potloukat okolo. V takovém případě nemůžeme ručit v případě nějakého úrazu, navíc by mohli i překážet ostatním funkcím skladu,
zareagovala na tvůj dotaz a nedalo se pochybovat, že podobný požadavek tu rozhodně nebyl poprvé. Vedla tě širší ulicí a držela se při pravé straně, i proto že prostředkem občas projelo nákladní vozidlo s nákladem.
Také bych vás chtěla požádat, abyste u nákladu měli v jednu chvíli jenom jedno vozidlo a prostřídávali je. V opačném případě byste mohli zablokovat ulici a omezilo by to provoz skladu. Ostatní mohou bez potíží počkat venku s ohledem na náklaďáky přijíždějící do skladiště,
instruovala tě o funkčnosti skladu a předala několik pokynů, jak postupovat při pohybu ve skladu. U místních pracovníků jsi navíc mohla vidět helmy a vestu, nicméně po vás se nic takového nevyžadovalo. Jinak skladiště bylo opravdu velké a mělo nesčetné množství regálů, nicméně postrádalo hodně oken. Na každém větším rozbočení jsi navíc mohla spatřit kameru, což mohlo klidně fungovat i jako pojistka pro případné kolize a jejich řešení.
Když jste dorazili k bednám vašeho zboží, tak jsi musela přiznat, že toho bylo opravdu hodně a nemusela ses divit tomu, kolikrát jste měli naplánovaný příjezd. Slečna Aress si zběžně prohlédna bedny, jako by je v hlavě spočítala, až nakonec pokynula, že si můžete vše zkontrolovat.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:[*]
Přikývla jsem Aress na souhlas s první částí jejího proslovu. Moc jsem se tedy nerozhlížela, protože jsem si nemohla být jistá tím, jestli mne třeba někdo nepozoruje. Vždyť nás připravili o dost kreditů, jsem Jedi... a mám tu celkem dost mužů. To, co jsem nakonec viděla, mne možná i trochu potěšilo. Zaměstnanců zde bylo relativně dost, takže kdybych si od nějakého opatřila vestu a helmu, možná bych se mohla vydávat za jednoho z jejich lidí a dojít si to obhlídnout zcela veřejně.
Když si tam sepnu vlasy, což znamená, že potřebuju sponky, aby mi nepadaly ven a vrazím si helmu do čela... tak by to i šlo. Kolikrát je to jen o drzosti, nebo ne? Za pokus by to stálo... Jo, udělám to tak. Prostě jeden z pracovníků. Musí tu mít někde šatny se skříňkami.
To nebude problém,
ujistila jsem tu ženskou a pokyny jsem poslouchala skutečně pozorně. Pokud se chci vydávat za jejich pracovníka, musím mít co nejlepší informace.
O množství nákladu jsem se příliš nezajímala. Respektive zajímala jsem se o něj tolik, abych si všimla, jak ty bedny zhruba vypadají, zda se něčím neliší a jak je vůbec náš náklad označen. Mne totiž zajímalo spíš všechno okolo, takže jsem se směrem k nákladu dívala, ale sledovala jsem spíš blízké okolí těch beden.
Poručíku, zkontrolujte prosím naše zboží, vyberte dva muže na hlídání a pošlete někoho pro první landspídr,
ihned jsem ho instruovala a opět jsem se nepokoušela jeho mužům jakkoliv velet. Já bych zvolila ty muže na základě náhody, on by měl mít prostudované minimálně jejich složky, takže vybere daleko lépe, než já, pokud tedy s nimi už nesloužil před naší misí. V tom případě je zná dokonale.
Postavila jsem se tak, abych nezavazela a měla výhled jak na vlastní zboží, tak i na co nejširší okolí, ale od Aress jsem nemohla odejít, takže to bylo spíš jen takové vhodné pootočení. Chtěla jsem pozorovat chování zaměstnanců. Jak na sebe reagují, zda si při práci povídají, zda pracují sami nebo ve skupinkách... dávat pozor na vlastní nakládání jsem nechtěla a nechtěla jsem jim ani pomáhat, byť že mistr říkal, že bych to měla dělat.
Dávala jsem si též pozor na to, abych to nedělala příliš očividné.
Možná bych měla vědět i něco o jejich harmonogramu... o směnách a tak podobně. Mají na holonetu stránky? Nenabírají třeba nějaké pracovníky? I z inzerátu by se daly vyčíst nějaké informace...
Chcete na naše nakládání dohlížet?
Zeptala jsem se spíš jen proto, abych nějak začala rozhovor. Předpokládala jsem, že odpověď bude kladná... a chtěla jsem z ní nějak vytáhnout pár detailů, které by mi můj úkol zjednodušily.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Jednu z prvních věcí, které sis ověřila u vašeho zboží byla jejich identifikace. Ta byla řešena relativně jednoduše - štítkem na každé bedně obsahujícím informace o místě původu, množství, datu přijetí materiálu, typu materiálu a také informace o tom, kdo ho přijal a kontroloval naposledy. Letmé prohlédnutí ti potvrdilo, že místo původu se shodovalo s tím, o kterém se zmínil muž, s nímž ses setkala již dříve a také to, že bedny dorazily během včerejška a přijímal je jistý Vernck.
Poručík se pustil do kontroly beden a u několika z nich, které vybral relativně náhodně, se podíval i na obsah a prohrábl se u několika produktů, aby si ověřil jejich kvalitu. Po deseti minutách kontrolování se k tobě natočil a pokýval ti, že je vše v pořádku.
Hned dám klukům vědět, že se do toho můžeme pustit,
pokýval ti ještě poručík a de facto tím si slovně potvrdil, že převoz zásob může začít. Sama jsi mohla zahlédnout, že to byly některé trvanlivé potraviny, prosté, ale relativně kvalitní oblečení, prostěradla a další základní věci, o něž v normálním případě prostě nebývá nouze.
Pokud je vše v pořádku, tak mě prosím následujte - zbytek papírování vyřídíme v kanceláři,
vybídla tě Aress k následování dále skrze skladiště. V něm jsi zatím mohla vidět většinou jen pracovní skupiny po třech a více jedincích, kteří většinou něco přeskladňovali, zaskladňovali nebo třeba i jen kontrolovali různé zboží. Jinak jsi ve skladišti samotném neviděla nic výrazně zajímavého - pouze vědomí, že za nočního osvětlení by tu mohlo být množství stinných míst a že kamery byly převážně jen na větších rozbočkách.
Co se chování pracovních skupin, tak se převážně věnovali práci, kdy v každé skupině byl jeden výše postavený, jenž útvar korigoval a dirigoval.
Aress tě vedla směrem do strany, kde jste chvilku na to prošli zabezpečenými dveřmi, které otevřela na svou zaměstnaneckou kartu, a dále chodbou do administrativní sekce. Vchod byl z obou stran hlídán kamerami a dveře byly relativně bytelné. Na konci chodby následovala stejná prověrka a vešly jste do kancelářské sekce, které byla relativně rozlehlá. Viděla jsi množství kójí s konzolemi, která úředničili různí jedinců co do druhu a pohlaví se týkalo. Nicméně vaše cesta vedla po schodech do vyššího patra a do samostatné větší kanceláře, která patřila Aress samotné, jak ses mohla přesvědčit dle jmenovky na dveřích.
Ještě, než připravím vše potřebné, máte nějaké otázky k transakci? Připomínám, že budeme podepisovat předání té dnešní dodávky, ne té, kterou máte přebírat zítra,
zeptala se tě a naznačila ti, že se můžeš posadit do křesla, zatímco sama zamířila na druhou stranu dobře vypadajícího kancelářského stolu. Rozhodně to nebyla žádná laciná práce, byť menší nepořádek na stole, včetně několika datakaret, dojem z kvalitního díla mírně kazil.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Z toho, co jsem zatím viděla a byť že jsem chtěla vylepšovat pouze jeden plán, bylo patrné, že to tak asi nebude. Osamocený pracovník by zde byl nápadný, hlavně proto, že to nebylo obvyklé a též proto, že by ho tu nikdo neznal. Samozřejmě, mohla bych to riskovat, jenže nyní se mi to riziko zdálo příliš velké a výsledek značně nejistý. Též jsem si zatím nevšimla ničeho, kde bych se mohla ukrýt v případě, že bych přišla s ostatními návštěvníky, navíc se mi to zdálo tak dobře zorganizované, že ten mistrův plán s noční vloupačkou by byl asi nejjednodušší a poskytoval by nejméně rizika odhalení.
Ty kamery by neměly být výrazným problémem... snad. Třeba by šlo se těm větším odbočkám i vyhnout. Navíc to vypadá, že by zde měla být relativně tma. Ale to záleží na síle osvětlení.
Na slova té zabracké úřednice jsem jen kývla hlavou a beze slova jsem za ní šla.

Dalo se očekávat, že budou mít nějakou kartu, jenže bylo značně naivní si myslet, že bych tu její mohla nějak odcizit, byť že by se mi asi hodila. Přístup do administrativní sekce by byl asi taky fajn. Určitě by mi pár věcí dost podstatným způsobem ulehčil. Třeba bych mohla získat plánek skladiště. Ale ani za místo v Radě mne nenapadlo, jak v úzké chodbě obejít dvě kamery najednou.
Plánek... jak získat nějaký plánek? Kdybych ho měla, tak se protáhnu nějakými šachtami, nebo něčím takovým... plánek jistě bude v systému, což znamená... že mi ta úřednice trochu překáží, neboť ta přístup do systému určitě má i ze své kanceláře. Jen by to nesmělo trvat příliš dlouho... aby mí muži někoho nezburcovali, což by bylo kontraproduktivní... a rovnou bych mohla vytáhnout informace o tom zboží a jeho skutečné velikosti... kdybych je měla, tak by to třeba byl dostatečný důkaz a do toho baru bych nakonec mohla nějak utéct z lodi.
Posadila jsem se do křesla, neplánovala jsem stát za stolem. Rozhlížela jsem se po kanceláři, jako bych si ji jen prohlížela. Já ale ve skutečnosti hledala nějakou kameru.
Ne, prozatím žádné dotazy nemám,
odpověděla jsem a teprve teď jsem si i uvědomila, že tohle papírování bude určitě obnášet i důkladné čtení a hledání možných dvojsmyslů a možných nesrovnalostí. Nikdo mi přece nezaručil, že se nás nepokusí okrást ještě jednou. Sice ten obchodník měl asi jen ústní mistrův souhlas, takže by můj případný podpis na čemkoliv byl možná napadnutelný, jen si nejsem zcela jistá, zda by do toho mistr vůbec šel.
Máte pěknou kancelář,
pochválila jsem místnost, abych vysvětlila svou zvědavost a v momentě, kdy ona se ponořila do papírování, já se ponořila do Síly a nechala se jí prostoupit. Už jsem to jednou dělala, ale tenkrát to byl už poloomráčený cíl a mohla jsem se jej dotýkat. Teď to byla zabracká úřednice při plném vědomí, ale zase byla zabraná do práce... a když se to nepovede, tak to bude škoda a žádný plánek nezískám, ale také nic neztratím. Soustředila jsem se na vědomí té zabračky a opakovala jsem jí, že se jí z té přemíry práce točí hlava, je jí špatně a chce se jí spát.