4. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Křížník Clemente, Můj pokoj:
Trochu mne překvapilo zjištění, že mistr tak úplně Radě nevěří. Hlodaly v něm pochybnosti. Zmátlo mne to. Já osobně Radě před Quellorem nevěřila, poté jsem zjistila, že třeba mistryně Vash není taková bantha, za jakou jsem ji považovala a má důvěra v Radu začala velmi pomalu stoupat. Jenže mistrova nejistota způsobila, že jsem v tom začala mít trochu zmatek, nehledě na další slova. Ty pocity pro mne byly důležitější a měly pro mne větší vypovídající hodnotu. Tohle bych strašně ráda rozpitvala, ale na nějaké povídání si jsem neměla vůbec náladu. Až pomine účinek Siliinovy výchovné lekce, tak na to jistě řeč přijde. To jediné, co jsem tedy udělala, bylo, že jsem si toto téma chtěla zapamatovat.
Snad každou mistrovu větu jsem hezky odkývala.
Já nad pomocí Sall taky přemýšlela,
ihned jsem ubezpečovala mistra, když jsem vyslechla jeho přání. K Hey jsem neřekla ani ň. Rozhodně jsem nepovažovala za moudré mistrovi sdělovat, že s Hey budu spolupracovat, pokud ona bude spolupracovat se mnou. Podobné drzosti jsem si nechávala pro jiné rytíře a mistry. To jsem si mohla tak akorát pomyslet. A i kdybych to řekla, asi by to nebyla tak úplně pravda, protože tak krátce po této domluvě problémy dělat rozhodně nebudu a jsem nakloněná i tomu, abych udělala první krok já.
V momentě, kdy se mistr dostal asi k bodu, kdy stačilo zavrtět hlavou, aby se toto setkání stalo minulostí, tak jsem to ihned udělala. Ale naštěstí než mistr odešel, uvědomila jsem si, že pár dotazů nakonec skutečně mám. Sice bych raději mlčela, neboť jsem toho tak krátce po to sjetí řekla až až, ale mise byla prostě přednější. Navíc mistr potom ani nebude mít čas, nehledě na to, že bude pěkných pár hodin trvat, než začnu velmi opatrně prozkoumávat terén, abych zjistila, zda se mistr ještě pořád zlobí a než se mi zcela vrátí má touha po mluvení, to bude trvat ještě déle.
Co… co obvykle dělají se svými zajatci, tedy hlavně se… zajatkyněmi? Nedochází třeba ke znásilňování? Co kdyby se o to někdo pokusil? Mám nebrat ohled na misi a použít třeba i Sílu?
znovu jsem zvedla zrak k mistrovi. Jasně, on podobné věci řešit asi nemusel, jenže já je řešila. Vždyť HoloNet toho byl plný. Podobné kauzy se přece strašně dobře prodávají. Navíc jsem podobnou zkušenost mít vážně nechtěla.
Bude probíhat nějaký náš výslech? Mají nějaké obvyklé otázky? Budou si naše identity nějak ověřovat? Co ostatní lidé v karavaně? Máme se pokusit navázat s nimi nějaké vztahy, nebo se máme od nich raději držet dal? Budeme mít možnost spojit se třeba s vámi?
Tedy, ne že bych ty otázky chrlila ze sebe jako obvykle. Trvalo mi to o trochu déle, ale ne proto, že bych nad nimi musela přemýšlet. Jen pro mne bylo zrovna teď trochu obtížné mluvit, hlavně vzhledem k tomu, kolik jsem toho řekla. A já se raději ptala, než abych se potom zachovala špatně. Na mistra jsem teď střídavě pokukovala, abych zaznamenala i mistrův výraz při odpovědích. Nechtěla jsem před mistrem vypadat ještě hůř než vlastně vypadám.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Tvůj pokoj:
Mistrovo poznámky a informace jsi přijala bez výraznějšího váhání a s alespoň nějakou většinou jsi souhlasila. Každopádně jsi ničemu neoponovala, ať už právě kvůli souhlasu, nebo proto, že sis to chtěla nechat pro sebe. A přestože jsi rozhodně neměla nějakou povídavou náladu, na několik otázek vztahujících se k misi, ses zmohla a čekala jsi na odpověď.
Mistr je všechny vyslechl a v tváři mu dominoval vážný výraz, který byl typický třeba pro různé porady.
Co zatím víme, tak k sexuálnímu násilí na zajatcích zatím nedocházelo, ale určitě jsi oprávněna se v nejhorším případě bránit. Pokud možno, tak bez použití Síly, v takových situacích lze provést několik ... řekněme nefér zákroků proti mužům, které je dovedou na značnou dobu zneutralizovat. Samozřejmě mluvím o zásahu do mužských genitálií silným kopem,
zareagoval na první otázku, ale potvrdil, že se samozřejmě nemáš nechat znásilnit.
Na co je třeba si dát pozor - přemrštěné násilí proti těm, kteří vás zajmou. Pokud se někdo až moc bránil, nebo dělal velké problémy, tak došlo k několika zabitím. S tím se dostávám i k tomu, že s ostatními v karavaně můžete normálně komunikovat a bavit se, když si získáte důvěru, tak možná bude i jednodušší je držet v klidu, když k zajetí dojde. O identitu se bát nemusíte, ta bude, vlastně je připravena. Ponecháte si křestní jména, jinak jste obyčejné dívky, co si chtějí přivydělat. Nějaký výslech by se vás i proto neměl týkat, co víme, tak občas mluvili s vedoucím skupiny, ale nikdy nevyslýchaly každého, o to jim ani v podstatě nejde,
pokračoval mistr v zodpovídání tvých otázek a ujistil tě, že identitu budete mít pořešenou a není třeba se v tomto směru ničeho obávat.
A jak bylo řečeno, rytíř Ninn na vás bude z povzdálí neustále dohlížet a v případě nejhorším zasáhne,
dodal ještě mistr a čekal, zda-li to byla poslední otázka, nebo tě bude ještě něco trápit a zajímat s ohledem na nadcházející misi.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Můj pokoj:
Ty nefér zákroky jsem znala. Občas jsem je při nějaké své rvačce i použila, pokud přerostla v menší bitku, takže jsem jenom opět přikývla. Aspoň jsem si, co se týče této oblasti, nemusela dělat příliš velké starosti. Pokud by to nešlo jinak, tak bych útočníka snad dokázala zpacifikovat, nebo bych aspoň řvala, aby byli upozorněni i jeho spolubojovníci, kteří by ho v tom možná nepodporovali a zabránili tomu.
Další mistrova rada byla vlastně jen logická. Být v klidu, nedělat problémy a neupozorňovat na sebe. Co se týče ostatních, tak s těmi bych se snad bavit mohla. I když jsem dostala celkem slušně vynadáno, tak bych se mohla nějak přemoci. Vždyť si to mistr tak trochu přál a jistě by byl rád, kdybych to dokázala, i když nějakou povídavou náladu nemám. Jako menší problém jsem však viděla Hey, která je naprosto asociální bantha a ostatní by v tomto směru mohla spíše jen znervóznit. A Sall je kapitola sama pro sebe. Ta se svou nerozhodností bude mít spíše dost práce sama se sebou, takže to vypadalo, že to nakonec zůstane na mne a budu se muset hodně snažit.
Byla pravda, že jsem včera ke konci moc neposlouchala, takže mistrovo připomenutí včerejší informace bylo na místě a já, jenom za dnešní ráno tak po dvacáté, přikývla. Mistr Ninnovi zcela evidentně věřil, já o jeho schopnostech moc přesvědčená nebyla, protože mi přišlo, že Ninn je taková dospělá verze Sallwits. Jenže mistrova důvěra pro mne vždycky byla dost silným argumentem, takže ve výsledku jsem byla nakloněná tomu, abych alespoň trochu věřila tomu, že pokud k něčemu dojde, tak mne zachrání. Ale pro jistotu jsem opět sklopila oči, aby mistr třeba něco nepoznal. Téma „uznávání autorit“ od této chvíle rozhodně nepatří mezi mé oblíbené a nechci, aby se k tomu mistr nějak dál vyjadřoval.
Další dotazy jsem už neměla. Mé informace byly velmi obecné a plán Sallwits jsem ještě neznala. Takže z mé strany už další otázky nepadly a já čekala, zda mistr konečně odejde. Náladu na nějaké povídání si s mistrem jsem skutečně neměla, řekla jsem toho na své obvyklé poměry po seřvání až příliš a na mistrův odchod se dokonce i trochu těšila, protože po takovém vynadání se v blízkosti mistra raději pohybuju co nejméně. Jen pro jistotu. I když nakonec se sliby a omluvami přijdu vždycky.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Tvůj pokoj:
Do další diskuze ses už nijak nepouštěla a i mistr Siliin uznal, že pro nyní řekl vše, co bylo podstatné a na co si dovedl vzpomenout. Pokynul ti na rozloučenou a opustil tvůj pokoj běžným krokem. Než se dveře stihly zavřít, tak jsi mohla zaregistrovat, že se mistr vydal směrem k zádi, než na opačnou stranu, kde se nacházel třeba jeho pokoj nebo poradní místnost, stejně jako můstek. Na zádi v podstatě byla jen technická sekce, hangár a skladiště, které, jak jsi měla možnost si už několikrát ověřit, bylo pod neustálým dozorem. Skladník sice neměl problém poskytnout nějaké zásoby, ale to je musel člověk opravdu potřebovat, nebo k tomu mít pověření. Nic navíc, prostě nebylo možné získat a to ani přes nějaké formy úplatku nebo něčeho na ten způsob.
Následně jsi měla k dispozici nějaký ten prostor pro sebe a to zhruba do doby snídaně, když ti krátce před ní přišla zpráva na datapad.

Téma: Skupinová porada před misí
Kdy: Okamžitě po snídaní, nejpozději od půl deváté.
Důvod: Organizace a rozdělení informací ohledně nadcházející mise.
Sallwits, stanovený velitel mise

stálo ve správě, což tedy znamenalo, že se Sallwits rozhodla uchopit iniciativy ve vedení mise ještě před tím, než k nějaké samotné misi dojde. Co přesně to mohlo naznačovat, to jsi tušit nemohla, ale na první pohled to vypadalo jako rozumný krok. Navíc jsi i dle času viděla, že porada nebude příliš dlouhá, protože krátce po ní mělo dojít k zahájení mise.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Tvůj pokoj:
Když mistr konečně odešel, já se šla vysprchovat a dát se trochu do pořádku. Teplá voda byla příjemná a smýt ze sebe včerejší špínu taky nebylo k zahození. Zrovna jsem si ručníkem ještě otírala hlavu, když tu mi přišla zpráva. Po jejím přečtení jsem jen mírně protočila oči v sloup a jala se odpovědět.
To si ze mne dělá srandu.

Téma: Konzultace
Kdy: Psalas po obědě?
Důvod: Cože? Sdružení pro roztřídění údajů? Budem si hrát na archiváře? Jupííí! Mám donést pastelky? A omalovánky budou?
Hayasan, nedobrovolný účastník

Odpověděla jsem po svém, pár slov zaměnila za synonyma a zbytek si domyslela. Trochu popíchnout Sallwits snad mohu. Zvlášť, když to vzala takto. Obyčejná zpráva by podle mého názoru stačila. Dokonce mi to i mírně zlepšilo náladu. Sallwits zřejmě bere všechno strašně formálně. U ní jsem byla přesvědčena i o tom, že mne nepráskne mistrovi, že zlehčuji misi, tak jsem si to mohla dovolit. Ne, teď bych mistra provokovat rozhodně nechtěla.
Poté jsem se začala oblékat do věcí, které mi mistr poskládal, jen nohavice jsem si vyhrnula a udělala z nich tříčtvrťáky, boty jsem si zavázala tak, aby mi plandaly tkaničky a jazyk pořádně čouhal ven. Triko jsem nechala ležet na posteli a oblékla si jednoduché, černé tílko bez jakéhokoliv zdobení. Všechno jsem doplnila koženým opaskem, přičemž tílko jsem si zahrnula do kalhot. Komplink, datapad a meč byly prozatím samozřejmostí.
Hned jsem ale nevyrazila. Sice jsem nechtěla provokovat mistra, ale také jsem cítila možnost, že bych se po dlouhé době mohla veřejně promenádovat s tetováním na paži. Vytáhla jsem si barevného rancorna.
Když si vezmu to tričko, tak mistr nic neuvidí a potom si ho svleču. Jenže, co když to nějak pozná?
Věděla jsem, jaký má mistr názor na tetování, strašně jsem nechtěla, aby mne zrovna dnes s něčím takovým chytil, už teď jsem se cítila trochu provinile, ale nakonec jsem své výčitky svědomí potlačila a s bušícím srdcem jsem si velmi opatrně a hlavně pomalu to tetování na levou paži skutečně umístila (dala jsem si pozor, aby to rukáv trička dokázal skrýt). Počkala jsem, dokud neoschlo a poté jsem si oblékla nejen tričko, ale pro jistotu i kabátec u kterého jsem si vyhrnula rukávy a nechala jsem si ho rozepnutý. Ačkoliv obecně cvůj copánek nosím tak, aby byl vidět, pro tentokrát jsem si udělala obyčejný culík, jehož součástí byl i copánek. Jen pro jistotu, co kdyby náhodou...
Poté jsem vyrazila v první řadě na snídani (tedy, pokud bych jídlo ještě stihla. V opačném případě si budu muset uzmout jen nějaké pečivo do ruky a s jedním kouskem bych se asi nespokojilla). Teprve v té druhé za Sallwits, abych se dozvěděla detaily ohledně té příšerné mise. A hlavně jsem doufala, že mistr šel skutečně někam na záď, nepotkám ho a nenapadne ho pídit se po důvodech mého kompletního ustrojení.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Jídelna:
Po mistrově odchodu ses nejprve věnovala osobní hygieně, abys po ní reagovala na zprávu od Sallwits, která tě do nějaké velké míry nezaujala. Odpověděla jsi na to zcela po svém a mohla ses potom věnovat úpravě svého oblečení, v němž jsi měla absolvovat nadcházející misi.
Netrvalo příliš dlouho a dorazila ti odpověď, která už byla adresovaná jenom tobě:

Doufala jsem, že mě budeš podporovat a ne shazovat. Pokud hodláš takto vystupovat i během mise, tak se vůbec účastnit nemusíš.
Sallwits

stálo tam stručně a jednoduše.

Nehledě na odpověď ses rozhodla zkrášlit se o tetování před tím, než jsi vyrazila do jídelny, kde se ještě podávala snídaně a dokonce jsi měla zhruba půl hodiny času do schůzky, kterou svolala Sall, pokud jsi tedy na ni hodlala nakonec jít.
Na snídani byl tentokrát připraven výběr z několika různých pokrmů - horké placky se sirupem, množství světlého a polotmavého pečiva, nějaké uzeniny, které byly samozřejmě přikryty poklopem, aby nezvětrávaly, nechybělo ani několik sýrů a slušné množství ovoce a zeleniny. Vše bylo samozřejmě v ochranných průhledných krytech, aby to vydrželo co nejdéle a všichni dodržovali zakrývání, jak už ostatně bývalo zvykem. V jídelně už moc lidí nebylo, k tvému štěstí tu nebyl ani tvůj mistr, nebo Sallwits s Hey. Jako místo setkání jste stejně měly určen hangár, odkud posléze vyrazíte na misi.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Jídelna:
Když jsem si přečetla zprávu, jen jsem trochu nevěřícně zamrkala. Poté jsem se zamračila. Tohle mne v první řadě hodně mrzelo, poté mne to i trochu urazilo a naštvalo. Vadil mi zvláště ten konec. Což o to, já se této mise ráda nezúčastnila, jenže jsem nečekala, že by mi něco podobného napsala právě Sallwits. Přišlo mi to od ní strašně tvrdé, i když nějaká výčitka se asi dala očekávat. Už mne přece aspoň trochu mohla znát a odhadnout, že i když se před výcvikem chovám podobně, tak dokonce i pilotování poté, co usednu do simulátoru, beru vážně.
Ne, dnešní ráno je jenom jedna velká noční můra. Tohle nemůže být realita.

Ještě před otevřením této zprávy jsem si myslela, že jsme kamarádky. To by znamenalo, že určité věci jsou samozřejmostí.
PS: Abych tě mohla shazovat, musela bych to udělat před někým. Poslala jsem ti soukromou zprávu. Takže jsem tě neshodila a dokonce ani neurazila. Leda že by ses shodila sama před sebou.
Padawan Geri

Svou nelibost jsem dala najevo i podpisem a zprávu poslala. Na jídlo mne skoro přešla chuť. Nakonec jsem si vzala své oblíbené placky se sirupem, ale ani jsem moc nevnímala jejich chuť. Mistr to načal a Sallwits jenom dorazila.
U Sitha, u Sitha, u Sitha…
Držela jsem si hlavu, do úst pomalu vkládala jedno sousto za druhým a měla jsem skutečně náladu pod psa. Už mne netěšilo ani mé tetování. Na tu schůzku bych nejraději ani nešla a plácla sebou znovu na postel.
Jak bych to vysvětlila mistrovi? Ten by mne asi zabil. Ne, nezabil by mne. Jen já bych si přála, aby to udělal.
V podstatě jsem tedy na výběr ani neměla. Ani jsem nedojedla a po chvíli jsem vyrazila směrem k hangáru, kde si najdu nějaký koutek a vyslechnu si všechno, co má Sall na srdci, tuto misi nějak doklepu a pak se na ni pokusím zapomenout. Dnešní den ještě ani nezačal a já už toho všeho měla tak akorát dost.
Prostě se jen snaží hrát si na vůdce. Nemá na to, ale hraje si. Je fakt tvrdá jak rozteklý banthtí máslo.
Sall mne opravdu dostala. Byla jiná než mí „kamarádi“ z Chrámu a svým způsobem mi to i vyhovovalo. Jenže jsem asi čekala trochu moc. I přes mé zklamání ze Sall jsem to do hangáru vzala přes svůj pokoj, kde jsem si nabrala všechny své osvědčené dělobuchy i dýmovnice. Jen blaster jsem si nevzala. Byl můj a nechtěla jsem o něj při zajetí přijít. Druhý bych asi jen tak nedostala kvůli našemu milému skladníkovi.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Sklad:
Odpověď od velitelky vaší skupiny tě zaskočila natolik, že to pro tebe znamenalo snad poslední hřebíček do nadějí tohoto rána. Poznamenalo tě to v následujících minutách a tak ses do hangáru vlastně tak nějak jen došourala s vybavením, které by se mohlo hodit na nadcházející misi.
Sallwits i Hey tu už byly a de facto čekaly na tebe. Nevedly spolu hovor nebo něco jiného, jen se každá připravovala na to nadcházející ve svém nitru. Obě dívky si navíc také upravily svá přidělená oblečení - Sallwits si roztřapatila volné konce oblečení, tedy sukně a blůzy v barvách podobné té tvojí. Hey si naopak našila přes jednu stranu podélný pruh a na něj nakreslila nějaké tobě neznámé znaky, ale dalo se tušit, že budou asi neimoidianského původu.
Relativně mlčky jsi tedy došla k nim, což byla chvíle, kdy předstoupila Sall o krok vpřed.
Hlavní zadání úkolu je jasné a řekli nám ho už mistři, budeme cestovat se zásobovacím konvojem, který má být napaden a nechat se zajmout. Zároveň však máme udělat vše, co bude v našich silách, aby nedošlo ke zranění někoho v konvoji. V zajetí máme pak setrvávat do doby, než nám můj mistr dá signál a nějakým způsobem nám předá naše světelné meče, které nebudeme mít u sebe, až nás budou prohledávat,
shrnula nejprve na úvod a tys mohla sledovat, jak třeba Hey pozorně poslouchala a zatím nic neříkala. Vše nasvědčovalo tomu, že to hodlá brát naprosto vážně.
Protože na Garqi žijí v převážně většině lidé, tak bychom ve společné skupince mohly budit nepotřebnou pozornost. Proto se rozdělíme a budeme se v rámci konvoje pohybovat zvlášť, což bude možná i nejlepší vzhledem k tomu, jaké se mezi námi začínají rozvíjet vztahy. S tím, že se budeme snažit rozdělit tak, abych jí byla uprostřed konvoje, Hay vpředu a Hey vzadu,
pokračovala dál a během této věty vrhla pohledy s jistou mírou nedůvěry jak na tebe, tak i na Hey. I když v tvém případě jsi z toho možná mohla cítit více zklamání, než nějakou zarytou nedůvěru.
V ideálním případě se pokusme komunikovat s lidmi okolo, snažit se mezi ně zapadnout a být vůči nim milí. I proto, až dojde k přepadení, tak aby se nám povedlo je přimět k tomu, že obrana by byla příliš nebezpečná. Ze zkušeností dříve přepadených víme, že členové konvoje bývají vždy po nějaké době propuštěni, takže se tímhle ohánějte, říkejte, že to nemá smysl, když jsou lépe vyzbrojeni a další fráze naznačující na nesmyslnost odporu. Zkuste je podávat rozumně a přidat trochu emocí, aby byly uvěřitelné. Podobně budeme postupovat i v rámci zajetí - navzájem se neznáme a snažíme se udržet všechny v pořádku, dokud nedorazí signál. Nějaké otázky?
dokončila svůj návrh a bylo na ní vidět, že z ní spadlo značné břemeno. Až takovou úlevu měla, že se nepřeřekla a instruovala o všem v pořádku. Nyní se však již projevovala mírná nervozita z toho, nač byste se jí mohly ptát, což jsi mohla rozpoznat podle toho, že si Sall začala nevědomky hrát s třásněmi jednoho rukávu.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Sklad:
Ani jednu padawanku jsem si nijak neprohlížela, prostě jsem jen k nim předstoupila. Následně vylíčený plán byl celkem jednoduchý, lehce pochopitelný a vlastně jsem byla jen ráda, že ani s jednou nebudu v nějakém kontaktu. S trochou štěstí budeme po zajetí třeba i rozděleny, takže bych se minimálně se Sall nemusela nějaký delší časový úsek vidět.
Pohled Sallwits jsem oplatila, i když v mém případě se jednalo o mírně vyčítavý pohled. Chování Sall mne opravdu mrzelo, neboť bylo přehnané. Celou dobu proslovu Salwits jsem mlčela a nepřerušovala ji. A zjištění, že mi možná ani nevěří, též nepatřilo mezi ty nejpříjemnější.
Kvůli jedné debilní zprávě. Ne, nebyly jsme kamarádky. Já vždycky budu patřit mezi padawany, co se scházejí v noci nad pivem. K Sall se nehodím a možná to není chyba ani jedné z nás.
Teprve, až jsme byly vyzvány, abychom promluvily, učinila jsem tak.
Velitelko, donesla jsem své zásoby, který by se mohly hodit. Dělobuchy jsou úžasné na odlákání pozornosti a díky dýmovnicím toho člověk zase moc nevidí, i když v terénu ten dým rychle rozfouká vítr. Chceš, abych to nechala na lodi, nebo si jich pár vezmeš a pár dáme i Hey?
Pohlédla jsem na Sallwits, připadala jsem si trochu semletá. Byla jsem bez elánu a tímto způsobem jsem chtěla dát najevo, že budu spolupracovat. Postavila jsem se k tomu vyloženě formálně, jen abych nemohla být z čehokoliv obviněna.
Plán Sall jsem nechtěla nijak zpochybňovat, protože jsem viděla, že je trochu nesvá. Já osobně bych zvolila jinou strategii a pokusila se zajistit to, aby byla zajata jen první třetina a zbytek aby stačil ujet, pokud by to tedy šlo. Bylo by míň potenciálních obětí. Ale to by znamenalo diskusi, zase by mne mohla nařknout, že ji shazuju a rozhodně jsem nechtěla být vyloučena z mise, jak naznačila její zpráva.
Dokázala by mi to říct do očí? Já zde skutečně nechci být. Jak mám někoho utěšovat, když to sama potřebuji? Budu se muset přetvařovat a hrát… a nemůžu to nezvládnout. Prostě nemůžu.
Jak daleko bude rytíř Ninn a za jak dlouho se k nám dostane, pokud se něco stane? A o jaký signál se jedná? Jakým způsobem se s námi spojíš, kdyby se stalo něco nepředvídatelného? Vyfasujeme jiné komlinky?
Položila jsem poslední otázku a poté se odmlčela a dala prostor i Hey. Velikost konvoje, jistota přepadení, množství útočníků a tak podobně mne vůbec nezajímalo, protože jsem to nepovažovala za podstatné. Stejně se tyto informace za chvíli dozvím jen díky obyčejnému pozorování a ptát se víc Sall, abych mi nakonec řekla, že jsem ji chtěla ke všemu ještě ponižovat… Vždyť ta špatná jsem přece jednoznačně já, žádná novinka.
Sall je nervózní jen kvůli otázkám. Co se stane, až bude muset řešit něco nepředvídatelného? Tohle bude totální fiasko.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Sklad:
Úpravám oblečení svých kolegyň jsi nakonec nevěnovala pranic pozornosti a soustředila ses spíše na podstatu nadcházející mise. Zároveň ti nemohla ujít nejistota Sall a zdálo se, že si něčeho podobného všimla i Hey, ale stejně jako ty na to nijak nenarážela a jen poslouchala jednoduchý plán, který Sall navrhla.
Jakmile jsi dostala příležitost, rozhodla ses položit své otázky a čekala jsi, zda tě Sall počastuje nějakým výjevem nebo vlastně jak se k tomu postaví.
Uvědomuješ si, že až nás zajmout, tak nás budou prohledávat kvůli zbraním a stejně nám to bude k ničemu? A při přepadení bychom tím jenom povzbudili ostatní k odporu a o to víc by se situace vyhrotila,
rýpla si nejprve Hey a bylo jen těžko odhadovat, jestli chtěla pomoct Sall, pokusit se tě naštvat, nebo to prostě jenom zkonstatovat, byť její hovorný tón se nedal řadit mezi ty nejpřátelštější, i když u ní byl podobný tón zvykem.
Ehm, jak řekla Hey, bude lepší je nechat na lodi, protože bys o ně nejpravděpodobněji přišla. To samé s čímkoliv, co má pro vás hlubší význam, není neobvyklé, že některé vzácnější předměty byly zajatcům sebrány. Komlinky si taky nechte na lodi, jsme pomocnice studentky z vesnice a tak musíme být v tomto směru trochu ... jako místní, nevím, pozadu? Víte co myslím ..
vstoupila do diskuze Sall s jasným cílem, aby nepřipustila nějaké hlubší dohadování v tomto smyslu a neopomněla připojit odůvodnění. Všimla sis, že po Heyině odpovědi se její nervozita trochu zvýšila a opatrně sledovala jak tebe, tak i neimoidinaku naproti. Dokonce Sall udělal pomyslný krok mezi vás dvě.
A můj mistr bude v takové vzdálenosti, aby ho nemohli odhalit. Jestli to bude klik nebo dva, to opravdu nevím. Signál bude pomocí Síly, tam je asi nejjistější, že jej nepřítel nezachytí a nebude mít možnost být nějak varován o tom, že něco chystáme. Ostatně podobně bych to chtěla řešit i mezi námi - jednoduchá emoce přes Sílu by nám měla stačit pro případ nouze, abychom věděly, že je něco špatně,
doplnila Sall odpověď na další otázku a natočila se k Hey, zda-li ta neměla co říci, ale jen zakroutila hlavou.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Sklad:
Na dohadování s kýmkoliv jsem neměla náladu, takže jsem zprvu jenom pokrčila rameny. S Hey jsem ale nesouhlasila.
Kašlat na to, stejně to nějak dopadne. Sall se chová jak bantha a mistr… u Sitha! Já se chovám jak bantha.
Trochu jsem se narovnala a začala si připadat spíše hloupě, než cokoliv jiného. Uvědomila jsem si totiž, že zatímco si hraju na ublíženou a odkopnutou celým světem, čeká zde na mne mise, která je daleko přednější.
Kdybych to jenom nějak zaonačila, to by se mistr pýchou vyloženě nadnášel. Ne, v první řadě se musím vzpamatovat a soustředit se na misi, hodit za hlavu Sall a její bezdůvodné zklamání a možná i nedůvěru, protože to je její problém, který já řešit nemusím a konečně bych se měla chovat jako padawan toho nejlepšího mistra v Chrámu.
Jasně jsem si označila priority a byla odhodlaná se s nimi nějak poprat a než mé předsevzetí odezní, tak se jimi i řídit. To, že mistr o mne asi nemá moc dobré mínění, neznamená, že se nemohu pokusit o vylepšení Siliinova názoru na mne.
Samozřejmě, Hey,
přikýval jsem a snažila se zůstat v naprostém klidu. Už od včerejšího večera se chovám jak bantha, tak je načase se začít chovat jako Jedi nehledě na Heyiny provokace.
Také jsem nemyslela, že bychom s nimi udělali malou válečnou zónu. Nicméně pokud bys na okamžik potřebovala odvést pozornost útočníků, nebo kohokoliv jiného, tak nečekaný poměrně hlasitý zvuk je v tomto ohledu spolehlivým řešením. Byla bys tedy ušetřena vymýšlení, jak to třeba pomocí Síly zaonačit tak, aby to nevypadalo, že jsi použila Sílu. Nebo bys nemusela hledat jiná řešení a mohla bys přemýšlet nad něčím jiným. Ale pokud si myslíte, že jsem na to šla špatně, což je klidně možné, všichni jsme omylní, tak své věci nechám doma,
byla jsem nakonec na sebe i trochu pyšná, protože nevyjet na Hey, i přes mé předsevzetí, nikdy nebylo moc lehké. Navíc jsem právě veřejně dokázala přiznat, že se možná i mýlím. Teď jsem si vážně připadala jako správný Jedi. Náladu na povídání si jsem sice pořád neměla, ale snažila jsem se vážně překonávat, aby se nakonec skutečně neřeklo, že jsem se jen vezla.
Velitelko, potřebuji si do pokoje odnést náušnice, komlink a tak. Je na to ještě čas, nebo mám své věci svěřit do opatrování někoho tady a doufat, že se s nimi ještě shledám? A mimochodem, dostaneme alespoň blaster, aby naše ochrana byla věrohodná a my ho mohli v tom nejhorším případě použít, kdybychom potřebovaly například neutralizovat útočníka a nešlo to jinak?
Ještě jsem se zeptala a dívala se jen na Sallwits a snažila jsem se o to, aby má ublíženost v pohledu vůbec nebyla. Nebyla jsem ještě zcela vyrovnaná, ale snažila jsem se tak minimálně působit a více se ovládat.
Možná jsem konec našeho kamarádství jen přeháněla. Potom si s ní promluvím a uvidím. Nevzala jsem v potaz to, že je ze všeho nervózní a možná ani sama neví, jak se chovat. A co se mne týče, nejsem žádná slečinka na výletě, abych tu probrečela celý den. Jsem Jedi a nesmím zklamat mistra. Takže odteď už žádná ublíženost.
Umanula jsem si s myšlenkami na to, jak by se mistr tvářil, kdybych misi jen přežila a vezla se jako mrtvá váha. Stačilo mi, jen abych si mistrův výraz představila a hned jsem byla ještě odhodlanější udělat všechno pro to, aby byla mise úspěšná.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Hangár:
Přehrála sis v mysli poslední události a na základě toho všeho jsi dospěla k poznání, že bude asi vhodnější pozměnit přístup k celé situaci. Vytušila jsi, že to pro tebe nebude jednoduché, nicméně pro zachování dobrého postoje v očích tvého mistra a také předvedení, že i ty jsi hodna toho, stát se někdy rytířkou Jedi, to byla nezbytná oběť, kterou jsi musela nyní přijmout. I proto jsi potlačila nutkání hádat se s Hey a s osvětlením svého názoru jsi přijala rozhodnutí Sallwits.
Za jistých okolností by to možná šlo použít, ale radši bych aby to vše probíhalo v naprostém klidu a nedocházelo ke zbytečnému dráždění únosců. Nevíme, jak hodně prchliví mohou být,
trvala si na svém Sall a potvrdila tak, že si výbušniny spíše nepřeje než naopak. S očividnou změnou postoje v ní trochu hrklo překvapením, ale relativně rychle to zahnala pryč a opět před tebou stála minimálně odhodlaná splnit váš úkol.
A ano, ještě máš chvilku času na to, aby sis některé věci odnesla nazpět, to ostatně platí pro nás všechny. Jinak blastery mít nebudeme, i když jsem je navrhovala, tak mi můj mistr doporučil, že by mohlo být podezřelé, kdyby obyčejné brigádnice nosily blastery podobné úrovně jako ochranka a horší nejsme schopni v současné chvíli sehnat,
potvrdila ti, že máš ještě čas schovat si svoje zásoby pro vhodnější příležitosti a zároveň tě informovala, že vašimi jedinými zbraněmi budou Síla a důvtip.
Taky bych ocenila nějaké výraznější prostředky pro obranu,
utrousila Hey, ale Sall jenom nesouhlasně zavrtěla hlavou, že v tomhle nemáte moc na vybranou.
Protože je tohle asi všechno, tak zbývá zhruba deset a něco minut, do kdy buďte připravené tamhle u lodi, aby nás poručík hodil na povrch,
ukončila Sall váš meeting a de facto vás propustila, aby ona sama vyrazila rychlým krokem směrem k pokojům, protože si nejspíš i ona něco zapomněla, nebo vzala navíc.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Hangár:
Potvrzení původního rozhodnutí jsem skoro počítala, takže jsem jen přikývla hlavou. K ničemu jinému jsem se dál nevyjadřovala, protože by to vedlo jen k tomu, že bych podkopávala autoritu Sall a to jsem zrovna teď nechtěla.
Sotva Sallwits vyrazila, já se ji pokusila předběhnout. Doufala jsem, že bych to totiž mohla vzít znovu přes jídelnu a ukořistit si něco dalšího k snědku. Nehledě na to, že jsem pořád nebyla v náladě, abych se s ní o něčem příliš vybavovala a zkoušela zjistit, jak moc utrpělo naše kamarádství, či co to vlastně bylo.
Ale drží se, to je pravda. Třeba to nakonec zvládne. I když… zdá se mi, že je oficiálně sice velitelka, ale předala nám jen instrukce na začátku a tím všechny její velitelské povinnosti končí. To by bylo fajn.
Pokud jsem do pokoje dorazila bez nějakých komplikací, sundala jsem si náušnice, komlink i datapad jsem hodila na postel a dýmovnice i dělobuchy letěly rovnou za komlinkem. Hrábla jsem pro tři tyčinky ze svých soukromých zásob. Chtěla jsem podělit Sall i Hey. Koneckonců, na nic není nic moc nápadného, a pokud by bylo, mohou je sníst rychle. A proč se nepokusit o další úroveň „spolupráce“, či jak to nazvat? Zatím mi to všechno šlo totiž celkem dobře, tedy dle mého názoru. Když se mám chovat jako Jedi, udělám to pořádně. Ihned poté, co jsem tedy doplnila nějaké zásoby a některých jsem se i zbavila, vyrazila jsem poklusem rovnou k naší lodi. Meč jsem si vzala do ruky, protože bylo pravděpodobné, že o něj brzy přijdu. Sice jen na chvíli, ale moc se mi to nelíbilo. Znovu jsem si na něj zvykla a bez něj jsem si připadala zvláštně. Jakoby mi něco scházelo.

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Hangár:
Žádné další otázky ani instrukce nebyly a tak jsi mohla poklusem vyrazit kupředu, protože sis naplánovala ještě zastávku v jídelně. Sall nic nepoznamenala, jen si dál kráčela vlastním tempem a za moment jsi ji tak nechala za sebou. Nejprve sis odložila kusy oblečení a posléze i výbavu, u níž ti hrozila ztráta. Sice nešlo o ty nejdražší kusy na trhu, ale co se kvality týkalo, tak zde Řád Jedi vybíral dobře a to i s ohledem na výkon.
Ze svého vybavení jsi nakonec vybrala pouze trojici tyčinek, u níž jsi plánovala se podělit s ostatními a poté jsi vyrazila ještě rychle do jídelny, abys zde ukořistila něco k jídlu. Jako nejvhodnější varianty se mohlo tvářit nějaké pečivo, které tu bylo ve třech různých druzích, pak nějaké ovoce a zelenina. Většina ostatního již byla poklizena, aby se buď uchovala pro příště, nebo proběhla recyklace. Ať sis vybrala dle libosti, tak jsi následně vyrazila dál nazpět do hangáru přemýšlejíc nad osudem svého meče, na nějž sis opět začínala trochu zvykat a vnímat ho i více, než jen jako ozdobu.

Žes dorazila k transportu jako poslední tě nejspíš asi nepřekvapilo, i když časově jsi na tom byla ještě relativně dobře. Rytíř Ninn právě převzal meč od své padawanky a mířil k Hey, která nikterak dlouho neváhala s předáním své zbraně. Tys mu následně přišla prakticky na ruku, takže zamířil i rovnou k tobě, zatímco zbytek týmu nastupoval do transportu. Byla to upravená verze, již běžně využívali například vojáci, i když tato neměla věžové zbraně, ale pouze dvojici laserů namířených kupředu.
Padawanko Geri, mohu tě požádat o tvůj světelný meč? Slibuji, že na něj dohlédnu, než ti ho budu moci vrátit,
promluvil k tobě rytíř Ninn a čekal na tvou reakci a samozřejmě i odevzdání světelného meče.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Hangár:
Vzala jsem si pečivo, nehrozilo u něj totiž, že si nějak zašpiním kapsy a není nic horšího, než když strčím ruku do kapsy a vytáhnu ji zasviněnou. Pravda, drobky taky nejsou žádná výhra, ale ty se dají vytřepat. Pečivo jsem nijak nevybírala, prostě jsem drapla to, které mi nejvíc chutnalo, ale nějaký optimální tvar jsem už neřešila.
Nevadilo mi, že jsem dorazila jako poslední. Koneckonců, přišla jsem včas. Ale když přišlo na to, že bych se měla vzdát svého meče, nebyla jsem z toho nadšením bez sebe. Jenže tento plán schválil mistr a já v podstatě neměla na výběr.
Což o to, požádat můžeš.
Nahlas jsem ale nic z toho, co jsem si myslela, neřekla. Vždyť jsem si umanula, že se chci alespoň pár týdnů chovat jako lepší Jedi. Jen na vyzkoušení, abych zjistila reakce mistra a okolí. Takže i podobné drzé myšlenky jsem příliš nerozváděla.
Jistě, rytíři,
odpověděla jsem a meč mu samozřejmě podala. Nebyla jsem z toho sice nadšená, ale pokusila jsem se vypadat sebevědomě, veškerou drzost a ironický tón jsem si nechala pro sebe, dívala jsem se Ninnovi přímo do očí. Ale nevěděla jsem, zda dělám všechno správně. Jestli třeba zase nemám problém s autoritami.
Velitelko?
Otočila jsem se poté k Sall a pokoušela jsem se na ni dívat podobným způsobem, jako na Ninna.
Něco jsem ti donesla, třeba na později, nebo to můžeš sníst i teď. Sice jsi už po snídani, ale trocha energie navíc by se mohla hodit,
podávala jsem jí tyčinku.
Hey, mám i pro tebe,
dokonce i Hey jsem nabídla. Říkala jsem si, že by to mohlo být pěkné gesto. Když už se tedy mám chovat jako rytíř… po očku jsem též sledovala reakci Ninna, abych zjistila, jestli jsem třeba něco neudělala špatně. Opravdu jsem se snažila, jen jsem tedy neměla všechno úplně vychytané a přirozené.