4. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Křížník Clemente, Hangár:
Nebylo pro tebe příliš jednoduché předat svůj světelný meč, ale rozhodla ses chovat jako vzorný Jedi a předala jsi svou zbraň, která pro každého Jediho byla více než jenom kouskem kovu a několika součástek. Rytíř Ninn všechny meče pečlivě uschoval do své róby tak, aby mu nepřekážely, ale také o ně nemohl nikterak přijít. Poté vám naznačil, že se můžete již naloďovat do transportu, ale tys ještě skupinu zastavila svým oslovením Sall. Zbytek skupiny jsi potom podělila o část svého proviantu. Reakce byly spíše překvapivé a trochu nejisté, ale velitelka skupiny s díky přijala a Hey s mírným váháním taky, jak si nebyla jistá skutečným významem toho gesta.
Rytíř Ninn se jenom usmál, zatímco stál ve dveřích do transportu a čekal, až všechny nastoupíte a zaujmete pozice na některé ze sedaček. Poté zavřel boční dveře a transport se skoro okamžitě začal zvedat a opouštět loď. Zevnitř nebyl ven žádný průzor a bylo tu možná relativně temno, ale nebylo to nikterak nepříjemné. Pozůstatky bojových rysů zde tak byly i nadále patrné.
Do deseti minut budeme dole, vysadíme vás nedaleko vesnice tak, aby nás nikdo neviděl,
prozradil vám rytíř Ninn plán letu a odkašlal si směrem k Sallwits, která se nejprve trochu nejistě podívala jeho směrem, než se zhluboka nadechla a postavila se tak, aby mohla dobře vidět na tebe i Hey.
Pro plán naší mise bude nejlepší, když už od počátku nebudeme viděny spolu. U společnosti, která má na starosti přepravu máme zajištěná pracovní místa, takže stačí přijít do kanceláře, potvrdit dokumenty a pak se hlásit u karavany. Po přistání se rozdělíme a vyrazíme každá zvlášť, abychom budily menší podezření. Oficiálně bychom se měly poprvé setkat u karavany a bude zapotřebí se podle toho i tvářit - tedy ne stylem, s tou jsem se včera pohádala, s tou létám v simulátoru a podobně. Prostě se dívat jedna na druhou jako na někoho koho vidím prvně v životě. Tak by měly vypadat i první chvíle v karavaně, kdy se každá pokusíme dostat do pozice, které jsem již říkala dříve. Po přistání máme asi hodinu do startu karavany, do vesnice se dostaneme do patnácti minut a existují tam zhruba dvě cesty, takže i toho bychom měly využít. Dál už pak jedeme na vlastní triko, dokud nebude potřeba se dostat ven. Nějaké otázky, postřehy?
přednesla Sall další instrukce ze své pozice velitelky a čekala na vaše reakce a hlavně na to, jaké vlastně budou.
Jak dlouho před startem karavany je zapotřebí být na místě?
zeptala se Hey na praktickou otázku.
Zhruba pět minut nejpozději, to chodí asi většina. Údajně má před vyražením proběhnout kontrola a rozdělení do pozic. My máme to štěstí, že karavana už je naložená - jako pracovní síla se máme uplatnit v průběhu, kdyby bylo něco zapotřebí a pak hlavně až dorazíme na místo. Dívky z vesnice toho často využívají, aby se dostaly alespoň na chvilku do města,
odpověděla na to Sall a ty sis mohla všimnout, že rytíř Ninn se spokojeně usmíval, když viděl, jak si zatím vede jeho padawanka.

[Hayasan]

Křížník Clemente, Hangár:
Bez meče jsem byla jenom malou chvilku a už jsem si připadala opravdu zvláštně. Jakoby mi něco scházelo. Navíc mi trochu vadilo, že můj meč má rytíř Ninn. U mistra Siliina by mi to možná nebylo tolik nepříjemné, ale svěřit svůj meč prakticky neznámému rytíři? Ale co jsem měla dělat? Nevhodné poznámky a viditelné známky nedůvěry by mohly vést k vyloučení z mise, jak mne už Sall dnes strašila, takže jsem mlčela a snažila se, aby má nedůvěra a veškeré pocity, které se k tomu vázaly, nebyly znát. Naopak jsem se snažila působit vyrovnaně a sebevědomě, neboť tak by se přec rytíř choval. Možná by se tak i cítil, leč tak daleko jsem ještě nebyla, takže jsem se to snažila alespoň předstírat. Doufala jsem, že herečka jsem ještě natolik dobrá, aby nikdo nic nepoznal.
Reakce těch dvou na mé gesto a jistou nabídku smíru mne nijak zvlášť nerozhodila. Ať si nakonec myslí cokoliv, já s tím momentálně nic neudělám, tak nač se tím zbytečně zatěžovat? Když jsem procházela kolem rytíře Ninna, nakonec jsem i jemu nabídla svou vlastní tyčinku. Koneckonců, já mám plné kapsy pečiva, takže proviantu mám dost, byť že není tak chutný, jako moje sladkosti.
V transportu jsem se pokusila najít místo, kde bych se mohla nejlépe zašít tak, aby na mne pořádně neviděl nejen Ninn, ale i Sall. Tedy, ne že bych chtěla něco nekalého provádět, jen jsem nechtěla, aby na mne bylo vidět. Hned jak jsem se usadila, začala jsem také znovu snídat. Kdo ví, kdy znovu budu jíst.
Sall jsem ale pozorně poslouchala, jídla mi v tom vůbec nebránilo.
Takže jsem měla pravdu. Sall jako velitelka spíše jen předala instrukce a tím pro ni celé to velitelování končí. Stejně by nám neměla jak předat další rozkazy. Takže se budu moct rozhodovat sama.
Plán se mi nezdál moc těžký, takže jsem jen přikývla, byť že jsem doufala, že v přítmí je má zašívána dostatečně kvalitní.
Když jsem ale spatřila, jak se Ninn na Sall tváří, raději jsem se už dívala jenom na Sall, protože já byla dnes akorát tak pořádně seřvána. Ne že bych přímo žárlila, nebo jí záviděla, protože pro Sall dnešní výkon musel být asi hodně obtížný, ale stejně…
Já žádné dotazy neměla. Tedy, ne že by mne nezajímalo upřesnění instrukcí, jako třeba, co máme dělat, pokud se z nějakého důvodu nedostaneme na pozice, ale chtěla jsem se rozhodovat spíše na základě vlastního uvážení dané situace. Přece jenom, spoléhala jsem se nejraději sama na sebe, takže uspořádání celé mise a spíše nevelení Sall mi naprosto vyhovovalo. Takže jsem jen mlčela, pusu otevřela jen v případě, že jsem si chtěla kousnout a čekala jsem, zda přistaneme, nebo dostaneme ještě nějaké další instrukce.

[Jordi Linx]

Orbita Garqi, Transportér:
Na transportu sis našla místo vzdáleněji od ostatní a to poté, co rytíř Ninn odmítl čokoládovou tyčinkou se slovy, že ty ji využiješ lépe. Ani Hey neseděla hned vedle Sall, takže vaše rozesazení jenom vypovídalo o současném rozložení v tomto týmu. Pozor jsi dávala pouze při Sallině výkladu, který doplnila Hey jednou otázkou. Tím vším také upřesnění instrukcí pro tento moment končilo. Váš let tedy pokračoval dál, abys po chvilce mohla vnímat, jak se transport otřásl, když vstoupil do vrchní vrstvy atmosféry. V ten moment se rytíř Ninn postavil a vylovil tři datapady, aby je začal roznášet mezi vámi a každé dal jeden.
Málem bych zapomněl, informace o okolních vesnicích, z nichž není nikdo z výpravy a teoreticky by tam nikdo neměl mít ani vazby. Máte tam stručné popisky a pár snímků, abyste věděly jak vesnice vypadá, kdyby se vás někdo vyptával. Únosci sice nebudou tolika řešit, odkud jste, ale pokud vám nebudou věřit členové karavany, tak to rozhodně nebude přínosem,
doplnil ještě a ty ses tak mohla podívat na dobře setříděný seznam.
Většina vesnic si byla podobných, každá měla něco jako radnici, byť se lišily zdobením. V jedné bydlel dokonce někdo bohatší, což se dalo usoudit podle fotek sídla, jinak většinou prosté domky nebo obytné jednotky. Každá vesnice obsahovala i něco jako malý obchod s potravinami a dvě měly i školu. Jména vesnice byla Askda, Nek Verna, Jonski, Veruqi, Ai Vlassy, Nochssy a Seqogi. Vesnice byly třeba i trochu odlišné dle barevného uspořádání, které tam dominovalo, nicméně všechny byly zhruba stejně vzdálené a nebyly moc blízko vašeho výchozího bodu. Navíc v nich absolutně nebylo nic pořádného, takže se stále jevilo jako logické, abyste vážily cestu až do vašeho cíle, odkud jste se mohly účastnit karavany.

Po chvilce jste konečně přistáli a rytíř Ninn si datapady před výstupem ještě vybral, aby je složil do bedny v transportu a vystoupil jako poslední. Na rozdíl od vás měl s sebou i větší batoh s různými věcmi, který byl však uspořádaný tak, aby mu nevadil v pohybu nebo boji.
Tady se rozdělíme, kousek odsud je hlavní cesta do vesnice Tikti, odkud vyrážíme. Pak je tu ještě cesta podél potoka, kterou vyrazím já zhruba pět deset minut po poslední z vás. Mistr Ninn vyrazí úplně odlišným směrem,
chopila se slova Sall a dala poslední instrukce, než mělo nastat vaše rozdělení. Hey udělala dva kroky směrem k hlavní cestě a čekala, jestli nebudou námitky.
A ještě něco, provázej vás Síla,
doplnil se ještě Sall, jakoby zapomněla na něco veledůležitého a Hey jí pokývla, než vyrazila jako první. Rytíř Ninn opáčil podobně, než vyrazil opačným směrem než vy, takže jsi tu po minutě zůstala sama se Sallwits.

[Hayasan]

Orbita Garqi, Transportér:
Výběr vesnice jsem sice původně chtěla nechat na náhodě, ale nakonec jsem se rozhodla pro jednu z těch, ve které byla škola. Nevěděla jsem, jak se to se vzděláním v těchto končinách obvykle řeší, pokud tedy v dané vesnici není škola. To děcka do nějaké dojíždějí a bydlí doma, nebo jsou ubytovány ve škole, či studují dálkově a jezdí jen na nějaké přezkoušení? A než se do toho nějak zamotat… také jsem nechtěla tu vesnici, ve které bydlel ten boháč. Zase bych riskovala, že ho někdo zná, nebo o něm něco slyšel. Z toho bych se vykecávala vážně hodně blbě. „Svou“ vesnici jsem si poté prohlížela po celou cestu, snažila se zapamatovat si okolí i rozestavení domků, použité barvy a různé detaily, na jejichž základě bych si třeba mohla přimyslet i něco vlastního. Pokud někdo nepozná, že lžu, mělo by to být v pohodě. V každém případě jsem byla rozhodnutá, že na toto téma se s nikým nechci moc bavit. Na nějaké předpoklady rozhodně nebudu moc sázet.

Společně s ostatními jsem vystoupila, tyčinku i zbytek pečiva jsem měla v kapse. Při výstupu jsem se trochu protahovala, protože dnešní noc skutečně nebyla nic moc.
Na další instrukce jsem přikývla hlavou a poté jsem se i já s ostatními rozloučila.
Jsou dvě cesty, my jsme tři. Ta méně bezpečná bude asi kolem potoka. Sall by asi neměla jít úplně první a sama. Ta spíše něco přehlédne než Hey…
Na jednu stranu bylo jedno, kterou cestou se vydám. Jenže když už se chovám jako rytíř, nebo se o to spíše pokouším, tak bych asi měla chránit toho slabšího, což byla Sall, dle mého názoru. Sice mi pořád vadila ta její zpráva, ale rytíř by to zcela jistě přešel a nenechal se ovlivňovat těmito emocemi.
Smím?
Zeptala jsem se Sall s pohledem na cestu kolem řeky. Pokud nějak neprotestovala, vyrazila jsem tím směrem. Se svou kamarádkou, nebo co to teď Sall vlastně je, jsem se nechtěla před misí o naší malé neshodě bavit. Možná jsem plně neodhadla psychický stav Sall, ale ona po mě prostě neměla takto vyjet. Ale nezapomínala jsem na své předsevzetí, takže jsem si dala pozor na to, aby v mém hlase nezazněla žádná výčitka.
Pokud jsem se tedy vydala na cestu, neponechávala jsem nic náhodě. Spoléhala jsem se především na Sílu a pátrala jsem nejen po lidech, ale i po nebezpečných zvířatech. Byla jsem neozbrojená, úplně bezbranná, takže jsem prostě potřebovala vědět co nejdřív, jestli mám začít zdrhat.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta kolem potoka:
Dle svého nového motta pro tuto misi jsi zvolila cestu podél potoka a nejprve si to potvrdila se Sall. Ta souhlasně přikývla a naznačila ti, že můžeš svobodně jít, zatímco ona se posadila u nejbližšího stromu, aby ti dala rozumný náskok na vytvoření si rozestupu.
Zanedlouho jsi se ztratila z dohledu a kráčela jsi relativně vyšlapanou cestou podél potoka, který by přeskočilo i malé dítě bez použití Síly. Sem tam byl u potoka strom, jinak byla cesta vesměs v otevřené krajině, které dominovala pole.
Mohla sis tak připomínat informace o své vybrané vesnici - Seqogi. Vesnice, jejíž barvou byla převážně zelená, měla vlastní školu, dva menší obchody a ležela nedaleko cesty do hlavního města na Garqi - Pesktdy. Vesnice byla převážně z malých jednopatrových obydlí se zakulacenou střechou, která byla pokryta solárními chytači, což byl i hlavní zdroj energie. Ze všech vesnicí byla takto vybavena nejvíce, což bylo jejím dalším výraznějším rysem.

Po pár minutách cesty jsi v dáli zahlédla postaršího muže s velkým batohem, který kráčel z menšího města, jež bylo tvým cílem. Byly na něm patrné šediny, i když stále bylo možné zahlédnout zbytky hnědých vlasů. Každým dopadem na pravou nohu navíc jeho batoh trochu zacinkal, jak do sebe jemně naráželo nějaké, podle zvuku nejspíš porcelánové, předměty. Kráčel svižným krokem a hlavu si chránil trochu potrhaným slaměným kloboukem.
Když tě míjel, tak se mírně uklonil a popřál ti příjemný den. Měla jsi možnost jej zkusit nějak prozkoumat více, nebo se ho i na něco zeptat, nebo jsi mohla pokračovat do města, které jsi měla už prakticky před nosem.

[Hayasan]

Garqi, Cesta kolem potoka:
Mnou vybraná vesnice asi nebyla vyloženě díra, možná kdybych zvolila nějakou ještě zapadlejší… ale byla to jedna z těch doporučených, takže to vyloženě nevadilo.
Cesta byla takovou příjemnou procházkou před misí. Ani jsem si nepamatovala, kdy naposledy jsem se pohybovala v podobné krajině. Muselo to být hodně dávno… Kdyby nebylo blížící se mise, tak si to pořádně užiju a mistr Siliin by mne snad musel násilím odtáhnout. Vážně se mi tu moc líbilo. Přes to všechno jsem se snažila soustředit na nečekaná překvapení. Kdo ví, co zde žije za tvory, kteří by si mohli myslet, že mladá padawanka může být příjemnou pochoutkou. Též by tu mohli být nějací lidé, což by paradoxně mohlo být horší, než kdybych se setkala s divou zvěří. Vlastně, o žádné překvapení jsem nestála.

Sotva jsem zahlédla toho člověka, ihned jsem směrem k Sall vyslala pomocí Síly varovný impulz. Tedy, asi se o nic nejednalo, ale byla bych skutečně ráda, kdyby byla opatrná. Rozhodně bych jejímu mistrovi nechtěla vysvětlovat, proč jsem ji nevarovala a nedala na ni dostatečný pozor. Takhle ji minimálně nepřekvapí, a kdyby se něco stalo, mohu jí třeba pomoct.
Toho muže jsem se pokoušela už z dálky zkoumat pomocí Síly, tak, jak to jen bylo možné. Zkoušela jsem vycítit jeho emoce a rozpoložení.
V momentě, kdy jsem ho spatřila relativně blízko od sebe, přišlo mi trošku zvláštní, že se pohybuje směrem od města a jde pěšky. Nemohla jsem si tím být samozřejmě jistá, ale tam za námi nic významného snad ani nebylo. Nehledě na to, že nešel po hlavní cestě, ale jen po nějaké stezce, takže čistě teoreticky mohl něco skrývat, což jsem se pomocí Síly snažila vycítit též.
Vždyť ani tato planeta není tak zaostalá, aby cokoliv museli přenášet na zádech…
Sotva jsem na něj pořádně viděla, dívala jsem se po možnostech, kde by mohl mít skrytou nějakou zbraň. Tedy pas, nohavice, ale i hruď a rukávy. Též jsem si prohlížela jeho batoh, protože i tam by něco mohlo být. Říkala jsem si, že je možná lepší, když budu trochu paranoidní, než abych byla později překvapená.
Dobré ráno i vám,
popřála jsem muži, když jsem ho míjela. Pokud jsem nenašla něco, co by mohlo mne nebo Sall vyloženě ohrožovat, nesnažila jsem se zapříst hovor ani jsem nijak nereagovala. Nestála jsem o zdržení ani o velkou a zbytečnou pozornost. Ale když jsem toho chlapa míjela, dávala jsem si extrémní pozor nejen na jeho pohyby, ale pokoušela jsem se ho dál zkoumat i pomocí Síly. Nic jsem nechtěla ponechat náhodě.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta kolem potoka:
Muže procházejícího okolo sebe jsi se rozhodla prozkoumat tak důkladně, jak jen to pro tebe bylo možné. Vizuálně, pomocí Síly, zkoušela jsi hledat zbraně, nebo cokoliv, co se jim trochu podobalo a mohlo tedy znamenat případné nebezpečí pro Sallwits. Ale ať jsi se na to dívala tak, či onak, starý muž byl opravdu jenom starým mužem s plným batohem, nějakým rachotícím porcelánem, který kráčel polní cestou z města, do něhož jsi mířila. Nevnímala jsi z něho žádné špatné emoce, jenom jakési uvolnění a klidnou mysl, která mohla konkurovat těm nejvyrovnanějším mistrům v Řádu, které skoro nic nerozhodí.
Další co ses dozvěděla bylo díky tvému čichu, když tě minul, protože jsi mohla vnímat směs aromat různých bylin, které se nejspíše nacházely ve starcově zavazadle. Na pozdrav ti odpověděl úsměvem, ale když viděl, že nemáš zájem si více povídat, tak i on pokračoval svým tempem dále.

Po zbytek cesty jsi už na nikoho dalšího nenarazila a dorazila tak do města, které působilo trochu rozlehlejším dojmem. Při kontrole chronometru ti zbývala ještě hodina a něco, které jsi mohla využít dle své libosti a najít kancelář přepravní společnosti také nebylo nic složité. Dokonce sis už mohla obhlédnout připravovanou kolonu, kterou doposud činilo pět velkých nákladních vozidel a jeden menší landspeeder, který podle všeho měl jet v čele. Okolo nich se zatím hemžili technici a dělali poslední kontroly, tedy jednalo se o dva muže, jednoho člověka a jednoho sullustana, který se v pohodě plazil pod speedery a kontroloval repulzory zespodu.
Jinak se dalo předpokládat, že se v tomto městě daly najít různorodé budovy od něčeho pro nákup nebo i něčeho pro zábavu. Samozřejmě jsi nemohla čekat módní obchody, spíš jen takové potřebné věci, ale to jsi zatím nemohla tušit.

[Hayasan]

Garqi, Cesta kolem potoka:
Ten chlap asi neměl žádné postranní úmysly a Sall byla tedy v naprostém bezpečí, což bylo dobře. Přes to všechno jsem ho pomocí Síly sledovala tak dlouho, jak jsem jen zvládla. Vážně jsem nechtěla, aby se mé bývalé kamarádce něco stalo. Nebo třeba i současné kamarádce, nebo jaký status mám Sall vlastně přidělit, ale na tom v konečném důsledku ani nezáleželo.
Aspoň jedno nebezpečí je zažehnáno. Musím na ni prostě dát pozor. Hey je v pohodě, ale Sall… takové malé telátko. Sice si vedla dobře, ale to jen proto, že se nic významného nedělo.

Ve městě jsem se moc nezdržovala. Dokonce jsem ani neobhlížela kolonu. Jen jsem si pomocí zkontrolovala, zda v kanceláři není Hey. Pokud by tam nebyla, neváhala jsem a zaklepala jsem na dveře. Samozřejmě, že bych tam nevpadla jak velká voda a počkala si na pozvání ke vstupu. Též jsem tak trochu doufala, že to papírování nezabere víc, než pár minut. Kvůli žádné misi jsem se ještě o velké papírování starat nemusela, to všechno vyřizoval mistr. Naštěstí, protože kdybych to měla dělat já, asi bych některé úředníky utloukla, protože na vyplňování nekonečných formulářů je asi potřeba hodně trpělivosti… kterou bych však na durhou stranu mohla nalézt při představě, co by se mnou udělal mistr, kdybych po nějakém úředníkovi nějak ostřeji a hlavně bezdůvodně vyjela.
Všechno je ale domluvené, takže to bude snad jenom nějaký podpis. Hlavně nesmím zapomenout, že jsem jenom Hayasan.
V případě, že se v kanceláři nacházela Hey, šla jsem si obhlédnout obchody a vrátila bych se až v momentě, kdy bych měla čistý vzduch. Kredity jsem u sebe žádné neměla, ale to neznamenalo, že jsem si tam nemohla nic prohlížet. Strašně ráda nakupuju, ať už se jedná o cokoliv, ale pod vedením mistra Siliina jsem k tomu moc příležitostí prostě neměla.
Před misí jsem byla nervózní jen trošku. Snažila jsem se skutečně maximálně ovládat. Na místní jsem se tedy usmívala od okamžiku, kdy jsem potkala ve městě prvního člověka. Též jsem zdravila, a pokud by bylo třeba a nezdrželo by mne to, byla jsem ochotná i pomoci. Kdo ví, kdo nakonec skoční v koloně se mnou…

[Jordi Linx]

Garqi, Vesnice Nelassy:
Jakmile jsi dorazila do vesnice a do blízkosti kanceláře mající na starost konvoj, zkontrolovala sis pozici Hey. Ta tam však nebyla, tudíž jsi mohla přistoupit k vyplnění nezbytných formulářů. Tou byla pouze trojice papírů, které sis měla přečíst a podepsat, což byl definitivní souhlas a jednalo se o pracovní smlouvu. Nebylo tam nic zrádného a za doprovázení a výpomoc v konvoji sis mohla vydělat 200 kreditů. Nebylo tam však žádné ručení proti újmě způsobené během cesty konvoje zásahem zvnějšku, což bylo samozřejmě asi největší skutečnou hrozbou. Náplní práce bylo řídit se slovy předáka a znamenalo to manuální práci, jemnou technickou údržbu, kontrolu nákladu a podobné. Uhrazení platby samozřejmě mělo přijít až po doražení do cíle.
Vzhledem k tomu, že pro účely mise jsi musela být v koloně, tak ti vlastně ani nezbývalo než se podepsat. Potom jsi už měla volno a mohla se volně pohybovat po vesnici dle své libosti.
Díky tomu jsi si mohla projít Nelassy a trochu více se porozhlédnout po místních obchodech. Nemohla jsi očekávat žádné módní obchody a to se vlastně i naplnilo, byť obchod s jednoduchou módou a spíše praktickým oblečením se ti nalézt podařilo. Pak jsi minula dvě kantýny, jednu slušnější, obchod se zbraněmi druhé třídy, který měl ale zavřeno a něco na způsob rychlého občerstvení, byť v lokálním a vesnickém provedení.
Vzhledem ke svému kladnému předsevzetí, jsi nakonec našla příležitost pomoci jedné stařence s donesením tašky z tržnice, kde bylo k dispozici především ovoce, zelenina, nějaké ty ryby, léčivé byliny a směska různých domácích produktů. Za odměnu jsi navíc dostala kus velkého kulatého ovoce s měkkou slupkou, které vypadalo dobře a uzrále.

[Hayasan]

Garqi, Vesnice Nelassy:
Papíry byly naštěstí vyřízené rychle. Když jsem ale zahlédla odměnu celých dvě stě kreditů, hned jsem si pod tím představila tu hromadu módních věcí, které bych mohla získat. Tedy, ne ty nejnovější kousky od předních návrhářů, neutratila bych veškerý svůj výdělek za pár kousků. Ale z takové druhé, občas i třetí ruky se s trochou snahy daly ulovit opravdu krásné věci za zlomek ceny. Jen jsem si ale povzdychla, protože od t doby, co jsem padawanka mistra Siliina, podobné utrácení stejně nemá smysl, neboť mi to mistr určitě nedovolí nosit.
Život je někdy strašlivě krutý a semele mne na cucky…
Při obhlídce krámů jsem samozřejmě nepředpokládala, že zde narazím na nějaký butik s obrovskou slevou, kde mi budou cpát věci i do kapes, ale i přes to jsem pocítila lehké zklamání. Ale opravdu jen lehké, protože můj úkol na této planetě byl jiný a v prohlížení si vystaveného zboží skutečně nespočíval.
Prakticky hned poté jsem měla příležitost pomoci jedné stařence. Opravdu mi nevadilo táhnout jí tašky. Až zas tak těžké mi po tréninku s mistrem nepřišly a ani jsem se necítila nijak poníženě. Od té doby, co jsem padawankou mistra Siliina nepovažuji žádnou práci za nehodnou Jediho. Mistr dělá to, co je třeba nehledě na mínění ostatních. Práce mohla být nudná a otravná, ale ne ponižující.
Měla jsem ze sebe skutečně dobrý pocit a připadala jsem si jako skutečný Jedi. Takže i kdybych to ovoce nedostala, jen ten pocit by mi asi byl dostatečnou odměnou. Ale po dárku od stařenky jsem se viditelně rozzářila, slušně jsem poděkovala a má nálada po tomto setkání vystoupala o hezkých pár příček výš.
Zatímco jsem tedy začala pojídat ovoce, byť že v kapse jsem měla ještě nějaké pečivo a svou tyčinku, uznala jsem, že bych měla už jít ke konvoji, najít někoho, kdo to tam vede a pokusit se vecpat na pozici, kterou mi určila Sall.

[Jordi Linx]

Garqi, Vesnice Tikti:
S dobrým pocitem po pomoci stařence a vychutnávajíc si sladkou odměnu v podobě čerstvého ovoce jsi zamířila nazpět ke kanceláři podniku, před nímž byl prve konvoj. Ten jsi tam nalezla i tentokrát, jen byl ještě o něco větší, přibyly totiž dva nákladní landspeedery, tudíž se kolona rozrostla na sedm vozidel s nákladem a jedno lehčí vpředu. Povedlo se ti zahlédnout Hey, jak se vybavovala ještě s jednou lidskou dívkou vám podobného věku u posledního nákladního landspeederu. Ona se tedy na svou pozici dostala a to jsi mohla říci i o Sallwits, která stála u řidiče čtvrtého nákladního vozidla a vyptávala se ho na něco, možná s předstíraným, možná nepředstíraným, zájmem.
Identifikovat předáka konvoje nakonec nebylo nijak výrazně těžké, už proto, že dohlížel na poslední přípravy před odjezdem. V současné chvíli proháněl především techniky, ale úkoloval i brigádníky, aby se ověřili, že je vše pečlivě připevněno. Jakmile si všiml, že k němu míříš, tak si jen znaveně povzdechl.
Další nováček? Co to dneska je ... jméno a co umíš? Myšleno manuálně, technicky, z biologie a podobně, ať vím, kam tě mám přiřadit. Ne, že by toho zbývalo málo, ale vždycky se dá ještě někdo s někým prohodit tak, aby to bylo lepší. A prosím nezdržovat, ještě musím zkontrolovat několik věcí před tím, než vyrazíme,
postěžoval si, aby přešel k věcným záležitostem a položil ti několik základních otázek. Z přípravných materiálů jsi věděla, že nejčastější pozicí je kontrola a dohlížení nad nákladem během cesty, která je hodně členitá a hrozí rozsypání. V takovém případě poté i sběr a naložení nákladu nazpět. Ve výpravě byl vždy i někdo se statusem medika, techničtí asistenti a něco jako hostesky, které se staraly o roznášení vody a potravin během cesty, která měla zabrat skoro celý den.

[Hayasan]

Garqi, Vesnice Tikti:
Když jsem spatřila, že Hey i Sall se dokázaly dostat na místo, trošku mne to znervóznilo. Dotazy předáka na jednu stranu byly logické, ale jak odpovědět, abych se dostala dopředu? Nechtěla jsem zklamat hned při první komplikaci. Takže jsem na to musela jít chytře.
Jsem Hayasan a umím střílet z blasteru, na slušné úrovni zvládám i boj beze zbraně. Též jsem zběhlá v první pomoci a v této oblasti mám i jistou praxi. Zvládnu řídit landspídr, ale nějaké složitější opravy jdou mimo mne. Jsem opravdu všímavá, dokážu zaregistrovat detaily, které ostatní mají tendenci přehlížet. Vlastně když je něco třeba udělat, většinou jsem bývala na pozici pozorovatele či průzkumníka,
i pomocí Síly jsem položila důraz na slova „zaregistrovat detaily“ a poté i na „pozorovatele a průzkumníka“. Tak trochu jsem doufala, že na základě těchto informací mohla být zařazena na čelo konvoje. V ostatních dovednostech jsem nelhala. Mít za mistra léčitele a nezvládat první pomoc by snad byla i ostuda. Vlastně jsem teď trošku litovala, že jsem se nemotala poblíž, když si svoje umístění vyřizovaly ty dvě. Nemusela bych teď vařit z vody, ale mohla bych okopírovat a trošku si přizpůsobit jinou strategii, což by bylo jednodušší.
V průběhu rozhovoru s předákem jsem samozřejmě přestala jíst. Snažila jsem se působit co nejprofesionálněji. Samozřejmě jsem netušila, jestli vychválit se byla ta nejlepší taktika, ale bylo to tak padesát na padesát. Teď jsem už čas vrátit nemohl, abych třeba zjistila, kam dává nejslabší členy a podobně. Takže jsem vsadila na tuto kartu a vyčkávala na odpověď předáka.

[Jordi Linx]

Garqi, Vesnice Tikti:
Vzhledem k zařazení tvých kolegyň a úkolu, jež byl v rámci ranní porady přidělen, bylo i na tobě, aby ses pokusila dostat do přidělené pozice. Přistoupila jsi k tomu dle své úvahy a toho, co by bylo zapotřebí pro probojování se na danou pozici, a tím se i prezentovala na dotaz předáka kolony. Trochu nejistě se na tebe podíval a přemýšlel, do jaké míry jsi mu říkala pravdu. Navíc se ti nepovedlo rozpoznat do jaké míry a zda-li vůbec bylo tvoje přikreslení pomocí Síly užitečné či naopak, předák na základě toho rozhodně nedal nic najevo a mohla jsi tedy jenom očekávat, nač se zeptá.
Hmm, člen karavany se ti zhroutí do bezvědomí, mělké dýchání, oschlé rty, mírná bledost, zrychlený pulz. Jak bys toto diagnostikovala a co bys udělala jako protiopatření nebo ošetření?
položil ti první otázku a nebylo pochyb, že si tím chtěl ozkoušet tvoje lékařské znalosti, kterými ses rozhodla prezentovat. Nebylo pochyb, že to mělo co dělat s riziky, které se mohly za běžné situace objevit během vaší cesty. Mezitím si vzal do ruky datapad, jenž se doposud pohupoval u jeho boky na natahovací šňůře a chvilku na něm něco nastavoval, než před tebou promítnul obraz lesnaté krajiny.
Podívej se na tenhle obraz a řekni mi, jestli je tam něco špatně nebo neobvyklého. Pokud něco takového zahlédneš, tak mi řekni i, co to je,
zadal ti další úkol nehledě na tvou odpověď a čekal, jak se popasuješ s tímto, stejně jako s tím prvním.
Obraz byl z lesnaté krajiny, v prostředku byla cesta a okolo ní skrumáže stromů a křoví. Snímek byl pořizován proti svitu slunce, takže některé věci byly dost zkreslené, nicméně i tak jsi zaregistrovala, že jedno křoví nalevo vzadu je o něco tmavší, než ta okolní a celkově budilo i dojem, že mělo jiné listoví a vymykalo se tak okolnímu prostředí, byť nebylo na první pohled až tak patrné a musela jsi více zaostřit.

[Hayasan]

Garqi, Vesnice Tikti:
Nebyla jsem si jistá, jestli mi předák uvěřil, ale dál jsem se tvářila sebevědomě. Však jsem vyloženě nelhala. Snad jen v tom, že jsem dělala pozorovatele a průzkumníka. Ale to jsem viděla jako nezbytnou lež. Rozhodně jsem nechtěla být zařazena do jiné části kolony, než byla ta přední. Když však předák promluvil, hned mi došlo, že mne chce zkoušet. Zpočátku jsem se trochu bála, protože kdyby si vymyslel nějakou speciální místní nemoc, byla bych v pěkné kaši. To, že je častá na této planetě automaticky neznamenalo, že by byla častá i v celé Republice.
Nicméně sotva předák domluvil, usmála jsem se. Tohle bylo totiž lehké. Dokonce bych si troufla tvrdit, že odpověď by znal i youngling. Ani jsem nepřemýšlela a rovnou vychrlila odpověď. Ještě abych neuměla poskytnout první pomoc, to by byla ostuda. Tedy hlavně pro mistra.
Jedná se o šok, což je v podstatě reakce těla na selhávající krevní oběh. Organismus není schopen zásobovat tkáně kyslíkem. Příčinou může být masivní krvácení, rozsáhlé popáleniny, silná bolest při úraze nebo po nějaké akutní příhodě. Postupovala bych tak, že bych uvolnila nějaké tísnící oblečení, ošetřila poranění, uložila bych postiženého na záda, otočila hlavu na stranu a podložila bych dolní končetiny. Poté je třeba chránit daného jedince před prochladnutím nebo naopak přehřátím a měl by se v rámci možností zajistit i klid,
mluvila jsem, zatímco se ten chlápek přede mnou v něčem vrtal. Byla jsem si jistá, že má odpověď je správná.
Jídlo ani tekutiny se nepodávají. Pouze se zvlhčují rty. Když se zhorší dýchání, nebo dojde ke zvracení, musím zajistit stabilizovanou polohu. Také může dojít k tomu, že je třeba resuscitovat a samozřejmě, postiženého nenechávám bez dozoru a co nejrychleji se pokusím zajistit odbornější pomoc,
asi nebylo třeba, abych popisovala úplně všechno do detailu, ale nechtěla jsem vydat jako nějaká kecka. Bylo důležité, aby věřil, že všechno, co jsem u řekla, je pravda.
Trošku mne zarazilo, že předákovi jedno vyzkoušení nestačí, ale nedala jsem najevo překvapení. Jen jsem se zhluboka nadechla.
To křoví nalevo vzadu,
řekla jsem po malé chvilce a hned jsem se na něj začala detailněji zaměřovat a zkoumat jej.
Je tmavší než zbytek a myslím, že má i jiné listy. Zdá se mi, že do okolní krajiny nezapadá,
trošku jsem zpomalila mluvení, abych získala více času a mohla si to křoví a jeho nejbližší okolí prohlédnout ještě lépe a vyčíst z obrázku třeba ještě nějaké další informace. Skutečně jsem se potřebovala dostat dopředu, když to zvládla i naše nejistá Sall…
Hlavně jsem doufala, že jsem to ve své snaze nepřehnala a nevzbuzuji nějaké podezření, že jsem někdo jiný, než za koho se vydávám. Ale Jediho tu snad nevidí každý den. Třeba by si mohl myslet, že jsem jen o něco šikovnější než ostatní děvčata, se kterými jsem samozřejmě neměla srovnání, takže jsem koneckonců mohla být ryze průměrná.

[Jordi Linx]

Garqi, Vesnice Tikti:
Tvé sebevědomí ani na chvilku nepřipustilo, že bys nemusela poznat, oč se jednalo a okamžitě jsi vystřelila svůj odborný lékařský názor na to, o čem sis myslela, že ti bylo nastíněno. Odpovědí ti bylo výrazně pozdvižené obočí, možná v šoku, možná v překvapení na to, co všechno jsi k této první otázka měla co říci. Chvilku si to pobíral a udělal si několik poznámek do svého datapadu, než se zhluboka nadechnul a vydechnul, aby získal zpět svou rovnováhu.
Ehm, obdivuju, že jsi nadšenou fanynkou lékařských holofilmů, ale v tomhle jsi krapet vedle. Šlo o běžnou a klasickou dehydrataci, která se nám tu pravidelně stává při každé karavaně. Dotyčný se někde položí a v postupných dávkách se mu dodává tekutin. Ideální je, když leží někde ve stínu. Takže, tohle si škrtáme ...
vyhodnotil tvou lékařskou snahu, kde jsi se krapet netrefila a byla mimo požadovanou diagnózu, která se tu vlastně dala očekávat mnohem více, než tebou domnělý šok. Víc se k tomu již předák nevyjadřoval a nyní očekával, co mu řekneš k druhé části testu, kterým si tě zkoušel.
Tohle bylo něco jiného. Přesně tak, to křoví je tam uměle nastražené a někdo v něm čeká na přepad. Zdá se, že nějaký postřeh opravdu máš, takže tě šoupnu do prvního landspeederu a budeš tam dělat pozorovatelku. Tady máš makrobinokuláry, budou se ti určitě hodit. Úkol je jednoduchý, cokoliv neobvyklého prozkoumat a pokud to bude podezřelé, tak nahlásit. Landspeeder má vlastní komlink do velitelského vozidla, takže nic dalšího potřebovat nebudeš. A nezapomeň si nafasovat lahev s vodou, u zásobovačky, abys neupadla do šoku. Zásobovačka je selonianka,
zařadil tě nakonec předák a vybídnul tě, aby sis nezapomněla vyzvednout nějaké základní vybavení. Neušlo ti i mírné pobavení nad jedním výrazem, který nakonec použil a ještě než jsi odešla ti nabízel postarší makrobinokuláry, byť vypadaly zachovale.