4. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta z Tikti:
Jakmile jsi spatřila spadlý strom, tak jsi neváhala konat svou povinnost, kvůli níž jsi byla na tomhle místě v tomto landspeederu. Zavolala jsi bez většího prodlení předákovi a pokusila se mu stručně popsat situaci, do níž jste se dostali, aby sis teprve nyní uvědomila, že máš vlastně za úkol varovat před něčím, k čemu podle vaší mise mělo dojít. Znamenalo to zajímavý rozpor, v němž ses nyní octla.
Než ti mohl předák odpovědět, zkoumala jsi vše před sebou, jako pohledem běžným, tak tím, který jsi měla k dispozici v Síle. K tvému překvapení se však v blízkosti nic kromě běžné zvěře nenacházelo. Prostě nikde ani jedna známka po tom, že by to měla být past.
Zastavte plynule kolonu a zůstaňte ve voze připraveny se krýt. Nedělejte nic, dokud vám neřeknu, prozkoumám to osobně s ochrankou,
ozvala se odpověď, kterou dobře slyšel Niendi a rozumným tempem ubrala na rychlosti, abyste za chvilku stály na místě a za vámi zbytek kolony.
Během minuty okolo vás opatrně prošel předák s jedním žoldákem, oba blasterové pušky připravené k palbě, zatímco okolo kolony se rozestavilo několik dalších jedinců s podobným vybavením. Dvojice průzkumníku došla až k místu spadlého kmene, prohlédla nejbližší okolí a dala signál rukou ostatním.
Vyhlašuji pauzu, než to odklidíme, těžké landspeedery to bez doteku nepřeletí,
ozvalo se v komlinku a tys mohla vidět, že se na odklízení budou podílet především muži se zbraněmi. Nicméně tobě to nyní dodávalo chvilku prostor pro tvé potřeby.

[Hayasan]

Garqi, Cesta z Tikti:
To, že jsem nic neucítila, mne trochu uklidnilo. Ale neznamenalo, že t nemůže být jen hodně dobře promyšlená past. Navíc, mé smysly ještě ani zdaleka nebyly tak vytříbené jako ty mistrovy a musela jsem počítat s tím, že se mohu splést.
Nepředpokládala jsem, že by zaútočili na ten průzkumný oddíl, pokud by tam tedy byli, takže když se předák vrátil v pořádku, nebyla jsem překvapená. Ale dalo mi to aspoň šanci, abych si mohla nejen viditelně před Niendi trochu vydechnout a přestat všechno zkoumat. Neustálá pozornost mne trochu unavovala. Protáhla jsem se a poté z landpídru i vylezla. Zhluboka jsem se párkrát nadechla, vylovila si pití a napila se. Též jsem z kapsy vylovila tyčinku.
U Sitha,
zaklela jsem v momentě, kdy jsem si uvědomila, že podobná hloupost by mne mohla spojit se Sall i Hey. Navíc jsem neměla ani tušení, odkud byla dovezena a zda se dováží i na tuto planetu. Ihned jsem ji rozbalila tak, abych z obalu co nejvíce skryla v dlaních. Poté jsem obal ihned schovala do kapsy, tyčinku rozlimila a půlku nabídla Niendi.
„Chcete? Je vážně dobrá,“
asi nebyl moc dobrý nápad nabízet něco, co zde klidně může být vzácnosti Niendi a upozorňovat tímto způsobem na sebe, ale nějaké křečkování si by bylo možná ještě horší. Nechtěla jsem vytvořit dojem nějakého sobce. Není nic horšího, než když se někdo neumí podělit.
Ať už si Niendi vzala, nebo ne, rozhodla jsem se, že se toho obalu prostě musím zbavit stůj co stůj.
„Myslíte, že bych si mohla odskočit?“
zeptala jsem se Niendi. Sice se mi moc nechtělo, ale ten obal jsem musela schovat. Ideálně pod nějaký kámen. Sice budu trochu znečišťovat přírodu, ale s tím se už nedalo nic dělat. Horší by bylo, kdyby nás odhalily kvůli podobné hlouposti.
Musím upozornit ještě minimálně Sall, takže si poté půjdu nabrat vodu, pokud ji nebudou roznášet. Což by bylo blbé. U Sitha! Taková chyba! Aspoň jednu by to napadnout mohlo taky... Nechtěla bych mistrovi vysvětlovat, že jsem nechtěně celou misi zkazila a možná způsobila nějakou pohromu. I když... ne, nepůjdu za ní. Nebudu na sebe přitahovat pozornost. Pravděpodobně to už stejně snědly. Nechám to být, i když v holofilmech na takový detail vždycky někd dojel, tak ve skutečnosti si toho asi málokdo všimne.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta z Tikti:
Pauzu ses rozhodla využít pro odpočinek od neustálého pozorování prostoru před vámi, což se podepisovalo na tobě o to více, žes k tomu navíc využívala skoro neustále Sílu. Nebylo se tedy čemu divit, když jsi považovala protažení a občerstvení za dobrý nápad. K protažení se přidala i Niendi, která se rozhodla provést několik cviků zaměřených na protažení rukou i nohou. Možná jste nebyly na cestě přehnaně dlouho, ale šoférka to nechtěla ponechat náhodě. Kus tyčinky od tebe s díky odmítla, až sis uvědomila svou možnou potenciální chybu, kvůli níž tě málem zachvátila panika z toho, že bys mohla překazit celou misi.
Po chvilce ses tedy vymluvila na možnost si odskočit a Niendi pokývala hlavou se slovy, abys nechodila příliš daleko. Tobě to dalo možnost skrýt se na chvilku mezi stromy a zbavit se obalu, který se pro tebe stal předmětem zrádným a zákeřným kvůli svému původu z Coruscantu.
Když ses po chvilce vracela, tak práce na odtažení kmenu už probíhaly v plném proudu a skupina chlapů jej pomalu odsouvala k boku cesty. Pracovali synchronizovaně pod vedením předáka, který občas i určoval stranu, u níž chtěl, aby zatlačili o něco více a kmen tak byl odtlačován dobrým směrem. Práce netrvala skupině dlouho, takže po deseti minutách byl kmen z cesty a vrátili se i dva muži, kteří byli posláni na předběžný průzkum, zatímco jsi byla pryč. Předák byl dle všeho spokojen a tak brzy zadal gesto k tomu, že pokračovalo dále.
Niendi předtím ještě provedla zběžnou kontrolu vašeho vozidla a pak jste opět v čele pokračovaly jako první vůz konvoje. Projely jste místem okolo spadlého a dostaly se do trochu rovnější pasáže, byť stále v lese. Nezdálo se to jako nejvhodnější místo pro přepad, ale porost stromů v okolí byl pořád faktorem, který to úplně nevylučoval.

[Hayasan]

Garqi, Cesta z Tikti:
I když jsem se obalu úspěšně zbavila, pořád jsem byla plná starostí kvůli Sall i Hey. Pokud by jedna z nich byla prozrazena, byla by to jasně moje chyba. To, že malá procházka byla svým způsobem i příjemná, jsem ani nevnímala.
Alespoň Hey to napadnout mohlo. Sall je celá ve stresu, protože velí misi, ta je ohroženější. Ale s trochou štěstí ji skutečně snědla po cestě ke konvoji. A s ještě větším štěstím obal vyhodila a neschovala ho jako nějaká členka ekologického hnutí do kapsy.
Na můj vkus ty práce byly až příliš rychlé. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych mohla získat nějaký čas a tlačit na ty kmeny Sílou směrem dolů, jenže k Sall bych se bez toho, aniž bych vzbudila pozornost celého konvoje, stejně nedostala a jen bych se oslabovala, takže tento nápad jsem zavrhla.
Doufám, že to pití nakonec bude roznášet ona ještě před tím, než nás přepadnou. Musím si být jistá, že se toho obalu zbavila.
Nasedla jsem zpátky do landpídru.
Co když ten povalený kmen byl jen místem, kde ti lupiči chtěli zhodnotit naši obranyschopnost? Co když nás jen pozorovali?
Ani teď nehodlám podceňovat situaci, byť že čistě teoreticky průzkumná hlídka si ničeho nevšimla. Znovu se chopím svého jediného vybavení a i pomocí Síly zkoumám ten lesík. Možná právě proto, že na první pohled to není vhodné místo, si tento úsek lupiči vybrali. Nebo ho jen šikovně zamaskovali.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta z Tikti:
Obal a hlavně jeho původ mimo Garqi ti neustále nedával spát a pořád jsi přemýšlela, jaká je šance, že by vás díky tomu mohli odhalit. Hlavně jsi nemohla tušit, jak se ohledně tohoto zachovala Hey se Sall, kdy především u druhé jmenované jsi měla pochyby, že by na něco podobného mohla myslet.
Situaci a vše s ní související nakonec utnulo pokračování karavany směrem vpřed a tak ti nakonec nezbylo nic jiného, než jenom doufat, že tuhle krizovou záležitost žádná s dívek nepodcenila.

Po současné cestě jste pokračovali skoro hodinu, místy dokonce lesní porost prořídnul a zaléval cestu poledním sluncem, ale kde nic tu nic. Bylo tam i několik vhodných míst pro přepad, ale všechna byla prázdná a na žádném z nich nikdo nečekal. Neustále napínání se po Síle však bylo i v takovéto malé míře hodně náročné. Naopak při pohledu na Niendi jsi musela shledat, že oproti tobě byla stále čerstvá a plná sil, nebo minimálně působila tímto dojmem.
Byli jste téměř u výjezdu z lesa, když jsi něco zaregistrovala právě u konce jiné bytosti. Všimla sis, že u výjezdu byste měli být oslněni současným sluncem, což rozhodně nemělo být nic příjemného. Podle odhadu jsi však mohla říci, že před vámi byla skupina minimálně deseti lidí, ale spíš mnohem více. Všichni rozhodně nebyli na jednom místě a byli postupně rozmístěni podél cesty. Ohledně vybavení jsi však nemohla říci vůbec nic a vizuálně jsi i vzhledem k podmínkám nemohla potvrdit, že bys něco viděla. Do výjezdu vám zbývalo asi pět minut cesty, ale kromě Síly jsi nemohla ničím potvrdit přítomnost jednotek chystajících se na přepadení.

[Hayasan]

Garqi, Cesta z Tikti:
Cesta byla opravdu únavná a těch několik míst, které by byly opravdu dobrým úkrytem při přepadení, všechno jenom zhoršovalo, protože v takových okamžicích jsem musela dávat ještě větší pozor a všechno pomocí Síly propátrávat důkladněji.
U Sitha, ta Sall je ale banthtí tele. Co když dáváme úplně zbytečně pozor všechny tři? To jsme se nemohly nějak střídat?
Byla jsem si prakticky jistá, že já bych to zorganizovala mnohem lépe, ale na druhou stranu, nebyla jsem v pozici, kdy bych mohla Sall do očí cokoliv vytknout, protože ten můj dárek před odletem na planetu mi neustále rezonoval v hlavě. Pokud by se něco pokazilo do té míry, že by to vyústilo třeba ve zranění Sall či Hey, byla by to vyloženě moje chyba. A i když Hey nemám moc ráda, nic zlého bych jí nepřála. Snad kromě pořádného seřvání od všech tří dospělých Jediů, ale to se snad ani nedá do těch skutečně zlých událostí počítat.

Sotva jsem pomocí Síly zaregistrovala ty jiné bytosti, ihned jsem také pomocí Síly varovala Sall i Hey a tentokrát jsem si dala záležet na tom, aby to byl daleko naléhavější a jasnější signál než ten minulý. Po zádech mi doslova přejel mráz a já ucítila, jak mi naráz stouply všechny neoholené chloupky na těle. Částečně za to mohl ten fakt, že budu muset pomáhat odzbrojovat karavanu, aby se nikomu nic nestalo (a vážně jsem nevěděla, jak to mistr dělá, že on důvěru vyloženě vzbuzoval) a také za to mohla ta proklatá tyčinka.
Jestli ji u jedné najdou, tak prostě řeknu, že jsem to nastražila a pokusím se s ní vyměnit. Je to moje chyba a moje opomenutí. A nesmí za to trpět kdokoliv jiný.
Umínila jsem si, zatímco jsem se zhluboka nadechovala a duševně se připravovala na střet. S podobnými situacemi jsem neměla žádné zkušenosti, obě padawanky byly vlastně daleko zkušenější a já začínala i z tohoto důvodu být trochu nervózní. Též jsem výjezd z lesa kontrolovala i opticky, abych mohla „varovat“ předáka v momentě, kdy je spatřím i bezpomocí Síly. Pokud je to tedy skutečné místo přepadu.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta z lesa:
Vědomí, že jsi konečně zachytila nějaké další osoby a nejspíše i odhalila skutečné místo přepadu ti na klidu moc nepřidalo. Vlastně to možná celou situaci ještě zhoršilo, protože jsi se musela chystat na něco, nač se vlastně moc dobře plánovat nedalo. První věcí bylo varování tvých kolen pomocí Síly. Tentokrát se ti však dostalo i dvou potvrzujících odpovědí, nebo spíše emocí. Zatímco jedna se dala definovat jako odhodlanost a bojovnost, druhá v sobě skrývala možná trochu přehnanou jistotu, takže se dalo hovořit spíše o sebevědomí. Nicméně Sall a Hey nejspíše již věděly o tvém zjištění nepřítele a mohly se tak tak nějak začít připravovat na ono přepadení.

Kraj lesa se blížil každým metrem a i nadále jsi musela zápolit s oslepujícím sluncem, takže jsi moc dobře nemohla vidět. Při pohledu na Niendi bys pak mohla říci, že měla potíže s něčím podobným, ale soustředila se především na cestu před sebou a i díky trochu staženému stínítku tak dobře viděla na nejbližší úsek cesty.
Byli jste prakticky u místa, ale pořád se ti nedařilo zahlédnout nic, co by prozrazovalo nějakou cizí přítomnost, což jenom hovořilo o tom, že dotyčná skupina nebyli žádní amatéři, co si stoupnout za strom a pak na někoho prostě vyskočí.
Všechno být v pořádku?
optala se tě Niendi v době, kdy jste míjeli místo, kde se za kraji silnice skrývalo několik různých osob, které se stále neměly k činu. Vlastně váš landspeeder byl v tom momentě již za nimi, zatímco ostatní se tam teprve přibližovali. Ale ani teď se nezdálo, že by mělo dojít k nějakému útoku.

[Hayasan]

Garqi, Cesta z lesa:
Do slunce jsem se přes jakékoliv čočky nechtěla dívat, takže jsem své sledovací vybavení odložila. Svým způsobem jsem byla ráda, že mi obě holky odpověděly a jsou připravené. Opravdu jsem doufala, že to s tou tyčinkou obě napadlo. A pokud ne, tak to bude opravdu dost veselé a jestli se někdo začne ptát a pokládat špatné otázky, na které by mohl vymyslet ještě horší odpovědi... ani jsem všechny ty důsledky nechtěla domýšlet. Jedno však bylo jasné. Ten, kdo přepad zorganizoval, jistě neměl v hlavě shnilý ovoce a skutečně by mohl být zvědavý.
Když se nezalekli popravy těch, kteří se moc vzpouzeli, co by udělali se zvědy? Mučili je před zabitím? Nebylo by lepší v takovém případě, než abych se hrdinně nabídla s nějakou na hlavu padlou historkou a uvalila tak podezření i na sebe, přičemž můj úspěch by jistě zaručen nebyl, lepší, abych se vykašlala na misi?
Možná za to mohla má částečná rezignace na průzkum a zamyšlení, ale otázka Niendi mne trochu vyrušila. Zrovna teď, kdy na poslední chvilku potřebuji domyslet své reakce v případě prozrazení.
Vypadá to tu trochu podezřele, ale nic jsem nezahlédla. A podobně podezřelých míst jsme projeli už opravdu hodně, takže všechno je snad v pořádku. Přes to slunce nic stejnak nevidím,
pokusila jsem se alespoň trochu varovat Niendi. Leč ostatní jsem varovat nemohla, což se mi vůbec nelíbilo. Nastane panika, chaos… a půjde o životy, které budu mít také v rukách.
Takže ne, udělám to jinak. Kdyby byla Sall či Hey v ohrožení, s nikým si místo nevyměním a na tuto misi se vykašlu. Život ani jedné z nich nestojí za nějaké zásoby, které získáme třeba jinde. Navíc, neúspěch naší skupinky neznamená automaticky neúspěch i mého mistra, který alespoň nebude v nebezpečí tím, že bychom ho mohly odhalit při nějakém výslechu.
Byla jsem napjatá, ale nezbývalo mi, než čekat. V každém případě jsem byla připravená vyskočit z landspídru a pokusit se zachránit i Niendi, kdyby po přepadu snad nezvládla řízení. Na poslední chvíli jsem se také pokusila o nějaké jednoduché dechové cvičení, abych přinásledujícím střetu byla o trochu klidnější.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta z lesa:
Niendi jsi prostě odpověděla a podělila se s ní o své obavy ohledně místa před vámi, čímž jsi mohla i zkusit podvědomě varovat o tom, že tu něco nemusí být v pořádku. Nicméně pilotka jenom nesouhlasně zakroutila hlavou, že přesně tohle na mysli neměla.
Já se neptát na cestu, ta být podezřelá pořád, ale na tebe. Ty se před chvilkou zdát poněkud rozhozená a nejistá. Tak se ptát, jestli se třeba necítit špatně nebo něco podobného. Mohla bych dát vědět předákovi, že na chvilku zastavit a odpočinout si, abychom je potom dohnat, nebo tak nějak,
prozradila ti skutečný význam otázky a toho, jak ji myslela, což bylo nakonec něco úplně odlišného od toho, nač jsi jí odpověděla. V očích Niendi jsi mohla spatřit i jistou míru pobavení, ale především jakousi nejistotu, jestli je s tebou opravdu všechno v pořádku. To, že jsi následně začala provádět dechové cvičení spíše naopak podpořilo její podezření, že se nemusíš cítit úplně nejlépe, respektive to takhle mohlo působit na vnějšího pozorovatele.

Než však kterákoliv z vás mohla dodat cokoliv dalšího, ozvala se exploze a opakovaná střelba zpoza vás. Rychlé ohlédnutí prozradilo, že to bylo někde před prostředkem karavany a část cesty byla vyhozena do vzduchu zrovna před jedním z nákladních landspeederů. Niendi se rychle poplašně ohlédla do zpětných zrcátek, než procedila tobě neznámou nadávku.
Držet se, já na to šlápnout!
varovala tě, než landspeeder prudce vyrazil vpřed. Předákův za vámi najel do strany silnice a natočil se tam bokem, aby posádka začala vyskakovat s blastery, zatímco nepostižená vozidla projížděla co nejrychleji okolo nich. Vše to vypadalo jako nacvičený dril, což jen prokazovalo, že přepadení nebylo nic neobvyklého. Ty ses ale nyní od místa přepadu začala rychle vzdalovat v landspeederu s Niendi.

[Hayasan]

Garqi, Cesta z lesa:
Niendina starost byla příjemná, samozřejmě. Vždycky je příjemné, když mi někdo projeví náklonnost. Cítila jsem se trochu potěšeně, ale rozhodně jsem se jí nemohla svěřovat s tím, jak moc hloupá bantha jsem. Už, už jsem začínala vrtět hlavou a chystat si přiměřenou odpověď s nějakým vymyšleným důvodem, ale ještě než jsem stačila otevřít pusu a dát svým myšlenkám nějakou odpovídající formulaci, tak tento směr mého uvažování dosti drastickým způsobem přerušila exploze.
U Sit… do prčic!
Zaklela jsem nahlas, a ihned jsem poslechla Niendino varování. Nebyla jsem překvapená, nebyla jsem ani vystrašená a dokonce jsem ani trochu nepanikařila, takže jsem se bez větších obtíží zvládla rozhlédnout a zhodnotit situaci.
Plán našich mistrů skutečně funguje, ale jenom tak napůl. Ti lapkové nemohli totiž přepadnout celý konvoj, oni museli přepadnout jenom část! Pokud tam vepředu nejsou další, aby dostali i zbytek. Ale to je fuk a to nemůžu vědět.
V landspídru jsem se zkusila trochu svést k zemi, abych moc nevyčuhovala a nemusela řešit nějaký zbloudilý výstřel. Vážně se nechci nechat zabít a Niendi bych asi těžko vysvětlovala, jak jsem dokázala uhnout. Klekla jsem si na sedadlo tak, abych byla ke směru jízdy zády, kryla se za sedačkou a hlavu jsem měla vysoko jen tak, abych viděla za sebe a měla co největší přehled o situaci.
U Sitha! Já potřebuju být zajatá! Nemůžu jí ani vzhledem k rychlosti nic před landspídr pomocí Síly podstrčit, protože nechci být mrtvá! Vybourat se v takové rychlosti… u Sitha!
Zdálo se mi, že zrovna teď by bylo nejlepší, kdybych nedělala nic. Svůj život jsem si cenila poměrně vysoko a nebyla jsem připravená zemřít kvůli přílišné snaze. Dokonce jsem nemohla ani vyskočit. Jako Jedi bych to možná zvládla, ale obyčejná holka z vesnice?
Své případné selhání jsem si zatím nepřipouštěla. Ještě jsme z toho nebyly venku. A kdyby se Niendi vzhledem k jejím schopnostem podařilo ujet, byla by to strašlivá smůla, za kterou jsem si ale částečně mohla i sama svým lelkováním po vesnici místo toho, abych si vybrala nějaké místo míň na ráně. Nicméně případné výčitky svědomí a další následky svých špatných rozhodnutí jsem zrovna teď příliš neřešila.
Prostě asi pojede dál a tam… s trochou štěstí… U Sitha! Jen málokdo si asi přeje, aby ho přepadli!
Nechtěla jsem na Niendi křičet, ať zastaví, protože by to znělo asi hodně naivně. Co by zmohly dvě ženy bez zbraně? Možná by byly dobrým terčem pro procvičení střelby lapků. Ne, zastavení bych nedokázala vyargumentovat a Niendi by si o mne poté myslela všechno možné, jen tu důvěru bych asi neměla.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Situace se vyvinula úplně jinak, než jsi ty nebo kterákoliv z tvých kolegyň podstrčených do karavany, očekávala. Nejhorší pro tebe bylo, že rozumnou cestu ven, aby ses dostala do zajetí, jsi nyní nemohla nalézt, aniž bys vzbudila podezření, že jsi Jedi nebo snad i členem nepřátelské skupiny. Ale i tenhle plán by měl velkou chybu, že bys možná přiměla Niendi zastavit, ale po svém zajetí by tvá přetvářka hodně rychle skončila.
I když ses skrčila do sedadla tak, aby na tebe nebylo možné střílet, žádná střelba nepřicházela a vlastně ani nic, co by tě mohlo ohrozit. Opravdu vše nasvědčovalo tomu, že cílem přepadení nebyl začátek konvoje. Ve chvilce klidu sis dovolila se ohlédnout za sebe a viděla jsi jediný nákladní landspeeder, který společně s vámi dovedl uniknout, což bylo žalostně málo vzhledem k velikosti kolony, v níž jste ještě před chvilkou byly. Všimla sis, že Niendi zvolnila tempo, aby vás náklaďák dohnal.
Nemuset mít starost, pro takové situace být plán. Za chvilku na bezpečném místě zastavit, zkusit spojení a potom buď jet dál nebo počkat,
pokoušela se tě uklidnit Niendi, i když si tvoji nervozitu a nejistotu nejspíš vyložila špatně. Prozradila ti taky, že pro případy přepadu existovaly nouzové plány a jeden z nich byl právě realizován.

K zastavení jste se dostaly o zhruba pět minut cesty později. Posádky obou vozidel vystoupily ven a ty sis mohla všimnout, že v druhém náklaďáku byl řidičem muž a společnost mu dělal mladík tvého věku. Niendi se mezitím pokoušela dovolat na komlink vašeho velitele, ale po necelé minutě snahy to vzdala.
Nevypadat to dobře, oni asi padnout do zajetí. Podle instrukcí my mět jet dál,
chopila se Niendi organizace a nyní nastala chvíle, kdy skupina měla rozhodnout. Tys akorát věděla, že od místa činu jste byly asi čtvrt hodiny cesty na plný plyn.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Když jsem zjistila, že všichni ostatní byli asi zajati nebo bojovali, zatímco já se po zastavení ocitla v naprostém bezpečí, chtělo se mi strašně smát. Musela jsem se odvrátit a začít zhluboka dýchat, protože tato situace, ve které jsem se ocitla, byla tak na hlavu postavená, že to víc snad ani nešlo. Avšak během pár vteřin jsem se uklidnila. Zrovna teď jsem si nemohla dovolit hysterické výlevy v jakémkoliv směru. Potřebovala jsem se dostat zpět ke koloně, bojovat a být zajata.
Tohle se skutečně může stát jenom mě. Všichni ostatní bojují, Hey i Sall mají určitě plné ruce práce, protože já tam vlastně nejsem. Jo, super, vážně paráda.
Musíme se tam vrátit a pomoci jim. Jsme čtyři, máme jedno nákladní vozidlo, s tím nikoho nezachráníme,
rozhodla jsem se projevit, protože jen tak stát a čekat byla cesta… tak akorát někam do bezpečí a to by bylo to poslední, o co jsem stála.
Jistě, neporazíme je. Vždycky ti lapkové přece vyhrají. Ale můžeme pomoct lidem, kteří jsou přepadeni. Mají horší výzbroj, možná jsou ranění a umírající. Kdybychom se pokusili všichni uklidnit situaci a přimět je, aby se vzdali, můžeme zachránit mnoho životů. Ti hajzlové nás nakonec všechny pustí, vždycky je prý přece pouští. O zboží a landspeedry jsme už přišli v okamžiku přepadení, ale nemusí přece nikdo umírat,
trošku jsem se rozohnila, protože jsem chtěla zapůsobit alespoň na toho kluka v mém věku, u nějž jsem se pokusila i o Ovlivnění pomocí Síly. Důraz jsem pokládala na „můžeme zachránit mnoho životů“. Kdybychom totiž byli dva, mohli bychom si vzít jeden landspídr a vrátit se tam.
Já osobně bych se vykašlala na instrukce. Vždyť tam někdo může umřít!
Vůbec nic jsem nehrála. Tváře mi trochu zrudly a já sledovala všechny tři kolem sebe, i když nejvíce pozornosti jsem upírala na hošana.
Slyšela jsem různé povídačky. Ti hnusáci jsou prý schopní popravit člověka jenom za to, že se víc vzpírá! Chápete? Popravit! To není jen o nějakém zboží a kreditech. Tady jde o životy! Pojďte, můžeme pomoct uklidnit situaci, ať jich přežije co nejvíc. Můžeme pomoct i zraněním, protože ti parchanti by je mohli zabít taky. Jsme čtyři, na naší svobodě teď moc nezáleží. Pro naše nadřízené nejsme důležití. Ale, pro naše kolegy můžeme být rozdílem mezi životem a smrtí, protože ten boj nemohou vyhrát,
trošku jsem se zadýchala, protože při podobném projevu se zadýchám vždycky. I když zrovna teď jsem nelákala další padawany k nějaké zakázané činnosti. Snažila jsem se, abychom se vrátili na místo přepadu. Takže jsem se o Ovlivnění pokusila znovu a tentokrát směrem k tomu chlapovi a zdůraznila jsem větu „Tady jde o životy“.
Neměla jsem vyloženě strach, dokonce jsem se cítila trošku bojovně a adrenalin mi proudil žilami. Ani jsem si příliš neuvědomovala, že můžu vypadat pěkně hloupě. To jsem skutečně neřešila, protože jsem momentálně měla takový malinkatý problém, který se mohl vyřešit snad jedině slovy.
A víte co? Já se tam vracím. Třeba jim to jednou oplatíme a zabijeme ty bastardy všechny, ale teď jsou tam lidi, co potřebují pomoct. Půjdete někdo taky, nebo mám jít sama?
Ještě trochu bojovně jsem vystrčila bradu a znovu se po ostatních rozhlédla. Říkala jsem si, že takto bych někoho na svou stranu mohla přece jenom dostat.
Niendi… ta by mohla jít se mnou, protože jsme tak trochu známé a možná by mne chtěla chránit. Ten kluk taky, protože je mladý a nezkušený a ten chlap… U Síly, klidně bych byla pro, aby jel podat zprávu.
V duchu jsem provedla rychlou kalkulaci toho, na čem si zhruba stojím. Byl to sice jen odhad… ale nic lepšího jsem zatím neměla.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Instrukce, které měla k dispozici Niendi se ti moc nelíbily, už proto, že šly proti náplni mise, kterou jsi ty musela splnit. Rozhodla ses to tedy pojmout bojovně a zkusit strhnout všechny na svou stranu s proslovem trochu podpořeným Silou. Zdůrazňovala jsi potřebu je zachránit a pokusit se jim pomoci s tím, že byste ušetřili některé jejich životy. A opravdu jsi mohla pozorovat váhání a trochu odvahy, která se v dotyčných začala projevovat. Ale bojovné výrazy jsi u přítomných postrádala, byť ses na proslovu snažila co nejvíce. Naopak Niendi měla jasně zamítavý postoj.
Jak jim chtít pomoct? Křičet na útočníky, vy se vzdát, nebo po vás hodit kámen? My nemít zbraně a oni nebýt žádní amatéři. Ti nejlepší bojovníci být u kolony, takže pokud oni neubránit kolonu, tak my nemít šanci,
zaoponovala ti jasně a předložila i pádné argumenty proti těm tvým. Nekřičela, jen měla jasný postoj a bylo ti jasné, že právě Niendi pro své záměry nezlomíš. Nadšeně se netvářil ani řidič druhého landspeederu.
To nemá smysl, i kdyby jsme je překvapili, tak jich rozhodně nezbylo málo a jak řekla, nemáme žádné zbraně, kterými by jsme je mohli ohrozit. Takhle můžeme doručit alespoň část nákladu, než jim nechat všechno. Navíc, jestli je pustí, tak proč zbytečně riskovat?
přidal se řidič a i když jsi u něho mohla najít drobné pochyby, tak jsi poznala, že jeho přesvědčování by byl běh na dlouhou trať.
Navíc mít jasné instrukce od vedení. A pokud my zapříčinit další boj, tak jen ohrozit další lidi. Tohle být zbytečně riskantní a já tě žádat, abys to nedělat, ty pouze ohrozit další lidi v konvoji,
dodala ještě Niendi a přidala pár dalších argumentů. Mladík se tvářil nejistě a nedovedla si říci, v jakém byl nyní rozpoložení. Před argumenty Niendi a řidiče se zdálo, že by se přidal, ale teď už to tak nevypadalo.

[Hayasan]

Garqi, Cesta od lesa:
Ne, nemohla jsem souhlasit s jinak vyloženě racionálními důvody jak Niendi, tak řidiče. Já tam jít musela, i kdyby to mělo být pěšky. Už tak si o mne mistr myslí kdo ví co, a teď, kdybych předvedla, že nejsem schopná ani splnit něco tak jednoduchého, jako se nechat zajmout, určitě bych do konce života nedostala nějaký obtížnější úkol.
Nechci s nikým bojovat. Chci pomoct našim lidem. Umím poskytnout první pomoc a pomohu raději jim, než abych zachraňovala náklad, který má jen minimální hodnotu vzhledem k tomu, co ti lapkové už získali. Jeden landspídr nikomu opravdu nepomůže, dokonce i kdybychom ho lapkům dovezli až k jejich doupěti a ani jim by to nestálo za příliš velkou pozornost,
pokoušela jsem se trochu vyvrátit argumenty protistrany. A tentokrát jsem nechtěla udělat stejnou chybu jako před tím a nemínila jsem dát prostor Niendi a tomu staršímu chlapovi, aby toho kluka přesvědčili o tom, že by měl jít spíše s nimi než se mnou.
U Sitha! Budu za jeho život zodpovědná! Nesmíme se rozdělovat a musím ho případně držet u sebe. Kdyby zemřel…
Měla jsem z takové manipulace špatné pocity. Moc se mi nelíbilo, že vědomě toho chudáka zneužívám. Jenže tu vzdálenost bych neuběhla a potřebovala jsem landspídr. Na svůj předchozí projev jsem tedy hned navázala bez jakékoliv přestávky. Nenechala jsem se dokonce ani přerušit, pokud by o tom někdo uvažoval.
Jdeme jim pomoci,
obrátila jsem se na kluka a použila Ovlivnění tak silně, jak jsem to jenom dokázala.
Vezmeme si landspídr, schováme ho v blízkosti místa přepadení. Vy, Niendi a vy pane,
tentokrát jsem hovořila k těm zbývajícím dvěma.
Zachráníte náklad, o kterém si stejně myslím, že je bezvýznamný,
znovu jsem se pokusila použít Ovlivnění. Důraz jsem kladla na slova „náklad“ a „je bezvýznamný“. Mým cílem byl klučina, který mohl být už částečně nalomený, nebo třeba ani nebyl a souhlasil se mnou dobrovolně.
Až bude po všem a jestli ho uvidím, musím mu to vysvětlit a omluvit se.
Pokud ten hošan se mnou souhlasil, vydala jsem se rovnou k landspídru, abych si sedla za řízení a vrátila se k místo přepadu.

[Jordi Linx]

Garqi, Cesta od lesa:
Nehodlala ses jen tak vzdát od svého úmyslu a pokusila ses dále získat na svou stranu klučinu, zatímco Niendi s řidičem nákladního landspeederu jsi už odepsala ze seznamu možných posil. Předložila jsi proto nové argumenty, ale místo, abys někoho z té dvojice nahlodala, tak na tebe spíš hleděli jako na zjevení. U Niendi jsi možná postřehla i nějaké obavy směrem k tvé osobě, ale rozhodně to nijak neovlivnilo její rozhodnutí pokračovat v plnění úkolu.
Ona se snad pomátla,
zahudroval řidič, mávl na tebe s nezájmem rukou a vydal se k nákladnímu landspeederu. Očividně už s tebou nechtěl mít nic do činění a zůstala jsi tam tak sama s Niendi a mladíkem.
Ty vědět, kolik mít náklad jednoho landspeederu hodnotu? To zasytit menší město na celý týden! A jak ty chtít pomoct? Přijít tam a říct: Nestřílet, já jen přijít ošetřit zraněné? Ty myslet, že oni tě jen tak nechat?
zaoponovala ti Niendi a prozradila ti hodnotu nákladu jednoho těžkého nákladního landspeederu. Stejně jako potvrdila svou nedůvěru v rozumné využití tvých lékařských znalostí, ať byly sebelepší.
A já ti nemoct nechat vzít landspeeder, takhle ty ho jenom darovat zlodějům, stejně jako sama sebe. Ty jim snad chtít pomáhat, že jim dodávat další vybavení? Pokud ty tam jít, tak jen ohrozit sebe a všechny ostatní, kteří tam už být. Naposledy tě prosit, abys ty rozmyslet a pokračovat s námi do města, tohle být práce pro profesionály a ne mladé dívky z vesnice, které jednou chtít chránit ostatní,
zamítla Niendi tvůj nápad s landspeederem a nechtěla ti darovat majetek svého zaměstnavatele. Stejně jako stále trvala na tom, že tvůj návrat je hloupý nápad a pokoušela se ti to nějak rozmluvit. Mladík se pořád tvářil nerozhodně a ty jsi už vytušila, že pokud vyrazíš, tak se k tobě nejspíš přidá. Nicméně Niendi se zdála být proti myšlenkovému triku imunní, nebo přinejmenším proti způsobu, kterým ses ho rozhodla využívat.