Zar Uttage - Na každou svini se vaří voda

[Orita-Kill]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Ano mistře.
Odpověděl jsem, a ještě před jeho odchodem k němu kývl.
Za mnou, dejte pozor na jakýkoliv pohyb.
Zavelel jsem a společně s 6. rotou jsem se ostražitě vydal chodbou dál. V tu chvíli to vypadalo klidně, ale další zachvění v Síle mi prozradilo, že tomu tak nebude dlouho. V tu chvíli jsme se nacházeli v místě, kde se chodba rozdvojovala, a tvořila tak písmeno T.
Stát! Tiše a připravte se k palbě!
Tato komunikace poběhla opět přez komlink, a tak jsem se nemusel obávat, že by mě bylo slyšet. Deaktivoval jsem svůj světelné meč, aby mě případný nepřítel nezpozoroval dříve, než bude nezbytně nutné. Naproti mě se postavil seržant naší roty. Oproti svým spolubojovníkům neměl standartní pušku DC-16, ale čtyřhlavňový kulomet. Pohlédl jsem na něj a pomyslil si:
Hned jsem o něco klidnější.
Poté už jsem se soustředil pouze na přicházejícího nepřítele.

[Shisco]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Když jste dorazili na rozcestí a přitiskli se ke stěnám, připraveni zabezpečit perimetr, chodbou se rozblikalo červené světlo a nepříjemný syntetický hlas zakrákal:
Pozor, kód červená tři, nepřítel na palubě. Pozor, kód červená tři, nepřítel na palubě...
Zpoza rohu, z pravé části oné odbočky ve tvaru T, k vám doletěl po podlaze váleček, z něhož vzápětí vytrysknul proud štiplavého čmoudu. Filtry ve vašich helmách však svou funkci plnily na jedničku, protože kouř z kouřového, nebo možná plynového granátu vám nezpůsobil ani záchvat kašle, a ani oslepení, protože hledí se vám automaticky přepnula na senzorový režim, kde byla zahrnuta i termovize, takže jste sice neviděli přímo nepřátele, ale viděli jste jejich teplo, a to stačilo k tomu, aby na ně zbraně klonů začaly nemilosrdně dštít žhavou plasmu.
Pohled z HUDu tvé helmice ti nasvědčoval, že obránci sami nemají žádné přilbice ani vizory, takže vrh kouřového granátu oslepil spíše je než vás, a snaží se tak ze všech sil dostat ze začouzené zóny, aby byli schopní boje.

[Orita-Kill]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Aktivoval jsem svůj světelný meč a dvěma krátkými výpady jsem skolil nejbližšího nepřítele. Poté jsem Sílou srazil dalšího přiházejícího a dalším výpadem jsem odeslal jednoho z nepřátel k mocné Síle. Následovně jsem přiskočil k dosud ležícímu nepříteli a jednou ranou jsem jej dorazil. Když jsem shledal, že tato vlna nepřátel již problémy dělat nebude, zkontaktoval jsem své vojáky pomocí komlinku v helmě.
Je někdo zraněn?
Kouř se již pomalu začal rozplývat a tak se mi obraz bojiště zjevil v celé své kráse.

[Shisco]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Tví klonovaní vojáci se postarali o hrozbu a i pod čepelí tvého světelného meče padlo několik nepřátel. Vířil jsi kolem sebe jako zářící fialová šmouha a ačkoliv jsi protivníky neviděl, tu jsi jednomu odrazil blasterovou střelu zpátky na něj, tu druhého pomocí Síly odhodil proti stěně, až se ozvalo zakřupání kostí, a dalšího jsi jedním seknutím zpacifikoval. A to doslova: Paci-fik! Čisté Sai Cha, uslyšel jsi, jak hlava dopadla na zem a tělo se svalilo za ní.
Když vtom najednou střelba ustala. Kouř se začal pomalu rozplývat, displej si to uvědomil a deaktivoval termovizi, takže jsi mohl rozeznat vynořující se silulety bílých klonových zbrojí.
Nikoliv, pane. Žádné ztráty, odvětil ti přes komlink CL-4904, kterému v celém 4. regimentu Galaktických mariňáků nikdo neřekl jinak než poručík Žabotlam.
Komandére, smím-li být tak smělý, připadá mi to snadné, pokračoval Žabotlam v komnetu. Možná až podezřele snadné.
Následně se kouř rozplynul tak, že jste viděli až na samou zem. Stáli jste nad hromadou asi dvaceti mrtvol, přičemž minimálně čtyři nepochybně zemřeli světelným mečem.
Ovšem pouze jeden jediný z těch dvaceti byl Zygerrian, a byl to právě ten Zygerrian, komu jsi useknul hlavu. V bezvládné pravačce stále držel elektrický bič, který ani nestihnul aktivovat.
Všechna ostatní těla patřila Twi'lekům.
V posmrtné křeči svírali v rukou blastery starého typu, jenž se s největší pravděpodobností již dlouho nevyrábí, a kolem krků - tedy těm, kteří ještě nějaké krky měli - jim visely otročí šokové obojky. Byli oblečení v roztrhaném oblečení, jež spíše připomínalo hadry.
A do prdele, vydechnul nevěřícně do komnetu někdo z vojáků, jehož hlas se ti nedařilo identifikovat.
Že jim není hanba, používat zajatce jako maso do mlýnku... povzdechnul si Žabotlam a v jeho helmicí zkresleném hlase se smísil smutek z nenávistí.
Zaplatí za to, co udělali. Na každou svini se vaří voda, ozval se další klonový mariňák, seržant, jehož jsi znal pod jménem Ronto. A byl to právě on, kdo třímal velkorážní čtyřhlavňovou laserovou potvoru.

[Orita-Kill]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Byl to pro mě šok stejně, jako pro mé vojáky. Ale ještě více mě trápilo, že jsem nebyl schopen rozeznat, o co tu jde. Teď ale nebyl čas na sebelítost. Zároveň jsem však pocítil úlevu při Žabotlamově hlášení.
Svině Zygerrianský!
I přes to všechnou jsem se pokusil zachovat chladnou hlavu a opět jsem si uvědomil, že jsme tu proto, aby se již nic takového nestalo.
Tak jo, jdeme dál. Pokud můžete, dávejte pozor, po kom střílíte.
Otočil jsem se a pohlédl na Žabotlama.
Poručíku, vezměte si půlku roty a běžte doprava, já si vezmu druhou a jdeme doleva. Udržujte spojení přes komlink, je to tu doste velké, nemůžeme si dovoli ztratit spojení.
Pak jsem promluvil ke všem klonům:
Nezapomeňte, naší prioritou je zachránit ty Twi´leky, pokud to bude jen trochu možné, snažte se je nezabíjet.
Nakonec jsem pokynul na Ronta a zavelel:
Jdu první, ty jdi za mnou a kryj mi záda.
Pak jsem již vyrazil chodbou doleva, následován půlkou regimentu Galaktických mariňáků.

[Shisco]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Rozkaz, komandére, přikývnul Žabotlam a jeho polovina týmu vzorně zamířila vpravo. Klonoví mariňáci zakutí v bělostných envirozbrojích vypadali jako andělé pomsty.
Pane, ano pane, promluvili všichni ze tvé roty do komnetu sborově, ať už to byli ti, co šli s tebou, nebo ti, kteří se před pár sekundami vydali doprava s Žabotlamem. Jednotlivé klony jsi většinou mohl po sluchu rozpoznat, protože ačkoliv měli všichni stejný hlas, každý ho používal jedinečným způsobem, mluvil v jedinečné tónině a jedinečně s hlasem kolísal, ale tohle znělo jako nějaký hrozivý chór,až ti z toho přeběhnul mráz po zádech.
Vybavily se ti chvíle, když před bitvou klonovaní vojáci někdy zpívali pod přilbami mandalorianské chorály. Ty tisíce hlasů znějící v komnetu jako jeden, tak neskutečně velkolepý, že na to snad do konce života nezapomeneš, ač jsi to měl možnost zažít pouze jednou.
Běželi jste chodbou a tobě v přilbici zaprskala statická elektřina, načež se na taktickém kanále ozval hlas mistra Lacireta, avšak podivně zkreslený.
Zare, s...šíš mě? Dávejt...zor.........ti vám zajatc.......sektoru třistao...tvrď příjem!
Mistr se pokusil své sdělení zopakovat, ale jeho hlas pak ztichnul úplně.
Komnet je hluchý, pane, ruší nás, promluvil Ronto skrz reproduktor v přilbě. O tom, že má pravdu, svědčil i fakt, že obrazovka v hledí tvé přilbice, kde na tebe většinou na okraji zorného pole něco neustále blikalo, byla neobvykle prázdná.
Už když mistr mluvil, cítil jsi, jak se Síla vzedmula vjemem smutku, znechucení a marnosti.
Sektor 382, ozvalo se ti v hlavě, když se k tobě mistr natáhnul v Síle, aby s tebou mohl být v telepatickém kontaktu.
Hlavní otročí komnaty. Posílají proti nám sebevražedná komanda zajatců... Sundejte jim obojky... Ale pozor, když to neuděláš správně, obojek vybuchne a toho zajatce zabije...

[Orita-Kill]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Když mě mistr varoval před věcí, kterou jsem již zkazil, přeběhl mi mráz po zádech.
Ano, mistře. Míříme tam. Dáme si pozor. Jak jste na tom?
Mezitím jsem se porozhlédl okolo sebe a hledal jsem ženistu. Ohromně se mi ulevilo, když jsem jednoho nalezl.
Ženisto, máte ponětí, jak sundat ty obojky, co měli ti otroci?
Bylo vidět, že se nad touto otázkou musí zamyslet. Neřekl mi to jeho pohled, jelikož měl na hlavě helmu, ale když jsem mi poliž otázku, zastavil a hleděl před sebe. Jedním povelem jsem zastavil i zbytek mužstva. Až teď mi došlo, že se stalo to, o co jsem nejmíň stál. Přišli jsme o spojení. Najednou mě zamrzelo, že jsem před chvíli rozdělil svůj tým, protože by se mi za chvíli asi ohromně hodil. Jenže komnet byl hluchý a nebyl jsem si jist, zda by Žabotlam ucítil vzkaz skrze Sílu. S vědomím, že tím nic nezkazím, jsem se pokusil Žabotlama kontaktovat v Síle.
Poručíku, okamžitě se otočtě a běžte za námi.
Na odpověď jsem nečekal, stejně nebyla možnost, jak by mě mohl zkontaktovat, a tak jsem čekal na ženistovu odpověď.

[Shisco]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Natahovat se v Síle k někomu, kdo neměl v krvi dostatek midichlorianů k tomu, aby ji mohl používat, bylo značně obtížné, protože jsi nedostal zpětnou vazbu, zda dotyčná bytost telepatický impulz obdržela či nikoliv, avšak přece to je možné.
Ženista se hlásí, pane, ozvalo se. A co je důležitější, ozvalo se ve sluchátku. Signál byl sice nekvalitní a hlas šuměl a byl zkreslený, ale byl dobře srozumitelný.
Ženista vystoupil z formace a zasalutoval ti. Mohl jsi ho poznat podle insignií na envirobrnění.
Zvládnu to, komandére, ale udělat jich tolik mi asi zabere dlouho. Napadlo mě, jestli byste nedokázal otevřít zámek obojku pomocí Síly.
A pane, zdá se, že nepřítel nám vyřadil všechny frekvence, kromě jedné. Komnet jakž takž funguje, ale jen na krátkou vzdálenost, maximálně na padesát metrů.
Na úrovni jednotky jste se tedy mohli dorozumívat vysílačkami. Velitelský a taktický kanál byl sice mrtvý, ale s mistrem a tedy i jeho oddílem ses mohl dorozumívat skrze Sílu.
Vtom se však na konci chodby ozval dusot nohou.
Další vlna! zvolal Ronto a pozvednul svůj čtyřhlavňový laserový kanón, aby mohl případně opětovat palbu. Stejně tak ostatní klonoví mariňáci sevřeli pevně v rukou své blastery, avšak zdálo se, že se drželi tvých rozkazů nestřílet, pokud to nebude nevyhnutelné.
Ústí chodby následně odhalilo tři útvary zajatců s oněmi ohavnými obojky na krcích, přičemž každý útvar odhadem tak o devíti, možná deseti členech a byl veden jedním zygerrianským otrokářem vybaveným elektrobičem.
Vás bylo jen 18, tedy 19 s tebou, a jich bylo okolo třiceti.
Nejbližší ze Zygerrianů vytáhnul elektrobič a rozběhnul se s ním proti tobě.

[Orita-Kill]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

V tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech. Přikrčil jsem se a nabodl Zygerriana na můj meč. Následně jsem se odběhl kus stranou a pokusil se Sílou odepnout obojek nejbližšímu z otroků. Náhle jsem se rozpomněl na oslepující granáty, které měli mí vojáci ve výzbroji.
Použíjte oslepující granáty!, zvolal jsem.
Twi´lekové neměli dostatečné zkušenosti a výcvik, aby se účinkům granátu zvládli nějak ubránit. Náhle jsem zjistil, že obojek, o který jsem se staral, s cvaknutím spadl na zem. Rychle jsem doběhl k otrokovi a odvedl ho za roh chodby. Byl to již starší Twi´lek, a výbuch oslepujícího granátu ho dočasně oslepil. Nechal jsem ho tam a vtrhl jsem mezi otroky, vyhledávaje zbylé dva zygerriany. Když padly mé oči k prvnímu z nich, kterému se nějakým způsobem účinkům granátu podařilo vyhnout, vyhnul jsem se jeho biči a dvěma seky mu setl hlavu. V tomto zmatku jsem si pomáhal Silou, která mi pomohla rozeznat, o koho se jedná. Mezitím se Rontovi povedlo zajmou třetího Zygerriana. Mezitím jsem odzbrojil Twi´leky, když jsem jim Sílou blastery vyrazil z rukou. O to samé se snažili mí kloni, a tak za chvíli byli všichni Twi´lekové odzbrojeni. Poté jsem jim začal Silou odepínat obojky.

[Shisco]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Rozkaz, pane, ozvalo se ti ve sluchátku. Několik vojáků v přední řadě strhlo z opasků válečkovité oslepující granáty. Bleskově je odjistili a stiskem tlačítka nastavili rozbušku, aby se aktivovala při nárazu.
Tys mezitím zlikvidoval prvního otrokáře. Zygerrian na tebe vyvalil oči, jako by nevěřil tomu, co se stalo, když mu fialová čepel tvého světelného meče provrtala břicho a vyjela zády ven.
Než se okolí ponořilo do bílé tmy, osvobodil jsi jednoho ze zajatců, silně dezorientovaného starého twi'lekského muže, který před tebou couval, jako by si myslel, že jsi jeden z otrokářů.
Tví muži zajistili zbraně a pustili se do zajatců zblízka, aby je odzbrojili a zneškodnili, aniž by jim to ublížilo.
Švihnutím bzučící čepele jsi druhému Zygerrianovi srazil hlavu a v okraji zorného pole jsi zahlédnul Ronta, jak toho třetího skopnul na zem, zakleknul a několikrát ho praštil obrněnou pěstí do hlavy. První úder Zygerriana zbavil typické neuzavřené helmice, ty další ho omráčily.
Ronto se zvednul z bezvládného otrokáře a otočil se na ženistu, který zrovna sundal obojky dalším dvěma otrokům - mladé dívce přibližně tvého věku se zeleným nádechem pleti a asi dvanáctiletému chlapci.
Prskavko, dej mi jednu tu věc, řekl ženistovi a z jeho hlasu jsi doslova cítil, jak se pod helmou zákeřně zašklebil, přestože jsi to nemohl vidět.
Bílá tma se začínala rozplývat.
Nate, uchechtnul se ženista, sebral ze země jednu z těch věcí a podal mu ji, rozevřenou, aby mohl Ronto upnout otrokáři obojek kolem krku. Ten muže prošacoval a z kapsy u kalhot mu vytáhnul malé dálkové ovládání.
Tohle si nechám, a ty půjdeš s námi, bejby, pronesl a připnul si malý obdélníček na nátepník vedle zápěstního komunikátoru, přičemž deaktivoval všechny obojky kromě toho jednoho, co měl kolem krku otrokář, a ty popadaly na zem jako zralé hrušky.
Přehodil si Zygerriana přes rameno a druhou rukou popadnul svou těžkou zbraň, doposud ležící opodál.
Jakmile účinky oslepujícího granátu pominuly a Twi'lekové, kteří narozdíl od vás neměli vizory, mohli opět normálně vidět, ona dívčina, na níž předtím spočinul tvůj pohled, před tebe předstoupila:
Děkujeme vám za záchranu, mistře Jedii. I vašim statečným vojákům.
Vojáci si byli vědomi, že Zygerriané mohli z chodby vysát vzduch nebo ji naplnit jedovatým plynem s tím, že otroky radši zahubí, než by dopustili jejich evakuování, ale věřili, že tvé jediské smysly by je na takovou věc včas upozornily. Jako jeden muž si sundali helmice, aby ukázali své tváře, a ozvalo se lupnutí a zahvízdání, když zbroje vyrovnávaly tlak s venkem.

[Orita-Kill]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

Není zač. Děkujte Síle
odpověděl jsem dívčině. I nádále jsem nepolevoval v ostražitosti, protože nepřátel zde bylo ještě mnoho. Opět mě trochu překvapila jednotvárnost obličejů mých vojáků, ale již né tolik, jako když jsem ty obličeje viděl poprvé. Na několika z nich jsem rozeznával menší rozdíly, ať už to byl chybějící zub, nebo jizva. Ještě větší rozdíly byly v jejich chování. V boji to nebylo patrné, ale když je měl člověk čas poznat, rozdílů si všiml.
Je zajímavé, kolik různých osob může vzniknou z jednoho lovce lidí.
Vrátil jsem se zpět do reality. Na to teď není čas. Přemýšlet můžu potom.
Dost předstvavování, nasaďte si helmy, ať můžeme zachránit i ty ostatní otroky.
Nemyslel jsem to jako rozkaz, od kterého jsem očekával okamžité splnění, spíš jako přátelské pobídnutí. Oni ale stejně rychle, jako se helmy sundali, je zase rychle nasadili, a to bez jedinného zaváhání. Jejich důvěra v mé schopnosti byla úchvatná.
Tak, a co s těmi otroky?, blesklo mi hlavou.
S námi jít nemůžou, to by jsme je sbírali po kusech. Ale nechat je tu mi také nepříjde jako nejlepší nápad.
V tu chvíli jsem opravdu hodně zalitoval toho, že jsem svou jednotku rozdělil. Mohl jsem vyčlenit pár mužů, kteří by na ně dávali pozor. Ale to bylo teď jedno, jestli mě Žabotlam slyšel, tak dorazí.
Až těď jsem si všiml propodivného chvění v Síle, které vyvolávala ona dívčina. Chvíli jsem se snažil přijít na to, co mi tím chce Síla naznačit, na nic jsem však nepřišel.
Ženisto? Zkuste jestli funguje komnet., zvolal jsem.
Po chvilce jsem promluvil znovu, opět na ženistu : Jak vám říkají? Nemyslím číselné označení, ale jméno, pokud nějaké máte.

[Shisco]

Zygerrianský otrokářský křižník, na orbitě Giirshi

"Jmenuji se Prskavka, pane," představil se ženista, načež se pohroužil do kontoly spojení, mačkajíce prsty tlačítka na svém nátepníku, podsvícená barevnými diodami.
"Dobře, zkusím ještě zvětšit rozsah..."
Twi'lecké děvče vypadalo poněkud zklamaně, že jsi jí neukázal svou tvář i ty, když tví vojáci to udělali. Nemohla si nevšimnout vaku na zadní straně tvé helmice, a i tak si se zájmem prohlížela tvou zbroj a vypadala, jako že přemýšlí, copak se asi skrývá pod ní.
"Komandére," obrátil se na tebe Prskavka: "Generál Laciret a jeho družstvo jsou moc daleko na to, abychom s nimi mohli navázat spojení, ale družstvo poručíka Žabotlama je v dosahu."
Sotva to dořekl, spatřil jsi je na minimapě v rohu průhledového displeje ve tvé helmě jako hrst modrých teček nadepsaných jako útvar CT-4904, což bylo Žabotlamovo označení. Byli tři křižovatky od vás. U modrých teček bylo také několik žlutých - twi'lekové - a o něco méně červených - zygerriané -, přičemž červených teček rychle ubývalo, až nezbyla jedna jediná.
Pár sekund nato, když si i Žabotlamovy jednotky uvědomily, že jsou na příjmu, se ti ve sluchátku ozval jeho hlas:
"Komandére Uttage, tady Žabotlam. Nalezli jsme asi padesátičlennou skupinu zajatců a osvobodili ji. Žádám další instukce."
Než to vůbec stihnul doříct, dolehly k tvým uším zvuky něčeho velkého a kovového, co se kutálí po podlaze. Otočil ses a zpoza rohu se vyvalily tři droideky. Zastavily a rozvinuly se, načež se jim aktivoval štít a zahájily palbu.