Výcvik pro Gnosta(Gnost Kohn)

[Jordi Linx]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:
Pustili jste se do rychlého plánování, tedy vlastně vše navrhl mistr Dobb a ty s Frederickem jste měli zkoušet jeho plán rozvinout. I když tobě se několik věcí zdálo nejasných nebo ne úplně pochopitelných, neptal ses na ně, spíše ses více zajímal o další náplň tvého úkolu.
Já můžu v jejich skupině odpalovat ty nálože, držet se úmyslně vpředu, odpalovat je odzadu, takže před nima budu moct utíkat a až nás začnete kropit, tak to jenom schytám vodou,
navrhnul Frederick rozšíření pro svou část a mistr Dobb spokojeně přikývnul, než se otočil tvým směrem, aby se věnoval tvému dotazu, i když jsi poznal, že nejspíše čekal něco více.
Možná bude nejlepší, když zhodnotíš situaci, tedy porozhlédneš se, těsně za východ z jeskyně bys mohl nastražit výbušniny, které by mohly smést vracející se mandaloriany a mezitím zajatce někam schovat. Klidně je vyzbrojit, ale rozhodně neútočit, maximálně být připravený na ostřelování východu z jeskyně. Kdybychom to už byli my, tak ti samozřejmě dáme vědět komlinkem, máš ho v pořádku ne? Tam se můžeš dostat tím, že počkáš v nějaké boční chodbě než projde mandalorianský útok a po první explozi vyrazíš vpřed, protože ta by je měla hnát spíš kupředu než naopak,
předložil ti nakonec postup, pomocí něhož by ses měl řídit a otočil se ke dvěma zabrakům poblíž, aby se rozhodl jim sdělit svou žádost o výbušniny, tentokráte čistě explozivní. Mezitím se k tobě natočil Frederick, aby ti tiše pošeptal:
Mistr očekával, že navrhneš i nějaký svůj postup, nebo zkusíš předložit nějaký nápad. V téhle fázi se nás snaží myslet konstruktivně a rychle i za kritičtějších situací.
Frederickova slova, tak dala předcházejícímu výrazu mistra Dobba úplně odlišný rozměr.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Opuštěné podzemní město

Problém situace byl, že nejsem zrovna moc stavěn na plánování toho, jak vést bitvu tří proti menší armádě. Jasně, možná nám pomůže pár zabraků, ale... pořád jsme v početní nevýhodě. Sice existují případy, kdy hrstka porazila většinu, ale... teď si tím možná nejsem tolik jistý, když stojíme proti teoreticky profesionální armádě.

Na Fredericka jsem jen koukl. Potom jsem ale i otočil hlavu, aby si byl jistý, že jsem si ho všiml a jeho slova poslouchal. Holt, když nikdo nevidí, kam vám zrovna směřují oči, nemůže si být jistý.
Můj postup by byl úplně odlišný. Raději bych stáhnul všechno a všechny z širokého okolí. Nastražil výbušniny, miny a postavil barikády. Ať mandalorianům ztížíme postup, stáhl se na nějaké obrněnější místo, a vyčkat na posily, než se jim postavit v tunelu, nebo spíše u tunelu a zabránit jim využití početní převahy. Ani jeden plán nemusí vyjít. Nemuseli bychom je zadržet na dost dlouho, nemusíme to dokázat ani takhle. Chápu, že má mladá mysl... tedy teď moje a Frederickova občas zajímavé nápady, ale zároveň myslím, že mistr Dobb je v těchto věcech o něco zkušenější než my dva. Přesto se ale pokusím ještě něco vytvořit, nehledně na to, že mistr zapomněl, nebo ignoroval moji žádost a "vykuchání" jendoho generátoru maskovacího pole z mandalorianské zbroje, abych měl snadnější průchod.

"Když už jsme u toho, že půjdeš přímo mezi ně... jak dobře ovládáš jejich jazyk?" Zašeptám. Frederickovy schopnosti jsem zatím zrovna moc nepoznal... až na to, že jsme vcelku vyrovnaní v boji se světelným mečem. Nechci ho podceňovat, ale na takovou drobnost se může zapomenout. Ne každý ovládá jazyk mandaorianů. Na druhou stranu, mistr Dobb asi ví, co dělá, takže počítám, že alespoň základy Frederick ovládá.

"K obraně vchodu tunelu.... mistře..." Srovnám si myšlenky, než pokračuji. "Bude tady vodní dělo a jeho tlak je jistě dokáže minimálně zdržet, v kombinaci s tím peklem co by tam mělo vzniknout je možná i zastaví, ale co když se dostanou ven. Můžeme vytvořit... barikádu, spíše něco jako... výběh, ohradu kolem vchodu. Trochu vyšší... třeba dělo umístit na nějaké vozidlo..." Nebo jedno dolů, které by pokrylo vnitřek tunelu a jedno do výšky, které by mohlo kropit mandaloriany, co už jsou blízko. Zamyslím se na chvíli, než zase pokračuji. "Místní mají jistě zbraně... můžeme na ně házet výbušniny, zasypávat střídavě vodním dělem a palbou, než by se dostali z té ohrady... utrpěli by ztráty a s explozemi v zádech..." Je to dost práce... ale podle jejich slov máme čas do zítřka, takže by se to mělo dát stihnout. Postavit sem vozidla... všude kolem jsou kusy sutin, navršit to tady. Samozřejmě opatrně, abychom nenadělali tolik hluku a otřesů. Víc už mě nenapadá, jak bych mohl plán vylepšit, ta "ohrada" je jediná věc, co bych udělal navíc ohledně obrany tunelu. Já se budu muset obejít jen sám se sebou... maskovací pole taky není nikdy stoprocentní.

[Jordi Linx]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:
Vzhledem ke svému věku a pozici sis tolik nevěřil ohledně nějakého dalekosáhlejšího plánování, ale přesto ses pokusil přijít s nějakými náměty a návrhy, které by mohly přispět vaší věci, byť se především vztahovaly na obranné pozice a práci mistra Dobba. Neopomněl jsi však poznamenat drobný detail ohledně mandalorianského jazyka, který by mohl Fredericka prozradit. Na oplátku ti však věnoval jenom sebevědomý úsměv.
Moje znalost mandalorianštiny Cuy ogir'olar,
usmál se, zatímco mistr Dobb zakroutil hlavou.
Dovede se domluvit dost na to, aby se mohl vydávat za relativně čerstvého rekruta - mandaloriani jsou směska mnoha druhů a jiných národů. A ne všichni mluví jejich vlastním jazykem, hlavní jsou pro žoldáky vojenské rozkazy, základní fráze, řeči k pivu a dodržování jejich vojenských a klanových pravidel. Jazyk se mohou doučit časem,
poznamenal mistr a rozhlížel se po místnosti, jak vyhodnocoval tvou předcházející poznámku ohledně obranných postavení, než si přivolal jednoho ze zabraků.
Vylepšíme si ještě obranné pozice, nažeňte sem nějaké dělníky a všechny, kteří nebudou bojovat a postavím pár barikád a pastí, aby to neměli jednoduché, pokud by pronikli. Ti, co půjdou do boje si půjdou odpočinout, každá špetka sil se jim bude potom hodit. To samé platí pro vás dva - pokud vás již nic dalšího nenapadá, běžte si na chvíli odpočinout, ať jste co nejčerstvější, já si vás pak vyzvednu,
pokračoval mistr Dobb v řízení chystané obrany a tobě s Frederickem dal dost jasnou odpověď a instrukce, jak následovat. Chvilku čekal, jestli vás nenapadne ještě něco, nebo nebudete chtít říct něco dalšího, či se už jen vypaříte získat pár hodin spánku a odpočinku.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:

Připadalo mi, že je Frederick poněkud jistý ve své schopnosti a trochu se chlubí, ale... já bych se asi choval stejně. Štěstí, že máme oba dost zdravého rozumu a nebudeme soupeřit, kdo je lepší. Poměřili jsme své schopnosti s mečem a tak nějak i Silou a co se týče ostantích dovedností... každý umí něco.
Poslouchal jsem mistrova slova a jediné, co mě tak trochu zaskočilo bylo slovo "žoldáci". Možná jimi byli dříve, ale teď už mi příjdou jako vcelku organizovaná armáda. Na druhou stranu, také má v jistém smyslu pravdu. Mandaloriané jsou většinou žoldáci mnoha kultur.

Byl jsem ale rád, že mistr mého nápadu využil. Nebyla to nijak brilatní taktika, alespoň podle mého, ale očividně byla použitelná a snad zvýší naše šance na úspěch alespoň trochu. Kdo ví, kolik se jich vyrojí k útoku a my budeme mít těžko stejně mužů a jen zlomek cvičených vojáků. Na druhou stranu, stejně jako mando, zabraci nejsou zrovna slečinky, zvláště, když bráni svoji odmovskou planetu.V jednom se Frederick mýlil. Mandalorianský útok, i když jen jeho plánování nám překazil pokračovat v pracích na mostu a zítra nás zdrží od jakékoli práce.

Vzhledem k tomu, že po mém "plánu" už jsem neměl, co říct, jen jsem se zlehka uklonil a pomalu vyrazil pryč, čekajíce na Fredericka, pokud nebude mít ještě něco na mysli. I když si myslím, že by už něco řekl. Teď jen vyvstává jeden jediný problém. Kudy zpátky do toho skladu, kde nás ubytovali. U mostu nás s instrukcemi dovezli landspeederem a mistr šel zařizovat jiné záležitosti. Ale, když vezmu v úvahu, že je tady mistr, určitě zde bude i řidič, který ví, kde nás vyhodit, jen ho sehnat.

[Jordi Linx]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:
Ani ty ani Frederick jste už neměli dalších připomínek a tak jste po úklonách opustili tuto místnost a přenechali ji místním, kteří začal pod taktovkou mistra Dobba pracovat na obranných pozicích. Rozhlížel jsi se po někom, kdo by tě správně navedl, ale Frederick zamířil relativně jistě jedním z tunelů a gestem tě vybídl, ať ho následuješ. Zanedlouho jste tak dorazili na místo vaší ubikace, i když jste se jednou museli kousek vracet se slovy "prostě mi ten tunel přišel povědomý, no", což však znamenalo jenom pár minut zdržení. Před spánkem toho moc dalšího už Frederick neřekl a hodně rychle usnul, což mohlo nasvědčovat, že se v podobné situaci i někdy vyskytnul.

Když tě budili, tak si nejprve nebyl jistý, kde a co děláš, ale vše se ti v mžiku vrátilo, jakmile jsi poznal tvář mistra Dobba.
Gnoste, vstávej už konečně. Frederick bude už pomalu oblečený a ty by ses měl taky připravit. Musíme vás dostat do pozic dřív, než mandaloriani vyrazí,
zacloumal s tebou dost na to, aby ti to přišlo nepříjemné, ale ne tolik, aby jsi kvůli tomu musel trpět nějakými následky. Jak jsi k sobě přicházel se svými smysli, tak sis mohl všimnout, že i mistr Dobb si vzal jiné oblečení a skoro se až zdálo, že by to mohlo být i brnění, ale bližší pohled ti to vyvrátil. Každopádně mu to mohlo v případě blasterového zásahu do hrudi, nebo stehen hodně pomoci. Naopak Frederick už byl kompletně navlečený v modrém brnění, pouze helmu měl položenou na zemi a kontroloval si brnění. Netvářil se z něho moc nadšeně a trochu se ošíval, jak nebyl na podobný typ oděvu zvyklý.
Nechápu, jak v tom můžou vydržet. Mám pocit, že mě pořád někde něco svědí,
poznamenal, zatímco jsi měl prostor se probrat a také připravit, než vyrazíte do plánované akce.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:

Frederickovo sebevědomí, když nás vedl mi přišlo poněkud přehnané. Tunely jsme procházeli dvakrát ale touto cestou jen jednou a navíc jsme teď šli v opačném směru. A i když jsem nepochyboval o jeho schopnostech úplně, to že někde zahneme špatně se zdálo nevyhnutelné. Na druhou stranu jsem musel uznat, že jeho orientační smysl není vůbec zanedbatelný. Já si spíše prohlížel, za co tady vlastně bojujeme. Hromadu suti, která už zažila nejednu bitvu. Byl to fakt... ale další nepopiratelný fakt byl ten, že budeme bojovat o domovskou planetu zabraků. Ačkoli se tahle rasa nedala a pochybuji, že někdy dá dobrovolně, proti mandalorianům to není tak jednoduché. Oni bojují jen za... ani nevím za co vlastně bojují. Bojovali za Sithy ve Velké válce, ale teď. Konfliktu a jeho rozměrů jsem si byl vědom, protože tohle byla reálná hrozba, tohle je více než reálná hrozba.

Frederick se ponořil do nekonečných hlubin spánku poměrně rychle, ale mě to trvalo podstatně déle. Chvíli jsem jen hleděl do stropu. Notnou chvíli. Nakonec jsem si sedl do meditačního sedu a vybavil si v mysli slova mého zesnulého mistra. Než jsem si v duchu začal všechno přeříkávat, naladil jsem svůj dech a vyprázdnil si hlavu.

Nejsou žádné emoce, je jen klid.
Strach, bolest... všechno vede k pochybám, pochyby vedou k zaváhání, zaváhání znamená smrt.
Není žádná nevědomost, je jen poznání.
Nevědomost nás dělá slepými. Nevědomími jsme díky ignoranci, ignorance znamená smrt.
Není žádná vášeň, je jen vyrovnanost.
Rozvášněná mysl se nekontroluje. Kde není kontrola, vyrovnanost, tam je jen smrt.
Není žádný chaos, je jen harmonie.
Když je vše dovoleno, existuje jen chaos. Chaos je nepřítelem řádu, bez řádu je jen chaos.
Není žádná smrt, je je Síla.
Jsme služebníky Síly, strážci míru. Jedi se nebojí smrti, smrt je součást života.

Někoho by ta slova zastrašila, více zdeptala... mě uklidnila. Donutila mě se soustředit, soustředit na ty věci, které jsou důležité pro přežití a zároveň se připravit na to, že další akce může být ta poslední. Až mě Síla povolá, bude k tomu mít důvod, ale do té doby jí sloužit, jak nejlépe dokážu. Nedávat svůj život lacino, a ochraňovat ty, kteří to potřebují.

Když se mnou mistr Dobb zacloumal, mělo to přesně chtěnný efekt. Okamžitě jsem byl vzhůru a i když ne připraven do akce, byl to první krok.
"Soustřeď se na něco jiného a přejde to." Usmál jsem se pod maskou a začal se rychle oblékat. Plášť by mě jen omezoval v pohybu a myslím, že zbytek mého oblečení je dost tmavý na to, abych nevypadal, jako světluška. Znepokojovat Fredericka možnostmi disfunkcí takovýchto zbrojí bylo zbytečné a kontraproduktivní. Ono, když vám vypne chladící jednotka, tak to není nikdy příjemné. Když se obléknu, ještě si kleknu, dosednu na paty a uvolním se. Zavřu oči a sundám si brýle, které položím před sebe. Zadržím dech a sejmu i masku. Promnu si obličej a pomalu potom začnu vydechovat, než si znovu nasadím masku i brýle. Když jsou všechny úchyty bezpečně na míste, zhluboka se nadechnu a vstanu. Můj ranní uvolňovací rituál byl hotov, zabral jen minutu, nebo dvě, takže jsem neviděl důvod, proč jej vynechat. Následně jsem si do kapes u opasku z batohu vytáhnul pár věcí, hlavně emitorovou matici do světelného meče a záložní energetický zdroj pro všechny případy. Bokem jsem si potom připnul kompaktní záchytný hák s navijákem, který jsem vyžebral v hangáru. Záložní maska by mě jen zatěžovala, proto z ní jen vyjmu filtry, které někteří lidé zaměňovali za nějaké kly, či co.
"Fredericku... kdyby potom nebyl čas." Postavím se k němu a nastavím ruku. "Hodně štěstí a provázej tě Síla."

[Jordi Linx]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:
Krušnější probuzení ti nijak nevadilo - dobře jsi věděl, proč tomu tak bylo a naopak ses sám plně soustředil na to, aby ses dostal co nejrychleji na nohy. Netrvalo ti to naštěstí nikterak dlouho a nikdo nic nepodotknul k tvému přípravnému rituálu, byť se tu v místnosti nacházel i mistr Dobb, který také ještě připravoval některé další věci.
Jakmile jsi se považoval za připraveného, tak jsi zopakoval ještě onu automatickou frázi, která byla hodně známá i mimo Řád.
Všechny nás provázej Síla Gnoste, i tentokrát,
podotknul k tomu mistr Dobb a dokonce jsi měl dojem, že jsi zahlédl jakýsi náznak úsměvu, než jste vyrazili k místu, kudy měl být za nějakou dobu veden útok.

Když jste dorazili, už na první pohled jsi viděl obrovský kus práce, kteří tu místní udělali. Přibylo množství krytů, několik pastí navíc, skoro jako byste byli v nějaké pevnosti. Ze skupiny dělníků jich tu už bylo jenom pár a pomalu se sem trousili místní ve zbroji, nebo její zabracké obdobě. Některé prvky byly podobné s těmi mandalorianskými, ale přesto tam bylo dost rozdílů. Zahlédl jsi mezi bojovníky i nějaké ženy, což třeba u některých druhů nebývalo nikterak obvyklé.
Dobře, tady jsme připraveni. Teď je to na vás - na Frederickovi, aby se dobře začlenil a Gnostovi, aby okolo nich úspěšně proklouznul. Snažte se zbytečně neriskovat, i když to nemusí být jednoduché. A Gnoste, pokud uvidíš mandalorianskou hlídku, tak se vždycky snaž najít ještě tu druhou. A neplatí to jenom o mandalorianech, ale obecně. A teď už běžte, ať máte dost času, aby se vám to povedlo v pořádku,
promluvil k vám mistr Dobb ještě předtím, než vás nechal vběhnout do tunelu. Vyčkal, pokud byste měli ještě nějakou otázku nebo něco, co byste chtěli říci, než by se i on rozhodl pokračovat v dalších přípravách na obranu, která ho měla čekat.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:

Když pozoruji, co vzniklo z mého nápadu, jsem si jistý, že tahle část plánu nezklame. Zabraci vytvořili poměrně silnou pozici. Vzhledem k tomu, kolik času neměli a stavu planety zde vytvořili úctyhodné dílo, které by mělo přežít mandalorianský útok.
Přeměřuji si chvíli opevnění a potom zaměřím pozornost na tunel, tedy... než začne mistr Dobb mluvit.
Nevím, kdo z nás má nebezpečnější úkol. Fredeticka mohli zajmout, mě odhalit a... zajmout, oba nás zabít. Bylo to asi tak vyrovnané. Dávat pozor na hlídky, podívat se po zajatcích... zní to tak snadně, ale hůř se udělá. Na druhou stranu jsem Jedi a není to moje první mise, ani Fredetickova.
"Rozumím mistře." Kývnu hlavou.

Vyrazili jsme s Frederickem do tulenu a z jeho postavy v mandalorianské zbroji jsem neměl úplně dobrý pocit. Jakmile jsme vstoupili do tunelu, napadlo mě jestli to neměl být spíše úkol pro mistra Dobba. Je zkušenější a byl bych užitěčnější při obraně. Na druhou stranu, já už ve městě byl a jsem postavou menší, než ithorian a tím pádem také nenápadnější.
Co jsem si z tunelu pamatoval, tak v jednoduchém průchodovém tunelu nebylo mnoho možností se schovat. Nebo spíše úplně chyběly. Kdo by čekal, že se v takovém tunelu bude odehrávat zrovna tento scénář. Jedinou možnost, která se mi jistě vybavuje je střecha a pár budov u vchodu, kde jsme špiclovali s Frederickem. Jen hrozilo nebezpečí, že tentokrát už budou vchod hlídat.
"Možná jdi první. Pokud budou hlídat, mohl bych proklouznout když si všimnou tebe. Nebo jsi mě zajal. Ale to je riskantní. Jdi první a zkus nějak odlákat jejich pozornost, abych mohl proklouznout." Hrát si na zajetí, připravil bych se o zbraň, pokud bych ji neschoval a věřili by mu že mě prohledal. Ale jako velmi věrně oděného jediho by mě určitě vyslíchali, je to hloupost. A abych mohl proklouznout, když se pokusí odlákat hlídku... budu muset mít štěstí. A taky by musela být hlídka až na konci tunelu, pokud ji potkáme v tomto přímém koridoru... budeme je muset odstranit. O tomhle jsme se měli poradit ještě, než jsme vyšli.

[Jordi Linx]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:
Během pochodu tunelem jsi přemítal nad tím, jak se ti asi podaří proniknout do města, pokud byste narazili na nějakou hlídku už tady. Aby sis alespoň trochu zvýšil šanci na úspěch, tak jsi navrhl jednoduchý plán, který by postavil Fredericka před tebe. Ten přikývl, začal kráčet před tebou a natočil se tvým směrem.
Možná se ještě drž aspoň deset metrů zpátky, abys měl možnost se zkusit vypařit, kdybychom opravdu někoho potkali,
navrhl Frederick upřesnění a vylepšení tvého plánu, které dávalo smysl a neměl jsi důvod ho nepodpořit.

Kráčeli jste rychlým krokem a Síla stála tentokrát při vás, protože jsi brzy mohl zpoza Fredericka zahlédnout ústí tunelu a stále žádný mandalorian na dohled. Tvůj kolega ti naznačil, abys chvilku počkal a sám opatrně, ale ne příliš, nakouknul ven zpoza rohu. Zanedlouho na tebe zamával, že je vše v pořádku a můžeš se připojit.
Štěstí bylo opět na vaší straně, protože u vchodu žádná hlídka nebyla - všichni se srocovali na hlavní ploše, kde byli řádově nastoupení a nejspíš poslouchali poslední rozkazy před zahájením akce.
Moc času asi už mít nebudeme - rychle pronikneme k první z budov a já se k nim opatrně připojím, jakmile vyrazí, ty počkej až bude hlavní oddíl pryč, než zahájíš činnost,
pronesl ještě v tunelu a čekal, až to potvrdíš, abyste mohli vyrazit vpřed. Drželi jste se nastíněného plánu a čekali na to, až nyní mandaloriané zahájí svůj útok. Pokud jsi měl nějakou na svého kolegu, tak právě nyní byla možnost se na něco zeptat.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:

Držel jsem se na bezpečnou vzdálenost za Frederickem. Čím dál jsme byli, tím pozitivnější myšlenky mě napadaly. Vypadalo to, že to výjde. Zároveň jsem se ale musel krotit. Byli jsme teprve na začátku této akce. Ale blížili jsme se ke konci tunelu. Zalezl jsem si ke stěně, připraven se stáhnout při potížích, či pomoc Frederickovi. Což byla logicky ta méně pravděpodobnější varianta. Oba jsme tady z nějakého důvodu, i pokud by ho zajali... těžko říct, co by se dělo.

Kývnul jsem na Frederickova slova. Nebylo potřeba cokoli dodávat a rozumnější postup jsem neměl. Potřeboval jsem co nejvíce prostoru k práci a ten jsem mohl mít jen až se hlavní voj mandalorianů vydá k útoku. Mohli nám to překazit jen dvě věci. Odhalili by nás, nebo oddálili útok. Ale Síla stála až doposud při nás a pokud ne, brzo to poznáme. Vyběhnu za Frederickem a snažím se část svého soustředění směřovat na prohledávání blízkých budov Silou. Nebylo by teď nic horšího než vniknout do budovy spících mandalorianů, nebo v horším případě... bdělých.

[Jordi Linx]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:
I díky tvé kontrole jste octli u budovy, která byla mandalorianů-prostá a mohli si tak s Frederickem vyměnit jeden poslední pohled z očí do helmy. Špitnul k tobě už jen "Síla tě provázej" a zadem se od tebe oddálil, aby se co nejnenápadněji přidal k ostatním mandalorianům, ale to jsi už nemohl pozorovat, protože sis našel vhodné místo, které ti pro tu chvíli poskytovalo úkryt a hlavně jsi odsud mohl sledovat vchod a čekat, až začne hlavní mandalorianský útok.

Nakonec jsi čekal možná i hodinu, než to celé konečně začalo. Ze své pozice jsi mohl sledovat, jak dopředu kráčel synchronizovaný dvojstup mandalorianů plně připravených na boj. Pokud by ses je rozhodl spočítat, tak bys dospěl k tomu, že tam zmizela skoro celá zde uvízlá posádka kromě asi zhruba pěti jedinců, nebo nějak podobně, kteří měli nejspíš za úkol hlídat vězně. Jejich synchronizace a pochod vpřed působil dost impozantně a chtě nechtě jsi mohl připustit, že jako armáda vypadali dost odhodlaně. Měl jsi i dojem, že jsi mezi nimi zahlédl Fredrickovu zbroj, ale na jistotu jsi to říci nemohl. I kvůli tomu, že stejnou barvu jich tam mělo více a všechny byly už na první pohled hodně nošené, nicméně o jejich pevnosti jsi zase pochybovat nemohl.
Před vchodem se seřadili a začali provádět poslední kontrolu, než se jejich velitel - v rudém brnění chopil slova a v jejich řeči se je očividně pokoušel na motivovat proslovem. Jakmile skončil tak sborová odpověď naznačovalo, že to mělo svůj účinek a všichni se zdáli být natěšení na bitvu. Následně se opět vrátili do dvojstupu a vyrazili vpřed, díky čemuž jsi konečně dostával prostor k vlastnímu konání.

Z předchozí návštěvy sis pamatoval hrubé rozložení tohohle města včetně pozice zajatců. Ta se nacházela na jednom náměstí, k němuž byly dvě hlavní cesty a jedna vedlejší, pokud bys volilo klasicky konvenční přístup. Samozřejmě jsi měl nejspíše ještě dost času provést i rychlý průzkum zbytku města, ale to již bylo nyní jen na tobě.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:

Při pohledu na zástup pochodujících mandalorianů se mnou cloumá hned několik pocitů. A není to nejistota, že je neporazíme, lepší opevnění venku jsme snad vybudovat nemohli, Zabraci budou bojovat až do konce, a útok zezadu čekat nebudou. Na druhou stranu Frederick není v moc dobré pozici, pokud se na něj obrátí. Holt jej musí provázet Síla.
Co mě ale trápí víc, je že Řád nic nedělá. Prostě jen nechávají tuhle armádu plenit Republiku, planety, zabíjet lidi. Ale teď není čas na myšlenky o tomto, mám tady také svůj úkol.

Ze své pozice jsem si představil zbytek města a zvážil postup. Musel jsem to obhlédnout z více stran, přímo nakráčet byla hloupost. Pomalu opatrně vyrazím, snažíc se jít ve stínu, pomalu a potichu. Půjdu vedlejší cestou, pokusím se při tom zmapamatovat si vedlejší uličky a budovy, abych věděl, kde se dá schovat, popřípadě kudy utíkat. Také obhlédnu, jak to vypadá na střechách, jak by se po nich dalo pohybovat, popřípadě jak moc bych byl vidět. Podle toho se zařídím, jak se budu přesouvat, jestli na budovách, nebo mezi nimi. Na jednu stranu budu mít výhled, na druhou může být větší šance, že mě uvidí. Ale aspoň nenarazím na nějakou hlídku. Hlavně musí být budovy dost blízko u sebe, abych neměl problém se dostat z jedné na druhou a nedělal zbytečně dlouhé skoky, které by mě mohly prozradit.

[Jordi Linx]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:
Jakmile jsi dostal prostor, vyrazil jsi kupředu vedlejší uličkou - pomalu a potichu, vážil jsi každého kroku. Odboček bylo relativně hodně a obecně bylo město dost členité, většinou s množstvím menších uskupení bytových jednotek. To jak zabraci bydleli nyní bylo ve srovnání s Coruscantem žalostné, ale ani to předchozí nebylo žádnou výhrou. Nicméně voda a energie byly dle všeho distribuovány dobře, takže z téhle strany to bylo v pořádku.

S trochou dobrého rozhlížení se ti povedlo nalézt hned několik možností, jak se dostat výš a putovat po střechách. Dosavadní profil prozrazoval, že by to díky relativně úzkým mezerám neměl být nikde problém a tak jsi se po chvilce vyšvihnul nahoru na střechy. Sice neměly stejnou velikost, ale prostě jsi tu a tam vylezl o patro výš, jinde zase o něco níž a takhle ses postupně blížil k náměstí. Byl jsi už téměř u náměstí a zrovna ses chystal vytáhnout na jednu střechu, když sis to ještě na poslední chvíli rozmyslel. Vytažení o něco později se ukázalo jako správná volba, protože na nedalekém baráku byla na střeše hlídka v podobě jednoho mandaloriana, která přecházela sem a tam. Nyní jsi ji měl vůči sobě zády a dostal jsi tak prostor k rychlému ohlédnutí.
K okraji některé ze střech by ses nedostal, aniž bys vstoupil do zorného pole strážce a Síla ti prozradila, že na náměstí byli ještě další dva. Vytušil jsi i přítomnosti zajatců - ti byli na protější straně náměstí, ale nepovedlo se ti spolehlivě určit, zda-li u nich byla hlídka, případně kolik mandíků hlídko tvořilo.
Paradoxně jsi nevycítil přítomnost mandíků směrem, kde jsi tušil jednu z hlavních cest na náměstí - k ní by ses musel trochu vracet, aby se k ní dalo jít po střechách, nebo se někde spustit dolů a snažit se tam dostat nějakými vedlejšími uličkami.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:

Zatím tady byli tři. Zatím, těžko říct, kde jich bylo víc. Zatím musím vyřešit toho nahoře a skvadru dole. Bude mi k ničemu vyřídit všechny ostatní jen aby mě potom zastřelil tady ten. Dostat se až k němu je hloupost, buďto mě zastřelí on, ti dole, nebo bude problém že se netrefím mimo pláty jeho zbroje.

Otázka je jestli chci odstranit stráže, nebo jen dostat zajatce. Ale opět, u zajatců mě uvidí stráže a tenhle nahoře, takže ačkoli se můžu pouštět do mnohými zbytečně akčního pokusu, jinou možnost, která by byla méně riskantní nevidím. A běhat sem a tam, abych roky hodnotil situaci, jako Rada nemám v úmyslu.

Zaprvé musím odstranit mandaloriana na střeše. Jediná dalekonosná zbaň, kterou mám je Síla. Ne, není to zbraň, je to... nástroj mnoha využití, který zároveň potřebuje náležitou úctu. Tohle všechno dělám pro zdejší lidi.
Potřebuju jen počkat než dojde na stranu odvrácenou od náměstí, pokud mě při tom neuvidí. Ale i tak se začnu soustředit. Nikdy není podstatné, jak velký objekt je. Základní poučka při učení telekineze. Včera jsme s Frederickem odklízeli trosky mostu, které byly daleko těžší, než jeden mandalorian ve zbroji. Mistr říkával, že si musíme být vědomi o svých schopnostech. Pokud známe svoje možnosti, že jsme to dokázali a proto to dokážeme znovu, nesmíme pochybovat jestli to půjde, nebo ne. Dokážeme to a pochyby jsou chyba, které se nemůžeme dopustit.

Přikrčený schovaný natáhnu ruku a uchopím vojáka Silou, nepotřebuji ho zvedat vysoko nad zem, pouze s ním hodit jak to půjde daleko, dám mu co nejvíc síly a rychlosti ze začátku, pomoct v dalším letu a poté pustit, fyzika oddělá zbytek. Jen ho musím hodit od náměstí směrem mimo ostatní hlídky, abych je neupozornil tak nápadně, jako kdyby mezi ně přistál jeden z jejich. Zastaví se dopadnem na zem, či budovu a při troše štěstí ho zbroj zachrání.

[Jordi Linx]

Iridonia, Opuštěné podzemní město:
Mohl jsi se na situaci okolo náměstí dívat, jak jsi chtěl - vždy jsi ale dospěl k prvnímu rozhodujícímu bodu. Musel jsi se jako prvního pokusit nějakým způsobem zbavit toho na střeše. A pokud možno tak, aby si toho nevšimli jeho ostatní kolegové nebo alespoň si toho všimli co nejpozději.
Jako Jedi jsi měl jednu jasnou výhodu proti naprosté většině nepřátel a právě v tuto chvíli to byla tvá jednoznačná volba, abys přinejmenším neprozradil svou pozici. Dostal jsi svůj cíl jasně na dohled, kdy tě v tu chvíli nemohl zahlédnout a dal se do práce. Uchytil jsi jej v Síle, nadzvedl a téměř ihned i odhodil směrem do strany, která vedla od náměstí. Neměl jsi tušení, jestli padal rovnou do nějaké uličky, přes hrany nižších pater, o stěnu a pak na zem - těch scénářů bylo až nečekaně mnoho.
Ty jsi ale neviděl a netušil, který z nich se mohl stát. Mohl jsi pouze vnímat v Síle, jak se "daří" dotyčnému. Během chvilky jsi si byl jistý tím, že se mu už dodařilo, když jeho život vyhasl podobně, jako kdybys rozšlápl nějakého brouka nebo utrhl květinu - rychle.

Rychlá kontrola náměstí ti však nepřinesla pozitivní zprávy - zdálo se, že oba zbývající mandíci, o nichž jsi věděl, dívali jeden na druhé, než změnili postoj do bojové pohotovosti a začali se sbíhat k sobě. Nebylo pochyb o tom, že tušili o dění něčeho nekalého. Jak a proč, to jsi na první pohled nemohl říci, rozhodně však bylo jisté, že na sebe nemuseli křičet, aby se vzájemně dorozuměli.
Hlavní však bylo, že se sbíhali k sobě a rozhodně to nebylo, aby prohodili kus přátelské řeči. Ten u vchodu totiž jednoznačně zaujal obranný postoj s výhledem na náměstí a k místům, kde se původně nacházel jejich kolega.