Výcvik pro Odys Dilveg (Odis)

[Odys]

Corellia

Prodírám se k budově společnosti, s nasazenou zbrojí. U některých lidí je vidět výraz respektu, u některých zase naopak znechucení.
Tváří se jako hutti při práci. řeknu si pro sebe. Nakonec se protlačím davem k budově, do které vejdu a zamířím si to za recepční. Ta právě vysvětlovala jednomu z dalších "pilotů" ucházejících se o práci.
Hm...
Vypadá jako lovec, než jako pilot. pomyslím si. Při tom sleduji jak přichází ochranka, kterou zavolala recepční. Muž zvedá ruce, aby ukázal, že nechce problémy a odchází.
A já si myslel, že dojde na boj. řeknu si pro sebe, ale v tom uvidím, že se recepční na mě mile usmívá.
Teď nebo nikdy. řeknu si a pomalu vykročím k recepční. Když k ní dojdu, sundám si přilbu, a představím se.
Dobrý den.
Jmenuji se Odys Dilveg, a chtěl bych se zeptat jestli nepotřebujete zručného pilota navíc.
Mám vlastní loď, a jsem ihned k dispozici. řeknu milým hlasem, a čekám co odpoví recepční.

[Pear]

Corellia

Tvůj proslov jí, jak bylo jasné snad ještě než jsi promluvil, neudělal moc radost. Její milý úsměv se ve vteřince přeměnil na otrávenou grimasu. Obrátila oči ve sloup, a zamračila se na tebe.
Omlouváme se!, ale opravdu vám, ani nikomu jinému nemůžeme poskytnout práci.
Zdůrazní a povzdychne si.
Nevím o co se snažíte. Nejsem blbá, abych poznala, kolik lovců sem chodí, aby se dostalo přes blokádu Coruscantu. Viděla jsem ž několik dobrých či víceméně dobrých pokusů, ale musím uznat, že vy jste jediný, kdo sem přišel v plné zbrojí. Gratuluju, toto čestné místo si nechte, pokud nemáte ještě něco na srdci, můžete odejít.
Podívala se ke dveřím, jestli je ochranka ještě stále na místě, a dále se věnovala své práci. Vedle ní zazvoní telefon, který chtě nechtě zvedne, a ohlédne se po tobě.
Ne, opravdu nevím kde je ten zatracenej transport, ani co měl naložíno. Víte že to nestačím všecno hlídat, hlavně teďka. Proto ostatní otázky směřujte na šéfa a né na mně!
Bouchne s telefonem, a vrátí se k práci.

[Odys]

Corellia

Můj proslov jí neudělal moc radost. Její milý úsměv zmizel ve vteřině. Poté mi pověděla kolik lovců jako já už tady bylo, ale že prý já jsem ten jediný kdo přišel v plné zbroji. Poté ji zazvoní telefon, který chtě nechtě v mé přítomnosti zvedne. Něco do něho rozčíleně promluví a třískne s ním. Poté se vrátí ke své práci.
Dobře...
Dostala jste mě.
Jsem nájemný lovec.
Ale vážně se potřebuji dostat na Coruscant.
Jsem již měsíc na stopě nebezpečného zločince, který zabil stovky lidí.
Jestli se na Coruscant nedostanu včas, uteče, a mé pátrání bude v háji.
Bude zase zabíjet.
Chcete mít na svědomí, že jste mi nedala tu šanci ho zabít, a tím zachránit životy nevinných? řeknu ji hlasem, který by měl v člověku probouzet touhu pomoct.

[Pear]

Corellia

Ještě více znuděne se na tebe podívá.
Ou, vy náš malej ochránce, nemám tady padnout na kolena a děkovat za vás, že jste mně přišel poctít vaší návštěvou?
Pověděla značně ironicky, za což také obdržela usměvné pohledy od ochranky.
Víte, buď máte oficiální úkol zabít zločince, a pak by jste měl i propustku na planetu, nebo máte nelegální pkol od nějákýho jiného zločince. V obouch případech vám prostě loď s logem a prací dát nemůžu. Ani nechci dát. Nyní mně už opravdu neobtěžujte a...
Opět jí zazvoní telefon, a ona ho rychle zvedne.
Jak nedorazil? Musel dorazit. Počkejte, přepojím vás na ústřednu.
Namačká kombinaci a obrátí se zpět na tebe,
Kde jsem skončila? Jo aha. Byla bych vám velice vděčná, kdyby jste se dal na odchod. Neboť myslím, že by ochrance nevadilo vyvést vás z budovy násílím, nemám pravdu.
Jistě, bude ctí vyprovodit váženého lovce zločinců před budovu.
Zasmějí se všichni na vás účet.

[Odys]

Corellia

Vylechnu si ironickou odpověď. Pak si poslechnu další kecy. Pak opět zazvoní telefon, a ona opět něco plácne a namačká kombinaci. Poté řekne, že by byla ráda, kdybych poklidně odešel. Že prý by mě ochranka ráda vyprovodila násilím. Všichni se mi zasmejou. To mě naštvalo. Sevřu pravou ruku v pěst.
Tak za tohle zaplatíš. řeknu si pro sebe.
Nasadím si helmu. Poté praštím pěstí do stolu.
Tohle tě bude mrzet, dámo! řeknu jí naštvaně a chystám se odejít odejít z budovy.
Najdu ostatní lovce co se chcou dostat na Coruscant.
Musíme spojit své síly. pomyslím si a zamířím to k východu z budovy.

[Pear]

Corellia

Výhružky?
Pohrdavě se zasměje, a kývne na ochranku, která tě okamžitě chytne. Nestačíš se ani vzpomatovat, a už dovnitř vchází místní bezpečnost.
To vy jste zmáčkla alarm?
Podíval se velitel na recepční.
Ano.
Velitel se podívá na datapad se záznamem tvého "vystoupení".
Dobře. Dalo by se to považovat za vyhrožování a ta rána pěstí do stolu jako pokus o ublížení na zdraví. Zatkněte ho.
Kývne na ostatní, a ochranka tě z pevného sevření pustí až když už jsi pevně spoután. Dva policisti tě vezmou a vedou tě k východu, kde stojí připravený vůz. Než tě do něj hodí, dají ti elektrický šok, který tě omráčí.

Pomalu otevíráš oči a začínáš si zvykat na tu trochu světla, co je v malé místnosti kterou obýváš. Když se ti všechny smysly vrátí na normál, začínáš zjišťovat, že jsi pevně připoután jak nohama tak rukama k židli a v ústech máš roubík. Takto sedíš docela dlouho, načež vrazí do dveří dva příslušnící bezpečnosti.
Takže, dvě věci lovče, jak sem jmenuješ a co chceš na Coruscantu. A mluv, nebudeme mít takovou dobrou náladu dlouho!
Obestoupili tě a jeden ti vyndal roubík z úst.

[Odys]

Corellia

Ochranka mě chytne a nasadí klepeta.
A sakra! pomyslím si, ale to už mě strkaj do policejního vozu. Všechno se seběhlo moc rychle. Ještě než mě do vozu strří úplně, dostanu elektrický šok, který mě omráčí.
Vy.... hajzlo-.... snažím se říct, ale to už jsem v bězvědomí.

Probouzím se a pomalu si zvykám na světlo, kterého je v místnosti malé množství. Nohama i rukama jsem přivázán k židli a v puse mám roubík.
Kde to jsem? pomyslím si.
Poté takto sedím docela dlouho. Pak do místnosti vstoupí dva chlápci z ochranky a začnou se mě ptát. Obestoupí mě a vyndaj roubík.
Jsem Odys Dilveg.
A jak jsem už řekl, na Coruscantu je můj cíl.
Zločinec, abych byl přesnější. řeknu jim a vyčkávám se udělaj.

[Pear]

Neznámo kde.

Místnůstkou se rozezní smích dvou nejspíše policistů, kteří se na sebe podívají. Ten větší se skloní, aby byl pohjledem na stejné úrovni jako ty.
Jo jasně, tohle už jsme někde slyšeli, tedka zkus jinou pohádku.
I když se nemůžeš ohlédnout, slyšíš, jak za tebou druhý policista něco vyndavá, a zapojuje. Druhý si promne pěstí, a kývne na policistu za tebou.
Takže, doufáme že k nám nyní budeš upřímný, a povíš nám nejen o tvém cíli, ale i o zaměstnavateli...nebo...
Ze zadu tě obejde druhý policista a stoupne si před sebe. V ruce má zmenšenou verzi startovacích kabelů, které se používají k naběhnutí motorů starších lodí. Dráty vedou k malé krabičce připojené k baterii, a když policista spojí dva kontakty, zlověstně se z nich zajiskří.
Nebo to nebude tak příjemný pokec jak doteď.
Dořkne svojí větu první, a ty si všimneš, že na sobě vlastně nemáš svojí zbroj - uvidí jí položenou u jediných vchodovýách dveří.

[Odys]

Neznámo kde

Místnustkou se rozezní smích. Nejspíše dvou poliscistů.
Ha ha ha...
Moc vtipný. pomyslím si.
I když se nemůžu pohnout a kouknout se dozadu, slyším jak druhej polda něco vyndává a zapojuje. Poté mi zase první řekne, abych byl naprosto upřímný o všem. O pravém cíli, i zaměstnavateli. Druhý polda ke mně přijde s dvěma dráty, které jsou napojeny ke krabičce připojené k baterii. Když se ty dva dráty k sobě přiblíží, zlověstně zajiskří. Pokec už nebude jako dřív. Také si všimnu že mi chybí zbroj, která je uložená u jediných vchodových dveří.
A já si myslel že žijem v civilizované době. řeknu ironickým hlasem.
Proč jste mi sundali zbroj?
Nic vám nemůžu udělat, když jsem svázanej, ne?
Nebo že by jo? zeptám se.


_______________________________________
kde je Korg když ho zrovna potřebuju?

[Pear]

Neznámo kde

My tady dáváme otázky!!
Dá to jeden polda facku, až se ti zatmí před očima, a začne pískat v učích - trefil se hlavně na spánek. Přeci se ale jenom dokope k odpovědi.
I civilizovaná doba si žádá necivilizované prostředky.
Pronese ještě více ironicky polda, a převezme dráty od druhéh. Z recese s nima před tvýma očima několikrát zajiskří.
Takhle jsou elektrošoky účinější, víš, když nemáš na sobě zbroj. Takže, otázka je stále aktuální, odpovíš nám?
Jen ani ne na vteřinku k tobě přiblíží kontakty drátů, a tebou projede elektrický proud, který tě donutí stáhnout všechny svaly, co máš v těle. Protože jsi ale přivázanej, jenom s sebou rychle cukneš. Na místě, kde byly kontakty máš ošklivé, ale malé spálené místo. Neuvěřitelně tě pálí tělo.
Tak co, porakčujeme?
Zeptá se tvůj mučitel.

[Odys]

Neznámo kde

My tady dáváme otázky!! zařve na mě polda a dá mi takovou facku, až mi píská v uších.
Ach!
U chlupatý banthy!
To byl teda facan! pomyslím si a vyslechnu si něco o civiliziaci a necivilizaci. Poté polda přebere dráty od druhého. Odpoví mi na otázku, kterou jsem mu položil ohledně zbroje.
Takže větší bolest.
Mělo mě to napadnout. řeknu poldovi.
Polda mi přiloží dráty na kůži, a mé svaly se stahují tak rychle jak to de.
Tohle je lepší na probuzení než stimkáva. pomyslím si směšně, abych odlehčil bolesti.
Poté se mě zeptá, jestli budem pokračovat.
Klidně.
Stejně můj cíl neznám, a mého zaměstnavatele poznám jenom od vidění. řeknu jim klidným hlasem.

[Pear]

Neznámo kde

Dobře, tak pokračujeme. Lovec sem, lovec tam, nikdo tuhle pakáž nepočítá, a už vůbec nikdo je nebude hledat.
Rozmluví jeden polda s druhým, který jenom kývne souhlasně hlavou a přidá.
Pravda. Kam chodíš na takový kecy?
Oba se zasmějou, a tázaný se už k tobě blíží s elektrodama.
No to víš, nedělám to poprvé a před smrtí má podobnej odpad dycky dobrý kecy.
Heh, jasně, tak do toho, máme ještě dva další.
Fakt dva? To máme dobrej den, ten Coruscant by měli zavírat častěji, ach ta úroda...
Promluví mezi sebou, a ty si musíš případat jako třetí kolo od vozu, neboť si tě nevšímají, a ty tam jenom sedíš, nemajíc žádnou šanci vmísit se mezi ně do rozhovoru.
Tak jo, sorry mladej že sme tě nechali čekat, napravíme to hn...
Dveře rozrazí pohledná žena, a ze všeho jako první si tě změří pohledem, oba muží jí zasalutují, což naznačuje nadřazenou pozici ženy, njespíše velitelka.
Hej, nechte ho chvilku tady, máme menší problém.
Jeden z policistů tě poplácá po hlavě a usměje se na tebe.
Počkej tady chvilku, hned se vrátíme.
Všichni vyjdou ze dveří, a nechají tě tam samotného, svázaného na židli.

[Odys]

Neznámo kde

Poldi mají menší konverzaci. Nšco o lovcích, a že prý jak je nikdo nebude hledat. Taky něco o tom, že je čekaj další dva. Taky že prý by měli Coruscant uzavírat častěji. A něco o úrodě...
Úroda...
Citím se jako pole na Dantooine. pomyslím si.
Poté se ke mně otočí, a chtějí to se mnou skončit. Do dveří vrazí pohledná žena.
Moje záchrana!
Korg to sice není, ale to vůbec nevadí... pomyslím si při pohledu na ženu.
Fakt kus. pomyslím si při pohledu na ni.
Poldové ji zasalutují. Žena je nejspíše jejich velitelka.
Ale copak?
My se někomu musíme zodpovídat, co? pomyslím si a žena řekne poldům aby šli s ní. Prý kvůli menšímu problému.
Že by další smolař jako já?
Polda mě poplácá po hlavě, a řekne mi abych tady počkal. Poté všichni odejdou a mě nechaj samotného.
Musím se odtud dostat, dřív než se vrátí. řeknu si a začnu hledat způsob jak se osvobodit.

[Pear]

Neznámo kde

Chvilku jen tak koukáš po místnosti, a hledáš kudy by jsi mohl utéct. Jako první tě zujme okno bez mříží, pouze se sklem. Ovšem galaktický standart bylo takzvané plexisklo, takže to nebyl od mříží takový rozdíl.
Jak se dostat ven ale nebyl zatím tvůj problém, neboť jsi byl ještě stále přivázaný k židli. Opravdu přivázaný, a to obyčejným provazem. Nikdo nepředpokládal, že by se kdokoliv pokusil utéct, navíc když tato "vyslíchárnaů byla pro většinu konečnou stanicí. I židle byla obyčejná, dřevěná a jednoduchá. Když jsi s sebou vrtěl, tak si se mohl prakticky volně posouvat, dělal jsi u toho také docela velký hluk. Zdroj svět byl umístěn za tebou. Byla to malá halogenová lampa, která neměla tak silné světlo, jako modernější a novější zdroje, ale v malé místnosti ve které jsi byl jsi ani víc nepotřeboval.
Zdi byly jinak holé, až na stolek, na kterém ležel mučící nástroj, a malá skříňka, ze které nástroj vytáhl. Byla to velmi nudná místnost, ale byla velice účelná.

[Odys]

Neznámo kde

Chvilku se tak dívám po místnosti, hledajíc způsob jak se osvobodit. První co mě zaujalo bylo sklo bez mříží. Prostě jen sklo.
Hele!
Žádný mříže!
No jo... ale galaktický standard je plexisklo.
Takže to vyjde na stejno.
Stejně bych se měl prvně osvobodit z pout. pomyslím si a všimnu si, že jsem svázaný obyčejným provazem. A přivázán na prosté dřevěné židli. Zdroj světla byl umístěn za mnou. Byla to malá halogenová lampa, a nevydávala tolik světla jako ty moderní. Ovšem v tak malé místnosti to bylo jedno. Zdi byly jinak holé až na stolek s malou skříňkou.
Malá místnost, ale za to velice účelná. pomylím si po prohlídnutí místnosti.
Kdybych se jenom uvolnil z těch provazů... přemýšlím si během cukání rukou, při pokusu o rozvázání pout.