Výcvik pro Rand al´Thora (restart)

[Garth Devilman]

Dantooine - pláně

Dantooine. Klidná, mírumilovná přírodní planeta, která do jisté míry prezentovala postoj Jediů k životu…
Hej Rande, co tam okouníš?

…Ovšem jen do chvíle, než se přes její pláně přehnalo patnáct skotačících younglingů spolu s jejich o málo staršími vyučujícími.
Mistři z enklávy měli podle všeho dojem, že nastavení vlastního zrcadla přináší tolik potřebné zkušenosti a obrnění se trpělivostí.
A tohle prosím byla přednáška anatomie. Hudroval tvůj společník Roland, který měl s tebou nyní ta malá škvrňata na starosti.
Jak můžou čekat, že tohle bude zajímat osmiletý děti? Kdyby ten droid neměl aspoň takovej uspávací hlas.

Během chlapcova rozboru se k vám přitočila malá dívenka, která byla součástí výukové skupiny.
Mewrick se ztratil, Mewrick se ztratil! Pištěla zatímco ostatní si dál nerušeně hleděli svých aktivit, což bylo většinou pobíhání po okolí.

Mewrick byl malý, neposedný Zabrak, který se vyznačoval tím, že měl vždy nejvíc otázek a často chtěl vše hned zkoumat.
Kde jsi ho viděla naposled? Chytil se toho Roland.
U jeskyní s krystaly. Opáčila dívenka ustrašeně.

_____________________________________________________________

Pláň působnosti máš velkou tak ji využí

[Lan Mandragoran]

Dantooine - pláně

Rozhlížím se po pláních s pocitem klidu a naplnění. Dnes je krásný den. Proběhne mi hlavou chvíli předtím než z dáli zaslechnu zaštěkání kathských psů. Podle zvuku usoudím že jsou dost daleko a zachovám si svou duševní pohodu. Žiju v klidné době. Dokonce i sithové jsou v klidu a nedělají příliš potíží.

Ale nic Rolande, jen si říkám že dnes je krásný den. Z klidu mě konečně něco rozhodí a to younlingové kteří se kolem proženou. Zanechávaje za sebou zlámaná stébla trávy a vyšlapané cestičky. Sleduji jak honí toho úplně prvního při hře hon na sitha.
Jeden z nadějných mladíků konečně použije sílu což se projeví podtrhnutím nohou ¨sithovi¨ a následně na něj se smíchem dopadne celá skupinka bojujících ¨Jediů¨

Nebuď takovej škarohlíd Rolande. Vždyť jsou to děti, měli by si ještě užít svého dětství dokud nepřevezmou povinosti a nedostanou své mistry. Myslím ale že toho droida nám dali schválně. Ironicky se ušklíbnu. Pravděpodobně od nich chtěli mít v enklávě chvíli pokoj. Tak nám je strčili na starost a doufali že tu budeme hlídat spící děcka.

Nevyšlo to tak jak chtěli ale beztak od nich mají chvíli klid.
stočím pohled na hrající si younlingy, když mi za zády začne pištět dívenka že se Mewrick ztratil.

U jeskyní? To snad ne. Rolande ať vemou ostatní zpět do enklávy a upozorní na to mistry. Já se půjdu podívat k té jeskyni. jdeš se mnou nebo na děti dohlédneš taky. Snad toho prcka nedostane nějaký Kinrath

[Garth Devilman]

Dantooine - překvapení u jeskyně

Vyšel jsi tedy směrem jeskyně doufaje, že malé Zabrače je v pořádku a v bezpečí. Když jsi se dostal k oné jeskyni, která navzdory svému určení neoplývala přívětivostí. Ačkoli mnoho mistrů o ni mluvilo s jistým uznáním a grácií jim vlastní, ovšem bylo jasné, že cesta k pomyslnému ráji vede přes trny. Vzápětí se to také potvrdilo. Skupinka asi šesti Kinrathů a co víc chovali se na svůj druh značně organizovaně a očividně měli jediný cíl. Tebe...

[Lan Mandragoran]

Dantooine - překvapení u jeskyně

Ještě jsem se podíval jak Roland zabalil všechny věci které jsme sebou měli, nahnal younglingy dohromady a začal je i s droidem popohánět směrem k enklávě. Ale to už jsem se soustředil na jinou věc. To se nám to dopoledne začíná hezky kabonit. Škoda že Roland musel vzít mladý zpátky. I když myslím že by to zvládli i sami, pomoc se mi bude možná hodit.

Poté co dorazím až k jeskyni se opatrně rozhlédnu venku aby jsem zjistil že tu nikdo není. Kdo ví, třeba dovnitř ani nešel. Ale podívat se musím. Jestli je venku tak mu nehrozí nebezpečí. Kinrthové ven nejdou, a Kathští psi jsou daleko. Když zjistím že v nejbližším okolí nikdo není vstoupím dovnitř aby jsem vzápětí zjistil že se na mě řítí skupinka Kinrathů.
Rychlým pohybem vytáhnu meč který ihned jak opustí můj opasek zazáří zelenou barvou. Zvláštní. Když jsme sem šli jako čerství padawani nepotkali jsme ani jednoho, evidentně mají teď hlad a bojí se větších skupin.

Postavím se nejprve do obrané pozice Shien. Pak mi ale bleskne hlavou myšlenka. Nejlepší obrana je útok. Rozděl a panuj. Vystoupím tedy z obrany a přejdu rovnou k útoku. Propojím se se silou a schopností mě již vlastní kterou jsem si osvojil již jako male dítě odhodím čtvrtého Kinratha z leva. Do vzniklé mezery se vřítím jako zelený uragán. Seknu po nohách třetího zleva Prudkým úderem vedeným zprava. Využiju setrvačnosti mého prvního úderu a otočkou Jung zaůtočím na nohy i pátému z leva dokončím dílo zkázy zvednutím meče nahoru a sekem na tělo toho samého.

[Garth Devilman]

Dantooine - u jeskyně

Během tvého světelného představení se zbývající protivníci ztáhli raději hlouběji do jeskyně. V první chvíli to vypadalo, že tak učinili kvůli snaze přeskupit své řady, ale vzápětí se ukázalo, že to byl spíše tah obranný ani ne tak proti tobě jako spíše proti okolnostem, jenž se zdáli (vzhledem k tvému postavení) býti událostmi vnějšími.

Kathští psi, kteří se do teď vcelku nevzrušeně pásli na pláni najednou zavětřili a Síla ví proč se úprkem hnali ze svého stanoviště. Zem se počala malinko otřásat. Ať už tuto relativitu způsobilo cokoliv Kinrathy i psi to vyděsilo natolik, že si začali hledat bezpečnější útočiště. Dalo se tedy očekávat, že v jeskyni najdeš spoustu milých zvířátek, což znamenalo daleko větší množství než obvykle.
...Odejdi …

Hlas byl tichý a téměř neslyšný, ale i přesto všechno rozhodný.

[Lan Mandragoran]

Dantooine - u jeskyně

Zem kolem jeskyně i v ní se začala otřásat. Kinrathští pavouci se stáhli hlouběji do jeskyně a Kathští psi utekly pryč. Najednou bylo všude naprosté ticho tedy když nepočítám toho jednoho sténajícího pavouka kterému jsem usekl pouze nohy. Je mi líto příteli. Nechtěl jsem ti ublížit. Hledám jen jednoho neposedného Younglinga. Zabodnu meč abych ušetřil jeho trápení.

Pak se ozve ten tichý velitelsky rozhodný hlas.
U síly co se to zase děje. Vždyť tahle jeskyně byla vždy prázdná. Teda když nepočítám ty pavouky a jiný hmiz.

Je mi líto. Nechtěl jsem rušit klid této jeskyně. Hledám tu malého zabraka. Musím jej najít. Nesmí se mu nic stát. Hned jak ho najdu odejdu stejně jako jsem přišel.

[Garth Devilman]

V jeskyni

Po krátkém rozmýšlení ses vydal do útrob jeskyně. Celý vývin této situace působil poněkud strašidelně, a to vzhledem k poklidnému místu jako byla planeta Dantooine. Cesta, která se klidně dala určit za průchod chodbou se v určitém směru štěpila na pomyslnou křižovatku.

Chceš projít? A co když nechci, abys prošel? Otázal se hlas.
Ve stejném okamžiku se z útrob vyhrnuli další tři pavouci spolu hejnem netopýrů.

Opravdu si jsi jist?

Spolu s oním zvířectvem bylo někde vtom chumlu a zmatku vidět malého younglinga. Stál tam naprosto netečný vůči okolí.
Zdálo se tedy, že situace je lehce patová.
Pravý válečník se pozná podle statečnosti a rozvahy. A když už mluvíme o rozvaze... Bude se v dnešních časech hodit.

Netopýří sněm spolu s pavouky tvořil docela zajímavou párovou armádu. Nicméně o to zajímavější byl kontext. Pokud jsi ho ovšem stačil zaznamenat vzhledem k vypjaté situaci.

[Lan Mandragoran]

Dantooine - V jeskyni

Když se mi nedostalo odpovědi na mnou pronesenou větu, rozhodl jsem se pokračovat hlouběji do jeskyně. Můj meč mi teď sloužil spíše jako podpora mého sebevědomí a jako světlo naděje které mi ukazovalo cestu. Tmavé stíny komíhající se ve svitu mého světelného meče jež jsem držel svěšený k podlaze působili velmi temně. V těchto klidných časech působila cizí přítomnost v jeskyni s krystaly nepatřičně. Nevím do čeho jsem se to zase dostal.

V okamžiku kdy jsem se dostal na pomyslnou křižovatku se znovu ozval onen hlas který jsem již jednou slyšel, zároveň s ním se oběvili další tři Kinrathští pavoci společně s Hejnem netopýrů. Nevím jestli jsem je vyplašil ze spánku já, či onen velitelský hlas, ale na tom omentálně opravdu nezáleželo. Už jsou zde a já s tím musím něco dělat.

Kdesi v tom chumlu jsem konečně zahlédl malého zabraka který se nám ztratil. Vypadá to že si ho nikdo nevšímá, stejně jako on je absolutně nečinný a netečný k okolí. V nejbližších chvílích se o něj tedy nemusím bát.
Pavoukům lítali mezi nohama a nad nimi netopýři. Společně tvoří skutečně zajímavý obraz plný hororových scén kterých by se mohla bát nějaká blonďatá dívka které ve snech honí pavouci a netopýři zalétají do jejích vlasů. Ale já jsem Padawan z řádu Jedi, já se nezaleknu.

Rada by mě ovšem nabádala aby jsem se ztáhl zpět. stáhl do obrany, čož je asi právě teď moudré, malý zabrak je součástí plánu neznámého hlasu. Který mě jakýmsi způsobem zkouší. Rada by take nabádala být rozvážný a neplést se do něčeho co se mě netýká. Ale bezpečí malého zabraka se mě týká přímo. Já jsem dostal společně s Rolandem za úkol hlídat Younglingy, já jsem take zodpovědný za to, že se nám ztratil. Svým zamyšlením venku jsem způsobil že se nám jeden žák ztratil. Musím být tedy připravený přijmout následky svých činů.

Postavím se teď do obrané pozice čekaje na věci příští, nezapomínám být ale připravený vnořit se do chumlu a chránit mladého žáka. Nechci ani tak projít jako vzít do bezpečí jednoho z našich studentů. Opravdu jsem sem nepřišel válčit, ani bojovat. Jde mi jen o toho younglinga. Můj úkol byl chránit jej, dohlédnout na jeho bezpečí stejně tak jako dohlédnout na bezpečí ostatních younglingů. Stejně tak, jako bude jednou mým úkolem chránit náš řád a řád vesmíru. V dohlédnutí na bezpečí toho zabráčka jsem zklamal. Ale hodlám jej vzít do bezpečí. Rád by jsem to udělal bez boje. Ale jestli mi nedáte jinou možnost budu muset bojovat. A co vlastně myslíte tím že se bude rozvaha v těchto časech hodit. Žijeme v momentálně klidné době.
Opatrně začnu postupovat dopředu. Skutečně nehodlám bojovat. Prosím dovolte mi odejít v míru.

[Garth Devilman]

V jeskyni

Povyk se pojednou zastavil. Zvířectvo začalo opět zvrhle a nekordinovaně poletovat. Zabrak, který byl do teď takřka zastíněn na tebe upřel nepřítomný pohled a na tváři se mu objevil podivný úsměv. Když jsi se k němu prodral zjistil jsi, že už tam nestojí. Naproti tomu jsi ty stál před chodbou, která vedla ke krystalům. Mewrick seděl v kruhu utvořených těmito elementy a vypadal na svůj věk velmi zamyšleně.

Hledáš mě? Zvedl oči, aby si tě lépe prohlédl.
Stojíme před těžkým rozhodnutím. Tady můžu o něm aspoň přemýšlet a nemusím se účasnit venkovních radovánek. Odpověděl na nevyslovenou otázku klidně a věcně.
Asi bychom měli jít co? Zeptal se a v očích mu pobaveně zaplálo.
Krystaly jsou holt žůžo... Dodal.

___________________________________

Máš volno až k východu

[Lan Mandragoran]

V jeskyni

Hlas mi opět neodpověděl. Začíná to být otravné. Otázky, a žádné odpovědi. Kinrathové se stáhli dál do útrob jeskyně a netopýři začali poletovat znovu u stropu jeskyně. Zabráče mi znovu zmizelo z dohledu. Před mým zrakem se otevřel průchod do chodby vedoucí k té části kde kdysi dávno vznikly krystalické útvary díky kterým mají naše meče takové množství barev či vylepšení. Kráčel jsem opatrně dál až jsem dorazil do oné, téměř posvátné části jeskyně. A tam byl. Mewrick seděl uprostřed místnosti hned vedle největšího krystalického sloupu a v kruhu mezi menšími krystalickými útvary.

Ano chlapče, hledám tě. Co se tu u síly děje.
Trochu příliš přemýšlivé pro desetiletého chlapce. Odkdy děti tohoto věku meditují a mluví o závažných rozhodnutích místo toho aby si hráli s ostatními venku. Vše má svůj účel, řekl by mistr Vandar. Ano, budu si muset vyžádat setkání s mistrem Vandarem. Něco se děje. A on by to měl vědět. Je to na něm jak s tím rada zde ve spolupráci s radou na Corushantu naloží.

Ano, půjdeme Mawericku. Položím mu ruku na hlavu kde mu již začínají vyrůstat kostěné výrůstky typické pro jeho rasu. Pojď maličký. Alespoň nakonec promluvil jako dítě. Meč svěsím konečně zase k zemi a používám jej spíše již jen jako pochodeň.
Před radu musím jít. Ano, je to tak. Musí vědět co se stalo, o zvláštním hlase i chování chlapce netypickém k jeho věku. Možná má nějaké vize, opatrně se na něj podívám. Může to tak být, to by ovšem musel být opravdu velice citlivý na sílu. Možná ten tajemný hlas patřil dokonce jemu, a to on mě zkoušel.

Vejdeme společně do časti jeskyně kde stále poletují netopýři jež vyplašil ze spánku tajemný hlas. Mávnu mečem nad hlavou spíše jako gesto nežli jako útok. Netopýři vyplašení pohybem v jejich blízkosti což zaznamenali jako odraz zvuku, svým vyjímečným sluchem odlétli do tmavší a hlavně klidnější části jeskyně která se nehýbe.
Teď už nám zbývá jen kousíček zpět k povrchu. Co vlastně ten hlas chtěl, zkoušel mě. Jen by mě zajímalo zda jsem testem prošel. Otázka je vlastně, zda ten hlas chtěl abych bojoval jako nějaký sith, nebo zda chtěl abych udělal to, co jsem udělal. Prokázal jsem bojového ducha, ale prokázal jsem také smířlivost. Snad i trochu diplomacie. Ušklíbnu se spíše pro sebe.
Konečně. Už vidím světlo.
Poslyš, chlapče. Jak já nesnášel když mi tak říkali, vždy jsem si myslel že jsem dost starý na to, aby mě tak oslovovali. Až teď vidím jak to bylo hloupé. Proč jsi vlastně odešel. Měli jsme o tebe strach.

[Garth Devilman]

Dantooine

Rád jsem sám. I když vím, že je to podivné... Odpověděl malý Zabráček na tvou otázku a vyslal poněkud omluvný pohled.
Vynořili jste se s jeskyně na pláň, kde se ještě před nedávnem proháněli malí younglingové. Teď však místo vypadalo opuštěně. Zdálo se, že se všichni z nějakého důvodu narychlo přesunuli do enklávy. Po kratší chůzi jste mohli v hangáru zaznamenat republikovou transportní loď.
U vchodu na vás čekal jeden z Padawanů a zuřivě gestikuloval:
Pojď honem!, Máme se sejít všichni Padawani co tu jsme ve velkém sále. Prý okamžitě!

Enkláva – sál

Seděli všichni v kruhu. Mistři v křeslech, učedníci na zemi. Po chvíli z kruhu vystoupil muž a postavil se tak, aby ho bylo pokud možno vidět.

Jmenuji se Alfon Call a jsem rád, že jste se tu všichni sešli, abyste si vyslechli prosbu od člověka, který žádá o pomoc. Neznámé plavidlo se objevilo v Republikovém prostoru a zajalo diplomatickou loď i s posádkou poblíž Thyferry. Nevíme, jestli jde o klamavou stopu nebo se skutečně něco někde poblíž děje…

Proč jste nás zavolali jsem tak narychlo? Ozval se odněkud hlas jakéhosi Jediho.
Prozkoumat celou tu věc měli bychom. Mračna začínají nad námi se stáčet a my musíme být připraveni… Promluvil mistr Vandar.

[Lan Mandragoran]

Dantooine

Zas tak podivné to není hochu. Život Jedie je ve své podstatě velmi osamělý. Ale nevím jestli jsi měl dost klidu obklopen Kinrathy. Ušklíbnu se pro sebe. Ačkoli tvůj věk takovému smýšlení přeci jen moc neodpovídá. Ty by jsi si ještě měl hrát s ostatními younglingy.
Rozhlédl jsem se po nenadále prázdné a klidné pláni. Zvláštní. Ticho předvídá bouři. Vzpomněl jsem si na slova jednoho z mistrů. Což se nám potvrdilo po příchodu k Enklávě kde jsme spatřili republikovou loď a netrpělivého padawana který už od chvíle kdy nás spatřil zuřivě gestikuloval a pokřikoval.
Chlapče di prosím do svého pokoje, nebo do společenské místnosti za ostatními younglingy. A už se nám neztrácej. Povzbudivě se na něj usměju.

Dantooine Enkláva – sál

Došel jsem do sálu a usadil jsem se pomalu ve dveřích sál byl naplněn všemi padawany a mistry kteří se sem stihli dostat a moc místa pro mne nezbylo. Je to tu přeci jen dost malé. Pomyslím si.

Pamatuji si že na Corushantu to bylo mnohem větší, pamatuji na si matně na chrámovou věž . Když nás tam vodili mistři ještě jako younglingy abychom mohli meditovat. Ale nejvíce mi v paměti utkvěla věž rady rozřazení. Když jsem v ní byl, tak mi převrátili život naruby.
Poslali mě sem.Ztratil jsem přátele, již jsem nemohl chodit do pokoje tisíce fontán. a přišel jsem i o spoustu jiných možností. Za ta léta jsem si to tu ovšem zamiloval, je tu krásná flóra a čisté ovzduší oproti přetechnizovanému Corushantu.

Mezi mými vzpomínkami vystoupil vyslanec republiky a promluvil směrem k radě. Ztracená loď? Snad zajatá? Na to by stačil na vyšetřování snad jediný Jedi. Na to by nesvolávali celé osídlení naší enklávy. Souhlasil jsem tiše s jediným Jedim který však velmi nepatřičně vykřikoval.
Jasno vnesl až mistr Vandar svým označením stahujících se mračen. Mistr Vandar mívá předtuchy, jeho varování bychom měli brát vážně. Navíc ještě ten hlas v jeskyni krystalů, který naznačoval také cosi o času kdy bude potřeba rozvaha.
Hned po skončení tohoto setkání by jsem měl mistrovi říci o Mawerickovi a o tom co jsem v jeskyni našel.
Jestlipak stihl Roland nahlásit mistrům že se nám ztratilo to Zabráče. Rozhlédnu se po sále, ale v tom množství a v sedě jsem jej nezahlédl. Možná je někde za křesly. Jestli to stihl říci nejspíš si mě mistři sami zavolají a pěkně mi vyčiní za to že jsme ztratili younglinga. Jestli to nestihl budu se muset sám naprášit. sám nevím která možnost je lepší. Zakroutím hlavou.

[Garth Devilman]

Enkláva - porada

Takže tím se vracíme k tomu proč jsme vlastně všichni tady... Pokračoval Jedi nevzrušeně, zatímco Call nervózně těkal očkama.
My obezřetní být musíme. Toto první útok není a my vyšetřovat tohle musíme... Vandar přelétl pohledem osazenstvo v místnosti.
Na okamžik se zastavil u mladého Jediho a vzápětí i u tebe. Zdálo se, že o něčem přemýšlí. Když se zdálo, že dospěl k rozřešení problému jeho potencionální řeč byla však přerušena.

Omlouvám se, že jdu pozdě... Pokud by se hledal někdo, kdo by se dal označit za světlo a naději Řádu byl by to právě tento padawan. Revan se (k velké nelibosti mistrů) prosmýkl kolem osazenstva a zakotvil po boku mladého Jediho. Začali si špytat a jediné co bylo možno zachytit bylo jméno Revanova přítele Malaka. Co se Revana týkalo, on sám kvůli vážnosti, kterou pro Řád představoval žádného oficiálního mistra neměl.

Triole předstup! Zazněl hlas jednoho z mistrů a Jedi, vedle něhož se Revan postavil postoupil o krok vpřed.
Rand al´Thore, i ty sem jít můžeš... Pokývl na tebe mistr Vandar.
Revan se počal lehce vrtět.
I ty Revane... Promluvil mistr Kavar a vzápětí pokračoval:
Vašim úkolem bude dopravit se na planetu a zjistit co nejvíc informací. Nezapomínejte, že na planetu cestujete inkognito tak podle toho zařiďte...

A kvůli tomu jsem tahali celou Enklávu. Kňourl někdo.

[Lan Mandragoran]

Dantooine, Enkláva – porada

Ohlédnu se při zaznění nového hlasu. Ach, Revan dorazil. Zamračím se. Je skutečně nadaný, ale myslím že to rada přehání. Měl by mít svého mistra jako každý jiný starší padawan. Je odkázaný sám na sebe to v sobě obsahuje veliké riziko. Ve své podstatě mu ani nic jiného nezbývá. Nikdo se ho nechce ujmout. Všichni mistři se ho vlastně dalo by se říci bojí. Bojí se jeho nadání, že jako mistři by svému studentovi nestačili. Mezitím se prosmýkl až k mistrům a začal s nimi hovořit. Zaslechl jsem jen jméno Malak. Čekal jsem vlastně kdy to jméno zaslechnu. Revan a Malak jsou dalo by se říci nerozlučná dvojice. Kdyby Revan nebyl padawan, jistě by Malaka vzal za svého učedníka.

Och? zvednu se a přikročím k radě. To mi chtějí vyčinit za ztrátu Younglinga přímo tady, přede všemi? To je veliká potupa. To se mi tu bude celá Enkláva smát ještě měsíc. Nebo ne? Proběhne mi hlavou když si zavolají i Revana. Tak já mám letět na misi s mladým Jedi a s největší nadějí řádu padawanem Revanem. Čím jsem si asi zasloužil tu poctu.
Ano mistře. Skloním hlavu na znamení úcty.

Ohlédnu se když za mými zády někdo zakňourá. Inkognito chce to obyčejné oblečení. Smutně se podívám na své pohodlné roucho padawana. Škoda, no snad se vrátíme brzy to oblečení mi bude chybět. Ještě počkám až rada rozpustí shromáždění a řeknu mistru Vandarovi o jeskyních krystalů. A měl by jsem si zjistit nějaké info o planetě kam letíme, sehnat místní oblečení na základě zjištěných informací. jsem zvědavý jakou rachotinou poletíme když máme být nenápadní.

[Garth Devilman]

Enkláva

Zasedání Rady skončilo společně s mistrovým pokynem.
Rande, posečkej... Ozval se do toho mumraje hlas Vandarův.
Těžko říct jestli promluvil tak hlasitě, ale každopádně ho bylo slyšet, alespoň co se tvých zvukovodů týkalo. Mistr Kavar vyslal k mužíkovi tázavý pohled jakoby se ptal zda něco nepřehlédl. Dostalo se mu však pouze pohledu nevinného dítěte. Když tedy opustil místnost společně s ostatními, zůstal jsi s mistrem Vandarem sám.

Trvalo hodně dlouho než mistr promluvil: Ty zamyšlený zdáš se, to více než obvykle pozornost mou přitahuje. Zajímavého stalo se něco dnes a to přemýšlet tě nutí. Přemýšlení zdraví však neškodí a starý skřítek zvědavý je. Hm...???

_____________________________________________________

Doufám, že jsem ti nezkazil plány