Coruscant - Chrám Jedi
Bylo to už mnoho let, co tě jako malé děcko přivedli do Chrámu Jedi. Od té doby ses vzdělával a cvíčil ve způsobech Jedi. Mistři rozvíjeli tvoje jak bojové, tak i další dovednosti a schopnosti a nakládali ti velké množství učení, které jsi často ani nemohl zvládnout. Věděli však, proč to dělají. Jednoho dne, po několika letech v Chrámu, jsi získal i vlastního mistra, a tak bylo již docela jisté, že neskončíš v žádném pomocném sboru, ale bude z tebe časem rytíř Jedi a kdo ví, možná někdy v budoucnu i mistr. Teď jsi však jenom padawan a další roky se cvičíš za zdmi Chrámu, abys byl připraven k plnění důležitých misi.
Slunce vyšlo na oblohu bez mráčku, venku bylo krásné teplé a světlé ráno. Tedy alespoň v horních patrech Coruscantu. Tam, kde znali Slunce. Ty ses právě, trochu opožděně, probouzel.
V pokoji jsi byl sám, protože tvůj o pár měsíců mladší kolega byl se svým mistrem již na několikáte misi. Ty jsi však stále čekal na svou první. Čekal jsi, kdy tě tvůj tvrdý a náročný mistr Ti Aqi Ruade vezme na tvou první misi. Vlastně už jsi to očekával před měsíci, avšak ta chvíli stále nepřichází a co bylo horší, mistr Ruade se ani slůvkem nezmínil, že by se to v budoucnu mělo snad změnit.
Slunce ozářilo terasy a zahrady a budík dával jasně najevo, že za pouhou půl hodinu droidi v jídelně přestanou vydávat snídani.
V pokoji bylo až tísnivé ticho, protože ani kručení tvého hladového žaludku ho nijak zvlášť nenarušovalo. Mohl jsi dál ležet a přemýšlet nebo, což by potěšilo tvůj žaludek, vstát a vypravit se na snídaje doufaje, že zbyla ještě nějaká kaše. S mistrem ses měl sejít hned po snídani ve výcvikové místnosti č. 2. Na programu dne byl trénink s mečem. Na odpoledne ti mistr program zatím neprozradil.
Slunce se, stejně jako ty, chystalo na svou další denní pouť, aby večer zase ulehlo na západní straně Coruscantu obohacené o celý den pozorování všeho živého, tedy alespoň toho, kam sluneční paprsky dosáhly.
Chci od tebe kvalitní příspěvky, kterým se vážně budeš věnovat tak, že budou bez chyb, pěkně si je po sobě přečteš, aby dávalo všechno smysl a bylo to pěkně uspořádané. Chtěl bych, aby ses zamyslel, chytil se vztyčnejch bodů co jsem ti nadhodil.
Výcvik pro Sparse
Moderátor: Moderátoři
Výcvik pro Sparse
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Coruscant - Chrám Jedi
Pomatuju si, když jsem do chrámu v doprovodu mistra, který mně z Tatooinu "vysvobodil". V tu dobu jsem byl ze všeho vyjevený a lpěl jsem po učení. Mistři mně ale nenechávali být a tak jsem aktivně trénoval od nevidim do nevidim. Častokrát jsem jenom doufal, aby všechno to učení skončilo. Častokrát toho totiž bylo nad mé síly. Moje snaha se ale vyplatila a za několik let si mně našel můj první mistr. Tímto mně také spadl přímmo obrovský kámen ze srdce. Neskončíl jsem v žádném pomocném sboru, jak se to stalo younglingům, které si nidko nevybral. Už jsem viděl svojí kariéru Jedie. Už jsem se viděl jak procházím chodbama chrámu a višchni mi říkají "mistře". K tomuto titulu ale mám stále daleko a tak mi nezbývá nic jiného než cvičit.
Pomalu jsem otevřel oči a promnul si je rukama. Ještě chvilku po probuzení jsem viděl víceméně rozmazaně, nicméně i tento vedlejší účinek mého zaspání se zachvilku vstřebal a já měl opět všechny smysly ostré. Podíval jsem se z okna a okamžitě na mně zapůsobila Coruscantská aglomerace, kdy mrakodrapy prosvitovali sluneční paprsky, nad nima se rozprostíralo azurové modré nebe a celé to dohromady působilo kouzelně. Užíval jsem si tento pocit a cítil jsme lítost za občany spodních pater, kteří si tohle z postele užívat nemohou.
Automaticky jsem se podíval na druhou postel, kterou vždy obýval můj kolega. Ten byl ale opět na misi. Jeho mistr ho na mise bral stále, já jsem ale musel na svojí příležitost čekat. Můj mistr byl všechno ale rozhodně né nidko, kdo by mi dával úlevy. Byl tvrdý, byl náročný a dalo mi práci se mu zavděčit svými výkony. Ale nikdy by mně nenapadlo říct proti němu sebemenší špatnost. Věděl jsem, že mu budu jednou děkovat. Díky jeho náročnosti jsem byl připravený na mise už dávno. Mistr si to nejspíše ale nemyslel. Nejhorší na tom bylo, že mistr se ani o žádné misi nezmínil.
Hmm...možná bych se ho mohl někdy zeptat. Ale co když zkouší mojí trpělivost? Raději se ho ptát nebudu a budu vyčkávat. Jednou mně na misi určitě vezme! A já budu připraven!
Přemýšlel jsem takhle v posteli, když jsem si všiml budiku na skříňce. Za půl hodiny skončí snídaně a můj žaludek se hlásí o svoje. Nechtěl jsem riskovat být hladový až do oběda. Přeci jenom, s prázdným žaludkem jde práce hůř. Zvedl jsem se tedy a doufal že stihnu přijít v čas.
Po snídani mám ještě tréning s mečem. Už se těším, s mečem trénuju rád. Co mám potom...co jen to mistr říkal? Že by neříkal plán na odpoledne?
Přemítal jsem nad dnešním plánem a přitom jsem se oblíkal do svého oblečení. Světelný meč jsem si pověsil na opasek a otevřel jsem dveře na chodbu.
Tak, do toho. Snad tam na mně ještě něco bude.
Řekl jsem, když jsem vylezl z pokoje a vydal jsem se směrem k jídelně. Nasadil jsem rychlochůzi, protože čas ke mně nebyl v dnešní ráno moc přívětivý.
_______________________
Je to takhle správně?
Pomatuju si, když jsem do chrámu v doprovodu mistra, který mně z Tatooinu "vysvobodil". V tu dobu jsem byl ze všeho vyjevený a lpěl jsem po učení. Mistři mně ale nenechávali být a tak jsem aktivně trénoval od nevidim do nevidim. Častokrát jsem jenom doufal, aby všechno to učení skončilo. Častokrát toho totiž bylo nad mé síly. Moje snaha se ale vyplatila a za několik let si mně našel můj první mistr. Tímto mně také spadl přímmo obrovský kámen ze srdce. Neskončíl jsem v žádném pomocném sboru, jak se to stalo younglingům, které si nidko nevybral. Už jsem viděl svojí kariéru Jedie. Už jsem se viděl jak procházím chodbama chrámu a višchni mi říkají "mistře". K tomuto titulu ale mám stále daleko a tak mi nezbývá nic jiného než cvičit.
Pomalu jsem otevřel oči a promnul si je rukama. Ještě chvilku po probuzení jsem viděl víceméně rozmazaně, nicméně i tento vedlejší účinek mého zaspání se zachvilku vstřebal a já měl opět všechny smysly ostré. Podíval jsem se z okna a okamžitě na mně zapůsobila Coruscantská aglomerace, kdy mrakodrapy prosvitovali sluneční paprsky, nad nima se rozprostíralo azurové modré nebe a celé to dohromady působilo kouzelně. Užíval jsem si tento pocit a cítil jsme lítost za občany spodních pater, kteří si tohle z postele užívat nemohou.
Automaticky jsem se podíval na druhou postel, kterou vždy obýval můj kolega. Ten byl ale opět na misi. Jeho mistr ho na mise bral stále, já jsem ale musel na svojí příležitost čekat. Můj mistr byl všechno ale rozhodně né nidko, kdo by mi dával úlevy. Byl tvrdý, byl náročný a dalo mi práci se mu zavděčit svými výkony. Ale nikdy by mně nenapadlo říct proti němu sebemenší špatnost. Věděl jsem, že mu budu jednou děkovat. Díky jeho náročnosti jsem byl připravený na mise už dávno. Mistr si to nejspíše ale nemyslel. Nejhorší na tom bylo, že mistr se ani o žádné misi nezmínil.
Hmm...možná bych se ho mohl někdy zeptat. Ale co když zkouší mojí trpělivost? Raději se ho ptát nebudu a budu vyčkávat. Jednou mně na misi určitě vezme! A já budu připraven!
Přemýšlel jsem takhle v posteli, když jsem si všiml budiku na skříňce. Za půl hodiny skončí snídaně a můj žaludek se hlásí o svoje. Nechtěl jsem riskovat být hladový až do oběda. Přeci jenom, s prázdným žaludkem jde práce hůř. Zvedl jsem se tedy a doufal že stihnu přijít v čas.
Po snídani mám ještě tréning s mečem. Už se těším, s mečem trénuju rád. Co mám potom...co jen to mistr říkal? Že by neříkal plán na odpoledne?
Přemítal jsem nad dnešním plánem a přitom jsem se oblíkal do svého oblečení. Světelný meč jsem si pověsil na opasek a otevřel jsem dveře na chodbu.
Tak, do toho. Snad tam na mně ještě něco bude.
Řekl jsem, když jsem vylezl z pokoje a vydal jsem se směrem k jídelně. Nasadil jsem rychlochůzi, protože čas ke mně nebyl v dnešní ráno moc přívětivý.
_______________________
Je to takhle správně?
Největší odměnou pro hopera je smolný výraz a myšlenky metalistů které právě zesměšnil v battlu!
Coruscant - Chrám Jedi
Hned potom, co ses povzbudil a sám pro sebe ujistil, že budeš mít ještě co jíst, jsi vyšel ze svého pokoje na chodbu. Vzápětí, než ses stihl pořádně rozhlédnout a rozkoukat na chodbě, jsi ucítil náraz a krátké vyjeknutí, které bylo následně utlumeno tvým mohutným ramenem. Ucítil jsi bolest na levém rameni a když ses instinktivně otočil, abys zjistil, co se to děje, viděl jsi jen drobného a o něco mladšího padawana, který teď s žuchnutím dopadl na zem a ihned se začal bolestně svíjet chytaje se za nos, ze kterého mu ihned začala prýštit krev. Ta se však objevila hned při nárazu, kdy lehce potřísnila i tvůj plášť.
Zdá se, že mladý člověk běžel a vůbec nedával pozor. Evidentně měl hodně naspěch a nepočítal s tím, že někdo vyjde z některého z pokojů. To se stalo jeho nosu osudným, zvláště proto, že se setkal s "obrem" jako jsi ty. Velice brzo začal sténat.
Au! Můj nos! Mám ho zlomenej, kruci! To je bolest!
Možná jsi nebyl jediný, kdo zaspal a spěchal na snídani. Možná měl jeho bezhlavý let chodbou jiný důvod, to však věděl zřejmě v tuto chvíle jen ten prcek, který se svíjel na zemi.
Ano, to je pěkný. Škoda, žes takhle hezky nepsal už u té přihlášky. Obecný pohled na tebe by byl daleko lepší. Tu přihlášku teda budu brát jen jako špatnej vtip, takže kdybys ji chtěl ještě nějak lehce upravit nebo tak něco, tak ti nebudu bránit.
Hned potom, co ses povzbudil a sám pro sebe ujistil, že budeš mít ještě co jíst, jsi vyšel ze svého pokoje na chodbu. Vzápětí, než ses stihl pořádně rozhlédnout a rozkoukat na chodbě, jsi ucítil náraz a krátké vyjeknutí, které bylo následně utlumeno tvým mohutným ramenem. Ucítil jsi bolest na levém rameni a když ses instinktivně otočil, abys zjistil, co se to děje, viděl jsi jen drobného a o něco mladšího padawana, který teď s žuchnutím dopadl na zem a ihned se začal bolestně svíjet chytaje se za nos, ze kterého mu ihned začala prýštit krev. Ta se však objevila hned při nárazu, kdy lehce potřísnila i tvůj plášť.
Zdá se, že mladý člověk běžel a vůbec nedával pozor. Evidentně měl hodně naspěch a nepočítal s tím, že někdo vyjde z některého z pokojů. To se stalo jeho nosu osudným, zvláště proto, že se setkal s "obrem" jako jsi ty. Velice brzo začal sténat.
Au! Můj nos! Mám ho zlomenej, kruci! To je bolest!
Možná jsi nebyl jediný, kdo zaspal a spěchal na snídani. Možná měl jeho bezhlavý let chodbou jiný důvod, to však věděl zřejmě v tuto chvíle jen ten prcek, který se svíjel na zemi.
Ano, to je pěkný. Škoda, žes takhle hezky nepsal už u té přihlášky. Obecný pohled na tebe by byl daleko lepší. Tu přihlášku teda budu brát jen jako špatnej vtip, takže kdybys ji chtěl ještě nějak lehce upravit nebo tak něco, tak ti nebudu bránit.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Coruscant - Chrám Jedi
Hej, au! Co to pro Sílu by...
Když otočím hlavu, vše je nadmíru jasné. Na zemi leží malý padawan, který se drží za obličej. Na mém plášti se na místě nárazu též objevila krev, která se hrnula i z nosu padawana. Svíjel se na zemi a nevypadalo to, že se jeho postoj změní, nedej bože že se zvedne a bude pokračovat ve své cestě.
Heh, asi nejsem jediný, kdo tady má na spěch.
Pomyslel jsem si, když jsem si v hlavě urovnal, jak se tato nehoda stala. Moje rameno se, k jeho smůle, nezachovalo jako airbag, zbržďující úder, právě naopak, rameno se pro nos padawana stalo zdí stojící v jeho cestě. Mohl jsem klidně odejít a nechat ho ležet na zemi. Za nějákou dobu by se určitě zvedl. To bych ale nemohl být já, abych mu nepomohl.
Jsi v pořádku?
Sehnu se k němu, ještě než začne sténat, že má asi zlomený nos. Rozhlédnu se po okolí, a rozmyslím si, co by bylo v této sutiaci asi nejlepší. Hledat někoho, kdo by mu pomohl by bylo stejné nechat ho zde a jít na snídani. Stejně by ho jedi, kterého bych sehnal, zavedl pouze na ošetřovnu. A to můžu udělat přeci sám.
Dnes asi budu muset snídani oželit. Možná bych jí bez zastavení stihl, ale za těhle okolností už stejně asi zavírají.
Pojď, zavedu tě na ošetřovnu, aby se ti na to podívali.
Podám mu pomocnou ruku a počkám na jeho reakci či nereakci.
____________________
Hmm. Na přihlášky moc nejsem. Možná časem, ale teďka to nechám jak to je
Hej, au! Co to pro Sílu by...
Když otočím hlavu, vše je nadmíru jasné. Na zemi leží malý padawan, který se drží za obličej. Na mém plášti se na místě nárazu též objevila krev, která se hrnula i z nosu padawana. Svíjel se na zemi a nevypadalo to, že se jeho postoj změní, nedej bože že se zvedne a bude pokračovat ve své cestě.
Heh, asi nejsem jediný, kdo tady má na spěch.
Pomyslel jsem si, když jsem si v hlavě urovnal, jak se tato nehoda stala. Moje rameno se, k jeho smůle, nezachovalo jako airbag, zbržďující úder, právě naopak, rameno se pro nos padawana stalo zdí stojící v jeho cestě. Mohl jsem klidně odejít a nechat ho ležet na zemi. Za nějákou dobu by se určitě zvedl. To bych ale nemohl být já, abych mu nepomohl.
Jsi v pořádku?
Sehnu se k němu, ještě než začne sténat, že má asi zlomený nos. Rozhlédnu se po okolí, a rozmyslím si, co by bylo v této sutiaci asi nejlepší. Hledat někoho, kdo by mu pomohl by bylo stejné nechat ho zde a jít na snídani. Stejně by ho jedi, kterého bych sehnal, zavedl pouze na ošetřovnu. A to můžu udělat přeci sám.
Dnes asi budu muset snídani oželit. Možná bych jí bez zastavení stihl, ale za těhle okolností už stejně asi zavírají.
Pojď, zavedu tě na ošetřovnu, aby se ti na to podívali.
Podám mu pomocnou ruku a počkám na jeho reakci či nereakci.
____________________
Hmm. Na přihlášky moc nejsem. Možná časem, ale teďka to nechám jak to je
Největší odměnou pro hopera je smolný výraz a myšlenky metalistů které právě zesměšnil v battlu!
Coruscant - Chrám Jedi
Pro Sílu to je bolest! Mám ho úplně na padrť!
Mladík z části zasténal a z části zanadával přičemž už však natahoval jednu, tu méně zakrvácenou, ruku tvým směrem, zatímco druhou si stále držel u nosu a snažil se zatavit krvácení nebo alespoň zmírnit bolest, což se mu však evidentně nedařilo. S tvou pomocí se zvedl na nohy a byl evidentně stále otřesený, avšak i přes to ti dokázal odpověďět. V jeho hlase jsi vycítil vděčnost, ale také vztek - zřejmě z toho, že si právě o tvé rameno rozbil svůj nos.
Jo to budeš hodnej, musím to mít určitě zlomený!
Zdá se, že kromě zlomeného nosu neutrpěl žádné zranění až na to, že byl celkově otřesen z tvrdého nárazu a když jsi viděl jeho první kroky, nebyly vůbec jisté zvláště také proto, že se staral hlavně o svůj nos.
Slunce pokračovalo ve své pouti a stejně tak mizela v nenávratnu tvá dnešní snídaně, protože cesta na ošetřovnu se rozhodně neslučovala se stihnutím snídaně, což však už předem pochopil.
Cesta na ošetřovnu vám zabrala dosti dlouhou dobu, protože mladý padawan se loudal, kňoural a chvílemi se zdálo, že tě spíš chce štvát, než že by si vážil tvého doprovdu. Každopádně již po cestě mu z nosu skoro přestala téct krev. Když jste dorazili na ošetřovnu, ujal se ho okamžitě zdravotnický driod, který už vypadal, že by se mohl o mladíka postarat.
Pro Sílu to je bolest! Mám ho úplně na padrť!
Mladík z části zasténal a z části zanadával přičemž už však natahoval jednu, tu méně zakrvácenou, ruku tvým směrem, zatímco druhou si stále držel u nosu a snažil se zatavit krvácení nebo alespoň zmírnit bolest, což se mu však evidentně nedařilo. S tvou pomocí se zvedl na nohy a byl evidentně stále otřesený, avšak i přes to ti dokázal odpověďět. V jeho hlase jsi vycítil vděčnost, ale také vztek - zřejmě z toho, že si právě o tvé rameno rozbil svůj nos.
Jo to budeš hodnej, musím to mít určitě zlomený!
Zdá se, že kromě zlomeného nosu neutrpěl žádné zranění až na to, že byl celkově otřesen z tvrdého nárazu a když jsi viděl jeho první kroky, nebyly vůbec jisté zvláště také proto, že se staral hlavně o svůj nos.
Slunce pokračovalo ve své pouti a stejně tak mizela v nenávratnu tvá dnešní snídaně, protože cesta na ošetřovnu se rozhodně neslučovala se stihnutím snídaně, což však už předem pochopil.
Cesta na ošetřovnu vám zabrala dosti dlouhou dobu, protože mladý padawan se loudal, kňoural a chvílemi se zdálo, že tě spíš chce štvát, než že by si vážil tvého doprovdu. Každopádně již po cestě mu z nosu skoro přestala téct krev. Když jste dorazili na ošetřovnu, ujal se ho okamžitě zdravotnický driod, který už vypadal, že by se mohl o mladíka postarat.
Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.