Chrám Jedi, jídelna
Hadon vešel právě včas, neboť v prostorách jídelny se formovala skupina padawanů mladších ročníků, aby zde vyslechla instrukce pro svou první velkou misi v životě.
Nautolan přišel ke stolu, kde seděly čtyři děti a nadšeně mezi sebou diskutovali. Když si chtěl všechny prohlédnout, zajásal, neboť hned nejblíže k němu povstal malý, černovlasý klučina a nadšeně jej vítal: "Ahoj, Hadone! Tak Ty letíš s námi? Páni, to je senzace!!" vykřikl radostně. Hadon si s veselým úsměvem podal s klukem ruku a pravil: "Elegosi, rád Tě vidím! Skvělé, nečekal jsem, že tu budeš..."
Teprve teď si všímal Hadon i ostatních třech spolužáků, kteří měli stejné poslání, jako oni dva.
Vedle Elegose Watanoa seděla dívenka, uhlazeného vzhledu, blonďaté lokny jí padaly na záda a její oči zářily nadšením. Bylo vidět, že se na Zelos II nesmírně těší a hned to také dala najevo, když přistoupila k oběma chlapcům: "Ahoj, jsem Bee Daoia! Taky se nemůžete dočkat, až poletíme? Bude to něco fantastického!" zajásala, načež si sedla na svou židli.
Naproti ní se pak krčil klučík, který co do vzrůstu byl nejméně nápadný ze všech - sotva desetiletý rodianský prcek. Když na něm spočinul Hadonův zrak, jen zamával rukou a nesměle se představil: "Ehm, já se jmenuju Iann Sheen... taky letím s vámi, tak doufám, že to dopadne..." chtěl trošku ustrašeně říci, ale přerušila ho Bee: "Neplaš se, Ianne! Bude to v pohodě, přeci s námi letí i mistr Kolar!" povzbudila jej. Iann se trošku narovnal a neznatelně se pousmál.
Vedle něj seděl poslední s mladičkých padawanů, poněkud větší, než všichni ostatní. Jmenoval se Ugat Leivethh, byl to Gotal a Hadon si jej pamatoval z některých hodin mistra Yody. Protože byl silnější, než většina jeho vrstevníků, byl často vybírán mistry k pozici figuranta. Kromě toho měl i vytříbené smysly, k čemuž mu pomáhaly neodmyslitelné gotalské "rohy". Pokývnul na Hadona hlavou, ten mu stejným pozdravem odpověděl a již si sedl vedle svých souputníků ke snídani a čekal, kdy všichni dostanou příkaz dostavit se do hangáru...
Chrám Jedi, chodba
Šla jsi i se svou bagáží k jídelně a chtěla jsi se nejdříve seznámit se zbylou skupinkou dětí, než se vydáš do hangáru k Erikovi a mistru Kolarovi.
Když jsi vešla do místnosti, přivítal Tě bujarý rozhovor mladých younglingů...
Jakmile jsi zahlédla Hadona, utvrdila jsi se, že zde jsi správně.
Dech smrti - výcvik pro Esminu Bacca (Esme)
Moderátor: Moderátoři
-
Esme du Feu
- Učedník
- Příspěvky: 64
- Registrován: 24.6.2010 12:41:30
- Kontaktovat uživatele:
Coruscant, Chrám Jedi, Jídelna
Prošla jsem dlouhou chodbou Chrámu, až jsem nakonec dorazila ke dveřím vedoucím k jídelně. Tak jo, teď se seznámíš se zbývajícími členy! Byla jsem v dobré náladě a pořád jsem se usmívala. Bude to super! Celá tahle mise se zapíše do mého života jako nenahraditelný zážitek! A už za chvilku to všechno započne! S přešťastným výrazem na tváři jsem vešla i se svým zavazadlem do jídelního sálu. No páni, je tu nějak rušno. Hledala sem Hadyho, a jak jsem i správně odhadla, nacházel se ve skupině younglingů, která nyní nadšeně diskutovala. Samozřejmě mě okamžitě napadlo, že se jedná o další účastníky mise na Zelosu II. Raději jsem je ale v duchu přepočítala. Takže to máme mě, Erika a Hadona…což znamená, že by měli být čtyři. Prohlížela jsem si tu skupinku a ověřila si její počet. Sedí to! Chvilku jsem je pozorovala se zájmem. Hm, nikdo z nich mi není nějak povědomý. Můj zrak sjel na černovlasého klučinu menšího vzrůstu. No, tohle by mohl být Elegos? Hady mi o něm vyprávěl… Všimla jsem si, že si ten kluk s mým nejlepším přítel značně rozumí. No jasně, to bude on! A kohopak to tu máme dále? U stolu seděl ještě jeden Rodian, Gotal a hezoučká mladá dívenka. Hm, ty asi opravdu neznám. Na moment jsem pozorovala blonďatou dívčinu. Snad jen tuhle mladičkou krásku jsem v Chrámu někdy zahlédla. Upřímně jsem se usmála, jelikož již teď vypadali jako dobrá parta. Provokatér Hady vypadá skoro jak jejich vůdce! Ušklíbla jsem se. Přirozeně, jak jinak, vždyť se rád předvádí…stejně jako já.
Déle jsem se už opravdu nezdržovala a vydala se vstříc k téhle sympatické skupině. Jak já se těším! Vsadím se, že jsou všichni fajn. Přidala jsem do kroku, jelikož jsem byla netrpělivá a taktéž jsem byla natěšená z nových lidí. Nebylo to zrovna něco, čím bych se chlubila, avšak v Chrámu mne znal prakticky každý, jenže naopak to neplatilo. Kvůli mé povaze se ne každý odvážil se mnou mluvit, a jak už to tak bývá, vznikaly i klepy. Avšak mým novým kamarádům tuhle skutečnost vyvrátím. Ať už o mně slyšeli cokoliv, budou mít možnost poznat mé pravé já. Znovu se mi vybavil obrázek mistra Kimlana. Ha, no ten mojí pravou stránku vidí neustále, a že by z ní byl zrovna nadšen, to se říct nedá. Maličko jsem se začervenala, poněvadž jsem se znala až moc dobře. Ano byla jsem panovačná, trochu narcistická a docela často jsem se hádala. Ale aby ne, arogance je docela častá vlastnost Jediů, bohužel. Zamyslela jsem se. No, pokusím se na mé povaze ještě zapracovat.
Nechala jsem myšlenek, protože jsem již dorazila k onomu stolu. Kývla jsem na pozdrav Hadymu a otočila se na ostatní. Usmála jsem se a představila se „Ahoj děti, já jsem Esmina Bacca a spolu s vámi poletím na Zelos II.“ Krátce jsem se odmlčela, abych na ně nebyla moc rychlá, a taky, abych jim dala možnost se taktéž představit. „Společně s Erikem Kroidem budu tvořit starší dvojici v naší malé skupině. Na misi se hrozně těším, a tak doufám, že spolu budeme všichni vycházet.“ Dlouze jsem se usmála a ještě dodala „Za chvíli se vydám do hangáru…myslím tím…napřed. Než se ale vytratím, máte snad ke mně nějaké otázky?“
Prošla jsem dlouhou chodbou Chrámu, až jsem nakonec dorazila ke dveřím vedoucím k jídelně. Tak jo, teď se seznámíš se zbývajícími členy! Byla jsem v dobré náladě a pořád jsem se usmívala. Bude to super! Celá tahle mise se zapíše do mého života jako nenahraditelný zážitek! A už za chvilku to všechno započne! S přešťastným výrazem na tváři jsem vešla i se svým zavazadlem do jídelního sálu. No páni, je tu nějak rušno. Hledala sem Hadyho, a jak jsem i správně odhadla, nacházel se ve skupině younglingů, která nyní nadšeně diskutovala. Samozřejmě mě okamžitě napadlo, že se jedná o další účastníky mise na Zelosu II. Raději jsem je ale v duchu přepočítala. Takže to máme mě, Erika a Hadona…což znamená, že by měli být čtyři. Prohlížela jsem si tu skupinku a ověřila si její počet. Sedí to! Chvilku jsem je pozorovala se zájmem. Hm, nikdo z nich mi není nějak povědomý. Můj zrak sjel na černovlasého klučinu menšího vzrůstu. No, tohle by mohl být Elegos? Hady mi o něm vyprávěl… Všimla jsem si, že si ten kluk s mým nejlepším přítel značně rozumí. No jasně, to bude on! A kohopak to tu máme dále? U stolu seděl ještě jeden Rodian, Gotal a hezoučká mladá dívenka. Hm, ty asi opravdu neznám. Na moment jsem pozorovala blonďatou dívčinu. Snad jen tuhle mladičkou krásku jsem v Chrámu někdy zahlédla. Upřímně jsem se usmála, jelikož již teď vypadali jako dobrá parta. Provokatér Hady vypadá skoro jak jejich vůdce! Ušklíbla jsem se. Přirozeně, jak jinak, vždyť se rád předvádí…stejně jako já.
Déle jsem se už opravdu nezdržovala a vydala se vstříc k téhle sympatické skupině. Jak já se těším! Vsadím se, že jsou všichni fajn. Přidala jsem do kroku, jelikož jsem byla netrpělivá a taktéž jsem byla natěšená z nových lidí. Nebylo to zrovna něco, čím bych se chlubila, avšak v Chrámu mne znal prakticky každý, jenže naopak to neplatilo. Kvůli mé povaze se ne každý odvážil se mnou mluvit, a jak už to tak bývá, vznikaly i klepy. Avšak mým novým kamarádům tuhle skutečnost vyvrátím. Ať už o mně slyšeli cokoliv, budou mít možnost poznat mé pravé já. Znovu se mi vybavil obrázek mistra Kimlana. Ha, no ten mojí pravou stránku vidí neustále, a že by z ní byl zrovna nadšen, to se říct nedá. Maličko jsem se začervenala, poněvadž jsem se znala až moc dobře. Ano byla jsem panovačná, trochu narcistická a docela často jsem se hádala. Ale aby ne, arogance je docela častá vlastnost Jediů, bohužel. Zamyslela jsem se. No, pokusím se na mé povaze ještě zapracovat.
Nechala jsem myšlenek, protože jsem již dorazila k onomu stolu. Kývla jsem na pozdrav Hadymu a otočila se na ostatní. Usmála jsem se a představila se „Ahoj děti, já jsem Esmina Bacca a spolu s vámi poletím na Zelos II.“ Krátce jsem se odmlčela, abych na ně nebyla moc rychlá, a taky, abych jim dala možnost se taktéž představit. „Společně s Erikem Kroidem budu tvořit starší dvojici v naší malé skupině. Na misi se hrozně těším, a tak doufám, že spolu budeme všichni vycházet.“ Dlouze jsem se usmála a ještě dodala „Za chvíli se vydám do hangáru…myslím tím…napřed. Než se ale vytratím, máte snad ke mně nějaké otázky?“
-
East.Wood
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1622
- Registrován: 01.10.2009 15:13:20
- Bydliště: Ostrava
- Kontaktovat uživatele:
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna
Elegos nelenil a jeho dětská zvídavost mu nedala a tak se Tě zeptal: "Říkáš, Erik Kroid? Heh, vy jste asi velcí kamarádi, viď?" popíchl Tě a nechal ve vzduchu otázku, kterou možná chtěl vyslovit.
Hadon na Tebe s úsměvem od ucha k uchu mrkl a snad i věděl, o čem je řeč... Ale jako dobrý kamarád Tě nechtěl dostat do rozpaků, tak raději držel jazyk za zuby.
Poté se k Tobě přitočila Bee a prohlížela si Tě: "Jé, vypadáš fakt krásně, uděláš mi taky takový pěkný účes, jako máš Ty?" začala Tě chválit Tvé ryze dívčí záležitosti a bylo zřejmé, že s touhle dívenkou si brzy padnete do noty.
A nakonec povstal i Gotal Ugat a podal Ti ruku: "Těší nás, že poletíš s námi, Esmino. S Erikem se znám a doufám, že utvoříme dobrou partu..." potěšil Tě a vypadalo to, že spolu s ostatními vytvoří skvělý kolektiv na cestě za neznámým dobrodružstvím.
Elegos nelenil a jeho dětská zvídavost mu nedala a tak se Tě zeptal: "Říkáš, Erik Kroid? Heh, vy jste asi velcí kamarádi, viď?" popíchl Tě a nechal ve vzduchu otázku, kterou možná chtěl vyslovit.
Hadon na Tebe s úsměvem od ucha k uchu mrkl a snad i věděl, o čem je řeč... Ale jako dobrý kamarád Tě nechtěl dostat do rozpaků, tak raději držel jazyk za zuby.
Poté se k Tobě přitočila Bee a prohlížela si Tě: "Jé, vypadáš fakt krásně, uděláš mi taky takový pěkný účes, jako máš Ty?" začala Tě chválit Tvé ryze dívčí záležitosti a bylo zřejmé, že s touhle dívenkou si brzy padnete do noty.
A nakonec povstal i Gotal Ugat a podal Ti ruku: "Těší nás, že poletíš s námi, Esmino. S Erikem se znám a doufám, že utvoříme dobrou partu..." potěšil Tě a vypadalo to, že spolu s ostatními vytvoří skvělý kolektiv na cestě za neznámým dobrodružstvím.
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Clint Eastwood
Clint Eastwood
-
Esme du Feu
- Učedník
- Příspěvky: 64
- Registrován: 24.6.2010 12:41:30
- Kontaktovat uživatele:
Coruscant, Chrám Jedi, Jídelna
Rozhlížela jsem se po svých nových přátelích a nedalo by se říct, že jsem na nějaké otázky musela čekat dlouho. No jasně, jsou to přece jenom děti, tak je přirozené, že jsou zvědavé. Jako první vyhrkl svou otázku sympatický Elegos. Tak to jsem nečekala. Myslela jsem si, že se mne děti budou ptát na nějaké podrobnosti o misi, jestli snad nevím víc než oni, avšak místo toho se mě tento černovlasý kluk zeptal na Erika. Velcí kamarádi? Jak to myslel?! Trochu jsem zpanikařila a napadlo mě, jestli snad někdo o mých citech k tomuto Zelosianovi nevěděl, ale to bylo nemožné. Dokonce ani Hadymu jsem se o téhle situaci nesvěřila. Klid děvče, nejspíš tě jen popichuje. Vždyť každý si musel všimnout, jak je Erik pohledný, takže je to určitě jen nevinná provokace. Zachovala jsem klidný výraz a nedala na sobě znát jedinou známku znepokojení. „ S Erikem? Hm, no ani ne, seznámili jsme se teprve včera…Nicméně si jsem jistá, že budeme tvořit dobrou dvojici, a že tuto misi společně s vámi hravě zvládneme.“ Věnovala jsem mu upřímný úsměv a dala mu najevo, že více toto téma rozebírat nehodlám. Jen se snaž hochu, avšak na mě si jen tak nepřijdeš. Budeš na to muset jít jinak, pokud mě hodláš přechytračit a dostat ze mne nějakou informaci. Usmála jsem se a byla jsem docela ohromená. Je vidět, že dětská intuice by se neměla podceňovat. Trochu jsem zvážněla. Musím si dávat větší pozor. S obavami jsem se otočila na svého nejlepšího Nautolanského přítele. A jako vždy, tak i teď se zdálo, že vycítil moji nevyrovnanost. Srdečně se na mě usmál a mrkl na mě. No, vypadá to Hady, že mi budeš muset krýt na Zelosu II záda. Sledovala jsem jeho výraz, ze kterého šlo vycítit jasné porozumění. Že by Hadon věděl, o co jde? Tuší snad něco? Dívala jsem se mu do těch jeho krásných očí. Asi bych se ani nedivila, kdyby mě prokoukl. Avšak pokud poznal, že k Erikovi chovám jisté…sympatie…a přesto nic neřekl, tak je to skutečně ten nejlepší kamarád, jakého bych mohla mít. Ještě jednou jsem mu věnovala úsměv, tentokrát již se srovnaným tepem a bez jakéhokoliv náznaku nervozity. Opravdu neuvěřitelné, jak mne pokaždé dokáže uklidnit, stačí mu k tomu jediný pohled! Chvilku jsem ho vděčně pozorovala. Skutečně, Hadone, děkuji ti. Díky za to, že mlčíš. Nevěděla jsem proč, ale byla jsem si už skoro jistá, že tuší pravdu o mém vztahu k tomu krasavci.
Naštěstí další odezvy o tomto tématu nepřišly a promluvila ke mně krasotinka Bee. Ta je tak rozkošná! Mlaďoučká blondýnka mi pochválila můj zevnějšek a ještě mě požádala, abych jí vytvořila stejně pěkný účes, jako mám já. Tak ta malá potvůrka mi lichotí? Hm, vypadá to, že ty děti opravdu vědí, jak na mě! Měla jsem vlasy spletené do složitého účesu. Černý ohon mi spadal přes pravé rameno, až do výšky mého pasu. Tak tohle by ta malá chtěla? Samozřejmě jsem věděla, že vzhled není všechno, ale o své vlasy jsem se dobře starala, a bavilo mě si je česat různým stylem. Jelikož mne nyní čekal let, připadalo mi nevhodné je nechat rozpuštěné. Bee, s tebou si budu dobře rozumět! Ženské záležitosti, to je moje. Sledovala jsem její krásné blonďaté lokýnky a odpověděla jí. „ Jé děkuju, to jsem ráda, že se ti ten účes líbí.“ Přistoupila jsem k ní, vzala do rukou její vlasy a poté je zas pustila a usmála jsem se. „Máš krásné vlnité vlasy, s tím se dá udělat hodně.“ Mrkla jsem na ni a pokračovala. „Takže samozřejmě, kdykoliv budeš chtít upravit, nebo tak podobně, přijď za mnou, ráda ti vyhovím.“ Tohle bude vážně sranda, všichni vypadají, jako skvělý kolektiv!
Než jsem stačila říct něco dalšího, tak už na mě promluvil Ugat. Ještěže tak, vždyť bych se tady s Bee rozmluvila! Vysoký Gotal mi podal galantně ruku a sdělil mi, jak ho těší moje účast, a také, že se s Erikem zná. Paráda! Ugat mi taky padl do oka, a mluví tak vyspěle, skoro, jako by byl starší, než je. I při pohledu na něj jsem měla ihned úsměv na rtech, a taktéž jsem mu odpověděla. „To je od tebe milé, a neboj se, už teď mám pocit, že z nás je dobrá skupinka.“ Ještě jednou jsem se na něj usmála, a trochu jsem se ušklíbla, poněvadž se zdálo, že se začal červenat. Ale no tak Esmino, nebudeš ho přece trápit!
Přestala jsem se dívat na Gotala, abych ho neuvedla do rozpaků a otočila se na posledního člena skupiny. Už když se tento malý Rodian představoval, poznala jsem, že je poněkud nesmělý. Chudáček, asi je nervózní. Nepřekvapilo mě, že se na nic nezeptal a tak jsem se k němu přesunula a povzbudivě mu stiskla rameno. „Neboj se, bude to dobré. A kdyby se na misi dělo snad něco nebezpečného, ochráním tě.“ Řekla jsem to sice klidně a bez delšího přemýšlení, avšak myslela jsem to smrtelně vážně. Ten kluk byl evidentně vystrašený, a přestože jsem nevěděla, jak probíhá jeho výcvik, bylo jasné, že má ještě hodně před sebou. No tak hochu, seber se, nic se ti nestane. Pozorovala jsem ho a jen jsem dodala. „Mise na Zelosu II bude pro každého z nás obrovský zážitek.“ Usmála jsem se na něj co nejklidněji a pustila mu rameno. „A já jsem moc ráda, že právě ty letíš s námi.“ Chtěla jsem ho potěšit a dodat mu trochu sebevědomí a upřímně jsem doufala, že se mi to povedlo…
Tak jo, to bychom měli. Cítila jsem se spokojeně. Seznamování proběhlo lépe, než jsem čekala, a nikdo z mých nových přátel nenaznačoval opovržení vůči mně, ani nic podobného. Tohle je vážně bezva parta! Byla jsem šťastná a neuvěřitelně natěšená na tuto misi. No, jelikož mám tohle za sebou, asi bych měla vyrazit za těma dvěma do hangáru. Oddálila jsem se od Ianna, mrkla na Hadyho a všem řekla. „Tak jo lidi, opravdu mě těší, že jsem se s vámi všemi seznámila. Určitě si tuhle misi náležitě užijeme…No, a jelikož na rozhovory budeme mít čas i později, tak já bych vás prozatím opustila a vydala se do hangáru, souhlasíte?“ Děti, tak už mě pusťte, začínám být docela nervózní. Čekala jsem, až mi odkývají můj návrh a už se těšila, až se dozvím, co po mně můj vysněný a mistr Kolar chce…
Rozhlížela jsem se po svých nových přátelích a nedalo by se říct, že jsem na nějaké otázky musela čekat dlouho. No jasně, jsou to přece jenom děti, tak je přirozené, že jsou zvědavé. Jako první vyhrkl svou otázku sympatický Elegos. Tak to jsem nečekala. Myslela jsem si, že se mne děti budou ptát na nějaké podrobnosti o misi, jestli snad nevím víc než oni, avšak místo toho se mě tento černovlasý kluk zeptal na Erika. Velcí kamarádi? Jak to myslel?! Trochu jsem zpanikařila a napadlo mě, jestli snad někdo o mých citech k tomuto Zelosianovi nevěděl, ale to bylo nemožné. Dokonce ani Hadymu jsem se o téhle situaci nesvěřila. Klid děvče, nejspíš tě jen popichuje. Vždyť každý si musel všimnout, jak je Erik pohledný, takže je to určitě jen nevinná provokace. Zachovala jsem klidný výraz a nedala na sobě znát jedinou známku znepokojení. „ S Erikem? Hm, no ani ne, seznámili jsme se teprve včera…Nicméně si jsem jistá, že budeme tvořit dobrou dvojici, a že tuto misi společně s vámi hravě zvládneme.“ Věnovala jsem mu upřímný úsměv a dala mu najevo, že více toto téma rozebírat nehodlám. Jen se snaž hochu, avšak na mě si jen tak nepřijdeš. Budeš na to muset jít jinak, pokud mě hodláš přechytračit a dostat ze mne nějakou informaci. Usmála jsem se a byla jsem docela ohromená. Je vidět, že dětská intuice by se neměla podceňovat. Trochu jsem zvážněla. Musím si dávat větší pozor. S obavami jsem se otočila na svého nejlepšího Nautolanského přítele. A jako vždy, tak i teď se zdálo, že vycítil moji nevyrovnanost. Srdečně se na mě usmál a mrkl na mě. No, vypadá to Hady, že mi budeš muset krýt na Zelosu II záda. Sledovala jsem jeho výraz, ze kterého šlo vycítit jasné porozumění. Že by Hadon věděl, o co jde? Tuší snad něco? Dívala jsem se mu do těch jeho krásných očí. Asi bych se ani nedivila, kdyby mě prokoukl. Avšak pokud poznal, že k Erikovi chovám jisté…sympatie…a přesto nic neřekl, tak je to skutečně ten nejlepší kamarád, jakého bych mohla mít. Ještě jednou jsem mu věnovala úsměv, tentokrát již se srovnaným tepem a bez jakéhokoliv náznaku nervozity. Opravdu neuvěřitelné, jak mne pokaždé dokáže uklidnit, stačí mu k tomu jediný pohled! Chvilku jsem ho vděčně pozorovala. Skutečně, Hadone, děkuji ti. Díky za to, že mlčíš. Nevěděla jsem proč, ale byla jsem si už skoro jistá, že tuší pravdu o mém vztahu k tomu krasavci.
Naštěstí další odezvy o tomto tématu nepřišly a promluvila ke mně krasotinka Bee. Ta je tak rozkošná! Mlaďoučká blondýnka mi pochválila můj zevnějšek a ještě mě požádala, abych jí vytvořila stejně pěkný účes, jako mám já. Tak ta malá potvůrka mi lichotí? Hm, vypadá to, že ty děti opravdu vědí, jak na mě! Měla jsem vlasy spletené do složitého účesu. Černý ohon mi spadal přes pravé rameno, až do výšky mého pasu. Tak tohle by ta malá chtěla? Samozřejmě jsem věděla, že vzhled není všechno, ale o své vlasy jsem se dobře starala, a bavilo mě si je česat různým stylem. Jelikož mne nyní čekal let, připadalo mi nevhodné je nechat rozpuštěné. Bee, s tebou si budu dobře rozumět! Ženské záležitosti, to je moje. Sledovala jsem její krásné blonďaté lokýnky a odpověděla jí. „ Jé děkuju, to jsem ráda, že se ti ten účes líbí.“ Přistoupila jsem k ní, vzala do rukou její vlasy a poté je zas pustila a usmála jsem se. „Máš krásné vlnité vlasy, s tím se dá udělat hodně.“ Mrkla jsem na ni a pokračovala. „Takže samozřejmě, kdykoliv budeš chtít upravit, nebo tak podobně, přijď za mnou, ráda ti vyhovím.“ Tohle bude vážně sranda, všichni vypadají, jako skvělý kolektiv!
Než jsem stačila říct něco dalšího, tak už na mě promluvil Ugat. Ještěže tak, vždyť bych se tady s Bee rozmluvila! Vysoký Gotal mi podal galantně ruku a sdělil mi, jak ho těší moje účast, a také, že se s Erikem zná. Paráda! Ugat mi taky padl do oka, a mluví tak vyspěle, skoro, jako by byl starší, než je. I při pohledu na něj jsem měla ihned úsměv na rtech, a taktéž jsem mu odpověděla. „To je od tebe milé, a neboj se, už teď mám pocit, že z nás je dobrá skupinka.“ Ještě jednou jsem se na něj usmála, a trochu jsem se ušklíbla, poněvadž se zdálo, že se začal červenat. Ale no tak Esmino, nebudeš ho přece trápit!
Přestala jsem se dívat na Gotala, abych ho neuvedla do rozpaků a otočila se na posledního člena skupiny. Už když se tento malý Rodian představoval, poznala jsem, že je poněkud nesmělý. Chudáček, asi je nervózní. Nepřekvapilo mě, že se na nic nezeptal a tak jsem se k němu přesunula a povzbudivě mu stiskla rameno. „Neboj se, bude to dobré. A kdyby se na misi dělo snad něco nebezpečného, ochráním tě.“ Řekla jsem to sice klidně a bez delšího přemýšlení, avšak myslela jsem to smrtelně vážně. Ten kluk byl evidentně vystrašený, a přestože jsem nevěděla, jak probíhá jeho výcvik, bylo jasné, že má ještě hodně před sebou. No tak hochu, seber se, nic se ti nestane. Pozorovala jsem ho a jen jsem dodala. „Mise na Zelosu II bude pro každého z nás obrovský zážitek.“ Usmála jsem se na něj co nejklidněji a pustila mu rameno. „A já jsem moc ráda, že právě ty letíš s námi.“ Chtěla jsem ho potěšit a dodat mu trochu sebevědomí a upřímně jsem doufala, že se mi to povedlo…
Tak jo, to bychom měli. Cítila jsem se spokojeně. Seznamování proběhlo lépe, než jsem čekala, a nikdo z mých nových přátel nenaznačoval opovržení vůči mně, ani nic podobného. Tohle je vážně bezva parta! Byla jsem šťastná a neuvěřitelně natěšená na tuto misi. No, jelikož mám tohle za sebou, asi bych měla vyrazit za těma dvěma do hangáru. Oddálila jsem se od Ianna, mrkla na Hadyho a všem řekla. „Tak jo lidi, opravdu mě těší, že jsem se s vámi všemi seznámila. Určitě si tuhle misi náležitě užijeme…No, a jelikož na rozhovory budeme mít čas i později, tak já bych vás prozatím opustila a vydala se do hangáru, souhlasíte?“ Děti, tak už mě pusťte, začínám být docela nervózní. Čekala jsem, až mi odkývají můj návrh a už se těšila, až se dozvím, co po mně můj vysněný a mistr Kolar chce…
-
East.Wood
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1622
- Registrován: 01.10.2009 15:13:20
- Bydliště: Ostrava
- Kontaktovat uživatele:
Coruscant, Chrám Jedi, jídelna
Když jsi se dostatečně seznámila s younglingy a oni s Tebou, nebylo již proč čekat a mohla jsi neprodleně vyrazit k hangáru, kde na Tebe čekal mistr Kolar a Erik Kroid. Padawani v jídelně měli po snídani vyslechnout jim určené hlášení a teprve pak se mohli jít připravit na misi, zatímco starší část výpravy se měla radit o detailech cesty.
Coruscant, Chrám Jedi, hangár
"Pevně doufám, že se všichni dostaví včas a plně připraveni. Nerad bych mladé younglingy popoháněl jako děti ve školce..." dumal mistr Kolar nad aktivovanými astromapami, zatímco Erik stál kousek za ním a leštil si svůj meč. Byla to jeho oblíbená činnost, protože měl pocit, že v jeho zbrani se odráží i celkový dojem z jejího majitele. Proto chtěl mít vždy perfektně vypadající meč a věnoval tomu každou volnou chvíli...
Pojednou zvedl hlavu a usmál se: "Á, dobré ráno, Esmino! Jsem rád, že jsi zde..." řekl, načež si všiml i Agen Kolar, jak vcházíš do prostoru hangáru: "Padawanka Bacca," promluvil a mírně pokynul rukou na pozdrav, "takže teď je náš poradní tým kompletní, začněme tedy s instruktáží..." řekl a ukázal k mapám.
Když jsi se dostatečně seznámila s younglingy a oni s Tebou, nebylo již proč čekat a mohla jsi neprodleně vyrazit k hangáru, kde na Tebe čekal mistr Kolar a Erik Kroid. Padawani v jídelně měli po snídani vyslechnout jim určené hlášení a teprve pak se mohli jít připravit na misi, zatímco starší část výpravy se měla radit o detailech cesty.
Coruscant, Chrám Jedi, hangár
"Pevně doufám, že se všichni dostaví včas a plně připraveni. Nerad bych mladé younglingy popoháněl jako děti ve školce..." dumal mistr Kolar nad aktivovanými astromapami, zatímco Erik stál kousek za ním a leštil si svůj meč. Byla to jeho oblíbená činnost, protože měl pocit, že v jeho zbrani se odráží i celkový dojem z jejího majitele. Proto chtěl mít vždy perfektně vypadající meč a věnoval tomu každou volnou chvíli...
Pojednou zvedl hlavu a usmál se: "Á, dobré ráno, Esmino! Jsem rád, že jsi zde..." řekl, načež si všiml i Agen Kolar, jak vcházíš do prostoru hangáru: "Padawanka Bacca," promluvil a mírně pokynul rukou na pozdrav, "takže teď je náš poradní tým kompletní, začněme tedy s instruktáží..." řekl a ukázal k mapám.
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Clint Eastwood
Clint Eastwood
-
Esme du Feu
- Učedník
- Příspěvky: 64
- Registrován: 24.6.2010 12:41:30
- Kontaktovat uživatele:
Coruscant, Chrám Jedi, Jídelna
Sledovala jsem souhlasné pohledy svých nových přátel a usmála se. Je fajn, že chápou, kdy čas otázek končí. Zrakem jsem přejela každého z nich, včetně Hadyho a uvnitř mě zahřál příjemný pocit. Vážně, lepší banda se sejít nemohla. Tohle bude ta nejlepší první pořádná mise, co může být. Věnovala jsem jím ještě jeden přívětivý úsměv a prozatím se rozloučila. „Tak tedy zatím ahoj, sejdeme se v hangáru“ Mrkla jsem na ně a dodala. „Vážně si myslím, že to bude paráda.“ Naposled jsem se tak nějak usmála, avšak pohled jsem věnovala hlavně Iannovi. Chtěla jsem vyzkoušet ten Hadonův trik. Buď klidný hochu. Snažila jsem se Rodiana uklidnit pouhým chápavým pohledem, tak jak to dělá můj nejlepší přítel se mnou. Jestli se mi to dařilo, jsem nevěděla, ale čas již ubíhal a na tohle bude času dost i později. Tak jo, Esmino, měla bys sebou hodit. Otočila jsem se od sympatické skupiny a se zavazadlem v levé ruce jsem se vydala vstříc místu, kde na mne čekali pohledný mistr Kolar a přenádherný Zelosian.
Coruscant, Chrám Jedi, Hangár
Cesta mi zabrala méně času, než sem čekala. Hm, asi jsem vážně přidala do kroku. Zastavila jsem se těsně před hangárem a trochu se uklidnila. Nesmíš být nervózní, vždyť o nic nejde. Hluboce jsem vydechla a vyrazila k otevřenému hangáru. Věděla jsem, že by stejně nemělo cenu déle otálet, poněvadž mě ti dva už jistě vycítili.
Zrovna když jsem vcházela do velkého prostoru, tak jsem slyšela mistra Kolara, jak si hlasitě zoufá. Ale no tak mistře, vsadím se, že ti younglingové tu naopak budou co nejrychleji, jak to jen půjde. Usmála jsem se. Oni se přeci na Zelos II těší stejně, jako já. Všimla jsem si, jak si mistr pozorně prohlíží astromapy. Aha, tak o tomhle je tahle schůzka. Potěšilo mne to, protože to znamenalo, že já i Erik jsme skutečně bráni, jako starší, že se s námi mistr chce takhle radit. Hm, a Erik je…? Nemusela jsem ho dlouho hledat. Stál nedaleko od mistra Kolara. Ach jo, tobě to dneska snad sluší ještě víc, než obvykle! Krásný Zelosian tam stál a čistil svůj světelný meč. Sledovala jsem ho, zabraného do „práce“ a mohla jsem se rozplynout, jak se mi líbil. Ten je vážně k nakousnutí! No, nenápadná jsem asi určitě nebyla. Erik totiž pozvedl hlavu a mile mě přivítal. Radostí se mi začal rychlit tep, avšak nebyli jsme tu sami, a tak jsem klidnila své emoce. „Taky ti přeju dobré ráno…Eriku“ Věnovala jsem mu milý úsměv. Snad jsem nebyla zas přehnaně lhostejná. Z mého zírání mě naštěstí přerušil mistr Kolar, který také promluvil…
Řekl, že jsem již kompletní a mile pokynul rukou na pozdrav. Hm, takže jak jsem si myslela, tohle bude porada. Byla jsem nadšená, že se zúčastním takového briefingu. To je super, už teď mě to baví! Ještě jednou jsem se otočila po Erikovi, snad abych ho zkontrolovala, že již také poslouchá, avšak to nebylo třeba. Holka, on je přece jeden z nejnadanějších padawanů, toho sotva musíš hlídat. Usmála jsem se pro sebe. Jsi trubka Esmino, soustřeď se radši na sebe a na své schopnosti. Přesunula jsem se tedy blíž k mistrovi a k mapám. Stála jsem tam klidně a nyní již pouze netrpělivě čekala na instruktáž. Nemůžu se dočkat, mise začíná!
Sledovala jsem souhlasné pohledy svých nových přátel a usmála se. Je fajn, že chápou, kdy čas otázek končí. Zrakem jsem přejela každého z nich, včetně Hadyho a uvnitř mě zahřál příjemný pocit. Vážně, lepší banda se sejít nemohla. Tohle bude ta nejlepší první pořádná mise, co může být. Věnovala jsem jím ještě jeden přívětivý úsměv a prozatím se rozloučila. „Tak tedy zatím ahoj, sejdeme se v hangáru“ Mrkla jsem na ně a dodala. „Vážně si myslím, že to bude paráda.“ Naposled jsem se tak nějak usmála, avšak pohled jsem věnovala hlavně Iannovi. Chtěla jsem vyzkoušet ten Hadonův trik. Buď klidný hochu. Snažila jsem se Rodiana uklidnit pouhým chápavým pohledem, tak jak to dělá můj nejlepší přítel se mnou. Jestli se mi to dařilo, jsem nevěděla, ale čas již ubíhal a na tohle bude času dost i později. Tak jo, Esmino, měla bys sebou hodit. Otočila jsem se od sympatické skupiny a se zavazadlem v levé ruce jsem se vydala vstříc místu, kde na mne čekali pohledný mistr Kolar a přenádherný Zelosian.
Coruscant, Chrám Jedi, Hangár
Cesta mi zabrala méně času, než sem čekala. Hm, asi jsem vážně přidala do kroku. Zastavila jsem se těsně před hangárem a trochu se uklidnila. Nesmíš být nervózní, vždyť o nic nejde. Hluboce jsem vydechla a vyrazila k otevřenému hangáru. Věděla jsem, že by stejně nemělo cenu déle otálet, poněvadž mě ti dva už jistě vycítili.
Zrovna když jsem vcházela do velkého prostoru, tak jsem slyšela mistra Kolara, jak si hlasitě zoufá. Ale no tak mistře, vsadím se, že ti younglingové tu naopak budou co nejrychleji, jak to jen půjde. Usmála jsem se. Oni se přeci na Zelos II těší stejně, jako já. Všimla jsem si, jak si mistr pozorně prohlíží astromapy. Aha, tak o tomhle je tahle schůzka. Potěšilo mne to, protože to znamenalo, že já i Erik jsme skutečně bráni, jako starší, že se s námi mistr chce takhle radit. Hm, a Erik je…? Nemusela jsem ho dlouho hledat. Stál nedaleko od mistra Kolara. Ach jo, tobě to dneska snad sluší ještě víc, než obvykle! Krásný Zelosian tam stál a čistil svůj světelný meč. Sledovala jsem ho, zabraného do „práce“ a mohla jsem se rozplynout, jak se mi líbil. Ten je vážně k nakousnutí! No, nenápadná jsem asi určitě nebyla. Erik totiž pozvedl hlavu a mile mě přivítal. Radostí se mi začal rychlit tep, avšak nebyli jsme tu sami, a tak jsem klidnila své emoce. „Taky ti přeju dobré ráno…Eriku“ Věnovala jsem mu milý úsměv. Snad jsem nebyla zas přehnaně lhostejná. Z mého zírání mě naštěstí přerušil mistr Kolar, který také promluvil…
Řekl, že jsem již kompletní a mile pokynul rukou na pozdrav. Hm, takže jak jsem si myslela, tohle bude porada. Byla jsem nadšená, že se zúčastním takového briefingu. To je super, už teď mě to baví! Ještě jednou jsem se otočila po Erikovi, snad abych ho zkontrolovala, že již také poslouchá, avšak to nebylo třeba. Holka, on je přece jeden z nejnadanějších padawanů, toho sotva musíš hlídat. Usmála jsem se pro sebe. Jsi trubka Esmino, soustřeď se radši na sebe a na své schopnosti. Přesunula jsem se tedy blíž k mistrovi a k mapám. Stála jsem tam klidně a nyní již pouze netrpělivě čekala na instruktáž. Nemůžu se dočkat, mise začíná!
-
East.Wood
- Mistr Jedi
- Příspěvky: 1622
- Registrován: 01.10.2009 15:13:20
- Bydliště: Ostrava
- Kontaktovat uživatele:
Coruscant, Chrám Jedi, hangár
"Takže," započal Agen Kolar svou osvětu, "nejdříve bych rád zdůraznil, co je úkolem vás dvou! Letíte na misi s cílem ukázat, zda jste dostatečně připraveni na závěrečné zkoušky. Jelikož jste již v minulosti se svými mistry absolvovali výcvik v Chrámu, ale i mimo něj, jste již způsobilí na cestování po galaxii. Prokážete-li dostatek znalostí a dovedností, jež musí Jedi ovládat, podám Radě ty nejlepší reference..." poukázal Kolar na cíl mise pro vás dva.
Poté, co obešel astromapy a něco promýšlel, znovu promluvil: "Ovšem tato mise má svá specifika a jedním z nich je účast pětice malých youglingů. Ti budou teprve sbírat zkušenosti a je na vás , abyste jim všemožně předávali své zkušenosti a býli jim oporou při jejich prvním větším dobrodružství... Zvládnete to, padawani?" pousmál se lehce Kolar a podíval se na vás.
Erik se poté chopil slova a pomalu začal: "Víte, mistře Kolare, pro nás je ctí, že si nás Rada vybrala, abychom letěli na Zelos II s mladými padawany a pomohli jim s výcvikem. Ovšem nejsem si zcela jistý, jestli pro ně nebude riziko příliš veliké... Na Zelosu nebylo nikdy dost bezpečno!" starostlivě dodal mladý muž a otočil se k Tobě, jako by hledal něčí podporu v jeho mínění...
"Takže," započal Agen Kolar svou osvětu, "nejdříve bych rád zdůraznil, co je úkolem vás dvou! Letíte na misi s cílem ukázat, zda jste dostatečně připraveni na závěrečné zkoušky. Jelikož jste již v minulosti se svými mistry absolvovali výcvik v Chrámu, ale i mimo něj, jste již způsobilí na cestování po galaxii. Prokážete-li dostatek znalostí a dovedností, jež musí Jedi ovládat, podám Radě ty nejlepší reference..." poukázal Kolar na cíl mise pro vás dva.
Poté, co obešel astromapy a něco promýšlel, znovu promluvil: "Ovšem tato mise má svá specifika a jedním z nich je účast pětice malých youglingů. Ti budou teprve sbírat zkušenosti a je na vás , abyste jim všemožně předávali své zkušenosti a býli jim oporou při jejich prvním větším dobrodružství... Zvládnete to, padawani?" pousmál se lehce Kolar a podíval se na vás.
Erik se poté chopil slova a pomalu začal: "Víte, mistře Kolare, pro nás je ctí, že si nás Rada vybrala, abychom letěli na Zelos II s mladými padawany a pomohli jim s výcvikem. Ovšem nejsem si zcela jistý, jestli pro ně nebude riziko příliš veliké... Na Zelosu nebylo nikdy dost bezpečno!" starostlivě dodal mladý muž a otočil se k Tobě, jako by hledal něčí podporu v jeho mínění...
"V hloubi duše jsem rebel. Kdykoli mi někdo řekne, že trend je takový a takový, hned se vydávám opačným směrem."
Clint Eastwood
Clint Eastwood