výcvik pro Darina Noor (Stev)

[Mandalorian]

Ilum, trosky chrámu

Čekal jsi pár měsíců na nějakého Jediho, který by se objevil na tomto Sílou zapomenutém kusu ledu. Měsíce se nedělo nic a ty jsi se snažil pochytit co nejvíc informací i skryté moudrosti ze zdrojů co jsi zde našel. Bohužel jsi měl povětšinou špatné datakardy a nic převratného jsi se nedozvěděl. Jen se ti podařilo trošičku prohloubit tvé spojení se Sílou a trošku se zlepšit v užívání síly Absorbce. A tvá snaha najít lepší datakardy byla marná, buď byly na místě, kam ses nemohl dostat a nebo je někdo odnesl pryč.
Za tu dobu, co jsi zde byl jsi spotřeboval mnoho ze svých zásob, poté co jsi spotřeboval těch pár z chrámových zásob, co se ještě daly spotřebovat. Ze tvých zásob ti už moc nezůstalo, maximálně na měsíc, možná i trochu víc, kdybys začal víc šetřit.
Seděl jsi na jednom z bočních schodišť, které přečkalo válečnou schodišti bez většího poškození a po několikáté sis četl jednu z těch pár datakaret, které stály aspoň za něco. Venku zrovna zuřila pořádná sněhová vánice a ty jsi stále čekal. Čekal na Jedie, který by sem přišel.
Z tvého studia tě vyrušil lomoz zezdola. Chrám tonul, nebýt temného a zlověstného hučení větru venku v naprostém tichu a každý, byť sebemenší hluk se nesl chrámovými chodbami pěkně daleko. Chvíli jsi byl tiše a uslyšel jsi to zase, nějaké neopatrné kroky, odněkud z nižších pater. Mohlo by to být jen jedno, ale tam jsi nezjistil žádný vstup zvenku. Jeden z mála vstupů do chrámu a nejbližší tvé současné pozici byl rozbitým oknem v nějakém sále v levém křídle budovy o dvě patra níž, jenže to okno bylo pár desítek metrů nad zemí a dostat se tam v takovém nečase by byl doslova nadjedijský úkon. Zezdola se tentokrát ozval hlasitější řinkot něčeho křehkého. Ať už to byl kdo byl a kde byl, nepočínal si zrovna nenápadně.

btw. chrám je oproti tvé přihlášce rozhodně více poškozen

[Stev]

Ilum, trosky chrámu

Náhle se ozval nečekaný zvuk a ve mě hrklo.
Že by se sem přece jenom nějaký jedi vrátil.Proletí mí hlavou a nadšeně vyskočím na nohy a právě pročítanou datakartu odhodím vedle sebe na schodiště.
Počkat počkat musím se uklidnit.Řeknu si a zaposlouchám se do hrobového ticha chrámu.Náhle se chrámem rozlehne další hromový zvuk a po něm další.
Takovýhle lomoz by určitě žádný jedi neudělal.Uvědomím si náhle a začnu nad tím okamžitě dumat.
Takže vím jedno jedi by se takhle určitě nechoval a z toho vyplývá že to asi jedi nebude.No ze současné situace v galaxii vyplývá že musím předpokládat že je to nepřítel.Přemítám v duchu a opět se zaposlouchám do kradmých kroků které se začaly rozléhat po chrámu.
To musí pocházet jedině z té místnosti s tím rozbytým oknem ale jak by se sem někdo tím oknem dostal.Přemýtám neustále dokola a konečně se odhodlám k akci.Vezmu si do ruky světelný meč a co nejtišeji se vydám po schodech do sálu z kterého podle mě vycházejí tajemné zvuky.
Koho tam asi objevím?zeptám se v duchu sám sebe ale pak už se soustředím jenom na jeden cíl a to na ten kdo se to tady prochází po chrámu.

[Mandalorian]

Ilum, trosky chrámu

Sešel jsi o jedno patro níže v naprostém tichu. Ten kdo dělal ten hluk byl potichu. Když jsi začal sestupovat o druhé patro níže rozlehlo se chrámem mocné zařvání. Když jsi vkročil na mezipatro, ozvalo se to zařvání znovu a tentokrát mnohem blíže. Ten někdo se rozhodně pohyboval směrem k tobě. Ovšem nevěděl jsi, zda o tobě ví či nikoliv.
Když jsi sešel i to druhé patro, ozvalo se z chodby do které ses chystal nahlédnout řinčení nějakého skla a zlostné zavrčení. To zavrčení nebylo nikterak hlasité, ale hlavně bylo blízko. Hodně blízko.
Velmi potichu jsi došel ke dveřím, přes které se dalo ze schodiště projít do podélné chodby když sis na podlaze všiml pohybujícího se stínu, který rozhodně nebyl tvůj. Ten tvor se pohyboval po čtyřech a byl v chodbě. Z chodby přišel nečekaný poryv větru a tebe do nosu udeřil výrazný pach mokré srsti.

[Stev]

Ilum, trosky chrámu

Když jsem ucítil pach mokré srsti a zvířecí vrčení ihned jsem si uvědomil že to není člověk ale nějaké zvíře.
"A sakra jestli je to zvíře vyhladovělé tak bude i pěkně nebezpečné.budu si na něj muset dát velký pozor."řeknu si v duchu a pevněji sevřu svůj meč.Náhle mi projede po hřbetě záchvěv a skončí mírným brněním v prstech u nohou.
"Doufám že to není Wampa poněvadž jestli by byla naštvaná byl by to pěkně těžký boj."Proletí mi náhle hlavou a zastavím se na schodišti.
"Takhle se tu nesmím zastavovat buďto se vrátím a schovám se a nebo sejdu dolu a vypořádám se s tím."řeknu si v duchu a opět se rozejdu.
"Hlavně nesmím zpanikařit."opakuju si neustále v hlavě a pomalu se začínám uklidňovat.
"Takže pořádně se zkoncentruju a pak se postavím tomu co je v té chodbě s klidem."řeknu a začnu se ukliďnovat.
"Nejsou žádné emoce, jen klid
Není žádné nevědomost, je jen poznání
Není žádná vášeň, jen vyrovnanost
Není žádný chaos, jen harmonie
Není žádná smrt, je jen síla

Při užití Síly musí Jedi zůstat v souladu s ní
Jakékoli jednání v nesouladu vyčerpává jeho moc
Síla je vytvářena a podporována životem.
Jedi chrání život
Jedi nikdy nejedná z nenávisti, zlosti, strachu nebo agrese
Jedi musí jednat, když je klidný, sebejistý a v souladu se Silou
Jednat ve vzteku znamená přivolávat temnou stranu a riskovat vše, pro co Jediové žijí
Rytíř Jedi vždy jedná dle Kodexu
Zabíjení je špatné."Zopakuji si v duchu kodex pevněji uchopým meč a poté vkročím do chodby kterou se rázem rozlehne tlumené vrčení vybromeče.

[Mandalorian]

Ilum, trosky chrámu

Ocitl ses v celkem široké chodbě, klidně by ses v jejím středu mohl pohodlně rozpřáhnout mečem a zbylo by u obou stěn něco místa. Stal jsi levým bokem ke dveřím na schodiště, jílec zapnutého vibromeče pevně sevřený v ruce a díval ses na návštěvu.
Návštěva byla ještě větší, než se z jeho stínů stálo. Tvor měl něco kolem tří metrů a zatím si tě nevšiml. Tvor očuchával svazek kabelů co byl vyržený ze zdi. Zda jej vyrval on však nebylo možno přesně říct. Tvor o tobě nevěděl, než se otočil vítr a ten přinesl tvůj pach k němu. Tvor pokrytý hustou černou srstí se k tobě rychle otočil, mnohem rychleji než bys vzhledem k jeho stavbě těla pokládal za možné. Postavil se na dvě nohy, bylo vidět, že má kolem půl čtvrtého metru na výšku, a otevřel na tebe tlamu. Tlamu plnou ostrých zubů ve třech řadách a silně zařval.

[Stev]

Ilum, trosky chrámu

"Tak takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval."Řekl jsem si ihned v duchu a začal jsem si nadávat do blbců že jsem udělal takovouhle základní chybu a vrhnul jsem se do boje před pořádným průzkumem okolí.
"Teť se ale musím soustředit abych měl alespoň nějakou šanci v tomto boji zvítězit."Proletí mi hlavou a já si cvičně míchnu mečem abych si vytyčil jak veliké nápřahy mohu použít v teté chodbě.jak jsem zjistil klidně jsem mohl využít celou délku meče a paže a ještě zbíívalo dost místa na obou stranách.
"Aspoň něco je dobré."Řeknu si se slabým úsměvem a znovu se zahledím na zvíře.
"Tak tohle je pěknej průšvich."Prohodím do větru když se zvíře zvedne do své obrovské výšky a vycení na mě tlamu zubů.
"A jak rychle se otočil tohle nebude jen tak lehký boj."Uvědomým si v duchu a pomalu začnu pochybovat nad tím jestli jsem udělal správně když jsem sem vlezl.Rychle tyhle myšlenky zaženu a pěvně uchopím meč a začnu se hluboce koncentrovat a propojovat se se Silou.
"Tak pojď."Zavolám na něj nakonec připraven zaútočit hned jak se na mě vyřítí.

[Mandalorian]

Ilum, trosky chrámu

Tvor na tebe i nadále cenil své zuby a začal zvedat do výše svůj tlustý ocas. Nechal ho vztyčený do své plné výšky kratičkou chvíli, pak temně zavrčel a rozběhl se po čtyřech k tobě. Jak běžel, hlava se mu divoce kývala ze strany na stranu, ale ocas udržel stále rovně vztyčený, i když pokrčený.
Když už byl kousek od tebe, zčistajasna uskočil stranou a snažil se tě obejít po levé straně.