Po stopách minulosti (výcvik pro Lili Treeglow)
Napsal: 24.12.2011 20:02:36
Prolog:
Od dob, kdy ses setkala se svým... mistrem? Zachráncem? Poručníkem?... se ti obrátil život naruby. Ne že by sis na něco mohla stěžovat. Joscelin Argent zajímavý tvor.
Pochopitelně, dost ti toho unikalo, protože jsi byla dítě.
Ale i tak se k tobě dostávaly střípky informací.
Některé z nich jsi mohla doceňovat až ve chvíli, kdy jsi získávala rozum a rozhled.
Třeba adopci, díky níž ses stala nepřímo Joscelinovou neteří. Tví nevlastní rodiče patřili k vysoce postavenému traiskému rodu, rodu, z nějž pocházela zesnulá králova manželka, a zdálo se, že to berou především jako určitou zpětnou laskavost vůči Joscelinovi. Příliš času jsi s nimi netrávila, jestli jsi je viděla celkem pětkrát, tak to bylo hodně – ale nezdálo se, že by jim to vadilo, a tobě už vůbec ne.
Samotní Argentové byli po několik generací dědičnými vládci Traisu, planety ve vnějším okraji galaxie, jakých se najde třináct do tuctu. Po smrti svého staršího bratra byl Joscelin logickým následníkem. Přesto se z nějakých důvodů držel od vlády stranou, panovnický titul přijal jen do dosažení dospělosti nejstaršího potomka svého bratra.
Výsledek – v současné době vládla Traisu mladičká královna Anabel. Ve svých současných dvaceti byla nádhernou ikonou, tím, co si republikový senát představí jako „osvíceného monarchu“ a v ovacích tleská.
S jejím bratrem Wardem jsi trávila od svého příchodu na Trais spoustu času. Nepostrádalo to logiku, oba jste byli podobně nadají a Joscelin jej prakticky vychovával, stejně jako tebe... stejně jako skutečnost, že Joscelin mezi vámi nikdy nepodporoval rivalitu a vlastně velmi, velmi nerad viděl mezi vámi jakékoli vážnější soupeření.
Ward Argent byl spíše introvertní typ. Podobně jako jeho strýc měl zvláštní zaujetí pro historii a vhled do problémů a filozofických otázek spojených se Silou, který jsi ty coby spíše praktik postrádala. Vlastně tě překvapovalo, že ten tmavovlasý a šedooký kluk – vlastně osmnáctiletý mladík – s tebou dokáže držet krok. V některých věcech tě předstihoval, způsobem, který jsi shledávala absolutně nepochopitelným. Protože, když už došlo na lámání chleba u Joscelinovy pozornosti, byl až na druhém místě. Bez ohledu na všechny nudné debaty o světech a osobách, jejichž jména ti šla jedním uchem dovnitř a druhým ven, bez ohledu na společné příjmení, vlastně bez ohledu na cokoli, bylo minimálně tobě a Wardovi jasné, že kdybyste se ocitli v maléru a váš mistr měl zachránit jednoho z vás – tak by si vybral tebe.
Coruscant, Galaktické muzeum
Diplomatický doprovod. Tak by se dala nazvat vaše mise na Coruscant. Popravdě řečeno, vaším jediným úkolem bylo nespáchat žádný průšvih a seznámit se s planetou. Joscelin Argent se omezil jen na několik doporučení, co by podle něj stálo za to vidět. Jinak jste měli volné pole působnosti. Prázdniny bez jakéhokoli výchovného dozoru, jak to označil tvůj bratranec, protože v traiské delegaci jste byli asi jako osmé kolo u vozu.
Návrat po osmi letech byl... zvláštní.
Pamatovala sis především odvrácenou stranu centra Republiky. Teď se ti nastavovala ta druhá, líbivější. Podstatně líbivější. Na Traisu sis díky výcviku příliš společenských akcí neužila. Teď jsi dostávala příležitost zářit. Něco, co by si málokteré sedmnáctiletá dívka neužívala.
Na druhou stranu, nezapomínali jste ani na své vzdělávání. Pochopitelně při zachovávání inkognita – na to jste byli zvyklí už dávno. A především se nedalo zapomenout na větu: „V galaktickém muzeu jsou uloženy vzácné předměty z tisíců zapomenutých kultur. Mnohé z nich uctívaly temnou stranu.“...
Těžko říct, co jsi od návštěvy největšího muzea v galaxii očekávala. Možná to i ladilo s obrovskými sály připomínajícími labyrint, napěchované předměty ve vitrínách, sochami, ukázkami architektury a množstvím výkladových tabulek. Každopádně jste skončili u obrovské interaktivní tabule sloužící jako rozcestník a mapa, kde je co k nalezení.
Ovšem vyznat se v ní ve chvíli, kdy jen matně tušíš, co se může skrývat pod jakou kulturou, to byla práce pro vraha. Jediné, co připomínalo temnou stranu nějak výrazněji, byla výstava "Temní vládcové sithští".
"Kam plánuješ vyrazit nejdřív?" obrátil se na tebe bratranec s poněkud skeptickým výrazem, který jej neopouštěl většinu vašeho času na Coruscantu. Zdálo se, že v celé akci tuší spíš nějaký test, případně vyšší plán, kterému nerozumí – a patřičně jej to zneklidňovalo.
„Upřímně doufám, že nehodláš znovuzakládat Krath,“ prohodil spíš pro sebe, když tak koukal na orientační tabuli a na tebe a pro změnu zase na orientační tabuli a na tebe.
Od dob, kdy ses setkala se svým... mistrem? Zachráncem? Poručníkem?... se ti obrátil život naruby. Ne že by sis na něco mohla stěžovat. Joscelin Argent zajímavý tvor.
Pochopitelně, dost ti toho unikalo, protože jsi byla dítě.
Ale i tak se k tobě dostávaly střípky informací.
Některé z nich jsi mohla doceňovat až ve chvíli, kdy jsi získávala rozum a rozhled.
Třeba adopci, díky níž ses stala nepřímo Joscelinovou neteří. Tví nevlastní rodiče patřili k vysoce postavenému traiskému rodu, rodu, z nějž pocházela zesnulá králova manželka, a zdálo se, že to berou především jako určitou zpětnou laskavost vůči Joscelinovi. Příliš času jsi s nimi netrávila, jestli jsi je viděla celkem pětkrát, tak to bylo hodně – ale nezdálo se, že by jim to vadilo, a tobě už vůbec ne.
Samotní Argentové byli po několik generací dědičnými vládci Traisu, planety ve vnějším okraji galaxie, jakých se najde třináct do tuctu. Po smrti svého staršího bratra byl Joscelin logickým následníkem. Přesto se z nějakých důvodů držel od vlády stranou, panovnický titul přijal jen do dosažení dospělosti nejstaršího potomka svého bratra.
Výsledek – v současné době vládla Traisu mladičká královna Anabel. Ve svých současných dvaceti byla nádhernou ikonou, tím, co si republikový senát představí jako „osvíceného monarchu“ a v ovacích tleská.
S jejím bratrem Wardem jsi trávila od svého příchodu na Trais spoustu času. Nepostrádalo to logiku, oba jste byli podobně nadají a Joscelin jej prakticky vychovával, stejně jako tebe... stejně jako skutečnost, že Joscelin mezi vámi nikdy nepodporoval rivalitu a vlastně velmi, velmi nerad viděl mezi vámi jakékoli vážnější soupeření.
Ward Argent byl spíše introvertní typ. Podobně jako jeho strýc měl zvláštní zaujetí pro historii a vhled do problémů a filozofických otázek spojených se Silou, který jsi ty coby spíše praktik postrádala. Vlastně tě překvapovalo, že ten tmavovlasý a šedooký kluk – vlastně osmnáctiletý mladík – s tebou dokáže držet krok. V některých věcech tě předstihoval, způsobem, který jsi shledávala absolutně nepochopitelným. Protože, když už došlo na lámání chleba u Joscelinovy pozornosti, byl až na druhém místě. Bez ohledu na všechny nudné debaty o světech a osobách, jejichž jména ti šla jedním uchem dovnitř a druhým ven, bez ohledu na společné příjmení, vlastně bez ohledu na cokoli, bylo minimálně tobě a Wardovi jasné, že kdybyste se ocitli v maléru a váš mistr měl zachránit jednoho z vás – tak by si vybral tebe.
Coruscant, Galaktické muzeum
Diplomatický doprovod. Tak by se dala nazvat vaše mise na Coruscant. Popravdě řečeno, vaším jediným úkolem bylo nespáchat žádný průšvih a seznámit se s planetou. Joscelin Argent se omezil jen na několik doporučení, co by podle něj stálo za to vidět. Jinak jste měli volné pole působnosti. Prázdniny bez jakéhokoli výchovného dozoru, jak to označil tvůj bratranec, protože v traiské delegaci jste byli asi jako osmé kolo u vozu.
Návrat po osmi letech byl... zvláštní.
Pamatovala sis především odvrácenou stranu centra Republiky. Teď se ti nastavovala ta druhá, líbivější. Podstatně líbivější. Na Traisu sis díky výcviku příliš společenských akcí neužila. Teď jsi dostávala příležitost zářit. Něco, co by si málokteré sedmnáctiletá dívka neužívala.
Na druhou stranu, nezapomínali jste ani na své vzdělávání. Pochopitelně při zachovávání inkognita – na to jste byli zvyklí už dávno. A především se nedalo zapomenout na větu: „V galaktickém muzeu jsou uloženy vzácné předměty z tisíců zapomenutých kultur. Mnohé z nich uctívaly temnou stranu.“...
Těžko říct, co jsi od návštěvy největšího muzea v galaxii očekávala. Možná to i ladilo s obrovskými sály připomínajícími labyrint, napěchované předměty ve vitrínách, sochami, ukázkami architektury a množstvím výkladových tabulek. Každopádně jste skončili u obrovské interaktivní tabule sloužící jako rozcestník a mapa, kde je co k nalezení.
Ovšem vyznat se v ní ve chvíli, kdy jen matně tušíš, co se může skrývat pod jakou kulturou, to byla práce pro vraha. Jediné, co připomínalo temnou stranu nějak výrazněji, byla výstava "Temní vládcové sithští".
"Kam plánuješ vyrazit nejdřív?" obrátil se na tebe bratranec s poněkud skeptickým výrazem, který jej neopouštěl většinu vašeho času na Coruscantu. Zdálo se, že v celé akci tuší spíš nějaký test, případně vyšší plán, kterému nerozumí – a patřičně jej to zneklidňovalo.
„Upřímně doufám, že nehodláš znovuzakládat Krath,“ prohodil spíš pro sebe, když tak koukal na orientační tabuli a na tebe a pro změnu zase na orientační tabuli a na tebe.