Jaleer Anaro - Když jsme na to sami

[Gnost Kohn]

Alderaan

Cynan Eberle tě cvičil už pěkných pár měsíců. V jeho domě, téměř vile, na Corellii jsi dostal vcelku malý, ale dostačující pokoj, který sis mohl přeskládat dle libosti. Měl jsi tam postel, dvě skříně, stůl a židli.
Za tu dobu jsi prošel dosti brutálním výcvikem. Celé dny a noci tě nutil cvičit. Často jsi naspal jen pár hodin, nebo taky nic. Učil tě s blasterovými pistolemi, karabinami, velkými puškami a nezapomněl ani na odstřelovací. Mimo to tě učil s vibromečem, nožem, lukem, kuší. Prostě všechno co by se mohlo jednou hodit.
Nyní si tě chtěl vyzkoušet a proto jste odletěli na Alderaan.

Vstávej!
Probudil ses, v momentě kdy ti do klína dopadl batoh.
Cynan byl trpělivý učitel, ale vyžadoval okamžité plnění příkazů a občas i doslova.
Neprobudil ses na lodi, jak jsi očekával, ale na mýtině, nejspíše uprostřed nějakého obrovského lesa.
Takže... je to jednoduché. Není umění někoho ulovit, ale přežít to být loven. V batohu máš pár věcí, přístup na holonet jsem ti vyřadil, takže se musíš spolehnout na to, co umíš.
Máš blaster s deseti střelami a vibronůž. Do batohu jsem ti dal pár věcí, něco se ti hodí, něco taky ne.
Měl na sobě lehkou zbroj s jetpackem, přes rameno na popruhu blasterovou karabinu a na každém stejně jednu pistoli.
Úkol je velice jednoduchý. Něco přes dvacet kilometrů, možná třicet na východ.
Ukázal na východ, který jsi měl za sebou.
Je tam město... tvůj úkol je dostat se tam, aniž bych tě zneškodnil nebo vážně zranil. Střílíš ostrýma... je tady zvěř, ale máš jen deset střel takže.. co si vyrobíš to máš. Jakmile se dostaneš do města, uspěl jsi... pokud ne... za týden se sem vrátíme, nebo tě sem odtáhnu a jedeš odznova a bude mi jedno, v jakým stavu budeš. Kapiš? Máš náskok, dělej.
Pokud by ses podíval do batohu, zatímco ti twi'lek vysvětloval úkol, našel bys tam, svítilnu, ještě jeden nůž, malinkou sekerku, dýchací přístroj, dlouhé úzké lano s vysokou nosností a ještě jedno tlustší s desetinásobnou nosností. Taky jsi mohl najít láhev s vodou, dvě energetické tyčinky, zapalovač a kompas.

____________________________________________________
Snad všechno jasný.. to co máš na sobě je na tobě.
Dále pro začátek:
Nebraň se pocitům, myšlenkám nebo vnitřním rozporům...
Když popisuješ děj, nikdy nehraj za další postavy, pouze za sebe!
Posuň výcvik o kousek dopředu, nepokoušej se o předbíhání událostí...
Hodně štěstí.

[OrionCZ]

Alderaan

Cynan mě probudí z další noční můry. Jako obvykle o smrti mojí matky. Kdybych viděl 50 Nexů, poznal bych z nich toho, kdo ji zabil. Se zamračeným výrazem se začnu prohrabovat v batohu a Cynana poslouchám jen na půl ucha.
K čemu mi je kyslíkový přístroj? Vždyť tady to vypadá na dýchatelný ovzduší.
Rozhlédnu se kolem. Takže týden na to, abych se dostal do města, který je vzdálený 30 km a za zadkem budu mít vás a všelijaké další potvory.
Poznamenám, když si všimnu pohybu v lese.
Nemám šanci. Zatvářím se kysele a na Cynanův povel si nahodím batoh a sprintem se rozeběhnu do lesa.

[Gnost Kohn]

Alderaan

Twi'lek se usmál a sedl si na připravený kámen, jakmile jsi vyběhl.
Hodně štěstí!
Zavolal ještě, ale to už jsi byl relativně daleko.
Běžel jsi mezi stromy v nízkém porostu. Zdálo se, že za tebou neběží, ale možná bys to stejně nezjistil.
Po chvíli jsi začal cítit, že tímhle tempem až zas tak dlouho pokračovat nebudeš moct. Zastavit jsi ale nemohl, nebo spíše nestihl, neboť jsi nyní civěl do hlíny. Ležel jsi na břiše na zemi.
Nic se ti nestalo, ale zaklpl jsi o nastražený drát. Kdyby se jednalo o minu, nebylo by to pěkné.
Ve tvém okolí se hýbaly jen listy a tráva, cítil jsi poryvy větru a pomalu zapadající slunce, které prosvítalo skrze stromy.

[OrionCZ]

Alderaan

Vstanu a opráším si kalhoty.
Pro příště radši pomalu a opatrně. Zabručím.
Rozhlídnu se kolem. Ale je docela pěkně. Zajímalo by mě co je tohle za planetu.
Pomyslím si a všimnu si zapadajícího slunce.
No, chodit v noci asi nebude nejchytřejší. Jednak se člověk unaví a jednak nic nevidí.
Rozhodnu se jít tak dlouho, dokud bude vidět na cestu. Až zapadne slunce vylezu na nejbližší vyšší strom.
Zapalovat oheň by byl čirej nesmysl a na stromě by mělo být bezpečno.
Ale i přesto si raději dám blaster tak, abych ho mohl co nejrychleji tasit.

[Gnost Kohn]

Alderaan

Ušel jsi možná dva kilometry. Trochu se setmělo, ale ne tolik. Pořád šlo vidět dost dobře.
Nyní tě zastavila řeka. Byla docela rozprouděná, nevěděl jsi navíc jak je hluboká a proud nebyl nejslabší.
Na obou stranách břehu vyrůstaly silné vysoké stromy, větve, které by tě unesly rostly ve výšce minimálně metru nad tvojí hlavou a výše byly tak husté, že jsi nedokázal rozpoznat jednotlivé větve.
Nezapomeň, že jsem pořád tady.
Každé slovo se ozvalo z jiné strany a vzduch prořízl blasterový výstřel.
Tik tak.

[OrionCZ]

Alderaan

Po chvíli chůze jsem došel k řece. To znamenalo zdroj pravděpodobně pitné vody.
A nejen to, o kousek dál se nacházely poměrně husté stromy, které by mě pravděpodobně unesly.
To všechno bylo ohromně fajn, tedy do té doby, než se ozval můj učitel a hned po něm i jeho blaster.
Jak mám k sakru utéct trénovanému a zkušenému lovci?
Pomyslím si. Beze spánku moc dlouho nevydržím, to jsem věděl sám.
Únavou bych brzy začal dělat chyby, které by byly fatálnější, než to zakopnutí před tím. Ale zůstávala otázka kde spát?
Učitel jednak mohl poměrně dlouho vydržet bez spánku, jednak měl jistě nějaké povzbuzováky. Já měl jen energetické tyčinky.
A to pouze dvě.
Rozhlédnu se, zda-li by se dalo ze stromu na mé straně řeky přeskočit na druhou.
Vidět ještě bylo, takže by možná nebylo od věci něco ujít.

----------------------------------------------------------------------------
Omlouvám se, že jsem tak dlouho nepsal. Měl jsem nějaké osobní problémy, ale teď už by mělo vše být v pořádku.

[Gnost Kohn]

Alderaan

Podařilo se ti vylézt na strom a po větvi jsi se dostal na strom z protějšího břehu. Větev se pod tebou sice málem utrhla, ale dokázal jsi se dostat až na zem docela bezpečně.
Doskočil jsi na zem těsně vedle něčeho, co připomínalo past na medvědy, kdybys ji sklapl, nejspíše by ti usekla nohu.
Rozhlédl jsi se po tomhle břehu a za křovím jsi zahlédl vyšlapanou cestičku, na první pohled se táhla podél břehu, což ale nesouhlasilo s tím, že máš jít na východ. Podle tvého orientačního smyslu se táhla od severu na jih, možná naopak.
Sekundu na to se ozvalo šustění ve větvích. Náhle se ozvalo a hned utichlo. Cynan ti nejspíše dával najevo, že tady stále je a zatím jsi ho nesetřásl.

__________________________________________________
Nevím jak ty, ale já nepotřebuju spát poté, co jsem se probudil jenom protože je skoro noc.

[OrionCZ]

Alderaan

Až jsem udivil sám sebe, jak se mi podařilo dostat se na druhý břeh.
Ale pro příště... měl bych něco ubrat.
Pomyslel jsem si, když se pode mnou ona větev málem utrhla a já seskočil na břeh.
Co mě na zemi překvapilo byla past na medvědy.
Hm...takže pytláctví tu rozhodně bují. A to by si člověk myslel, že Alderaan je bezpečný.
Zavrtěl jsem hlavou a obloukem se jí vyhl a rozhlédl se. Další zajímavá věc upoutala mou pozornost. Cesta. Ale vedla špatným směrem, přinejmenším to tak vypadalo.
Chm... vypadá vyšlapaně. To by sice znamenalo pohodlnější cestu, ale také pravděpodobně delší s tím, že je tu riziko, že narazím na lidi či na zvěř. A ani do jednoho se mi moc nechce.
Ze zamyšlení mě vytrhlo šustění ve větvích. Reflexy zafungovaly dříve než já. Otočil jsem se a už sáhl na blaster, když mi došlo, že nebezpečí asi nehrozí. To si jen Cynan upravoval své ego.
Povzdechl jsem si a svižnějším krokem se vydal na východ, cestu jen křižujíc. Dával jsem si pozor pod nohy, těch pastí tu mohlo být více.

[Gnost Kohn]

Alderaan

Pokračoval jsi dál určeným směrem. Trávy ubívalo, ale stromy houstly.
Najedou bylo ale usazení stromů řidší a ty jsi na stranách začal rozpoznávat, že jsi vešel do nějakého vcelku úzkého kaňonu.
Podle tvých propočtů, jsi jím šel něco kolem kilometru, možná více. Kaňon se začal stáčet a končil slepou cestou. Prohlédneš si okolí. Čím dál více se stmívalo, ale rozeznáš, vchod do jeskyně. Nezdál se zrovna používaný, kolem něj nebylo téměř vyšlapáno a zdálo se, jakoby se tady trávě docela dařilo. Na druhou stranu jsi nebyl v situaci s jednou možnou cestou. Při bližším prohlédnutí tvého tmavnoucího okolí jsi viděl úzkou puklinu ve stěně, kde jsi rozeznával kamenné schody vzhůru.

[OrionCZ]

Alderaan

Sem tam se vyhýbajíc větvím jsem pokračoval ve své odvážné výpravě.
Strom vedle stromu... Fíha, tomu říkám diverzita.
Povzdechl jsem si, ale mé pozornosti neuniklo, že stromů ubývá a ubývá. Až mi nakonec došlo, že se jedná o kaňon.
Past v přírodě.
Varoval jsem sám sebe a znova vytáhl blaster. Kdo ví, co tu může být.
K mému překvapení se ale na mě nic nevyřítilo. A když jsem objevil jeskyni, rozhodl jsem se schovat blaster.
Tak a kudy teď... Jeskyně, nebo schody? Jeskyně je temná... neuvidím na krok. Ale můj drahý učitel snad také ne... Jdeme!
Znova jsem tasil blaster a vešel do jeskyně, opatrně se rozhlížejíc.
Když začala být příliš velká tma, vytáhl jsem svítilnu. Ale svítil jsem jí na zem, nechtěl jsem, aby mě někdo viděl dřív, než já jeho.

[Gnost Kohn]

Alderaan, jeskyně

Rozhodl jsi se pro temnou jeskyni. Vchod vypadal jako přírodní útvar, nebo byl už natolik starý, že už tak vypadal.
Vkročil jsi dovnitř a zapnul svítilnu už asi po třech metrech. Hlína pod tvýma nohama, spolu s kameny, byla řádně ušlapaná, takže zde i přes zřejmě nepoužívaný vchod něco žilo.
Jeskyně se zprvu zdála jako velká temná vlhká místnost, ale nakonec jsi se dostal do chodeb, do temného bludiště. Došlo ti to v momentě, kdy jsi narazil na první slepou chodbu, poté na druhou a na třetí. Narazil jsi na spoustu rozcestí, ale mohly to být ty samé, neboť jsi určitě bloudil v kruzích.
Po nějakých deseti minutách jsi však došel na novou křižovatku. Poznal jsi to podle prasknutí, které jsi uslyšel, když jsi špápl na jednu z mnoha kostí, kterými byla poseta zem. Byly různých velikostí a tvarů, takže bylo těžké odhadnout, čemu patří. Z pěti cest byly dvě pokryté úlomky kostí, jednou jsi přišel, jedna byla ušlapaná a poslední spíše nepoužívaná.
Byla tady větší zima než venku, několikanásobně, všude po těle jsi měl husí kůži, dýchal jsi ledová zatuchlý vzduch a nechybělo mnoho, aby ses klepal zimou.

[OrionCZ]

Alderaan, jeskyně

Když jsem nějakých 10 minut chodil v kruzích, hlavou mi probíhaly nejrůznější scénáře. Nejčastěji ale ten, že tu umřu hlady a učitel najde jen mé kosti. Pokud i ty do té doby něco nesní.
Leč nakonec jsem došel na novou křižovatku.
Haleluja, Bůh existuje.
Okamžitě jsem zavrhl cesty pokryté kostmi. Nejsem sebevrah a něco tam zcela jistě žilo.
Váhal jsem tedy mezi ušlapanou a méně ušlapanou. Nakonec jsem se rozhodl pro ušlapanou, učitel mě alespoň bude mít větší problémy stopovat.

[Gnost Kohn]

Alderaan, jeskyně

Nešel jsi zase tak dlouho, než jsi uviděl před sebou světlo. Smozřejmě umělé, nejspíše z nějaké lucerny, ale pravděpodobněji z ohně.
O pár kroků později jsi rozlišil ve svitu ohně jeden stín, ale když jsi nakoukl za roh, uviděl jsi asi tři muže sedící kolem ohně. Stěna byla rozdrolená a vylámaná, takže jsi byl schovaný a zároveň jsi tam dírou viděl.
Mluvili jazykem tobě neznámým, a když jsi proletěl místnost, vypadalo to, že tady i spali. Měli tady spacáky, pár beden, zbraní a i zajatce. Byl to malý uzlíček končetin spojených tělem svázaný k sobě. Po chvilce jsi rozeznal modré špinavé vlasy a narůžovělou pleť, což jsi tipoval na zeltronku, ale taky to mohlo být kvůli ohni. Muži se zdáli být zabraní do konverzace, než aby si všímali si všímali svého okolí, ale mohlí být stejně tak vycvičení vojáci a okamžitě tě zastřelit. Navíc jsi měl jen omračovací střely.

[OrionCZ]

Alderaan, jeskyně
Po chvíli jsem zaregistroval umělé světlo. Přimáčkl jsem se ke stěně a zpomalil. Poté jsem opatrně vykoukl zpoza rohu. Když jsem zahlédl živou bytost, rychle jsem hlavu stáhl zpět. Poté jsem vyhlédl ještě opatrněji.
'Tři muži... a jeden vězeň?' Potlačil jsem chuť se tam vplížit a vězně osvobodit, prostě jen pro tu srandu. Navíc jsem měl s pobytem ve vězení své... zkušenosti. Ale byly tu dva problémy. Za prvé, vězeň mohla být past a mohl mě krásně udat, za druhé, ti muži mohli být dobře trénovaní.
Takže jsem zkontroloval jejich vybavení, jestli mají po ruce nějaké zbraně a v jakém vypadají stavu. To jest odpočatě, opile... jakkoli.

[Gnost Kohn]

Alderaan, jeskyně

Několikrát nahlédneš dovnitř, aby si tě nevšimli a zjistíš několik faktů. Jeden z můžu by nejspíše ležel dávno na zemi, nebýt blasterové pušky o kterou se opírá a více spí, než je při vědomí. Na druhou stranu občas promluvil a jedním okem zkontroloval své přátele. Druhý se zdál, jako zabrak, to ti prozradily malé růžky na hlavě, rozhodně vypadal velice mladě, minimálně o deset až dvacet let mladší než ostatní. Nevypadal tak napitě, jako jeho kolegové a v rukou neměl střelnou zbraň, jen si sem tam protočil mezi prsty malý nůž. V pouzdře u pasu mu ale odpočíval blaster a na druhé straně mohl být druhý. Třetí muž k tobě seděl více zády než ostatní a do obličeje jsi mu neviděl. Byl částečně opřen o stěnu a zdálo se, že si něco vyřezává z kusu dřeva, na kameni kousek od jeho ruky ležel blaster a datapad.
Najednou něco heklo. Takový malý krátký zvuk. Ani jeden z mužů tomu nevěnoval pozornost. Asi to nebylo nic neobvyklého a od jejich vězně se to neozvalo poprvé.
Když jsi se podíval tím směrem, zeltronka se dívala přímo na tebe. Zdálo se, že byla vcelku dost pomlácená a měla spoutané ruce i nohy kovovými pouty.