Výcvik pro Anthoniel Abarmo (Needay):Mrtvé Duše

[Gnost Kohn]

Black Bride

Něco tě začalo šimrat u nosu. Pak na uchu, pod krkem a zase se to vrátilo k nosu. Otevřeš oči a uvidíš Gaherisův obličej jen pár centimetrů od toho svého.
Baf! Vstávat... zlatíčko.
O chvilku později si uvědomíš že sedíš na zemi.
Jdeme sluníčko.
Řekl a podal ti ruku, aby ti pomohl na nohy.
Na zádech měl batoh a v jedné ruce držel malý kufřík, taky měl mezi palcem a ukzaovákem pírko z nějakého zvířete, kterým tě šimral.

[Needay]

Black Bride

Povytáhnu nos nahoru a dolu. Jako by mi na něm něco přistálo. Zamžourám a pomalu otevřu oči. Mezitím se to lechtání vrátí zpátky na nos. Jeho snaha mě vystrašit se nepodaří. Rozespale použiju sílu zrychlení s tím, že mu dám facku. Nakonec se zastavím několik centimetrů od jeho tváře a usměji se naň.
Zlato, nech mě hádat. Jsme tu?
Podám mu svojí jemnou ručku, dotknu se té jeho. Vstanu. Prohlídnu si ho jako bych ho ještě nikdy neviděla.
Musím si pro věci.
Pronesu s tím, že se rozejdu pro Blbouna a svůj batoh. Neuvědomuji si ale, že Gatherise stále držím za ruku, takže buď já trhnu s ním, nebo on semnou.

[Gnost Kohn]

Black Bride

Čekala jsi, že se po pár vteřinách zastavíte, ruka, která držela Gaherise se natahovala dozadu, ale pak se ti vrátila ka tělu.
Gaheris šel vedel tebe až do společenské místnosti, pak se zatvářil jako zraněné štěňátko s těma správnýma psíma očima.
Pustíte mě slečno? Já bych rád zavřel všechno co potřebuju, aby mi s tím nikdo neodletěl. Zatím račte vystoupit a počkat v taxi, které na nás čeká hned u východu z kosmoportu.
Pak se ti stejně lehce vykroutil ze sevření a několikrát návl rukou, následoval zvuk, jakby někdo táhl kovovou desku po jiné, skřípění čehosi a vyrazil do kokpitu.

[Needay]

Black Bride

Nečekala jsem, že půjde po mém boku. Dojdeme tak až do místnosti kde doteď protokolární droid v mém vlastnictví dokončoval můj dříve zadaný příkaz. Poohlédnu se po něm. Je tam kde jsem ho nechala. Otočím se pohledem ke Gatherisovy a když chci promluvit, přeruší mě. Pokývnu souhlasně hlavou a pomalu jej pustím. Nechám ho tedy jít.
Dokončil jsi požadovaný úkon?
Zeptám se rázně modráka.
Činnost hotova z devadesáti šesti procent.
Odříká průběh. Rozhodnu se, že by to mohlo stačit. Nasadím mu můj batoh.
Ukonči aktualizaci, zbytek dokončíš později.
Ukončeno.
Odvětí stále stejným tónem. Oba se tak vydáme k rampě a sejdeme po ni dolů. Spatřím denní světlo planety Ord Mantell. Zatím jsem tu nebyla, ale vypadá to tu úchvatně. Tak futuristicky ale přitom je vše nějak šetrné k přírodě.
Následuj mě BT-3PO.
Dojdeme spolu až k přistavenému taxi.
Pomozte mému droidovy dovnitř.
Spíš jako prosba to zní jako rozkaz pro šoféra. Sama si pak sednu na kovovou bednu opodál. Čekám až si Dorn dohraje.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Rodianský taxikář zatleskal a po chvilce dostal droida do taxíku. Po chvilce došel i Gaheris, kteřý za sebou táhl ještě jeden kufr, takže měl plné ruce. Rodian k němu příspěchal, kufr a manší kufřík si od něho vzal a strčil je do kufru.
Nejeli jste moc dlouho, ani né tak dlouho, jak z Chrámu Jedi do hotelu Imperial na Coruscantu.
Taxikář vás vyložil před hotelem Modrá Ústřice a ještě vyložil Gaherisovy kufry, ten mu pak zaplatil a rodian odjel.
Půjdeme rovnou do pokoje, čekají nás a připravili ho, nerad se s něčím otravuju na recepci...
Gaherise protáhl a kufr si připnul na záda, kufřík si vzal do ruky a batoh přehodil přes jedno rameno.
Si připadám jak na frontě když člověk nosí munici...
Usmál se a vyrazil do hotelu.

[Needay]

Ord Mantell

Sleduju zelenokožce jak se vtipně snaží dostat Blbouna do vozu. Křiknu po Rodianovy poznámku.
Né aby, jste mi můj majetek poškodil.
Zamračím se naň. Chvilku jsem se chtěla porozhlédnout okolo, ale Gatherisovy to trvalo daleko méně parseků, než jsem očekávala. Obdaruji ho milým úsměvem.
Jako by, ses chtěl stěhovat drahý.
Doslova vytřeštím oči na všechnu tu bagáž, co si s sebou táhne na bitevní pole.
Někdy je málo, více.
Pronesu jedno z mouder, které mi vždy říkává mistr. Tak jako i teď možná Gatheris, i já si myslím, že je to pouze hloupá průpovídka. Náš vozka mi připomíná nějakého sluhu. Asi zde moc platících zákazníků nemají, nebo je tenhle opravdu dobrý se vším všudy. Rukama jsem se opřela o bednu a postavila se. Boky se mi mírně při chůzi pohupují. Je těžké někomu, jako mě odolat. Bohužel se zde nesmíme moc předvádět, abychom neupoutali nechtěnou pozornost a pachatel se neskryl, dokud neodletíme s nepořízenou. Proto nemohu použít nic výstředního, jako je mé obvyklé nasedání do vozu, přehoupnutím se přes dveře. Nechám nasednout Gatherise prvního. Následně ladně rukou poprosím lidského Jedie o pomoc při nasednutí. Jednu lodičku opřu o železný síťkovaný schůdek. Druhá noha se dostane do vozu. Usadím se vedle spolupracovníka a nechám si Rodianem zavřít dveře. Oči této rasy, mě vždy fascinovaly. Připomínaly mi hvězdnou oblohu.
Cesta probíhala bez problému a rychle. Nebylo tudíž možné, vlastně ani nutné vézt nějakou zbytečnou konverzaci. Jediné co jsem důležitějšího vyřkla z úst, bylo:
Ups, myslím, že jsem své Ale nechala na lodi.
To znamená, že si budu muset obstarat něco zdejšího. Když už je to líbánkové apartmá, mohli by nám něco dovézt. Tyto myšlenky brzy zažene fakt, zaparkování žlutého vozidla před hotelem daleko menším než byl hotel Imperial na Coruscantu. Velký zářivý nápis Modrá Ústřice mi zněl, no divně. Jako nějakého lechtivého podniku. Nenápadně jsem se zatřásla, vlastně ani nevím proč.
Nechala jsem si pomoci s vystoupením. Posečkala jsem pár okamžiků nežli, byly, vyloženy všechna zavazadla. Včetně protokolárního droida. Po zaplacení jsem jednoduchým „Ano“ potvrdila Gatherisovo oznámení.
Dovnitř jsme vešli společně všichni tři, a zamířili si to rovnou do výtahu. I zde byla nápomocná obsluha hotelu. Opětovně jsem jako vždy pohrdavě tyto tvory pohledem nevyhledávala. Není tu tolik pater, takže výjezd byl opravdu krátký, až by si to někteří vzali raději po schodech. Z toho by Gatheris moc velkou radost neměl. Už takhle se ze svých zavazadel, netvářil zrovna načeně. Větší otrava by to byla pro portýry, kteří by se s nimi táhnuli.
Náš pokoj je krásný, romantický. Většina nábytku, včetně zdí, je zde tónováno do červené a hnědé. Blbouna nechám stát vedle dveří. Batoh mu však zabavím a položím jej vedle manželské postele. Kouknu co dělá můj spolubydlící.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Gaheris položil kufr na zem, batoh i kufřík na stůl a sedl si na gauč.
Nenechala... mám ho v kufru.
Už vypadal relativně normálně a zdá se, že nad něčím přemýšlí. Je něco po poledni a a oba jste měli prakticky jen snídani, Gaheris teda před pěti hodinami, ale zas tolik toho v té misce neměl.
Asi bych objednal jídlo, když už máme ty líbánky...
Usmál se a lehl si na gauč.
Po jídle se asi půjdeme podívat na... tam... víš co... bezpečnost, já si obhlédnu pár míst činu a ty zatím prověříš důkazy, projedeš seznam podezřelých, podíváš se na to kde se staly vraždy a tak... jeden za druhým pak dojdeme...
Dál ležel na gauči a zdálo se, že pomalu usíná, protože začínal mluvit pomaleji a spokojeněji.

[Needay]

Ord Mantell, hotel Modrá Ústřice

Jsem docela zaskočena tím, že mi mé pití vzal. Vypadá to, že bude chtít, abych se podělila. Na to že jsem dneska snídala, nesnídala, nemám vůbec hlad.
A tak můžeme si dát něco na zub.
Odpovím stále stojíc vedle postele. Meč si odepnu z podvazku, a aby nebyl na veřejnosti vidět, umístím jej K ledvinám.
Zdá se mi, že toho mám na práci daleko víc než ty.
Neříkám to nijak zvláště dotčeně. Mezitím usne a já se vydám k němu. Celý pokoj funguje jako jedna místnost, obývací pokoj je tak spojen s ložnicí. Koupelna je u vchodových dveří.
Prohlédnu si spící nemluvně a uculím se.
Nejspíš toho na něj bylo v poslední době dost.
Zapřemítám a skloním se k jeho tváři. Krátce se dotknu svými rty, těch jeho.
Když už máme ty líbánky.
Rozhodnu se, že jej nechám prospat a zamířím si to k stále čekajícímu droidovy v předsíni. Vypadá tam jako nějaká číhající ochranka. Zapnu jeho ukryté nahrávací zařízení a stejně tak dobře skrytou kamerku. Podívám se z blízka do ní. Na záznamu tak bude moje přiblížené oko. Nechci spolubydlícího vzbudit a tak pouze ukáži droidovy aby mne následoval ven. U vchodových dveří se rozhlédnu, zda nás někdo nesledoval.
Zamíříme si to na místní stanici bezpečnosti.
Řeknu směrem k droidovy. Výtahem se dostaneme až zpět k recepci. Zavolám si taxi a půjdu jej vyčkat ven.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Taxík tě zavezl před budovu planetární bezpečnosti, kde už si tě převzal nižší důstojník. Zavedl tě do kanceláře nejspíše zdejšího velitele, který po chvilce přišel.
Velitel se ukázal být durosanem zhruba stejně vysokým jako ty, u pasu měl blaster a na sobě měl unifromu. Podal ti ruku a s úsměvem oznámil, že všechny informace už zpracoval a dávno poslal už před několika hodinami, ale v případě zájmu má kopie. Pak vzal ze stolu ovladač a ze stropu u zdi vyjela obrazovka. Pak vzal do ruky datapad a něco na něm naťukal. Na obrazovce se objevila mapa části města a pak obrovských lesů, kde byla taky řeka a nějaké hory. Zase něco naťukal a vyskočilo několik rudých teček, asi jedenáct.
Tady všude se staly ty vraždy, místa, časy, oběti, stejně jako způsob spáchání je úplně jiný... žádné spojitosti, pokaždé je způsob stejný, žádné zvukové ani jiné záznamy nemáme.
Pak odložil datapad a ze stolu vytáhl další.
Tady jsou všechny záznamy co máme, jestli chcete. Někdo z našich vás může zavést a projít s vámi místa činnu.

[Needay]

Ord Mantell, stanice Planetární bezpečnosti

Zdravím, říkejte mi Abarmo. Ráda bych informace viděla znovu, nevím, jak moc se od doby odeslání s případem pohnulo.
Prohlížím si zamyšleně mapu, očima si přeměřuji vzdálenosti mezi tečkami.
Proběhla již pitva veliteli? Případně, bylo při ohledávání těl nalezeno něco podezřelého? Máte již nějaké podezřelé? Nebo cokoliv co by mohlo pomoci v objasnění případu? Otisky? Krev?
Zeptám se, načež po velitelovi zodpovězení pokračuji v chrlení dalších otázek.
Chci podrobný seznam obětí, jejich zaměstnání, rodinný stav, a tak podobně. Vše chci mít nahrané v datapadu a ve svém společníkovy.
Poukáži po počítání na prstech při každém vyjmenování jedné položky, na Blbouna.
Ráda bych se nejdřív podívala na oběti, do márnice.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Všichni naši podezřelí mají alibi a málo kdo z nich má nějaký motiv. Otisky nikoho mimo oběti se nenašly, stejně jako krev, jinak bysme pachatele už měli.
Pak ti podal datapad, který před chvílí vytáhl ze stolu.
Jak jsem řekl, tady je všechno a všechno už jsme vám poslali. Jestli si to chcete mít nahrané do droida, udělejte si to sama. Máme s vámi spolupracovat, ne vám dělat sluhy.
Pak si sedl na stůl a podíval se na obrazovku.
Do márnice vás vezme důstojník, který vás zavedl sem, je za dveřmi, stačí mu říct. Já mám ještě práci.

[Needay]

Ord Mantell

Pozor na jazyk veliteli, přijela jsem na toto místo, abych se o vyřešení tohoto případu řádně postarala, protože co? Protože vy jste to nedokázal. To znamená, že oficiálně je ten případ od teď můj.
Zatvářím se velice důležitě a převezmu od něj malé zařízení.
A přemýšlejte, zatímco budu nahrávat ony informace, mohla bych již prověřovat místo činu. To znamená, že ano, požadovaná služba spadá ještě do kategorie spolupráce. Pokud se cítíte jako sluha, tak tedy prosím… Sežeňte mi něco k pití. Víte, kde mě najdete.
Po čas mého dialogu mluvím rázně a se skoro stejnou tóninou hlasu. Otočím se k němu zády a odkráčím ke dveřím s protokolárním droidem v patách.
Respektujte mě vojáku a já budu respektovat vás.
Poslední slova k místnímu šéfovy. Nepadl mi do oka. Krátce pokývnu hlavou ze strany na stranu. Požádám důstojníka zda by zde nebyl někdo, kdo by se o nahrání informací do Blbouna, nemohl postarat. Myslím si, že náš rozhovor s velitelem nejspíš slyšel. Následně bych se ráda nechala zavést do místní márnice.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Velitel tě celou dobu poslouchal s lehkým úsměvem a přikyvoval.
Vy si dávejte pozor na jazyk. Možná jste Jedi, ale jen to z vás nedělá autoritu, navíc respekt se musí získat a zatím jste mě nepřesvědčila o tom, že si ho zasloužíte. Dále... případ je stále náš prakticky máme pokračovat každý jenom na případu budou dělat dvě skupiny a jsem dost zvědavý, jak se poperete s případem bez důkazů, které jsme nenašli ani po hodinách prohledávání míst činů. Navíc nemáte pravomoc zatýkat, nebo dokonce vyslíchat lidi, bež našeho souhlasu, takže si můžete zatknout koho chcete, ale my je zase můžeme pustit a tak dále a tak dále...Můžu pokračovat, nahrání dat z datapadu do vašeho droida vám zabere maximálně dvě až tři minuty, jestli vůbec to, můžete to udělat za chůze, zatímco si budete prohlížet těla v márnici, stačí zadat narhávání a nechat datapad připojený, dále je zde i možnost je nahrát při přesunu na první místo činu. Stačí vám tohle? Já tuhle práci dělal už v dobách kdy vám dali do ruky první meč a řekli zmáčni tenhle čudlík, aby se aktivoval, jednoduše tím chci říct tohle. Naučte se respektu, nechovejte se jako rozmazlený parchant a myslete na to, co si můžete dovolit říct a co ne.
Pak za tebou zavřel, zatímco důstojník dělal, jakože neslyší. Zavedl tě do márnice, kde na tebe čekal lékařský droid s již připravenými několika těly. Na stolech bylo vytaženo celkem devět těl a další mrazáky byly otevřené.
Vítám vás... jdete si prohlédnout ta těla? Doktor příjde hned.

[Needay]

Ord Mantell

Ještě než zavřel dveře, jsem zatleskala.
Myslím, že jste prošel testem. Bude mi ctí s vámi spolupracovat.
S nahráním dat měl ten hlupák pravdu, opravdu se to dalo i s mojí technickou negramotností, zvládnout během cesty. Po vstupu do místnosti nechám Blbouna vyfotit si každé tělo. Sama dojdu k prvnímu z nich.
Důstojníku, jak moc informací uniklo na veřejnost? Nakolik vraždy pozměnily chování občanů?
Zeptám se jej laskavým tónem, takovým, který s tím předchozím neměl prachsprostě nic společného. Mezitím vyčkávám na příchod doktora.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Uniklo? O čem to blábolíte.
Ozvalo se z chodby a o vteřinu později se objevil doktor. Bith v dlouhém bílém plášti ti potřásl rukou a stoupl si k jednomu z těl. Důstojník mezitím zmizel a nechal vás o samotě.
Doktor Dal'Garvin rád vás poznávám. Jinak podezřelí skoro nejsou, lidi ví kdo byl u výslechu, kdo a jak umřel kvůli identifikaci a informovanosti. Většina lidí, teda skoro všichni se drží ve městě. Jinak ohledně těl, podle velitele je jen jeden pachatel. Zvláštní je, že se nenašlo prakticky nic, ani mikrostopy, které jsou prostě vždycky.
Doktor si odkašlal a pohledem přeletěl těla.
Tak začneme, první tělo ožrané zvěří, příčina smrti je přerušení míchy nožem. Druhé tělo, zlomený vaz maskovaný jako pád z výšky, ten byl až post mortem. Třetí chudák poleptaný kyselinou.
Přecházel k tělům a ukazoval ti zranění.
Třetí rozřezaný plazmovým hořákem, nebo světelným mečem. Pak tady máme ženu nabodnutou na strom, zjevná byla silná rána do hrudi, která zároveň polámala několik žeber. Dále uražená hlava, nevíme čím, nejspíše tupý předmět, podle toho jak je lebka promáčklá, takže kámen ale seděla by i pěst, ale kdo urazí pěstí hlavu. Šestý byl oběšený deset metrů vysoko na stromě. Na sedmého pro změnu strom spadl, abych byl teda přesný, někdo ho uřízl a pak spadl. Osmý a devátá zabiti jedným bodnutím vibromečem přímo při souloži, prošlo to srdcem u obou.
Pak přešel k mrazákům, který bylo otevřených asi stejně jako je na stole těl.
Uškrcený, granát unitř těla, z toho chudáka nezbylo skoro nic, utopený, dva další umlácení k smrti, twi'lečka uškrcená vlastním lekku, a rozčtvrcený zabrak, tělo zortrháno, nikoli rozřezáno, z poslendího chudáka se našel akorát prst, mozek a obě oči. Poslední tři podle všeho roztrhala divoká zveř, až na to, že několik otisků zubů odpovídá humanoidním rysům.
Nad něčím se opravdu člověku zvedal žaludek, zvláště v případě chudáka, který byl zabit granátem, kdy byl mozek odložen bokem stejně jako střeva a pár zbývajících věcí jako nohy, jedna ruka a kus hlavy.
Mohu vám ještě nějak pomoci?