Výcvik pro Anthoniel Abarmo (Needay):Mrtvé Duše

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Vešli jste dovnitř a Gaheris s tebou zamířil rovnou do patra po schodech. Pak k tobě nahnul hlavu.
Nejde o rozmazlenost. Každej má jinej vkus, tužby, potřeby a tak dále...
Zašeptal tak, abys to slyšela jenom ty. Vyšli jste schody, patro bylo oproti přízemí poloprázdné a byl z něj výhled jak na přízemí, tak na část druhého patra a ještě výhled do pečlivě udržované zahrady.
Sedli jste si ke stolu pro dva a o sekundu později vyběhlo z mrňavého holoprojektoru ze stropu menu. Číšník už k vám pomalu vyrazil od baru.
Na to že vyrazil pomalu se k vám dostal docela rychle.
Gaheris objednal pití a láhev nějakého vína, zároveň si ještě poručil místní specialitu, nevypadalo, že by si jídelní lístek vůbec četl.
Číšník se pak podíval na tebe a čekal, co si dáš k jídlu ty.

[Needay]

Ord Mantell

Interiér restaurace vypadal impozantně, příliš často podobná místa nenavštěvuji. Snažím se nasát atmosféru, jež je zde příjemně nastolena. Při vycházení schodů, si dávám pozor, abych náhodou nezakopla, když se ke mně nahne, usměji se naň.
Můj pohled na moment zabrouzdá zpět do druhého patra a následně do zahrady. Náš stolek je tak akorát dost velký pro dvě osoby. Usadím se a upravím si konce šatů, abych si mohla dát nožku přes nožku.
Oslnil jsi mě.
Okomentuji výběr podniku, ač to bylo mířeno spíš na jeho osobu. Hned po tom vyjede modravé menu. Dělám, že si jej pročítám, pravdou je že sleduji Gatherise. V mém počínání mě vyruší číšníkův pohled. Svoji neznalost místních pokrmů zakryju tím, že poprosím o to samé co můj společník. Věnuji číšníkovy milí úsměv, který pak přesunu zpět na Dorna.
Pověz mi něco o sobě.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

A co bys tak chtěla slyšet?
Gaheris se na tebe usmál a ne chvíli se podíval z okna.
Hm... tak jo. Budeme to hrát stylem otázky a odpovědi. Ty se na něco zeptáš, odpovíš na to a pak ti na to odpovím já.
Pak se na tebe podíval a začal klepat prsty do stolu.
Nemáš na výběr, ale tak něco ti možná řeknu.
V tom donesl číštník víno a pití, kadému nalil sklenku vína a sklenku s pitím postavil vedle ní. Gaheris poděkoval a na pár vteřin se zahleděl do stolu.
Takže... dokážu si hrát s lidma, zastávám názor, že podvod je to jen, když tě chytí a s kodexem si moc nerozumíme. Teď se ptáš a mluvíš ty.
Zase se usmál, položil si lokty na stůl a dlaněmi si podepřel bradu.

[Needay]

Ord Mantell

A semnou si taky dokážeš hrát? Kodex jsou pravidla, a ty jsou tu od toho, aby se porušovala. Beru je jako sbírku doporučení. S technickými hračkami nejsme zrovna největší přátelé.
Zahledím se na hladinu vína, pak znova pohlédnu na svého společníka.
Ty asi teď, v této neklidné době, nemáš mnoho času na přátele, že? Kdy si myslíš, že to všechno skončí?
Přívětivě se usmívám, v očích mám však mnoho bolesti. Při této mé otázce se mi přehrají bolestné vzpomínky na padlé, na ty, jenž jsem jim nemohla pomoci, nebo… to nedokázala. Válka mi toho vzala mnoho, v mnohém mě změnila. Nevím, jestli k horšímu, nebo k lepšímu. Jedno ale teď už vím, buď zabíjej, bez soucitu, nebo budeš zabita… bez soucitu.
Díky těmto myšlenkám sama zapomenu odpověďěd.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Gaheris se zasmál s promnul si oči.
Hrát si s tebou? Ještě uvidíme.
Jeho pohled vypadal, jakoby přemýšlel nad významem slova.
Nějak jsem nezachytil odpvoěď na otázku, takže nemůžu odpovídat já.
Řekl po chvilce a jenom tak tě pozoroval, prakticky za celou dobu mlčení nehl ani brvou, prostě jenom seděl.
Já moc přátel nikdy neměl. Jenom člověka drží zpátky. Nad koncem jsem moc nepřemýšlel. Záleží na definici konce. Neplánuju umřit a je mi jedno, jak dlouho bude válka trvat. Dokud vím, kdo jsem, co dělám a co chci, přispůsobím se všemu.
Odpověděl ti i přes to, že vlastně nemusel. Jeho výzaz byl nyní jaksi prázdný, dá se říct, že bez emocí.
Teď ty, jinak budu už jenom mlčet a na nic ti neodpovím.
Zase se usmál. Pro někoho by byly tyhle "změny nálad" děsivé a pokládal by ho za blázna, ale u Gaherise se to zdálo normální.

[Needay]

Ord Mantell

Nevím, koho mohu pokládat za své přátele, dnes se to dá říci nejspíš pouze o jediné osobě, zbytek už je dávno po smrti nebo pohřešován. Jsem jako prokletá…
Rty se zastaví v pohybu k dalšímu slovu, nutnému k dokončení věty. Obejmu prsty sklenku a svlažím v obsahu ústa.
Život se snažím žít na plno se vším všudy, až totiž přijde temnota i pro mou duši, budu vědět, že jsem ze života vymačkala vše, co mohl jen nabídnout.
Tupě se usměji.
Tahle válka, je jenom šaráda v prokazování si politické a vojenské moci. Nic víc, nic míň. Vždy to tak bylo, a taky to tak bude.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, restaurace

Gaheris jen zíral do stolu. Najednou vypadal opravdu zachmuřeně. Jeho rty se spojily v jednu úzkou čárku a bylo vidět, že nad něčím hluboce přemýšlí.
Přemýšlel i když vám přinesli předkrm, polévku, i hlavní jídlo. Vše to jen beze slova snědl .
Myslím...
Zašeptal po chvilce, kdy vypil celý pohárek vína a nalil si nový.
Pomalu mi začínají zapadat dohromady širší souvislosti. A to díky tobě. Tady jde o někoho, koho jsem znal a až do nedávna.... jsem... myslel, že je mrtvý. Hned ráno musíme vyrazit na tu sithskou základnu. Všechno ti vysvětlím až budeme v hotelu.
Pomalu pohyboval rukama, mával jimi lehce jen tak před sebou do větru, ale ne moc... rozhodně to vypadalo, jen jakoby něco vyprávěl. Gaheris ale vypadal rozrušeně.
Když příšel číštník, Gaheris se jakoby uklidnil... naznačil, že už nic nechce a zaplatil... čímž rozhodnul i za tebe, ale i tak by se toho do tebe už nic nevlezlo, ani dezert.
Po pár vteřinách vstal a lehce se protáhl.
Jdeme drahá... dnes jsem společensky unavený. Strávíme zbytek tohoto večera na pokoji, co ty na to?
Nahodil znovu bezdůvodně masku, zřejmě ho to bavilo natolik, že se k vaší hře uchyloval, kdykoli to šlo.

[Needay]

Ord Mantell, restaurace

Se zájmem jsem ho celou tu dobu kdy bojoval s vlastními myšlenkami, pozorovala. Neřekla bych že zkoumal něco na stolu, nebo že by se nedej sílo před mojí nádhernou maličkostí styděl, něco jej užíralo. Trochu jsem tak posmutněla, mohl to býti zajímavější večer. Pustím se tiše do jídla. Zdá se že jedl pomaleji než já, a to jsou povětšinou mé stravovací návyky uzpůsobené diplomatickým konverzacím, které vedu na misích u večeří s předměty úkolu.
Nechám si též dolít a vyslechnu si jeho usnesený závěr. Pohnu usměvavě hlavou. Nevím, která z mých pronesených pasáží byla tak osudová, aby učinila jeho názory spějící k… jeho známému? Zatím to nechám býti, přec prý mi to vše vysvětlí. Bude na čase, ví rozhodně mnohem víc, než jsem si dosud myslela. Dopiji sklenku.
Tvé nápady se mně stále více začínají zamlouvat.
Napřáhnu k němu ručku, aby mi pomohl vstát.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, hotel

Taxi vás svezl do hotelu, tvůj rytířský kolega zase celou dobu nepromluvil.
Vyjeli jste výtahem, došli k vašemu pokoji, vešli dovnitř. Blboun stál v rohu a jen pohledem přejížděl z jednoho na druhého.
Gaheris si za chůze vyzul obě boty a pak si lehl na křeslo hlavou ke gauči.
Občas přemýšlím, proč musí být všechno tak komplikovaný, ale asi na to mám štěstí.
Řekl a natáhl ruku na druhou stranu místnosti. Tam se zvedl ze stolu malý interkom a vletěl mu do ruky.
Haló? Pokojová služba? Chtěl bych si objednat láhev vína a malý švédský stůl... Namixujte tam nějaký ovoce a co vás napadne. Díky.
Pak ho hodil na nedaleký stolek, vstal a přešel ke svému kufru.
Máme čas, takže mezitím, co si budeme užívat zbytek večera ti všechno vysvětlím. Aspoň, to co mi tak nějak došlo, možná to není pravda.
Mezitím z kufru vytáhl nějaké oblečení a začal se převlékat.

[Needay]

Ord Mantell, hotel

Po prvních minutách mě němota mého společníka přestala bavit úplně. Měla jsem pocit, jakoby jsem byla pouhým duchem a následovala jej po jeho boku. Konečně si mě někdo, respektive v případě Bt-3PO, něco všimlo. Posadím se na gauč a přehodím nohu přes nohu. Počkám, až se odejde převléknout a nebude mi tak věnovat zvýšenou pozornost. Jedním krátkým zatáhnutím rozpustím drdol vlasů a nechám je se svůdně rozbalit.
Takže, drahý… Pochlub se, na co jsi přišel?
Zeptám se. Mluvit může přec i v průběhu změny šatu.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, hotel

No. Možná to s tím nemá moc společného, ale jeden z těch mých mála přátel. Rytíř jedi zmizel. Asi před...
Zarazil se a bylo na něm vidět, že počítá.
Před více jak rokem. Myslel jsem, že umřel. Ale pak se znovu zjevil před třemi měsíci, kdy se pokusil zabít moji bývalou mistryni. Skoro se mu to podařilo, kdybych na tu bombu nepřišel, nebo spíše na něj. Taky mě při tom skoro zabil. Ale dokázal jsem ho stopoval. Coruscant. Alderaan. Balmorra. Arkania. Dorin. Iridonia. Nakonec Ord Mantell. Tady jsem ho ztratil. Naháněl jsem ho skoro měsíc. Rada o ničem nevěděla, bylo to osobní a pak by ke mě strčili někoho, aby mě hlídal, bez urážky. Ztratil jsem ho v horách, zrovna nedaleko místa, kde našli ty zbytky základny. Samozřejmě mě to až do teď nenapadlo, ale mě to připadá, jako dost velká náhoda.
Než stihneš něco říct, někdo zazvonil. Pokojová služba byla nějak extrémně rychlá. Tři tácy vám přistály doprosted místnosti na stůl spolu s kyblíkem ledu, ve kterém byla zabořená láhev vína a dvěma skleničkami.
Gaheris si poté sedl vedle tebe a opřel se.
Upřímně mě nezajímá, kolik lidí kvůli němu ještě umře, zatímco tady budeme. Chci toho bastarda dostat z osobních důvodů, nic víc. Já vím, že to je on.
Pak vzal víno a oběma vám nalil do skleničky.
Chtělo by to nějakou hudbu... nebo večer při svíčkách? Klídek a pohodičku?
Usmál se konečně po více jak půl hodině a natočil se, aby na tebe pořádně viděl.

[Needay]

Ord Mantell, hotel

Někdy máme ztracené věci tam, kde by je člověk hledal, a proto je tam nikdy nehledal. Stačí rozevřít oči.
Odcituji svého milovaného mistra a zadívám se na svoji ruku položenou na koleni.
Rozumím tvým pocitům, nasloucháš srdci, i mysli držící tě na uzdě. Jinak bys při zjištění oné informace na večeři, vyrazil hledat tvého podezřelého ihned a nečekal do rána. Nebo je to snad tím že víš, že rada má nakonec v něčem přeci jen pravdu a necháš se ode mne ohlídat?
Posečkám, až pokojová služba odejde, a vypiji polovinu obsahu skleněného pohárku. Potom jej odložím zpět na tác. Odepnutím miniaturních přezek na lodičkách, umožním jejich hladké sundání. Až teď se upřeně podívám na přítomného Gatherise.
Víš, že ti nedovolím použít civilisty jako možnost nalezení tvého starého známého?
Věta nebyla vyslovována jako otázka, nýbrž jako oznámení, avšak bez žádného výhružného tónu. Můj líbezný hlas neměněn dobrou akustikou místnosti, nenechá žádné možnosti na odpověď.
Příliš přemýšlíš.
Sladce se usměji. Přisunu se k němu, nohy skrčím při položení na podušku pohovky, jednou rukou se opřu o jeho hruď a krátce ho políbím na ústa.
Příští obětí budu já.
Zadívám se do jeho neústupných očí.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, hotel

Na tvůj polibek prakticky nereagoval, sice ho opětoval, ale jeho výraz se neměnil.
Ne.
Řekl, zamřačil se a odvrátil zrak.
To tě nenechám udělat.
I přes to, že byl otočený na druhou stranu vidíš, jak zavřel oči, ale pak se na tebe podíval s klidnějším výrazem.
Byla by to blbost. O mě vědí, o tobě ne, ztratili bysme největší výhodu. Možná to můžou tušit, možná se schovávali zatímco jsi mě tam v lese sbírala, ale je tady šance, že o tobě nevědí. Návnada budu já...
Z téhle blízkosti cítíš Gaherisovy emoce, i když nechceš. Cítíš směsici strachu, nenávisti a zklamání.
A pleteš se. Nejdu za ním z naprosto logických důvodů. On neuteče, čeká na mě. Jinak by nezabíjel tolik lidí. Jsem unavený a jít za ním v tomhle stavu se rovná sebevraždě.
Na Gaherisovi šlo vidět, že má starosti, nebyla potřeba se natahovat k Síle, na něm to šlo vidět.
Hlídáš mě, ale jedeme podle mých podmínek. Pokud ne... nemáš tady co dělat. Tuhle misi dokončím i sám.
Teď už se ti pohledem vyhýbal úplně, bylo jasné, že i přes všechno, co říká má na mysli něco jiného.

[Needay]

Ord Mantell, hotel

Nečekala jsem, že můj ctižádostivý krůček oplatí, hlavně v tomto psychickém rozpoložení když už máme každý za sebou nějakou tu sklenku vína, ale stalo se. Vlastně jsem za to ráda. Nevím proč, tento pocit ještě neznám, řekněme, že rozšířil mojí sbírku. Jeho důrazné Ne, mě však zaskočilo o mnoho míň. Předpokládala jsem zavrhnutí plánů. Vypadám snad, že se o tom chci dohadovat? I přes rozporuplné pocity, nechám doříct mužovu verzi plánu. Stále se o něj opírám malou ručkou v rukavičce. Cítím tlukot jeho srdce a také… Vše co mi trochu snížilo ukazatel nálady. To na co pomýšlí, mě vůbec nedostává k něčemu přirovnatelnému k euforii. Ba naopak. Nechám jej dohovořit, pak však také přihodím svojí částí do díla.
Nepochybuji, že jí dokážeš dokončit sám, ale tentokrát na to nemusíš být sám. Dva jsou víc než jeden.
Jeho unikající pohled nemohu nikterak vyhledat.
Mluvíš o více nepřátelích, a zdá se mi to dost nefér, stát proti neznámému počtu v čele, dej síla ví kým. Je to jako v politice, každý spojenec je krůček k snadnějšímu dosáhnutí cíle. Nenecháš mě to udělat, já tebe také ne. Takže přestrojíme Blbouna.
Kim? Možná opravdu jednou zachrání nejeden život.
Krátce si pomyslím a prsty se od hrudi přesunou k Dornově tváři, kterou na sebe opatrně natočím čelem.
---
!!!!300!!!!

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, hotel

Blbouna... kdo pojmenuje droida takhle pitomě...
Zasmál se a v ten moment z něj částečně negativní emoce odpadly. Prakticky hned na to se ale o centimetr odtáhl a položil se na gauč tak, že se lokty opíral o opěrátko.
Nuže... když teď máme plán na zítřek, potřebujeme ještě na zbytek dneška. Viděl bych to asi takhle....
Podíval se kamsi do rohu a o několik vteřin později začala hrát hudba. Ne potichu, ale ani ne nahlas, tak akorát, aby to nerušilo ani jednoho z vás. Pak se natáhl a dolil ti skleničku, vzal obě a jednu ti podal.
Na zdraví.... ať to zítra dopadne... a na dnešní... improvizaci?
Přiťukl si s tebou a zlehka se napil. Pak vstal, položil sklenku na stůl a rozhlédl se po vašem apartmá. Nakonec ale skončil pohledem na tobě a natáhl ruku.
Jenom mě tak napadlo... smím prosit?
Řekl s úsměvem nyní již "pozitivní" Gaheris a po tom "negativním" nebylo už skoro ani památky.