Výcvik pro Anthoniel Abarmo (Needay):Mrtvé Duše

[Needay]

Ord Mantell

To bude vše, děkuji, doktore.
Usměji se na něj a vyjdu z márnice. Počkám, až Blboun dokončí svojí práci fotografa. Kamera má totiž možnost pořizovat snímky. Proto při své činnosti nevypadá příliš normálně, neb se vždy nakloní nad tělo mrtvého a takhle pokračuje k dalšímu. Mezitím zapnu svůj malý komunikátor. Druhý, který teď nedočkavě vyzvání, jsem při polibku na rozloučenou schovala do kapsy Gatherise. Čekám zda to zvedne.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Komunikátor dlouho vyzváněl, ale pak ho Gaheris zvedl.
Co je!!!
Zařval a slyšíš, že dýchá jako dostihový kůň, určitě běží a podle zvuků asi šlape po trábě a rozráží tělem větve.
Rychle! Nemůžu mluvit!
Ozvalo se po chvilkách a pak se ozvalo několik blasterových výstřelů.
O pár vteřin později se ozval praskavý zvuk, spolu se zavrčením a zvukem dopadu. Chvíli se nic neozývalo.
Zaměř moji polohu. Vem někoho z bezpečnosti, já ty svoje ztratil. Někde v lese. Skoro jsem ho měl a máme další mrtvolu... Než dojedeš, tak tady budu prostě ležet... stejně se nahoru nedostanu sám.

[Needay]

Ord Mantell

Už, už jsem chtěla zavěsit a vrátit se do našeho apartmá, když v tom se ozve parťákův naštvaný hlas. Ani mi ten jeho tón nevadí, jsem ráda, že ho vůbec slyším. Původně jsem se chtěla zeptat co teď dělá, či ho prostě vzbudit v případě kdy by ještě spal.
Co se děje? Kde jsi?
Chladně odvětím, vlastně jsem nad tím, co vyřknu, příliš nepřemýšlela. Potom se však ozve ticho, zpanikařím.
Gatherisy? Gatherisy? Dorne!
Mluvím teď hlasitěji, v očích mám obavy. Do nich mi však nikdo nevidí, neboť jsem otočena čelem ke zdi. BT-3PO si mě prohlíží svým obvyklým tikavým pohledem. Uleví se mi, když znovu promluví. Zní mi v pořádku.
Zaměřuji zlato…
Prsty zmáčknu určitou sekvenci a přístroj mi doslova ihned vyplivne Gatherisovy souřadnice.
Mám tě. Hned tam budu, jsi raněný?
Optám se ho, načež rozkážu Blbounovy počkat zde. Sama se potom spěšně odeberu zpět k velitelově kanceláři a tentokráte se slušně dožádám jeho času. Jestliže mi otevře tak se mírně ukloním a spustím.
Předně bych se chtěla omluvit za minulé chování, a teď, máme dalšího mrtvého. Můj přítel byl v patách pachatele...
Nebo byl pachatel v patách Dorna.
Zamyslím se, aniž bych se zastavila při oznamování situace.
Jemu přidělení členové bezpečnosti se mu ztratili, z dosahu. Je zcela možné, že jsou též v ohrožení. Přičemž vás chci požádat o pár vašich mužů, či pojedete-li semnou, byla bych velice poctěna.
Ukážu mu získané souřadnice, které jsou bez mapy stejně k ničemu.
Musíme zajistit místo činu a já zatím vytáhnu ryíře z problémů.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Velitele jsi potkala na chodbě, ten hnedka svolal několik svých lidí. Jely dva speedery. Velitel, ty a další čtyři v jednom a ve druhém dalších pět a doktor. Jeli jste celkem rychle až na kraj lesa, kde jste vystoupili a rozdělili se do skupin podle speederů.
Tvoje skupina šla možná i tři kilometry, než jste uviděli v dálce u stromu opřené tělo a u něho dva členy bezpečnosti.
Došli jste až k nim a uviděli docela velkou a hlavně hlubokou jámu s asi metrovými bodci.
Gaheris sám vypadal, jako by tam spadl. Koženou bundu, co měl na sobě měl na jednom rameni trochu rozřízlou, neprošlo to přes všechny vrstvy, dále rozhodně na jeden bodec spadl přímo, protože měl viditelně roztrženou bundu od hrudní kosti po rameno, rozhodně se zdálo, že ji má vyztuženou pro tyto speciální případy. Dále měl několik tržných ranek na obličeji, hematom na spánku u levého oka a roztržený ret.
Dostal mě tam, kam chtěl. Kdyby mě chtěl dorazit, tak to udělal, chce si se mnou hrát. Měl na sobě helmu, nebo masku... do tváře jsem mu neviděl. U těla zůstali ostatní, takže asi víte, kde je. Můžete mě tady nechat, a jít k tělu, mám na datapadu mapu, vím kde je, dojdu tam.
Velitel si prohlížel díru a pak přešel ke Gaherisovi.
Hlavně že žijete. Dneska už žádné akce prosím.
Řekl velitel a spolu s ostatními vyrazil pryč.
Gaheris vstal, přešel k tobě a podíval se, jak daleko už odešli, ale pořád byli docela blízko. Něco zavrčel a objal tě.
Je to horší, v pokoji si promluvíme, prohlídneme si tělo a vrátíme se do hotelu, pak uvidíme. A vím, asi nebylo nejlepší sem chodit sám, ale možná jsem je takhle vylákal, kdo by šel proti dvěma rytířům.
Pak tě pustil a pomalu vyrazil směrem, kudy šel velitel s ostantími, udržoval si dost velký odstup, abyste se mohli relativně normálně bavit, možná více potichu, ale němli by vás slyšet.

[Needay]

Ord Mantell

Šli jsme celkem dlouhou dobu lesem, mám docela obavy o Gatherise. Obezřetně se rozhlížím. Nerada bych aby na nás něco skočilo. Snažím se ho vycítit po síle, myslím však, že se svoji přítomnost bude snažit maskovat, aby se to nevrátilo a nedorazilo jej to. Brzy si jej všimnu a dojdeme až k němu. Já nepatrně zrychlím chůzi, takže se dostanu do čela skupiny. Jsem zticha, dokud se ochranka i s velitelem neodeberou, k místu kde se má nacházet ta mrtvola. Donutím se v úsměv, a přivřu nad Jediem oči. Jakmile mne obejme, dám mu ruce kolem pasu a hlavu položím na jeho rameno.
Není ti nic? Takhle mě příště nestraš. Prostě řekni: jsem ok, nebo tak něco.
Vyslechnu si jej. Souhlasně přitakám.
Máš pravdu, ale příště se místo spaní semnou poradíš.
Jdeme vedle sebe, chvíli jsem ticho, pak však v případě jestli nezačne mluviti první on, ticho prolomím.
Viděla jsem ty těla. Myslím, že to neudělal člověk. Možná je člověkem jen z půlky. Blboun má pořízené fotk, na pokoji ti je ukáži.
Oznámím mu.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Já ta těla viděl na fotkách už na Coruscantu. Neptala ses...
Trošku zaskučel bolestí a chytil se za žebra.
Tohle musíme vyřešit my, oni dělají dobrou práci, ale tohle nezvládnou, budeme rádi když to dokážeme sami. Rozhodně si drž světelný meč po ruce, já už dneska proti jednomu bojoval.
Pak se zastavil a rozhlédl se.
To tělo prakticky ani nepotřebujeme vidět, víme kam jít, tak budeme dělat že nás to zajímá a v hotelu vymyslíme plán.
Pomalu jste došli k místu činu, kde už byli všichni a postávali tak, aby nezavazeli a kryli oblast. Tři speedery byly zaparkované nedaleko a kapitán s doktorem klečeli u těla.

[Needay]

Ord Mantell

Takže by bylo na čase taky se zeptat, jestli máš všechny končetiny. Neodpověděl jsi mi na otázku na tvůj stav.Pokusím se jej podepřít.
Vydrží to tvé ego?
Zachechtám se. Pak však pokračuji ve svém skromném výslechu.
Meči? Takže Jedi?
Napadnou mě také sithové, ale to je téměř nesmysl.Mezitím dojdeme až na místo činu, prohlédnu si z dálky mrtvé tělo. Zajímalo by mě, jakým způsobem jej zavraždil, a jak ho tu Dorn nalezl.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Moje ego? To vydrželo i horší věci. A mečem nevládne jen jedi. Je dost organizací, a lidí mimo řád, které dokáží ovládat světelný meč. Pokud nepočítáme temné jedie.
Došli jste dost blízko na to, abyste oba viděli tělo. Hlavy byla skoro oddělená od těla, teda, jediné co ji drželo byla páteř, zbytek tlákě byl odtržen a ležel kousek od těla.
Něco jsem slyšel, když jsme jeli na jiné místo činu. No.. nemusím říkat co a koho jsem našel.
Doktor vstal od těla a přešel k vám.
Smrt okamžitá, doba smrt ani ne před půl hodinou. Příčina je zřejmá. Víc teď neřeknu a asi ani potom, kromě fyzického stavu před smrtí.
Jakmile doktor domluvil, přišel kapitán.
Kapitáne, mohli by nás vaši lidi odvést do hotelu? Potřebuju si odpočinout, potom budeme pokračovat.
Kapitán přikývl a zase odešel.
Konečně mají stopy, ale budou jim k ničemu, jestli si to tady chceš projít budiž, já půjdu jinak ke speederu.
Řekl Gaheris po chvilce a zdálo se, že se už dostává ze stavu totální unavenosti a hamby z toho, že dostal na prdel.

[Needay]

Ord Mantell

A tvůj typ? Co myslíš, že z těch věcí je tenhle týpek?
Zeptám se, ale to již dorazíme až moc blízko k ostatním, to znamená, že odpovědi se zajisté dočkám až v hotelu. Při prohlížení si tohoto těla se mi udělá až skoro mdlo, je jiné koukat se na mrtvolu už v márnici zakonzervovanou, nebo živou, před tebou stále krvácející. Přimhouřím oči. Nemůžu od té hnusné věci odtrhnout pohled, co když nás ta potvora sleduje a teď se někde na stromě směje?
Co dělali ti lidé v lese?
Zeptám se, sama si v duchu odpovídám, novinář? Hlupák? Spolupachatel?
Pojedeme drahý, nebudu se tady toulat, stejně už pachatel nejspíš vzal kramle.
Doprovodím ho k vozidlu a sama nasednu, čekám co se bude dít dál.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell, hotel

Vysadili vás před hotelem. Gaheris už šel sám. Dorazili jste až do pokoje. Gaheris si sundal bundu a hodil ji na stůl. Pak si rozepl podpažní pouzdro se dvěma malými blastery a světelným mečem, to letělo za bundou stejně jako opasek s druhým svetelným mečem.
Jsou dva, jeden je měňavec, druhýho jsem kvůli helmě nepoznal, ten měl meč, meňavec je zrovna jeden z těch druhů, co dokáže prakticky cokoli, tak ho nepoznáme.
Pak vytáhl malý kufříček, který položil na stůl a otevřel. Kufřík se potom ještě rozložil. Profesionální minilékárnička. Na jendom křidélku, které se vysunulo se objevilo zrcátko. Sedl si na gauč a začal se prohlížet, zároveň, co prohraboval lékárničku.
Au... asi bych se šel podívat na tu bývalou sithskou základnu, ale potřebuju se trošku vzpamatovat. Musíme taky počítat, že půjdeme do pasti.
Pak si asi píchl něco proti bolesti a sundal si tričko. Na rameni i na hrudi se mu začaly rýsovat pořádné hematomy.
Aspoň to nemám zlomený.
Řekl a zaklonil hlavu. Chvíli měl zavřené oči, ale pak je otevřel.
Já mám docela hlad. Co ty?

[Needay]

Ord Mantell

Příliv strachu, který zachvátil moji duši při kontaktování Gatherise, po cestě do hotelu odplul jako voda v říčním korytu. Zprvu jsem se o něj bála, ale jak se zdá tak jeho tělesná schránka je až na pár škrábanců a možných modřin od větví v pořádku, spíš se před námi teď strašně stydí. Celou cestu sedíme ticho, mám jako častokráte zavřené oči a ruce sepjaté v klínu. Nevím co dělal on, možná mě po tají obdivoval a krotil své úchylné choutky.

Brzy jsme dorazili před hotel Modrá Ústřice. Přemýšlela jsem, jestli mu mám pomoci, ale on se sám zvedl a šel po svých bez jakékoliv pomoci. Následovala jsem jej až do naše pěkného pokoje. Odložila jsem svůj pláštík a usadila se na kraj postele. Sleduji jak si svléká své triko. Poslouchám jeho líčení a mezitím si sundám boty.
Jestli půjdeme do pasti, bylo by dobré aby jsi se dal do kupy zlato.
Mrknu naň. Po té se usměji.
Také bych něco zobla. Co takhle navštívit nějakou místní nóbl restauraci? Možná se nám poštěstí něco zjistit.
Bosími nožkami skočím na podlahu a dojdu ke svému batohu, zašátrám v něm a vytáhnu jedny večerní šaty modré barvy a ozdobu na nárty na nohou.
Říkejme tomu třeba team buildiung, zpevnování vztahů.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Já jsem v pohodě pusinko. Bojoval jsem dva dny se šrapnelem zabodnutým v krku, kolem jsem měl jenom obvaz namočenej v bactě abych nekrvácel.
Chvíli se pak díval do rohu místnosti a usmíval se.
Tak jo... skočíme si na jídlo a pak uvidíme.
Přešel zpátky ke svému kufru a z něho vytáhl černý oblek s fialovými doplňky.
Zase se musíme krotit, nemám přístup ke všem penězům.
Zasmál se a začal se převlékat do obleku. Bylo jasné, že tě zkoutkem oka pořád pozoruje.
Mám fakt štěstí na kolegy, teda ne vždycky... jednou jsem nemohl ani zavřít oči, aniž by neměl poznámky.
Pak si sedl do křesla a čekal než se oblékneš ty.

[Needay]

Ord Mantell

Kolik ty si myslíš že se toho do mě vejde?
Zasměji se při jeho narážce na peníze. Uvolním si pásek jenž je už takhle dost volný a rozepnu jej. Umístím ho do kapsy batohu. Na opasku mám připnut pouze komlink a malý vystřelovací hák a také malé nahrávací zařízení.
Já jsem zatím makala pouze s... No to je jedno.
Zakroutím smutně hlavou při pomyšlení na zesnulou dívku. Popravdě jsem pracovala ještě s mým droiem, mistrem, klony a politiky ale ty nepočítám. Šaty mám přehozené přes ruku a na dvou prstech téže ručky mám zavěšené nártové doplňky. Projdu kolem Gatherise a provokačně na něj povypláznu špičku jazyka.
Ty si věříš že mě uvidíš tak rychle nahou.
Zamířím si to do koupelny. Pak se ozve hlasité cvak, jak zapadla západka.
Zavolej ještě prosím na stanici, ať přivezou Blbouna.
Poprosím přes zavřené dveře a rozsvítím si v koupelně. Kouknu se do zrcadla a tiše se rozesměji. Prohlédnu si svoji tvář. Následně od šatů oddělím malou taštičku kterou odložím na umyvadlo. Prohrábnu své vlasy. Sundám si tuniku a legíny. Pohodím je na zem. Následuje je podprsenka...

Po pěti až sedmy minutách se dveře konečně otevřou a já vyjdu ven, ukázat se svému partnerovy. Modré šaty jsou úhledné, žádné vrásnění či tak něco, dlouhé pod kolena, bez ramínek či látky na ramenech vůbec. Šaty na hoře končí v polovině ňader, takže ho mám v plánu provokovat hlubokým výstřihem. Na rukou mám průsvitné modravé rukavičky až něco k loktu. Bujné vlasy jsou vzadu zamotané do jakési bobule, ve před zůstalo pár pramínků stáhnutých za uši.
Myslím že můžeme.
Oznámím mu.

[Gnost Kohn]

Ord Mantell

Gaheris seděl na opěradle gauče, když jsi vešla zpátky do místnosti. Pár vteřin tě jen tak svlékal pohledem, ale pak se usmál.
Blbouna sem dovezou, na nás zatím čeká taxík dole.
Vyjdete z pokoje, Gaheris zavře a pak ti nabídne rámě.
Sejdete dolů, kdy vás recepce pozoruje jako další dva nóbl kretény, kteří okupují takovéto hotely.
Před hotelem na vás čekal taxík, Gaheris ti otevřel dveře a nechal tě nastoupit, pak nastoupil sám.
Můžete jet, jsme domluvení, místo se nezměnilo.
Quarrenský taxikář cosi zachrochtal, nebo možná řekl a šlo vidět jak semu bouřně pohybují chapadla, kteřý má jeho druh kolem úst.
Po čtvrt hodině cesty jste vystoupili, taxikáři bylo zaplaceno, neviděla jsi, kolik mu Gaheris dal, ale následovaly další bouřlivé pohyby chapadel.
Pomalu se začalo stmívat, takže to vypadá na pěkný večer před zítřejší dřinou. Restaurace vypadala zvenku opravdu dobře. Zdálo se, že má dvě patra, včetně přízemí, ale možná je větší.
Spokojená?
Usmál se a otevřel ti dveře.
Nikam jinam stejně nepůjdeme.

[Needay]

Ord Mantell

Usmála jsem se. Ten pohled, který na mě upírá, mám ráda. Informaci o Blbounovy jako bych přeslechla. Vyjdeme z pokoje a já provleču svojí ručku jeho nabídnutým rámě. Stále se culím, po dlouhé době se opětovně cítím šťastná. Konečně mám taky chvilku pro sebe. Žádné nebezpečné přestřelky, únavné honičky, podepisování papírů ani blábolení s těmi hlupáky v senátu. Kráčíme pomalu k výtahu a necháme se svézt dolů. Recepčnímu věnuji pohrdavé podívání se do tváře.

Cesta byla v celku příjemná, není to jako sedět na palubě kráčejícího kolosu. To vás totiž pořád něco tlačí, jeden moment támhle a potom zase tam. Každý moment po boku Gatherise si užívám jako vypití poslední kapky vína. Jako by to byla poslední šťastná chvíle. Myslím, že na tenhle večer budu ráda vzpomínat. Po náročném dni se ráda kouknu na hvězdy, budou brzy vidět. Odtud vypadají nádherně, většina z nich má ale své problémy, jako třeba psychicky narušené vrahy, jako tady.
Spokojená, nebo si myslíš, že jsem nějaká rozmazlená panička?
Zachechtám se, načež vykročíme dovnitř.