CT-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

[Clonetrooper Neyo]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Tunel byl tmavý a nepříjemný na pohled, zdálo se že je nekonečný a plný černých myšlenek. Kroky byli těžké a unavené, někdy sebou šoupaly jindy zas házely jako by se odrážely od energetického pole. Ticho v chotbách nahánělo husí kůži a dávalo najevo přítomnost smrti za každým rohem.
Kéž bych měl aspoň nějakou zbraň...
Položil jsem ruce na svou otlučenou a začouzenou helmu, nahmatal jsem fungujicí svítilnu a zapnul. Kužely svítilen letmě osvítili cestu a odkryly nějaké trosky stropu popadané po otřesu z výbuchu. Bylo vidět že se kolejiště rozděluje do různých směrů a tím se zvyšovala šance že padnem do pasti. Po pár metrech se kroky začaly zlechčovat a měnit na krátké skoky.
Myslím, že dnes mě už nic nepřekvapí...
Povzdechl jsem a vzpoměl si na svou kořist, kterou jsem nechal daleko za sebou. Pootočil jsem hlavu směrem k Theonovi.
Divné je celé tohle místo,
Po dalších pár metrech gravitace zeslábla na tolik, že bylo nutné magnetizovat podrážky. Při pohledu na ostatní bylo patrné že jejich morálka už není to co předtím, včetně mě. Tunel se zdál nekonečný a díky různým uličkám a odbočkám jsem si připadal jako v bludišti. Po chvíli cesty se gravitace opět začala projevovat a před námi se oběvil masivní vzduchotěsný poklop. Kolem něj trčeli zkroucené písty a vyrvané dráty a kabely, které by i jiskřily kdyby tu byl vzduch.
Jedna menší nálož a bylo by po vstupu...
Výraz ve tváři mi zkameněl.
"Se vší úctou madam, rozkaz nelze splnit."
Ohlasil jsem do vysílačky a hluboce polknul.
"Není tu vzduch, roznětky se nezapálí a i kdyby výbušnina by stejně nedosáhla plné energie aby dveře prorazila... Jen by to blaflo."

[Shisco]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Komandér Boleyn se opět naklonila ke Kocourovi, aby si prohlédla schématické výkresy zařízení, které promítal projektorem zápěstního komunikátoru.
"Ta vrata jsou příliš tlustá," zkonstatovala a sklíčeně si oddechla. "Nedokážu je prořezat světelným mečem. Leda že bych vyloženě odsekávala kousky, ale to by trvalo příšerně dlouho a jednotky generála Agmetera na nás spoléhají. Musí být rychlejší způsob, jak se přes to dostat."
Přerušené kabely vytrhané z lišt na zdech a volně visící ze stropu svědčily o skutečnosti, že tenhle průchod byl buď již dlouho nepoužívaný a zchátralý, nebo záměrně poškozený, abyste se tudy nemohli dostat do vnitřní části orbitální stanice.
Vtom jste zpozorovali, že se zemí šíří jemné vibrace. Venku okolo vás panovalo vzduchoprázdno, takže jste neslyšeli, co to je, nicméně všechny přítomné vojáky včetně komandéra to přimělo, aby zpozorněli.
"Co granáty?" nadhodil Sedma. "Jejich síla nebude zdaleka stačit na proražení dveří, ale granát ve vesmíru exploduje a možná by mohl posloužit k odpálení nálože na dveřích."
"No, řekl bych, že granáty budeme potřebovat k něčemu jinému," vložil se do rozhovoru Kouzelník, "Plecháči na šesti hodinách!"
Když ses ohlédl, v dáli jsi uzřel červeně zářící optické senzory šiku bitevních droidů série B2 kráčejících směrem k vám.
Zakkeg se okamžitě chopil své těžké zbraně a rotační blaster započal plivati proti droidům modré paprsky koncentrované destrukce. Pár jich stihl skolit, než i droidi zahájili palbu.
"Buď tohle, něco jiného, ale něco musíme udělat hlavně rychle!" štěkla do komnetu komandér, v tom okamžiku již stojíc vpředu a odrážejíc světelným mečem déšť střel, aby kryla vojáky a ti mohli opětovat palbu.
Střely se míhaly okolo, modré energetické projektily klonových pušek se jakoby v abstraktních obrazcích prolínaly s červenými ze zabudovaných zbraní namodralých, zaoblených droidů bez hlavy, kteří se pomalu, leč jistě přibližovali a v úzké chodbě nebylo kam ustoupit nebo za čím se krýt. Komandér Boleyn vířila světelným mečem, až z ní chvílemi byla rozmazaná zářivě modrá šmouha, a téhle situaci dodávalo zvláštní, strašidelný klid, že se to vše vzhledem k okolo panujícímu vzduchoprázdnu odehrávalo za hrobového ticha...

[Clonetrooper Neyo]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Stál jsem nehybně a střídavě pozoroval velké mohutné vrata a komandéra pozorujíc schéma zařízení.
Zdá se, že jsme na mrtvém bodě..
Pootočil jsem hlavu na stěnu okolo, ze které trčely kabely a zničené těsnění proti vodě a ohni. Pod nohama jsem začal cítit jemné vibrace, jako by se pomalu celá stanice začala odlepovat z místa. Ohlédl jsem se za sebe, ale tam kam světelný kužel z baterky nedosáhl, byla jen černá prázdnota. Opět jsem se podíval na komandéra a tiše doufal že se nic neděje.
Možná bychom se měli vrátit zpátky na loď, dát si panáka nebo raději dva...
Povzdechl jsem.
Celou flašku, nebo dvě.. Jít se vyspat a ráno mít okno.
Na tváři mi vyrazil lehký úsměv.
Tím by se všechno vyřešilo...
Znovu jsem se ohlédl a tam kde před chvíli byla černo černá tma se to hromadilo červenýma světlama z optických senzorů super bitevních droidů B2.
A doprdele...
Jakmile Zakkeg vypustil ničivý rój modrých paprsků, hned jsem si zaklekl a začaly se mi třepat ruce.
Sakra, zbraň, nemám nic.
Začal jsem co nejrychleji přemýšlet.
"Fajn zkusíme to, použijeme granáty na odpálení,"
Bez jakéhokoli přemýšlení jsem se doplazil ke vratům, vytáhl výbušninu, dal roznětku a připevnil jí na spodek.
"Všichni se vzdalte od dveří!"
Křiknul jsem do vysílačky. Jakmile byli všichni v bezpečné vzdálenosti, hodil jsem k náložím aktivovaný granát.

[Shisco]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Situace se s každým úderem srdce zdála bezvýchodnější a bezvýchodnější. Řady bitevních superdroidů vypadaly, jako kdyby nikdy neměly mít konce, třebaže Zakkeg se se svým rotačním kanónem Z-6 činil a stihnul do droidů vysypat již dva zásobníky, krče se za komandérem Boleynovou, aby jej její světelný meč uchránil.
Zatímco jsi upevňoval roznětku na výbušninu, již jsi okamžik předtím přilepil na zablokovaná vrata, s velitelkou se opět spojil generál Agmeter a její komunikátor jej automaticky propojil s vnitřním kanálem jednotky, abyste slyšeli jeho slova.
"Dragosteo, dávejte pozor, velký šik bé dvojek míří vaším směrem!"
Sedma, Kouzelník a Rafan ti hodili po jednom granátu, načež komandér švihajíc světelným mečem kolem sebe odvětila:
"Děkuju, mistře, ale už jsem si všimla!"
Pak se ozval křik, jak někdo dostal zásah. Tentokrát to nebyl nikdo od vás, to Hammer Squad, semknutá vzadu blíže u tebe, kde nebyla pod ochranou komandérova krytí, právě přišla o jednoho muže. Helmu měl propálenou v místě průzoru pro oči, čistý průstřel hlavy, a druhý byl zraněn do ruky.
Pak, když jsi zakřičel, abys varoval spolubojovníky před explozí, velitelka vystřelila dopředu, Sílou se katapultovala do vzduchu a přistála v řadách droidů, kde začala konat spoušť otáčejíc se jako v nějakém tanci. Droidi byli natlačení v šiku jeden na druhém a trvalo jim příliš dlouho přizpůsobit se situaci. A ani těm, co dokázali, se to nepodařilo úplně, protože s každým minoucím výstřelem po Dragostei pálili do vlastních a dalších několik řad droidů se ve snaze komandéra dostat vyřídilo navzájem.
Řada diod na roznětce blikala rychleji a rychleji, vzhledem k absenci ovzduší postrádaje typické zrychlující se pípání. Muži rychle postupovali přes torza zničených superdroidů, zatímco velitelka na sebe přitahovala palbu.
A potom, právě včas, jste zalehli, načež se přes vás převalila tlaková vlna a drobné úlomky střepin vám bubnovaly o zbroj.
Pohled zpátky tě ubezpečil, že výbušnina odvedla svou práci na jedničku a do vzduchotěsných dveří, nyní potrhaných a zkroucených dovnitř jako okvětní lístky jakési očouzené pancéřové květiny, vám vyrobila vchod.
Ovanul vás vichr, jak se vzduch, který v místnosti byl, v okamžiku "otevření" dveří vyvalil skrz chodbu ven do vesmíru.
"Přeskupte se a postupujte!" zakřičel Sedma, střílící vleže ze své DC patnáctky skryt za několika zničenými B dvojkami ležícími na zemi jako za miniaturním zákopem.

[Clonetrooper Neyo]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Rychle jsem sebou šlehl na zem, za torzo mrtvého droida rozstříleného rotačním kanónem Z-6. Výbuch jemně zatřesl zemí a tlaková vlna doprovázená armádou střepin, projela chodbou jako meč droidem. Střepiny bušily do brnění jako bouře na Kamínu a vydávali při tom jemné dunivé zvuky.
Sakra, Snad to vyšlo..
Pozvedl jsem hlavu a ze zatajeným dechem jsem čekal, než se kouř rozfouknutý vzduchem prchajíc z místnosti ustálil, oběvila se ve vratech díra, připomínajíc otevřenou prázdnou konzervu provijantu.
Tak, takhle se dělají zadní vrátka.
Na tváři se mi oběvil úsměv úspěchu a pyšně jsem se převalil za torzo droida nově nedobrovolně ozdobeného střepinamy zabodaných v těle.
Fajn, to bychom měli, co dál? Přeskupit? Postoupit?...
Rozkaz zněl nejasně, ale z taktického hlediska a s dobrým pocitem že na druhé straně bude klid, jsem se začal po čtyřech plazit k mému mistrovskému dílu.
Snad to brzo skončí..
Povzdechl jsem když jsem spatřil prostřelenou hlavu bratra ve zbrani.
Možná bych si mohl přivlastnit jeho zbraň..
Zasekl jsem se v půlce cesty.

[Shisco]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Poněvadž jsi byl nejblíže, vrhl ses k novému průchodu, který sis vyrobil v zablokovaných dveřích, a skrčil se, aby ses jím protáhnul na druhou stranu.
To, že otvor, který exploze do dveří vyrazila, byl tak malý, z jedné strany znamenalo, že se jím budete moci protáhnout pouze jeden po druhém v řadě jako husy a to by si mohlo vyžádat další životy, což by nebylo příznivé, na druhou stranu to ale bylo dobře, protože jakmile se dostanete na druhou stranu, droidi nemůžou za vámi.
Následně ses ale zarazil, aby ses natáhnul pro zbraň mrtvého vojáka z Hammer Squad. Tam, kam odešel, už ji stejně nebude potřebovat. Když ses pro ni sehnul, vystřelila ti bolest do boku, kam tě asi před hodinou sekl vibromečem komando droid série BX.
Ať už ti Doktor píchnul cokoliv, oblbovák pomaličku, ale jistě přestával působit. I komandérovo užití Síly mělo na ránu velmi příznivý účinek a měl bys být mimo nebezpečí, nicméně ani Jediové zázraky neumí a pořád tě zranění oslabilo a brání ti v rychlém běhu.
"Granáty! Použijte granáty!" zvolal seržant druhé čety, a aby muži neohrozili komandéra Boleynovou porcující droidy světelným mečem, vzápětí dodal: "A hažte co nejdál!"
Neozvala se žádná odpověď, leč nebylo to ani třeba. Odpovědí se stalo několik po sobě následujících detonací, které se v okolo panujícím tichu projevily jasnými oranžovými záblesky.
V té době už jsi byl na druhé straně společně se čtyřmi dalšími muži. Ocitli jste se v podobné síni, jako byla ta, do které jste se prořezali hned na začátku útoku na zygerrianskou otrokářskou stanici a kromě všeobjímajícího nepořádku, který zde panoval vlivem vichru, co se vzedmul, než dovnitř proniklo vakuum, a všechno rozfoukal a rozházel napříč celým sálem, tady bylo prázdno a žádní droidi vás zde nečekali.
Kocour následoval hned za tebou a okamžitě se chopil datapadu, aby jej propojil s datovou zdířkou konzole v místnosti a začal pracovat na vyčerpání vzduchu z následující místnosti, aby vám posloužila jako přechodová komora. Po něm přišel Kouzelník s Theonem, následovala Devadesát devítka a muži z Hammer Squad. Jako předposlední prolezla na druhou stranu velitelka a úplně nakonec to uzavřel Zakkeg, udýchaně funící do komlinkové sítě, aby pak prostrčil otvorem svoji Z-6 a za řevu "Jen se nažerte laseru, vy bastardi, tohle je za Rafana!" odříznuté droidy kropil, dokud mu nedojde zásobník.
A než se tak stalo, Devadesát devítka s Theonem mezitím s vypětím sil přisunuli velikou těžkou ocelovou skříň a ještě ji zajistili několika dalšími bednami, aby otvor zabarikádovali a droidi na vás skrz něho nemohli dále dorážet.
"Uf, tak dobrá, vyvázli jsme. Jaký je status?" dotázala se velitelka, jakmile bylo po všem.
"Tři mrtví, Firaxa, Neth a A'den to nezvládli," ohlásil Čuňas, seržant Hammer Squad, a Sedma ho doplnil:
"Z Anvil Squad to nezvládl Rafan."
Zakkeg si povzdechl a se sklopenou hlavou vycvakl ze Z-6 prázdný zásobník, zahodil jej a přebil, stejně jako Kocour se zrakem zabořeným do datapadu vypadal i přes helmu sklíčeně. Hammer Squad na tom sice byla ještě hůř, ale už tak vás z deseti zbylo jenom osm, a to jste se ještě nedostali k druhé části mise.

[Clonetrooper Neyo]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Fajn, fajn.
Co nejrychleji jsem se připlazil k mrtvému vojákovi a natáhl se přes něj pro jeho zbraň ležíc půl kroku od něj.
"Teď si má,"
Při stisknutí hlavně se ozvala památka po vibromeči od komando droida. Rána se trochu zakroutila a začala štípat jako spálenina politá kyselinou.
Sakra, přestává to působit..
Zaťal jsem zuby, z čela mi sjely kapky potu a prudkým pohybem jsem škubl zbraní k sobě.
Uf, snad je plná...
Bolest se zařízla ještě víc a snažíc se jí ignorovat jsem se spocený až na kost převalil na pravobok a snažíc se neskontaktovat ránu s okolím, se opatrným plížením vydal k otvoru. Jakmile jsem prolezl skrz, se za mnou objevilo několik záblesků, nesoucí se až skrz otvor do tmavé místnosti, které osvítily temnotu přede mnou.
Bordel a klid, to je skoro jako doma.
Oddychl jsem si při zjištění, že místnost je prázdná a relativně v pořádku. Odplazil jsem se stranou a jako pytel písku jsem zády přistál na stěně a sesunul se k zemi.
Konečně.
Uchopil jsem zbraň a pomalým lomeným pohybem jsem vyndal zásobník, barva značící minimum munice byl jasný důvod vyměnit zásobník za nový. Poloprázdnou schránku na střelivo jsem prudkým švihem hodil vpřed. Mezitím se do místnosti dostala komandérka a hned za ní lezl Zakkeg jenž začal kropit droidy skrz otvor.
Tohle bude ještě peklo.
S nervózním výrazem jsem si přebil zbraň a opatrně se postavil.

[Shisco]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Na další okamžik bylo ticho a zatímco Kocour zápolil s datapadem ve snaze odčerpat vzduch z následující místnosti a využít ji tak jako přechodovou komoru, ostatní bratři si sedli, aby rozdýchávali situaci, ze které právě vyvázli, a věnovali tuhle tichou chvíli těm, kteří takové štěstí neměli.
Při boji ve vakuu je paradoxně horší dostat lehčí zásah než takový, který člověka na místě zabije, protože jakmile dojde k porušení hermeticky utěsněné zbroje, k zásahu, který by jinak znamenal byť jen škrábnutí, vzduch unikne ven a nešťastník uvnitř se pomalu udusí.
Všeobecné mlčení prolomil až seržant Sedma.
"Kocoure, jak dlouho to ještě bude trvat?"
"Okamžíček, pane," odvětil, zatímco se Kocourovy prsty míhaly po dotykové klávesnici datapadu jako chapadla chobotnice.
"Vypadá to, že se za těmi dveřmi zakempila skupinka Zygerrianů. Nejsou zrovna nadšení, že se jim snažím odčerpat vzduch, a z druhé strany anulují mé příkazy."
Kocour bušil prsty do obrazovky datapadu rychleji a rychleji a zápolil se Zygerrianem za protější stranou dveří, který zas a znovu zarputile anuloval spuštění dekomprese, v souboji dvou odborníků, z nichž ten lepší přežije.
"Pokouším se ho izolovat."
Kdyby byl v místnosti vzduch, dalo by se říci, že zhoustnul, až by se dal krájet. Ani vaše zásoby vzduchu nebyly nekonečné. Kyslíková nádrž vydrží jen něco přes půl hodiny a to vám ještě musí trocha zbýt pro případ, že návrat na Lenience proběhne stejným způsobem jako vylodění.
"Alfe, jak jseš na tom?" ozval se v komlinkové síti hlas Doktora, který zachytil tvé funění a sténání a i z držení tvého těla mohl odpozorovat, že se ti vrací bolesti.
"Nemůžu ti píchnout dalšího oblbováka, dokud nebudeme vevnitř, takže musíš vydržet."
Nato se velitelka, doposud opřená o skříň, jíž jste zabarikádovali otvor v pancéřových dveřích oddělujících vás od víc než stohlavého šiku bitevních superdroidů, postavila a udělala několik kroků k tobě.
"S tím dokážu pomoci i já."
Klekla k tobě na jedno koleno a přiložila dlaň v obrněné rukavici na trhlinu v tvé zbroji po ošetření zranění narychlo utěsněné tmelem, který zabraňoval tomu, aby tě ve vzduchoprázdnu potkal osud tvých bratří.
Bolest pomalu začala ustupovat a sotva ji komandér zatlačila tak daleko, že jsi opět mohl normálněji fungovat, ozvalo se od Kocoura nadšené "A mám ho!".
O několik úderů srdce později se dveře dvoukřídlé dveře zasunuly do stěny. Na podlaze leželi mrtví Zygerriané s typickými zlatočernými ušatými helmami, ve tvářích vepsané posmrtné masky, jak v posledních okamžicích svých životů držíce se za hrdlo naprázdno lapali po vzduchu. Pak jste si mohli povšimnout, že jedno z těl se pohnulo. Sedma jdoucí v čele se nad Zygerrianem sehnul a obrátil ho k sobě obličejem, a když tak učinil, shledal, že Zygerrian není tak úplně mrtvý. Jednou rukou si přitlačoval k obličeji dýchací masku, skrz kterou šel vidět jeho zákeřný škleb, zatímco v druhé ruce svíral podobnou bombu, jakou jsi před pár minutami použil ty, na níž zatím pomalu blikala série diod...

[Clonetrooper Neyo]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Ticho panujicí v místnosti bylo černé a mrazivé, všichni mlčeli, seděli a utápěli se ve vlastních myšlenkách o tom co je právě potkalo. Stál jsem vyčerpaně opřený a držíc rukou díru v břiše o stěnu, kde jsem před pár vteřinama seděl a nabíjel zbraň jenž je položena vedle mě. V obličeji jsem měl zamračený výraz bolesti, jenž postupně vyjížděla napříč levou půlkou břicha.
Tohle je o něco málo horší než kocovina a absťák dohromady..
Zatnul jsem pěst a snažíc se ignoransky myslet na něco jiného, jsem poslouchal Kocoura.
Už to chápu, když se budu moc hejbat bude to bolet víc, když se nebudu hejbat a moc namáhat tak to bolet nebude, ale zároveň to bude bolet taky víc, protože se tělo začne stahovat a tak začne mozek pracovat a bude více vnímat bolest.
Sám trochu zmatený z toho co jsem právě vyplodil za blbost jsem radši začal vnímat okolí.
Ovšem, možná je to taky způsobené nedostatkem kvalitního kyslíku, jemuž není dostáváno kvalitního zpracování.
V téhle myšlence jsem si uvědomil že už začínám být trochu zoufalej a mozek si tenhle stav začíná promíchávat se stavem opilého klona.
"Fajn, nikdy jsem se necítil hůř"
Zrak se mi zabořil do ocelového plátu trčicího ze země přede mnou.
Ještě že přes tu helmu, nikdo nevidí jak se tvářím.
"Blbej už jsem dost, s tím by dokázal pomoci panák, nebo flaška,"
Zrak se přesunul na komándéra jenž se před chvíli opírala o skříň.
Jak? Máte flašku?
Došla ke mě, klekla si a přiložila mi k ráně dlaň načež bolest začala ustupovat a s ní i pomalu roztoucí demence.
Sakra, tak tohle už vícekrát nechci zažít.
Pořádně jsem se probral s čímž se zároveň otevřely dveře, které odkryli pár mrtvol ležíc na podlaze. Šťastný že se můžu bezbolestně hejbat, jsem vzal svou čerstvě přivlastněnou zbraň a vydal se s ostatníma skrz dveře k mrtvolám. Na to se jeden ze Zygerrianu pohnul, při bližším prozkoumání byla nalezena bomba jenž pomalu tikala.
"No máme tři možnosti, buď ty dveře znovu zavřem a necháme to bouchnout s ním, nebo vezmeme bombu s ním, odsuneme bedny a skříně a vykopneme ho k těm droidům i s bombou. A nebo, ji prostě zneškodním."
Při zjištění že už mnoho času není, jsem mu jí vzal a prohlédl si ji.
Je to ta samá co používáme my, jen trochu upravená do vesmíru.
Položil jsem ji na zem, sundal si kleště s opasku a přimáčkl s nimi pojistku, jenž bránila vytáhnutí roznětky a kapsli s náplní pro zapálení. Škubl jsem s ní, čímž jsem ji rozlomil, rychle jsem vytáhl pomalu se zahřívající roznětku a odhodil na druhý konec místnosti. Pak už jsem jen opatrně vytáhl kapsli.

[Shisco]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Sklonil ses nad výbušninou v Zygerrianově ruce a v tom okamžiku se blikání několika světélek na obnaženém tištěném spoji přichyceném k balíku trhaviny zrychlilo.
Natáhnul jsi ruku v obrněné rukavici hermeticky utěsněné zbroje, aby ses bomby chopil, jenže Zygerrian, stále se šklebíce pod svou maskou, byl pořád příliš živý na to, aby ti ji prostě dal.
Chvíli se pokoušel vzdorovat, vzhledem k tomu, že mohl bombu chránit jen jednou rukou, protože tou druhou si musí přidržovat patrně ne optimálně těsnící masku, a ty se nad ním tyčíš s nabitou DC-15S mířící mu hlavní přímo na čelo připravený mu vystřelit mozek z hlavy, jestli bombu nepustí, radši dal nakonec přednost životu před smrtí. Nebo alespoň prozatím.
Úšklebek mu na tváři přiklopenou průhledným náústkem masky zmrznul, pýcha a krvelačnost ustoupila ze Zygerrianových očí a povolil dlaň, načež ses konečně mohl nálože chopit a pustit se do práce.
Diody blikaly v okamžiku, kdy ses chopil kleštiček z defúzního kitu, již skoro rychlostí, při které dojde k odpálení. Konstrukce bomby nasvědčovala, že jakmile Zygerrian nastavil a spustil časovač, už ani on sám to nemohl změnit. Odloupl jsi kryt roznětky a opatrně ji vyňal tak, abys neaktivoval pojistku, nespustila rozbuška a bomba ti nevybuchla přímo před obličejem, načež jsi za sklíčeného pohledu Zygerriana zahodil roznětku někam dozadu mezi harampádí jako nepotřebný krám.
"Úf," oddychnul si Čuňas doposud přikrčený v palebné pozici za rámem dveří a připravený střílet, pokud by se Zygerrian ještě o něco pokusil.
"Tak nějak," zareagoval Sedma a namířil přeživšímu nepříteli blaster na hlavu, zatímco ten se pomalu a s oběma rukama si tisknuvše masku k obličeji zvedal.
"Výborně, Alfe. Ale co teď s tímhle di'kutem?"
Kocour mezitím přešel ke konzoli, kde byla stále aktivní příkazová relace, zavřel za vámi první dveře a pracoval na přečerpání vzduchu do místnosti, v níž stojíte, a následném otevření druhých dveří.
"Přece ho nezastřelíme, když se vzdal," pokračoval Sedma z reproduktoru helmy, když jste mohli opět přepnout z uzavřeného vzduchového okruhu a volně dýchat, "ale s sebou ho vzít nemůžeme, a když ho pustíme, prozradí naši pozici."

[Clonetrooper Neyo]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Tak, to bychom měli.
Stejně jako všichni ostatní jsem si oddychl, bombu jsem odhodil pryč, schoval si veškeré vybavení a s pocitem dobře odvedené práce jsem se vydal k nejbližší stěně. Pomalu jsem si položil zbraň na zem a sedl si vedle ní, ruce jsem si položil na kolena, zády jsem se opřel o stěnu a se zakloněnou hlavou se zarytým pohledem díval do stropu místnosti.
Začínám být na tohle starej a to jsem ani pořádně nezačal...
Oči mi pomalu sjížděli po místnosti dolů a zastavily se na klečícím Zygerrianovi s rukama na masce, kterou si tiskl vší silou na puse.
"Měli bychom ho vyslechnout, zjistit informace o nepřátelských pozicích v oblasti a taky místa kudy se dá nejrychleji dostat tam kam potřebujem,"
Z ventilačních trubek začal syčet vzduch a pomalu vyplňoval celou místnost. Na zápěstním počítači jsem vypnul uzavřený vzduchový okruh a uvolnil jsem dýchací otvory. Sundal jsem si helmu a pořádně se nadechl, otřel si pot z tváře a zase si ji nasadil.
Konečně vzduch, z toho ticha kolem už mi začínalo hrabat.
Opět jsem upřel pohled na Zygerriana.
"A co jiného nám zbývá? Zabít ho je jediná možnost, nebo ho chcete svázat a nechat ho tady? Na našem místě by nás zabil a ani by se neptal, při nejlepším by nás vzal jako otroky. A bylo by jedno že jsme se vzdali."
Vzal jsem zbraň, pomalu jsem se odrazil od stěny a stanul, v ruce držíc zbraň jsem došel až k němu.
"Chápu že vy jediové máte svoje pravidla a nikdy byste nezabili neozbrojeného člověka, ale já jsem voják a tohle je pro mě nepřítel, chce zabít mě a já chci zabít jeho,"

[Shisco]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Když byla místnost, v níž jste se ocitli uzavřeni, opět plná dýchatelného vzduchu, Zygerrian váhavě, pomaličku oddálil masku od hlavy, jíž dominovaly dva špičaté rohy vzadu srostlé s ušima, charakteristický znak této otrokářské rasy. Těkal šedýma očima po místnosti, jako by zvažoval své šance a přemýšlel, zda raději zůstat s vámi či se pokusit utéct.
S přilbou pod paží a druhou rukou svírající zbraň jsi udělal několik rázných kroků směrem k Zygerrianovi a dal najevo svůj úmysl. Komandér Boleynová ti gestem ruky naznačila, ať počkáš, pověsila si vypnutý světelný meč na magnetickou úchytku na opasku a sama se k nepříteli přiblížila na vzdálenost natažené ruky, načež si rovněž sundala helmu a odhalila mladou dívčí tvář s fialovo-růžovou pletí, lemovanou vlnitými modrými vlasy sepnutými do culíku, aby pod helmou nepřekážely.
Pohled jejích očí byl ale tvrdý jako durabeton.
"Otroci. Kde jsou? Kde je držíte?"
"Aga te'rik, dona'y kroo-ta! Peka mis, peka mis!"
"Vypadá, že neumí basikem," povzdechla si Dragostea a změřila si vojáka pohledem.
"Spíš se s námi snaží vydrbat!" zabručel rozladěně Theon, načež popadnul Zygerriana za krk a přirazil ho k duraocelové stěně místnosti, až to zadunělo, přičemž druhou rukou mu přitisknul hlaveň DC patnáctky k hlavě.
"Mluv, ty rohatá otrokářská děvko! Dobře vím, že po našem všichni umíte!" zakřičel skrz filtr v helmě a Zygerrianův obličej se zkroutil do grimasy, v níž se mísil strach se vzdorem, přičemž strach momentálně převažoval.
"Na něco se tě zeptala. Kde držíte otroky?"
"Dole, v jádru stanice," ukázal prstem k zemi, šilhaje do hlavně Theonovy pušky. "Nulté podlaží."
"Čekají nás po cestě nějaká nepříjemná překvapení?" doplnila Dragostea.
"To já nevím," zaskučel Zygerrian, ale podle pohledu v jejích očích komandér s jeho odpovědí nebyla spokojená.
Přejela mu dlaní před obličejem a řekla:
"Odpovíš na otázku."
"Jakmile nastoupíte do centrálního výtahu, zavřou se za vámi dveře a když do deseti sekund nevyslovíte bezpečnostní kód, kabina se elektrizuje. Kód je Grek třicet jedna fialová."
"Děkuji, jste velice nápomocen," odvětila Dragostea, načež Zygerriana udeřila obrněnou pěstí mezi oči a zbavila jej vědomí, načež ten s žuchnutím klesunl na podlahu jako pytel cementu.
"Dobrá, takže my jdeme položit ty nálože. Alfe, kam je navrhuješ umístit, aby měly co nejničivější účinek?"
Tlačítkem na zápěstním komunikátoru zobrazila líně se otáčející hologram stanice.

[Clonetrooper Neyo]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Stál jsem s nachystanou zbraní pár kroků před Zygerrianem a pozoroval jakoukoli možnost, nebo jen náznak menšího odporu. Cokoliv, čím bych mu mohl vypálit díru do hlavy. Prst na spoušti mi jemně tikal z jedné strany na druhou a každým dalším pohybem tlačil na jazýček spouště. Ten jeho výraz v očích dával jasně najevo, že s námi nejedná na rovinu. To se po přiškrcení, hrozbě vystřelení mozku a několika nadávek rychle změnilo a ze Zygerriana začala vypadávat věta. V očích měl zase ten samý výraz, na to už komandér použil oblbovací trik a Zygerrian začal zpívat jak protokolární droid. Za jeho štědrou službu byl obdarován jedním knockoutem přímo mezi oči a druhou pecku chytil při dopadu na zem.
hmm, ta ženská se nezdá.
Prolítlo mi hlavou, sundal jsem prst ze spouště a vydal se ke komandérovi. Pozorně jsem si prohlídl plán stanice a snažil se určit nějaké záchytné body.
"Vzhledem k tomu, že stanice už je tak dost zničená, by stačilo odpálit jen hlavní reaktor, čím bychom docílili že stanice ztratí veškerou energii a hlavní funkce. Možná, by jen stačilo někde najít řídící centrum a zadat na počítači sebedestrukční příkaz, nebo přetížit všechny hlavní zdroje."
Oči mi klouzavě běhaly po projekci ve snaze se něčeho chytit, ale bez výsledku.
Hutt aby se v tom vyznal! Vždyť já ani nevím jak tyhle stanice fungujou..

[Shisco]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

"Hmmm... Taky řešení," uchechtnul se Theon. "Skvělá rána, madam."
"Děkuji," usmála se Dragostea.
"Sebedestrukční příkaz..." komentoval Kocour, přemýšleje nahlas, s helmou pod paží se zamyšleně škrábaje na bradě. "Nemyslím si, že to půjde. Tohle místo nebylo navrhováno jako bitevní stanice. Přetížení uzlů? Ne, to nebude stačit, a i kdyby, tak tady není možnost načasování. Ten, kdo by to udělal, by to musel udělat odsud a obětovat se.
Pokud jde o mě, dávám přednost tomu doručit balíček k reaktoru a udělat staré dobré bum," dokončil a významně na tebe pohlédl, načež si opět nasadil přilbu na hlavu.
Velitelka stisknula tlačítko na komunikátoru a trojrozměrný obraz stanice nad jejím zápěstím se přeskupil v záběry generála Agmetera. Podle všeho teď také nenaráželi na odpor, generál šel volným krokem, v ruce vypnutý světelný meč, hnědý plášť přehozený přes zbroj za ním lehce povlával.
"Mistře, zjistili jsme něco, co budete chtít slyšet. Otroci jsou držení v nultém podlaží, v centrální části stanice. Dá se tam dostat jenom výtahem, a v tom výtahu je past. Musí se deaktivovat kódem, kód je Grek třicet jedna fialová, opakuji, Grek třicet jedna fialová!"
"Rozumím, Dragosteo, děkuju za info. Jak jste na tom?"
"Ty Bé dvojky nás stály další čtyři mrtvé, ale už jsme v hlavní části stanice. Jdeme položit nálože. Dejte nám echo, až budete připravení. Dragostea konec."
Nato si i ona narazila helmici na hlavu a stiskem tlačítka otevřela dveře, palec připravený na aktivačním tlačítku světelného meče.
"Takže, teď najít reaktor."
Velitelka opět zobrazila mapu, nyní v mnohem větším měřítku, aby fungovala jako plán podlaží, na němž jste se ocitli, a když tak učinila, shledali jste, že mapa, kterou Kocour dříve stáhnul z terminálu v serverovně v nyní již utržené části stanice, kde jste prováděli výsadek, tady končí.
Chodba, kde jste nyní stáli, měla tvar oblouku o velikém poloměru, na který se kolmo napojoval vstup, jímž jste právě přišli.
"Zkusíme třeba doleva. Snad najdeme nějaký terminál, ze kterého bychom mohli stáhnout další části detailních plánů stanice. A taky zjistit, kudy k hlavnímu reaktoru."
Chodbou se nesly kroky, dusot běžících bot, zatím vzdálený, ale rychle se přibližující. Velitelka se zastavila, pár sekund poslouchala a pak stiskla aktivační tlačítko na světelném meči, jehož sytě modrá energetická čepel se s charakteristickým klap-bzzzz probrala k životu. Bratři z Hammer Squad a Anvil Squad zaujali palebná postavení za série tlumených zacvakání jejich zbraní.
A asi za půl minuty se z chodby vynořila skupina asi deseti Zygerrianů ve zbrojích, vyzbrojených puškami a dva z nich elektrickými biči.
"Který imbecil si vezme bič do přestřelky?" pronesl Zakkeg, načež se jeho rotační blaster Z-6 rozštěkal a zasypal přední řadu prudkou sprškou tyrkysových blasterových paprsků. První Zygerrian s bičem, který se v záchvatu idiotské odvahy přesunul do přední linie, se okamžitě skácel k zemi s několika zbrusu novými dírami v těle. Ten druhý, poučen fatálním neúspěchem svého kolegy, se raději schovával v zadních řadách a čekal, až se dostanete blíž.
"Sepáčtí droidi vám zůstali v tunelech, co? A tak teď musíte sami zvednout shebsy a jít bojovat!" křiknul Zakkeg, když se zaskočení Zygerriané div nesráželi, když hledali kryt ve snaze se skrýt před jeho rotačním blasterem.
Několik Zygerrianů si zalezlo do výklenku s nabíjecí stanicí pro astromechanické droidy, další se skrčili za malou plastocelovou skříňkou jako za zákrytem. Ale kam nemohla Zakkegova těžká zbraň, tam už přicházel ke slovu Dragostein světelný meč. Velitelka vířila zářící modrou čepelí, jejíž hluboké bzučení se rozléhalo chodbou, odrážela střely a dvojici vojáků schované za přepážkou jediným sekem usekla hlavy, když vykoukli, aby vystřelili, a ty dopadly na zem jako dva zralé melouny. Zbývající Zygerriané začínali panikařit, to už jste ale zaregistrovali další blížící se skupinku, která vám každou chvíli vběhne do zad...

[Clonetrooper Neyo]

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

"Fajn, takže se to stejně neobejde bez Alfa a jeho výbušniny.. Hurá.."Pronesl jsem velice sarkastickým hlasem a poohlédl jsem se na Kocoura.
Když už vlastně přemýšlím takhle všeobecně, tak nejlepší by bylo, kdyby to tady celé zničila flotila.
Můj myšlenkovej pochod mi moc neprospíval a to že budu muset položit bombu k reaktoru by nezměnil. Bylo to jen takové křičení do tmy, ale zároveň jsem i doufal že to někdo v té tmě vyslyší. Což Obraz generála asi vyslyšel, protože působil velice klidným dojmem, člověk si skoro až pomyslel, že všichni nepřátelé jsou již mrtví nebo zbaběle utekli. Tenhle pocit nesrazil ani fakt že nemáme mapu oblasti a tak ani nevíme kudy se vydat.
"No, hádám, že reaktor bude asi někde dole uprostřed stanice," Opět jsem nahodil sarkastický hlas.
Cestou se mě ten pocit neustále držel, skoro jsem se cítil jako by otupělí, ale nenapadalo mě žádné logické vysvětlení.
Díra v břiše to být nemůže, spíše si to jen nalhávám...
Z myšlenky mě vytrhl zvuk kroků linoucí se chodbou až k nám, to nenechalo klidnou ani komandérku, která stála uprostřed chodby a poslouchala. Se stále klidným pocitem jsem se postavil do střelecké pozice a čekal na povel. Ten přišel ve formě hlasitého zabzučení světelného meče a následně letmě obarvené chodby modrým světlem. Rychle jsem si natáhl svou zbraň a namířil do místa odkud se šinul zvuk. Během pár desítek vteřin, se z tunelu vynořila skupinka nepřátel, zamířil jsem na hlavu jednomu z nich a pomalu jsem si poklekl, abych měl stabilitu. Jakmile zazněl první výstřel, zmáčkl jsem lehce spoušť abych ji zbytečně nestrhl. Cíl se skácel k zemi jak hromada šrotu, akorát s tím rozdílem že tohle byla hromada masa. V řadách nepřátel nastal zmatek, když si začali uvědomovat že proti světelnému meči a potlačujicí palbě nemají mnoho šancí. Klidný pocit trval i
nadále, a to i přes to, že se začala blížít další skupina.
"Je jich víc, super!"
Otočil jsem zbraň na další nepřátelé a posílal jim další a další paprsky smrti.