Uogo’cor; Pevnost Darlaik:(3955 BBY)
Už tomu byly tři roky co jsi nalezl své místo po boku mistryně a rozhodně to nebyly roky promarněné. Pokud ti někdy připadali nároky na tebe kladené kýmkoli za vysoké, nesahali těm od Copes Amiesf ani po podrážky bot. Den za dnem přinášel novou výzvu. Den po dni představoval nové nebezpečí. Zvláště pak po tvém zapojení do války. Ano, jistě, nebyl jsi vojákem. Ani sithové nebyli takový blázni chtít po desetiletém učedníkovi boj v bitvách, to ale tvé mistryni nebránilo udělat si z tebe svou užitečnou podporu. Rychle jsi si tak mimo sithských dovedností osvojil i bystrý pohled, tichý krok a citlivé uši.
Velký zlom ovšem přišel před několika měsíci. Když se stal Koriban cílem útoku zrádce Revana a Lord Malak záhy padl. Mezi sithy zavládl chaos. S mnohých spojenců byli najednou nepřátelé a věřit už nebylo možné nikomu. A právě tehdy jste přišli na Uogo’cor. Nevěděl jsi proč si tvá mistryně zvolila právě tento svět a ani ses na to neptal, prostě jsi ji, tak jako i několik dalších, následoval.
Byl to špinavý divoký svět kdesi na Trax Tube o který se mimo pašeráků a pirátů nikdo moc nezajímal. Což vám zcela vyhovovalo. Během několika měsíců jste jej takřka ovládli a do armády Copes Amiesf zařadily desítky žoldáků, nájemných vrahů, pašeráků, pirátů a dezertérů. Nebyla to zrovna sithských lordů hodná armáda, ale s tím co jste měli k dispozici to nebylo zlé rozuzlení. Problémy na sebe ale v této době nikdy nenechávali dlouho čekat a právě proto jsi dnes kráčel potemnělou chodbou po boku své mistryně.
Posloucháš mě Kaii!
Okřikla mistryně tvůj nepřítomný výraz, přesto že si byla jista tvou pozorností, jako ostatně vždy. Zvláště když informace jimiž tě posledních několik minut zahrnovala byli jednoznačně z těch důležitých. To co zbylo ze Sithského Impéria bylo nyní rozštěpeno mezi stovky samozvaných Darth Lordů, bojujících navzájem o moc jako hladový sleeni o mršinu. A vy jste chtě nechtě byli do tohoto střetu vtaženi také. Vtaženi, ale zdaleka ne připraveni, vaše síla nestačila. Dokonce jí bylo málo i na to se připojit k některému z nově vznikajících spojenectví. Vaší jedinou šancí se tedy zdálo podřízení. Ale to Copes Amiesf nehodlala ani zvážit. Uražená a znechucená chováním ostatních si ještě stále držela v mysli vzpomínku na mocné impérium pod pevnou rukou velkého Lorda a věřila, že tento sen je ještě vzkřísitelný. A že právě ona bude tou věrnou, tou jež se nepokloní jinému než právoplatnému dědici i kdyby se jím nakonec měla sama stát.
Spoléhám v tomhle na tebe. Jsi sice ještě mladý, ale už jsi dokázal že si mou důvěru zasloužíš
Dodala zlehka skoro až medovým hlasem a pohladila po hřbetě Netuse. Tuk'atu který jí všude věrně provázel.
Dávám ti v tom plnou volnost. Počítají se jen výsledky, rozumíš?
Další zcela zbytečná otázka. Ovšemže rozumíš. Vždy se počítají jen výsledky, ty ale mohou být rozdílem mezi pochvalou a něčím co bys nepřál ani vlastním nepřátelům, zvláště pak v tomto případě. A to zní ten úkol tak prostě.
Jdi a zrekrutuj nové bojovníky do našich řad.
Jak prosté. Má to jen jediný malý háček. Rekrutovat ve výcvikovém středisku někoho jiného, učedníky dobře si vědomé toho že jsi teď nepřítel a to ještě nějak vyřešit jejich učitele, kteří tě také jistě nepřivítají s otevřenou náručí.
Dám ti sebou Ginovae, mohla by se hodit.
Řekne s klidným úsměvem Copes a položí ti ruku na rameno.
Spoléhám na tebe.
Zopakuje ještě jednou a věnuje ti další medový úsměv unavené tváře.
Spoléhá se, že dokážeš nemožné. Že dokážeš, doprovázen jen pilotkou sotva o pár měsíců starší než ty v lodi podstatně starší než vy oba dohromady, to co by si netroufl nikdo se špetkou rozumu, ale taková je teď doba. Taková je Copes Amiesf. Takové je být sith.
Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Moderátor: Moderátoři
Re: Kai Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Uogo’cor; Pevnost Darlaik:
Potichu jsem kráčel po boku své mistryně a jen sem tam přikývl. Mé myšlenky oscilovaly mezi minulostí a Copes. Co se týče minulosti... lhal bych, kdybych řekl, že to byla procházka růžovým sadem. Bylo to tvrdé a mnohdy život ohrožující. Ale - vydržel jsem. Když už ne kvůli sobě, tak kvůli Copes. Nechtěl jsem ji zklamat. A troufám si říci, že jsem ji nezklamal.
Pak jednoho dne... Malak padl. Impérium se rozpadlo a nebýt rychlé reakce, byli bychom pozřeni silnějšími "lordy". Chovali se jak piráti, kteří zjistili, že jim zemřel šéf a najednou se jím chtěli stát všichni a při tom jen tak mimochodem zabít ostatní. Bylo to nechutné, vidět Impérium v takovém stavu. Ale... my jsme naštěstí přežili.
Následujíc Copes jsem se vydal na Uogo'cor. Proč zrovna jsem... mohl jsem jen hádat. Snad jen to, že tohle rozhodně unikalo pozornosti jak lordům, tak Republice. Začali jsme budovat armádu, i když to asi není správné slovo pro bandu žoldáků a nájemných lovců. Většina z nich hleděla na mě s opovržením a věděl jsem, že se mi smějí za zády. Ale to nebylo důležité. Bojovali převážně za peníze, a dokud bojovali, nehodlal jsem je mučit. Ne, bez rozkazu Copes.
Ze zamyšlení mě vytrhlo lehké upozornění mé mistryně.
"Ano, madam."
Přikývl jsem na její řečnickou otázku a soustředil vědomí na přítomnost. Mise to byla... nemožná. Pravděpodobně nepřežiji. Upřímně, budu rád, když se tam vůbec dostanu. Ale pro Copes bych se vydal i do hlubin pekelných. Dlužil jsem jí mnoho.
S menším... respektem jsem se podíval na jejího Tuk'atu. Byla to bestie budící respekt a i strach. Strach byla další věc, držíc na uzdě naši bandu budižkničemů. A Netus ho jen násobil.
"Rozumím, madam."
Další lakonická odpověď na řečnickou otázku. Kdybych nerozuměl, neměl bych v její přítomnosti co dělat. V hlavě se mi navíc už formoval plán. Loajální učedníky a vojáky nemám šanci, jen bych se hrnul do náruče smrti. Ale ty nespokojené, reptající... ti by se dali zmanipulovat. Takže největší problém tvoří učitelé. Žádný z nich nebyl na úrovni Copes, ale já, co se týče boje, bych s nimi měl co dělat. A tušil jsem, že Ginovae taky nebude bojový člověk, i přes její pilotské dovednosti.
Zastavil jsem se, když mi Copes položila ruku na rameno a otočil se k ní.
"Nezklamu vás, madam. Nevrátím se bez armády."
Podíval jsem se jí vážně na levou tvář, protože pohled do očí by mi nemusel projít. Byla unavená a trochu naježenější než obvykle. Provokace nikdy nebyl dobrý nápad.
Když jsem usoudil, že jsem byl propuštěn, rychle jsem se vydal do svého pokoje. Neběžel jsem, jen jsem šel rychle a dával si pozor. V pokoji jsem se sbalil. Trocha náhradního oblečení, nějaké jídlo a pití, holocom, trochu kreditů a samozřejmě světelný meč. Ten jsem si po chvíli uvažování připjal k opasku, hodil přes sebe černou kápi, do ruky uzmul kufr a vydal se do hangáru.
Potichu jsem kráčel po boku své mistryně a jen sem tam přikývl. Mé myšlenky oscilovaly mezi minulostí a Copes. Co se týče minulosti... lhal bych, kdybych řekl, že to byla procházka růžovým sadem. Bylo to tvrdé a mnohdy život ohrožující. Ale - vydržel jsem. Když už ne kvůli sobě, tak kvůli Copes. Nechtěl jsem ji zklamat. A troufám si říci, že jsem ji nezklamal.
Pak jednoho dne... Malak padl. Impérium se rozpadlo a nebýt rychlé reakce, byli bychom pozřeni silnějšími "lordy". Chovali se jak piráti, kteří zjistili, že jim zemřel šéf a najednou se jím chtěli stát všichni a při tom jen tak mimochodem zabít ostatní. Bylo to nechutné, vidět Impérium v takovém stavu. Ale... my jsme naštěstí přežili.
Následujíc Copes jsem se vydal na Uogo'cor. Proč zrovna jsem... mohl jsem jen hádat. Snad jen to, že tohle rozhodně unikalo pozornosti jak lordům, tak Republice. Začali jsme budovat armádu, i když to asi není správné slovo pro bandu žoldáků a nájemných lovců. Většina z nich hleděla na mě s opovržením a věděl jsem, že se mi smějí za zády. Ale to nebylo důležité. Bojovali převážně za peníze, a dokud bojovali, nehodlal jsem je mučit. Ne, bez rozkazu Copes.
Ze zamyšlení mě vytrhlo lehké upozornění mé mistryně.
"Ano, madam."
Přikývl jsem na její řečnickou otázku a soustředil vědomí na přítomnost. Mise to byla... nemožná. Pravděpodobně nepřežiji. Upřímně, budu rád, když se tam vůbec dostanu. Ale pro Copes bych se vydal i do hlubin pekelných. Dlužil jsem jí mnoho.
S menším... respektem jsem se podíval na jejího Tuk'atu. Byla to bestie budící respekt a i strach. Strach byla další věc, držíc na uzdě naši bandu budižkničemů. A Netus ho jen násobil.
"Rozumím, madam."
Další lakonická odpověď na řečnickou otázku. Kdybych nerozuměl, neměl bych v její přítomnosti co dělat. V hlavě se mi navíc už formoval plán. Loajální učedníky a vojáky nemám šanci, jen bych se hrnul do náruče smrti. Ale ty nespokojené, reptající... ti by se dali zmanipulovat. Takže největší problém tvoří učitelé. Žádný z nich nebyl na úrovni Copes, ale já, co se týče boje, bych s nimi měl co dělat. A tušil jsem, že Ginovae taky nebude bojový člověk, i přes její pilotské dovednosti.
Zastavil jsem se, když mi Copes položila ruku na rameno a otočil se k ní.
"Nezklamu vás, madam. Nevrátím se bez armády."
Podíval jsem se jí vážně na levou tvář, protože pohled do očí by mi nemusel projít. Byla unavená a trochu naježenější než obvykle. Provokace nikdy nebyl dobrý nápad.
Když jsem usoudil, že jsem byl propuštěn, rychle jsem se vydal do svého pokoje. Neběžel jsem, jen jsem šel rychle a dával si pozor. V pokoji jsem se sbalil. Trocha náhradního oblečení, nějaké jídlo a pití, holocom, trochu kreditů a samozřejmě světelný meč. Ten jsem si po chvíli uvažování připjal k opasku, hodil přes sebe černou kápi, do ruky uzmul kufr a vydal se do hangáru.
Sarkasmus je schopnost urazit hlupáky, bez toho, že by si toho oni všimli.
Re: Kai Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Uogo’cor; Pevnost Darlaik - Hangár:
Ginovae na tebe už zdaleka mávala a rozhodně vypadala z vaší akce nadšená.
Kaii!
Stála vedle jedné z lodí a dávala o sobě vědět, jako by její svítivě oranžovou kombinézu a rozcuchané hnízdo oříškových vlasů šlo přehlédnout.
Tady! Dala jsem nám do kupy loď!
Pohledy většiny personálu hangáru se v ten moment obrátili k tobě. To co Ginovae právě nazvala připravenou lodí, by totiž kdokoli jiný nazval šedou krabicí šrotu s motory, která nejspíše zažila už první kolonizaci Galaxie. Mimo novotou zářícího znaku Sithského Impéria, který by stěží přehlédl i ten nejpitomější Gamorrean, na ní totiž nebylo nové nic. Na mnoha místech prosvítala nátěrem koroze, nebo vesmírná houba a zbytek… no zbytek vypadal že se rozpadne při prvním startu. Této lodi se vlastně dala k dobru přičíst jediná věc. Kdysi dávno, to byl civilní transportér s kapacitou odhadem dobré půl-stovky pasažérů, při relativně malé velikosti jež se pohodlně vměstnala do menšího zavřeného hangáru. Tohle rozhodně nebyla loď, kterou bys na někoho mohl zapůsobit.
Pár diváků ti dokonce věnovalo smutný pohled a ty jsi odtušil, že vědí kam se chystáš.
Lepší sehnat nešla.
Pokrčila Ginovae rameny.
Ale lítá.
Dodala chvatně, i když ne zrovna přesvědčivě. Proto si rychle odkašlala a změnila téma.
Takže Drogheda, jo?
Drogheda byl nejbližší svět o němž jste věděli, kde se dal splnit váš úkol. Jakýsi, kdysi stěží sithský voják, dnes Darth lord ze sith si na něm rozvinul své paství. Bezpochyby díky jeho nerostným bohatstvím. A samozřejmě zde založil i základnu pro své síly.
Máme nějakej plán?
Zeptala se trochu pochybovačně Ginovae a podrbala se za uchem velkým klíčem.
Víš, jestli nemám něco sbalit sebou. Teda ne že by tu toho bylo nějak moc, ale já nevím, třeba pár průzkumných sond by mohlo přijít vhod. Ale jestli to chceš zase brát silou…
Na chvíli se odmlčela jako by si konečně uvědomila s kým mluví.
Myslím jako za starých časů, chápeš? No zkrátka pak by to bylo zbytečný a ještě by nás tu seřvali že zabíráme vybavení co může upotřebit jinde.
To rozhodně nebyla poznámka neopodstatněná. Ještě před pár lety na něco takového nikdo ani nepomyslel, tady jste ale nebyli na Koribanu, ani v Imperiálních loděnicích. Dnes jste museli operovat s tím co bylo a podělit se o to. Což sebou přinášelo mnohem větší nutnost taktizace i jistou hořkou pachuť sporů.
Stejný je to s minama.
Obrátila se k hromadě beden v rohu hangáru.
Tohle není žádnej bitevník. Máme jedno dělo a to dobrý leda tak… ale zase tyhle hračky jsou fakt drahý a vysvětlovat to pak mistryni…
Ani s tímhle tvrzením se nešlo hádat. Ty sám jsi se účastnil “vyjednávání“ jejich koupě a cena byla opravdu šílená, koneckonců prodejce stála hlavu. To vás ovšem přirozeně, od podobných zdrojů dost drasticky odřízlo. Takže to co se teď povalovalo v rohu hangáru byla nejspíše nadlouho jediná výzbroj podobného druhu ve vašem držení.
Ale jestli bys do toho chtěl fakt jít postaru, tak bych tu jednu věcičku měla.
Vyhrkla najednou Ginovae se spikleneckým výrazem.
Na jednom místním trhu sem našla bitevního droida. Je to sice jen starej huttskej válečnej droid. Ale svede docela slušnou paseku.
Vysvětlila s náležitou hrdostí na své dílo.
Teda když se zase neporouchá.
Špitla ještě napůl pro sebe.
Ginovae na tebe už zdaleka mávala a rozhodně vypadala z vaší akce nadšená.
Kaii!
Stála vedle jedné z lodí a dávala o sobě vědět, jako by její svítivě oranžovou kombinézu a rozcuchané hnízdo oříškových vlasů šlo přehlédnout.
Tady! Dala jsem nám do kupy loď!
Pohledy většiny personálu hangáru se v ten moment obrátili k tobě. To co Ginovae právě nazvala připravenou lodí, by totiž kdokoli jiný nazval šedou krabicí šrotu s motory, která nejspíše zažila už první kolonizaci Galaxie. Mimo novotou zářícího znaku Sithského Impéria, který by stěží přehlédl i ten nejpitomější Gamorrean, na ní totiž nebylo nové nic. Na mnoha místech prosvítala nátěrem koroze, nebo vesmírná houba a zbytek… no zbytek vypadal že se rozpadne při prvním startu. Této lodi se vlastně dala k dobru přičíst jediná věc. Kdysi dávno, to byl civilní transportér s kapacitou odhadem dobré půl-stovky pasažérů, při relativně malé velikosti jež se pohodlně vměstnala do menšího zavřeného hangáru. Tohle rozhodně nebyla loď, kterou bys na někoho mohl zapůsobit.
Pár diváků ti dokonce věnovalo smutný pohled a ty jsi odtušil, že vědí kam se chystáš.
Lepší sehnat nešla.
Pokrčila Ginovae rameny.
Ale lítá.
Dodala chvatně, i když ne zrovna přesvědčivě. Proto si rychle odkašlala a změnila téma.
Takže Drogheda, jo?
Drogheda byl nejbližší svět o němž jste věděli, kde se dal splnit váš úkol. Jakýsi, kdysi stěží sithský voják, dnes Darth lord ze sith si na něm rozvinul své paství. Bezpochyby díky jeho nerostným bohatstvím. A samozřejmě zde založil i základnu pro své síly.
Máme nějakej plán?
Zeptala se trochu pochybovačně Ginovae a podrbala se za uchem velkým klíčem.
Víš, jestli nemám něco sbalit sebou. Teda ne že by tu toho bylo nějak moc, ale já nevím, třeba pár průzkumných sond by mohlo přijít vhod. Ale jestli to chceš zase brát silou…
Na chvíli se odmlčela jako by si konečně uvědomila s kým mluví.
Myslím jako za starých časů, chápeš? No zkrátka pak by to bylo zbytečný a ještě by nás tu seřvali že zabíráme vybavení co může upotřebit jinde.
To rozhodně nebyla poznámka neopodstatněná. Ještě před pár lety na něco takového nikdo ani nepomyslel, tady jste ale nebyli na Koribanu, ani v Imperiálních loděnicích. Dnes jste museli operovat s tím co bylo a podělit se o to. Což sebou přinášelo mnohem větší nutnost taktizace i jistou hořkou pachuť sporů.
Stejný je to s minama.
Obrátila se k hromadě beden v rohu hangáru.
Tohle není žádnej bitevník. Máme jedno dělo a to dobrý leda tak… ale zase tyhle hračky jsou fakt drahý a vysvětlovat to pak mistryni…
Ani s tímhle tvrzením se nešlo hádat. Ty sám jsi se účastnil “vyjednávání“ jejich koupě a cena byla opravdu šílená, koneckonců prodejce stála hlavu. To vás ovšem přirozeně, od podobných zdrojů dost drasticky odřízlo. Takže to co se teď povalovalo v rohu hangáru byla nejspíše nadlouho jediná výzbroj podobného druhu ve vašem držení.
Ale jestli bys do toho chtěl fakt jít postaru, tak bych tu jednu věcičku měla.
Vyhrkla najednou Ginovae se spikleneckým výrazem.
Na jednom místním trhu sem našla bitevního droida. Je to sice jen starej huttskej válečnej droid. Ale svede docela slušnou paseku.
Vysvětlila s náležitou hrdostí na své dílo.
Teda když se zase neporouchá.
Špitla ještě napůl pro sebe.
Re: Kai Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Uogo’cor; Pevnost Darlaik - Hangár:
Oranžovou postavičku, skákající vedle hromady šrotu by nepřehlédl ani slepý. Zjevně o tom pochybovala, protože na celý hangár vyřvávala mé jméno. Neměl jsem jí to za zlé, ona to zle nemyslela. Jen ji možná lehce o tom něco řeknu až budeme ve vesmíru. Ve skutečnosti byla až neuvěřitelně milá, na to, že sloužila sithské paní. U Republiky by si pravděpodobně vedla mnohem lépe, ale ona měla své důvody proč tu byla. Stejně jako já.
Došel jsem tedy k naši pilotce a kývl jí na pozdrav. Se zdviženým obočím jsem si pak prohlédl to, co ona označovala jako loď. Já to považoval za přespříliš lichotivé slovo. Šrot bylo mnohem vhodnější. Na druhou stranu to mělo i svou dobrou stránku. Nikdo rozhodně nebude čekat, že na tomhle bude učedník. Pokud se tedy nepodívá na zářící znak Impéria.
Zaregistroval jsem i nějaké smutné pohledy a povzdechl si. Pořád o mně přemýšleli jako o slabém. O pouhém dítěti. I když bych každého z nich dokázal zabít jednoduchým pohybem ruky. Kdyby tedy tomu předcházela nějaká ta meditace.
"Nezbývá mi než obdivovat tvé technické dovednosti, když jsi schopna tohle prohlásit za letuschopné."
Poznamenal jsem se znakem ironie v hlase a nechal ji se vyšvitořit, než jí došlo, s kým to vlastně mluví. Zase jsem jí to neměl za zlé. Prožili jsme toho spolu docela dost a tohle si dovolit mohla. Plus byla slušný pilot.
"Jestli chceš vzít silou výcvikové středisko lorda ze sithu, posluš si. Ale mě z toho vynech."
Odpověděl jsem na její otázku a s jistou opatrností jsem položil kufr vedle lodi. Trochu jsem se bál, aby se nerozpadla.
"Já bych to bral raději potichu. Infiltrace zní jako dobrý nápad. Takže... vem tak dvě sondy. A toho droida k tomu."
Přešel jsem její poznámku o poruše mlčením. Nehodlal jsem znervózňovat nás oba.
"A miny vem... tak kolik uznáš sama za vhodné. Ale ať je to, co nehodlám nazývat lodí, schopné alespoň slušné rychlosti."
Řekl jsem jí a velmi opatrně jsem se opřel o stěnu oné hromady šrotu, zatímco jsem čekal, až začne s nakládáním. Pokud by snad hrozilo, že jí něco upadne, pokusil jsem se to přidržet Silou.
Když bylo naloženo, nastoupil jsem i já s kufrem. Bylo mi jedno, jestli se někdo ohradí proti tomu, že toho máme příliš. Byl jsem sithský učedník. Žádný z té bandy kolem si nesměl dovolit mi něco říct.
Oranžovou postavičku, skákající vedle hromady šrotu by nepřehlédl ani slepý. Zjevně o tom pochybovala, protože na celý hangár vyřvávala mé jméno. Neměl jsem jí to za zlé, ona to zle nemyslela. Jen ji možná lehce o tom něco řeknu až budeme ve vesmíru. Ve skutečnosti byla až neuvěřitelně milá, na to, že sloužila sithské paní. U Republiky by si pravděpodobně vedla mnohem lépe, ale ona měla své důvody proč tu byla. Stejně jako já.
Došel jsem tedy k naši pilotce a kývl jí na pozdrav. Se zdviženým obočím jsem si pak prohlédl to, co ona označovala jako loď. Já to považoval za přespříliš lichotivé slovo. Šrot bylo mnohem vhodnější. Na druhou stranu to mělo i svou dobrou stránku. Nikdo rozhodně nebude čekat, že na tomhle bude učedník. Pokud se tedy nepodívá na zářící znak Impéria.
Zaregistroval jsem i nějaké smutné pohledy a povzdechl si. Pořád o mně přemýšleli jako o slabém. O pouhém dítěti. I když bych každého z nich dokázal zabít jednoduchým pohybem ruky. Kdyby tedy tomu předcházela nějaká ta meditace.
"Nezbývá mi než obdivovat tvé technické dovednosti, když jsi schopna tohle prohlásit za letuschopné."
Poznamenal jsem se znakem ironie v hlase a nechal ji se vyšvitořit, než jí došlo, s kým to vlastně mluví. Zase jsem jí to neměl za zlé. Prožili jsme toho spolu docela dost a tohle si dovolit mohla. Plus byla slušný pilot.
"Jestli chceš vzít silou výcvikové středisko lorda ze sithu, posluš si. Ale mě z toho vynech."
Odpověděl jsem na její otázku a s jistou opatrností jsem položil kufr vedle lodi. Trochu jsem se bál, aby se nerozpadla.
"Já bych to bral raději potichu. Infiltrace zní jako dobrý nápad. Takže... vem tak dvě sondy. A toho droida k tomu."
Přešel jsem její poznámku o poruše mlčením. Nehodlal jsem znervózňovat nás oba.
"A miny vem... tak kolik uznáš sama za vhodné. Ale ať je to, co nehodlám nazývat lodí, schopné alespoň slušné rychlosti."
Řekl jsem jí a velmi opatrně jsem se opřel o stěnu oné hromady šrotu, zatímco jsem čekal, až začne s nakládáním. Pokud by snad hrozilo, že jí něco upadne, pokusil jsem se to přidržet Silou.
Když bylo naloženo, nastoupil jsem i já s kufrem. Bylo mi jedno, jestli se někdo ohradí proti tomu, že toho máme příliš. Byl jsem sithský učedník. Žádný z té bandy kolem si nesměl dovolit mi něco říct.
Sarkasmus je schopnost urazit hlupáky, bez toho, že by si toho oni všimli.
Re: Kai Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Tvé Síly v tomto případě potřeba naštěstí nebylo, protože Gi, jak Ginovae nazývalo těch několik osob jímž nevadilo riskovat modřinu od jedné z jejích montpák, měla vše pevně v rukou. Během vteřiny zburcovala několik nákladních droidů kteří vmžiku naložili vše co jsi požadoval. Tedy vše s výjimkou droida, kterého jsi nikde neviděl. Nebylo ale těžké odhadnout, že svůj objev si Ginovae naloží někde bokem sama, tak aby se o něm dozvědělo co nejméně ostatních. Koneckonců byl to její objev a jistě se o něj nehodlala dělit s každým.
Co jsi ale viděl byl vodopád kyselých obličejů doprovázený zurčením tisíce reptavých hlasů. Přirozeně se nikdo neodvážil ozval nahlas, nebo tobě přímo do očí. Několik z techniků se ale vytratilo hlavními dveřmi a nebylo těžké si domyslet komu jdou žalovat.
O to milejší bylo, když ti Ginovae oznámila dokončení nakládání.
Vnitřek lodi vypadal jako vcelku věrná kopie jejího zevnějšku a byl tak trochu zázrak že ze stěn netrčely potrubí nebo, v lepším případě mrtvá, kabeláž. O čemž se Ginovae očividně nehodlala bavit, když se kolem tebe mlčky prosmýkla směr kokpit. Jak se u podobné lodě dalo čekat nebyl interiér nijak prostorný. Hlavní chodba táhnoucí se napříč jednou s celkem dvou palub nebyla ani dva metry široká a v každé s mnoha přepážek, kouskující jí na jednotlivé úseky, jsi se musel sehnout. Letmé nahlédnutí do jedné z kajut ti neukázalo víc než pár metrů prostoru ještě osekaných celkem šesti kavalci ve dvou řadách podél stěn a několika skříňkami na osobní věci. Byl to zkrátka transportér té nejnižší třídy, u kterého se pasažéři kdysi spíše dívali na cenu lístku než cestovní komfort.
Ve zhruba každé třetině byla chodba o něco rozšířena a lehkým kovovým schodištěm spojena s vyšší palubou vedoucí též ke kokpitu. Někde v této jednoduché konstrukci se nejspíše skrývala i jídelna, možná i koupelna a rozhodně několik do spodního trupu zapuštěných skladišť, teď naložených vaším vybavením, ale ty jsi je nikde neviděl.
Čekat na hostesku, která by tě zavedla do tvé kajuty, by bylo bláhové i v době kdy k tomuto záměru tato loď ještě sloužila, takže nezbývalo než se obsloužit sám. V čemž ti jediným vodítkem bylo několik zpola oprýskaných navigačních šipek na stěnách, navigujících k sekci posádky a tedy i kokpitu. Jak se ale ukázalo nebyl mezi kajutami posádky a pasažérů prakticky žádný rozdíl, snad jen s výjimkou jejich snížení hluboko do podlahy druhé paluby kvůli kokpitu sedícímu nad nimi. Díky čemuž se do nich, místo pohodlných dveří, sestupovalo s pomocí příčkového žebříku. Právě to tě také bohužel stálo jednu nehezkou a dost bolestivou modřinu na čele, když sebou loď znenadání trhla právě v momentě když jsi se nakláněl nad jednou z nich.
Banta Fix! Kupo šrotu!
Doneslo se k tobě z otevřeného kokpitu, abys vzápětí přelétl na druhou stranu koridoru a přidal ještě druhou modřinu, tentokráte na zátylku o protější stěnu.
Já se na to…
Ginovae rozhodně nebyla z něčeho nadšená a protože se teď celá loď třásla jako bantí hřbet a to ještě v náklonu na stranu který každou chvílí mohl přerůst plné položení na pravý bok, nemusel jsi se ani moc zamýšlet nad tím z čeho asi.
Ty huttská řiti! Makej!
Z kokpitu zazněla série tupých úderů nejspíše kladivem, po kterých se odsud skoro po celých přístupových schodech rozsypala hromada jisker. Lodí to zapraskalo, načež se s dalším nepříjemným trhnutím navrátila do přirozeného náklonu.
Tak, to je lepší.
Zhodnotila situaci pilotka spokojeně.
Tvé Síly v tomto případě potřeba naštěstí nebylo, protože Gi, jak Ginovae nazývalo těch několik osob jímž nevadilo riskovat modřinu od jedné z jejích montpák, měla vše pevně v rukou. Během vteřiny zburcovala několik nákladních droidů kteří vmžiku naložili vše co jsi požadoval. Tedy vše s výjimkou droida, kterého jsi nikde neviděl. Nebylo ale těžké odhadnout, že svůj objev si Ginovae naloží někde bokem sama, tak aby se o něm dozvědělo co nejméně ostatních. Koneckonců byl to její objev a jistě se o něj nehodlala dělit s každým.
Co jsi ale viděl byl vodopád kyselých obličejů doprovázený zurčením tisíce reptavých hlasů. Přirozeně se nikdo neodvážil ozval nahlas, nebo tobě přímo do očí. Několik z techniků se ale vytratilo hlavními dveřmi a nebylo těžké si domyslet komu jdou žalovat.
O to milejší bylo, když ti Ginovae oznámila dokončení nakládání.
Vnitřek lodi vypadal jako vcelku věrná kopie jejího zevnějšku a byl tak trochu zázrak že ze stěn netrčely potrubí nebo, v lepším případě mrtvá, kabeláž. O čemž se Ginovae očividně nehodlala bavit, když se kolem tebe mlčky prosmýkla směr kokpit. Jak se u podobné lodě dalo čekat nebyl interiér nijak prostorný. Hlavní chodba táhnoucí se napříč jednou s celkem dvou palub nebyla ani dva metry široká a v každé s mnoha přepážek, kouskující jí na jednotlivé úseky, jsi se musel sehnout. Letmé nahlédnutí do jedné z kajut ti neukázalo víc než pár metrů prostoru ještě osekaných celkem šesti kavalci ve dvou řadách podél stěn a několika skříňkami na osobní věci. Byl to zkrátka transportér té nejnižší třídy, u kterého se pasažéři kdysi spíše dívali na cenu lístku než cestovní komfort.
Ve zhruba každé třetině byla chodba o něco rozšířena a lehkým kovovým schodištěm spojena s vyšší palubou vedoucí též ke kokpitu. Někde v této jednoduché konstrukci se nejspíše skrývala i jídelna, možná i koupelna a rozhodně několik do spodního trupu zapuštěných skladišť, teď naložených vaším vybavením, ale ty jsi je nikde neviděl.
Čekat na hostesku, která by tě zavedla do tvé kajuty, by bylo bláhové i v době kdy k tomuto záměru tato loď ještě sloužila, takže nezbývalo než se obsloužit sám. V čemž ti jediným vodítkem bylo několik zpola oprýskaných navigačních šipek na stěnách, navigujících k sekci posádky a tedy i kokpitu. Jak se ale ukázalo nebyl mezi kajutami posádky a pasažérů prakticky žádný rozdíl, snad jen s výjimkou jejich snížení hluboko do podlahy druhé paluby kvůli kokpitu sedícímu nad nimi. Díky čemuž se do nich, místo pohodlných dveří, sestupovalo s pomocí příčkového žebříku. Právě to tě také bohužel stálo jednu nehezkou a dost bolestivou modřinu na čele, když sebou loď znenadání trhla právě v momentě když jsi se nakláněl nad jednou z nich.
Banta Fix! Kupo šrotu!
Doneslo se k tobě z otevřeného kokpitu, abys vzápětí přelétl na druhou stranu koridoru a přidal ještě druhou modřinu, tentokráte na zátylku o protější stěnu.
Já se na to…
Ginovae rozhodně nebyla z něčeho nadšená a protože se teď celá loď třásla jako bantí hřbet a to ještě v náklonu na stranu který každou chvílí mohl přerůst plné položení na pravý bok, nemusel jsi se ani moc zamýšlet nad tím z čeho asi.
Ty huttská řiti! Makej!
Z kokpitu zazněla série tupých úderů nejspíše kladivem, po kterých se odsud skoro po celých přístupových schodech rozsypala hromada jisker. Lodí to zapraskalo, načež se s dalším nepříjemným trhnutím navrátila do přirozeného náklonu.
Tak, to je lepší.
Zhodnotila situaci pilotka spokojeně.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Sílu jsem nakonec, ke svému vlastnímu potěšení, nebyl nucen použít. Ginovae byla schopná. Po většinu času. A tak jsem ji pozoroval a ignoroval naštvané pohledy. Měl jsem důležitější úkol, než měl kdokoli z nich důležitý život. Ať si klidně jdou žalovat mistryni. Věřil jsem, že mi věří. Natolik, aby na ně nedala.
I tak jsem si ale oddychl, když mi Gi oznámila dokončení nakládání a já nastoupil.
Vnitřek lodi... nebyl luxusní. Ale to jsem ani nechtěl. Luxus málokdy něčemu pomohl. Nebyl jsem vyslán jako diplomat, ale jako verbíř. Navíc to nebylo tak hrozné. Žádné kabely značící blízký konec této... "lodi". Jen jsem poděkoval Síle, že nejsem klaustrofobik a vydal se do své kajuty.
Navigován jsem byl několika, jen těžko viditelnými, šipkami po stěnách. To mě dovedlo do jedné z kajut posádky, do které jsem s jistou zvědavostí nakoukl. Odměnou mi byl škrábanec a ostrá bolest na čele. Bolestí jsem sykl, ale nestačil jsem se ani postavit na nohy, když jsem byl smýknut na druhou stranu chodby a obdarován další modřinou.
Tentokrát jsem si už jen rezignovaně povzdechl a mírně se podivil nad Giinou bohatou slovní zásobou, načež jsem se vydal za ní. Tedy až potom, co loď dosáhla co nejpřirozenějšího náklonu.
V kokpitu jsem si odkašlal, abych na sebe přitáhl pozornost.
"Hodláš toto opakovat často, nebo ze mě nebude troska ještě před přistáním?"
Zvedl jsem obočí a rozhlédl se.
"Každopádně... kam jsi dala toho droida? Docela rád bych se na něj podíval."
Sílu jsem nakonec, ke svému vlastnímu potěšení, nebyl nucen použít. Ginovae byla schopná. Po většinu času. A tak jsem ji pozoroval a ignoroval naštvané pohledy. Měl jsem důležitější úkol, než měl kdokoli z nich důležitý život. Ať si klidně jdou žalovat mistryni. Věřil jsem, že mi věří. Natolik, aby na ně nedala.
I tak jsem si ale oddychl, když mi Gi oznámila dokončení nakládání a já nastoupil.
Vnitřek lodi... nebyl luxusní. Ale to jsem ani nechtěl. Luxus málokdy něčemu pomohl. Nebyl jsem vyslán jako diplomat, ale jako verbíř. Navíc to nebylo tak hrozné. Žádné kabely značící blízký konec této... "lodi". Jen jsem poděkoval Síle, že nejsem klaustrofobik a vydal se do své kajuty.
Navigován jsem byl několika, jen těžko viditelnými, šipkami po stěnách. To mě dovedlo do jedné z kajut posádky, do které jsem s jistou zvědavostí nakoukl. Odměnou mi byl škrábanec a ostrá bolest na čele. Bolestí jsem sykl, ale nestačil jsem se ani postavit na nohy, když jsem byl smýknut na druhou stranu chodby a obdarován další modřinou.
Tentokrát jsem si už jen rezignovaně povzdechl a mírně se podivil nad Giinou bohatou slovní zásobou, načež jsem se vydal za ní. Tedy až potom, co loď dosáhla co nejpřirozenějšího náklonu.
V kokpitu jsem si odkašlal, abych na sebe přitáhl pozornost.
"Hodláš toto opakovat často, nebo ze mě nebude troska ještě před přistáním?"
Zvedl jsem obočí a rozhlédl se.
"Každopádně... kam jsi dala toho droida? Docela rád bych se na něj podíval."
Sarkasmus je schopnost urazit hlupáky, bez toho, že by si toho oni všimli.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Gi zrudla, že by se za podobný odstín nestyděl ani tvůj meč a okamžitě vyskočila z křesla.
Gizka fix… e… chci říct… Promiň!
Okamžitě se natáhla do rohu kokpitu pro plastovou krabici se znakem první pomoci, přitom tě ale loktem málem vyrazila ze dveří. Nepodařit se ti včas získat rovnováhu. I tak jsi ale věnoval schodišti za sebou podezíravý pohled.
Ou… já… Promiň!
Gi se celá schoulila s lékárničkou sevřenou na prsou a omluvně provinilým výrazem ve tváři. Nedělala to schválně a nebála se tě, to jen že čím víc se věci snažila napravit, tím horšími se stávali.
Já… ošetřím ti to.
Špitla nakonec a teď už podstatně klidněji a profesionálněji otevřela lékárničku a vyndala bactový obvaz. Ten šrám na čele, ani modřina na zátylku sice ošetření nijak nutně nepotřebovali, ale i tak ses nechal ošetřit. Až budete přistávat, nebude tak po nich už ani stopy a navíc to bylo lepší než se s ní o tom přít a riskovat že tě svou horlivostí srazí z těch schodů.
Ten je ve skladišti na přídi.
Řekla Gi když ti zkontrolovala obvázanou hlavu.
Nechtěla jsem budit ještě víc pozornosti… chápeš, v hangáru.
Dodala a spiklenecky se usmála.
Ale moc ráda ti ho ukážu.
Její nové nadšení tě opět málo smetlo z velmi důmyslně nastraženého schodiště, ale na to jsi už byl připraven. Trochu méně důvěry v tobě ovšem vzbuzoval pohled na kokpit této hyperprostorem se řítící rádoby lodi ponechaný bez obsluhy.
To je v pohodě, autonavigaci jsem nedávno opravovala.
Odtušila námitku Gi i když její tón dětské prkotiny ti na klidu stejně nepřidal. Nezbývalo než doufat, že snad vyskočíte alespoň v nějaké mapami známé soustavě prozkoumané části galaxie.
Naproti tomu, to na co jsi hleděl v malém nákladním skladišti na přídi bylo něco docela jiného. Mohutné plastocelové tělo složeného válečného droida bylo jedním slovem impozantní. Už ve složeném stavu byl na výšku o něco vyšší než ty a to z jeho dvou nosných nohou hleděli jen chodidla a horní klouby. A stejně takový byl i na šířku. Jeho tělu pak rozhodně vévodily dvě obří složené paže zakončené jistě těžkými blastrery a pár menších končetin u kořene jeho senzorické věže uprostřed. Trochu ironicky pak u něj působil nátěr v diplomatických barvách, který jistě spáchala Gi zcela záměrně.
Tak co mu říkáš? Má i štíty.
Gí byla na své dílo rozhodně pyšná.
Lehký blastery jsem nahradila těžkýma dvaašedesátkama a přidala pár vlastních vylepšení…
věnovala droidovi láskyplné pohlazení.
…sice jsem nesehnala granáty do granátometů a má pár much… ale jinak je to stroj na ničení.
-----------
Pro lepší představu jde o model Hutt war droid.
Gi zrudla, že by se za podobný odstín nestyděl ani tvůj meč a okamžitě vyskočila z křesla.
Gizka fix… e… chci říct… Promiň!
Okamžitě se natáhla do rohu kokpitu pro plastovou krabici se znakem první pomoci, přitom tě ale loktem málem vyrazila ze dveří. Nepodařit se ti včas získat rovnováhu. I tak jsi ale věnoval schodišti za sebou podezíravý pohled.
Ou… já… Promiň!
Gi se celá schoulila s lékárničkou sevřenou na prsou a omluvně provinilým výrazem ve tváři. Nedělala to schválně a nebála se tě, to jen že čím víc se věci snažila napravit, tím horšími se stávali.
Já… ošetřím ti to.
Špitla nakonec a teď už podstatně klidněji a profesionálněji otevřela lékárničku a vyndala bactový obvaz. Ten šrám na čele, ani modřina na zátylku sice ošetření nijak nutně nepotřebovali, ale i tak ses nechal ošetřit. Až budete přistávat, nebude tak po nich už ani stopy a navíc to bylo lepší než se s ní o tom přít a riskovat že tě svou horlivostí srazí z těch schodů.
Ten je ve skladišti na přídi.
Řekla Gi když ti zkontrolovala obvázanou hlavu.
Nechtěla jsem budit ještě víc pozornosti… chápeš, v hangáru.
Dodala a spiklenecky se usmála.
Ale moc ráda ti ho ukážu.
Její nové nadšení tě opět málo smetlo z velmi důmyslně nastraženého schodiště, ale na to jsi už byl připraven. Trochu méně důvěry v tobě ovšem vzbuzoval pohled na kokpit této hyperprostorem se řítící rádoby lodi ponechaný bez obsluhy.
To je v pohodě, autonavigaci jsem nedávno opravovala.
Odtušila námitku Gi i když její tón dětské prkotiny ti na klidu stejně nepřidal. Nezbývalo než doufat, že snad vyskočíte alespoň v nějaké mapami známé soustavě prozkoumané části galaxie.
Naproti tomu, to na co jsi hleděl v malém nákladním skladišti na přídi bylo něco docela jiného. Mohutné plastocelové tělo složeného válečného droida bylo jedním slovem impozantní. Už ve složeném stavu byl na výšku o něco vyšší než ty a to z jeho dvou nosných nohou hleděli jen chodidla a horní klouby. A stejně takový byl i na šířku. Jeho tělu pak rozhodně vévodily dvě obří složené paže zakončené jistě těžkými blastrery a pár menších končetin u kořene jeho senzorické věže uprostřed. Trochu ironicky pak u něj působil nátěr v diplomatických barvách, který jistě spáchala Gi zcela záměrně.
Tak co mu říkáš? Má i štíty.
Gí byla na své dílo rozhodně pyšná.
Lehký blastery jsem nahradila těžkýma dvaašedesátkama a přidala pár vlastních vylepšení…
věnovala droidovi láskyplné pohlazení.
…sice jsem nesehnala granáty do granátometů a má pár much… ale jinak je to stroj na ničení.
-----------
Pro lepší představu jde o model Hutt war droid.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Povzdechl jsem si. Roztržitost byla snad i její druhé jméno. Toto mé podezření ještě zesílilo, když mě praštila loktem a já jen tak tak udržel rovnováhu. Tiše jsem sykl a snažil se myšlenky odvést od bolesti. Stejně to hned ošetřila, tak co.
"Však se nic horšího nestalo. Trénink býval horší."
Řekl jsem nakonec shovívavě, když mě oblomil její omluvný výraz.
'Jak kopnuté štěně.'
Pomyslel jsem si rezignovaně a nechal si to ošetřit. Ne, že by to nutně potřebovalo ošetřit, ale je pravda, že se šrámy bych mezi budoucími vojáky moc důvěry nevzbudil. Navíc mě mohla, ne se zlým úmyslem, shodit ze schodů.
Když tedy skončila, vydal jsem se za ní.
"Pochopitelné."
Přikývl jsem. Většina techniků byla horší než supy. Ne, že by se Gi o sebe nedovedla postarat.
A tak jsem se akorát podezřívavě podíval na prázdný kokpit, ale rozhodl jsem se věřit jejím slovům. Koneckonců, technik byla dobrý. I když, jak už bylo řečeno, roztržitý.
Droida, který dost možná pamatoval dobu, kdy slovo republika bylo nezákonné a tvrdě stíhané, jsem si prohlížel s jistou úctou, téměř náboženskou. Tohle zprovoznit muselo dát strašnou práci. Obcházel jsem ho a při tom poslouchal Gi. Ale jedno bylo jasné, tohle, kdybychom to vypustili, by přinejmenším otřáslo morálkou. Bylo to impozantní. A děsivé. A zjevně ničivé. A tak, když jsem dokončil obhlídku, uznale jsem položil ruku Gi na rameno.
"Dobrá práce, Gi."
Přikývl jsem a otočil se.
"Kdyby něco, jsem ve své kajutě. A varuj mě, až budeš dělat další salta."
Neodpustil jsem si sarkastickou poznámku a vydal se do kajuty.
Povzdechl jsem si. Roztržitost byla snad i její druhé jméno. Toto mé podezření ještě zesílilo, když mě praštila loktem a já jen tak tak udržel rovnováhu. Tiše jsem sykl a snažil se myšlenky odvést od bolesti. Stejně to hned ošetřila, tak co.
"Však se nic horšího nestalo. Trénink býval horší."
Řekl jsem nakonec shovívavě, když mě oblomil její omluvný výraz.
'Jak kopnuté štěně.'
Pomyslel jsem si rezignovaně a nechal si to ošetřit. Ne, že by to nutně potřebovalo ošetřit, ale je pravda, že se šrámy bych mezi budoucími vojáky moc důvěry nevzbudil. Navíc mě mohla, ne se zlým úmyslem, shodit ze schodů.
Když tedy skončila, vydal jsem se za ní.
"Pochopitelné."
Přikývl jsem. Většina techniků byla horší než supy. Ne, že by se Gi o sebe nedovedla postarat.
A tak jsem se akorát podezřívavě podíval na prázdný kokpit, ale rozhodl jsem se věřit jejím slovům. Koneckonců, technik byla dobrý. I když, jak už bylo řečeno, roztržitý.
Droida, který dost možná pamatoval dobu, kdy slovo republika bylo nezákonné a tvrdě stíhané, jsem si prohlížel s jistou úctou, téměř náboženskou. Tohle zprovoznit muselo dát strašnou práci. Obcházel jsem ho a při tom poslouchal Gi. Ale jedno bylo jasné, tohle, kdybychom to vypustili, by přinejmenším otřáslo morálkou. Bylo to impozantní. A děsivé. A zjevně ničivé. A tak, když jsem dokončil obhlídku, uznale jsem položil ruku Gi na rameno.
"Dobrá práce, Gi."
Přikývl jsem a otočil se.
"Kdyby něco, jsem ve své kajutě. A varuj mě, až budeš dělat další salta."
Neodpustil jsem si sarkastickou poznámku a vydal se do kajuty.
Sarkasmus je schopnost urazit hlupáky, bez toho, že by si toho oni všimli.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Gí se doslova nadmula pýchou a vychutnávala si tvou pochvalu do poslední kapky. Trošku hůře pak brala tvou připomínku jejího pilotování a okamžitě otevřela pusu, bez pochyby aby ti vysvětlila že ten manévr nebyl úmyslný. Nakonec ale jen pokrčila rameny.
Vynasnažím se.
Drogheda neležela od Uogo’coru nijak daleko, tedy alespoň podle map ne. Samozřejmě záleželo na schopnostech lodi a jejího pilota, což jsi v tomto případě raději nechal nezodpovězenou otázkou a uchýlil se do své kajuty.
-----------
Krátké, ale o to víc máš prostoru ty, aneb až do příletu máš volnou ruku.
Gí se doslova nadmula pýchou a vychutnávala si tvou pochvalu do poslední kapky. Trošku hůře pak brala tvou připomínku jejího pilotování a okamžitě otevřela pusu, bez pochyby aby ti vysvětlila že ten manévr nebyl úmyslný. Nakonec ale jen pokrčila rameny.
Vynasnažím se.
Drogheda neležela od Uogo’coru nijak daleko, tedy alespoň podle map ne. Samozřejmě záleželo na schopnostech lodi a jejího pilota, což jsi v tomto případě raději nechal nezodpovězenou otázkou a uchýlil se do své kajuty.
-----------
Krátké, ale o to víc máš prostoru ty, aneb až do příletu máš volnou ruku.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Zbytek cesty proběhl bez větších problémů, a tak jsem jej strávil meditací. Ne, že by se tu dalo dělat něco jiného, co by mi nepřivodilo, vzhledem ke stavu lodi, trauma.
Když jsme se vynořili z hyperprostoru, vydal jsem se do pilotní kabiny, kde jsem očekával Gi. Tu jsem poklepal na rameno, aby si uvědomila mou přítomnost. Svou myšlenku, že je zázrak, že nás to nevyplivlo jinde, jsem si raději nechal pro sebe. Gi nevypadala, že by něco takového uvítala.
"Dobré. Sjeď povrch senzory, ať víme, kde jsou."
Řekl jsem tedy jen a počkal až tak provede. Poté jsem si zkontroloval kde se základna nachází a nainstruktoval Gi ať přistane dostatečně daleko, aby si nás oni nevšimli.
Zbytek cesty proběhl bez větších problémů, a tak jsem jej strávil meditací. Ne, že by se tu dalo dělat něco jiného, co by mi nepřivodilo, vzhledem ke stavu lodi, trauma.
Když jsme se vynořili z hyperprostoru, vydal jsem se do pilotní kabiny, kde jsem očekával Gi. Tu jsem poklepal na rameno, aby si uvědomila mou přítomnost. Svou myšlenku, že je zázrak, že nás to nevyplivlo jinde, jsem si raději nechal pro sebe. Gi nevypadala, že by něco takového uvítala.
"Dobré. Sjeď povrch senzory, ať víme, kde jsou."
Řekl jsem tedy jen a počkal až tak provede. Poté jsem si zkontroloval kde se základna nachází a nainstruktoval Gi ať přistane dostatečně daleko, aby si nás oni nevšimli.
Sarkasmus je schopnost urazit hlupáky, bez toho, že by si toho oni všimli.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Hned jak jsi vystoupal po zrádných schodech na můstek a položil Gi ruku na rameno, jsi vyhrkl rozkaz ke skenování planety. Teprve v tu chvíli jsi si ale uvědomil, že rameno které svíráš se třese. Stačil tvůj jediný pohled na boční průzor můstku, kterým se dívala Gi, abys pochopil. Tam na orbitě planety pluly dva těžké sitské bitevníky obklopené několika roji stíhačů.
Myslím, že máme problém.
Vysoukala ze sebe Gi přerušovaně, právě ve chvíli kdy se oddělily dvě letky sithských stíhačů a zamířili přímo k vám.
-Okamžitě se vzdejte nebo zemřete.-
Zařval nějaký hlas z rádia a kontrolky na palubní desce se rozblikaly, byly jste zacíleni nepřátelskými zbraněmi.
Co teď?
Gi suše polkla.
V tomhle jim neutečem. Miny by možná zvládly ty stíhače, ale tohle…
Bradou ukázala na bitevník, jako by i jeho oslovení mohlo způsobit střelbu.
Hned jak jsi vystoupal po zrádných schodech na můstek a položil Gi ruku na rameno, jsi vyhrkl rozkaz ke skenování planety. Teprve v tu chvíli jsi si ale uvědomil, že rameno které svíráš se třese. Stačil tvůj jediný pohled na boční průzor můstku, kterým se dívala Gi, abys pochopil. Tam na orbitě planety pluly dva těžké sitské bitevníky obklopené několika roji stíhačů.
Myslím, že máme problém.
Vysoukala ze sebe Gi přerušovaně, právě ve chvíli kdy se oddělily dvě letky sithských stíhačů a zamířili přímo k vám.
-Okamžitě se vzdejte nebo zemřete.-
Zařval nějaký hlas z rádia a kontrolky na palubní desce se rozblikaly, byly jste zacíleni nepřátelskými zbraněmi.
Co teď?
Gi suše polkla.
V tomhle jim neutečem. Miny by možná zvládly ty stíhače, ale tohle…
Bradou ukázala na bitevník, jako by i jeho oslovení mohlo způsobit střelbu.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Zdálo se mi divné, že Gi neuposlechla můj příkaz. Ale poté jsem si všiml proč. Dva bitevníky a letky stíhačů byl dostatečný důvod.
'A do prdele.'
Projelo mi hlavou a já jen nehnutě pozoroval, jak se blíží. Útěk byl nemožný. byli jsme moc pomalí jak Gi podotkla. A stejně dobře podotkla, že ani nelze bojovat. Mohl jsem zkusit blufovat, ale netušil jsem, jak daleko jim dosáhnou senzory či jestli se nachytají. Jediná možnost byla se vzdát, nehledě na to, jak mi to bylo proti srsti.
"Navaž spojení. Vzdáváme se."
Řekl jsem hořce a polkl. Očima jsem sledoval oba bitevníky a pevně doufal, že dostojí svému slibu. Na jejich palubě už se něčeho dosáhnout dá.
Zdálo se mi divné, že Gi neuposlechla můj příkaz. Ale poté jsem si všiml proč. Dva bitevníky a letky stíhačů byl dostatečný důvod.
'A do prdele.'
Projelo mi hlavou a já jen nehnutě pozoroval, jak se blíží. Útěk byl nemožný. byli jsme moc pomalí jak Gi podotkla. A stejně dobře podotkla, že ani nelze bojovat. Mohl jsem zkusit blufovat, ale netušil jsem, jak daleko jim dosáhnou senzory či jestli se nachytají. Jediná možnost byla se vzdát, nehledě na to, jak mi to bylo proti srsti.
"Navaž spojení. Vzdáváme se."
Řekl jsem hořce a polkl. Očima jsem sledoval oba bitevníky a pevně doufal, že dostojí svému slibu. Na jejich palubě už se něčeho dosáhnout dá.
Sarkasmus je schopnost urazit hlupáky, bez toho, že by si toho oni všimli.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Gí na tvé rozhodnutí vzdát se, asi jediné nezahrnující hvězdnou bitvu v rozpadající se lodi, jen souhlasně přikývla. A natáhla se k vysílačce.
Klid, vzdáváme se.
Gí najednou trochu zaváhala a pak se skoro nepozorovaně usmála.
Nestřílejte, nejsme ozbrojeni.
Následovala chvíle ticha, která v obklopení k palbě připravenými stíhači připadala hodně dlouhá, než se konečně něco stalo. Tím něčím ale nebyl hlas ve vysílačce, nýbrž studený pocit mrazu přejíždějícího ti po zádech. Přítomnost něčího vědomí, něčích očí skrze Sílu. Nedokázal jsi poznat o koho šlo, ani kde ho hledat, na to tvé síly ještě nestačí.
Jen okamžik poté Gí radostně skoro nadskočila, když se rozblikala kontrolka vysílačky.
-Okamžitě přistaňte na zadaných souřadnicích!
A nezkoušejte žádné triky!-
Muž zněl dost rezolutně, ale očividně dostal rozkaz vás nesestřelit.
Hm. To je na planetě.
Poznamenala Gí při pohledu na navigační monitor, než hlídce potvrdila přijetí.
Klidně a zvolna nastavila kurz a polovičním výkonem, aspoň to tvrdila páka akcelerátoru, zahájila přiblížení na sestup.
Tak to vypadá, že tu základnu nakonec přece najít problém nebude.
Prohodila Gí a ukázala na obrazovku senzorů. Souřadnice které jste dostali podle nich vedli na v několika stupních vystavěné skalní pevnosti, která rozhodně neodpovídala zdejší architertuře.
Gí na tvé rozhodnutí vzdát se, asi jediné nezahrnující hvězdnou bitvu v rozpadající se lodi, jen souhlasně přikývla. A natáhla se k vysílačce.
Klid, vzdáváme se.
Gí najednou trochu zaváhala a pak se skoro nepozorovaně usmála.
Nestřílejte, nejsme ozbrojeni.
Následovala chvíle ticha, která v obklopení k palbě připravenými stíhači připadala hodně dlouhá, než se konečně něco stalo. Tím něčím ale nebyl hlas ve vysílačce, nýbrž studený pocit mrazu přejíždějícího ti po zádech. Přítomnost něčího vědomí, něčích očí skrze Sílu. Nedokázal jsi poznat o koho šlo, ani kde ho hledat, na to tvé síly ještě nestačí.
Jen okamžik poté Gí radostně skoro nadskočila, když se rozblikala kontrolka vysílačky.
-Okamžitě přistaňte na zadaných souřadnicích!
A nezkoušejte žádné triky!-
Muž zněl dost rezolutně, ale očividně dostal rozkaz vás nesestřelit.
Hm. To je na planetě.
Poznamenala Gí při pohledu na navigační monitor, než hlídce potvrdila přijetí.
Klidně a zvolna nastavila kurz a polovičním výkonem, aspoň to tvrdila páka akcelerátoru, zahájila přiblížení na sestup.
Tak to vypadá, že tu základnu nakonec přece najít problém nebude.
Prohodila Gí a ukázala na obrazovku senzorů. Souřadnice které jste dostali podle nich vedli na v několika stupních vystavěné skalní pevnosti, která rozhodně neodpovídala zdejší architertuře.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Loď Masmar:
Zaujal mě Giin úsměv. Zjevně měla něco v plánu. Nebo taky ne. Upřímně, občas mi byla záhadou. Každopádně dělala, co jsem jí řekl a o to šlo.
Jak se ukázalo, přinejmenším někdo na těch bitevních lodích ovládal Sílu, protože nás hned zkontroloval. Můj malý nápad, že se pokusím zatajit to, že jsem učedník šel do kytek. Ale jak se ukázalo o pár minut později, možná to byl ten důvod, proč nespustili palbu.
Na Giinu poznámku jsem přikývl.
"No, upřímně to spíš vypadá, že máme větší problémy. Třeba to, že už se tam nedostaneme nepozorovaně."
Poznamenal jsem s jistou dávkou rezignace a šel se připravit na přistání.
Zaujal mě Giin úsměv. Zjevně měla něco v plánu. Nebo taky ne. Upřímně, občas mi byla záhadou. Každopádně dělala, co jsem jí řekl a o to šlo.
Jak se ukázalo, přinejmenším někdo na těch bitevních lodích ovládal Sílu, protože nás hned zkontroloval. Můj malý nápad, že se pokusím zatajit to, že jsem učedník šel do kytek. Ale jak se ukázalo o pár minut později, možná to byl ten důvod, proč nespustili palbu.
Na Giinu poznámku jsem přikývl.
"No, upřímně to spíš vypadá, že máme větší problémy. Třeba to, že už se tam nedostaneme nepozorovaně."
Poznamenal jsem s jistou dávkou rezignace a šel se připravit na přistání.
Sarkasmus je schopnost urazit hlupáky, bez toho, že by si toho oni všimli.
Re: Kai Planetfire - Život je Tuk'ata (OrionCZ)
Drogheda:
Vaše kupa šrotu klouzavým letem stále zhruba polovičního výkonu prolétla atmosférou a klidně, dokonce až překvapivě plynule zamířila na přistání.
Ty jsi nechal Gi v kokpitu a šel se raději připravit, takže jsi mohl vlastně jen hádat co se objeví za staženou výstupní rampou. Ani ta příprava nebyla nic moc, koneckonců meč jsi měl u sebe a co dalšího jsi mohl dělat. Snad jen sklopit rampu, když doburáceli přistávací motory a vyjít ven.
Ven, vstříc jedenácti černě oděným, do plášťů zahaleným postavám. V jejich středu stál o poznání výraznější, zvlášť proto že jako jediný neměl helmu, a rozhodně nevrlejší zabrak. Už při prvním pohledu bylo jasné, že jsou to všichni uživatelé Síly, ale hlubší náhled ti prozradil, že většina z nich, tedy oněch deset pěšáků, je nanejvýše na tvé úrovni schopností. Na rozdíl od zabraka, ten pěšákem rozhodně nebyl.
"Co si sakra zač?"
Zavrčí a ty zahlédneš v jeho ruce rukojeť meče.
Vaše kupa šrotu klouzavým letem stále zhruba polovičního výkonu prolétla atmosférou a klidně, dokonce až překvapivě plynule zamířila na přistání.
Ty jsi nechal Gi v kokpitu a šel se raději připravit, takže jsi mohl vlastně jen hádat co se objeví za staženou výstupní rampou. Ani ta příprava nebyla nic moc, koneckonců meč jsi měl u sebe a co dalšího jsi mohl dělat. Snad jen sklopit rampu, když doburáceli přistávací motory a vyjít ven.
Ven, vstříc jedenácti černě oděným, do plášťů zahaleným postavám. V jejich středu stál o poznání výraznější, zvlášť proto že jako jediný neměl helmu, a rozhodně nevrlejší zabrak. Už při prvním pohledu bylo jasné, že jsou to všichni uživatelé Síly, ale hlubší náhled ti prozradil, že většina z nich, tedy oněch deset pěšáků, je nanejvýše na tvé úrovni schopností. Na rozdíl od zabraka, ten pěšákem rozhodně nebyl.
"Co si sakra zač?"
Zavrčí a ty zahlédneš v jeho ruce rukojeť meče.