Výcvik pro Levyn Ab-raooil - Posel smrti

[Gwendolin]

Posel smrti

„A jejich děti, tak čisté a bezbranné pozře bestie s tisíci zuby.
Démon s kůží z ocele, jež nezraníš žádnou zbraní.
Na střechy domů dosedne červený kohout a to bude začátek konce.
Z popela starého, zkaženého světa, vzejde svět nový.
Vyhlížej prvního z mých synů, neboť on zvěstuje všem, že přicházím.
On zvěstuje konec světa.“
-úryvek z knihy Nejsvětějšího Proroka

Coruscant, Chrám rytířů Jedi (24 BBY)

Procházíš chodbou s vysokými okny skrz, které do budovy pronikaly paprsky ranního slunce. Chrám se pomalu probouzel do nového dne. Míjel si členy řádu nejrůznějších věkových kategorií, postavení, ras i pohlaví. Většina z nich mířila do jídelny na snídani. Ty si byl již po jídle, jelikož si se předešlého dne rozhodl vstát dřív a věnovat se samostudiu. Konkrétně tréninku boje s mečem. Tento plán ti narušil tvůj mistr, když pro tebe nechal do jídelny poslat. Z čista jasna se před stolem, kde si snídal, objevil mladík asi ve tvém věku a předal ti vzkaz:

Posílá mě mistr Torgen, máš se u něj hned po snídani zastavit. Čeká na tebe v učebně G7.
Nečekaje na odpověď se rodianský student otočil na patě a zamířil k hoře táců vedle výdejového okénka.

Na svého mistra si musel čekat poměrně dlouho. Někteří nadaní jedinci dostanou toho svého ještě před 10 rokem. Většina mezi 10-12. Ty si z neznámého důvodu čekal až do dne svých 13 narozenin, kdy si tě vybral mistr Esenric Torgen. No... vybral není to správné slovo. Jak Torgen sám rád říkával, byl si mu přidělen radou, jelikož ctěným mistrů již došly jiné tresty… Mistr Windu vám oběma rozhodnutí rady vysvětlil slovy: Věříme, že si budete navzájem prospěšní. Pravda mohla být někde uprostřed. Esenric Torgen měl v řádu pověst rebela, který příliš neuznává autority a myslí si, že ví a umí vše nejlíp. Rada se mu již nesčetněkrát pokoušela srazit hřebínek tím, že ho posílala na mise, jejichž cíl by šel nejlépe popsat jako špinavá práce. K jejich neradosti tyto úkoly vždy bez větších komplikací zvládl. Jediné čemu se Esenric soustavně vyhýbal, byl padawan. Mistři se možná domnívali, že když Torgenovi jednoho přidělí, bude se škubat a nakonec přileze po čtyřech a požádá o tvé přeřazení. Nicméně se tak nestalo. Přestože ze svého nového poslání učit tě nebyl muž kdo ví jak nadšený s hrdostí sobě vlastní ho přijal. Netrvalo to dlouho a začali jste si k sobě navzájem nacházet cestu. Ačkoliv to tvůj mistr nikdy nepřiznal, zvykl si na tebe a svou roli učitele bral vážně. Kvůli svým povinnostem byl často mimo Chrám. Nicméně když se tak stalo, připravil pro tebe podrobný učební plán a alespoň jednou za den se ti ozval, aby se dozvěděl, jak sis vedl. Za jeho přítomnosti si musel vstávat brzy ráno, protože Esenric neustále opakoval, že dlouhé vyspávání je dobré akorát pro důchodce a nemocné a že čím dříve začnete s výukou, tím více toho stihnete. Při studiu přírodních i společenských věd tě tvůj mistr překvapoval svým přehledem. Byl to dobrý, charismatický řečník a tyto vlastnosti mu nejednou posloužili při plnění mise. Fyzický trénink pro tebe končil až v momentě, kdy si se vysílený skácel k zemi. Ba i tehdy se z tebe Esenric snažil vyždímat poslední zbytky sil a nutil tě se postavit a čelit dalšímu výpadu. Častokrát si mu za to v mysli nadával, avšak když přišlo na změření sil s některým ze spolužáků tvého věku málo, který z nich se ti vyrovnal. V takových chvílích si na tváři svého mistra mohl spatřit spokojený výraz. Ale být padawanem Esenrica Torgena neznamenalo jen neustále dřít. Ne, tu a tam tě vzal mimo chrám a několikrát i na kratší misi.

Zastavíš se před učebnou G7. Jakmile stiskneš ovladač, dveře se zasyčením zajedou do stěny. Naskytne se ti pohled na místnost čtvercového půdorysu velkou asi 8x8 metrů. Jediné vybavení této učebny byl malý sloup uprostřed, holoprojektor. Do prostoru vnikalo světlo skrz prosklenou stěnu, u které stál tvůj mistr. Nehnutě pozoroval zástavbu a neutuchající dopravní ruch v nejbližším okolí chrámu. Oblečen byl v kovově šedém, jedieském rouchu. Jeho dlouhé, popelavé, gumičkou chycené vlasy mu sahali až do půlky zad. Jeho rasa sephi se na první pohled od lidí lišila dlouhýma špičatýma ušima. Krom toho měl světlou, nafialovělou pleť a mohl se dožít 200 až 400 let. Nyní byl na poměry svého druhu ještě mladíček, bylo mu pouhých 47 let. Jen, co vstoupíš, ozve se jeho hlas, hluboký a temný jako noc:

Až pro tebe příště pošlu, s tím, že máš hned přijít, očekávám, že všeho necháš a přijdeš. Nebo ti mám snad vysvětlovat význam slova hned?
Přivítá tě přísným hlasem a otočí se k tobě čelem. Ruce zkřížené na prsou, hlava mírně nakloněná. Ostré rysy tváře, nos připomínající zobák a černé oči dravce tě donutí na sucho polknout.

Co tě tak zdrželo?
Zeptá se následně muž a počká na tvou odpověď.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Takže začínáme. Zde je pár instrukcí, kterých se musíš držet:
- nehraj za jiné postavy, než za tu svou
- posuň děj vždy o kousek dopředu, ale nemusíš se bránit návratu do minulosti v myšlenkách
- dodržuj pravidla a tvar příspěvků
V úvodním příspěvku máš nejvíc volnosti. Můžeš zavzpomínat na uplynulá léta. Na dětství, rodinu, výcvik, nějakou nedávnou událost, cokoliv. Rok 24 BBY znovu opisovat nemusíš, ten je tu jen pro orientaci.

Hezkou zábavu

[Levyn Abraham]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Jediné štěstí, že jsem se včera rozhodl vstát dřív, protože jinak bych skončil bez snídaně s kručením v břiše. To sice nebyla věc tak nezbytná, ale dokázala projasnit hlavu a popravdě i zlepšovala náladu. Když jsem zamířil z jídelny, mnoho obyvatel Chrámu se teprve šlo najíst. Já mířil opačným směrem z toho důvodu, že pro mne poslal mistr Torgen, abych se za ním prý po snídani zastavil.
Esenric Torgen byl mým mistrem čtvrtým rokem. Přijal mě za padawana docela pozdě, rozhodně později než ostatní vrstevníky. Co naplat, hold někteří asi oplývaly většími sympatiemi Síly. I mé přání ohledně slavného a důležitého Jediho jako mistra vlastně zůstalo nevyslyšeno, ale nemohl jsem si stěžovat. Teoreticky.
Slyšel jsem to, co se o mistru Torgenovi říkalo v Řádu (a co podporoval můj mistr i vlastními slovy), a to sice, že je to rebel, kterému se starší a výše postavení Jediové snaží srazit hřebínek. Také jsem si všiml, že mistr je trochu sebevědomější typ. Když jsem k němu před pár lety tedy přišel do učení jako padawan, nejprve mi připadalo, jakoby o mne vůbec nestál a nevzal by si mě dobrovolně.
"Byl jsi mi přidělen radou, jelikož ctěným mistrům již došly jiné tresty..."
To mi zkrátka v té době moc náladu nezvedlo, když už jsem čekal trošku déle než ostatní. Ale mistr Windu toto rozhodnutí rady vysvětlil dobře, byli jsme si vzásadě prospěšní.
Můj mistr často nepobýval přímo ve Chrámu na Coruscantu, ale mou výuku nijak nezanedbával, naopak - vždy aspoňjednou denně se ohlásil a zajímal se o to, jak plním zadané činnosti a jak mi to jde. To mě vždycky potěšilo, když jsem se mohl pochlubit, když se mi něco krásně podařilo. To se stávalo třeba při střetnutí dovednosti se světelným mečem mezi mnou a ostatními padawany v mém věku. Mistr Torgen věnoval této oblasti dostatek času a já nadbytek dřiny a potu, ale vyplácelo se to. Jediné, s čím jsem se zprvu ztotožňoval velmi těžko, byly časné začátky výuky brzy ráno. Snad si ale už mistr trochu zvykl na to, že můj klid je pevný a vedení delší. Snad ano, už jsme spolu párkrát byli i mimo Chrám a Coruscant.

Po krátké cestě po chodbách Chrámu a přemítání nad tím, co se dnes bude dít, jsem konečně u učebny G7. Po té, co jsem vstoupil - byla to poměrně malá místnost s holoprojektorem uprostřed - jsem ihned spatřil svého mistra, který již byl pochopitelně na místě. Stál u jedné ze stěn, té prosklené, a hleděl na ruch vně zdi Chrámu Jediů. Netrvalo dlouho a promluvil.
Netuším, o jak dlouhou chvíli, či snad dobu jsem se opozdil navzdory jeho očekávání, ale ihned mě vyplísnil, že tu jsem pozdě. Nakonec se i otočil a požádal o vysvětlení. Sice jsem, jako vždy, když mistr Torgen nasadí svůj přísný výraz, trochu nejistý, ale odpovídám.
Promiňte mi, mistře, na snídani jsem dostal vzkaz, že se u vás mám po jídle zastavit.
Doufám, že to jako vysvětlení dostačuje, přeci je jsem opravdu chviličku poté, co mi byl vzkaz tlumočen, vyrazil. Takže myšlenky na tohle téma částečně vytlačily spekulace uvnitř mé hlavy ohledně toho, proč jsme tady a proč teď.
Smím se zeptat, co dnes budeme dělat, mistře?
Zeptám se opatrně, jelikož takováto netrpělivá a zvědavá otázka nemusí mistra vždy potěšit.

// Tak doufám, že je vše dobře

[Gwendolin]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Jsi tady a to je hlavní. Nebudeme se zbytečně zdržovat malichernostmi.
Těmito slovy Esenric ukončil debatu na téma dochvilnost. Tvá otázka způsobí, že se na mužově tváři usadí mírní úsměv. Trpělivost byla vlastnost, kterou si příliš neoplýval. Jako každý padawan si chtěl znát vše hned. Tvůj mistr oproti tomu mohl tuto vlastnost plnými hrstmi rozdávat. Jednak za to mohla léta strávená v chrámu a jednak skutečnost, že čas dlouhověkým rasám ubíhal o něco pomaleji než lidem.

Zavolal jsem tě, protože mám nový úkol. Jak sám dobře víš, má práce by šla jedním slovem popsat jako vyšetřování. Úzce spolupracuji s bezpečnostními složkami a jim podobnými organizacemi. Sem tam si musím zahrát na mluvčího chrámu, to když se objeví nějací novináři. No, a poněvadž si za poslední měsíce udělal ve svém výcviku nebývalý pokrok, rozhodl jsem se, že tě do tohoto případu zapojím…
Během monologu z tebe mistr nespouští oči. Reakci na informaci o tvé účasti v nejnovějším úkolu si nechtěl nechat ujít.

…Co to pro tebe znamená? Když se osvědčíš, budeš mě doprovázet častěji. Čili méně času stráveného v téhle Jedieské bublině, více stráveného ve skutečném světě. Co od tebe očekávám? V prvé řadě, že budeš aktivní. Nechci, aby mě doprovázela němá schránka bez osobnosti. Budeš se rozhlížet kolem sebe. O věcech, co uvidíš nebo uslyšíš, budeš přemýšlet. Budeš se na ně ptát, protože tak si je nejlépe zapamatuješ a tak se také nejvíce naučíš. Nemusíš se bát oslovit osoby, které s námi budou spolupracovat. Pokud tě cokoliv napadne, neboj se mě zeptat. Tohle pro tebe bude nová zkušenost. To však neznamená, že nemáš čím přispět. Někdy si nováček všimne něčeho, co ostatní přehlédli. Připrav se na to, že se tě budu hodně ptát na tvůj názor a chci, abys mi odpovídal ve větách. Strohé ano či ne, jako odpověď neberu. Máš nějaký dotaz?... Teď výjimečně můžeš odpovědět ano, ne.
Zakončí mistr jedi svou řeč otázkou. Zatímco nasáváš nové informace a případně dáváš dohromady nějaký dotaz, Esenric zatáhne žaluzie a zamíří k holoprojektoru. Nespěchá, dává ti čas si vše sesumírovat. Jakmile se ujistí, že nemáš žádnou další otázku, spustí projekci. Rázem se ocitáš v liduprázdné, asi 5 metrů široké ulici. Špínu a pohozené odpadky si můžeš prohlédnout díky svitu pouliční lampy. Po tvé levé ruce se u oprýskané stěny nacházel přeplněný kontejner s odpadky. A přímo před ním ležel mrtvý, lidský muž. Přistoupíš blíž, aby sis mohl tělo lépe prohlédnout. Stejně jako před tím i nyní tě tvůj mistr bedlivě sleduje. Muž byl oblečen v modré kombinéze technika, ležel na zádech, hlavu natočenou mírně tvým směrem. Otevřené oči bez života tě pozorovali. Po mrtvolně bledé tváři od úst stékal zaschlý pramínek krve. Levou ruku měl nepřirozeně zkroucenou, pravou nataženou do předu (opět tvým směrem). Mezi prsty pravé ruky spočíval pečlivě složený papírek. Nezdálo se, že by ho mrtvý držel v momentě, kdy vydechl naposledy. Spíše to vypadalo, jako by mu ho někdo do ruky vložil. Na první pohled si nenašel nic, co by naznačovalo násilnou smrt. Kůže na rukách nenesla známky boje. Na hlavě ani přední straně těla nebylo žádné viditelné zranění. Na zemi nebyly žádné stopy krve.

Takže tohle je můj nejnovější případ. Vím, poprvé to není hezký pohled ani pocit. Na to si však budeš muset zvyknout. Jediové se se smrtí setkávají více než je zdrávo. Není divu, že je mezi námi tak rozšířený cynizmus.
Prolomí Esenric hrobové ticho. Příjemným, přátelským hlasem se tě snaží zklidnit a trochu ti tento moment ulehčit.

Teď mi Levyne pověz, co všechno si stačil zjistit.
Mistr ti předá slovo a postaví se vedle tebe.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Příspěvek máš naprosto v pořádku. Tímhle způsobem tě budu v případě potřeby oslovovat a sdělovat ti své postřehy. Jen pro informaci, ve svém úvodním příspěvku jsem změnila Esenricovi barvu vlasů na popelavou – nepředstavuj si klasickou blonďatou barvu, ale spíš bílo-šedou. Jako když ti shoří papír a vznikne světlý popel. Hodí se mi k jeho osobě víc.
V tomhle příspěvku tě mistr oslovil a ptal se, jestli máš nějaký dotaz. Pokud se bude tvá postava kdykoliv během hry na něco ptát, reagovat, nebo odpovídat normálně to napiš a já ti v dalším příspěvku odpovím a navážu tam, kde jsme skončili.

[Levyn Abraham]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Jistě, mistře.
Odsouhlasil jsem prostě a dál už radši mlčel, i tak se ale na jeho tváři objevil úsměv. Možná kvůli mé otázce, nevím, ale můj obvyklý klid šel trochu stranou, když se jednalo o neodkladnou schůzku s mistrem hned po snídani. Nebo i při jiných příležitostech.
Mistr na mě nasadil svůj ostříží pohled a začal mluvit o tom, proč mě zavolal. Alespoň že si chvilkově neužíval mojí.. nedočkavost a nenapínal mě moc dlouho. Byl jsem si vědom, že se na mě dívá, ale i tak se mi při jeho slovech trochu rozrušeně, dílem nadšeně rozbušilo srdce.
Zapojí mě do případu?
Zopakoval jsem si v hlavě, abych těm slovům snáze přiřadil i význam. Musel jsem se usmát, když mistr Torgen řekl, že jsem ve svém výcviku pokročil. Kočka by na mém místě zapředla. Raději jsem se ale nezabýval těmito myšlenkami, protože jsem nechtěl, aby mi uniklo jediné slovo z toho, co chtěl říct. Měl jsem přeci letět s ním!
Nestačím se divit tomu pokroku v mém dosavadním učení. Mistr říká, že pokud se osvědčím, budu se častěji pohybovat mimo Chrám, ale musím být aktivní.
Já dokážu být aktivní, jenom mi to někdy trvá..
Ano, za to to stojí. Jen ať vidí, že to, že jsem se stal padawanem svého mistra později než oni nic neznamená. Tak, takhle si mistr představoval aktivitu. Dívat se a vidět, mluvit a poslouchat, uvažovat a přemýšlet. Ptát se a odpovídat. Ihned jsem byl rozhodnutý, že mistra Torgena nehodlám zklamat. Opravdu se budu snažit, a to jsem ani nevěděl, co mě čeká.
Mistr se mě zeptal, jestli nemám nějaké dotazy. Založil jsem si ruce na prsou a jako obvykle si nechal chvíli na přemýšlení.
Ne, mistře.
Mistr Torgen mezitím zatáhl žaluzie, aby vznikla dokonalá tma na projekci a spustil holoprojektor. Tma se v tu chvíli projasnila díky světlu jediné pouliční lampy, která ozařovala nějakou špinavou uličku zanesenou odpadky. Na jedné straně stál přeplněný špinavý kontejner a pod ním mrtvola.
Mrtvola? No, jistě, mluvil o vyšetřování, něco takového se vlastně dalo čekat..
Možná díky svému pomalému stylu života jsem nebyl z toho těla úplně štronzo. Naopak jsem vyrazil blíž, abych si ho mohl lépe prohlédnout, i když pro mě nebylo příjemné takhle hledět do tváře mrtvému člověku. První, co jsem hledal, snad proto, abych se hned nemusel koukat na mrtvolu, byla krev kolem těla. Žádná tam ale nebyla, takže jsem nakonec upřel pohled na mrtvého muže v modré kombinéze. Krev jsem spatřil na jeho tváři, její zaschlý pramínek stékal z jeho koutku. Hlavu měl natočenou směrem ke mě, do ulice, a měl týmže směrem nataženou i ruku. Nevypadal, jako by ho zavraždili, nenesl nějaké stopy po násilí, nějaké otisky nebo tak - alespoň, co bylo vidět.
Po chvíli na mě mistr zase promluvil a bylo fajn, že nejen mě připadal pohled na mrtvolu trochu mimořádný. Uvnitř jsem se pousmál nad jeho domnělým důvodem o tom, proč mají Jediové rádi cinizmus.
Tak, teď je chvíle být aktivní.
Proběhlo mi hlavou, když se mistr Torgen postavil vedle mě a vybídl mě, abych mu sdělil své domněnky. Přemýšlel jsem a znovu se na scenérii podíval, ale po chvíli (možná delší chvíli, jak pro koho) jsem se ozval.
Je natočený směrem do uličky. Vypadá to, jakoby tu někdo byl, když zemřel, nebo se na něco díval. A není tu krev, takže je možné, že ho nemuseli zabít přímo tady, ale třeba ho sem nějak donést. A.. nevypadá zraněný, teda, ne navenek, ale mohl se něčím otrávit. Ať už tady nebo jinde. Každopádně ho už někdo viděl nebo našel, protože ten lísteček nevypadá, že by byl jeho.
Doufám, že jsem tak nějak odpověděl na to, na co se mistr ptal. Jinak jsem zjistil to, že tu u kontejneru leží mrtvola v nějaké špinavé uličce.

// Ok, beru na vědomí.

[Gwendolin]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Dobře! Na poprvé to není vůbec špatné. Víš na co se dívat a správně nad tím uvažuješ.
Pochválil tě sephi a jako bonus tě i dvakrát jemně poplácal po rameni. Takového uznání se ti u mistra Torgena často nedostávalo a o to víc sis tento okamžik užíval. Zřejmě se obával, že by tebou mohl tento výjev nemálo otřást. Přeci jen, ne každý snese pohled na mrtvého člověka. To však nebyl tvůj případ.

Tento záznam vznikl včera v noci. Ač se to nezdá, jedná se o poměrně rušnou část města, takže jsme tam tu mrtvolu nemohli nechat dlouho ležet. Příště tě vezmu na místo činu skutečně, ne jen takhle přes hologram. Nicméně se z toho záznamu dá vyčíst ještě něco. Můžeš být postaven do situace, kdy ti bude chybět tělo a jediné, co budeš mít bude obdobný záznam. Proto je nanejvýš důležité umět z něj vyčíst maximum informací.
Čekal tě další monolog. Muž tentokrát mluvil mírně hlasitěji. Dával důraz na ta správná slova, a když chtěl říct něco obzvlášť důležitého udělal krátkou pauzu. Takto s tebou hovořil pokaždé, když se tě snažil něco naučit. Jeho „učitelský styl“ si za ta léta snadno poznal. A dobře si věděl, že v takových chvílích se nevyplatí vyrušovat nebo se zabývat něčím jiným.

Pouliční osvětlení nám říká, že záznam vznikl buďto v noci nebo v nižších patrech města, kam už sluneční paprsky nedosáhnou. Správně si odtušil, že místo nálezu není místem činu. Ať ten muž zemřel jakkoliv je jasné, že bychom našli alespoň kapičku krve a to se tady nestalo. Skutečnost, že sem bylo tělo převezeno, až po smrti potvrzuje i další drobný detail. Když se podíváš sem…
Esenric přejde k nohám muže, dřepne si a ukáže na drobnou šmouhu na zemi.

…všimneš si stopy, kterou zanechala tmavá podrážka boty v momentě, kdy bylo tělo vlečeno. Na toto místo a do této polohy ho někdo dostal úmyslně. To nás přivádí k tomu papírku. Pokud se dobře pamatuji, ještě jsem nezažil případ, že by mrtvému nějaký nálezce něco přidal. Spíš ho okradou. Čili je pravděpodobnější, že ten předmět mu do ruky vložil ten samí člověk, který ho sem dotáhl. No, a jelikož stopy po vlečení nejsou nijak výrazné, nabízí se varianta, že k němu došlo pouze na krátkém úseku, poté, co bylo tělo vyndáno z vozidla.
Opět se zvedne a přesune se k obličeji mrtvému.

Natočení mohlo být taky úmyslné. Působí to na mě tak, že nás ten mrtví vítat. Předává nám ten vzkaz. Není to obyčejné pohození těla. To by ležel spíš v kontejneru než vedle něj. A proč si pachatel vybral zrovna tohle místo? Dost možná proto, aby se tělo co nejdříve nalezlo. Hned vedle je rušná ulice a místní sem chodí vyhazovat odpadky. K příčině smrti. Otrávení se nedá vyloučit. Nejčastěji se jed do těla dostane konzumací. Ať se jedná o náhodu či úmysl. A nejčastěji k němu dochází doma. Pokud by sem tedy přišel s úmyslem, že se zabije, tak bychom minimálně našli něco, v čem si jed přinesl. Což se nestalo. Samozřejmě někoho otrávit jde mnoha způsoby. Někteří námezdní lovci volí otrávené šipky. Je to rychlé, přesné a velmi smrtící. Jenže na těle jsme žádné viditelné zranění ani vpich nenašli. Nebudu chodit kolem horké kaše. V tomto konkrétním případě nám příčinu úmrtí přesně odhalí až pitva.
Mistr Torgen zkříží ruce na hrudi a otočí se k tobě čelem. Na moment se odmlčí, jako by přemýšlel, zda ti již vše řekl. Uplyne asi pět standardizovaných sekund, když v tom sephi kývne hlavou a opět spustí:

To by bylo k záznamu asi tak vše. Teď ti povím detaily, které jsme se dozvěděli při ohledání těla. Mrtvý měl u sebe jen dvě věci. Ten papírek a čipovou kartu. Karta na sobě měla logo firmy, která tyto předměty vyrábí a sériové číslo. Podle toho zjistíme od čeho je. Na tom už ostatně pracuji… Papírek…
Muž se zamračí a poškrábe na bradě.

…nebo přesněji řečeno vzkaz na něm, je dost podivný. Píše se tam: „Hleď na prvního z mých apoštolů. Jeho pouť skončila, jeho zvěst byla doručena. Raduj se, neboť jeho duše nalezla pokoje. Padni na kolena hříšníku a kaj se, neboť Pán přichází.“... S něčím takovým se nesetkávám příliš často. Vypadá to na nábožensky motivovanou vraždu. Naneštěstí nic nenaznačuje, o jaký kult by se mohlo jednat. Text je psán basicem. Žádné pravopisné chyby, úhledné písmo. Snad nás dál dostane ta karta a pitva… Takže, co si o tom prozatím myslíš?

[Levyn Abraham]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Má vnitřní kočka by zřejmě znovu zapředla, když mě mistr Torgen pochvalně poplácal po rameni. Byl jsem rád, že jsem z úst nevypustil žádný blábol, i když to zřejmě nebyla ani moc geniální myšlenka. Ale očividně to bylo přibližně to, co mistr očekával, protože mě tak pěkně pochválil.
Pak mi začal mistr osvětlovat další okolnosti toho jeho nového případu a já poslouchal, s pohledem těkajícím po věcech, které zrovna jmenoval. Všímal si detailů mnohem víc, než já, a taky měl reálnější představu o tom, jak probíhá vražda.
Během jeho výukové řeči jsem mírně pokyvoval a snažil se toho co nejvíce vstřebat. Můj mistr, navzdory jeho dříve trochu nelichotivé pověsti v řádu, se vždycky snažil mi vysvětlit maximum. Já jsem většinou aspoň tři čtvrtiny pobral a polovinu zapamatoval.
Zbystřil jsem, když se mistr přesunul k nohám mrtvého muže. Popošel jsem za ním, abych viděl, o čem mluví. Mě ta skvrna prostě připadala skoro jako každá jiná, vždyť u kontejneru může být opravdu hodně skvrn.
Pokud mistr něco takového ještě nezažil, musí to být docela ojedinělé...
Popravdě, mě také přišlo zvláštní a trochu nelogické, že toho muže někdo zabil, patrně ho sem dotáhl a ještě mu do ruky vložil papírek se vzkazem. To nebylo normální (ne, že by samotná vražda byla).
Z vozidla.. To se mohla hodit ta rušnější část města, jelikož tam nikdo nezkoumá jediné vozidlo, co zastaví u kontejneru...
Tohle mi logické připadalo. Chytré řešení, jak za sebou nechat málo stop, i když já bych na něj asi nepřišel. Mistr se přesunul k nebožtíkově hlavě a dostalo se mi menší přednášky o použití jedu k zabití, a já docházím k názoru, že toho chudáka nejspíš někdo neotrávil, možná v pití, nebo tak.
Při slově pitva se mi trochu zavlnil žaludek - pohled na bledou tvář mrtvoly mi nevadil, ale na to ji rozřezat a hledat a v ní stopy po příčině úmrtí bych určitě neměl. Jen teoreticky, samozřejmě, i tak bylo nepravděpodobné, že bych se někdy k pitvání dostal.
Znovu jsem přerušil své přemýšlení, když Torgen přešel k dalším okolnostem, které se již nedaly z projekce vyčíst, ani kdybych se snažil ze všech sil. Ta čipová karta docela seděla k té modré kombinéze, kterou na sobě ten muž měl. Mnohem větší údiv ve mě ale vzbudil ten papírek.
Polkl jsem, a když se mistr zeptal na můj názor, pečlivě jsem si nechal minutu na formulování správných slov.
No, vypadá to jako dopředu a docela.. pečlivě plánovaná vražda. Ale asi máte pravdu, kdyby někoho zabili jen za účelem toho, že je jim, dejme tomu.. nepohodlný, asi by to neudělali takhle okatě. A ten, kdo ho zabil, nemohl být hloupý, tady se mohl s vozidlem docela dobře ztratit a rozhodně by budil menší pozornost než někde na okraji, kde něco proletí dvakrát denně.
To bylo asi to nejlepší, co jsem ze svých myšlenek dokázal vymačkat.
.. stejně mi to ale připadá divné a nelogické.

[Gwendolin]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Jakmile spustíš, muž dvakrát souhlasně přikývne. Poté dlouhými kroky zdolá vzdálenost mezi jím a holoprojektorem. Stisknutím tlačítka projekci ukončí a celý obraz se rozplyne. Přesto se přistihneš, jak stále zíráš do prostoru, kde před chviličkou ležel mrtvý muž. Šero v místnosti se v mžiku rozplyne. To, když Esenric za pomoci Síly vytáhne žaluzie.

Divné nepochybně. Nelogické?... Tím bych si nebyl tak jistý. Vidím v tom určitý řád a úmysl. Navíc svým způsobem vzkaz odpovídá tomu, jak bylo tělo naaranžováno. Skutečně nám předal svou zvěst. Naneštěstí jsme zatím nezjistily jakou.
Sephi vyndá z projektoru paměťovou kartu a pečlivě ji u sebe schová. V této třídě stejně, jako v mnoha podobných, často cvičili younglingové – nejmenší členové řádu. Mistra Yodu by nepotěšilo, kdyby se dozvěděl, že některé z těchto dětí vidělo záznam s mrtvým mužem.

Tolik o místě činu. Teď se půjdeme blíž seznámit s naším neznámým. Už si byl někdy v Halách Léčení?
Bez jakéhokoliv předchozího upozornění vyrazí mistr Torgen pryč z místnosti, předpokládaje, že si mu neustále v patách. Doběhneš muže a srovnáš s ním krok. Jen, co se objevíš po jeho pravici položí ti otázku, na kterou si vzápětí sám i odpoví:

Že se vůbec ptám! Jediové nejsou nadlidi. Nemoce a zranění se nám nevyhýbají. A i kdybys byl mimořádně zdravý jedinec, v rámci výuky si léčitele jistě navštívil, že?
Jako Haly Léčení bylo označováno rozsáhlé křídlo Chrámu Jedi, nacházející se v jihozápadní části komplexu. Jednalo se o centrum veškeré lékařské péče a sídlo Lékařských sborů. Navíc byly tyto prostory přímo spojeny s Centrální Republikovou Nemocnicí. Snadno sis odvodil, že mrtvý byl převezen na pitvu právě sem. Do Hal se dalo snadno dostat pomocí řady turbovýtahů. Do jednoho z nich jste nyní s mistrem měli namířeno. Život v Chrámu již mezitím naplno propukl. Po chodbách se důstojně pohybovali starší členové řádu. Vyzařovala z nich autorita, zároveň však vlídnost a důvěryhodnost. Při pohledu na ně se snad každému studentovi vloudila do hlavy myšlenka, že tito ochránci republiky nedovolí nikdy žádné zlotřilé bytosti ohrozit mír v galaxii a kdokoliv je s nimi v bezpečí. Jejich naprostým opakem byla skupinka švitořících younglingů. Pištění, bujarý smích a hlasité pokřiky se nesli chodbou a „narušovali“ tak poklidnost tohoto místa. Nicméně i to byla tvář Chrámu Jedi. Stejně jako mladí rytíři, různí droidé a obyčejní měšťané zaměstnaní v Chrámu.


Vzpomínám si na jednu takovou příhodu z dob, kdy jsem byl ještě youngling. Byl jsem… no, řekněme… živé dítě! Ano to je ten správný výraz.
Zasměje se vítězoslavně Esenric a pokračuje ve vyprávění:

Měli jsme právě vyučování v prostorách Zemědělských sborů a jak sám dobře víš, ty se nacházejí ve stejném patře jako Haly Léčení… Pravděpodobně to je úmysl. Při téhle práci se sem tam nějaké to zranění prostě stane. Zvlášť u dětí.
Doplní sephi svůj příběh o myšlenku a ty pomalu začínáš tušit, kam to celé míří.

Tenhle typ prací jsem nikdy neměl rád. Nebavilo mě plevelní ani sbírání. Takže jsem se se svým kamarádem rozhodl vydat na dobrodružnou výpravu. Zalezli jsme do jednoho z větších záhonů a plazili se mezi rostlinami tak dlouho, dokud jsme se neztratili naší mistryni z dohledu. Bylo nám šest, takže nás některé rostliny značně převyšovali. Představovali jsme si, že jsme na neznámé planetě a brodíme se džunglí. Nemusím ti jistě říkat, že jsme byli pořádně zamazaní. Já si navíc o nějaké trny roztrhl nohavici a rukáv. Ostatní pro nás byli nepřátelští domorodci, takže bylo nanejvýš důležité, aby si nás nikdo nevšiml. Naneštěstí nás zpozoroval jeden z výzkumníků a zařval na nás, ať vylezem. Lekli jsme se a dali se na útěk. Bohužel jsme si nezvolili nejlepší směr a dostali se do keřů, které se používají při výrobě některých léčiv. Proč bohužel? Protože mají na listech drobné chloupky, které ti na pokožce vyvolají silnou vyrážku. Ruce, krk a hlavu jsme měli samí červený pupínek. Příšerně to svědilo a čím víc sis to škrabal tím to bylo nepříjemnější. Navíc se pak vyrážka obtížněji léčila. Nepřátelští domorodci nás zavedli do Hal na ošetření a tam jsme museli zůstat tři dny. Jerik pět, protože se nepřestával škrábat a nechtělo se mu to zahojit. Líbilo se mi tam. Fascinovali mě všechny ty přístroje a léčivé krystaly. Až na to svědění to byla příjemná oddechovka. Samozřejmě každý skutek musí být po zásluze potrestán, takže když mě pustili, musel jsem za trest vypomáhat ve sklenících Zemědělského sboru. Jistě si umíš představit mé nadšení. Jerik se ke mně za dva dny připojil a takhle jsme tam pracovali asi čtrnáct dní. Byl to vlastně takový můj první delší a větší trest.
Dokončí muž svou historku a s nostalgickým úsměvem na tváři na tebe pohlédne.

Co ty? Máš nějakou zajímavou zkušenost spojenou s Lékařským nebo Zemědělským sborem?
Zeptá se v momentě, kdy nastoupíte do turbovýtahu. Stiskne příslušné tlačítko na ovladači a dveře výtahu se za vámi uzavřou. Ucítíš neznatelné škubnutí v momentě, kdy se dá kabina do pohybu. Netrvá to dlouho a jste v příslušném patře. Ještě vás však čekala několika minutová cesta, která byla doslova stvořena k rozhovoru či vyprávění.

[Levyn Abraham]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Během mé krátké řeči mistr Torgen vypnul holoprojektor a vytáhl žaluzie, takže do místnosti po krátké tmě zase vniklo světlo. Ještě chvíli jsem koukal na místo, kde ležela ta mrtvola v kombinéze.
Vlastně jsem ji opravdu neviděl, byla to projekce..
Napadlo mě. Ale to nic neměnilo na tom, že to byla mrtvola. Byl jsem rád, že ani mému mistrovi nepřijde takto naaranžovaná vražda normální, ale on v ní viděl nějakou logickou souvislost. Poslechl jsem si ho a v duchu jsem mu dal za pravdu, protože, jak jsem už předtím řekl, on jen potvrdil to, že pachatel nemohl být hloupý. Krátce jsem přikývl.
Jen co mistr vyndal kartu z projektoru naprosto bez předchozího varování vyrazil pryč. Ihned mi objasnil kam - do Hal léčení. Poklusem jsem mistra na chodbě dohnal a srovnal s ním krok.
Ano, navštívil, mistře. V jedenácti jsem si zlomil zápěstí.
Přisvědčil jsem Torgenovi po cestě. Dál jsem toto raději nerozvíjel, protože kdybych se tehdy řídil pokyny, které jsem dostal, určitě bych si nic nezlomil, natož zápěstí.
Cestou do Hal nás míjeli mistři Jediové i padawani a younglingové. Byla to taková pěkná směs na chodbách Chrámu - na jedné straně ti rytíři, kteří neodkládali vážnou masku povinností a na druhé osmileté děti, co si ve volných chvílích hráli na honěnou. A něco mezi tím byli právě padawani - od těch malých rozverných dětí se během výcviku čím dál víc podobali svým mistrům.
To se i já začínám chovat jako mistr Torgen?
Napadla mě zarážející otázka, když jsem za chůze přemýšlel. A hned jsem si odpověděl.
Spíš ne.
Protože můj mistr rozhodně nebyl tak pomalý jako já, on byl spíš energický typ. A měl rád ranní vstávání.

Poté mistr začal vzpomínat na nějakou příhodu z dětství. Docela mě zajímalo, co z něj vypadne, když už o tom začal mluvit zrovna teď. Bylo to pochopitelné, jelikož se to týkalo samotných Hal léčení. Celkově se mistr Torgen zapovídal o tom, jak byl ještě malý a hrál si se svým kamarádem v poli. Zřejmě už z jeho výcviku pocházela ta pověst rebela, kterou si nesl u některých starších členů Řádu. Znělo to tak, že mistrovi takové ohlédnutí zní docela vesele - jak jsem ale poslouchal o těch pupínkách, ty moc veselé být nemohly. Radši bych pracoval s ostatními než mít nějakou vyrážku a trest. Mě osobně Haly léčení zas tak nefascinovaly.
Při konci svého vyprávění se mistr obrátil i na mě, jestli i já se mám po cestě s čím podělit. Mezitím jsme nastoupili do turbovýtahu, ale cesta do našeho cíle stále nebyla u konce. Já radši nemyslel na to, že tam na nás čeká pitvaná mrtvola z holoprojektoru.
No, vlastně ano, mistře.
Odpověděl jsem a možná trochu zrudl. Vlastně mi tuto historku docela dobře připomnělo mistrovo vyprávění.
Když mi bylo dvanáct a byl jsem vlastně nejstarší mezi younglingy, tak jsme procházeli.. No, zkrátka, asi jsem dostal alergickou reakci na jednu rostlinu. Začal jsem celý červenat a kýchat a všechno mě svědilo. Při tom jsme zrovna s ostatními probírali koho všechno bychom chtěli jako mistra..
Teď jsem možná skutečně zčervenal, ale pokračoval jsem ve vyprávění i v chůzi.
... a jeden kluk se mi začal smát, jak to, že když jsem už tak velký, proč ještě nejsem padawan. Odbyl jsem ho, protože mi nebylo dobře z té alergie, ale on pořád dorážel, tak jsem ho možná trochu urazil. Pak jsme se začali prát a to mi prostě nešlo, asi bych to prohrál i kdyby mi bylo dobře, a spadl jsem tak nešikovně, že jsem si zlomil to zápěstí... Ale od té doby jsem žádný alergický záchvat, nebo něco podobného, neměl, a to jsem rád.
Byla to tak hloupá historka, že jsem se radši díval jinam než na mistra Torgena a doufal jsem, že brzy budeme v Halách léčení, abychom se tomu nemuseli dál věnovat.

[Gwendolin]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi, Haly Léčení

Mistr tě nemusel dvakrát pobízet a tak si i ty zavzpomínal na svá younglingská léta. Sephi po tvém boku kráčel stále stejným svižným tempem. Ruce spojené za zády, neutrální výraz ve tváři. Až v momentě, kdy se tvůj příběh posunul ke rvačce sis mohl na mužově tváři povšimnout neznatelného úsměvu. Pravda, nebyla to reakce, jakou bys u mistra řádu Jedi očekával. Vhodnější by bylo asi poznamenat nějaké moudro o dětské škodolibosti a o Síle, jejíž cesty jsou nevyzpytatelné. Nicméně Esenric nebyl prototyp zářného rytíře a k obdobným frázím se uchyloval zřídkakdy.

Tak přeci jen nejsi takový slušňák, za jakého se vydáváš!
Popíchne tě muž, tentokrát s neskrývaným úsměvem. Jeho černé oči zářili, jako noční obloha posetá hvězdami. Vzpomínka na dětství a spolužáka z klanu probudila v rebelském jediovi nebývalou dávku nostalgie.

Čas strávený na ošetřovně mě hodně ovlivnil. Dlouhou dobu jsem toužil připojit se k Léčitelskému sboru. Nicméně můj mistr mě nedlouho poté, co jsem se stal jeho padawanem vyvedl z omylu. Mé nadání pro tuto profesi bylo průměrné… ne-li podprůměrné. Prohlásil, že jsem spíše destrukční typ a jako takový se nehodím na práci v Halách. Měl pravdu. Na druhou stranu našel způsob, jak využít mé schopnosti. Práce lékaře je té vyšetřovatelské v mnohém podobná. V obou případech musíš sledovat drobné indicie, které tě dovedou za pachatelem ať trestného činu, tak onemocnění.
Torgen byl se svou profesní drahou očividně víc než spokojený a ani skutečnost, že mu rada sem tam hodila klacek pod nohy, nemohla jeho pohled změnit. A to bylo dobře, jak sám sephi jednou prohlásil: Nejhorší je, když člověk fláká práci, pro kterou se nehodí, místo toho, aby byl užitečný někde jinde.

Ty už máš představu o tom, co bys chtěl jako rytíř dělat, Levyne? Diplomacie, výzkumy, vědecká činnost nebo spolupráce s ochrannými složkami?
Na okamžik tě mistrova otázka zaskočí. Čekáš, zda se nejedná o nějaký chyták. Avšak nic tomuto předpokladu nenasvědčuje. Navíc Esenric vždy dával přednost upřímnosti před podlézáním. Pokud by sis v budoucnu vybral odlišné zaměření, sephi by ti tvou volbu nikterak nezazlíval.

Šli jste přibližně deset standardizovaných minut, když v tom vás přivítalo království léčitelů. Hlavní sál se koupal v teplém slunečním světle, jež dovnitř pronikal skrze vysoká okna. Svit v kombinaci s modro-zelenou podlahou a stěnami vytvářel uklidňující atmosféru. Hala byla lemována lůžky, na nichž odpočívali pacienti čekající na ošetření. Růžové kamenné sloupy stoupaly vysoko ke stropu. Nespočet dveří a chodeb vedl do jednotlivých pokojů, ošetřoven a menších sálů. Dříve než sis mohl celý tento harmonický výjev pořádně prohlédnout, zavedl tě sephi do široké chodby nalevo. Míjeli jste příslušníky léčitelských sborů, sem tam i lékaře z Centrální Republikové nemocnice. Každý vás pozdravil alespoň pokynutím hlavy. Krom bytostí všech možných ras chodby brázdili také lékařští, protokolární a další droidi. Asi po sto metrech zděné stěny vystřídalo sklo. Po obou stranách se ti naskytl pohled na velké operační sály. Jeden, v případě větších sálů i více operačních stolů, nad kterými byla umístěna výkonná světla. Vedle lůžka se nacházeli stojany a pojízdné regálky s chirurgickými nástroji. Nechyběl ani stojan pro kapačku, infuzi, přístroje nutné pro anestézii či resuscitaci. Ke každému sálu náležela malá promítací místnost, ze které mohli mistři léčitelé dohlížet na práci svých kolegů. Všechny sály až na jeden zely prázdnotou. V tom posledním probíhal výcvik mladých rytířů. Pod dohledem zkušených léčitelů prováděli zákrok na velmi přesvědčivém holografu pacienta. Zvědavost je silnější a ty se na okamžik zahledíš dolu na skupinku kolem operačního stolu. Vše vypadá naprosto reálně. Přístroje zaznamenávají srdeční tep i tlak. Studentům nechybí pláště, rukavice, roušky ani jednorázová pokrývka hlavy.

Dobře, teď proveď řez. Buď velmi opatrný ať nezasáhneš artérii.
Ozve se z nenadání z reproduktorů. V tom si všimneš, že Esenric stiskl tlačítko na stěně. Nyní k vašim uším doléhalo pípání monitorů, hlasy operatérů i střídavý zvuk pumpičky, která zajišťovala pacientovi přístup vzduchu.

Myslím… že to mám.
Odpoví mladík se skalpelem v ruce. Naneštěstí se kontrolky divoce, varovně rozezní. Holografický pacient začne krvácet.

Ztrácíme ho!
Křikne dívčí hlas s neskrývaným zděšením.

Netvař se jak opařená gizka, zasvorkuj to místo než ti vykrvácí! Rychle!
Zahřmí hlas instruktora. Zároveň je to to poslední, co z operace uslyšíš. Sephi opět vypne reproduktory a otočí se k tobě čelem.

Doufám, že jejich pomoc nebudu nikdy potřebovat.
Pronese v reakci na právě shlédnuté cvičení. Otočí se a opět vyrazí vpřed. Minete komoru s baktovými nádržemi a po zdolání pětice schodů opustíte hlavní chodbu. Esenric bez zaváhání zamíří ke dveřím s označením L8 a stiskne ovladač dveří. Ocitnete se v místnosti obdélníkového půdorysu, velké asi 5x8 metrů. Světlé stěny lemovaly skříně, pravděpodobně s lékařským vybavením. Uprostřed laboratoře se nacházel holografický stůl. Za ním pak konzole, nad kterou bylo zatmavené okno. U konzole seděla žena oděná v bílém rouchu. Vlasy barvy havraních křídel vyčesané nahoru do drdolu. Jakmile se za vámi se zasyčením zavřou dveře, vstane a jde vás přivítat.

Dobré ráno! Tak jste konečně tu, všechno je již připravené. Mám pár informací, které vás budou jistě zajímat!
Příjemný, melodický hlas připomínal zpěv prvního jarního pěvce. Alabastrová pokožka, mandlové, uhrančivé oči, drobný nos a rty dokreslovali vílí vzhled mladé ženy.

Levyne, tohle je rytířka Elia Dumunzi. Velmi nadaná léčitelka a má dobrá přítelkyně. Eli, tohle je ten nešťastník, který musí snášet mé vrtochy.
Představí vás svým osobitým, originálním způsobem mistr Torgen. Žena tě obdaruje přátelským úsměvem a zdvořilostní úklonou jediů.

Ráda tě poznávám Levyne. Hádám, že se teď budeme vídat pravidelně. Cesta do mé laboratoře je poněkud složitá, ale jistě si ji brzy zapamatuješ.
Mrkne na tebe spiklenecky a přesune se ke skříňce napravo.

Takže k našemu mrtvému. Bohužel vám ho neukážu přímo. Pitva a následné testy ukázaly, že příčinou úmrtí byla nám neznámá nemoc. K tělu i vzorkům je omezený přístup. To mi připomíná, že ti odeberu krev Ricku. Zatím nevíme, jak se nemoc šíří. Kontaktovali jsme i muže od bezpečnosti, kteří přišli s mrtvým do kontaktu. Půjdou do karantény. To samé bych doporučila i tobě.
Z vrchního šuplíku vyndá jehlu v plastovém obalu na jedno použití, kovový váleček a proužek náplasti. Sáček roztrhne a jehlu připevní k válečku.

Do žádné karantény nejdu. Necítím v sobě žádnou nemoc. Navíc mám práci…
Začne se horečnatě sephi vymlouvat. Dívka ho však nesmlouvavým hlasem přeruší:

O tom ty nerozhoduješ. Ano, díky Síle jsi odolnější, ale pokud test prokáže přítomnost viru, zůstaneš tady. Nemůžeme riskovat šíření nákazy, natož vznik pandemie. Jistě si sám dovedeš představit, jaký by to na Coruscantu mělo devastující účinek. V tomhle případě mám poslední slovo já.
Během řeči Elia přistoupí k tvému mistrovi a s posledním slovem zabodne jehlu do levé paže. Jakmile má dostatek krve, vytáhne jehlu, zalepí postižené místo, otočí se a s předmětem v ruce vyrazí zpět ke stěně s pracovní deskou. Otevře dvířka skříňky a zmáčknutím tlačítka na válečku uvolní jehlu, která následně spadne do koše. Poté váleček zapojí k přístroji na desce a čeká. Asi za půl minuty se rozsvítí zelená dioda. Žena vydechne úlevou a otočí se k vám oběma čelem.

Děkuj Síle, počet bílých krvinek je v normálu. Žádné stopy po viru. Karanténa ti nehrozí, zatím. Pro jistotu si ten test dnes na večer a v následujících dnech zopakuješ.

[Levyn Abraham]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi, Haly léčení

Mistr na mé stručné vyprávění zprvu nijak nereagoval. Nevím, co jsem vlastně čekal za reakci od někoho jako byl mistr Torgen, ale když přišla byla spíš nejediská. Nejdříve se neznatelně usmál, tak, aby to snad nevypadalo naprosto nepatřičně, a pak mi navrch vytknul, že se vydávám za slušňáka. A přišlo mu to zřejmě vtipné.
Mistře, spíš tedy ne...
Pokrčil jsem rameny. To byla jistě velmi špatná reakce na jeho vtip, ale co víc ode mě čekat. Nic. Rozhodně mi ale nepřišlo, že bych se kdy dopustil vydávání se za něco.
Mistr tuhle záležitost ale dost rychle přešel a jeho hlavu zřejmě zaplavila vlna nostalgie a vzpomínání. Trpělivě jsem poslouchal o jeho výběru budoucnosti v Řádu, sem tam jsem pokýval a byl jsem hlavně rád, že se ode mě nečeká nějaká reakce. Posluchačská role mi celkem vyhovovala. Proto jsem se na mistra zaskočeně podíval a možná i trochu otevřel ústa. Čekal jsem, jestli k tomu třeba nepřihodí nějaký další úsměv, ale zjevně to mínil smrtelně vážně.
Zamyšleně jsem se zahleděl do podlahy.
No jo, kdybych sám věděl...
Nemohl jsem říct, že jsem o tom nepřemýšlel. To by byla lež, protože jsem se touto otázkou už párkrát zabýval, ale nebyl jsem s to dojít k nějakému kloudnému řešení. Také jsem neměl s jinými obory než s tím mistrovým nějaké valné zkušenosti a ani moje dovednosti ničemu z toho neodpovídaly. Po chvilce zamyšlení, která mohla každému připadat jinak dlouhá jsem nakonec odpověděl.
Popravdě nevím, mistře. Přemýšlel jsem nad tím, ale...
Znovu jsem pokrčil rameny. Také by mi jako jeho mistr mohl poradit, jenže otázkou bylo, jak moc se svému mistrovi zrovna Torgen podobá.

Byli jsme v Halách léčení. Tiše jsem mistra následoval a pokukoval všude kolem sebe. Byla to obrovská prostora s lůžky, která dalo by se říci tepala životem - byli tu mistři Jediové - léčitelé, ale i někteří s nemocnice Coruscantu. Než jsem se stačil plně rozhlédnout (tím stylem, že jsem dopodrobna zkoumal detaily a ne jen létal pohledem kolem sebe) jsem už byli zase o kus dál. U operačních sálů. Tam se Torgen nezastavil a šli jsme dál, až na samý konec - tam mě zaujal vlastní výcvik padawanů při operaci.
Mistr zřejmě zpozoroval můj objekt zájmu, jelikož jsem teď mohl zvuky ze sálu i slyšet.
Vypadalo to velmi reálně a padawan provádějící operaci byl navigován. K jeho smůle se mu ale úkon nezdařil a přístroje kolem na to patřičně reagovaly. Mladík byl vyzván, aby rychle zastavil krvácení...
MIstr vyrazil dál s poznámkou, že by se od něj nechtěl nechat operovat. Já to přešel mlčením a vrátil se v duchu k předchozí konverzaci - cesta v medicíně se mi zdála trochu nereálná po tom, co jsme shlédli.

A jsme u cíle.
Zastavili jsme, po zdolání několika schodů a něčeho dalšího, co si stejně pamatovat nebudu, u dveří označených písmeny L8, mimo hlavní tepnu Hal. Mistr mě bez zaváhání zavedl dovnitř - celkem jednoduchá místnost, ale co já vím, v ordinacích a laboratořích se nijak nevyznám. Každopádně tam nebylo to tělo, na které jsme se přišli podívat, a to jsem byl popravdě možná i rád. Neměl jsem moc chuť třeba přihlížet pitvě.
V místnosti byla jen černovlasá, mladá žena, která hned při našem příchodu vstala. A dle jejích slov nás i očekávala, jelikož nemeškala a hned začala mluvit.
Dobrý den.
Hlesl jsem. Mistr Torgen se ihned chopil iniciativy. Tu ženu mi představil jako rytířku Eliu Dumunzi, samozřejmě opět svým osobitým stylem - ne, opravdu se svému mistrovi asi nezačínám podobat. Oplatil jsem jí zdvořilostní okolky, načež mistr představil i mě. Abych nevypadal jako buran, mentálně zaostalý a abych nezdržoval jednání, řekl jsem jen
Těší mě.
přičemž jsem pochyboval, že si takovou cestu jen tak zapamatuji.
Pak se již léčitelka zřejmě přiblížila jádru. Přesunula se k jedné skřínce a konverzaci přemístila na to hlavní téma - na našeho mrtvého, jak jej nazvala. Cosi ve mě možná radostně poskočilo, že nám ho nemůže ukázat (a že moje představa rozpitvaného těla nebyla moc přesná), ale hlavně jsem se trochu zamračil. Proč by nemohla? I to jsem se však vzápětí dozvěděl proč. Něco nakažlivého. Se stále staženým obočím jsem střelil pohledem po mistrovi. Choval se normálně, nic nenasvědčovalo tomu, že by byl něčím nakažený. A kdyby ano, mohlo se to od něj přenést na ostatní?
Elia Dumunzi zjevně hodlala rychle a účinně zjistit, zda ano nebo ne. A ačkoli se mistr ohrazoval, odebrala mu krev. Mě se mezitím hlavou honily myšlenky katastrofického rázu, to jest že Torgen by případně nakažený byl a už stačil virus roznést po celém Chrámu...
Výsledky byly mnohem rychleji, než jsem čekal. Byl čistý.
Uf.
Oddychl jsem si tiše pro sebe. Doufal jsem, že ani při dalších testech u mistra na žádné věci v nepořádku nepřijdou.. Protože ten chlap na to umřel, jak řekla Elia.

[Gwendolin]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi, Haly Léčení

V Esenricově tváři se zračí neochota, nakonec však přikývne. Nebylo pochyb, že se raději párkrát objeví na vyšetření krve, než aby byl umístěn do karantény. Navíc nesmlouvavý výraz ženy mu příliš prostoru pro odmlouvání nedával. Elia třemi kroky zdolá vzdálenost, jež ji dělila od stolu s holografickou deskou. Stisknutím tlačítka spustí přístroj a ten rázem zhmotní tělo mrtvého muže. Tentokrát ho vidíš nahého. Jak na ženě, tak ani na tvém mistrovi není znát žádná známka rozpaků. Na tělo hledí pouze jako na subjekt. Můžeš si povšimnout pozůstatku pitvy: dlouhého řezu vedeného skrz celý hrudník od hlavy až k pasu, který byl následně zašit.

Takže tu máme člověka, pohlaví mužského. Výška 165 cm, váha 60 kg. Žádná povrchová zranění. Pouze několik modřin a odřenin staršího data. Hádám, že k nim přišel vlastním přičiněním při výkonu práce nebo nějaké činnosti. Ve vlasech a na oblečení jsme našli zbytky technického oleje. Muž byl pravděpodobně dělník.
Při bližším pohledu na dlaně zaznamenáš mozoly a hrubou kůži, potvrzující hypotézu, že se muž živil rukama. Mistr Torgen bedlivě naslouchal monologu a očima klouzal po mrtvém těle.

Jak už jsem říkala, pitva prokázala, že příčinou úmrtí byl virus. Vůbec ne příjemný. Ten muž musel před smrtí neskutečně trpět. Povrch jazyka se mu změnil v odlupující se, jasně rudou hmotu. Silně krvácel z úst a mezizubních prostor...A ne jen tam. Krevní sraženiny jsem našla v každém tělním otvoru. Dokonce i v očních... Došlo k masivnímu poškození vnitřních orgánů. Jatra měl doslova na kaši.
Popis toho, co nemoc způsobila mrtvému muži nebyl vůbec příjemný. Léčitelka si chvílemi dávala mezi větami krátkou pauzu a její hlas se mírně chvěl. Nebylo divu. Představa, že by tě postihlo stejné utrpení byla paralyzující.

Na místě nálezu skoro žádná krev nebyla. Ani na něm, ani na jeho oblečení.
Pronese z čista jasna sephi. Načež dívka jednou přikývne.

Někdo ho musel opláchnout a převléct do čistého oblečení. Spodní prádlo měl na ruby... Nechápu, proč si s tím někdo dával tolik práce a riskoval, že se nakazí. A proč mu nezavolali pomoc?!
Elia ukazováčkem pravé ruky přejede po malém displeji a obraz se změní. Před vámi nyní visí ve vzduchu chemický vzorec.

Krom přítomnosti viru jsem našla také stopové množství guerrerite a látek určených k jeho odbourávání.

Guerrerite je velmi vzácný polovodič. Používá se v malém množství do spousty technologií.
Přispěchá s vysvětlením tvůj mistr.

Z testů také vyplívá, že byl řadu let vystavován toxickým plynům...
Léčitelka se již nadechovala a chystala se pokračovat, když v tom Esenricovi zapípal komlink u pasu. Odepne drobný přístroj a přiblíží si ho k ústům.

Poslouchám.
Promluví sephi do mikrofonu načež se z reproduktoru ozve praskání statické elektřiny v kombinaci s mužským hlasem. Tvům mistr udělá pár kroků stranou a signál se vyjasní.

...Slyšíš mě? Říkám, že karta byla vydaná pro zaměstnance doků Notron ve čtvrti Sah'c. Je to jeden z větších doků v této časti města. Má dokonce vlastní překladiště. Využíván je hlavně k obchodování. Pro přepravu cestujících není určen. Ale víš, jak to chodí. Správcem toho areálu je zabrak jménem Duqua Kal. Podezříváme ho z pašování nelegálních předmětů a látek, ale zatím jsme mu nic nedokázali. Nic víc už pro tebe bohužel nemám.
Završí omluvně neznámí muž příval informací.

Nevadí. Řekl si mi toho víc než dost. Máš to u mě. Měj se.
Rozloučí se Esenric. Vypne komlink, načež si ho opět připevní k opasku.

Nezlob se Eli, ale budeme muset jít. Máme s někým domluvenou schůzku.
Na tváři muže se usadí šibalský úsměv. Nemusíš být jedi, abys pochopil, kam budou vést vaše následující kroky. Po dlouhé době se podíváš mimo Chrám.

Bez problému. To podstatné už víte. Dávejte na sebe v Undercity pozor... Moc ráda jsem tě poznala, Levyne. Snad se brzy potkáme a nebude to v některé z ošetřoven.
Neujde ti varovný pohled, který dívka hodí po tvém mistrovi. Zřejmě nebylo nic zvláštního, když se jediové vraceli z nejchudšího a zároveň nejnebezpečnějšího místa na Coruscantu s nějakým tím šrámem.

Nemusíš se o nás bát. Undercity znám jako své boty. Nic se nám nestane. Pojď, Levyne. Brzy na viděnou, Eli!
Mistr tě rukou popostrčí a společně zamíříte ke dveřím. Než stačíte opustit místnost, zaslechneš ještě jemný hlas říkající:

Provázej vás Síla!

Cestu z laboratoře, přes Haly Léčení až k turbovýtahu hodlal mistr využít k zodpovězení tvých dotazů a postřehů.

Tak? Jaký z toho máš zatím pocit? Napadá tě něco, na co by ses chtěl zeptat? Ať už by se to týkalo toho, co jsi slyšel či případně našeho dalšího cíle?

[Levyn Abraham]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi, Haly Léčení

Mistr Torgen souhlasil, byď zjevně trochu se sebezapřením, že se dostaví i na další vyšetření ohledně přítomnosti viru. Potom ta ostrost Eilu přešla a spustila tedy projekci těla po pitvě. Můj mistr i rytířka - léčitelka vypadali, že jim obraz mrtvého těla jen tak nahého a rozřezaného na stole nevadí. Mě to přišlo.. zkrátka zvláštní. V duchu se možná nějaká moje část chtěla spíš odtáhnout než jít blíž a zkoumat, ale nevyhrála. Bylo patrné, že to tělo bylo chirurgicky zkoumáno - po těle, od hrudníku přes břicho, se mu táhl řez zašitý stehy. A byl jsem věru rád, že je zašitá, protože kdybych měl být svědkem samotné operace, asi bych to nevydržel.

Elia se pustila do čtení výsledků pitvy a já si příslušnou část těla, pokud o ní byla řeč, prohlédl. Podle jeho dlaní, které nesly stopy práce a ne jen tak nějaké lehčí, jsem si v duchu potvrdil teorii o dělníkovi. Postřehl jsem, že mistr zvážněl a bedlivě si prohlíží tělo před námi.
Při popisu toho, jak se virus v organismu projevuje a jaké vady způsobuje se mi zkroutil žaludek. Bylo pochopitelné, že léčitelka tak rychle chtěla vyšetřit, jestli není můj mistr nakažený - protože už jen prodělat něco takového muselo být strašné. A kdyby vznikla epidemie...
Mistr ji najednou přerušil. Já jsem si nestíhal výsledky pitvy hned porovnávat s tím, co jsem viděl na promítnutém místě činu, a hned jsem to chtěl napravit. To byla pravda, nepřítomnost krve u těla byla první věc, která mi přišla podezřelá - hned vedle papírku, který ten muž měl vložený v ruce.
To, co mu Elia odpověděla bylo stejně podivné. Proč by mrtvého člověka někdo převlékal do čistého oblečení.. Byl to snad jeho vrah? A proč toho nebožáka ještě naaranžoval v tak podivné póze ke kontejneru? Hned poté rytířka přepnula obraz v holoprojektoru, a hned mi bylo trochu líp, když už tu neležela mrtvola. Místo toho se v prostoru objevil chemický vzorec, kterému jsem vlastně vůbec nerozuměl. Mistr osvětlil neznámý pojem - takže ten virus obsahoval vzácný prvek? Nebyl jsem nijaký chemik, ale to mi přišlo zvláštní. Stejně tak mě překvapilo, když nakousla, že byl ten muž vystavován toxickým plynům...
Ale nedořekla to.

Mistrův komlink zapípal a on ho ihned odepjal. Po výzvě, aby dotyčný na druhé straně spojení mluvil, se ale ozvalo nejasné chrčení podbarvené tónem mužského hlasu. Špatný signál. Torgen poodstoupil kousek stranou a zvuk se hned vyčistil. Na můj obvyklý styl mi docela rychle došlo, že se mluví o kartě, kterou měl mrtvý muž při sobě.
Takže k těm všem podivnostem a záludnostem, co se kolem nového případu mistra Torgena vyskytovaly, ještě přibyl fakt, že ten mrtvý muž zřejmě pracoval v docích, kde se pravděpodobně pašovalo. Mohlo to nějak souviset s jeho zvláštní smrtí? Možná..
Mistr Esenric zakončil hovor a už zase ztratil vážnou masku. Hodlal se jí podívat do těch doků, určitě.
Usmál jsem se na Eliu, a po kratší výměně pozdravů mezi ní a mistrem jsem přidal i své
Těšilo mě.
Neřekl jsem to samozřejmě takovým tím ironickým tónem, ale upřímně. Celou dobu jsem zachovával svoji roli tichého pozorovatele, tak jako ostatně většinou všude. Mistr mi tento plán ale hodlal překazit.
No...
Nakousl jsem a na chvíli se zahleděl na podlahu, když jsem si třídil slova. To aby ze mě ani po takové době na přemýšlení nevypadla nějaká blbost.
Připadá mi to celé hodně.. divné. Nejdřív to, kde mohl k tomu viru přijít, proč ho někdo po smrti převlékl, co vlastně měl znamenat ten papírek.. A jestli to třeba nějak nesouviselo s jeho zaměstnáním. Moc smyslu mi to nedává. Vy jste se už s něčím takovým setkal?
To bylo asi to nejsmysluplnější, co jsem ze svých myšlenek dokázal utřídit.

[Gwendolin]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Mistr Torgen během tvé řeči souhlasně přikývne. V jeho obličeji se zrcadlí pochopení… a snad i dokonce náznak zmatení.

Už jsem viděl hodně. Záhadné případy, které si nikdo neuměl vysvětlit. A nakonec se jejich řešení ukázalo být prosté. Vraždy, u nichž jsem nepochyboval o pachateli ani o jeho pohnutkách a následně mě překvapila komplikovanost vyšetřování… Ale přiznám se, že nic z toho se ani vzdáleně nepodobalo… tomuhle.
Esenric na okamžik zaváhá, než větu dokončí. Nabízelo se použití slova „vraždy“, ale jednalo se o ni vůbec? Nemohlo jít pouze o tragédii? Náhodnou smrt bez cizího přičinění? Možná mrtvého muže někdo našel a pouze se zbavil jeho těla? Nyní bylo na vás zjistit, co přesně se stalo. A sephi ti na tomto případě chtěl názorně předvést veškeré činnosti spojené s vyšetřováním. Na řadě byl výslech. Dříve než však k němu mohlo dojít. Museli jste se přesunout z Hal Léčení do jedné z menších garáží, ve kterých se nalézala speederová vozidla. Cesta to nebyla nikterak složitá. Opět jste museli nastoupit do turbovýtahu a sjet do nižších pater budovy. Poté vás čekala několika minutová procházka halou. A jako vždy i nyní se nabízel prostor pro výuku, diskuzi či vyslovení nejrůznějších spekulací.

Snažím se pochopit, co vedlo pachatele k tomu, aby ho umyl a převlékl. Možná nechtěl, aby mu zakrvácený muž nějak kazil jeho „obraz“. Měl o místě činu jasnou představu a té se chtěl za každou cenu držet… Nabízí se, ale i jiná možnost. A to ta, že nás to mělo pouze zmást a navést na špatnou stopu… Co myslíš, která z těch variant ti přijde pravděpodobnější?
Mistr si počká na tvou odpověď a poté pokračuje:

Já se nemohu zbavit dojmu, že správně je ta první možnost. Uvidíme! Čím víc se toho dozvíme, tím víc nám bude vše do sebe zapadat.
Patro, ve kterém se nalézala většina garáží a hangárů bylo určeno jednak pro uskladnění vozidel a lodí a jednak k procvičování jediů z technických dovedností. Na jakékoliv misi mohla být znalost opravy lodi otázkou života a smrti. V lepším případě mohla rozhodnout o délce tvého neplánovaného volna v exotické, přátelské, ale i nepřátelské destinaci. Pokud se v Halách Léčení procházeli převážně léčitelé, zde to byli techničtí pracovníci a nespočet droidů. Mistr tě zavedl do garáže, ve které se nacházelo asi dvacet speederů. Z toho 12 bylo bez střechy a osm s. Jen co vejdete, zamíří vaším směrem protokolární droid s datapadem v ruce.

Dobrý den, mistře Torgene! Jak Vám mohu pomoci?
Promluví robot mužským, mechanickým hlasem. Načež sephi přikývne na pozdrav a spustí:

Potřebujeme speeder. Starší, ale spolehlivý. Prostě takový, který nebude v Undercity moc nápadný.

Rozumím, pane. Vezměte si ten šedivý vzadu. Tady vás poprosím o podpis a můžete jít.
Droid píchne prstem na volnou kolonku na displeji datapadu. Vedle volného místa pro podpis se nalézali informace o vypůjčeném vozidle, čas a datum. Jakmile jsou formality hotovy, zamíříte do nejvzdálenějšího koutu garáže. Míjíte krásné, nablýskané kapoty speederů. Pokud si, alepsoň částečně sledoval novinky v oblasti dopravy, poznal bys mezi nimi i nejnovější typ uzavřeného, dvoumístného vznášedla. Tento konkrétní vůz byl velmi často zmiňován v souvislosti se závody. Nejnovější technologie ho řadili mezi nejrychlejší dopravní prostředky této kategorie. Jak se k němu řád, který měl ve svém vozovém parku převážně stará a opotřebovaná vozidla, dostal ti bylo záhadou. Oproti tomuto skvostu byl váš speeder ubohý. Šedivé šasi zdobila stejně jako tvář vojenského veterána řada šrámů. Od škrábanců přes začmouzené stopy od blasterových střel, až po rzí prokousané díry. Jak sedačka řidiče, tak spolujezdce byla mírně potrhaná. Bezpečností pásy chyběly úplně. Na druhou stranu, byla otázka, zda by zde byly k něčemu dobré. Tím očividné závady končily. Dříve než nasednete, přistoupí sephi ke kufru vozidla, otevře ho a z úložného prostoru vytáhne dva hadry. Jeden ti hodí a druhý si nechá. Roztáhneš ten špinavý a očividně často používaný kus látky a identifikuješ ho jako pončo.

Na co čekáš? Nasaď si ho! Seženu ti civilní oblečení, ale pro dnešek bude muset postačit tohle. Je to čisté. Obnošené to ano, ale čisté. Jen to má působit nuzným dojmem.
Mrkneš na muže, ten má své pončo již na sobě. Plášť, doplněk jedieského roucha mistrů byl v bezpečí kufru. Kovově šedý stejnokroj v kombinaci s přehozem vytvářel outfit někoho, kdo své oblečení získává od dobročinných organizací. Na poměry Undercity to byl dokonalý převlek!

[Levyn Abraham]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Byl jsem rád, že mistr přikývl. Přikývnutí bylo totiž souhlasné gesto a znamenalo to, že jsem ze sebe vypravil něco smysluplného a rozumného. Ale jeho výraz se vzápětí změnil s otázkou, kterou jsem mu na oplátku položil já. Takže ani mistr se nikdy s ničím takovým nesetkal. Nebo s něčím podobným - a kvůli tomu jsem se zase trochu zamračil já a dál jsem věnoval svůj pohled podlaze. Zdálo se mi to podezřelé už tam ve třídě, kde mi mistr promítl místo vraždy - ale k tomu jsem ještě musel přičíst záhadný, brutální virus a zaměstnání mrtvého. Čím se vlastně tenhle případ lišil od obyčejného? Téhle otázky jsem se chytil - na tom, že leží mrtvola někde ve spodních patrech v uličce s přeplněným kontejnerem nebylo zas tak nic zvláštního. Ale, byla čistě oblečená, měla v ruce vzkaz, někdo jí tam patrně donesl, byla nakažená virem a dřív pracovala v podniku, kde se pašovalo. To bylo pět faktorů, které se nedaly ignorovat, ale nedávaly mi smysl.

Sjeli jsme výtahem pryč od Hal léčení. Domyslel jsem si, že mistr má namířeno do garáže, protože jak jinak se chtěl do toho doku, kde pracoval náš nebožtík, dostat. Jakmile jsme vystoupili do chodby, kudy jsme již museli pokračovat pěšky, znovu se ozval.
Prohrábl jsem si rukou vlasy a skousl si vnitřní stranu rtu, abych z předchozích myšlenek vyvodil nějaký závěr. Povedlo se mi to docela rychle, možná díky výběru možností.
No.. odvést stopu.. Spíš ne. Protože proč by si dával práci s tím odvést někam stopu, když se mohl nakazit virem? Mám prostě takový pocit, že ten virus se tam dostal tak, že.. prostě od toho, co ho převlékl, že ten v tom má prsty. Takže myslím, že spíš první možnost.
Nahlas jsem to neřekl, ale při téhle hlasitě rozvinuté spekulaci mě napadlo, že vrahem je nějaký vyšinutý maniak, nebo něco takového. Ale přišlo mi to jako docela odvážná alternativa, takže jsem si to raději nechal pro sebe.
Mistr si ale také myslel, že se jedná o první možnost, takže jsem si řekl, že se mi opět podařilo nevyblekotat ze sebe nějakou hloupost. A šli jsme dál.
Dorazili jsme do takového technického, garážového odvětví Chrámu. Takový protipól Hal léčení, kde pracovali s organismy, kdežto tady se stroji. Do jedné garáže jsme vstoupili - byly v ní asi dvě desítky speederů, polovina a kus při tom bez střechy. K Torgenovi ihned zamířil protokolární droid, aby zjistil účel jeho návštěvy. Mezitím já poslouchal a bloumal pohledem kolem dokola. Sephi si poručil starší, spolehlivý speeder. S nějakou novinkou bychom v Undercity byli asi opravdu dost nápadní. Droid mistra poprosil o podpis, odkázal na stroj vzadu a na datapadu se zobrazily nějaké informace. Nebyla to tedy žádná krásná mašinka, místy zrezlá, prostřílená a otlučená. Těžko jsem v ní mohl také očekávat luxusní interiér. Naproti tomu speeder nedaleko od našeho vypůjčeného vypadal naprosto luxusně. Něco mi říkalo, že je to jeden z těch nejnovějších modelů, ale nebyl jsem si úplně jistý - každopádně mezi ostatními opotřebovanými vozy působil jako pěst na oko. Něco takového jsem v garáži Chrámu ještě neviděl - kde na to vzali? To by mě samozřejmě nenapadlo jen tak, ale opravdu tu byl velký rozdíl vedle ostatních vozidel.

Mistr Torgen s úložného prostoru naší káry vytáhl dva trochu nevábně vyhlížející hadry. Jeden po mě hodil.. a bylo to pončo. Vypadalo špinavé a dost používaně, a mistr to svoje už přetáhl přes hlavu. Ujistil mě, rychle mě ujistil, že je to čisté. Tak jsem si to chtě nechtě oblékl. Mrkl jsem na sephiho - a ano, opravdu vypadal jako někdo, kdo se dole lehko ztratí. Zvlášť v našem speederu. Byl čas konečně vyrazit mimo Chrám, po dlouhé době. Docela jsem se těšil, i když jsem jeli tam, kam jsme jeli.

[Gwendolin]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Zatímco se oblékáš, sephi se posadí na místo řidiče a začne spouštět systémy vozidla. Přístrojová deska se rozsvítí a displej zobrazí hlášení o stavu speederu. Slova: Vyhledejte nejbližší servis…, nezněla příliš povzbudivě a na moment sis přál, abys je nikdy nezahlédl. Zaujmeš své místo na sedačce spolujezdce. Tvrdé, prosezené sedadlo s vytvarovaným ďolíkem neskýtalo příliš pohodlí. Několikrát si poposedneš ve snaze najít pozici, která ti bude nejméně nepříjemná, avšak bezúspěšně.

Vítám tě v realitě každodenního života jedie! Ostatní bytosti si představují, jak romantický a dobrodružný je náš život, ale to netuší, čemu všemu je naše kostrč vystavená. Tohle ještě jde. Počkej, až poletíme mimo planetu.
Esenric pronese tuto větu s nebývale vážnou tváří. Marně čekáš na cuknutí koutků úst, jež by značilo, že se jednalo pouze o vtip. Smutnou pravdou bylo, že řád své finanční prostředky jen málokdy věnoval do obnovy vozového parku. Nové dopravní prostředky nejčastěji získával formou daru od Republiky či nějakého sympatizujícího mecenáše. A tenhle konkrétní speeder pravděpodobně přišel do řádu ještě v době, kdy v čele Republikového Senátu stál Eixes Valorum.
Z úvah nad stářím vozidla tě vytrhnou podivně znějící repulzory. Na klidu ti nepřidá ani třasot, který začne v momentě, kdy se dá speeder do pohybu. Mistr Torgen pevně svírá ovládací páky a zkušeně navádí stroj z garáže ven. Jakmile opustíte budovu, zamíří vzhůru, aby se zařadil do nejbližší dopravní tepny. S přibývající rychlostí klepání ustane a jízda se stává o něco snesitelnější. Letmý pohled na displej ti prozradí, že je krátce po deváté hodině. Obrovské mrakodrapy se koupaly v záři ranního svitu. Většina obyvatel města byla již v práci nebo ve školách, přesto to na hustotě dopravy nebylo nijak patrné neboť kosmopolitní metropole se neustále, nehledě na denní dobu, potýkala s dopravními zácpami.

Když se za chvíli podíváš tímhle směrem…
Prolomí několika minutové mlčení muž a ukáže na severovýchod.

…tak uvidíš budovu Senátu.
Zahledíš se do míst, kam mířil ukazováček ruky a očima propátráváš obzor.

Teď!
V momentě, kdy se opět ozve temný hlas, spatříš, jak se mezi mrakodrapy klube korupcí prolezlá budova připomínající houbu. Útočiště představitelů planet z celé Galaxie, jejichž cílem bylo ve většině případů vlastní obohacení než prospěch národa, potažmo Republiky jako takové.

Dnes se tomu místu naštěstí obloukem vyhneme, takže tohle je tvá jediná šance si tu budovu prohlédnout.
Neujde ti pohoršený tón, se kterým muž promluví. Nebylo to nic překvapujícího. Dobře si věděl, že Esenric nemá politiky příliš v lásce. Jeho nelibost k nim navíc ještě posílil zhoršující se vztah mezi představiteli Republiky a králem Alaricem, vládcem Thustry – domovským světem Sephiů. Přestože rada Jediů zakazovala kontakt s rodinou, tvému mistrovi, jako členu šlechtické rodiny byla udělena výjimka. Na druhou stranu, i kdyby tak mistři neučinili, Esenrica by jejich zákaz nezastavil. Dostal tedy povolení být s rodinou a královským dvorem v kontaktu pod podmínku, že nebude zasahovat do politického dění. Což k překvapení všech, zatím úspěšně dodržoval.
Netrvalo to dlouho a budova Senátu ti opět zmizela z dohledu. Sephi stočil speeder do jednoho z tunelů, který se krátce na to dělil na dvě samostatné odbočky. Vy jste se vydali tou vpravo.


Coruscant, Undercity

Pro nižší patra Coruscantu byla typická absence denního světla, smyslu pro pořádek a čistotu a v neposlední řadě vysoká kriminalita. Členové bezpečnostních složek se do těchto míst odvážili pouze ve dvojicích. Samozvanými pány ulic byli gangsteři z různých zločineckých organizací. Proč jejich řádění senátoři již dávno nezatrhli nějakým razantním činem? Zřejmě protože by byl tento pokus o zavedení pořádku finančně náročný a nebezpečný. Nehody se politikům nevyhýbají a zajímavé je, že ty nezkorumpované postihují mnohem častěji než jejich kolegy s kostlivcem ve skříni. Navíc spoluprací s podvratnými živly si může bytost přijít na slušný vedlejší příjem.
Přesto přeze všechno se nedalo tvrdit, že by bylo Undercity místem anarchie. Ba právě naopak. Zákony zde platili, jen krapet poupravené. Kdo si chtěl otevřít živnost, musel počítat s tím, že krom klasické daně, bude odvádět také část zisku svým „ochráncům“. Nacházela se zde největší koncentrace heren a nevěstinců na celém Coruscantu, do jejichž pokladen nepřispívala pouze místní spodina, ale také slušní občané z vyšších pater s poněkud náročnějšími požadavky na zábavu. Ve zdejších barech a kantýnách si mohl okusit alkoholické nápoje z celé galaxie. A pokud si chtěl využít speciálních služeb, vždy se našel někdo, kdo znal někoho, jenž se přátelil s chlápkem, který se jednoho večera opil s někým, kdo ti mohl pomoci. Sečteno, podtrženo, Undercity bylo místo, které si mohl buď pro svou jedinečnost milovat, nebo jím opovrhovat.
Dlouhá, nepohodlná cesta skončila na malém plácku, sloužícím jako parkoviště pro speederová vozidla. Toto místo přiléhalo k budově, v níž se nacházela kantýna U Energodržáku. Naproti přes ulici byla obrovská hala doků. Váš cíl. Esenric beze slova vyskočí z vozidla a protáhne se. K uším ti dolehne křupnutí kostí a mužům vzdech.

To je úleva! Ještě chvíli a měl bych nadobro deformovanou páteř. Musím se přiznat, že by mi vůbec nevadilo, kdybychom se vrátili a ten kostitřas už tu nebyl. Aspoň bychom se nemuseli vracet v něm.
Pobaveně se zasměje a otočí se k tobě čelem.

Jak si na tom? Hlad, žízeň nebo jiná potřeba? Teď máme jedinečnou příležitost dát si pauzu. V opačném případě pokračujem na schůzku.
Zvedne pravou ruku a přes rameno ukáže palcem na budovu, od níž právě vzlétal frachťák.