Výcvik pro Levyn Ab-raooil - Posel smrti

[Levyn Abraham]

Coruscant, Chrám rytířů Jedi

Mistr dál nemeškal, a když mě přesvědčil o tom, že je bezpečné a účelné si obléci to pončo, nasedl do speederu a nastartoval. Doporučení, ať vyhledá nejbližší servis určitě nebylo planým varováním, až jsem si nebyl jistý, jestli v tomhle vozidle chci vyjet dál než ven z Chrámu. Ale co jsem chtěl, to bylo vedlejší. Zasedl jsem vedle mistra na místo spolujezdce, tedy spíš zapadl do přesně daného ďolíku, ze kterého se nedalo nějak pohodlně vysednout. Několikrát jsem se šoupnul sem a tam, ale zdálo se to naprosto zbytečné, tak jsem toho nechal s tím, že to snad chvíli vydržím.
Mistr Torgen si postěžoval, že kostrč Jediů je vystavena nebývalému nepohodlí, nebo tak jsem to alespoň pochopil, ale mínil to vážně. Takže jsem se rázem na takový let mimo Coruscant těšil trochu méně, přesto, nemuseli bychom snad v takovém případě letět v něčem, co by se hodilo spíš na recyklaci než k letu. I tak jsem se ale těšil, až prostě vyletíme někam... mimo. Třeba na nějakou planetu, kde byla příroda, ne jako tady. Tady to byly jen samé budovy.
Ten ďolík, ve kterém jsem vězel, mě vrátil k úvaze nad tím, jestli se vůbec dá letět v něčem pohodlnějším, protože Řád neměl zrovna nejmodernější stroje, co jsem si tak v garáži všiml. Kdo ví, jak se tu ocitl tenhle.. Buď hodně dávno, nebo nedávno, pokud to ovšem byla ta druhá možnost, jistojistě byl levný. Stejně byla ale tamta nová mašinka mezi ostatními jako pěst na oko..
Speeder se hnul dopředu. Takže k nepohodlí sedadla se přidalo i to, že se celé vozidlo při pohybu třáslo, navíc motor nezněl úplně.. hezky. Každopádně se zdálo, že jakmile mistr zrychlil a stroj se zahřál, už to bylo lepší, a ani to klepání nebylo tak otřesné. Zapluli jsme v našem voze do dopravy. Ačkoli bylo teprve ráno, tak tu byl už velmi čilý dopravní ruch i zácpy.
Po chvíli mlčení na mě mistr promluvil. Sledoval jsem směr, kam ukázala, jelikož řekl že tam něco uvidím. Senát. Přejížděl jsem pohledem mrakodrapy. Teď.
Mezi budovami vykoukla budova připomínající hřib, s kupolovitou střechou. O politiku jsem se nějak zvlášť nikdy moc nezajímal, ale věděl jsem, jak na tom Republika asi tak je, s tím jak se chovali zástupci jednotlivých národů a planet právě v Senátu. Nevěděl jsem tedy, jestli jsem rád nebo ne, že se blíž už toho dne nepodíváme.
Každopádně i mistr byl asi celkem rád, že se do Senátu nepodívá - sice jsem scénu politiky moc nesledoval, ale věděl jsem, že tenhle sephi nemá rád politiky. Tak jediné, co jsem i díky němu věděl, bylo, že jeho domovská planeta nemá s Republikou právě nejlepší vztah. To bylo tak popravdě vše.
Houba Senátu mi zmizela mezi ostatními budovami a zakrátko jsme vjeli do tunelu.


Coruscant, Undercity

Věděl jsem, tedy, tušil jsem, jak to v Undercity vypadá. Bylo to centrum kriminálních živlů na Coruscantu, kterým se dole ve tmě pracovalo mnohem lépe než na světle. To, že tam byla tma, ale zkrátka dodávalo tomu místu ten.. kriminální ráz. Vypadalo to tak - Senát nějak účinně nezasahoval proti tomu, aby se dole něco změnilo, cokoli, od pašeráctví v docích po čistotu prostředí. Myšlenkami jsem se tak zase vrátil k tomu, zda politici pracují v zájmu vlasti nebo vlastním.
Undercity bylo místem, kde kvetlo všechno, pro co nahoře nebylo místo. Od sítě všemožných podniků se všemožnými službami po to, že když tu někdo něco sháněl, sehnal to. Za "dobrou cenu". To místo mi prostě připadalo hrozně zvláštní.
Přistáli jsme. Mistr hned vyskočil ze speederu ven a s křupnutím se protáhl. Očividně mu to zvedlo náladu, když zavtipkoval o tom, že by mu nevadilo, kdyby nám náhodou vozidlo někdo odcizil. Taky jsem se vyloupl ze sedadla, ohnutý vystoupil a s napjatými svaly se protáhl. Díky bohu ve mě nic nekřuplo, mohlo by to taky křupnout natrvalo.
Zavrtěl jsem hlavou. Nebylo to koneckonců tak dlouho, co jsem byl na snídani a jediné, co by mi v tuhle chvíli bodlo, by byla masáž.
Ne, mistře, jestli je to na mě, tak můžeme jít.

[Gwendolin]

Coruscant, Undercity

Esenric souhlasně přikývne a otočí se čelem k budově doků. Svižně se k muži přesuneš, očekávaje, že jako obvykle nasadí rychlé tempo a na tebe se nebude ohlížet. To se však nestane. Sephi nehnutě stojí na místě s prázdným pohledem ve tváři. Obyčejnou bytost by jistě napadlo, že se tvůj společník pouze zasnil. Nicméně tobě bylo jasné, že za tímto výrazem nebyly myšlenkové pochody nýbrž Síla. Tvé trénované smysly zaznamenají proudění energie směřující od mistra k budově před vámi a naopak. Za moment je po všem a ty můžeš jen hádat, jakým způsobem Torgen Sílu použil.

Buď ve střehu. Nejsme tu vítáni.
Oznámí ti stroze muž a rukou zabloudí k opasku, kde se pod pončem rýsuje tvar jílce meče. Poté krátce zatřese hlavou, jako by se tímto způsobem snažil zbavit negativních myšlenek a vyrazí vpřed. Jdete vycházkovým tempem. Bez problému s mistrem držíš krok a stejně jako on se i ty nenápadně rozhlížíš kolem sebe. Ulici ozařovala řada pouličních světel, neonové vývěsní štíty a poutače. Tím nejjasnějším byl název kantýny. Nedaleko jejího vstupního vchodu stála dvojice mužů. Gran a bith. Tříoká bytost držela vyzáblého technika za uniformu a z těsné blízkosti mu něco vysvětlovala. Vyděšený výraz ve tváři druhého muže napovídal, že rozhovor se nevyvíjí dobře a pravděpodobně nezůstane pouze u slov. Na okamžik tě napadne, zda byste neměli zasáhnout, avšak Torgen se k ničemu podobnému nechystal a šel stále dál. K plácku, kde jste zaparkovali, se pomalu sunul společensky unavený devaronian. Nabízely se pouze tři možnosti toho, co se chystal udělat. Buď hledal klidné místo, kde by mohl nerušeně vyprázdnit obsah svého žaludku. Nebo hodlal, držeje se hesla: Opilý řídím líp, protože si dávám větší pozor., nastoupit do vozu a odjet. Poslední možností bylo, že se jednalo o zloděje, který svou podnapilost pouze předstíral a plánoval odcizit některý ze zaparkovaných strojů. Přímo před vámi, u jedné z lamp stála torgutská žena lehkých mravů. Její cihlově oranžovou pleť zakrývalo pouze minimální množství látky. Jakmile jste se přiblížili, pohodila svými lekku připomínajícími ocasy a zavolala vaším směrem:

Hej, fešáku! Chceš vědět, proč se o nás říká, že jsme nejlepší milenky v galaxii? Tyhle výrůstky nemáme pouze pro parádu! Udělám ti skvělou cenu a mladého můžeme vzít s sebou!
Během řeči se žena různě natáčela, aby předvedla svou dokonalou postavu. Nakonec na tebe mrkla a vzduchem poslala polibek. Esenric ponořený do role místního občana sjel prostitutku lačným pohledem. Dal si chvíli na zvážení nabídky a nakonec odpověděl:

Nejdřív musím něco vyřídit. Ale jestli tu budeš, až se vrátíme, tak se jistě domluvíme. Pokud nenechám u dopravce všechny kredity.
Tahle informace togrutku příliš nepotěšila. Ba naopak. Položila ruce v bok a zamračila se.

To mě mohlo napadnout. Zas další tlučhuba, který má hluboko do kapsy. Zadarmo ti vyhulí maximálně ten tvůj hošík!
S těmi slovy se otočila a opět házela očima po kolemjdoucích.


Coruscant, Undercity, doky Notron

Vstupní hala tohoto doku se v žádném případě nedala srovnávat s kosmoporty v lepších částech města. Podlaha viděla vodu a hadr naposledy minulý měsíc. Přítomnost zeleně zajišťovala plíseň ve spárech mezi dlaždicemi. Posezení skýtaly dřevěné, ošoupané lavice. Na mnoha místech popsané propiskou nebo s vyrytými symboly. Na chování klientů dohlížela bezpečnostní kamera umístěná v rohu místnosti tak, aby zabírala celou halu a vstup. Komunikaci se zákazníky vyřizovala postarší recepční, kterou více než klienti zajímal datapad s křížovkami. Jakmile se před jejím stolem postavíte, jen velmi neochotně zvedne pohled a zaostří na vás skrz silné brýle.

Co chcete?
Vycedí mezi zuby, z nichž řada by potřebovala zásah odborníka nebo alespoň pravidelnou dentální hygienu. Pomalu ale jistě se k tvému nosu dostane příšerný zápach, který stařeně unikl z pusy a nejvíce připomínal tlející mršinu. Kdybys dokázal číst Esenricovi myšlenky, zjistil bys, že právě bojuje s nutkáním říct ženě, že jste přijeli odklidit mrtvé zvíře z jejích úst. Místo toho se však usměje a zdvořile promluví:

Dobrý den. Jmenuji se Kabe Morag a přišel jsem za panem Kalem.

Máte s ním domluvenou schůzku? Bez předešlé domluvy nikoho nepřijímá.
Odsekne žena a okamžitě si zobrazí v datapadu kalendář se jmény a časy. Nemusíš být věštec, aby si tušil, že žádný Kabe Morag mezi nimi není. Což následně potvrdí i nemilosrdné zakroucení hlavou a přísný pohled, který se rázem setká s mistrovým. Stařena okamžitě vykulí oči a hypnoticky hledí na sephiho.

Pan Kale vás očekává. Můžete jít.
Zazní Esenricův hlas, náležitě zdůrazněný Silou.

Pan Kale Vás očekává. Můžete jít.
Zopakuje žena a ukáže na dveře, na nichž je připevněná cedule: Nepovolaným osobám vstup zakázán!

Výborně! Děkuji. A ještě jedna věc. Nebudete nás ohlašovat.

Nebudu Vás ohlašovat.
Promluví recepční opět bezduchým hlasem. Poté se vrátí ke své křížovce, zatímco vy přistoupíte ke dveřím. Mistr Torgen stiskne ovladač na stěně a dveře se se zasyčením otevřou. Před vámi je nyní dlouhá chodba, táhnoucí se mezi očíslovanými kancelářemi. Pod číslem místnosti se též nalézala cedulka se jménem úředníka. Nicméně žádné z nich nepatřilo Duqua Kalovi. Nezbývalo vám než vyjít po schodišti do prvního patra budovy.

[Levyn Abraham]

Coruscant, Undercity

Zdálo se, že ani mému mistrovi nic neschází, jelikož se hned vydal na cestu. Tedy, skoro. Už jsem čekal, že opět nasadí své téměř vražedné tempo, tudíž jsem také notně zrychlil, jenže sephi stal a zdálo se, že zírá do prázdna. Nejdřív jsem nevěděl, jestli se něco neděje, ale pak jsem to ucítil. Jemně naváděny proud Síly, který se o mě otřel. Toren očividně nechtěl vstoupit nauplne neznámou pudu- ciil jsem, že tok té Síly probíhá mezi ním a budovou doku před námi. Jeho slova nebzla zrovinka nejvíce uklidňující. Protože jestli nás tam nevítali, ani když nemohli poznat, že jsme Jediové...
Pak jsme vyrazili.Muj mistr zřejmě nechtěl působit neptricnym tónem, a tak jsme šli tak rychle, jako bychom do doků vlastně ani nemířili. To mi poskytlo prostor pro to, o čem jsme ráno mluvili. Na to, abych se díval a poslouchal... Undercity se netopilo ve tmě jen díky pouličnímu osvětlení a neonovým reklamám na všechno možné, třeba na kantýnu U Elektrodržáku. Přišlo mi docela depresivní, že tu dě facto žádné přírodní světlo neni,nebo ho tedy není dost, a to jen proto, že mu bránila hustá zástavba nahoře. U vchodu do podniku asi právě probíhalo jakési jednání mezi dvěma muži a já se mohl pouze domýšlet, jestli je to tady normální. Asi ano. Každopádně ten nebožák, kterého jeho společník držel za límec nevypadal nejšťastněji.
Na parkoviště, ze kterého my jsme mířili pryč, se pomalu vleklá nějaká další existence. Byl to devaronian, který podle mého skromného úsudku právě vylezl z nejakho baru po nočním zátahu. Buď se hodlal naložit do nějakého vozidla a odjet, ať už jeho bylo nebo ne, nebo si někde v koutku ulevit. Možná semistr Torgen dočká, a až přijdeme, náš speeder už tu nebude.
Zaregistroval jsem, že u jedné z lamp, kolem kterých jsme museli projít, stala nějaká togrutská žena. Od pohledu bylo celkem jasné, co tam chce, ale doufal jsem, že nám dá pokoj. Nestalo se tak. Slovy Hej fešáku! oslovila sephiho, lákajíc dalšího možného zákazníka.
Nevím, jestli mě její chování překvapilo nebo odpudilo, možná obojí zároveň. Raději jsem se příliš nezaobíral významem toho, že mladého můžeme vzít s sebou a ani těch ostatních věcí. Spíš jsem teď měl chuť hodně rychle zmizet. Mistr Torgen ale nezapomněl a nevypadl z role ani teď. Připadalo mi, že z toho vybruslil celkem dobře, i když představa, že tu ta ženská bude opravdu stát i když vyjdeme zase zpátky z doků, nebyla moc povzbudivá. Jenže pro togrutku tohle zřejmě nebyla hezká nabídka. S dost nelibými slovy, při kterých jsem se div nezakuckal, protože jsem nevěřil tomu, cože to podle ní udělám, zase zmizela o kousek dál a otravovala jiné kolemjdoucí. Mistr se k tomuhle slovně díkybohu nijak nevyjádřil a pokračovali jsme dál.


Coruscant, Undercity, doky Notron

Dalo se očekávat, že tak, jak se celé Undercity lišilo od povrchového Coruscantu, bude se i tahle hala lišit od těch nahoře, protože to tak i bylo. Podlaha by potřebovala vytřít jako sůl, stejně jako nějaký přípravek proti plísni. Lavičky v hale byly ozdobeny kdejakými vzkazy vyrytými čímkoli, co případný autor zřejmě měl po ruce, proto mě překvapilo, když jsem postřehl i kameru - sice jednu jedinou, ale byla tam, a musel jsem počítat s tím, že funkční.
Mistr mě vedl k postarší, silně nesympaticky působící recepční, která měla od pohledu trochu jiné starosti než pracovní povinnosti. A nejen že nesympaticky působila, ona taková i byla. Když promluvila, nejdřív jsem si jen všiml opravdu výrazně poškozeného chrupu, ale pak se ke mě dolinul zápach z jejích úst. V tu chvíli jsem došel k názoru, že jsou organické pachy horší než chemické, a že by jí prospěla ústní voda nebo něco podobného. Když ne na zdraví, které už asi bylo ztracené, tak aspoň pro blaho jejího okolí.
Mistr Torgen se představil jako Kabe Morag a stařena si ihned kontrolovala, jestli je objednán. Tipnul jsem si, že si mistr to jméno stejně vymyslel na místě, nebo maximálně za letu, ale tak jako tak nakonec žádná předešlá domluva nebyla potřeba. Poté, co žena na Esenrica vykulila oči jsem měl docela dobrou představu, co se bude dít dál.
Nakonec nás recepční celkem bez problémů pustila dveřmi s nápisem "Nepovolaným vstup zakázán" dál. Když je mistr otevřel, před námi se linula dlouhá chodba lemovaná kancelářemi. Avšak podle cedulek na nich v tomhle patře žádný Kale nebyl. Museli jsme výš.
Mistře.. Co se vlastně bude dít, až půjdeme k tomu Kalovi do kanceláře?
Oslovil jsem sephiho. Chtěl jsem tak nějak hrubě vědět, jestli mistr náhodou něco nechystá, a zkrátka, co bude, abych z toho nebyl stejně překvapený jako ten, za kým jsme šli.

[Gwendolin]

Coruscant, Undercity, doky Notron

Dobrá otázka.
Jedi se na okamžik zastaví dva schody od mezipatra. Oči stále upřené na schodiště a ruce pro každý případ u pasu.

Pokud půjde vše podle plánu, promluvíme si s ním jako se zaměstnavatelem o jeho zaměstnanci. Nic víc, nic míň. Jestliže na nás zaútočí budeme se bránit. Ale zabíjení se pokud možno vyhneme.
Nastíní ti muž tichým hlasem možný vývoj. Točité schodiště mělo celkem 20 schodů. Jejich zdolání by vám nezabralo víc než pár standardizovaných sekund. Situace si však žádala obezřetný postup, a tak jste výstupem zabili přibližně minutu a pul. Posledních pár kroků se sephi držel těsně u stěny a stejně jako ty napínal všechny smysly. Nezaznamenali jste žádný hluk ani varování skrze Sílu. Prostorná hala, do které jste vstoupily byla totiž prázdná. Okna nalevo nabízela výhled na doky, zatímco ty napravo do ulice. Nacházel se zde jeden konferenční stolek, na jehož desce ležela hromada časopisů a několik křesel. Tentokrát již vypolstrovaných. Přímo před vámi byl vchod na toalety a o několik metrů dál dvojité, pancéřované dveře vedoucí do kanceláře správce doků. Bez dalšího pobízení k nim zamíříte. Již z dálky si můžeš skrze Sílu ověřit, že uvnitř místnosti je pouze jedna živá bytost, nacházející se na opačné straně než je vchod. Mistr už už sahá po ovladači na stěně, když v tom se zarazí a levou rukou vytáhne kovový váleček. Okamžitě následuješ jeho příkladu a s bušícím srdcem vyčkáváš na pokyn zažehnutí zbraně. Nepřijde. Místo toho kovová "vrata" zmizí ve stěně a vám se tak nabídne pohled na velkou, slušně zařízenou, půlkruhovou kancelář. Zadní stěna byla kompletně prosklená a umožňovala správci sledovat doky pod sebou. Přímo naproti vchodu byl umístěn masivní, dřevěný stůl s konzolí. Vedle ní na desce stolu spočívala replika frachťáku YV-100. Pro majitele kanceláře zde byla umístěna kožená sedačka s vysokým opěradlem, k vám nyní otočena zády. Pro návštěvníky bylo z opačné strany stolu připraveno posezení v podobě dvojice pohodlných, obyčejnějších křesel. Na stěnách vysely všemožné obrazy moderního umění, které dobře zapadaly do celkového vzhledu místnosti. Dále se zde nacházela skříň s alkoholickými nápoji, vitrína s řadou menších modelů lodí a poměrně rozsáhlá sbírka na stěnu připevněných zbraní. Po obou stranách vstup do místnosti strážila dvojice soch, připomínající staré útočné droidy z období Mandaloriánských válek. Na první pohled vypadali nefunkčně, nicméně zbraně v jejich rukách byli skutečné až moc.

Nevím o tom, že bych měl teď s někým domluvenou schůzku. Natož s neznámým mužem a jeho dětským doprovodem.
Zazní chraplavý mužský hlas. Tolik k otázce, zda byla kamera ve vstupní hale zapnutá či nikoliv. Než stačí Esenric jakkoliv zareagovat, vedle vás stojící sochy ožijí. Ozve se nezaměnitelné klap-bzzz světelného meče a droidovi nalevo usekne hlavu tyrkysově modrá čepel. Zatímco se zničený strážce kácí k zemi, druhého jeden dobře mířený švih odzbrojí a následující rozetne vejpůl. Hrozba je zažehnána ještě dříve, než si ji stačíš uvědomit. Křeslo se zabrakem se bleskově otočí a vaším směrem nyní míří blasterová pistole. Světle hnědou tvář se špičatými výrůstky zdobilo tetování linoucí se od půlky čela, kolem očí až k bradě. Černé vlasy měl muž krátce zastřižené po vzoru vojáků. Oblečen byl v černém triku a tmavě hnědé kožené bundě. Tmavé oči vás probodávali a prsty křečovitě obepínali tělo zbraně.

Snad si nemyslíte, že nás tou hračkou zastavíte?
Pronese posměšně mistr. Poznámka to byla trefná, avšak mírně nemístná. V reakci na ní se zabrak pouze pousmál a dál mířil před sebe.

Oba možná ne... Hádám správně, že to ani jeden nechceme zjistit?
Zaváhá Duqua a po krátké odmlce přispěchá s dotazem. Torgen pouze přikývne a na znamení dobré vůle vypne meč. Dobře si uvědomuješ, že tímto gestem se sephi pouze snaží probudit v muži zdánlivý pocit převahy a bezpečí. V případě potřeby byl jedi schopný zažehnout meč dostatečně rychle, aby stačil odrazit blasterový výboj.

Takže, co tady u posraný huttský řiti chcete?
Vycedí zabrak mezi zuby. Ze všech sil potlačoval vztek, který v něm vyvolávala jednak vaše přítomnost a jednak skutečnost, že mu sephi zničil droidí dekoraci. Ten si toho očividně nevšímal a bez vyzvání se posadil naproti správci do volného křesla. Mistrova troufalost byla pro Kala poslední kapkou. Zakroutil nechápavě hlavou, odložil blaster a z krabičky na stole vytáhl doutník. Tu následně otočil k Esenricovi a naznačil mu tak, aby si také nabídl.

Ne. Děkuji.
Odmítne zdvořile jedi, načež zabrak krabičku opět uzavře a sáhne do kapsy pro zapalovač.

Nejsme tu kvůli Vám, ale jednomu z Vašich zaměstnanců.
Spustí Torgen, nespouštěje správce z očí. Jakmile z kapsy vytáhne zapalovač, napjatá atmosféra povolí. Plamen olízne vršek doutníku, zabrak několikrát potáhne a následně vydechne Esenricovým směrem kouř.

Co provedl?

Zemřel... nepříliš hezkou smrtí.
Správcův výraz zůstane beze změny. Skutečnost, že jeden z jeho zaměstnanců je mrtvý ho nikterak netrápila. Naopak. Je na něm znát viditelná úleva, že jste nepřišli kvůli němu.

To se tu stává často. Neříkejte, že jediové dnes řeší každou barovou bitku.
Zabrak opět potáhne a s viditelnou slastí si vychutnává chuť drahého zlozvyku.

Tohle nebyla barová bitka. Můžete mi říct, kterému z Vašich zaměstnanců patří tahle karta a něco mi o tom muži říct?
Mistr vytáhne z pod ponča vstupní kartu, položí ji na stůl a po desce stolu přisune blíž k zabrakovi. Ten si ji prohlédne a do konzole vyťuká její sériové číslo.

[Levyn Abraham]

Coruscant, Undercity, doky Notron

V reakci na mou otázku se mistr zastavil, sotva vyšel pár schodů. Stále připravený a ve střehu s mečem na dosah mi odpověděl. Já jsem byl v první řadě rád, že jsem nepoložil jeden z nemístných nebo hloupých dotazů a nevypadal.. hloupě. Naštěstí tedy ne a dozvěděl jsem se, co se bude dít dál. Cokoli kromě bránění se, patrně pak světelným mečem, jsem byl připraven nechat na mistrovi. Potřebovali jsme totiž opravdu z toho Kala vytáhnout, informaci, samozřejmě, a tak by bylo lepší, kdyby mluvení obstaral Torgen. Hodlal jsem dál plnit svou pozici tichého pozorovatele.
Šli jsme dál. Na rozdíl od rovné chodby, kterou jsme prošli aniž bychom nalezli příslušnou kancelář, schodiště představovalo nepřehledný úsek. Zvlášť, když bylo točité. Postup to byl proto delší, obezřetnější a s rukama připravenýma u pasu jako kovboj, než tasí kolty. Tak jako tak jsem nic nezaslechl ani necítil - hala, do které jsme vstoupili, byla prázdná. Jednalo se zřejmě o nějakou čekací místnost, čemuž nasvědčoval nízký stolek s křesly okolo. Otázkou bylo, jestli nechával pan Kale čekat své hosty tak dlouho, že na stolku leželo několik časopisů. Opodál se dokonce nacházely toalety.
Mistr vlastně bez zaváhání zamířil přímo ke kovovým dveřím, které jasně museli vést do kanceláře správce doků. Ihned jsem jej následoval, i když jsem se nejdřív chtěl alespoň z okénka podívat na doky, jak vlastně vypadají. Sephi se přede dveřmi nečekaně zastavil, s rukou téměř u ovladače, a druhou si sáhl k pasu pro meč. Trochu mě to znepokojilo, jelikož mistr tím pádem zřejmě nečekal zcela hladký průběh rozhovoru. Tak či tak jsem vzápětí ten svůj také sevřel v dlani. A dveře se otevřely. Zajely do stěny a nám se otevřel pohled do kanceláře.
Naproti nám se nacházela prosklená stěna hledící na doky. Na těch ostatních visely různé obrazy, nijaká klasika, ale já se v umění nevyznal, navíc to byly drobnosti, stejně jako skříň s alkoholem a nějakými modely. To hlavní, důvod naší návštěvy, bylo křeslo otočené opěradlem ke dveřím, tak, abychom neviděli, kdo v něm sedí. Ale někdo tam byl, to se dalo jasně cítit skrze Sílu. Vedle vchodu se nacházely dvě sochy jakýchsi droidů staršího data, stojící jako kamenné sloupy. Přesto, zbraně, kterými byly vybaveny, tak kamenně nevypadaly.
Z křesla se někdo ozval. Aniž by se na nás podíval přesně věděl, kdo tu je, což mé myšlenky nakrátko vrátilo k té jediné kameře, co se nacházela dole ve vstupní hale. Už podruhé jen za dobu v Undercity jsem byl nazván dítětem, ale mé ego nemělo čas ani náladu se tím v tu chvíli zabývat. Protože se v tom okamžiku rychleji, než jsem stačil zareagovat, semlelo něco jiného. Strážci vedle dveří najednou už nebyli jako sochy. Oba droidi ožili, ale než stačili něco podniknout oni nebo já, z obou po máchnutí modré čepele zbyly pouze čtyři kusy. Kale ale byl lépe připravený na nečekanou návštěvu.
Jeho křeslo se otočilo a mířil na nás blasterem. Dotyčný správce doků byl tedy potetovaný zabrak v kožené bundě, který, jak jsem si musel přiznat, naprosto neškodně tedy nevypadal. K němu by docela seděla pašerácká činnost...
Mistr Torgen netaktně poukázal na to, že s tím blasterem toho zabrak mnoho nezmůže. Pomyslel jsem si, že proti sephimu možná ne, ale u mě to již není tak jisté, což možná prolétlo hlavou i Kalovi. Torgen tedy vypnul svůj meč - bylo mi však jasné, že by i v této situaci stihl odrazit blasterovou střelu, ke které by se teď už ale nemělo dostat.
Ač se k nám náš hostitel choval jak se chtělo nepěkně a netaktně se i zeptal, proč jsme přišli, mistrovi to nevadilo a nebral si servítky. Sebevědomě se usadil do křesla u Kalova stolu, čímž jeho jistotu zřejmě trochu nalomil. Pomalu jsem se vydal za ním, ale nebyl bych to já, kdybych si sedl do druhého křesla. Zůstal jsem tedy stát kousek za mistrem. Ten odmítl nabídnutý doutník (jehož nabídka mě notně překvapila, vzhledem k tomu, že nás ještě před chvílí chtěl zabrak zastřelit) a konečně se dostal k důvodu naší návštěvy.
Fakt, který sephi pronesl, Kalem nijak neotřásl. Naopak, znovu s v klidu potáhl z doutníku. Jakoby to v jeho docích bylo naprosto běžné. Tak či tak bylo evidentní, že je zabrak rád, že se tu návštěva z Chrámu Jediů není kvůli němu samotnému. Sebevědomě pokračoval s rozhovoru s mistrem, zatímco já tiše naslouchal a dával pozor.
Torgen Kalovi předložil kartu, kterou našel u toho mrtvého. Rychle jsem při tom vytěsnil vzpomínku na to, jak vypadá jeho tělo, z hlavy a sledoval zabraka, jak volí číslo karty do konzole. Byl jsem zvědavý, co nám řekne, pokud samozřejmě vůbec něco, protože jestli se tu opravdu pašovalo, z jeho strany byla obezřetnost samozřejmě na místě.

[Gwendolin]

Coruscant, Undercity, doky Notron

Netrvá to dlouho a konzole zobrazí příslušné informace. Zabrak vytáhne z úst doutník, aby mu při hovoru nepřekážel a začne předčítat:

Rabe Lesser. Přespolní. Objevil se tu asi tak před třemi měsíci.
Nyní jste si konečně mohli k mrtvému muži přiřadit jméno. A byla zde velká šance, že neskončí jen u něho. Torgen z čista jasna vytáhne z pod ponča malý datapad, ne větší než dlaň. Otevře si poznámkový blok a zapíše si nově získané informace.

Odkud pocházel? Znáte alespoň poslední planetu, na které pobýval nebo jeho spolupracovníci?
Nespokojí se mistr s pouhým zjištěním, že byl Rabe přespolní. Naneštěstí se od správce dočká nesouhlasného zavrtění hlavou.

Ptal jsem se, ale na otázku odkud je odpověděl pouze: Zapadlá planeta ve Vnějším okraji. Víc jsem se po tom nepídil. Je mi jedno odkud moji zaměstnanci přišli, hlavně, když umí vzít za práci. Lenochy tu nepotřebuju!
Svá slova doplní Duqua o výmluvnou ránu dlaní do desky stolu. Poté opět dlouze potáhne z doutníku, až jeho špička zrudne a rozzáří se nespočtem drobných jiskřiček. Kouř po dobu několika úderů srdce se spokojeným výrazem na tváři drží ve svých dýchacích cestách, aby ho vzápětí vypustil nosem jako nějaký bájný drak.

A ostatních se taky ptát nemusíte. Rabe nebyl příliš společenský a když už se rozkecal, tak blábolil nějaké kraviny. Chlapy si na to nejednou ztěžovali.
Nebylo pochyb, že se vás zabrak snažil od svých lidí, kšeftů a vůbec celého doku držet dál. Náhoda je blbec a kdokoliv z nich by se mohl prořeknout. Přesto sis byl jistý, že muž mluví pravdu. A stejně tak i mistr, kterého Duquova slova zaujala.

Co říkal?

Takové hovadiny o konci světa. Že je naše civilizace zkažená a nic ji už nezachrání. Že se máme obrátit ke světlu, protože z něho přijde spasení… Hehe. A jednou prohlašoval, že je prvním z apoštolů. Od té doby mu chlapy neřekli jinak, než apoštol.
Zatímco se správce vyprávěním očividně bavil, sephi zvážněl. Nebylo to poprvé, kdy jste se s podobnou, armagedon ohlašující předpovědí setkali. Naposledy na lístku, který měl mrtvý u sebe. Na povrch vyvstávali nové skutečnosti a otázky. Znal Rabe bytost, která mu pomohla na onen svět? Bylo to plánované? A vybrala si místo nálezu těla sama oběť? Tyto a další otázky nyní sužovali tvou mysl.

Proč jste nenahlásil jeho zmizení? Nebylo vám divné, že nepřišel do práce?
Pokračuje Esenric ve zpovídání Kala.

Víte vy vůbec, kolik osob už se mi na tuhle práci vysralo bez jediného slova? Jeden den přijdou a druhý ne. Já pak musím jejich karty ze systému vymazat, aby se mi sem nevrátili krást. Kdybych měl každého ještě nahlašovat, tak nedělám nic jiného a vy taky ne!
Krom toho, že by zabrak přidával práci bezpečnostním složkám, byl zde i další prozaičtější důvod, proč se k tomuto kroku nikdo z Undercity moc neměl. Většina zdejších pracovníků nebyla nahlášena na příslušných úřadech a vykonávala zaměstnání na černo.

Navíc tohle nebyl jeho případ. Řádně mi nahlásil dovolenou. Začala mu před pěti dny a měla ještě dva trvat.
Oznámí stroze muž. Mistr si v křesle poposedne a zaujatě se nakloní dopředu.

Proč si ji chtěl vzít vám asi neřekl, že?

Rodinné důvody. Tvrdil mi, že ho má navštívit příbuzný.

A adresu jeho bytu náhodou nemáte?
Zkusí své štěstí Esenric, načež se na vás Duqua zeširoka usměje.

Náhodou mám. Nabídl jsem mu byt v jedné z nemovitostí, které mi patří.
Pronese důležitě Kal a znovu se odmění vdechnutím kouře.

Nechte mě hádat. Minimální komfort, základní vybavení, ale cena jak u pětihvězdičkového hotelu.
Zkříží sephi ruce na hrudi. Bohužel podobné nečestné zacházení s bytostmi bylo v těchto kruzích běžnou rutinou. Zaměstnavatelé se všemožně kroutili při vyplácení mzdy a strhávali svým dělníkům kredity, kde se dalo.

Za koho mě máte, mistře? Já jsem tomu chudákovi nabídl práci a střechu nad hlavou. Raději najděte toho, kdo ho zabil!
Přispěchá s obhajobou správce a pokusí se zavést řeč jinam.

To mám také v plánu. Ovšem adresa by mi mou práci podstatně zjednodušila. Budete-li tak laskavý?

Jistěže! Vyjděte z doků a zabočte doprava. Jděte promenádou asi tak deset minut. Pak se před vámi objeví vysoká šedivá budova s domovním číslem 7036. Je to dvanácté patro, byt 23F.
Popíše vám zabrak podrobně cestu k obytnému domu, načež mistr Torgen vstane a věnuje muži mírnou úklonu.

Děkujeme za příkladnou spolupráci. Déle vás již nebudeme zdržovat. Příjemný den.

I vám, mistře! Mladíku. Cestu ven znáte nebo vás mám doprovodit?
Duqua se taktéž rozloučí kývnutím hlavy a čistě ze zdvořilosti nabídne, že vás vyprovodí.

Netřeba. Nashledanou.
Rozloučí se Esenric slovem, který nevylučoval opětovný návrat.

Spíše sbohem!
Zamračí se zabrak a nespustí z vás oči, dokud neopustíte kancelář.

[Levyn Abraham]

Coruscant, Undercity, doky Notron

Zatímco jsme čekali, až Kalova konzole zpracuje kartu a snad zobrazí informace o zaměstnanci, kterému patřila, napadla mě dost skeptická myšlenka. Tou bylo, jestli vůbec nějaké pořádné informace dostaneme, protože tenhle podnik na mě nepůsobil dojmem, že se tu vedou nějaké podrobné evidence. Jenže tu očividně opravdu něco bylo.
Jakmile zabrak odečetl z konzole jméno zesnulého, mistr Torgen se vytasil s datapadem. Bylo pochopitelné a chytré, že si chce informace zaznamenat. Já plnil padawanskou roli pozorovatele - sledoval jsem mistra, okolí i toho s doutníkem na druhé straně stolu.
Bohužel nám Kale nebyl schopen říct, odkud Lesser pocházel. K naší smůle planet odpovídajících popisu "Zapadlá planeta ve Vnějším okraji" nebylo zrovna co bych na prstech spočítal. A zabrakovi to evidentně stačilo, čímž potvrdil mou předchozí domněnku.
Tady se o zaměstnance asi příliš nezajímají.
Následná jeho slova, kterými nás nabádal, že od jeho ostatních pracovníků nic nezjistíme, trochu zaváněla. Bylo jasné, že mu není po chuti, aby se mu Jediové procházeli po vlastním doku a vyzvídali, když Duqua téměř jistě jel v nějakém pašeráctví. Přesto to ale nevypadalo, že lže - od ostatních bychom se možná nic nového ohledně zemřelého nedověděli.
Mistra však zaujalo něco jiného. A to sice, jaké kraviny to tedy blábolil. Při zabrakově odpovědi ve mě trochu zatrnulo.
Kalovi toto zřejmě připadalo zábavné, ale já jsem myslel na něco jiného - a bylo mi jasné, že mistr je na tom stejně. Na ten lístek, který měl mrtvý Lesser v ruce. Mohlo se tedy jednat o jeho slova? Věděl snad, že je nakažený tím podivným virem a že umírá? Bylo to úmyslné? Tato poslední teorie podle mě byla trochu divoká, ale z celého toho případu mi běhal mráz po zádech. A to se mělo ještě zhoršit.
Dalšími otázkami se zdál Kale čím dál víc dopálený. Místo odpovědi ohledně toho, proč nebylo nahlášeno Lesserovo zmizení, zabrak na mistra Torgena útočně vyjel. Nebylo pochyb, že mu ale na srdci neležela jen pracovní vytíženost, když nenahlašoval zmizelé zaměstnance.
Bohužel k mým nevázaným domněnkám o tom, jak tedy k té vraždě, zabití nebo úmrtí došlo, jen přispěl další zjištěný fakt. A to sice, že Rabe Lesser měl dovolenou. Údajně proto, že ho měl navštívit nějaký příbuzný. Mistr trochu zvýšil tempo dalších otázek - mrtvý tedy bydlel v jedné z "nemovitostí", které patřili právě Kalovi. Mistr Torgen měl na takové ubytování očividně vlastní názor, ale z krátkého slovního střetu zabrak samolibě vyklouzl.
Poté, co mistovi Kale poskytl adresu Lesserova pobytu, velmi ochotně nás propustil. Jeho nabídku, že nás doprovodí, jsem bůh ví proč nebral ani tak vážně. Hlavou mi při odchodu vířilo mnoho otazníků. Nevzal si ten muž snad dovolenou proto, aby mohl zemřít?

[Gwendolin]

Coruscant, Undercity

Jen, co se za vámi zavřou dveře, mistr Torgen schová datapad a zamíří svižným krokem ke schodišti. Neohlíží se, předpokládá, že jsi za ním. Tentokrát nemáš problém muže dohnat. Přestože se zde nehodlá zdržet ani o minutu déle, není hloupý a v místech, kde by vás mohla z čista jasna překvapit ozbrojená ochranka, zvolní a svým vnitřním zrakem zkontroluje nejbližší okolí. Naštěstí se zdá, že Duqua nemá v úmyslu vám v odchodu bránit. Stejně jako před tím, ani nyní nepotkáte v zázemí firmy jediného zaměstnance. Chodby jsou prázdné a ty se můžeš jen domnívat, zda to je způsobeno vysokou pracovní morálkou, blížící se dobou oběda nebo rozkazem ze strany správce doků. Neuplynou ani tři standardizované minuty a opět vcházíte do vstupní haly. Recepční s velkým sebezapřením zvedne pohled od křížovky, avšak jakmile vás spatří, stočí oči zpět k displeji.

Nashledanou.
Rozloučí se sephi, načež žena zamručí něco, co znělo jako hm. Přátelský a proklientský přístup se v dokách Notron očividně nepěstoval. Od momentu, kdy jste opustili zabrakovu kancelář až do teď, nevydal mistr jedinou hlásku. Atmosféra plná napětí, obav, teorií by se dala krájet. Nicméně dokud neopustíte budovu, nehodlal se Esenric o ničem bavit.

Dveře se otevřely a přivítal vás chladný vítr nesoucí s sebou také zápach z nedalekých kontejnerů. Před kantýnou U Energodržáku již nestál ani bith ani gran. Jak roztržka mezi oběma muži dopadla ti zůstalo záhadou, stejně jako místo jejich nynějšího pobytu. Z přilehlého parkoviště se do vzduchu vneslo vznášedlo. K vaší smůle se nejednalo o „kostitřasa“. Ten stále, jako věrný akk vyčkával na váš návrat. Ani pro togrutskou prostitutku nezačal tento den příliš plodně. Dál se opírala o jednu z lamp a vyhlížela možného klienta. Jakmile její pohled spočine na vás, odplivne si a otočí se k vám zády.

Milé bytosti, není liž pravda?
Konečně přeruší ticho jedi a vydá se směrem, který vám Kal popsal. Tentokrát jde o poznání pomaleji, aby ti naznačil, že se máš zařadit vedle něho. Jakmile tak učiníš, promluví:

Promiň, že jsem ti nedal šanci se Duqua na něco zeptat. Nebyl z naší návštěvy moc nadšený a tak jsem to nechtěl protahovat déle, než bylo nutné. Při nejbližší možné příležitosti ti dám víc prostoru.
Mrkne na tebe spiklenecky mistr. Poté pokračuje, již však o poznání tišším hlasem.

Tak, jak na tebe tenhle případ zatím působí? Co si myslíš o mrtvém?
Esenric za zády chytí pravou rukou levé zápěstí a nasadí výraz znuděného člověka, který si vyšel na procházku. Koutkem oka pozoruje dění kolem, zatímco čeká na tvou odpověď.

[Levyn Abraham]

Coruscant, Undercity

Vypadalo to, že nejenže nás pan Kale nejen nechá odejít, ale že chce, abychom odešli co nejrychleji. Mistr Torgen z jeho kanceláře zamířil svižným krokem a neohlížel se. Já jsem se však přirozeně držel za ním, jako vždy, a dával jsem pozor. Protože tyhle doky nebyly zrovna přátelské prostředí, jak jejich správce potvrdil osobním jednáním.
Mistr obezřetně kontroloval chodbu před námi, stejně tak i schodiště a každý skrytý roh, pomocí Síly. Přesto byl vzduch čistý, možná až moc. Když jsme podruhé prošli dveřmi s nápisem "Nepovolaným osobám vstup zakázán!", vstupní hala vypadala naprosto stejně jako předtím. Nebyla v ní ani noha, jen nerudná sekretářka pořád se sklánějící nad svými křížovkami. Naším směrem pouze mrkla a už se dál věnovala svému datapadu.
Když mistr ženu slušně pozdravil, chtěl jsem také, ale její zamručení mě od mého původního úmyslu odvedlo. S vnitřním pokrčením rameny jsem pokračoval za Torgenem. Stejně už nás teď úplně ignorovala. A já jsem měl čas se věnovat myšlenkám, které mě přepadly již nahoře v kanceláři. Protože tohle celé bylo nějaké podivné a to, co jsme se dozvěděli od Kala, případu na jasnosti moc nepřidalo.

Za mistrem jsem vyšel zpět na ulici. Slabý vítr přímo k nám právě nesl zápach z kontejnerů v ulici. Nedaleko se o pouliční lampu opírala togrutská prostitutka, které dnešní den zatím zjevně nepřivál žádného zákazníka. Jakmile nás zmerčila, s odplivnutím se otočila na druhou stranu. S tou jsem si starosti aktuálně opravdu nedělal. U kantýny U Energodržáku již nestál ani jeden z dvou mužů, kteří při našem příletu vedli jistě velmi zajímavý rozhovor. Kdo ví, co s nimi je. A z nedalekého parkoviště právě vzlétalo vznášedlo. Bohužel pro nás to nebyl náš luxusní Jediský speeder.
Mistr Torgen se vydal směrem, kterým nás navedl Duqua Kale. Založil si při tom ruce za záda, což v kombinaci s jeho pončem vskutku dokreslilo atmosféru. Nebylo těžké se dovtípit, že menší procházka po Undercity nabídne prostor pro další rozhovor.
Nad mistrovou poznámkou jsem se krátce zamračil, ale pochopitelně mi docela rychle došlo, že jde o ironii. Nezasmál jsem se nahlas, jen jsem se tak trochu uchechtnul. Ano, velmi sympatická společnost.
Jak jsem čekal, mistr Torgen zpomalil, což byl pro mne jakýsi signál. Zařadil jsem se k sephiho boku. Teď bylo jasné, že na rozhovor dojde.
Ehm, to je v pořádku, mistře,
Zareagoval jsem pomalu.
Stejně mám pocit, že.. mluvit zrovna s ním by nebylo úplně..
Můj nejistý výraz ve tváři zřejmě dostatečně nahradil chybějící slovo ve větě. Byla prostě pravda, že do rozhovoru bych neměl jak přispět, a ani pan Kale na mě nepůsobil jako ... No...
Pak přišla otázka, která mi vymýšlení vhodného výrazu vyhnala z hlavy. Mistr se opět ptal na mé postřehy, které souvisely s případem. Přirozeně jsem si nechal nějakou tu chvíli na rozmyšlenou, což už nemohlo sephiho po tom čase, kdy byl mým mistrem, snad nijak překvapit.
Působí to na mě tak, že.. Že ten.. Lesser asi věděl, jak to s ním dopadne. Že to nebyla tak úplně náhoda a možná..
Odmlčel jsem se na chvíli,
možná v tom ani nemusel mít prsty někdo cizí. Ale pořád nevím, kde se u něj mohl vzít ten virus. Ale jestli mrtvý říkal v práci to, co nám řekl Kale, tak.. prostě asi nebyl tak úplně oběť
Snažil jsem se zformovat své myšlenky do takés jakés smysluplné věty. Obrátil jsem se tedy na mistra, co mi k mému postoji poví. Nevyslovil jsem při tom ale myšlenku, která mě napadla už v kanceláři.
Nevzal si ten muž snad dovolenou proto, aby mohl zemřít?

[Gwendolin]

Coruscant, Undercity

Esenric trpělivě vyčkává, než si utříbíš své myšlenky a podělíš se o ně. Mezitím kontroluje nejbližší okolí. Přestože byl Duqua Kale na poměry této čtvrti více než pohostinný a sdílný, nemohli jste se nechat jeho chováním uchlácholit. Kdykoliv se mohla z postranní uličky vynořit ozbrojená skupina s nekalými úmysly, jež by čirou náhodou pracovala pro zabrackého správce doků. Naštěstí vás doposud míjeli pouze obyčejní leč zanedbaní měšťané. Za tu krátkou chvíli, co si zde strávil si mohl zdejší obyvatele rozdělit do čtyř skupin: na bezdomovce – bytosti poflakující se většinou s lahví levné kořalky v ruce, prohledávající odpadky a sbírající nejrůznější šrot do výkupen. Pak tu byli těžce pracující chudáci, kteří si vydělají existenční minimum a s vidinou lepších zítřků dřou do úmoru. Sem tam do těchto bezútěšných končin zavítala „lepší bytost“ z vyšších pater s naditou peněženkou a touhou po dobrodružství. Ta se v 99% případů stala obětí trestného činu. Lup z těchto krádeží končil u lumpů, mezi které se řadil i Duqua. Dobře oblečení muži a ženy vyvolávající jen svou přítomností strach v ostatních uzavírali poslední skupinu. Stačilo pouze pár desítek minut, aby si v Undercity narazil na zástupce všech těchto společenských tříd. Tím posledním byla vurská žena v dlouhém, špinavém plášti. Před sebou tlačila vozík, v němž si mohl rozeznat končetinu droida, část okapu, několik plechovek, tyč, zrezlé nářadí a kovovou mříž.

V tom s tebou souhlasím.
Přehluší vrzání koleček vozíku hromový hlas muže.

Nechce se mi věřit, že něco takového říkám, ale Rabe, měl zřejmě podíl na své smrti. Minimálně bych řekl, že znal svého… spoluvraha? Možná to byla nehoda. Jedno je ale jisté. Musel mít nějakého komplice. Někoho, kdo ho dostal do blízkosti viru. Někoho, kdo se postaral o jeho tělo.
Sephi se poškrabe na bradě a pokračuje v monologu.

Jen si to vem. Dejme tomu, že bys narazil na tělo. Všude spousta krve. Co by byla tvá první reakce? Zavolal bys pomoc? Zkontroloval, jestli muž žije? Okradl ho? Utekl? Otočil se a dělal, že nic nevidíš? To všechno je tady možné, ale která normálně uvažující bytost by si dala tu práci a mrtvolu umyla, převlékla a odvezla pryč? Nic takového neuděláš, pokud do toho nejsi nějakým způsobem zapletený. Nebo pokud nechceš, aby si tě s jeho smrtí spojovali… Musíme najít místo činu. To nás dostane dál. Není ani vyloučené, že ještě dostaneš možnost Duqua vyslechnout.
Vysloví mistr nahlas domněnku, že by správce doků mohl mít s případem společného víc, než se zatím zdálo.

[Levyn Abraham]

Coruscant, Undercity

Mezitím, co já jsem se zamotával do vlastních myšlenek ve snaze je smysluplně vypustit z úst, mistr převzal mou úlohu tichého pozorovatele. Nebylo co divu, že tichý pozorovatel viděl víc než ten, co mluvil - člověk se musel soustředit na méně věcí. Když jsem domluvil, přelétl jsem ulici pohledem. Pokračovali jsme dál směrem, kde podle správce doků Notron měl Lesser bydlet. A život Undercity kolem nás pokračoval také.
To místo nebylo vůbec přátelské. Stačilo mi navštívit ho a vidět to, a doufal jsem, že se nikdy na takové místo nedostanu trvale. Obyvatelé tu žili tak, jak se dalo a jak uměli, buď kradli nebo dřeli kůži v nějakém doku nebo továrně, tak, jako pravděpodobně náš mrtvý Lesser. Za to pak dostali malý plat, tak tak, aby se uživili. A ani to zřejmě za moc nestálo. Z nich se potom stávaly existence povalující se mezi kontejnery s lahví levného alkoholu v ruce, kterou dost možná ani nekoupili. Bylo tu moc bytostí, od kterých se dalo čekat cokoli. Uvědomil jsem si, jak jsem rád, že máme alespoň nějaký "převlek". Bylo to podivné, jak v horních patrech Coruscantu žili lidé v čistotě a měli se dobře. O několik metrů níž.. naprostý propad. Jako s rostlinami v pralese - ty rychlejší se dostanou na výsluní, zatímco ty pod nimi žijí ze zatoulaných paprsků a kapek deště.
Byl ten virus vytvořen uměle? V takovémhle prostředí totiž musí nějaké nemoci vzkvétat.
Kolem nás projížděla vurská žena s vrzajícím vozíkem plně naloženým všelijakými věcmi, přičemž některé docela jistě ani nebyly vidět. Dobře, či špatně? V tom můj mistr přehlušil disharmonii zvuků města svou odpovědí.
Ihned jsem se od pozorování okolí pohledem vrátil k mistrovi. Souhlasil? Uvnitř mě na chvíli zaplálo hřejivě cosi hnidopyšného, ale hned se to ztratilo, protože na to bude čas později. Zatím to byly koneckonců pouze spekulace. Ani sephi, zkušených v případech podobných tomuto, nevěděl nic jistě. Potíž zřejmě byla v tom, že se začínal tenhle případ od těch ostatních radikálně lišit.
Mistr Torgen pokračoval. Ano, to, že v tom musel kromě Lessera jet ještě někdo, bylo nesporně logické. Zřejmě mě to před chvílí napadlo, tedy, možná, ale nerozvedl jsem to, ačkoli to bylo do očí bijící. Nicméně, jako nehoda to nevypadalo. Spíš jako čin, který chtěl na něco upozornit... Někoho vystrašit? Nebo šlo hlavně o ten vzkaz? Ovšem.. vzkaz na papíře nebo virus?
Esenric pokračoval. Postupovali jsme celkem stálým tempem a teď, když se slova ujal mistr, já jsem se jal sledovat okolí.
Zamručel jsem na souhlas. Otázkou bylo, jestli ten "komplic", který zřejmě byl, věděl, že mrtvý Lesser je nakažený. Nebo ho nakazil sám?

[Gwendolin]

Coruscant, Undercity

Průmyslovou část Undercity, jíž tvořili převážně doky a různé továrny, jste nechali za sebou. Kolem vás se nyní rozprostírala řada obytných domů a malých obchůdků. Sem tam specializované prodejny vystřídala kantýna, bar, tetovací salón, herna, výjimečně ordinace doktora, o jehož odborném vzdělání lze polemizovat. V postraních uličkách se dalo vstoupit do neoznačených dveří, před nimiž stáli různé pochybné existence. Mohl ses jen domnívat, kam tyto tajemné vchody vedou a co se uvnitř odehrává. Jako pěst na oko působily obchody typu květinářství, bytové doplňky, dovozová vína. U první takové prodejny se k tobě mistr přitočil a tichým hlasem promluvil:

Pamatuj si, že nikdy není nic takové, jak se zdá být. Lákavě vypadající shuura ovoce v sobě může ukrývat červa. Stejně tak může obchodník s květinami namísto pugetu prodávat zbraně.
Upozorní tě sephi, načež mu unikne slabé povzdechnutí. Boj s černým trhem byl stejně marný, jako snaha naučit wookie basic. Přesto v něm museli jediové s podporou bezpečnostních složek pokračovat, neboť Republika měla mnoho nepřátel vnitřních i vnějších, kteří se neštítili ve svém boji s demokracií sáhnout po zbrani. Bylo vysoce pravděpodobné, že se v budoucnu s nějakou takovou bytostí bez skrupulí setkáš osobně.
Jak zabrak řekl, tak se také stalo. Uplynulo přibližně dvanáct minut a v tom se před vámi objevila šedivá budova s popisným číslem 7036 a vznešeným nápisem Terra Felix. Na zdejší poměry vypadala tato ubytovna skutečně jako luxusní apartmám. Nicméně, jak již bylo řečeno dříve, první pohled mohl být zavádějící.


Coruscant, Undercity, ubytovna Terra Felix

Lehce nabyl, lehce pozbyl. Tak by se dal shrnout dobrý dojem, který v tobě zanechala budova zvenčí a jenž se krátce po vstupu změnil. Dlaždičky na podlaze byli místy roztříštěné, stěny zdobily nápisy v různých jazycích ať již nasprejované nebo napsané fixem. Přesto alespoň částečný pořádek se zde udržoval. Nikde se neváleli odpadky ani papírky. Podlaha byla čistá, až na smítka prachu a zrnka písku – nánosy z podrážek bot. V turbovýtahu se dokonce nacházela stolička, zřejmě pro starší obyvatele ubytovny, kterým již nohy nesloužili tak jako dřív. Jakmile mistr stiskne příslušné tlačítko, dveře se zavřou a vám se tak naskytne pohled na nápis: Vážený sousede! Vaše intimní chvíle jsou jen vaše a nemusí je s vámi prožívat celý barák! Díky vaší hlasité přítelkyni jsme s vámi všichni!
Esenric záhy na to skryje spodní polovinu obličeje v dlani a pohlédne stranou, abys neviděl, jak mu cukají koutky. Jen, co se výtah opět otevře, vystřelí z kabiny jako o závod. Zastaví se až před bytem, jehož dveře nesou označení 23F.

Jsme tu.
Promluví významně, poté, co dorazíš, načež stiskne ovladač na stěně. Naneštěstí se ozve odmítavé Cvak zámku. Muž se však nenechá vyvést z míry. Levou rukou z pod ponča vytáhne tentýž malý datapad, zatímco pravou tenký kabel. Tím propojí přístroj s ovladačem. Následně spustí jeden z programů a pohlédne tvým směrem.

Není to úplně legální, ale ten mrtvý si na to už ztěžovat nebude.
Šibalsky se usměje. Netrvá to dlouho, sephi odpojí datapad a stiskne tlačítko. Dveře se se zasyčením odevřou a ne jen před vámi.

Pane Lessere? Počkat! Kdo jste?!
Hlas patřil staré nautolanské ženě, která žila v bytě naproti. Torgen se bleskově otočil ke stařence čelem a věnoval ji ten nejlaskavější pohled, jakého byl schopen.

Dobrý den, madam! Prosím, nelekejte se, ale pan Lesser byl včera večer nalezen mrtvý. Já a tady můj mladý společník případ vyšetřujeme.
Odhrne pončo a ukáže tak nautolance rukojeť meče. Poznávací znamení členů řádu. Sousedka je očividně v šoku. Jak z vaší přítomnosti, tak z informace o Rabeho úmrtí. Nezmůže se ani na slovo. Toho využije muž a klidným až chlácholivým hlasem pokračuje:

Chápu, že je to pro Vás těžké, ale mohl bych Vám položit několik otázek, zatímco se můj padawan vedle porozhlédne?
Stařenka pouze souhlasně přikývne a vyrazí zpět do svého bytu. Esenric ji bez váhání následuje a pro jistotu jde v těsném závěsu, z obavy, že se ženě udělá mdlo. Ještě než se za ním zavřou dveře, křikne tvým směrem:

Hned budu u tebe, Levyne!
V souladu s pokyny vstoupíš do bytu mrtvého. Tím byla garsonka, čili jedna obytná místnost s neoddělenou kuchyní. Po tvé levé straně se nacházela dvojice dveří. Jedny vedly do miniaturního úložného prostoru, zatímco druhé do koupelny. V obývacím pokoji byla jediná, již značně proleželá postel, malý stůj, dvě židle, kuchyňská linka s vařičem a skříň. U vchodu do bytu bylo vedle ovladače zámku také jednoduché komunikační zařízení. To se pár minut po tvém vstupu rozeznělo. Někdo mrtvému volal.