Sparťanská kajuta bez oken, trochu zvláštní ubytování na luxusní jachtě jakou “Luminous“ rozhodně byl. Ale pro otroka s tesáky stačilo. Arrrgh měl navíc v hlavě docela jiné věci než ubytování. Byl to už týden, co opustili zapadlý kout Východního města Orvax IV a jeho zašpiněné podzemní arény míříc…
Jubilar se jevil jako sen. Svět bojovníků, svět válek, svět vězňů, svět svobody. Svět krve a smrti.
Pán, Neimodian jménem Mar Tusi, už byl unaven nezdary svých obchodů, z nichž se Arrrgh ukázal poslední dobou být tím nejvýhodnějším a posunout se právě díky němu do nových a snad příznivějších vod.
Jubilar; Death city – Rezidence Gastrag:
Rampa jachty tiše vrže a mírně cinká, je to zvláštní, asi nějaké “vylepšení“ techniků, kteří se nedokázali zbavit skřípotu závěsů a tak ho prostě přehlušili něčím milejším. Teď to ale spíš provokuje, ruší to v čekání, ve vyhlížení rostoucí škvíry světla. Nového světa, doslova za dveřmi. Dokonce i cestovní obojek najednou tolik nevadí, ale to je asi spíš zvyk. Mar Tusi stojící jen necelé dva metry od tebe by si tě bez něj k sobě nikdy nepustil tak blízko. On a jeho dva plechový bodyguardi by nebyli zas tak těžkou kořistí.
“Rýchle, nemám célý dén. Rýchle!“
Netrpělivý jako vždy. Tentokráte ale není sám, škvírou do lodi zavane horký vzduch zvenčí a technický zápach recyklovaného kyslíku nahradí suchá vůně země, písku a ovocných stromů.
Loď stojí na rampě na skalním masivu nad městem, je velké, nebo bylo. Těžko říct kde je hranice mezi ruinami a městem. V porovnání s Orvaxem je to ale tak jako tak jen smítko. Smítko, z nějž vyčnívá ohromná konstrukce. Obří ovál z plastoceli a kamene, konstrukce arény do níž by se vešli všechny, jejichž zemi poznala tvá chodidla. Obrovská a zaprášená, jako celý tento svět pohlcený z větší části pouští, ale přece majestátní. K ní v kontrastu je ale nová residence Mar Tusiho. Velký několikapodlažní apartmán ve vysokých patrech Východního města vystřídal skromný dvorec několika staveb. Hlavní dům, největší, čtyřpatrová budova v honosném Imperiálním stylu mizící v bledé skále. Vedle dvoupatrová budova opatřená ochrannými poli, nejspíše tedy tvůj budoucí domov. Přistávací plocha a dole o poschodí níže dvě menší budovy, nejspíše pro služebnictvo, brzy pravděpodobně využité k ubytování desítek nohsledů kontrolujících ostatní pánovi obchody. A pak samozřejmě dvůr, ohromná plocha obehnaná třímetrovou zdí sloužící z části jako přístupová cesta ozdobená fontánou prýštící ledovou vodu a několika tropickými stromy a květinami. A z části jako dvůr, místo práce, venčení a cvičení. V dvoupatrové budově, bude nejspíše také nějaké cvičiště.
“Hm tohle bojovník ten má být?“
Hlas patří malé zelené postavě nepřesahující metr ve výšce, s dlouhýma špičatýma ušima doširoka odstávajícíma od holé hlavy. S Mar Tusim hovoří s nebývalou drzostí v postoji, což se nevidí často a ještě sporadičtěji se takovému jednání dostane tak vřelé reakce z jeho strany.
“Ano, Tó je ón. Myslíte, že má šánci?“
“To brzy uvidí se.“
Odpoví rychle zelený mužík a bez sebemenšího zaváhání kopne tříprstou nohou do kamene tak, aby vystřelil přímo tobě na hlavu. Je to rychlé, ale ne pro tebe. Cítíš, jak se ti v těle napínají sami všechny svaly v bezděčné přípravě na povel, vždy si dokázal reagovat rychle, jeden z darů které tě mnohdy udrželi naživu.
--------------------------
datum 10BBY.