Od smrti Jastera Mereela v něčem, co měla být nevýznamná šarvátka s domorodci na Kordě 6, uplynuly pomalu dva roky. Titul mand´alora převzal jeho mladičký chráněnec Jango Fett. Věci se změnily, ale k horšímu. Z Ori´ramikade se stala téměř výhradně žoldnéřská skupina, v rámci True Mandalorians začaly vznikat nejrůznější systémy domobran, které si v boji s Death Watch vedou podstatně lépe než svého času Mereelovi muži, a válka Tora Vizsly, vůdce Death Watch, začíná zahrnovat i do té doby stranou stojící New Mandalorians.
Nic z toho ale Greka O´Conoliho nezajímá. Jeho pozornost si žádají podstatně přízemnější cíle. Jako třeba…
Takový malý přivýdělek
Nějak se to vymklo kontrole.
Původní plán byl jednoduchý, jednoduchý a zároveň naivní.
Vypadnout z planety.
Najít si nějakou pořádnou práci v „oboru“.
Vydělat si.
To první se podařilo stoprocentně. Spolu s dalšími podobnými „idealisty“ – celkem vás bylo pět, Dag a Erik Cadera, Firius Ordo ty a kapitán Kog jste dali dohromady menší provizorní žoldáckou kumpanii.
Co na tom, že na vás starší a zkušenější Mandaloriané pohlíželi navýsost shovívavě a tvůj otec dokonce prohlásil cosi o tom, že teď už si umí víc než představit, jak mohlo dojít k té slavné válce o lihovary asi před sto padesáti lety na Ithunalu. Na jejich tiché doufání, že se „Štěněcí kumpanie“ unaví a posléze samovolně rozpadne, nedošlo. Rozhodně ne dřív, než jste si opatřili loď.
Tedy, loď.
Loď bylo příliš vznešené slovo. Jednoho krásného rána prostě na louku za Caderovic farmou přistálo cosi vzdáleně připomínajícího baziliška zcela na placku, jen aby se z útrob monstra vyhrabal Dag Cadera a se svým sebevědomým úsměvem oznámil, že ty dva týdny, kdy jste o něm neslyšeli, strávil v prostoru keldabského kovošrotu a tohle je, pěkně prosím, výsledek,poněkud upravený frachťák.
Že bude žádoucí se pohnout z místa, bylo vcelku rychle jasné.
Nejen, že jste konečně vlastnili kýžený dopravní prostředek, ale ten během prvního přistání prošel křtem ohněm, kdy se během přistávacího manévru podařilo zrušit asi čtvrtinu budoucích zásob sena pro farmu. Bylo více než jisté, že za něco podobného bude starý pán dychtit po kompenzaci, jak jste jej znali, formou pomocných prací na farmě. To by, samozřejmě, možnost vypadnout z vidlákova jen oddálilo.
A tak jste co nejrychleji popadli svá vybavení a vyrazili. Za dobrodružstvím, slávou a kredity. A zatím, co jste obdivovali kokpit vaší skvělé lodi (provizorně pojmenované Krvavý krkavec), Firius přišel s tou osudovou myšlenkou, že nejlépe si vyděláte na Tatooine, protože tam přece sídlí Jabba Hutt a ten najímá jen ty nejlepší lovce a žoldáky.
Ne že by Firius neměl pravdu, pouze… řekněme… dobře. Parta čtyř Mandalorianů z farmy, v rozmezí pár měsíců až dva roky po verd´gotten, a strill k tomu rozhodně nepatřila do škatulky „nejlepší lovci a žoldáci v galaxii“. Rozhodně ne podle Jabby Hutta. To ale neznamenalo, že by nedokázal pro někoho podobného najít uplatnění. A když ne on, tak někdo z jeho… klanu. Říkejme tomu klan, i když u Huttů jeden nikdy neví a často raději ani nechce vědět.
To pozitivní bylo, že jste měli práci a ne zrovna špatnou.
To negativní, že to bylo v ochrance Nary Hutta, která momentálně pobývala na svém tatooinském sídle a „užívala si slunce“. Pod slovem „ochranka“ se přitom neskrývalo nic extra vznešeného, respektive nešlo o nic než běžnou strážcovskou rutinu jako stát u dveří, pouštět návštěvy, vyprovázet návštěvy a říkat „ano, madam“. Prostě typická práce bezpečáka.
Vzato kol a kolem, byla to pomalu ještě větší nuda než život na farmě. A i když plat nebyl úplně nejhorší, do částek, v nichž se pohybovaly odměny elitních lovců, měl zatraceně daleko. A hlavně tu bylo to vedro, úmorné, neúnavné vedro.
Mos Eisley, kantýna V chládku
Jedna z mála výhod rozpisu směn měla pět písmen. V – O – L – N – O. Tedy, volno jsi měl akorát ty a Erik, Firius zaslouženě trpěl u recepce sídla a Dag se věnoval své sázce s půlkou personálu Nařina kosmoportu, kterou definovalo „mladej pane, takhle zřízená loď už lítat nebude“. Co jste postřehli, zatím to vypadalo, že pravdu budou mít místní. Erik to komentoval jen tím, že už na počátku vaší tatooinské anabáze přejmenoval Krvavého krkavce na Rezavého. Tím pro něj celá záležitost končila a k vašemu dopravnímu prostředku se odmítal znát.
Každopádně to dopadalo stejně, jako obvykle. Mon Eisley, posezení v kantýně, mírné popíjení a čekání, jestli se stane nějaký zázrak nebo ne, aniž byste měli nějakou konkrétní představu o tom, co přesně by to jako mělo být.
Kapitán Kag ležel pod stolem, všech šest tlap roztažených, břicho přitisknuté na podlahu a snažil se chladit, když se to stalo. Ve dveřích kantýny se objevil stín, následovaný obří horou svalů. Přestože ty sám jsi nebyl žádný drobek, nově příchozí byl aspoň o hlavu a něco vyšší a v ramenou o poznání mohutnější. A stačil jediný pohled, aby i vám, relativním nováčkům na Tatooine, došlo, s kým máte tu čest.
Do kantýny totiž právě dorazil Durge. TEN Durge, jeden z nejlepších Jabbových lovců a pravděpodobně lovců odměn v galaxii celkem. Rozhlédl se napříč podnikem a nálada jako by se mu náhle zlepšila o pěkných pár desítek procent. U baru se zaopatřil sklenicí piva, která v jeho pazourech vypadala stejně nejvíc ze všeho jako zbraň, a zamířil si to rovnou k vašemu stolu.
Kag tlumeně zavrčel, stáhl uši a vycouval pod tvoji židli.
-----------------------
Začínáme na poněkud nižším levelu (OK, záleží na úhlu pohledu), ať ukážeš, co umíš a můžu si udělat konkrétní představu o tom, jak vlastně chceš hrát. Hraj pouze za svou postavu, nezasahuj do toho, co dělají ostatní charaktery, jak dopadají jejich akce, kam směřuje příběh.
A pokud jsi poněkud informován, pokud se týká kanonických SW postav, asi bych tě měla varovat – ne, opravdu se tě nesnažím zabít.
